5 As 247/2022- 28 - text
5 As 247/2022 - 30
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy ve věci žalobce: M. C., zast. JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou se sídlem Nuselská 499/132, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na poříčním právu 1, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022, č. j. 16 Ad 9/2022
9,
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022, č. j. 16 Ad 9/2022
9, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Odměna a náhrada hotových výdajů advokátky JUDr. Anity Pešulové se určuje částkou 3146 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud (I.) zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, (II.) zamítl návrh na ustanovení zástupce a (III.) vyzval stěžovatele k odstranění vad podané žaloby.
[2] V řízení před městským soudem, v rámci něhož stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2022, č. j. MPSV
2022/99101
911, kterým žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 3. 2022, č. j. 15512/2022/AAN, kterým správní orgán I. stupně snížil stěžovateli dávku pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí od 1. 2. 2022 z 1743 Kč na 1116 Kč.
II. Rozhodnutí městského soudu
[3] Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že přestože stěžovatel splňuje podmínku nemajetnosti, dobrodiní spočívající v osvobození od soudních poplatků jakožto předpoklad pro ustanovení zástupce nemůže sloužit k bezplatnému vedení sporů podle libosti stěžovatele. Městský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, resp. rozšířeného senátu a zdůraznil, že stěžovatel v období od roku 2019 podal k městskému soudu cca 30 žalob proti rozhodnutím žalovaného (ve věci doplatku na bydlení, příspěvku na bydlení, příspěvku na živobytí, mimořádné okamžité pomoci apod.). Znění žalob je vždy obdobné – stěžovatel uvádí, že s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí a požaduje nové posouzení věci, současně přitom žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, který je mu zpravidla ustanoven. Následně ustanovený zástupce doplní žalobu tak, aby obsahovala řádný žalobní bod. Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že z 27 podaných žalob byl stěžovatel doposud úspěšný jen ve třech případech, kdy bylo napadené rozhodnutí zrušeno pro vady řízení (pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů). Dále městský soud zdůraznil, že proti zamítavým rozhodnutím městského soudu podává stěžovatel kasační stížnosti, které dosud všechny skončily pro stěžovatele neúspěšně.
[4] V postupu stěžovatele shledal městský soud zneužití institutu osvobození od soudních poplatků, neboť stěžovatel neuvedl ani v jednom případě z podaných 30 žalob žádné konkrétní skutečnosti, pro které rozhodnutí napadal, zároveň nebyl schopen ani rámcově tyto informace sdělit v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. 16 Ad 9/2022. Stěžovatel podává automaticky žaloby bez jakékoli konkretizace či specifikace, paušálně žádá o ustanovení zástupce, který se pak „snaží na napadeném rozhodnutí a předcházejícím řízení najít nějaké vady“. Podle názoru městského soudu je uvedený postup v rozporu s účelem institutu osvobození od soudních poplatků a institutem ustanovení zástupce. Byť bylo řízení u městského soudu od soudních poplatků osvobozeno ze zákona, stěžovatel nesplnil podmínky pro osvobození, proto mu městský soud nemohl ani ustanovit zástupce.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] V postupu stěžovatele shledal městský soud zneužití institutu osvobození od soudních poplatků, neboť stěžovatel neuvedl ani v jednom případě z podaných 30 žalob žádné konkrétní skutečnosti, pro které rozhodnutí napadal, zároveň nebyl schopen ani rámcově tyto informace sdělit v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. 16 Ad 9/2022. Stěžovatel podává automaticky žaloby bez jakékoli konkretizace či specifikace, paušálně žádá o ustanovení zástupce, který se pak „snaží na napadeném rozhodnutí a předcházejícím řízení najít nějaké vady“. Podle názoru městského soudu je uvedený postup v rozporu s účelem institutu osvobození od soudních poplatků a institutem ustanovení zástupce. Byť bylo řízení u městského soudu od soudních poplatků osvobozeno ze zákona, stěžovatel nesplnil podmínky pro osvobození, proto mu městský soud nemohl ani ustanovit zástupce.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Stěžovatel napadl usnesení městského soudu kasační stížností, v níž uvedl, že s postupem městského soudu nesouhlasí. Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti zástupkyni (viz usnesení ze dne 11. 10. 2022, č. j. 5 As 247/2022
18), prostřednictvím které následně stěžovatel doplnil podanou kasační stížnost. Stěžovatel zejm. zdůraznil, že městským soudem zmiňovaná judikatura Nejvyššího správního soudu není aplikovatelná na projednávaný případ.
[6] Městský soud argumentoval v napadeném usnesení tím, že podání stěžovatele (žaloby) jsou obsahově totožná – obsahují pouze označení napadeného rozhodnutí a žádost o ustanovení zástupce. Již tato skutečnost však svědčí podle stěžovatele o tom, že podané žaloby nemají dostatečnou kvalitu, zcela chybí jakékoli žalobní body. Stěžovatel nemá právnické vzdělání, těžko by tak žaloby mohl doplnit o zákonem požadované náležitosti. Městský soud v napadeném usnesení sice uvedl, že stěžovatel podal k městskému soudu cca 30 žalob, vůbec se však nevypořádal s tím, z jakého důvodu změnil svou rozhodovací praxi (doposud městský soud stěžovateli zástupce ustanovoval). Stěžovatel poukázal na skutečnost, že v několika případech byly jeho žaloby úspěšné, proto nelze konstatovat, že stěžovatel zneužívá institut osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení zástupce. Zdůraznil, že není kverulantem, který by podle své libosti podával velké množství žalob, a uvedl, že považuje napadené usnesení městského soudu za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřil.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřil.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost byla podána včas a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné. Ohledně otázky placení soudního poplatku a splnění podmínky podle ustanovení § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v podobě povinného zastoupení stěžovatele advokátem Nejvyšší správní soud uvádí, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského, resp. městského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014
19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Napadené usnesení nepochybně právě takovým procesním rozhodnutím je, zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost tudíž Nejvyšší správní soud nepožadoval.
[9] Z citovaného usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak již bylo uvedeno výše. V daném případě tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem splněna být nemusí. To však stěžovateli nebrání požádat o ustanovení zástupce pro řízení o podané kasační stížnosti. Jelikož stěžovatel požádal o ustanovení zástupce, Nejvyšší správní soud mu usnesením ze dne 11. 10. 2022, č. j. 5 As 247/2022
18, zástupce ustanovil, neboť stěžovatel splnil podmínky uvedené v § 35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s § 36 odst. 3 s. ř. s.
[10] Nejvyšší správní soud proto přistoupil k meritornímu posouzení kasační stížnosti a přezkoumal napadené usnesení městského soudu v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel, přičemž dospěl k následujícímu závěru.
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] Podstatou věci je posouzení otázky zákonnosti napadeného usnesení městského soudu, který zamítl stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce s odůvodněním, že stěžovatel zneužívá institut osvobození od soudních poplatků.
[13] V souladu s § 35 odst. 10 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a je
li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit zástupce. Přestože je tedy řízení ve věcech pomoci v hmotné nouzi osvobozeno od soudního poplatku ze zákona [k tomu viz § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)], musí soud zkoumat majetkovou situaci účastníka řízení; tato skutečnost totiž bez dalšího neznamená, že účastník splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, jako první podmínku pro ustanovení zástupce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2011, č. j. 4 Azs 22/2011
46).
[14] Avšak i v případě, kdy účastník řízení splňuje podmínku nemajetnosti, takže by v zásadě bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011
66, č. 2601/2012 Sb. NSS). O takový případ se může jednat např. tehdy, vede
li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).
[15] Smysl osvobození od soudních poplatků je především v tom, aby byla osobám, které nemají dostatek prostředků, zajištěna účinná soudní ochrana. Nejedná se o institut, který má umožňovat chudým osobám bezplatně vést spory podle své libosti. Odepření osvobození však v takových případech nelze zobecňovat, musí jít o výjimečný postup odpovídající konkrétní posuzované věci. Pro takový postup musí existovat vážné skutkové důvody, které je soud v rámci odůvodnění svého uvážení povinen přezkoumatelně vyložit, přičemž vždy musí mít na paměti, že základním smyslem a účelem uvedeného ustanovení je zajistit rovný přístup všech osob k soudní ochraně, tj. výkon ústavně zaručeného základního práva (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008
74, č. 2099/2010 Sb. NSS).
[16] Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že postup stěžovatele není v tomto řízení výjimečný. Z cca 30 žalob, které stěžovatel od roku 2019 k městskému soudu podal, byl úspěšný pouze se třemi. Přitom ani v jednom případě neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, pro které rozhodnutí správního orgánu napadal. Podle závěru městského soudu podává stěžovatel automaticky žaloby bez jakékoli konkretizace či specifikace, paušálně žádá o ustanovení zástupce, v čemž městský soud spatřuje zneužití institutu osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení zástupce.
[17] Nejvyšší správní soud je však toho názoru, že v daném postupu nelze spatřovat zneužití institutu osvobození od soudních poplatků jako předpokladu pro ustanovení zástupce. Byť se na první pohled může zdát, že stěžovatel podává větší množství žalob, nejedná se o spory, které by neměly vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry. Ze soudního spisu je zřejmé, že stěžovatel (ročník narození 1947) žádá o různé druhy sociálních dávek, na nichž je v podstatě závislý. Počet podaných žalob pak do určité míry odpovídá tomu, jak správní orgány o těchto dávkách rozhodují (správní orgány hodnotí jeho majetkovou situaci a v závislosti na ní rozhodují např. o snížení konkrétní dávky, jak tomu bylo v nyní projednávaném případě). Stěžovatel s postupem správního orgánu nesouhlasil, resp. má za to, že příspěvek na živobytí mu neměl být snížen, proto mu nezbývalo než podat proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu. Skutečnost, že stěžovatel v podané žalobě neuvádí konkrétní důvody, na základě kterých považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neznamená, že jde o „zřejmé zneužití práva,“ jak uvedl městský soud. Stejně tak nelze dovozovat zneužití práva ze skutečnosti, že stěžovatel byl z podaných 27 žalob úspěšný „pouze se třemi“. Tuto skutečnost lze naopak obdobným způsobem vnímat tak, že úspěch tří žalob svědčí o tom, že se o účelový postup nejedná, jak zcela příhodně poukázal stěžovatel v doplnění kasační stížnosti.
[18] Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že stěžovatelem vedené spory se netýkají oblastí, které by byly jeho životní sféře „vzdálené“, nejde např. o spory týkající se svobodného přístupu k informacím, které by se ani nepřímo netýkaly jeho konkrétní životní situace, jak bylo uvedeno výše. Stejně tak se nejedná o případ řetězení sporů v téže věci (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2022, č. j. 5 As 303/2022
11). Stěžovatel napadá rozhodnutí žalovaného, které se bytostně dotýká jeho hmotného zabezpečení, tj. zcela bezprostředně dopadá do jeho každodenního života. Za takových okolností nelze konstatovat, že jde o zneužití institutu osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení zástupce, a to ani za situace, kdy stěžovatel v posledních několika letech napadl větší množství správních rozhodnutí. Naopak lze přisvědčit stěžovateli, že městský soud dostatečně neodůvodnil, proč shledal v postupu stěžovatele zneužití institutu osvobození od soudních poplatků (skutečnosti uvedené v napadeném usnesení postup městského soudu dostatečně neodůvodňují), stejně jako městský soud nevyložil, co jej vedlo ke změně náhledu na posuzovanou otázku, když doposud stěžovateli zástupce pro řízení u městského soudu ustanovoval, jak sám uvedl v odůvodnění svého usnesení (viz bod 10).
[19] Jak již bylo uvedeno výše, odepření osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení zástupce představuje výjimečný postup, který musí být odůvodněn vážnými skutkovými důvody. Ty v projednávané věci podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu nenastaly.
V. Závěr a náklady řízení
[20] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení městského soudu podle § 110 odst. 1 s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém rozhodne městský soud i o náhradě nákladů účastníků řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
[21] Stěžovateli byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2022, č. j. 5 As 247/2022
18, ustanovena zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti advokátka JUDr. Anita Pešulová. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené zástupkyni za řízení o kasační stížnosti odměnu za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za jeden úkon právní služby náleží ustanovené advokátce odměna ve výši 1000 Kč (§ 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bodem 3 advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. celkem 2600 Kč za dva úkony právní služby, která se zvyšuje o 21% sazbu DPH na částku 3146 Kč. Tato odměna a náhrada hotových výdajů jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).
V Brně dne 16. prosince 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu