4 Tdo 530/2024-1278
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2024 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 1. 2024 č. j. 55 To 273/2023-1236, v trestní věci vedené Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 5 T 45/2020, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 5. 2023 č. j. 5 T 45/2020-1201 byl obviněný M. K. (dále jen „obviněný“ nebo “dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil stručně vyjádřeno tím, že
dne 16. 11. 2016 v Českých Budějovicích jako osoba zplnomocněná na základě plné moci ze dne 9. 12. 2015 vystavené jednatelkou společnosti Marií Kňobortovou, nar. 20. 7. 1945 k jednání za společnost FilmTV Catering, s. r. o., IČO 01498797, se sídlem Dlouhá 730/35, Staré Město, 110 00 Praha 1 uzavřel se společností UniCredit Leasing CZ, a.s. se sídlem Želetavská 1525/1, 140 10 Praha 4, Michle IČO 15886492 smlouvu o finančním leasingu č. 1532115302 na předmět financování, návěs BENALU Optilliner, v ceně 49.610 EUR, kterou se zavázal uhradit v 60 měsíčních splátkách po 890,17 EURO, přičemž při podpisu smlouvy uhradil jako mimořádnou splátku 4.961 EUR, a téhož dne návěs u dodavatele převzal, avšak uhradil toliko tři měsíční splátky v celkové výši 2705,91 EUR a dále již nehradil,
téhož dne v Českých Budějovicích jako osoba zplnomocněná na základě plné moci ze dne 9. 12. 2015 vystavené jednatelkou společnosti Marií Kňobortovou, nar. 20. 7. 1945 k jednání za společnost FilmTV Catering, s. r.o., IČO 01498797, se sídlem Dlouhá 730/35, Staré Město, 110 00 Praha 1 uzavřel se společností UniCredit Leasing CZ, a. s., se sídlem Želetavská 1525/1, 140 10 Praha 4, Michle IČO 15886492 nájemní smlouvu č. 1672115303 s předmětem nájmu nákladním vozidlem tov. zn. MAN TGX 18.480 (tahač) o stanovené kupní ceně 80.950 EUR, přičemž se zavázal hradit pravidelné měsíční částky 1.697,87 EUR pod dobu 38 měsíců, téhož dne tahač převzal, avšak uhradil toliko nultou splátku ve výši130,92 EUR a 6 řádných splátek v celkové výši 15.241,66 EUR a další již nehradil,
v důsledku čehož leasingová společnost od obou smluv dne 29. 9. 2017 odstoupila a vyzvala společnost FilmTV Catering, s. r. o., k navrácení předmětu leasingu a nájmu, které se ovšem obviněnému na žádné z uvedených a dohledatelných adres nepodařilo doručit a všechny písemnosti se vrátily jako nepřevzaté, avšak M. K. se o tomto postupu dozvěděl nejpozději z rozhovoru a písemností předaných mu dne 18. 9. 2017 M. T., zaměstnancem společnosti pověřené k vymožení pohledávek společnosti FilmTV Catering, s. r. o., přičemž přesto, že byl srozuměn s podmínkami leasingové i nájemní smlouvy uvedené shora, zejména se zajištěním převodu vlastnického práva v případě porušení smluvních podmínek, tahač ani návěs majiteli nepředal a odmítl sdělit místo, kde se nachází, čímž znemožnil leasingové společnosti s těmito dále nakládat a způsobil tím škodu 997 000 Kč za nepředání návěsu a 1.982.000 Kč za nepředání tahače, přičemž obě věci byly následně majitelem zajištěny na základě oznámení jiných osob.
2. Za shora uvedená jednání byl obviněný podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání 30 (třicet) měsíců.
3. Společně s obviněným byla za totožné jednání odsouzena i právnická osoba – obchodní společnost FilmTV Catering, s. r. o., IČ 01498797, se sídlem Chudenická 1059/30, 120 00 Praha 10 – Hostivař. Té byl podle § 15 odst. 1, odst. 3 věty první a § 20 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 73 odst. 3 tr. zákoníku, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti silniční a motorová doprava, nákladní, provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 t, určenými k přepravě zvířat nebo věcí, a nákladní, provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 t, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí, v trvání 30 (třiceti) měsíců.
4. Dále bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., IČ 15886492, se sídlem Želetavská 1525/1, 140 10 Praha 4 – Michle tak, že byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. s jejím nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání státní zástupce do výroku o trestech v neprospěch obou spoluobviněných a obviněný M. K. pak proti výroku o vině a trestu. O těchto opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 9. 1. 2024 č. j. 55 To 273/2023-1236 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného M. K. a podle § 261 tr. ř. i ohledně spoluobviněné právnické osoby zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného i spoluobviněnou právnickou osobu uznal vinnými zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, respektive podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku za použití § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Těchto trestných činů se oba spoluobvinění dopustili každý zvlášť v zásadě totožným jednáním, jak je popsáno shora s tím, že byla modifikována výše škody způsobená přisvojením si návěsu svěřené společnosti FilmTV Catering, s. r. o., leasingovou smlouvou (nově 852.483 Kč), aniž by však tato změna skutkových zjištění měla vliv na výslednou právní kvalifikaci spáchaného jednání. Za to pak byl podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku obviněnému M. K. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, přičemž zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na třicet měsíců. Obviněné právnické osobě Film TV Catering, s. r. o., byl podle § 15 odst. 1, odst. 3 věty první a § 20 zák. č. 418/2011 Sb., ve spojení s § 73 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti silniční a motorová doprava, nákladní, provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 t, určenými k přepravě zvířat nebo věcí, a nákladní, provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 t, jsou-li určeny k přepravě zvířat a věcí, v trvání třiceti měsíců. Podle § 256 tr. ř. pak bylo samostatným výrokem odvolání státního zástupce zamítnuto.
6. Uvedený rozsudek odvolacího soudu následně napadl obviněný M. K. dovoláním. Má za to, že jsou naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a současně rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesouhlasí s tím, že by se dopustil zpronevěry, tedy, že by měl úmysl přisvojit si cizí věc. Podle jeho názoru se jedná o soukromoprávní spor. Po rekapitulaci závěrů, ke kterým dospěl odvolací soud vyjádřil přesvědčení, že pokud se někdo dostane do finančních problémů a přestane platit své závazky a komunikovat s věřitelem, nelze takové jednání hodnotit jako trestněprávní. Právě o soukromoprávním charakteru sporu svědčí skutečnost, že se celou dobu snažil hradit splátky a převést leasing na jinou osobu, což dosvědčily pracovnice leasingové společnosti.
Svědek D. za užívání předmětu leasingu nic neplatil, obviněný požadoval pouze poplatek za převod leasingu. To podporuje verzi dovolatele, neboť pokud by si chtěl věc přisvojit, bezpochyby by požadoval za užívání návěsu úplatu. Za nelogickou označil i úvahu odvolacího soudu ohledně přisvojení si cizí věci, neboť sám obviněný neměl návěs ani tahač k dispozici, tyto neužíval ani nevěděl, kde se nacházejí a nemohl si je tedy přisvojit, respektive užívat věc jako vlastní nebo s nimi jako vlastník nakládat.
Tyto okolnosti dokládají civilněprávní rozměr věci a nesprávnost právního posouzení. Dále připomněl, že se sešel se svědkem T. a přislíbil dát věci do pořádku, což se mu nepodařilo. I to ale dokládá, že neměl v úmyslu přisvojit si cizí věc. Zároveň se pozastavil nad tím, že odvolací soud popřel, že by mu spoluobviněná společnost patřila, a přitom vychází z předpokladu, že mohl s tahačem a návěsem disponovat. Obviněný měl za to, že návěs byl zničen při dopravní nehodě a že tedy již neexistuje. Opětovně zdůraznil, že jeho úmyslem nebylo přisvojit si cizí věc, ale v důsledku ekonomické recese došlo ke krachu podnikání.
Ačkoliv lze na jeho straně spatřovat určitá pochybení při řešení špatné finanční situace společnosti FilmTV Catering, s. r. o., tato mají charakter nedbalostních opomenutí a nelze je hodnotit trestněprávními normami. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a aby věc byla přikázána odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
8. K podanému dovolání zaslala své vyjádření státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství – § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupkyně“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu a výsledku řízení a dovolací argumentace obviněného uvedla, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit žádnou z dovolatelových námitek, neboť tyto jsou pouze vlastním hodnocením provedených důkazů. Co se pak týče námitek ohledně soukromoprávní povahy jednání obviněného, připomněla, že ten není postihován za to, že se společnost FilmTV Catering, s.
r. o., dostala do špatné finanční situace, ale za to, že i přes vědomost o tom, že mu předměty leasingových smluv nenáleží, nakládal s nimi jako s vlastními a znemožnil tak jejich vlastníkovi s těmito věcmi disponovat. Poškozená společnost ani nevěděla, kde se její věci nacházejí. Námitce subsidiarity trestní represe státní zástupkyně nepřisvědčila. Dále připomněla, že obviněný přenechal návěs do užívání třetí osobě bez vědomí poškozené společnosti, stal se nekontaktní a tedy znemožnil, aby se poškozená mohla domáhat vydání návěsu, ačkoliv si byl vědom, že leasingové splátky nejsou nikým hrazeny.
Skutkovou podstatu zpronevěry tedy naplnil již předáním věci třetí osobě bez ohledu na to, zda z toho měl nějaký profit. Zároveň poukázala na to, že je lhostejno, zda byl nebo nebyl společníkem či jednatelem společnosti FilmTV Catering, s. r. o., neboť byl jedinou osobou, která tuto společnost ovládala, přesto byl pro poškozenou nekontaktní ani nesdělil, že by společnost již nezastupoval. Naopak dne 6. 11. 2017 uvedl, že není jednatelem společnosti, ačkoliv se jím stal již 3. 10. 2017 (zápis do obchodního rejstříku toto v té době neobsahoval, avšak nutno zdůraznit, že zápis má pouze deklaratorní povahu).
Ze svědectví svědka T. vyplynulo, že při jejich rozhovoru svědek vyrozuměl, že obviněný ví, kde se tahač a návěs nachází, ale konkrétní místo nesdělil. Státní zástupkyně tedy učinila závěr, že dovolatel buď nechtěl, aby se věc vrátila poškozené, nebo se svým vlastním zaviněným jednáním dostal do situace, že nebyl schopen ji vrátit. Naplnil tedy bezezbytku skutkovou podstatu přisouzeného trestného činu, neboť není pochyb o tom, že si přisvojil cizí věc jednak tím, že ji bez souhlasu vlastníka předal třetí osobě (návěs) a jednak věc nevrátil (tahač).
Pro úplnost pak dodala, že i pokud se obviněná společnost dostala do špatné finanční situace, měl obviněný řešit ukončení leasingových smluv, a nikoli znemožnit poškozené výkon jejích vlastnických práv. Po zvážení všech uvedených skutečností proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ jiného, než navrhovaného rozhodnutí pak udělila souhlas s konáním veřejného zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr.
ř.
9. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje do rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí i zjistit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
11. Na tomto místě nelze přehlédnout, že námitky obviněného jsou v zásadě shodné s jeho obhajobou v předchozích fázích řízení, včetně odvolací argumentace. Jeví se tedy nutným připomenout, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné výhrady, které vznesl již v řízení před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publ. v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. TR NS 17/2002-T 408). O takovou situaci se v dané věci jedná, neboť jak Okresní soud v České Lípě, tak Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci se podstatou všech nyní vznesených dovolacích námitek pečlivě zabývaly v rámci svých rozhodnutí, přičemž své závěry náležitě odůvodnily. Nejvyšší soud přesto uvede ke konkrétním námitkám obsaženým v jednotlivých dovolacích podáních stručný komentář.
12. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, lze stručně v obecnosti uvést, že explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí.
Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro
skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
13. Žádná z dovolacích námitek obviněného nelze ovšem pod tento uplatněný dovolací důvod podřadit v žádné jeho variantě. Obviněný de facto nikterak nezpochybňuje skutková zjištění formulovaná ve výroku rozsudku soudu prvého, respektive druhého stupně.
14. Druhý z proklamovaných důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Pod tento dovolací důvod lze formálně námitky obviněného podřadit. Současně je lze rozčlenit do tří okruhů – námitky zpochybňující znak přisvojení si cizí věci, výtky vůči posouzení subjektivní stránky a konečně pak výhrada vůči neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe a souvisejícího principu ultima ratio. 16. V rámci prvního jmenovaného okruhu námitek obviněný odvolacímu soudu vytkl, že nesprávně posoudil naplnění znaku přisvojení si cizí věci. Své přesvědčení opírá o argument, že neměl tahač a návěs k dispozici, neužíval je a ani nevěděl, kde se nacházejí, dokonce byl přesvědčen, že tahač byl zničen při dopravní nehodě. S tímto výkladem ovšem nelze souhlasit. Naopak, právě i tyto okolnosti svědčí o tom, že s věcmi nakládal tak, že vyloučil vlastníka z dispozice s nimi. Obviněný věděl, že jeho právo užívat zmíněné věci, respektive právo společnosti jednající jeho prostřednictvím, je odvozeno toliko na základě leasingové, respektive nájemní smlouvy, na jejichž základě mu byly věci svěřeny a tedy, že není jejich vlastníkem on ani společnost Film TV Catering, s. r. o. Přesto zcela v rozporu s podmínkami smluv, na jejichž základě mu byly tahač a návěs svěřeny, začal s těmito věcmi nakládat tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tím ovšem vyloučil svěřitele (leasingovou společnost) z dispozice s předmětnými věcmi (blíže Šámal, P. a?kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2589). Na tom nemůže nic změnit ani ta okolnost, že poškozená společnost následně získala předmětné věci nazpět, jelikož na tom obviněný neměl nejmenší zásluhu. Právě naopak, ani po přímém dotazu nesdělil, kde se tahač a přívěs nacházejí. Pokud by veškeré jeho úmysly byly souladné se zákonem, jak tvrdí, nebránilo mu nic ve sdělení místa, kde věci zanechal, označení osoby, na kterou chce leasingovou smlouvu postoupit, případně sdělit, že věc byla dopravní nehodou zničena a situaci řešit. Nic z toho však neučinil. Nebylo tudíž možné než dospět k závěru, že ze strany obviněného byl naplněn znak přisvojení věci vyjádřený ve skutkové podstatě trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku. V podrobnostech pak lze odkázat na bod 24 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
17. Totožný závěr je nutno přijmout i ve vztahu k subjektivní stránce stíhaného trestného činu. Obviněný věděl, že není vlastníkem předmětných věcí, což ostatně sám nikterak nevyvrací. Pokud tedy svěřená vozidla přestal užívat a nevrátil je ani nesdělil, kde se nacházejí, byl přinejmenším srozuměn, že tím znemožní oprávněnému vlastníku dispozici se svěřenými věcmi. Trestný čin proto nepochybně spáchal úmyslně, a to přinejmenším v úmyslu nepřímém (viz bod 20 a 21 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
18. Ani námitkám poukazujícím na civilněprávní rovinu jednání nebylo možno přisvědčit. Nutno připomenout, že zásadu subsidiarity trestní represe, jak je formulovaná v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, blíže specifikovalo stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012 Sb. rozh. tr., které zcela jasně a srozumitelně definuje předpoklady pro její uplatnění. Zjednodušeně řečeno, najde tato zásada své uplatnění až v případě, kdy je jednoznačně prokázáno, že skutek naplňuje všechny znaky trestného činu a zároveň jsou zde okolnosti svědčící o tom, že společenská škodlivost takového jednání je natolik nízká, že nedosahuje intenzity ani běžně se vyskytujících trestných činů obdobné povahy. V daném případě ovšem takové okolnosti zjištěny nebyly. Naopak, obviněný si přisvojil věci značné hodnoty, stal se nekontaktním a ani po vynaloženém úsilí věřitele svůj postoj k celé věci nikterak nezměnil a nepřispěl k tomu, aby se věci dostaly zpět do dispozice vlastníka. Nelze tedy dospět k závěru, že by společenská škodlivost jeho jednání nedosahovala intenzity běžně se vyskytujících trestných činů zpronevěry. Současně lze připomenout i již notoricky známé závěry rozhodovací praxe, které lze souborně vyjádřit tak, že pouhá existence soukromoprávního vztahu a potencionální možnost využití institutů civilního práva apriori nevylučuje trestněprávní postih dotčené osoby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005 sp. zn. 5 Tdo 1535/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012 sp. zn. 3 Tdo 82/2012). 19. Na základě všech výše uvedených úvah a závěrů tak Nejvyšší soud podané dovolání obviněného M. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím vznesené námitky posoudil dílem jako míjející se s uplatněnými dovolacími důvody a dílem jako zjevně neopodstatněné. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 7. 2024
JUDr. František Hrabec předseda senátu