4 Tdo 515/2023-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2023 o dovolání obviněného M. V., nar. XY, bytem XY, Rakouská republika, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 13 To 332/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 189/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 1 T 189/2022, byl obviněný M. V. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách pod č.j. 1 T 363/2003-159 ze dne 3. 11. 2003, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2003, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku a 6 měsíců, který dosud nevykonal, neboť se do jeho výkonu nezapočítala doba výkonu trestů odnětí svobody,
tak i přesto dne 4. 7. 2022 nejméně od 8:14 hodin do 8:16 hodin řídil vypůjčené osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky: XY, minimálně po pozemní komunikaci na ulici XY na silnici I/43 ve XY ve směru na XY“.
Za uvedené jednání byl obviněný M. V. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tří) roků.
Podle § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v počtu 50 celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1.000 Kč, tj. celkem 50.000 (padesát tisíc) Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 1 T 189/2022, podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Svitavách odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 13 To 332/2022, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal v napadeném rozsudku výrok o vině nezměněn, uložil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 13 To 332/2022, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. i) a h) tr. ř. Naplnění uplatněných dovolacích důvodů spatřuje v tom, že odvolací soud porušil ustanovení trestních norem, když při ukládání trestů nesprávně vyhodnotil kritéria uvedená v § 39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a v § 41, § 42 tr. zákoníku, v důsledku čehož došlo k uložení nepřiměřeného přísného trestu.
Považuje jako selhání krajského soudu, že v rámci svých úvah o druhu a výši trestu řádně nepřihlédl k polehčujícím okolnostem (prohlášení viny a projevení lítosti), specifickým okolnostem případu (majetkové poměry obviněného a možnost pracovního výdělku v zahraničí, snaha o řádný způsob života v posledních 3 letech), k pohnutce, která vedla k projednávanému jednání v podobě zdravotní indispozice řidiče, krátké vzdálenosti a času, kdy obviněný řídil motorové vozidlo – tj. 2 minuty jízdy a dalším okolnostem (osobní péče o 2 nezletilé děti a o manželku, která porodila novorozence).
S ohledem na skutečnosti shora uvedené navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 13 To 332/2022, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně činí podnět k tomu, aby soud rozhodl o tom, že výkon trestu odnětí svobody se odkládá, resp. přerušuje.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále, pokud jde o výhrady obviněného, týkající se tvrzené nepřiměřené přísnosti trestu, uvedl, že má za to, že tuto argumentaci nelze přiřadit pod žádný dovolací důvod (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 11 Tdo 530/2002, sp. zn. 5 Tdo 149/2003 či sp. zn. 11 Tdo 817/2014). Napadeným rozsudkem byl uložen trest odnětí svobody v rámci hranice vymezené v § 337 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž jak uložený trest, tak i jeho výměra odpovídají zákonem vymezeným požadavkům. Odvolací soud vyzdvihl skutečnost, že obviněný je speciálním recidivistou, kterému byly opakovaně ukládány i tresty zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, přičemž některé z nich ani nezapočal vykonávat. Soud současně zdůraznil závažnost jednání obviněného, který opakovaně řídí motorová vozidla, ačkoli není držitelem žádného řidičského oprávnění. S ohledem na veškeré polehčující a přitěžující okolnosti má státní zástupce za to, že trest odnětí svobody uložený obviněnému lze považovat za naprosto odpovídající přístupu obviněného k páchání trestné činnosti a v žádném případě jej nelze považovat za extrémně přísný, nespravedlivý či nepřiměřený. S ohledem na shora uvedené proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Za jiné nesprávné hmotně
právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud uvádí, že z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný veškerou svou argumentaci směřuje vůči uloženému trestu odnětí svobody, přičemž nenamítá žádné vady právního posouzení ve smyslu předmětného dovolacího důvodu, kdy tento zmiňuje toliko formálně.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil také dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Shledal, že byla nesprávně vyhodnocena kritéria pro ukládání trestu, v důsledku čehož mělo dojít k uložení nepřiměřené přísného trestu. Ve vztahu k námitkám ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu je vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku umožňuje zákon uložit trest odnětí svobody až na dvě léta. Lze uvést, že v kontextu problematiky přiměřenosti uloženého trestu je zásah dovolacího soudu možný, v podstatě jen pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Ačkoliv obviněný argumentuje uložením extrémně přísného trestu, který mu znemožní zařazení do společnosti, k uložení takového trestu dle Nejvyššího soudu nedošlo. Je třeba připomenout, že obviněný M. V. má v opisu z rejstříku trestů 14 záznamů, z toho 7 záznamů pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Obviněnému byl navíc trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel uložen již řadou rozsudků, ovšem ani tyto zákazy ho od dalšího páchání trestné činnosti a od dalšího řízení motorových vozidel neodradily. Nyní uložený trest ve výměře osmi měsíců, tedy v jedné třetině zákonné trestní sazby, odpovídá jak povaze a závažnosti spáchaného přečinu, okolnostem případu, tak i poměrům obviněného a možnostem jeho nápravy. Lze proto uzavřít, že trest, který byl obviněnému M. V. uložen, je trestem přiměřeným a odpovídá všem zjištěným okolnostem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené proto Nejvyšší soud dovolání obviněného M. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265btr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle § 265o tr. ř.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 6. 2023
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu