4 Tdo 64/2024

4 Tdo 64/2024-18556

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2024 o dovolání 1. nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné E. B., a o dovolání této obviněné 2. E. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 9/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. B. odmítá.

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, sp zn. 8 To 39/2021.

Podle 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 45 T 9/2019, byla obviněná E. B. uznána vinnou ze spáchání zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, kterých se dopustila jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.

2. Za uvedené jednání byla obviněná E. B. odsouzena podle § 329 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou.

3. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, kdy denní sazba činí 9.000 Kč, celkem ve výměře 4.500.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců.

4. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání pozemků, specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 102 tr. zákoníku za použití § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku byla zabrána také náhradní hodnota, a to pozemek specifikovaný ve výroku daného rozsudku.

5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. H. a E. B. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Metrostav Vackov, a. s., se sídlem Praha 8, Koželužská 2450/4, IČ: 256 41 182, částku ve výši 11.761.117 Kč jako náhradu majetkové újmy.

6. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ: 69797111, Hlavní město Praha, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, IČ: 000640581, Pražské služby, a. s., se sídlem Praha 9, Pod Šancemi 444/1, IČ: 60194120, Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/1 la, 130 00 Praha 3 – Žižkov, IČ: 013 12 774, Státní statek hl. m. Prahy „v likvidaci", se sídlem Praha 5, Holečkova 8, IČ: 000 64 092, Vinohradská Properties, a. s., se sídlem Praha 1O, Chorvatská 1400/11, IČ: 041 43 507, Garážový park Strašnice, a. s., se sídlem Praha 10, Konojedská 1581/38, IČ: 258 79 774, Česká republika – Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, IČ: 00006947, Tělovýchovná jednota Bohemians Praha, se sídlem Praha 10, Izraelská 6, IČ: 158 87 456, se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

7. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných J. H. a P. Ch.

8. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 45 T 9/2019, podala obviněná E. B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze naposledy rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021, tak, že podle § 259 odst. 2, 3 tr. ř. výrok rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021, doplnil tak, že obviněné E. B. uložil podle § 329 odst. 3 za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a samosprávě, spojené s rozhodováním o právech a povinnostech osob, a to na dobu pěti let.

9. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021, podal následně nejvyšší státní zástupce podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a ve lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí dovolání v neprospěch obviněné E. B., ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., když uvedl, že s důvody, kterými byl Vrchní soud v Praze veden při svém rozhodnutí o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby u obviněné E. B., se neztotožňuje. Pokud jde o argumentaci, že od spáchání trestné činnosti uplynulo více než deset let a že na průtazích v trestním řízení se obviněná nijak nepodílela, lze konstatovat, že zmíněná skutečnost může za určitých okolností sice prospívat pachateli, avšak ve spojitosti s projednávaným případem není opodstatněné přikládat jí mimořádný význam ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a to z důvodu, že věc obviněné E. B. lze označit za velmi složitou. Její trestní stíhání bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 6. 4. 2016, přičemž až od tohoto momentu je možné vysledovat relevantní zásah do její osobní sféry. Obžaloba byla u Městského soudu v Praze podána dne 31. 7. 2019. Odsuzující rozsudek prvoinstančního Městského soudu v Praze byl dán dne 9. 7. 2020. Řízení u odvolacího soudu – s přihlédnutím k opakovaným kasačním zásahům Nejvyššího soudu vyvolaným dovoláními nejvyššího státního zástupce pro nedostatky předešlých rozhodnutí odvolacího vrchního soudu – trvalo více než tři roky. Trestní stíhání obviněné tak trvá 7.5 roku, což při zohlednění složitosti projednávané věci nelze považovat za okolnost svědčící pro uplatnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. l tr. zákoníku.

10. Odvolací soud ve svém odůvodnění dále zmínil podstatné změny poměrů obviněné týkajících se jejího zdravotního stavu. Nejvyšší státní zástupce konstatuje, že veškeré informace o zdravotním stavu obviněné byly soudům známy už ve fázi přípravného řízení, a proto nepředstavují nové skutečnosti v její prospěch. Na straně obviněné nelze shledávat podstatnou změnu poměrů ve srovnání s dobou, kdy rozhodoval soud prvního stupně, stejně tak ani ve srovnání s dobou, kdy naposledy rozhodoval Nejvyšší soud a odvolací soud opětovně nerespektoval jím vyslovený názor. Posledně ani nepřímé důsledky případného uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody pro život osob blízkých obviněné E. B. nemohou vylučovat tento druh individualizovaného sankcionování.

11. Nejvyšší státní zástupce dále upozorňuje na skutečnost, že obviněná E. B. každým z přisouzených skutků způsobila vyšší škodu a větší škodlivý následek. Škoda mnohonásobně převyšovala hranici škody velkého rozsahu a zároveň byla fakticky přerušena na významnou dobu podnikatelská činnost obchodní společnosti Metrostav Vackov, a. s. Výše škody dosahující částky jedné miliardy Kč je velice výraznou přitěžující okolností, která tak v podstatě vylučuje aplikaci moderačního ustanovení ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku. K tíži obviněné vyznívá rovněž fakt, že trestnou činnost spáchala vůči většímu počtu poškozených a pokračovala v ní po delší dobu. Nejvyšší státní zástupce proto závěrem svého dovolání shrnul, že s ohledem na nesprávnou aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné E. B. uložen trest odnětí svobody ve výměře pod dolní hranici trestní sazby stanovené trestním zákoníkem na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Tímto postupem Vrchní soud v Praze zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Z dosavadního průběhu řízení je přitom zcela zjevné, že senát odvolacího vrchního soudu se dlouhodobě vzpírá autoritě Nejvyššího soudu a jeho rozhodnutí následující po předchozích kasačních zásazích tak nabývají v podstatě obstrukční charakter. Za těchto okolností se z hlediska procesní hospodárnosti jeví jako nejvhodnější, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl o trestu obviněné sám ve smyslu § 265m tr. ř. S ohledem na popsané skutečnosti proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyslovil souhlas podle§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021, a to ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 265m odst. 1 tr. ř. a sám ve věci rozhodl rozsudkem o trestu obviněné.

12. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněné E. B., která se prostřednictvím svého obhájce k dovolání vyjádřila. Poukázala na obecné aspekty, související s délkou trestního řízení a indikující úvahu o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby vymezené trestním zákoníkem. Obviněná nesouhlasí se závěrem nejvyššího státního zástupce, že je nutno přihlížet ke skutečnosti, že následky jejího jednání se v plné komplexnosti projevily až s určitým časovým odstupem nebo že trestní řízení bylo komplikované skutkově i právně a bylo zatíženo opakovanými kasačními zásahy Nejvyššího soudu, neboť tyto skutečnosti nelze přičítat obviněné a navíc nikterak nesouvisí s posuzováním doby, která uplynula od spácháni trestné činnosti obviněnou, tedy od jejího trestněprávního jednání, která jediná je v tomto kontextu jako objektivní skutečnost relevantní.

Obviněná nesouhlasí ani s bagatelizací argumentace odvolacího soudu o jejím zdravotním stavu. Soud prvního stupně sice měl k dispozici při svém rozhodování v červeni roku 2020 podklady o zdravotním stavu obviněné z roku 2018, z žádného z předcházejících rozhodnutí kteréhokoliv soudu však není patrné, že by tyto podklady byly kdykoliv aktualizovány, a že by při rozhodování o trestu bylo ke zdravotnímu stavu obviněné přihlíženo. Psychické problémy obviněné nebyly známy vůbec. Novou skutečností byla také péče o nemocnou matku.

Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v době po více než 11 letech od trestněprávního jednání obviněné proto nepovažuje za způsobilé jakkoliv naplnit ochrannou funkci trestu ve vztahu ke společnosti, nebo alespoň výchovnou funkci trestu ve vztahu k obviněné. S odkazem na vše shora uvedené proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné podle § 265j tr. ř. odmítl.

13. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021, podala také obviněná B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvody dovoláni podle § 265b odst. l písm. g), h) a i) tr. ř. Nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh trestního řízení. Namítla, že jí byl uložen trest za skutek, který byl nesprávně zjištěn a právně kvalifikován. Soudy nesprávně posoudily její postavení a její jednání při rozhodováni na pozemkovém úřadu. Odmítla, že by měla povědomí o chybném rozhodováni nebo byla srozuměna s následky. V další části dovolání se poté věnuje nepřiměřenosti trestu jako dovolacímu důvodu. Domnívá se, že uložený trest nezohledňuje nepřiměřeně dlouhé trestní stíháni, které nebylo zapříčiněno jejím zaviněním. Argumentaci podpořila judikaturou tuzemských soudů i Evropského soudu pro lidská práva. Má za to, že v rámci rozhodování o druhu a výši trestu je třeba zohlednit v její prospěch nepřiměřenou délku trvání předmětného řízení, které není její vinou, nýbrž vinou orgánů činných v trestním řízení. Závěrem dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021 a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

14. Dne 3. 4. 2024 obviněná B. doplnila své dovolání o podstatné skutečnosti, které podle ní mohou mít vliv na rozhodnutí soudu, konkrétně že se stará o svou nemocnou matku, která je zcela odkázána na její pomoc. Toto tvrzení následně doložila lékařskými zprávami matky.

15. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněné E. B. se vyjádřil. Po přezkoumání obsahu mimořádného opravného prostředku uvedl, že obviněná jednotlivé námitky adresně nepodřadila pod příslušné dovolací důvody, které deklarovala. Pokud jde o námitky v obecnější rovině směřující proti výroku o trestu odnětí svobody z hlediska jeho přiměřenosti, nepředstavují žádný z deklarovaných dovolacích důvodů. Sám nejvyšší státní zástupce neshledal prostor pro využití mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, který by měl svědčit obviněné ve smyslu zvlášť shovívavé podoby sankcionování, a proto v posuzované věci podal dne 13. 11. 2023 dovolání v neprospěch obviněné. Pokud jde o argumentaci, že od spáchání trestné činnosti uplynulo více než deset let a že na průtazích v trestním řízení se obviněná nijak nepodílela, lze zopakovat, že zmíněná skutečnost může za určitých okolností sice prospívat pachateli, avšak ve spojitosti s projednávaným případem není opodstatněné přikládat jí mimořádný význam ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a to z důvodu složitosti projednávané věci. Ani skutečnost, že nepodmíněný trest odnětí svobody představuje zásah i do života dalších osob blízkých obviněné, nebrání jeho uložení, přičemž je třeba vzít v úvahu účel trestního řízení, kterým je spravedlivé potrestání pachatele, upevňování zákonnosti a předcházení a zamezováni trestné činnosti. Celkově po zvážení rozvedených skutečností státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněné odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. l písm. e) tř. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná (§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), učinil tak včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř).

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) rovněž shledal, že i dovolání obviněné E. B. je přípustné (§ 265a odst. 1, 2 tr. ř.), bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem a obviněnou naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

19. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

20. Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byl uznán vinným.

21. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s postupem Vrchního soudu v Praze, který po zhodnocení všech podstatných skutečností dospěl k závěru, že je zde důvod pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby a uložil obviněné trest odnětí svobody ve výměře pod dolní hranici trestní sazby stanovené trestním zákoníkem za trestný čin, jímž byla uznána vinnou.

22. Nejvyšší soud zde považuje za vhodné připomenout, že taktéž proti dřívějšímu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021, bylo podáno dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněné E. B., na jehož podkladě Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 4 Tdo 429/2023, částečně zrušil uvedený rozsudek, a to ve výroku o trestu a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolací soud v návaznosti na to nyní napadeným rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021, podle § 259 odst. 2, 3 tr. ř. doplnil výrok rozsudku ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021, tak, že obviněné E. B. podle § 329 odst. 3, § 43 odst. l a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let.

23. Z nyní napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze vyplývá, že s ohledem na

předcházející kasační zásahy Nejvyššího soudu akceptoval právní posouzení jednání obviněné E. B. jako zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost měl však odvolací soud uložit úhrnný trest odnětí svobody podle § 329 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku v trestní sazbě od 5 do 12 let, což však s odkazem na § 58 odst. 1 tr.

zákoníku opět neučinil a obviněné uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby odůvodnil podstatnými změnami v poměrech obviněné. Nové poměry obviněné shledal odvolací soud v jejím zdravotním stavu. Zmínil přitom, že obviněná trpí závažným onkologickým onemocněním, prodělala rozsáhlou chirurgickou a onkologickou léčbu, přičemž v důsledku tohoto onemocnění a stresové situace se nachází v péči psychiatra.

Dále odvolací soud uvedl, že obviněná pečuje o částečně imobilní matku, žije v uspořádaných rodinných poměrech, řádně pracuje a podle možností splácí škodu způsobenou trestným činem. Uložení trestu odnětí svobody, byť ve výměře stanovené při dolní hranici trestní sazby, by pokládal za krutou a nepřiměřenou sankci. Obviněná není zvlášť narušenou osobou, uvědomuje si pochybení a její nápravy je možné dosáhnout trestem kratšího trvání. V neposlední řadě odvolací soud znovu připomněl, že trestní stíhání obviněné trvá bezmála deset let, přičemž průtahy v něm sama nezavinila.

24. Nejvyšší soud se s výše uvedenými důvody, kterými byl Vrchní soud v Praze veden při svém rozhodnutí o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby u obviněné E. B., neztotožňuje, neboť zákonným podmínkám postupu podle § 58 odst. l tr. zákoníku ani tentokrát neodpovídají.

25. Podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. Základním předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kumulativní splnění 3 podmínek, tedy že jsou zde určité okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody s ohledem na její dolní hranici by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu odnětí svobody uloženého v rámci zákonné (nesnížené) sazby se musí opírat o zhodnocení všech okolností případu a poměrů pachatele.

26. Pro aplikaci tohoto ustanovení je nutné respektovat jeho výjimečný charakter a používat ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech kumulativně stanovených podmínek v něm uvedených. Musí jít o souhrn takových výjimečných okolností, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují, a výrazně tím proto snižují jeho závažnost (viz. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014). Současně je třeba u citovaného ustanovení trestního zákoníku zdůraznit, že již z názvu daného ustanovení „mimořádné snížení trestu odnětí svobody“ je zřejmé, že se nejedná o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný. Použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimečným postupem, který musí být v každém případě pečlivě odůvodněn.

27. Nejvyšší soud zde odkazuje na své předchozí rozhodnutí ze dne 14. 6. 2023, sp. zn.4 Tdo 429/2023, v němž se zabývá skutečnostmi, které vylučují aplikaci mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku u obviněné B. a opakuje, že Vrchní soud v Praze přehlíží existenci zcela zásadních přitěžujících okolností vyznívajících jednoznačně k tíži obviněné.

28. Vrchní soud v Praze uvedl, že poměry obviněné jsou tak mimořádného rázu, že splňují i velice přísná kritéria ustanovení § 58 odst. l tr. zákoníku. Zmínil, že trestní stíhání trvá bezmála 10 let a že, bez ohledu na to, kdo se na průtazích podílí, nezavinila průtahy rozhodně sama obviněná. K této námitce Nejvyšší soud uvádí, že délku trestního stíhání obviněné lze považovat stále za akceptovatelnou, zvláště vezme-li se v potaz avizovaná skutková a právní komplikovanost věci, způsob provedení (série postupně vydávaných rozhodnutí, změny důvodů rozhodnutí), okamžik vzniku trestněprávně významného následku, jakož i objasňování delší dobu trvajícího jednání směrem do minulosti.

Na podporu tohoto argumentu poukazuje Nejvyšší soud na názor vyslovený v jeho usnesení ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 3 Tdo 463/2017, podle něhož samotná délka řízení způsobená složitostí věci, která souvisí s tím, že to byl obviněný, jenž vymyslel a realizoval takový způsob páchání trestné činnosti, který kladl ze strany orgánů činných v trestním řízení zvýšené nároky na objasnění věci, neodůvodňuje použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku s odkazem na okolnosti případu, pokud nebudou současně zjištěny neodůvodněné průtahy ze strany orgánů činných v trestním řízení.

Naznačený závěr nelze interpretovat tak, že by délka řízení neměla vliv na uložený trest a neměla by při úvahách o trestu být vzata v úvahu. Takový závěr by byl v rozporu s § 39 odst. 3 tr. zákoníku, podle kterého soud při úvaze o trestu přihlédne k délce řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouho. Pokud ale délka řízení byla ovlivněna složitostí věci, nebyla způsobena průtahy ze strany orgánů činných v trestním řízení a na straně obviněného nebyly zjištěny výrazně polehčující okolnosti, tato skutečnost se zpravidla nepromítne do výměry trestu.

Vzhledem k vyloženým specifikům proto nemůže délka trestního stíhání obviněné či doba uběhlá od spáchání skutku svědčit pro uplatnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. l tr. zákoníku.

29. Vrchní soud v Praze dále stanovisko podporující aplikaci § 58 odst. l tr. zákoníku obhajuje tvrzením o podstatné změně poměrů u obviněné. K tomuto argumentu Nejvyšší soud připomíná, že poměry obviněné, konkrétně její zdravotní stav, byl znám již ve fázi přípravného řízení, kdy dne 16. 5. 2018 navrhl její obhájce přerušení trestního stíhání s oporou o argumentaci, že obviněnou nelze pro těžkou chorobu postavit před soud a že její aktuální onemocnění a související fyzický a psychický stav významně limitují možnost uplatňování její obhajoby. Z tohoto důvodu byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví, specializace onkologie, doc. MUDr. Jan Novotný, Ph.D., jehož znalecký posudek ze dne 27. 6. 2018 tvoří součást trestního spisu (č. l. 13581–13602). Na základě závěrů tohoto znaleckého posudku došlo k neakceptování návrhu na přerušeni trestního stíhání, a to z důvodu, že od října roku 2018 zdravotní stav obviněné již nijak nebránil jejímu postavení před soud. S přihlédnutím k prověřované skutečnosti byla na obviněnou podána obžaloba a proběhlo řízení před soudem, kdy soudy byly se zdravotním stavem obviněné obeznámeny.

30. Nejvyšší soud k námitce soudu odvolacího ohledně změny poměrů, konkrétně, že obviněná trpí závažným onkologickým onemocněním, prodělala rozsáhlou chirurgickou a onkologickou léčbu, přičemž důsledku tohoto onemocnění a stresové situace se nachází v péči psychiatra, dále konstatuje, že ani z tohoto důvodu nelze na straně obviněné shledávat podstatnou změnu poměrů. Ze znaleckého posudku znalce doc. MUDr. Jana Novotného, Ph. D., vyplývá, že léčba onkologického onemocnění, které bylo obviněné diagnostikováno v roce 2018, byla sice v prvním půlroce intenzivní, posléze však byla pacientka už jen sledována. Znalec také uvedl, že od října 2018 nelze předpokládat omezení účasti obviněné na trestním řízení. Z ambulantní zprávy Fakultní nemocnice Bulovka ze dne 12. 9. 2023 poté vyplývá, že k posledním zákrokům u obviněné došlo roce 2019, dále má obviněná docházet již jen na pravidelné kontroly. Také provedená vyšetření (ultrasonografie ze dne 19. 6. 2023 a následná biopsie ze dne 3. 7. 2023) vyšla negativně a neprokázala zhoršení zdravotního stavu obviněné. Z lékařské zprávy MUDr. Zdeňka Bašného ze dne 12. 9. 2023 poté vyplývá, že psychický stav obviněné je dlouhodobou záležitostí, která vznikla v důsledku projednávané trestné činnosti. Duševní porucha obviněné byla umocněna v roce 2018 v souvislosti s diagnostikovanou rakovinou. Obviněné byly nasazeny psychofarmaka, díky nimž se podařilo snížit intenzitu stresu a depresivní symptomatiky. V lékařské zprávě je dále zmíněno, že soudní řízení a jeho dopady vedou ke zhoršení příznaků duševní poruchy, nicméně zde není žádná zmínka o jakémkoli aktuálním zhoršení zdravotního stavu obviněné.

31. Ohledně změny poměrů obviněné B. stran jejího zdravotního stavu, proto Nejvyšší soud na základě doložených lékařských zpráv konstatuje, že dosavadní léčbu obviněné lze považovat za úspěšnou. Lze dodat, že ani péče obviněné o její částečně imobilní matku nelze pokládat za natolik výjimečnou okolnost, aby mohla dát průchod mimořádné moderaci ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

32. Nejvyšší soud proto uzavírá, že s popsanými důvody, kterými byl Vrchní soud v Praze veden při svém rozhodnutí o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby u obviněné E. B., se nelze ztotožnit, neboť zákonným podmínkám postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku ani tentokrát neodpovídají.

33. K dovolání obviněné poté Nejvyšší soud ve stručnosti uvádí, že částí dovolací argumentace obviněné, ve které opakovaně namítá vadnou právní kvalifikaci skutku, se Nejvyšší soud nezabýval, a to z důvodu, že dovolání zde směřuje proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával. Napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl totiž jen doplněn rozsudek téhož soudu ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021, a to ve výroku o trestu obviněné. Dovolání je proto v této části nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

34. Pokud jde dále o námitky obviněné směřující proti výroku o trestu odnětí svobody z hlediska jeho přiměřenosti, ani tyto nepředstavují žádný z deklarovaných dovolacích důvodů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno ke korekcím uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti, ale k nápravě těch nejzávažnějších pochybení. Jestliže poté obviněná opět namítá nepřiměřenou délku trestního stíhaní, odkazuje Nejvyšší soud na bod 28 tohoto usnesení a opakuje, že z hlediska skutkové a právní komplikovanosti věci, způsobu provedení, okamžiku vzniku trestněprávně významného následku, jakož i objasňování delší dobu trvajícího jednání směrem do minulosti, je délka trestního stíhání stále v mezích akceptovatelnosti. Délka trestního stíhání obviněné zde nemůže svědčit pro uplatnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto námitkám obviněné nepřisvědčil a její dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

35. Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, sp zn. 8 To 39/2021. Podle 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

36. Při novém projednání věci bude Vrchní soud v Praze vázán právním názorem, který Nejvyšší soud zaujal (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněné, není dovolací soud povinen aplikovat ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).

37. Pro úplnost zbývá dodat, že nerespektování závazného právního názoru dovolacího soudu může být důvodem pro podání návrhu na zahájení kárného řízení.

38. Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 9. 2024

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu