Rozhodnutí zastupitelstva obce o námitkách dle $ 23 odst. 1 a 2 a $ 26 odst. 2 sta- vebního zákona z roku 1976 nelze považovat za takový úkon správního orgánu, kte- rý by ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. zakládal, měnil, rušil či závazně určoval práva a po- vinnosti osob, a žaloba proti němu je tudíž dle $ 68 písm. e) ve spojení s $ 70 písm. a) s. ř. s. nepřípustná.
Především je nutno zdůraznit, že kasační stížnost míří proti usnesení krajského soudu, jímž byla žaloba v předmětné věci odmítnuta, nebyla tedy krajským soudem meritorně po- suzována. Proti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby lze v kasační stížnosti uplat- nit pouze důvody uvedené v $ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy uvést, proč je rozhodnutí o odmítnutí podle názoru stěžovatele nezá- konné, a proč mělo být tedy o žalobě rozhod- nuto meritorně. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na svou ustálenou judi- katuru (mj. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.
1. 2004, čj. 5 Azs 43/2003- -38, publikovaný pod č. 524/2005 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004-98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS, rozsudek Nejvyšší- ho správního soudu ze dne 5. 1. 2006, čj. 2 As 45/2005-65, www.nssoud.cz). Nejvyššímu správnímu soudu tedy přísluší zabývat se ar- gumenty uplatněnými v kasační stížnosti z to- ho pohledu, zda rozhodnutí o námitce bylo způsobilé autoritativně zasáhnout do právní sféry stěžovatele, a zda je tedy rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s.
ř. s., není však opráv- něn se v předmětné věci zabývat zákonností samotného posouzení námitky stěžovatele žalovaným. V takto vymezeném rámci je nezbytné zdůraznit, že tzv. rozhodnutí o námitkách ve smyslu $ 23 odst. 1 a $ 26 odst. 2 stavebního zákona nelze posuzovat odděleně od vlastní- ho územního plánu, který byl dle tehdejší úpravy schvalován v samostatné působnosti obce shodným usnesením zastupitelstva ob- ce a jehož závazná část byla vyhlašována obecně závaznou vyhláškou obce. Právě územní plán bylo třeba považovat za konečný výsledek celého postupu pořizování, projed- návání a schvalování tohoto druhu územně plánovací dokumentace, rozhodnutí o námit- kách vlastně sloužilo pouze jako odůvodnění toho, proč některé uplatněné námitky dotče- ných osob nebyly v konečné podobě územního plánu zohledněny.
Rozhodnutí o námitkách tedy nemělo samostatný význam, přičemž na postup předcházející vydání tohoto rozhod- nutí, jakož i vydání samotného územního plá- nu, jak zdůraznil již krajský soud, se nevzta- hoval správní řád ($ 28 stavebního zákona), zákon tedy nepočítal s tím, že by bylo možné proti rozhodnutí o námitkách podat odvolání či že by takové rozhodnutí mohlo být před- mětem přezkumného řízení dle $ 94 a násí. správního řádu č. 500/2004 Sb., resp. před je- ho účinností předmětem přezkoumání mimo odvolací řízení dle $ 65 a násl. správního řá- du č. 71/1967 Sb. Zákon nepočítal ani s mož- ností přezkoumání a eventuálně zrušení to- hoto rozhodnutí správním soudem, neboť nestanovil, že by takové rozhodnutí soudu mělo mít nějaké důsledky pro existenci a zá- vaznost samotného územního plánu.
Není tak vlastně zřejmé, proč se stěžovatel domá- hal zrušení rozhodnutí o jím uplatněné ná- mitce, když limity využití území zahrnujícího i pozemky, k nimž stěžovatel uplatňuje právo hospodaření, stanoví závazná část územního plánu vydaná obecně závaznou vyhláškou ob- ce, nikoliv rozhodnutí o námitce. (...) yu Aniž by tedy Nejvyšší správní soud chtěl předjímat, jakým způsobem bude nahlížet na rozhodnutí o námitkách k územnímu plánu dle stavebního zákona z roku 2006 (k této otázce srov. též usnesení Nejvyššího správní- ho soudu ze dne 25.
6. 2008, čj. 5 Ao 3/2008- -27, zveřejněné na www.nssoud.cz), nezbývá mu než na základě výše uvedené argumenta- ce uzavřít, že rozhodnutí zastupitelstva obce o námitkách podle předchozí právní úpravy nelze považovat za takový úkon správního or- gánu, který by zakládal, měnil, rušil či závaz- ně určoval práva a povinnosti osob, neboť tak činí až samotná závazná část územního plá- nu, jež má podobu obecně závazného právní: 9853 1705 ——— 2 O ho předpisu. V procesu přijímání obecně zá- vazné vyhlášky (územního plánu obce) tedy zastupitelstvo obce nevydávalo rozhodnutí dle $ 65 s.
ř. s., ale v rámci procesu přípravy návrhu právního předpisu se pouze kvalifiko- vaně vypořádávalo s výhradami dotčených subjektů. Z formy územního plánu podle předcho- zí právní úpravy vyšel i rozšířený senát Nej- vyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 13. 3. 2007, čj. 3 Ao 1/2007-44, publiko- vaném pod č. 1276/2007 Sb. NSS, podle ně- hož územní plán obce vydávaný dle předcho- zí právní úpravy účinné do 31. 12. 2006, natož pak usnesení zastupitelstva obce jako jeden z finálních normotvorných aktů (k to- mu srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.
10. 2007, čj. 9 As 26/2007-90, www.nssoud.cz), nebyl opatřením obecné povahy ve smyslu $ 101a a násl. s. ř. s. Nejvyš- ší správní soud tedy neměl pravomoc roz- hodnout o návrhu na zrušení územního plá- nu vydaného podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2006. Na toto rozhodnutí rozšířeného senátu navázal Nejvyšší správní soud i v dal- ších rozhodnutích, jimiž odmítal návrhy na zrušení územně plánovací dokumentace schválené podle předchozí právní úpravy, včetně návrhů různých osob na zrušení prá- vě územního plánu obce Zdiby (věci vedené pod sp. zn. 1 Ao 1/2007, 1 Ao 2/2007, 7 Ao 1/2007, 7 Ao 2/2007, 8 Ao 1/2007 až 8 Ao 3/2007, 9 Ao 1/2007 až 9 Ao 3/2007).
Případné zrušení závazné části územního plánu obce přijatého podle předchozí právní úpravy formou obecně závazné vyhlášky bylo tedy v pravomoci pouze Ústavního soudu, přičemž návrh na zrušení obecně závazné vy- hlášky obce pro její rozpor se zákonem bylo Ca je) podle $ 123 odst. 1 a 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, oprávněno podat Ministerstvo vnitra v rámci dozoru nad výko- nem samostatné působnosti obcí. Osoba, jež se cítila dotčena na svých právech takovým územním plánem obce, měla tedy možnost dát k uvedenému postupu Ministerstva vnit- ra podnět.
Jinou možností obrany takové oso- by bylo podání správní žaloby proti konkrét- nímu územnímu či jinému rozhodnutí 984 stavebního úřadu, jež by z takového územní- ho plánu vycházelo, přičemž správní soud by k příslušné žalobní námitce musel jako před- běžnou otázku posoudit, zda je příslušná vy- hláška obsahující závaznou část územního plánu v souladu se zákonem, a pokud by to- mu tak nebylo, nemohl by k takovému práv- nímu předpisu přihlížet (k tomu srov. rozsu- dek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.
2. 2008, čj. 1 As 37/2005-154, www.nssoud.cz). K tomu je ovšem nutno ještě dodat, že no- vý stavební zákon z roku 2006 byl s účinností ode dne 3. 6. 2008 novelizován zákonem č. 191/2008 Sb. Dle $ 188 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006, ve znění účinném od 3. 6. 2008, obecně závazné vyhlášky, jimiž by- la vymezena závazná část mj. územního plánu obce, se pro účely tohoto zákona považují za opatření obecné povahy; ustanovení $ 174 odst. 2 správního řádu se nepoužije. Tato ná- sledná změna právního stavu nemůže nic změnit na zákonnosti jí předcházejícího roz- hodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby V předmětné věci, navíc sama o sobě neoteví- rá dveře k soudnímu přezkumu rozhodnutí o námitkách k územním plánům schváleným do 31.
12. 2006, a to již vzhledem k existenci lhůty pro podání takové žaloby dle $ 72 odst. 1 s. ř. s. Je však na stěžovateli, pokud se cítí do- tčen na svých právech přímo předmětným územním plánem žalovaného, aby zvážil, zda, příp. jaké nové možnosti právní ochrany mu tato změna přináší. Lze tedy uzavřít, že napadené rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby shledal Nejvyšší správní soud v souladu se zákonem, byť se v odůvodnění tohoto rozhodnutí vy- skytly určité nepřesnosti. Pokud žalobou na- padený akt není rozhodnutím správního or- gánu ve smyslu $ 65 odst. 1 s.
ř. s., je třeba vycházet z toho, že je vyloučen ze soudního přezkoumání dle $ 70 písm. a) s. ř. s., a že tu- díž taková žaloba je dle $ 68 písm. e) s. ř. s. ne- přípustná. V daném případě je tedy dán spe- ciální důvod pro odmítnutí žaloby pro její nepřípustnost dle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a není proto třeba použít obecné ustanovení $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jež se vztahuje na veškeré případy neodstranitelného nedostat- S SSS M ku podmínek řízení, které nejsou speciálně upraveny pod písmeny b) až d) citovaného ustanovení.
Tyto nepřesnosti v odůvodnění ovšem neměly žádný vliv na zákonnost výro- ku rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby. 1706 Rozhodnutí správního orgánu: označení účastníka řízení Správní trestání: užívání stavby v rozporu S kolaudačním rozhodnutím k $ 8 odst. 2 obchodního zákoníku k $ 106 odst. 3 písm. c) zákona č. 50/ 1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (staveb- ní zákon), ve znění zákonů č. 262/1992 Sb. a č. 83/1998 Sb.» Nevybočíli způsob užívání bytu z mezí daných hledisky stavebněprávními, tj. byt bude užíván k přebývání oprávněných osob způsobem odpovídajícím povaze bytu, nepřipadá v úvahu postih podle $ 106 odst. 3 písm. c) in fine stavebního záko- na z roku 1976.
Takový postih proto zásadně nepřipadá v úvahu, ani je-li byt prona- jímán krátkodobě či střednědobě a jsou-li spolu s bydlením poskytovány další do- provodné služby.
Národní galerie v Praze proti obci Zdiby o námitkách k návrhu územního plánu, o ka-