I. Účinky koncentrace stavebního řízení dle § 112 odst. 1 věty druhé stavebního zákona z roku 2006 nastanou pouze tehdy, jestliže účastníci řízení byli řádně vyrozuměni o nařízeném ústním jednání a o tom, že námitky je možno uplatnit nejpozději při tomto jednání, jinak se k nim nepřihlédne.
II. Obsah námitek účastníka stavebního řízení přednesených při ústním jednání je určen obsahem ústního přednesu, nikoliv obsahem písemného záznamu v protokolu o ústním jednání podle § 18 správního řádu z roku 2004.
III. Zvuková nahrávka pořízená skrytě soukromou osobu (účastníkem řízení), zachycující výlučně průběh ústního jednání nařízeného v rámci správního řízení, je přípustným důkazním prostředkem v soudním řízení správním.
Dne 30 . 10 . 2013 doručila společnost BIO Hostovlice s . r . o . obecnímu úřadu ve Žlebech (správní orgán I . stupně) žádost o vydání stavebního povolení na stavbu bioplynové stanice v Hostovlicích na pozemcích p . č . st . 1/1, 13/1, 14/1, 14/17, 14/19, 14/20, 16/1, a to v ná- SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016 ků sloužících ke zjištění stupně ovlivnění, případně proč nemohly být tyto prostředky použity . Výzva k podrobení se lékařskému vyšetření bez důvodného podezření na ovlivnění alkoholem či jinou návykovou látkou by byla svévolí .
[28] Dlužno dodat, že smyslem novely zákona č . 379/2005 Sb . provedené s účinností od 1 . 1 . 2009 zákonem č . 274/2008 Sb ., na niž poukazoval předkládající senát, bylo skutečně „odbřemenění“ Policie ČR . Neznamená to však, že by Policie ČR nadále v tomto zájmu vyzývat k podrobení se lékařskému vyšetření nesměla; účelem novely bylo umožnit jí, aby v určitých případech zbytečná (či ve výsledku duplicitní) provedení vyšetření nenařizovala . vaznosti na územní rozhodnutí správního orgánu I . stupně ze dne 26 . 6 . 2013 . Dne 31 .
10 . 2013 vyrozuměl správní orgán I . stupně účastníky řízení a dotčené správní orgány o zahájení stavebního řízení a dále o ústním jednání, které bylo nařízeno na 14 . 11 . 2013 *) S účinností od 1. 1. 2014 nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem. v zasedací místnosti Obecního úřadu v Hostovlicích . Tato listina neobsahovala poučení o tom, že účastníci řízení mohou vznést námitky proti stavebnímu záměru nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto . Žalobkyni bylo vyrozumění doručeno dne 31 . 10 . 2013 . Přípisem ze dne 4 . 11 . 2013 požádala žalobkyně správní orgán I . stupně o zařazení mezi účastníky řízení, neboť hájí ochranu veřejných zájmů občanů obce . Téhož dne sdělil správní orgán I . stupně žalobkyni, že její žádosti vyhověl .
Z protokolu z místního šetření spojeného s ústním jednáním vyplývá, že dne 14 . 11 . 2013 v 10:00 hod . proběhlo ústní jednání, kterého se dle prezenční listiny za žalobkyni účastnili Miroslav M . a Bohumila P . V protokolu je uvedeno: „Obec Hostovlice: Požaduje uvést PD do souladu KUSK SZ-201554/2011 KUSK SZ-148745/2012/KUSK/15
(EIA), KUSK
(závaz. stanovisko písemně nedoloženo)“ .
Dne 19 . 11 . 2013 starosta žalobkyně předložil správnímu orgánu I . stupně nesouhlasné vyjádření k projektu stavby datované dnem 13 . 11 . 2013 . V tomto vyjádření namítal, že projekt stavby neodpovídá podmínkám stanoviska (pozn . krajského soudu: patrně Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství) čj . KUSK SZ-201554/2011/KUSK, přičemž vyjmenoval jednotlivé podmínky stanoviska, které nebyly splněny . Rovněž poukázal na to, že není respektována ani podmínka č .
3 stanoviska (pozn . krajského soudu: patrně Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství) čj . KUSK SZ-148745/2012/KUSK/15 . Vznesl též další konkrétní námitky (možný dopad zvýšeného provozu na statiku budov a bezpečnost provozu, snížení faktoru pohody) . Správní orgán I . stupně rozhodnutím ze dne 26 . 11 . 2013 povolil společnosti BIO Hostovlice s . r . o . stavbu bioplynové stanice na pozemcích v katastrálním území Hostovlice u Čáslavi . Ve stavebním povolení uvedl, že žalobkyně vznesla při ústním jednání dne 14 .
11 . 2013 námitky, které upozorňují na to, že do projektové dokumentace nebyly zapracovány požadavky stanovisek Krajského úřadu Středočeského kraje . Námitky nebyly podány do stanoveného termínu písemně, pouze byly přečteny některé body na jednání . Nebylo specifikováno, zda jsou stanoviska krajského úřadu napadána celá, nebo konkrétní body . Písemné nesouhlasné stanovisko bylo doloženo až dne 19 . 11 . 2013, tedy pět dnů po stanoveném termínu . Správní orgán I . stupně námitku žalobkyně zamítl s tím, že měla dostatečný čas na podání písemného stanoviska do požadovaného termínu 14 .
11 .
2013 . Projektová dokumentace s žádostí o stanovisko byla žalobkyni doručena dne 22 . 10 . 2013 . Obsah námitek nebylo možné zaznamenat do protokolu, správní orgán I . stupně o to ani u konkrétních bodů nebyl požádán . Stanoviska krajského úřadu prošla územním řízením .
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž napadla způsob, jakým byly její námitky přednesené při ústním jednání vypořádány . Tvrdila, že při jednání námitky řádně přednesla, protokol o jednání ovšem nebyl vyhotoven v souladu s § 18 správního řádu z roku 2004 . Poukázala na to, že z jednání existuje zvukový záznam, který má k dispozici . Následně žalobkyně zrekapitulovala své námitky proti stavebnímu záměru . Dále žalobkyně uplatnila v odvolání námitku budoucích imisí, v níž se zaměřila na to, že správní orgán I .
stupně je povinen zabývat se otázkou, zda realizací stavby nedojde k imisi podle § 127 odst . 1 občanského zákoníku z roku 1964*) . Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 27 . 1 . 2014 . Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Praze . Žalobkyně namítla, že v rámci řízení před správním orgánem I . stupně přednesl starosta žalobkyně při jednání dne 14 . 11 . 2013 námitky žalobkyně . Navrhl přítomné úřední osobě zastupující správní orgán I . stupně, že jí námitky předloží písemně, aby je nemusela přímo zapisovat, resp .
aby je měla k dispozici k vytvoření důkladného a pravdivého pro- SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
tokolu o jednání . Žalobkyně v žalobě zrekapitulovala všechny své námitky, které byly při jednání předneseny . Soustřeďují se především na posouzení souladu žádosti o vydání stavebního povolení, resp . projektové dokumentace, s podmínkami, které stanovil žalovaný ve svém stanovisku sp . zn . KUSK SZ- -201554/2011/KUSK a závazném stanovisku sp . zn . KUSK SZ-148745/2012/KUSK/15 . Dále žalobkyně poukázala na to, že v hlukové ani rozptylové studii nejsou zohledněny kumulativní faktory související s provozem bioplynové stanice v obci Tupadly, dále na celkový pokles životního standardu v obci (faktoru pohody) a na snížení hodnoty nemovitostí v obci .
Tyto námitky, které starosta žalobkyně při jednání přednesl, nejsou obsaženy v protokolu o jednání . Oprávněná úřední osoba si dělala pouze poznámky a protokol vypracovala až následně . Přitom protokol musí dokumentovat průběh jednání, musí být pořizován na místě a na závěr podepsán všemi zúčastněnými osobami . Z jednání existuje zvukový záznam, který žalobkyně navrhla k důkazu . Žalobkyně z dobré vůle předala písemné vyhotovení řádně přednesených námitek správnímu orgánu I . stupně, aby mohly být zapracovány do protokolu o jednání, k čemuž však z neznámého důvodu nedošlo .
V odvolání dále žalobkyně odkázala na námitku budoucích imisí . Žalobkyně měla za to, že byla zkrácena na svých právech tím, že do stavebního povolení nebyly zapracovány podmínky z rozhodnutí o umístění stavby, a dále nevypořádáním řádně uplatněných námitek .
Žalovaný věc nesprávně právně posoudil, rozhodl v rozporu se zákonem . Nerespektoval práva účastníků řízení . Nepřezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu I . stupně v rozsahu námitek uvedených v odvolání . Krajský soud v Praze zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I . stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení .
Z odůvodnění:
Posouzení žalobních bodů
Žalobkyně napadá závěr žalovaného, že námitky uplatnila v řízení před správním SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016 orgánem I . stupně až po uplynutí stanovené lhůty, takže k nim nelze přihlížet .
Podle § 112 odst . 1 stavebního zákona z roku 2006 „[s]tavební úřad oznámí účastníkům řízení, kteří jsou mu známi, a dotčeným orgánům zahájení stavebního řízení nejméně 10 dnů před ústním jednáním, které spojí s ohledáním na místě, je-li to účelné. Zároveň upozorní dotčené orgány a účastníky řízení, že závazná stanoviska a námitky, popřípadě důkazy mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto.“
Podle § 114 odst . 1 a 2 stavebního zákona z roku 2006 „[ú]častník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě.
Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek; k námitkám, které překračují rozsah uvedený ve větě první, se nepřihlíží. K námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, se nepřihlíží.“ Podle § 114 odst . 4 stavebního zákona z roku 2006 musí být účastníci řízení poučeni v oznámení o zahájení řízení o podmínkách pro uplatňování námitek podle odstavců 1 a 2 .
Stavební zákon z roku 2006 upravuje v § 112 odst . 1 větě druhé významnou odchylku od obecné úpravy správního řízení, neboť účinky koncentrace řízení nespojuje s okamžikem vydání rozhodnutí správního orgánu I . stupně, jak činí § 82 odst . 4 správního řádu z roku 2004, nýbrž již s okamžikem skončení ústního jednání, které bylo ve věci nařízeno . Projevem uplatňování zásady koncentrace ve stavebním řízení je, že účastníci řízení mohou své námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání
stavby nebo požadavkům dotčených orgánů uplatnit nejpozději při jednání . K později uplatněným námitkám nelze přihlédnout (viz např . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6 . 2 . 2008, čj . 6 As 37/2006-122, a dále obecně k zásadě koncentrace ve správním řízení viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28 . 8 . 2009, čj . 4 Ads 114/2009- -49, č . 2665/2012 Sb . NSS) . Smyslem nastavení pravidel pro koncentraci řízení je, ostatně jako v jiných typech řízení (zejména občanském soudním řízení), řízení urychlit .
Aby ovšem současně nedošlo ke zkrácení účastníků řízení na jejich procesních právech, musí být účastníci stavebního řízení řádně vyrozuměni o datu a místu konání ústního jednání a poučeni o tom, že námitky lze uplatnit nejpozději při tomto jednání (poučení o koncentraci řízení) . Pokud by tyto podmínky nebyly splněny, tedy že by účastník řízení buď nebyl vůbec vyrozuměn o nařízení ústního jednání (o datu a místu jeho konání), nebo nebyl poučen o tom, že skončením ústního jednání nastávají účinky koncentrace řízení, pak by nebylo možné vytýkat takovému účastníkovi, že své námitky neuplatnil včas (tedy do skončení ústního jednání), a spojovat s tím ten následek, že se k pozdějším námitkám nepřihlíží (viz doslovný text § 112 odst .
1 věty druhé stavebního zákona z roku 2006 „zároveň upozorní“, přiměřeně srov . rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 4 . 9 . 2013, sp . zn . 31 Cdo 4616/2010, č . 98/2013 Sb . NS) .
V dané věci byla žalobkyně vyrozuměna o zahájení stavebního řízení a o nařízení ústního jednání dne 31 . 10 . 2013 . V oznámení o zahájení stavebního řízení a pozvání k ústnímu jednání však není obsaženo upozornění adresované účastníkům řízení, že své námitky mohou uplatnit nejpozději při jednání . V oznámení je uvedeno: „Dotčené orgány mohou závazná stanoviska, námitky a připomínky, popřípadě důkazy, uplatnit nejpozději v den ústního jednání nebo v průběhu řízení na stavebním úřadu, jinak k nim nebude přihlédnuto.“ Toto poučení je jednoznačně adresováno pouze dotčeným orgánům a nelze z něho dovozovat, že smě-
řuje i vůči účastníkům řízení .
Poučení o právech, povinnostech a procesních následcích musí být jasné a srozumitelné . Jiné poučení o „časové“ koncentraci není v oznámení obsaženo . Z toho tedy plyne, že žalobkyně nebyla o koncentraci řízení řádně poučena, a nemohly tak vůči ní nastat účinky koncentrace skončením ústního jednání . I kdyby žalobkyně podala námitky až dne 19 . 11 . 2013, tedy po ústním jednání, které se konalo dne 14 . 11 . 2013, musel by se jimi správní orgán I . stupně zabývat, a to buď zdůvodnit, proč se k takovým námitkám ve stavebním řízení nepřihlíží (k tomu viz § 114 odst . 1 a 2 stavebního zákona z roku 2006), nebo je věcně vypořádat . Jako odůvodnění, proč se správní orgán I . stupně námitkami nezabýval, neobstojí, že byly uplatněny až po skončení ústního jednání, neboť v daném případě nebyly splněny všechny procesní předpoklady pro nastoupení účinků koncentrace řízení (nedostatek poučení dle § 112 odst . 1 stavebního zákona z roku 2006) .
Žalobkyně v žalobě rozvinula argumentaci, že své námitky řádně přednesla při ústním jednání dne 14 . 11 . 2013 a následně dne 19 . 11 . 2013 předala správnímu orgánu I . stupně písemné znění námitek, aby tím ulehčila správnímu orgánu I . stupně práci .
Z výše citovaných ustanovení stavebního zákona z roku 2006 vyplývá, že forma námitek není stanovena . Podání, které účastník řízení činí mimo ústní jednání, musí mít písemnou formu (event . kvalifikovanou elektronickou formu), nebo ho lze učinit ústně do protokolu, který s účastníkem za účelem zachycení obsahu podání sepíše správní orgán (§ 37 odst . 4 správního řádu z roku 2004) . Námitky účastníka stavebního řízení jsou přitom podáním ve smyslu § 37 odst . 1 správního řádu z roku 2004, neboť naplňují jeho definiční znaky . Od této situace je třeba odlišit případy, kdy účastník řízení činí podání (vznáší námitky) v průběhu ústního jednání, které bylo nařízeno za účelem projednání předmětu správního řízení . Podání je v takovém případě učiněno, jakmile bylo účastníkem řízení při ústním jednání předneseno . V průběhu ústního jednání se totiž ve SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
správním řízení, které je jinak striktně ovládáno zásadou písemnosti, plně prosadí zásada ústnosti se všemi důsledky s tím spojenými, tj . že podání (procesní úkon) je perfektní jeho vyjádřením v ústní formě . O ústním jednání se sice pořizuje protokol, jehož účelem je zachytit podstatné skutečnosti, které se při jednání odehrály, ovšem podání učiněné při jednání v ústní formě je perfektní bez ohledu na to, zda posléze nalezne odraz v obsahu protokolu pořizovaného při jednání . Funkcí protokolu o jednání, který se pořizuje podle § 18 správního řádu z roku 2004, není z hlediska formy dovršit ústní podání účastníka učiněné při jednání .
Jeho funkce je důkazní, tj . osvědčuje, co se při jednání odehrálo . Je nepochybně v zájmu účastníka řízení dbát o řádnou protokolaci ústního jednání a případně vznést námitky proti protokolaci (§ 18 odst . 3 správního řádu z roku 2004), neboť v případě sporu usnadní protokol o jednání, který je po obsahové stránce úplný a správný, pozici účastníka řízení . Není-li však podání účastníka, které bylo učiněno při ústním jednání, zachyceno v dostatečné míře v protokolu o jednání, nemá to ten následek, že podání učiněno nebylo .
Pouze je tím ztížena případná důkazní situace účastníka řízení, má-li prokázat, že podání učinil a jaký byl jeho obsah . Žalobkyně navrhla k prokázání svého tvrzení, že námitky proti projektové dokumentaci uplatnila při jednání dne 14 . 11 . 2013, provést důkaz zvukovým záznamem z ústního jednání . Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda je možné takovému návrhu vyhovět s ohledem na to, že jde o důkaz, který byl poprvé navržen až v žalobě . Vzhledem k tomu, že nejde o zvukový záznam pořízený správním orgánem I .
stupně (dle § 18 odst . 1 věty poslední správního řádu z roku 2004), nýbrž o soukromý záznam pořízený jedním z účastníků správního řízení, patrně bez svolení, či alespoň vědomí ostatních osob účastnících se ústního jednání, musel krajský soud dále vážit přípustnost provedení takového důkazu .
V odvolání ze dne 10 . 12 . 2013 žalobkyně uvedla, že z jednání existuje zvukový záznam, který má k dispozici . Ze záznamu je zcela jas- SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016
ně patrno, že byly námitky vzneseny a předneseny v souladu se zákonem . V odvolání však explicitně nenavrhla provést zvukový záznam k důkazu ani jej k odvolání nepřiložila, což by bylo možné považovat za implicitní důkazní návrh . Dle § 52 správního řádu z roku 2004 jsou účastníci povinni k prokázání svých tvrzení označit důkazy . V daném případě bylo nepochybně přípustné označit důkaz k tvrzení žalobkyně, že námitky byly při ústním jednání řádně předneseny, i v odvolacím řízení podle § 82 odst . 4 správního řádu z roku 2004, neboť ačkoliv zvukový záznam byl k dispozici již v průběhu řízení správního orgánu I . stupně, žalobkyně neměla důvod navrhovat ho k důkazu, neboť neměla pochybnosti o tom, že se správní orgán I . stupně bude jejími námitkami řádně zabývat . Teprve z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I . stupně zjistila, že námitky byly vyhodnoceny jako opožděné . Odvolání je tak prvním úkonem žalobkyně, v němž bylo racio- nální navrhnout nahrávku k důkazu .
V obecné rovině je možné, aby soud zopakoval důkazy již provedené správními orgány, popř . aby provedl důkazy doposud neprovedené (§ 77 odst . 2 s . ř . s .) . Soudní přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy je totiž založen na konceptu plné jurisdikce, což znamená, že soud není vázán skutkovým stavem zjištěným orgány veřejné správy a je oprávněn jimi zjištěný skutkový stav přezkoumat (a to třeba i zopakováním provedených důkazů) nebo doplnit (provedením dalších důkazů) . V nyní posuzované věci nejde o přezkum rozhodnutí vydaného v daňovém řízení, rozhodnutí není založeno na závěru o neunesení důkazního břemene, takže se neuplatní limity pro provádění nově navržených důkazů formulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22 .
5 . 2009, čj . 2 Afs 35/2009-91, č . 1906/2009 Sb . NSS (viz zejména jeho body [41] a [43], dále též rozsudek ze dne 3 . 2 . 2010, čj . 1 Afs 103/2009-232, č . 2033/2010 Sb . NSS, nebo rozsudek ze dne 4 . 6 . 2015, čj . 7 Afs 99/2015-27) . Jde naopak o situaci, kdy navrženým důkazem má být prokázáno, že žalovaný vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, pakliže uzavřel, že při jednání nebyly žalobkyní vzneseny žádné konkrétní námitky a že takové námitky byly předloženy správnímu orgánu I .
stupně poprvé až dne 19 . 11 . 2013 (žalovaný vycházel výlučně z obsahu protokolu o jednání) . Provedení důkazu zvukovým záznamem z ústního jednání pak nepochybně nepředstavuje rozsáhlé či zásadní doplnění skutkového stavu, takže nelze mít za to, že by krajský soud nahrazoval činnost žalovaného .
Pokud jde o přípustnost provedení důkazu soukromou nahrávkou ústního jednání, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31 . 3 . 2010, čj . 5 As 37/2009-94, č . 2097/2010 Sb . NSS, který se týká ještě předchozího správního řádu z roku 1967 . V této věci šlo navíc o pořízení zvukového záznamu z ústního jednání, při němž byl vyslýchán svědek . Nejvyšší správní soud k tomu uvedl, že „účastník řízení má právo realizovat svá procesní práva a oprávněné zájmy a správní orgán je povinen umožnit účastníkům řízení uplatňovat v rámci výkonu veřejné správy jejich práva a oprávněné zájmy, které jim garantuje zákon.
Pořizování zvukových záznamů ústního jednání není správním řádem [z roku 1967] nijak upraveno ani ve vztahu ke správnímu orgánu, ani ve vztahu k účastníkům řízení či jiným zúčastněným osobám. To však neznamená, že neexistuje- -li pozitivní právní úprava, je takové jednání účastníka řízení bez dalšího nepřípustné, respektive zakázáno. I když ústní jednání bylo v daném případě neveřejné ve smyslu § 21 odst. 3 správního řádu [z roku 1967], což znamenalo, že správní orgán na něm připustil jen účast osob zúčastněných na řízení, tedy vedle pracovníků či členů správního orgánu, účastníků řízení a jejich zástupců, dále předvolaných svědků, znalců, tlumočníků apod., avšak nikoliv dalších osob, tedy veřejnosti, neznamenalo to, že by práva účastníka řízení byla v jeho průběhu menší než v případě ústního jednání veřejného.
Podle čl. 2 odst. 4 Ústavy každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá . […] Zákon nezakazuje účastníku správního řízení pořídit si zvukový záznam průběhu ústního jednání“ (shodně viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28 . 4 . 2011, čj . 1 Afs 1/2011-82) .
Správní řád z roku 2004 na výše uvedených východiscích rozhodujícím způsobem nic nezměnil, možnost účastníka řízení pořizovat si osobní zvukový záznam z ústního jednání správního orgánu zůstává stále neupravena (rozuměj nezakázána a neregulována omezujícími podmínkami), proto i právní názor Nejvyššího správního soudu nadále obstojí .
Skutečnost, že v dané věci jde patrně o skrytě pořízenou nahrávku, nepovažuje krajský soud za významnou . Rozhodující je, že je na nahrávce zachyceno ústní jednání vedené správním orgánem I . stupně, tedy úřední úkon . Zachyceny jsou toliko ústní projevy osob, jejichž účast při ústním jednání byla přípustná . Projevy osob při ústním jednání v rámci správního řízení nelze považovat za projevy osobní povahy (srov . rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11 . 5 . 2005, sp . zn . 30 Cdo 64/2004) . To, že by se některé osoby mohly vyjadřovat jinak, kdyby věděly, že je záznam pořizován, nepředstavuje zásah do jejich osobnosti .
Všichni věděli, že se vyjadřují veřejně (na tom nic nemění, že je správní řízení neveřejné), za účasti několika osob, v úřední záležitosti, za účelem prosazování svých práv a právem chráněných zájmů . Ostatně Nejvyšší správní soud dovodil, že ve správním řízení lze připustit provedení důkazu i kamerovým záznamem pořízeným soukromě bez vědomí osoby na něm zachycené, ačkoliv tím bylo zasaženo do sféry osobnostních práv takové osoby (rozsudek ze dne 18 . 11 .
2011, čj . 2 As 45/2010-68, č . 2518/2012 Sb . NSS) .
V nyní posuzované věci k zásahu do osobnostních práv nedošlo . Lze doplnit, že § 88 odst . 1 občanského zákoníku z roku 2012, který je účinný od 1 . 1 . 2014, umožňuje pořídit zvukový záznam i bez svolení dotčených osob, jestliže se pořizuje nebo použije k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob . V daném případě byl zvukový záznam pořízen právě k ochraně práv účastníka správního řízení .
Krajský soud tedy dospěl k závěru, že provedení důkazu zvukovým záznamem ústního jednání je v tomto řízení přípustné a relevantní, a proto tento důkaz při jednání provedl . (…) SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
Obec Hostovlice proti Krajskému úřadu Středočeského kraje, za účasti Milana M ., o sta- sledky, jeho porucha, poškození nebo momentální nedostupnost při prováděné kontrole .
[27] Znovu je však třeba podtrhnout, že i zde musí být z jiných okolností případu zřejmá důvodná domněnka, že kontrolovaný řidič řídí motorové vozidlo pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky . Policie ČR provádějící orientační a nařizující případně následně lékařské vyšetření musí vycházet ze znění § 124 odst . 10 písm . f) a g) zákona o silničním provozu a postupovat dle § 16 odst . 2 a 3 zákona č . 379/2005 Sb .
Uplatněná pravomoc se musí opírat o řádně zadokumentovaný předešlý postup, z něhož bude zjistitelné, jaké úkony policisté provedli, jak se chovala kontrolovaná osoba, co přineslo použití technických prostřed- (stavební zákon) k § 18 správního řádu (č . 500/2004 Sb .) vební povolení .