U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 6. 2016 o
dovolání obviněného A. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.
10. 2015, sp. zn. 5 To 349/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Karviné pod sp. zn. 1 T 73/2010, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 1 T 73/2010,
byl obviněný A. Z. uznán vinným ze spáchání pokračujícího trestného činu
pojistného podvodu dílem dokonaného, dílem nedokonaného podle § 250a odst. 1,
odst. 3, § 8 odst. 1 - § 250a odst. 1, odst. 3 trestního zákona (tj. zákona č.
140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), kterého se podle
skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
1.
dne 25.6.2003 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Allianz
pojišťovna, a.s., Praha 8 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Audi
A3, modré barvy, pojištěného a majitele P. Z., předstíral malou dopravní
nehodu, ke které mělo dojít v K. – R. před kruhovým objezdem poblíž
hypermarketu T. mezi uvedeným vozidlem zn. Audi A3, které měl sám jako viník
řídit, a vozidlem zn. Opel Omega, barvy stříbrné metalízy, které měl řídit
poškozený a majitel vozidla J. P., přestože účastníkem takové nehody nebyl, a
nahlášením této pojistné události dne 14.7.2003 bez vědomí shora uvedeného
účastníka nehody J. P. bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné
plnění, kdy za tímto účelem obžalovaný zajistil na základě jiné škodní události
vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Opel Omega, kterou
následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události společně s
nepravdivě vyplněnými tiskopisy Oznámení škodní události k pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pro pojištěného a poškozeného
a dalšími doklady, přičemž Allianz pojišťovna, a.s., Praha 8, na základě
předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku
ve výši 38.780,- Kč, a to převodem na účet majitele P. Z., k němuž má A. Z.
dispoziční právo, a svým jednáním způsobil společnosti Allianz pojišťovna,
a.s., Praha 8 škodu ve výši 38.780,- Kč,
2.
dne 27.9.2003 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Allianz
pojišťovna, a.s., Praha 8 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda
Favorit 136 L, červené barvy, majitele G. P. a pojištěného D. G., předstíral
malou dopravní nehodu, ke které mělo dojít v K. – N. M. před restaurací B. mezi
uvedeným vozidlem zn. Škoda Favorit 136 L, které měl řídit viník D. G., a
vozidlem zn. Audi Coupé GT, které měla řídit poškozená a majitelka vozidla M.
H., která však toto vozidlo nikdy neužívala, a nahlášením této pojistné
události dne 8.10.2003 bez vědomí G. P. a M. H. bylo uplatněno pod číslem
pojistné události pojistné plnění, kdy za tímto účelem obžalovaný zajistil na
základě jiné škodní události vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy
vozidla zn. Audi Coupé GT, kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci
pojistné události společně s dalšími doklady a s nepravdivě vyplněnými
tiskopisy Oznámení škodní události k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem vozidla pro pojištěného a poškozeného, přičemž Allianz pojišťovna,
a.s., Praha 8, na základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této
pojistné události částku ve výši 17.170,- Kč, a to převodem na účet majitele F.
R., a svým jednáním způsobil společnosti Allianz pojišťovna, a.s., Praha 8
škodu ve výši 17.170,- Kč,
3.
dne 31.12.2003 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti ČSOB Pojišťovna,
a.s., Pardubice pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda Favorit
136 L, údajného majitele J. Š. a pojištěné L. Š., předstíral malou dopravní
nehodu, ke které mělo dojít v H. L. mezi uvedeným vozidlem zn. Škoda Favorit
136 L, které měla řídit jako viník nehody L. Š., která však vozidlo nikdy
neužívala, a vozidlem zn. Audi 3, které měl řídit majitel vozidla a poškozený
P. Z., a nahlášením této pojistné události dne 6.1.2004 bez vědomí shora
uvedené účastnice nehody L. Š. bylo uplatněno pod číslem pojistné události
pojistné plnění, kdy za tímto účelem obžalovaný zajistil na základě jiné škodní
události vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Audi 3,
kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události společně s
dalšími doklady a s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Hlášení škodné události,
přičemž ČSOB Pojišťovna, a.s., Pardubice, na základě předložených dokladů
vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku ve výši 21.210,- Kč,
a to převodem na účet majitele P. Z., k němuž má A. Z. dispoziční právo, a
svým jednáním způsobil společnosti ČSOB Pojišťovna, a.s., Pardubice škodu ve
výši 21.210,- Kč,
4.
dne 9.2.2004 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a.s., Praha 1 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda
Favorit 136 LS, údajného majitele T. K. a pojištěného R. B., předstíral malou
dopravní nehodu, ke které mělo dojít v K. – N. M. před restaurací B. mezi
uvedeným vozidlem zn. Škoda Favorit 136 LS, které měl řídit jako viník nehody
R. B., který však toto vozidlo nikdy neužíval, a vozidlem zn. Ford Transit,
jehož měl být obviněný majitelem a které měla řídit poškozená M. M., která však
toto vozidlo nikdy neužívala, a nahlášením této pojistné události dne 18.2.2004
bez vědomí shora uvedených účastníků nehody bylo uplatněno pod číslem pojistné
události pojistné plnění, kdy za tímto účelem obžalovaný zajistil na základě
jiné škodní události vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla
zn. Ford Fransit, kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné
události společně s dalšími doklady a s nepravdivě vyplněnými tiskopisy
Oznámení škodné události pojištěným a Uplatnění nároku poškozeným, přičemž
Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1, na základě předložených dokladů
vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku ve výši 21.504,- Kč,
a to převodem na účet majitele P. Z., k němuž má A. Z. dispoziční právo, a
svým jednáním způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1 škodu
ve výši 21.504,- Kč,
5.
dne 8.3.2004 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Allianz pojišťovna,
a.s., Praha 8 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním pojištění
odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda 105 L, údajného
majitele a pojištěného R. M., předstíral malou dopravní nehodu, ke které mělo
dojít v K. – H. mezi uvedeným vozidlem zn. Škoda 105 L, které měl řídit viník
R. M., který s vozidlem nehodu neměl, a vozidlem zn. Audi A3, majitele P. Z.,
které měl řídit on sám, a nahlášením této pojistné události dne 8.3.2004 bez
vědomí shora uvedeného údajného účastníka nehody R. M. bylo uplatněno pod
číslem pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný zajistil na
základě jiné škodní události vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy
vozidla zn. Audi A3, které následně spolu s nepravdivě vyplněnými tiskopisy
Oznámení škodní události k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem
vozidla pro pojištěného a poškozeného a dalšími doklady předložil pojišťovně
při likvidaci pojistné události, přičemž Allianz pojišťovna, a.s., Praha 8, na
základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události
částku ve výši 13.176,- Kč, a to převodem na účet, jehož je majitelem, a svým
jednáním způsobil společnosti Allianz pojišťovna, a.s., Praha 8 škodu ve výši
13.176,- Kč,
6.
dne 13.10.2004 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a.s., Praha 1 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda
Favorit 136 LS, majitele a pojištěného R. B., předstíral malou dopravní nehodu,
ke které mělo dojít v K. – R. na ul. N. P. mezi uvedeným vozidlem zn. Škoda
Favorit 136 LS, které měl řídit jako viník nehody R. B., který však vozidlo
neřídil, a vozidlem zn. Fiat Croma, údajného majitele T. K., které měl řídit
poškozený D. G., a nahlášením této pojistné události dne 19.10.2004 bez vědomí
shora uvedeného účastníka nehody R. B. bylo uplatněno pod číslem pojistné
události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný zajistil na základě jiné škodní
události vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Fiat
Croma, kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události
společně s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Oznámení škodné události pojištěným
a uplatnění nároku poškozeným, v jiné věci zapůjčenými doklady viníka nehody a
poškozeného a dalšími doklady, přičemž Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1,
na základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné
události částku ve výši 16.152,- Kč, a to převodem na účet majitele D. G., a
svým jednáním způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1 škodu
ve výši 16.152,- Kč,
7.
dne 5.1.2005 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Allianz pojišťovna,
a.s., Praha 8 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním pojištění
odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda 105 L, údajné
majitelky a pojištěné E. K., předstíral malou dopravní nehodu, ke které mělo
dojít v K. na parkovišti u nádraží Č. d. mezi uvedeným vozidlem zn. Škoda 105
L, které měla řídit viník P. K., a vozidlem zn. VW Golf, které měl řídit
uživatel vozidla a poškozený D. Š., který však vozidlo neřídil a nahlášením
této pojistné události dne 31.1.2005 bez vědomí shora uvedených údajných
účastníků nehody bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění ve
výši 20.000,- Kč, k čemuž obžalovaný pojišťovně při likvidaci pojistné události
předložil v jiné věci zapůjčené doklady viníka nehody a poškozeného a
nepravdivě vyplněné tiskopisy Oznámení škodní události k pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem vozidla pro pojištěného a poškozeného, přičemž
pojistné plnění mělo být vyplaceno převodem na účet majitele D. G., přičemž k
vyplacení pojistného plnění společností Allianz pojišťovna, a.s., Praha 8
nedošlo, když nebyly předloženy požadované doklady nezbytné k likvidaci
pojistné události,
8.
dne 17.2.2005 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Generali
Pojišťovna, a.s., Praha 2 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Audi
A3, majitele P. Z. a pojištěného A. Z., předstíral malou dopravní nehodu, ke
které mělo dojít v K. na hlavní silnici ve směru na Č. T. mezi uvedeným
vozidlem zn. Audi A3, které měl sám řídit jako viník nehody, a vozidlem zn.
Peugeot 605, které měl řídit údajný majitel a poškozený A. N., který však toto
vozidlo nikdy nevlastnil a neužíval, a nahlášením této pojistné události dne
17.2.2005 bez vědomí údajného účastníka nehody A. N., bylo uplatněno pod číslem
pojistné události pojistné plnění, k čemuž si obžalovaný opatřil nepravdivou
fakturu za opravu vozidla zn. Peugeot 605 a tuto předložil spolu v jiné věci
zapůjčenými doklady poškozeného a s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Hlášení
pojistné události z pojištění motorových vozidel a Prohlášení poškozeného k
uplatnění nároku na náhradu škody a dalšími doklady pojišťovně při likvidaci
pojistné události, přičemž Generali Pojišťovna, a.s., Praha 2, na základě
předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku
ve výši 11.337,- Kč, a to převodem na účet majitele D. G., a svým jednáním
způsobil společnosti Generali Pojišťovna, a.s., Praha 2 škodu ve výši 11.337,-
Kč,
9.
dne 2.3.2005 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Generali
Pojišťovna, a.s., Praha 2 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Audi
A3, majitele P. Z. a pojištěného A. Z., předstíral malou dopravní nehodu, ke
které mělo dojít na blíže neurčeném místě v K. – N. M. mezi uvedeným vozidlem
zn. Audi A3, které měl sám řídit jako údajný viník nehody, a vozidlem zn.
Renault Laguna, které měl řídit údajný majitel vozidla a poškozený J. J.,
který však toto vozidlo neřídil, a nahlášením této pojistné události dne
15.3.2005 bez vědomí účastníka nehody J. J., bylo uplatněno pod číslem pojistné
události pojistné plnění, k čemuž si obžalovaný opatřil nepravdivou fakturu za
opravu vozidla zn. Renault Laguna a tuto předložil spolu s nepravdivě
vyplněnými tiskopisy Hlášení pojistné události z pojištění motorových vozidel a
Prohlášení poškozeného k uplatnění nároku na náhradu škody a dalšími doklady
pojišťovně při likvidaci pojistné události, přičemž Generali Pojišťovna, a.s.,
Praha 2, na základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této
pojistné události částku ve výši 20.205,- Kč, a to převodem na účet, jehož je
majitelem, a svým jednáním způsobil společnosti Generali Pojišťovna, a.s.,
Praha 2 škodu ve výši 20.205,- Kč,
10.
dne 1.3.2005 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a.s., Praha 1 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda
Favorit 135, údajné majitelky M. C. a pojištěného V. Š., předstíral malou
dopravní nehodu, ke které mělo dojít v O. na ul. O. mezi uvedeným vozidlem zn.
Škoda Favorit 135, které měl řídit jako viník nehody V. Š., který však toto
vozidlo neřídil, a vozidlem zn. Opel Corsa, které měla řídit uživatelka
vozidla a poškozená K. T., která však vozidlo neřídila, a nahlášením této
pojistné události dne 17.3.2005 bez vědomí shora uvedených účastníků nehody
bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný
zajistil vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Opel
Corsa, kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události
společně s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Oznámení škodné události pojištěným
a Uplatnění nároku poškozeným, v jiné věci zapůjčenými doklady viníka nehody a
poškozeného a dalšími doklady, přičemž Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1,
na základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné
události částku ve výši 21.727,- Kč, a to převodem na účet, jehož je majitelem,
a svým jednáním způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1
škodu ve výši 21.727,- Kč,
11.
dne 25.9.2005 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a.s., Praha 1 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Peugeot
206, údajné majitelky a pojištěné P. K., předstíral malou dopravní nehodu, ke
které mělo dojít v K. na silnici ve směru na H. mezi uvedeným vozidlem zn.
Peugeot 206, které měla řídit jako viník nehody P. K., a vozidlem zn. Audi A4
Avant, majitelky K. A., nyní D., které měl řídit poškozený V. A. N., který
však vozidlo neřídil, a telefonickým nahlášením této pojistné události dne
12.10.2005 bez vědomí shora uvedených účastníků nehody bylo uplatněno pod
číslem pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný pojišťovně
předložil při likvidaci pojistné události nepravdivou fakturu za provedení
opravy vozidla zn. Audi A4 Avant spolu s dalšími doklady, mimo jiné v jiné věci
zapůjčenými doklady údajného viníka nehody a poškozeného, nepravdivě vyplněným
zápisem o poškození motorového vozidla, přičemž Kooperativa pojišťovna, a.s.,
Praha 1 na základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této
pojistné události částku ve výši 8.613,- Kč, a to převodem na účet majitele P.
Z., k němuž má dispoziční právo, a svým jednáním způsobil společnosti
Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1 škodu ve výši 8.613,- Kč,
12.
dne 1.11.2005 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a.s., Praha 1 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Peugeot
206, údajné majitelky a pojištěné P. K., která však toto vozidlo nikdy
nevlastnila, předstíral malou dopravní nehodu, ke které mělo dojít v K. – R. na
ul. B. mezi uvedeným vozidlem zn. Peugeot 206, které měl řídit jako viník
nehody P. K., a vozidlem zn. VW Passat, které měl řídit majitel vozidla a
poškozený L. R., a telefonickým nahlášením této pojistné události dne
28.11.2005 bez vědomí shora uvedených účastníků nehody bylo uplatněno pod
číslem pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný zajistil vystavení
nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. VW Passat, kterou následně
předložil pojišťovně společně s nepravdivě vyplněným Zápisem o poškození
motorového vozidla, v jiné věci zapůjčenými doklady údajného viníka nehody a
poškozeného a dalšími doklady, přičemž Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1,
na základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné
události částku ve výši 19.491,- Kč, a to převodem na účet majitelky P. K.,
přičemž svým jednáním způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha
1 škodu ve výši 19.491,- Kč,
13.
dne 6.2.2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a.s., Praha 1 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda
105 L, údajného majitele a pojištěného D. G., předstíral malou dopravní
nehodu, ke které mělo dojít v K. před restaurací P. mezi uvedeným vozidlem zn.
Škoda 105 L, které měl řídit jako viník nehody D. G., který však toto vozidlo
neřídil, a vozidlem zn. Mazda 626, údajného majitele J. P., které měl řídit
poškozený M. H., který však toto vozidlo nikdy neužíval, a telefonickým
nahlášením této pojistné události dne 14.2.2006 bez vědomí shora uvedených
účastníků nehody bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění, k
čemuž obžalovaný nezjištěným způsobem získal doklady údajného viníka nehody a
poškozeného a zajistil vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla
zn. Mazda 626, které následně předložil s nepravdivě vyplněným tiskopisem Zápis
o poškození motorového vozidla a dalšími doklady pojišťovně při likvidaci
pojistné události, přičemž Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1, na základě
předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku
ve výši 19.493,- Kč, a to převodem na účet majitele P. Z., s jehož účtem může
disponovat na základě plné moci, a svým jednáním způsobil společnosti
Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1 škodu ve výši 19.493,- Kč,
14.
dne 3.3.2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a.s., Praha 1 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda
Fabia, majitelky a pojištěné I. F., předstíral malou dopravní nehodu, ke které
mělo dojít v K. – N. M. na ul. Z. na parkovišti u společnosti K., kde sice k
nehodě došlo, ale v menším rozsahu poškození, mezi uvedeným vozidlem zn. Škoda
Fabia, které měl řídit jako viník nehody J. F., a vozidlem zn. Audi A3,
majitele P. Z. a poškozeného T. K., který však toto vozidlo nikdy neužíval, a
telefonickým nahlášením této pojistné události dne 10.3.2006 bez vědomí
údajného účastníka nehody T. K. poté, kdy nezjištěným způsobem byl zajištěn
větší rozsah poškození vozidla zn. Audi A3, bylo uplatněno pod číslem pojistné
události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný zajistil vystavení nepravdivé
faktury za provedení opravy vozidla zn. Audi A3, kterou následně předložil
spolu s nepravdivě vyplněným tiskopisem Zápis o poškození motorového vozidla a
dalšími doklady pojišťovně při likvidaci pojistné události, přičemž Kooperativa
pojišťovna, a.s., Praha 1, na základě předložených dokladů vyplatila v rámci
likvidace této pojistné události částku ve výši 17.510,- Kč, a to převodem na
účet majitele P. Z., s jehož účtem může disponovat na základě plné moci, a svým
jednáním způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1 škodu ve
výši 17.510,- Kč,
15.
dne 3.5.2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti ČSOB Pojišťovna,
a.s., Pardubice pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. VW Vento,
majitele a pojištěného J. K., předstíral malou dopravní nehodu, ke které mělo
dojít v K. – D. u odbočky u D. B., mezi uvedeným vozidlem zn. VW Vento, které
měl řídit jako viník nehody J. K., který však toto vozidlo neřídil, a vozidlem
zn. Renault Mégane, majitele P. Z., které měl sám řídit jako poškozený, a
nahlášením této pojistné události dne 18.5.2006 bez vědomí shora uvedeného
účastníka nehody J. K. bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné
plnění, kdy za tímto účelem obžalovaný zajistil vystavení nepravdivé faktury za
provedení opravy vozidla zn. Renault Mégane, kterou následně předložil
pojišťovně při likvidaci pojistné události společně v jiné věci zapůjčenými
kopiemi dokladů pojištěného a poškozeného, s nepravdivě vyplněnými tiskopisy
Hlášení škodné události a dalšími doklady, přičemž ČSOB Pojišťovna, a.s.,
Pardubice, na základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této
pojistné události částku ve výši 15.219,- Kč, a to převodem na účet majitele P.
Z., k němuž má dispoziční právo, a svým jednáním způsobil společnosti ČSOB
Pojišťovna, a.s., Pardubice škodu ve výši 15.219,- Kč,
16.
dne 8.7.2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a.s., Praha 1 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Renault
Mégane, jehož byl majitelem a pojištěným, předstíral malou dopravní nehodu, ke
které mělo dojít na blíže neurčeném místě na hlavní silnici ve směru z O. do H.
mezi uvedeným vozidlem zn. Renault Mégane, které měl jako viník nehody sám
řídit, a vozidlem zn. Renault Laguna majitelky M. T., které měl řídit
poškozený J. S., který však toto vozidlo neřídil, a telefonickým nahlášením
této pojistné události dne 10.7.2006 bez vědomí údajného účastníka nehody J. S.
bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění, k čemuž
obžalovaný zajistil vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla
zn. Renault Laguna, které následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné
události spolu s kopií svého řidičského průkazu a kopií řidičského průkazu J.
S., získané v jiné věci, s nepravdivě vyplněným tiskopisem Zápis o poškození
motorového vozidla a dalšími doklady, přičemž Kooperativa pojišťovna, a.s.,
Praha 1, na základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této
pojistné události částku ve výši 38.546,- Kč, a to převodem na účet, jehož je
majitelem, a svým jednáním způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s.,
Praha 1 škodu ve výši 38.546,- Kč,
17.
dne 28.6.2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti ČSOB Pojišťovna,
a.s., Pardubice pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda 135 LS
Favorit, údajného majitele R. B. a pojištěného M. H., který sepsal pojistnou
smlouvu na toto vozidlo na žádost A. Z., předstíral malou dopravní nehodu, ke
které mělo dojít v K. – H. ve směru na P. před spol. J., a.s. mezi uvedeným
vozidlem zn. Škoda 135 LS Favorit, které měl řídit jako viník nehody P. R., a
vozidlem zn. Renault Mégane Coupe, které měl řídit sám obžalovaný a jehož byl
majitelem, přesvědčil M. H. k vypsání a podepsání Hlášení škodné události
pojištěným podle jeho pokynů, a nahlášením této pojistné události dne 18.7.2006
bez vědomí shora uvedeného účastníka nehody P. R., bylo uplatněno pod číslem
pojistné události pojistné plnění, kdy za tímto účelem obžalovaný zajistil na
základě jiné škodní události vystavenou fakturu za provedení opravy vozidla zn.
Renault Mégane Coupe, kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci
pojistné události spolu s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Hlášení škodné
události a dalšími doklady, přičemž ČSOB Pojišťovna, a.s., Pardubice, na
základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události
částku ve výši 14.098,- Kč, a to převodem na účet, majitelky P. K., a svým
jednáním způsobil společnosti ČSOB Pojišťovna, a.s., Pardubice škodu ve výši
14.098,- Kč,
18.
dne 11.7.2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Generali
Pojišťovna, a.s., Praha 2 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Renault
Laguna, majitelky a pojištěné M. T., předstíral malou dopravní nehodu, ke
které mělo dojít v Ž. na parkovišti u Ž. p. mezi uvedeným vozidlem zn. Renault
Laguna, které měl řídit jako viník nehody J. S., který však toto vozidlo
neřídil, a vozidlem zn. Renault Laguna, které měl řídit údajný
majitel a poškozený M. P., který však toto vozidlo nikdy nevlastnil a neužíval,
a nahlášením této pojistné události dne 19.7.2006 bez vědomí shora uvedených
účastníků nehody, bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění,
k čemuž si obžalovaný opatřil nepravdivou fakturu za opravu vozidla zn.
Renault Laguna a tuto předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události
spolu v jiné věci zapůjčenými doklady poškozeného, s nepravdivě vyplněnými
tiskopisy Hlášení pojistné události z pojištění motorových vozidel a Prohlášení
poškozeného k uplatnění nároku na náhradu škody a dalšími doklady, přičemž
Generali Pojišťovna, a.s., Praha 2, na základě předložených dokladů vyplatila v
rámci likvidace této pojistné události částku ve výši 19.322,- Kč, a to
zasláním M. P. složenkou, a svým jednáním způsobil společnosti Generali
Pojišťovna, a.s., Praha 2 škodu ve výši 19.322,- Kč,
19.
dne 10.7.2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti ČSOB Pojišťovna,
a.s., Pardubice pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda 135 LS
Favorit, údajného majitele R. B. a pojištěného M. H., který sepsal pojistnou
smlouvu na toto vozidlo na žádost A. Z., předstíral malou dopravní nehodu, ke
které mělo dojít v K. – R. na parkovišti u ul. B. mezi uvedeným vozidlem zn.
Škoda 135 LS Favorit, které měl řídit jako viník nehody P. R., a vozidlem zn.
Peugeot 605, údajného majitele A. N., které měla řídit poškozená V. P., která
však toto vozidlo nikdy neužívala, a nahlášením této pojistné události dne
1.8.2006 bez vědomí poškozené V. P. bylo uplatněno pod číslem pojistné
události pojistné plnění, kdy za tímto účelem obžalovaný zajistil vystavení
nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Peugeot 605, a M. H.
přesvědčil k vypsání a podepsání Hlášení škodné události pojištěným podle jeho
pokynů, přičemž fakturu následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné
události spolu s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Hlášení škodné události a
dalšími doklady, přičemž ČSOB Pojišťovna, a.s., Pardubice, na základě
předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku
ve výši 27.910,- Kč, a to zasláním V. P. složenkou, a svým jednáním způsobil
společnosti ČSOB Pojišťovna, a.s., Pardubice škodu ve výši 27.910,- Kč,
20.
dne 10.12.2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Allianz
pojišťovna, a.s., Praha 8 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda
135 L Favorit, majitele Autobazar Cobra – P. M., P. u K. a pojištěného M. K.,
předstíral malou dopravní nehodu, ke které mělo dojít v Č. T. – S. mezi
uvedeným vozidlem zn. Škoda 135 L Favorit, které měl řídit viník nehody M. K.,
který však toto vozidlo nikdy neužíval, a vozidlem zn. Renault Twingo, které
měla řídit majitelka a poškozená J. K., která však toto vozidlo neřídila, a
nahlášením této pojistné události dne 4.1.2007 bez vědomí shora uvedených
údajných účastníků nehody bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné
plnění, k čemuž obžalovaný zajistil na základě jiné škodní události vystavení
nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Renault Twingo, a tyto
předložil s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Oznámení škodní události k
pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pro pojištěného a
poškozeného a s dalšími doklady pojišťovně při likvidaci pojistné události,
přičemž Allianz pojišťovna, a.s., Praha 8, na základě předložených dokladů
vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku ve výši 18.951,- Kč,
a to převodem na účet majitelky P. K., a svým jednáním způsobil společnosti
Allianz pojišťovna, a.s., Praha 8 škodu ve výši 18.951,- Kč,
21.
dne 10.1.2007 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a.s., Praha 1 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Renault
Twingo, majitelky a pojištěné J. K., předstíral malou dopravní nehodu, ke
které mělo dojít v K. – N. M. na ul. Z. mezi uvedeným vozidlem zn. Renault
Twingo, které měla jako viník nehody řídit J. K., která však toto vozidlo
neřídila, a vozidlem zn. Renault Mégane, majitele P. Z., kdy jako poškozená
byla v rámci likvidace pojistné události uvedena I. B., které měl řídit
poškozený Z. B., který však toto vozidlo neřídil, a nahlášením této pojistné
události dne 11.1.2007 bez vědomí údajných účastníků nehody telefonicky bylo
uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný
zajistil vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Renault
Mégane, kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události
spolu s kopiemi řidičských průkazů údajných účastníků nehody, které získal v
jiné věci, s nepravdivě vyplněným tiskopisem Zápis o poškození motorového
vozidla a dalšími doklady, přičemž Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1, na
základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události
částku ve výši 27.105,- Kč, a to převodem na účet, jehož je majitelem, a svým
jednáním způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1 škodu ve
výši 27.105,- Kč,
22.
dne 15.5.2007 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a.s., Praha 1 pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Opel
Omega, majitele a pojištěného M. M., na základě malé dopravní nehody, ke které
došlo dne 25. 4. 2007 v H. na příjezdové silnici k O. T. mezi uvedeným vozidlem
zn. Opel Omega, které měl jako viník nehody řídit M. M., a vozidlem zn. Škoda
Fabia, majitele A. Z. a poškozeného J. P., který vozidlo řídil, telefonickým
nahlášením této pojistné události dne 15.5.2007 bylo uplatněno pod číslem
pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný zajistil vystavení
nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Škoda Fabia, ve které jsou
fakturovány i levé přední a zadní dveře v hodnotě 15.116,- Kč, přestože tyto
dveře nebyly vyměněny, ale byly pouze opraveny, kterou následně předložil
pojišťovně při likvidaci pojistné události spolu s nepravdivě vyplněným
tiskopisem Zápis o poškození motorového vozidla a dalšími doklady, přičemž
Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1, na základě předložených dokladů
vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku ve výši 23.403,- Kč,
a to převodem na účet, jehož je majitelem, přičemž svým jednáním způsobil
společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Praha 1 škodu ve výši 15.116,- Kč,
přičemž jednáním uvedeným pod body 1 – 22) měl záměr způsobit škodu ve výši
442.635,- Kč a způsobil celkovou škodu ve výši 422.635,- Kč,
Za uvedené jednání a za sbíhající přečin maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního
příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 7. 2013, č. j. 21 T 121/2013-59,
jenž byl obviněnému doručen dne 12. 9. 2013 a právní moci nabyl dnem 21. 9.
2013, byl obviněný A. Z. odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. za použití § 35
odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle
§§ 58 odst. 1, 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na
zkušební dobu v trvání 3 let.
Podle §§ 49 odst. 1, 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
Podle § 53 odst. 1 tr. zák. za použití § 54 odst. 1 tr. zák. byl
obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100.000 Kč. Podle § 54 odst. 3 tr.
zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán,
stanoven náhradní trest odnětí svobody na 4 měsíce.
Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního
soudu v Břeclavi ze dne 10. 7. 2013, č. j. 21 T 121/2013-59, jenž byl
obžalovanému doručen dne 12. 9. 2013 a právní moci nabyl dnem 21. 9. 2013,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost
nahradit poškozené Allianz pojišťovně, a. s., Praha 8, Ke Štvanici 656/3, škodu
ve výši 88.077 Kč, poškozené ČSOB Pojišťovně, a. s., člen holdingu ČSOB,
Pardubice - Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí čp. 1458, škodu ve výši 78.437
Kč, poškozené Kooperativě pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, Praha 1,
Templová 747, škodu ve výši 205.257 Kč a poškozené Generali Pojišťovně, a. s.,
Praha 2, Bělehradská 132, škodu ve výši 50.864 Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Allianz pojišťovna, a.
s., Praha 8, Ke Štvanici 656/3 a Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna
Insurance Group, Praha 1, Templová 747, odkázána se zbytky svých nároků na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 1 T
73/2010, podal obviněný A. Z. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě
usnesením ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. 5 To 349/2015, tak, že ho podle § 256
tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2015, sp. zn.
5 To 349/2015, podal následně obviněný A. Z. prostřednictvím svého obhájce
dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v dovolání uplatnil jednak námitky, které doslova či obsahově převzal
z jeho prvního dovolání ze dne 28. 1. 2014 a z ústavní stížnosti, a jednak
námitky uplatněné v dovolání poprvé. Námitky převzaté z prvního dovolání
obviněného A. Z. jsou popsány v bodech II., IV., V., VI. 1), 2), 3) dovolání,
resp. i v bodě III. dovolání, neboť toho, že se nejednalo o pokračující trestný
čin, se obviněný rovněž domáhal již ve svém prvním dovolání.
Námitkami uplatněnými v dovolání poprvé jsou:
- námitka obsažená v bodu VI. 4) dovolání, že dovolateli nebyl doručen
trestní příkaz Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. 21 T
121/2013,
- námitka v bodu VI. 5) a IX. dovolání, že dovolateli byl uložen
nedobytný peněžitý trest,
- námitka obsažená v bodu VII. dovolání, že neprovedením celého hlavního
líčení porušil nalézací soud § 219 odst. 3 tr. ř.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním
napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu v Karviné
ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 1 T 73/2010, a vrátil věc soudu prvního stupně k
novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k
dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní
průběh trestního řízení a dále uvedl, že k námitkám, které dovolatel doslova či
obsahově převzal ze svého prvního dovolání, již zaujal stanovisko Nejvyšší soud
i Ústavní soud. K těmto opakovaným námitkám dovolatele se proto dále již
nevyjadřuje a ohledně nich odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího i Ústavního soudu.
Ohledně ostatních námitek uvedl následující:
Co se týká uložení peněžitého trestu má za to, že tímto způsobem dovolatel
obsahově popsal důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a že také tento
důvod řádně uplatnil. Totožnou námitku uplatnil dovolatel již ve svém odvolání,
vyjádřil se k ní již odvolací soud na str. 8 napadeného usnesení. Námitky
odsouzeného, že přestal podnikat a je veden na úřadu práce, neshledal za důvod
neuložení peněžitého trestu. Poukázal na to, že v samotném hlavním líčení
obviněný ohledně své osoby jen odkázal na údaje ve spisu a dosud nenamítal, že
by peněžitý trest nemohl zaplatit. Lze shrnout, že podle tvrzení dovolatele je
tento dočasně veden na úřadu práce a jeho majetkové poměry lze zjistit z jiného
spisu. Dovolatel výslovně neuvádí, že by byl nemajetný, ani že by nebyl schopen
práce. Za těchto okolností má za to, že jeho schopnost splatit peněžitý trest
je sice nejistá, avšak zatím zdaleka není „zřejmé“, že by takový trest byl
nedobytný. Tím se dovolatelova věc liší od jiných případů, v nichž se Nejvyšší
soud zabýval ukládáním „nedobytného“ peněžitého trestu. Považuje za nerozhodné,
že se tato judikatura vztahuje k výkladu nového trestního zákoníku, když otázka
nedobytnosti peněžitého trestu je zde popsána shodně jako v trestním zákoně z
roku 1961. Dále uvedl, že Ústavní soud vychází spíše z presumpce dobytnosti než
nedobytnosti tohoto trestu. Ve svém vyjádření pak cituje z judikatury
Nejvyššího soudu i Ústavního soudu a učinil závěr, že pro uložení peněžitého
trestu není zapotřebí úplné znalosti majetkových poměrů obviněného, že v
pochybnostech o těchto poměrech se tento trest uloží a jeho případná
nedobytnost se posléze řeší upuštěním od jeho výkonu podle § 344 odst. 1 tr. ř.
Nedobytnost trestu může vzejít například z insolvenčního řízení. Z tohoto
pohledu se mu věc dovolatele jeví jako věc hraniční. Soudy učinily sice závěr o
„majetnosti“ obviněného, avšak neuvedly k ní nic bližšího, není tedy zřejmé, v
čem tato majetnost spočívá – jaký majetek dovolatel podle zjištění soudů má.
Dovolatel tuto svou neurčitou „majetnost“ nijak nezpochybňuje. Tím, že se
evidoval na úřadu práce, dává najevo zájem o práci a výplatu sociálních dávek –
tedy zájem o dosahování příjmů. Vyslovit nedobytnost předmětného peněžitého
trestu uloženého dovolateli může buď Nejvyšší soud v reakci na toto dovolání,
nebo příslušný nalézací soud podle § 344 odst. 1 trestního řádu za podmínek tam
uvedených. Podle jeho názoru nic nebrání tomu, aby důvody pro neuložení tohoto
trestu pro nedobytnost byly shodné jako důvody pro upuštění od výkonu tohoto
trestu podle § 344 odst. 1 tr. ř. Peněžitý trest je tedy nedobytný ve smyslu §
68 odst. 6 tr. zákoníku jen tehdy, jsou-li již v době rozhodnutí zřejmé
okolnosti uvedené v § 344 odst. 1 tr. ř. a současně je zřejmé, že obviněný
nebude schopen splatit tento trest ani v případě odložení jeho výkonu či
povolení splátek podle § 342 tr. ř. Z tohoto úhlu pohledu bylo uložení
peněžitého trestu dovolateli přípustné, neboť tvrzená neschopnost dovolatele
splácet peněžitý trest nebyla dlouhodobá, když tuto neschopnost uplatnil
dovolatel až v opravných prostředcích proti rozhodnutí nalézacího soudu. V této
části proto považuje dovolání za zjevně neopodstatněné. Ohledně zbývajících
dvou námitek (nedoručení trestního příkazu a neprovedení hlavního líčení znovu)
konstatoval, že tyto neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b tr.
ř.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou
oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve
smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat,
jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak
možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako
trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho
právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o
vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže
odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících
řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem
nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán
(srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně
relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále
vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu.
Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu
soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění
skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení
nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle
§ 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se
zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající
se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod.
nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že
většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v
předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně,
tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých
rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje
v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v
odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně
vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl
Nejvyšší soud i v případě obviněného A. Z.
Nejvyšší soud podotýká, že v dané trestní věci Ústavní soud
nálezem ze dne 16. 12. 2014 pod sp. zn. II. ÚS 2258/14 rozhodl tak, že
rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 6. 2013, č. j. 1 T 73/2010-2001,
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2013, č. j. 5 To
350/2013-2051 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, č. j. 4 Tdo
270/2014-38, bylo porušeno právo stěžovatele (obviněného) na spravedlivý proces
zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl.
36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 1. 4. 2014, č. j. 4 Tdo 270/2014-38, proto zrušil a ve zbývající části
ústavní stížnost zamítl. Dospěl k závěru, že důvodnou je námitka obviněného, že
jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle § 250
odst. 1, 2 tr. zák., ale jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250a odst.
1, 3 tr. zák. Pokud jde o další dovolací námitky obviněného, tyto označil za
nedůvodné. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 Tdo
1624/2014-84, napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2013,
sp. zn. 5 Tdo 350/2013 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné
ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 1 T 73/2010, zrušil a přikázal okresnímu soudu, aby
věc znovu projednal a rozhodl. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud
uvedl, že jednání, kterého se obviněný dopustil, mělo být kvalifikováno jako
trestný čin pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. a Nejvyšší soud se
dopustil pochybení, pokud v jednání obviněného tuto právní kvalifikaci
spatřoval, ale dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. s tím, že
projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka,
která měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního
významu. Ústavní soud uzavřel, že obecné soudy tímto postupem zasáhly do práv a
svobod stěžovatele (obviněného) v čl. 36 a čl. 39 Listiny a v čl. 6 odst. 1
Úmluvy, proto ústavní stížnosti zčásti vyhověl a zčásti ji zamítl podle § 82
odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V této souvislosti Ústavní soud sdělil, že
veškerá další údajná pochybení, která stěžovatel (obviněný) v rozhodnutí u
Nejvyššího soudu spatřoval, jsou nedůvodná, zejména námitky proti způsobu
výslechu svědka P. B. i to, že svým jednáním nemohl naplnit ani znaky skutkové
podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. a že došlo k
extrémnímu rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Ústavní soud však
dospěl k závěru, že pokud soudy obou nižších stupňů kvalifikovaly jednání
obviněného jako trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák., je v této části
ústavní stížnost důvodná a konstatoval, že bylo porušeno právo stěžovatele
(obviněného) na spravedlivý proces zaručený čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních
práv a svobod. Dále rozhodl, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, č.
j. 4 Tdo 270/2014-38, se ruší. Ve zbývající části byla ústavní stížnost
zamítnuta.
Obviněný v dovolání ze dne 31. 12. 2015 uplatnil jednak námitky, které doslova
či obsahově převzal z jeho prvního dovolání ze dne 28. 1. 2014 a z ústavní
stížnosti, a jednak námitky uplatněné v dovolání poprvé. Námitky převzaté z
prvního dovolání obviněného A. Z. jsou popsány v bodech II., IV., V., VI. 1),
2), 3) dovolání, resp. i v bodě III. dovolání, neboť toho, že se nejednalo o
pokračující trestný čin, se obviněný rovněž domáhal již ve svém prvním
dovolání. Vzhledem k tomu, že z výše uvedených rozhodnutí Nejvyššího i
Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že všechny citované námitky jsou
nedůvodné, oba soudy shledaly provedené dokazování zákonným a věcně správným,
ve skutku shledaly pokračující podvodné jednání a jediným důvodem zrušení
odsuzujícího rozsudku bylo upřesnění právní kvalifikace (jednalo se o podvod
pojišťovací a nikoliv obecný), nebude se Nejvyšší soud již námitkami uvedenými
pod body II., III., IV., V., VI. 1), 2), 3) dovolání znovu zabývat.
Obviněný uplatnil relevantně námitku, ve které namítal, že mu byl uložen
peněžitý trest, aniž byly splněny zákonné podmínky, v jeho případě se tak jedná
o trest, který zákon nepřipouští, avšak s odkazem na dovolací důvod podle
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nikoli podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný v odůvodnění této námitky v bodu
IX. dovolání odcitoval § 54 odst. 1 tr. zák. a namítl jeho porušení, a dále
uvedl, že vzhledem k jeho majetkovým poměrům bylo zřejmé, že peněžitý trest je
nedobytný a že mu proto tento trest neměl být uložen, lze konstatovat, že
dovolatel obsahově popsal důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku
a že tedy tento důvod řádně uplatnil.
Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu (viz výše) se za druh trestu, který zákon
nepřipouští, považuje uložení některého z druhů trestů uvedených v § 27 tr.
zák. bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá. Vzhledem k tomu, že
podle § 54 odst. 1 tr. zák. soud peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by
byl nedobytný, je dobytnost peněžitého trestu takovou podmínkou, s níž zákon
uložení peněžitého trestu přímo spojuje, resp. jen v případě jejího splnění
může dojít k uložení peněžitého trestu, protože nedobytnost peněžitého trestu
vytváří překážku jeho uložení.
Nejvyšší soud pouze obecně pro úplnost uvádí, že pro ukládání peněžitého
trestu platí podmínky vymezené v ustanovení § 53 odst. 1 tr. zák., podle něhož
soud může uložit peněžitý trest, jestliže pachatel pro sebe nebo jiného
úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch a bez
této okolnosti jen v případě vymezeném v odstavci 2 písm. a), b) tr. zák. V
ustanovení § 54 odst. 1 tr. zák. je stanovena negativní podmínka představující
překážku pro uložení peněžitého trestu spočívající v jeho nedobytnosti, jenž
musí být podložena důkazy ve věci provedenými. Závěr o dobytnosti peněžitého
trestu se musí opírat o zjištění osobních a majetkových poměrů pachatele, jež
slouží k určení výše jedné denní sazby peněžitého trestu, je rovněž
předpokladem pro určení dobytnosti či nedobytnosti peněžitého trestu a nutnou
podmínkou i pro řešení otázky, zda jsou vůbec důvody pro jeho uložení. Při
zkoumání této podmínky uložení peněžitého trestu je nutné zjišťovat i závazky
pachatele, především rozsah jeho zákonné vyživovací povinnosti a rozsah
povinnosti k náhradě škody, které mají zásadně přednost před zaplacením
peněžitého trestu. Přitom je třeba zvážit nejen druh a hodnotu majetku
pachatele, nýbrž i výši jeho odměny za práci, podnikatelské odměny, příjmy z
kapitálového majetku, ze sociálních dávek a jiné příjmy, jakož i množství, druh
a hodnotu závazků pachatele. Nedobytný bude trest tehdy, jestliže je s ohledem
na osobní a majetkové poměry pachatele zjevné, že pachatel nemůže vykonat
peněžitý trest, a to ani zaplacením ve splátkách podle § 53 odst. 4 tr. zák.
Pro neuložení tohoto trestu pro jeho nedobytnost nestačí jen určitá
pravděpodobnost o tom, že by tento trest obviněný nemohl zaplatit ani neochota
obviněného tak učinit, ale musí objektivně z provedeného dokazování tato
nedobytnost vyplynout (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 22/1977-II. Sb. rozh.
tr.).
Z dostupné judikatury jak Nejvyššího soudu, tak i Ústavního soudu, týkající se
ukládání peněžitého trestu, lze vyvodit závěr, že pro uložení peněžitého trestu
není zapotřebí úplné znalosti majetkových poměrů obviněného, že v pochybnostech
o těchto poměrech se tento trest uloží a jeho případná nedobytnost se posléze
řeší upuštěním od jeho výkonu podle § 344 odst. 1 tr. ř. Tato judikatura tedy
vychází spíše z presumpce dobytnosti než nedobytnosti tohoto trestu. Rovněž
zákonodárce při formulaci ustanovení § 54 odst. 1 tr. zák. (nyní § 68 odst. 6
tr. zákoníku) týkajícího se dobytnosti peněžitého trestu vycházel spíše z
presumpce dobytnosti než nedobytnosti tohoto trestu – což lze dovodit z
formulace „je-li zřejmé, že“.
Lze souhlasit s názorem státního zástupce, že se posuzovaná věc jeví jako věc
„hraniční“, neboť soudy sice učinily závěr o majetnosti obviněného, avšak
neuvedly k ní nic bližšího a není tedy zřejmé, v čem tato majetnost spočívá –
jaký majetek obviněný podle zjištění soudů má. Je třeba podotknout, že
dovolatel tuto svou neurčitou „majetnost“ nijak nezpochybňuje. Tím, že se
zaevidoval na úřadu práce, bezesporu dává najevo zájem o práci a výplatu
sociálních dávek – tedy zájem o dosahování příjmů.
Soud peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že je nedobytný. Tento závěr soud
učiní, jestliže již v době ukládání je zjevné, že pachatel peněžitý trest
nemůže zaplatit, a to ani ve splátkách podle § 53 odst. 4 tr. zák. Peněžitý
trest je tedy nedobytný ve smyslu § 54 odst. 1 tr. zák. jen tehdy, jsou-li již
v době rozhodnutí zřejmé okolnosti uvedené v § 344 odst. 1 tr. ř. a současně je
zřejmé, že obviněný nebude schopen splatit tento trest ani v případě odložení
jeho výkonu či povolení splátek podle § 342 tr. ř. Pokud jde o přípustnost
uložení peněžitého trestu, soudy obou stupňů v této souvislosti neučinily
taková zjištění, z nichž by vyplynulo, že tento trest je v případě obviněného
A. Z. nedobytný, kromě toho i odvolací soud se s touto námitkou již v souladu
se zákonem vypořádal ve svém rozhodnutí, když uvedl, že pouze ze skutečnosti,
že obviněný ukončil podnikání a nechal se zaevidovat na úřadu práce jako
uchazeč o zaměstnání, nelze dovodit jeho objektivní neschopnost peněžitý trest
100.000 Kč zaplatit. V daném případě bylo uložení peněžitého trestu dovolateli
přípustné, neboť tvrzená neschopnost dovolatele splácet peněžitý trest nebyla
dlouhodobá, tuto neschopnost uplatnil obviněný až v opravných prostředcích
proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže v souvislosti s ukládáním
uvedeného druhu trestu vyvstanou takové okolnosti, které obviněnému neumožňují
peněžitý trest ihned zaplatit, může soud stanovit jeho splnění v přiměřených
měsíčních splátkách (viz § 68 odst. 5 tr. zákoníku, resp. § 53 odst. 4 tr.
zák.). Vzhledem k celkovému rozsahu spáchané trestné činnosti se peněžitý trest
ve výši 100 000 Kč nejeví ani nepřiměřeně přísným a rozhodně ho nelze považovat
ani za trest uložený ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Nejvyšší
soud tedy nepovažuje námitky obviněného za důvodné.
Za relevantně uplatněnou námitku pak lze považovat i námitku ohledně
nesprávného uložení souhrnného trestu k trestnímu příkazu Okresního soudu v
Břeclavi.
Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že obviněný byl odsouzen trestním
příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 7. 2013, č. j. 21 T 121/2013-59,
který byl obviněnému doručen dne 12. 9. 2013, za přečin maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jelikož bylo
zjištěno, že nyní projednávanou trestnou činnost obviněný spáchal dříve, než
byl soudem prvního stupně vyhlášen tento odsuzující rozsudek (doručen trestní
příkaz) za jiný přečin, připadalo v úvahu uložení souhrnného trestu k
citovanému trestnímu příkazu.
Pokud však obviněný v této souvislosti namítá, že mu výše uvedený trestní
příkaz Okresního soudu v Břeclavi nebyl doručen, je třeba uvést, že tato
námitka neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tuto
námitku obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v
odvolání, jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě
vypořádaly. Soud prvního stupně na str. 40 odůvodnění svého rozsudku
konstatoval, že šetřením na dodací poště bylo zjištěno, že dovolatel převzal
trestní příkaz osobně, přičemž se na místě prokázal svým dokladem totožnosti.
Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně na str. 8 svého usnesení
ztotožnil. Doručení trestního příkazu tak bylo prokázáno takovým způsobem, že
toto zjištění by nemohla zvrátit ani případná pochybnost znalce o pravosti
podpisu dovolatele. V dané věci se nejedná ani o případ tzv. opomenutého
důkazu, neboť odvolací soud se na str. 8 odůvodnění usnesení zabývá právě
otázkou, proč neshledává návrh na doplnění dokazování důvodným.
Nejvyšší soud dále konstatuje, že námitka uvedená v bodu VII. dovolání
(týkající se porušení § 219 odst. 3 tr. ř.) neodpovídá zákonným dovolacím
důvodům uvedeným v § 265b tr. ř. a stojí mimo jejich rámec.
Podstatou dovolání obviněného v bodu VI. 4) je totiž údajné procesní pochybení
soudu prvního stupně, k němuž mělo dojít v důsledku toho, že okresní soud, ač
konal hlavní líčení po dvou letech od předchozího hlavního líčení, se nedotázal
stran, zda souhlasí s přečtením podstatného obsahu protokolu o předchozích
hlavních líčeních, a nebylo hlavní líčení v jeho trestní věci provedeno znovu a
bylo tedy podle něj porušeno ustanovení § 219 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud této
námitce nepřisvědčil. Touto námitkou obviněného se navíc již zabýval a
vypořádal se s ní soud druhého stupně (str. 7 rozhodnutí) v rámci reakce na
odvolací námitky obviněného, když v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že
vzhledem k tomu, že ohledně dokazování nebyly v předchozím řízení akceptovány
žádné námitky dovolatele a spornou byla pouze právní kvalifikace, nalézací soud
nové dokazování provádět nemusel. Nejvyšší soud se s názorem odvolacího soudu
plně ztotožňuje. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ani Ústavní soud ve
svém nálezu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 2258/14, nepředpokládal, že by
posuzovaná věc byla ještě někdy projednávána soudem nalézacím a ve svém nálezu
přímo uvedl, že o nové právní kvalifikaci rozhodne bez jakéhokoliv dalšího
dokazování přímo Nejvyšší soud.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez
jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný A. Z. svým předmětným jednáním
naplnil všechny zákonné znaky pokračujícího trestného činu pojistného podvodu
dílem dokonaného, dílem nedokonaného podle § 250a odst. 1, odst. 3, § 8 odst. 1
- § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., příslušný skutek byl bez jakýchkoliv
pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a
uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se
závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění
rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými
důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a
hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi
neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani
řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání
obviněného A. Z. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 6. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu