4 Tdo 895/2025-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání obviněné K. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 11 To 225/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 37/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 4 T 37/2025, byla obviněná K. P. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 03.04.2025 v době okolo 20:20 hodin v XY v prodejně Kaufland v ul. XY čp. XY odcizila z volného prodeje lahev rumu zn. Caracas Club Ron v hodnotě 719,90 Kč, balzám Elseve HY 200 ml v hodnotě 86,90 Kč, deodorant Fa Paradise Mom 150ml v hodnotě 49,90 Kč, deospray zn. Fa 150 ml v hodnotě 49,90 Kč, tužka zn. Essence v hodnotě 29,90 Kč, pudr zn. Esence v hodnotě 79,90 Kč, hroznové víno koš 500 g v hodnotě 62,90 Kč, 4 ks kaiserky multicereální v hodnotě 19,60 Kč, vše v celkové hodnotě 1.096,90 Kč ku škodě společnosti Kaufland Česká republika v.o.s., IČ: 25110161, se sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6- Břevnov, tím způsobem, že toto zboží vložila do papírové tašky společně s dalším zbožím v hodnotě 236,90 kč, které u samoobslužné pokladny uhradila, a pomocí účtenky za toto zboží opustila pokladní zóny bez zaplacení zboží v hodnotě 1.096,90 Kč, přičemž byla při odchodu z prodejny přistižena pracovníkem ostrahy,
a uvedeného jednání se dopustila, ačkoliv byla za takový čin odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3.3.2017 sp. zn. 4 T 5/2017 s nabytím právní moci dne 13.6.2017, kterým byla odsouzena pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s odkladem na zkušební dobu v délce 24 měsíců, jehož výkon jí byl nařízen dne 15.5.2021, a rozsudkem Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 1 T 85/2017 ze dne 4.4.2018 s nabytím právní moci téhož dne, kterým byla odsouzena mimo jiné pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 36 měsíců, jehož výkon jí byl nařízen dne 19.3.2021, přičemž z výkonu trestů z obou výše uvedených rozhodnutí byla usnesením Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 PP 12/2023 podmíněně propuštěna dne 27.3.2023“.
2. Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu odnětí svobody zařazena do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 4 T 37/2025, podala obviněná K. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 11 To 225/2025, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 11 To 225/2025, podala následně obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, když nejprve předložila tzv. bianco dovolání ze dne 29. 8. 2025, které následně rozšířila písemným doplněním ze dne 8. 9. 2025, v němž konkretizovala dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci dovolání obviněná uvedla, že je podává z důvodu závad skutkových, jakož i procesních. K závadám skutkovým uvedla, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, nedbaly jejího sdělení, že nakupovat byla s kamarádkou, jejíž jméno a příjmení soudu sdělila, přičemž ta zboží vybírala a vkládala do košíku a obviněná si nevšimla, že některé zboží nebylo předáno k zaplacení. Dále uvedla, že v řízení před soudem prvního stupně navrhla, aby tato kamarádka byla předvolána k podání svědectví, čemuž soud nevyhověl a při hodnocení skutku vycházel pouze z audio záznamu, došlo tedy k porušení zásady in dubio pro reo. Ohledně závad procesních namítla, že rozsudek soudu prvního stupně ani usnesení soudu odvolacího jí nebyly doručeny, a že doručeno bylo pouze obhájci.
5. Z výše uvedených důvodů obviněná závěrem navrhla, aby z podnětu jejího dovolání Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 11 To 225/2025, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 4 T 37/2025, a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Nymburce k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že podle dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Obsahová náplň dovolání obviněné nedává žádný podklad pro to, aby napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně byly podrobeny přezkumu z hmotněprávních důvodů. Její námitky jsou výlučně skutkového, resp. procesního rázu.
7. Jde-li o druhý obviněnou označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněná ve svém dovolání při označení tohoto dovolacího důvodu ani nespecifikovala jeho konkrétní variantu, přičemž její argumentace obsahově neposkytuje podklad pro závěr o naplnění předpokladů jakékoliv z těchto tří variant. Pokud obviněná namítá, že soudy nedbaly jejího sdělení, že nakupovala s kamarádkou a ona zboží vybírala a vkládala do košíku a obviněná si nevšimla, když byly u pokladny, že některé nebylo předáno k zaplacení, jedná se o námitku týkající se prostého způsobu hodnocení důkazů. Taková námitka není podřaditelná pod žádnou ze shora popsaných tří variant dovolacího důvodu dle písmene g). 8. Pokud obviněná označila jako závadu skutkovou to, že v řízení před soudem prvého stupně navrhla výslech své kamarádky, která s ní byla v prodejně, čemuž soud nevyhověl, lze uvažovat o tom, že hodlala uplatnit dovolací důvod dle písmene g) v jeho třetí variantě. Ze strany obviněné byl v hlavním líčení před vyhlášením prvního rozhodnutí ve věci – rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 5. 2025 – vznesen návrh na provedení výslechu E. Š. Okresní soud návrh obviněné na doplnění dokazování zamítl usnesením, u něhož není vyžadováno písemné odůvodnění (toto bylo dle protokolu podáno ústně). Prvoinstanční soud v odůvodnění odsuzujícího rozsudku uvedl, že návrh zamítl pro jeho nadbytečnost, neboť měl za to, že provedené důkazy byly pro učinění rozhodnutí dostačující. V odůvodnění rozsudku byly přitom provedené důkazy popsány. Uvedenou myšlenku o nadbytečnosti navrhovaného důkazu k odvolací námitce obviněné dále rozvinul odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Nejsou tedy splněny ani podmínky pro konstatování, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Za relevantní pak vůbec nelze považovat ani námitku dovolatelky, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. S touto argumentací nelze věcně souhlasit, jelikož v případě obviněné o pochybnostech, natož pak důvodných hovořit vůbec nelze. Z obecného pohledu pak námitka porušení zásady in dubio pro reo směřuje výlučně do skutkových zjištění a potažmo napadá způsob hodnocení provedených důkazů.
10. Při současném stavu dostupných podkladů se nelze blíže vyjádřit k námitce, že obviněné nebyl doručen rozsudek soudu prvého stupně, ani usnesení soudu odvolacího. Sama obviněná tuto námitku nijak blíže nerozvádí, ani ji nepřiřazuje k nějakému odpovídajícímu dovolacímu důvodu.
11. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
13. Z hlediska splnění podmínek ohledně možnosti Nejvyššího soudu se podaným dovoláním zabývat a rozhodnout o něm (v reakci na tvrzení dovolatelky, že jí rozhodnutí odvolacího soudu ani soudu prvního stupně nebyla doručena), je vhodné zmínit, že soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí odvolání obviněné usnesením, které je možné doručit náhradním způsobem podle § 64 odst. 4 tr. ř., tzv. fikcí doručení, neboť se nejedná o písemnost, u níž je takový postup vyloučen podle § 64 odst. 5 tr. ř. Napadené usnesení bylo obviněné doručováno na adresu, která byla uvedena jako adresa pro doručování. Na této adrese však nebyla zastižena a daná písemnost jí tak byla dne 14. 8. 2025 uložena u pošty v souladu s § 64 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. ř. a následně po uplynutí desetidenní lhůty vhozena do poštovní schránky dne 27. 8. 2025 (č. l. 104). Z uvedeného vyplývá, že dnem doručení usnesení soudu druhého stupně obviněné je 25. 8. 2025. Dovolacímu soudu za této situace nic nebránilo v tom, aby o dovolání rozhodl.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
15. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
16. Nutno úvodem akcentovat, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
17. Dovolací soud z podaného mimořádného prostředku obviněné seznal, že dovolatelka brojila pouze proti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně v nyní projednávané věci. Dovolání obviněné sice formálně obsahovalo odkaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně v jeho rámci je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Jestliže však obviněná své námitky vystavěla výlučně na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, je z hlediska tohoto dovolacího důvodu dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
18. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. Pokud jde o dovolací argumentaci obviněné, je tato ryze skutkové, resp. částečně i procesní povahy, neboť obviněná jednak namítá, že zboží nevybírala a nevkládala do košíku, tudíž si nevšimla, že nebylo všechno zaplaceno, a jednak poukazuje na neprovedený důkaz.
20. K té části dovolací argumentace, v rámci níž obviněná poukazuje na okolnosti, které mají vylučovat závěr o její vině, je nutno konstatovat, že tuto nebylo možno podřadit pod uplatněný ani pod žádný jiný ze zákonem stanovených důvodů dovolání. Je tomu tak proto, že zakotvením dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo ani po 1. 1. 2022 k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestal jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu.
To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry.
Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr.
ř.).
21. Pokud obviněná v nyní projednávaném dovolání zpochybňuje správnost skutkových zjištění o tom, že to byla právě ona, kdo odcizil uvedené zboží, je nutno konstatovat, že takovou námitku není možné podřadit pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolání obviněné totiž neobsahuje žádnou kvalifikovanou argumentaci týkající se zjevného rozporu učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy (obviněná takový rozpor nepopisuje), ale jde pouze o prostou polemiku se způsobem hodnocení důkazů, která se z výše uvedených důvodů předmětem dovolacího přezkumu stát nemůže.
22. Pouze nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud uvádí, že skutkové námitky obviněné by na závěru o její vině nemohly nic změnit ani tehdy, jestliže by je bylo možno přezkoumat v rámci první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je totiž skutečností, že obviněná v rámci své argumentace trvá na své vlastní verzi skutkového děje, přičemž však pomíjí, že je usvědčována celou řadou důkazů, především výpovědí svědka Š. V., dále kamerovými záznamy a listinnými důkazy (srov. str. 4 a 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nebo str. 2 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Provedené důkazy, které je v trestním řízení podle § 2 odst. 6 tr. ř. oprávněn hodnotit pouze soud, a to podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, tak poskytují spolehlivý podklad pro výrok o vině obviněného předmětným skutkem. Je zřejmé, že soud prvního stupně se důkazní situací v nyní projednávané trestní věci pečlivě zabýval. Za situace, kdy veškeré provedené důkazy svědčí o vině obviněné, přičemž obviněnou nastiňovaná verze její vinu v žádném případě nevylučuje, nelze hovořit o tom, že by o skutkovém stavu panovaly jakékoliv pochybnosti. Jelikož zásada in dubio pro reo se uplatní pouze v případě přetrvávajících důvodných pochybností, nebylo o její aplikaci v nyní projednávané trestní věci možno uvažovat.
23. Pokud jde o neprovedené důkazy, je možno připomenout, že obviněná v průběhu trestního řízení navrhla výslech svědkyně E. Š. Takto koncipovanou námitku bylo s jistou mírou tolerance možno podřadit pod rozsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně pod její třetí alternativu, která spočívá v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
24. Po věcné stránce však námitce obviněné přisvědčit nelze. Je skutečností, že obviněná ohledně neprovedeného důkazu pouze opakuje obhajobu, kterou uplatnila již v řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím, přičemž soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly. Již tato okolnost přitom zpravidla značí zjevnou neopodstatněnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
25. V souvislosti s neprovedením navrhovaného důkazu je nutné připomenout, že není povinností soudu provést všechny navrhované důkazy; podstatné však je, aby se soud uplatněným důkazním návrhem zabýval a v případě, kdy navrhovaný důkaz neprovedl, tento postup náležitě odůvodnil v rámci svého rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 542/2000, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05, a ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09).
26. Z předloženého spisového materiálu, jakož i z rozhodnutí soudů nižších stupňů, Nejvyšší soud zjistil, že oba soudy uvedené povinnosti dostály, neboť se důkazními návrhy obviněné řádně zabývaly a jejich neprovedení náležitě odůvodnily (srov. bod 16 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 1 odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu odvolacího). Lze proto uvést, že se důkazním návrhem obviněné soudy nižších stupňů řádně zabývaly, přičemž se zdůvodněním jejich neprovedení se Nejvyšší soud plně ztotožňuje. Námitce obviněné proto nebylo možno přisvědčit.
27. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky obviněné jsou dílem neopodstatněné a dílem je pod jí uplatněné (ani žádné jiné) dovolací důvody podřadit nelze. Proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
28. Vzhledem k tomu, že Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání obviněné a obsahu příslušného spisového materiálu v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ani v jemu předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř., nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. ř. pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněné napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněné na odklad výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 10. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu