5 Tdo 1240/2012 - 20
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2012 o
dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného D. N.
V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 5 To
19/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve
Znojmě pod sp. zn. 18 T 48/2011, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce
o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 18 T 48/2011,
byl obviněný D. N. V. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního
zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě pro skutek spočívající v
tom, že
dne 19. 7. 2010 v 15:00 hodin v prostoru prodejny na T. ul. ve Z. jako fyzická
osoba podnikající podle živnostenského zákona s oborem činnosti velkoobchod a
maloobchod, skladoval a vystavoval v této své provozovně za účelem dalšího
prodeje celkem 146 párů plastových pantoflí napodobujících model obuvi
společnosti Crocs, Inc., se sídlem v USA, 6273 Monarch Park Place, Niwot,
Colorado 80530, pod označením Classic, který je chráněn zejména průmyslovým
vzorem Společenství č. 000257001-0001 a prostorovou ochrannou známkou
Společenství č. 006543516, a to zejména celkovým tvarem, provedením svrchní
části obuvi, identickými otvory ve svrchní části a na boku obuvi a pohyblivým
páskem, jeho funkcí i uchycením, přičemž toto zboží bylo identické či
zaměnitelné se zapsanou ochrannou známkou a chráněným průmyslovým vzorem,
ačkoliv mu nebyla poskytnuta licenční práva k užívání této ochranné známky a
chráněnému průmyslovému vzoru, čímž porušil ustanovení § 8 odst. 2 zákona č.
441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení
§ 19 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, ve znění
pozdějších předpisů, v němž byly spatřovány přečiny porušení práv k ochranné
známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku a porušení chráněných
průmyslových práv podle § 269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť označený
skutek není trestným činem.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Okresního státního
zastupitelství ve Znojmě odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením
ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 5 To 19/2012, tak, že rozsudek soudu prvního stupně
podle § 257 odst. 1 tr. ř. zrušil. Dále podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. za
použití § 222 odst. 2 tr. ř. krajský soud nově rozhodl tak, že věc obviněného
pro výše citovaný skutek kvalifikovaný jako přečin porušení práv k ochranné
známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušení
chráněných průmyslových práv podle § 269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku,
postoupil Městskému úřadu Znojmo, obecnímu živnostenskému úřadu se sídlem
Znojmo, nám. Armády 1213/8, neboť žalovaný skutek by mohl být tímto orgánem
posouzen jako přestupek.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním nejvyšší státní zástupce a
to v neprospěch obviněného. Svůj mimořádný opravný prostředek nejvyšší státní
zástupce opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f),
g) a l) tr. ř., tedy, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž
byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí, že toto rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení a že tímto usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce nejprve podrobně
interpretoval argumenty soudu prvního stupně, které jej vedly k rozhodnutí o
zproštění obviněného obžaloby, a námitky, jimiž státní zástupce Okresního
státního zastupitelství ve Znojmě zdůvodnil své odvolání proti rozsudku
nalézacího soudu. Soud druhého stupně se v podstatě ztotožnil se způsobem
hodnocení jednání obviněného, které nevybočilo z pravidel formální logiky a
odmítl se proto zabývat konkrétními výhradami uplatněnými v odvolání. Sice
souhlasil s názorem nalézacího soudu, že skutek, pro který byla podána
obžaloba, není nutné postihovat podle trestního zákoníku, ale pro jeho menší
závažnost předmětnou věc postoupil orgánu státní správy z důvodu jejího možného
posouzení jako přestupku. Podle přesvědčení nejvyššího státního zástupce soudy
obou stupňů vyloučily trestní odpovědnost obviněného, odkazem na nedostatek
úmyslu, event. nedostatečnou společenskou škodlivost jednání spočívajícího v
nakládání s výrobky zaměnitelnými s výrobky chráněnými ochrannou známkou, pokud
tak činí prostřednictvím výrobku, který není označen grafickým nebo slovním
označením, jež by připomínalo dotčenou ochrannou známku. V rámci svých úvah
však soudy podle nejvyššího státního zástupce vůbec nezohlednily ty okolnosti
jednání obviněného, které se vztahovaly k naplnění znaku snadné zaměnitelnosti
s výrobky známkoprávní ochrany společnosti Crocs, Inc. Konkrétně poukázal na
nedostatečné vyřešení otázky individuální schopnosti obchodníka rozlišit výše
specifické znaky prostorové ochranné známky společnosti Crocs, Inc. tak, aby
mohly s jistotou vyloučit či potvrdit nedostatek jeho povědomí o tom, že uvádí
do oběhu výrobky svým tvarem snadno zaměnitelné s výrobky chráněnými
prostorovou ochrannou známkou, k níž náleží právo jinému subjektu. Nejvyšší
státní zástupce dále vyslovil přesvědčení, že mělo dojít k zohlednění
nečitelného způsobu nabytí předmětné obuvi a i cenové relace, ve které je
obviněný nabízel k prodeji. Soudy podle jeho mínění nerozlišovaly mezi ochranou
poskytovanou podle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění
pozdějších předpisů, a ochranou podle zákona č.
207/2000 Sb., o ochraně
průmyslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů, neboť dovodily, že pokud
nejsou výrobky označeny grafickým či slovním označením, pak se nejednalo o
natolik závažné porušení práv k ochranné známce a práv k průmyslovým vzorům,
aby bylo stíháno jako trestný čin. Podle nejvyššího státního zástupce nebyla
soudy vyhodnocena míra závažnosti všech podstatných okolností a není tak zcela
zřejmé, zda je možné vyloučit u obviněného trestně právní odpovědnost, a
dovodit odpovědnost podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů. Upozornil také na to, že soudy zcela pominuly speciální
právní úpravu průmyslových vzorů, neboť u obuvi zn. Crocs je chráněn právě
toliko vzhled výrobku se všemi detaily tvaru, materiálu atd., není třeba
slovního či grafického označení. Nejvyšší státní zástupce přitom několikrát
odkázal na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se týkají předmětné
trestné činnosti. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 5 To
19/2012 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 18 T 48/2011 a aby přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě věc v
potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný D. N. V.
prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Juračky. Ve svém vyjádření zevrubně
zrekapituloval dosavadní vývoj řízení a v jeho závěru vyslovil své stanovisko.
Obviněný se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně, které považuje za zcela
správné. Ze všech provedených důkazů podle něj vyplývá, že nenaplnil
subjektivní stránku skutkové podstaty přečinu porušení práv k ochranné známce a
jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušení chráněných
průmyslových práv podle § 269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvého
stupně tedy z jeho pohledu nepochybil, když jej obžaloby v celém rozsahu
zprostil. Obviněný tak navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního
zástupce zamítl podle § 265j tr. ř. s tím, že jej neshledal důvodným.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal
dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], učinil tak včas
a na správném místě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. d) tr. ř.], a
obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolatel uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., který
lze užít na případy, kdy soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v § 265a
odst. 2 písm. c), d), f) a g), aniž by byly pro takový postup splněny zákonné
podmínky. V předmětné věci zaujal nejvyšší státní zástupce názor, že odvolací
soud neměl rozhodnout o postoupení věci k posouzení jako přestupku, nýbrž měl
sám vyslovit vinu obviněného v souladu s obžalobou a uložit mu trest.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil nejvyšší státní
zástupce v jeho druhé variantě, která směřuje proti rozhodnutím o zamítnutí
nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení
uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Za takový důvod
dovolání pak nejvyšší státní zástupce označil ten, který je uveden pod písm. g)
tr. ř., a je určen na případy, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Předpokladem úspěšného uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně
právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové
okolnosti. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné vytýkat buď
nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jak byl soudy zjištěn, nebo vadu jiného
hmotně právního posouzení. V rámci dovolacích námitek proto nelze mít výhrady
proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, ale pouze k jejich právnímu
posouzení. V této souvislosti je nutné připomenout, že dovolání je mimořádným
opravným prostředkem, jímž je možné zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudů.
Jeho uplatnění proto není možné v tak široké míře, jako řádný opravný
prostředek - odvolání.
V projednávaném případě nejvyšší státní zástupce nesouhlasil s postupem nižších
soudů, kdy nejprve Okresní soud ve Znojmě nespatřoval v jednání obviněného
protiprávnost a zprostil jej obžaloby. Krajský soud v Brně v odvolacím řízení
rozhodl, že věc obviněného postoupí Městskému úřadu Znojmo, obecnímu
živnostenskému úřadu, k projednání, zda se nejedná o přestupek. Ve svém
dovolání nejvyšší státní zástupce namítl, že obviněný v postavení prodejce
nabízel k prodeji předmětnou obuv napodobující model obuvi společnosti Crocs,
Inc., tedy ve smyslu § 268 odst. 1 a § 269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku
uváděl do oběhu druh obuvi, který byl zaměnitelný s ochrannou známkou
originálního výrobku společnosti Crocs, Inc., který je chráněn prostorovou
ochrannou známkou a průmyslovým vzorem Společenství, čímž zasáhl nikoli
nepatrně do práv této obchodní společnosti a to v rámci obchodní činnosti.
Soudy se ale podle názoru nejvyššího státního zástupce dostatečně nezabývaly
tím, zda tak obviněný činil s vědomím, že tyto výrobky jsou bez jejich bližšího
zkoumání běžným zákazníkem snadno zaměnitelné. U obviněného proto nebyla
dostatečně prokázána či vyvrácena schopnost rozpoznat výše popsané znaky
prostorové ochranné známky, nemohlo tak být ani spolehlivě vyloučeno, že u něho
lze dovodit úmysl (přímý či nepřímý) uvádět do oběhu výrobky svým tvarem snadno
zaměnitelné s výrobky chráněnými prostorovou ochrannou známkou.
Nejvyšší soud posoudil dovolací námitky nejvyššího státního zástupce jako
neopodstatněné. Přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle
§ 268 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo uvede do oběhu výrobky nebo
poskytuje služby neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší
výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou nebo pro tento účel sobě
nebo jinému takové výrobky nabízí, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo
jinak opatří nebo přechovává, anebo takovou službu nabídne nebo zprostředkuje.
Přečinu porušení chráněných průmyslových práv podle § 269 odst. 1, 2 písm. a)
tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do práv k
chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, užitnému vzoru nebo topografii
polovodičového výrobku, přičemž tento čin vykazuje znaky obchodní činnosti nebo
jiného podnikání. Jednání u obou těchto trestných činů musí být úmyslné, v
trestním řízení tedy musí být prokázán alespoň úmysl nepřímý /§ 15 odst. 1
písm. b) tr. zákoníku/.
V rámci hodnocení žalovaného skutku je nutné zohlednit veškeré okolnosti
zjištěné doposud v trestním řízení. Nelze mít žádné pochybnosti o tom, že
obviněný nabízel v rámci své podnikatelské činnosti k prodeji na své provozovně
146 párů plastové obuvi, která svým tvarem připomínala model obuvi společnosti
Crocs, Inc. pod označením Classic, který je chráněn zejména průmyslovým vzorem
Společenství a prostorovou známkou Společenství. Jak vyplývá z čl. 19 nařízení
Rady 6/2002/ES, o průmyslových vzorech Společenství, zapsaný průmyslový vzor má
účinky na celém teritoriu Evropské unie a poskytuje majiteli výlučné právo vzor
užívat a zabránit třetí osobě tento vzor užívat bez jeho souhlasu.
Při posuzování subjektivní stránky jednání obviněného je však nutné vycházet ze
všech okolností, které zahrnují nejen povinnost opatřit si dostatečné informace
k provozování živnostenské činnosti, jak ve své judikatuře zdůrazňuje v
podobných případech Nejvyšší soud, ale současně je třeba zohlednit o jaké
konkrétní zboží se jedná, jakou formou byla zneužita ochranná známka či
průmyslový vzor, a v neposlední řadě též způsob porušení práv duševního
vlastnictví. Originální obuv společnosti Crocs, Inc. je zřetelně označena
nápisem „Crocs“ na své zadní části a na kloubu patového pásku černobílým
obrázkem krokodýla, oproti tomu na obviněným nabízené obuvi nebylo žádné
označení. Tvrzená shoda s obuví nabízenou obviněným je tak pouze v podobném
tvaru, a právě tyto prvky prostorové známky a prvky průmyslového vzoru se dají
považovat za obtížněji rozpoznatelné než tzv. „běžné“ způsoby zneužití těchto
práv, tj. konkrétní slovní a grafické označení na padělku. V tomto konkrétním
případě tedy lze dospět k názoru, že není možné konstatovat typický případ
porušení práv k ochranné známce a jiným označením, na které bylo formou
uváděných rozhodnutí Nejvyššího soudu dovolatelem odkazováno (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 Tdo 539/2010, a ze dne 28. 6.
2011, sp. zn. 5 Tdo 752/2011). Navíc, jak plyne i z trestního spisu, při
porovnávání originálních bot společnosti Crocs, Inc. s botami zajištěnými u
obviněného v průběhu hlavního líčení dne 31. 8. 2011, bylo konstatováno několik
odlišností ve tvaru i v použitém materiálu. Poměrně zásadní skutečností, kterou
je rovněž nezbytné zvážit při hodnocení otázky, zda obviněný vědomě uváděl do
oběhu zboží neoprávněně označené, resp. zaměnitelné s výrobky chráněnými
průmyslovým vzorem a prostorovou ochrannou známkou, je poměrně rozsáhlá nabídka
tohoto druhu obuvi v tzv. renomovaných prodejnách ať již velkých obchodních
řetězců, tak i dokonce ve specializovaných obchodech sportovní či zdravotní
obuvi.
Při zvážení všech okolností včetně těch, na něž poukázal ve svém rozhodnutí
soud prvního stupně, a s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, se Nejvyšší soud
přiklonil k závěru, že u obviněného nedošlo k naplnění ani eventuálního úmyslu
ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že oba přečiny,
pro něž byla na obviněného podána obžaloba, vyžadují úmysl, nemohl být žalovaný
skutek právně posouzen podle tvrzených ustanovení trestního zákoníku. Jestliže
odvolací soud rozhodl o postoupení věci příslušnému orgánu státní správy k
projednání s tím, že obviněný mohl naplnit znaky přestupku, nelze proti
takovému postupu s ohledem na prokázané skutečnosti cokoli namítat. Jak vyplývá
z ustanovení § 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů, postačí k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti, nestanoví-
li tento zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Současně je však
vhodné připomenout, že orgán, který bude rozhodovat ve správním řízení, bude
otázku zavinění posuzovat naprosto samostatně a není jakkoli vázán právním
závěrem soudů činných v této věci o neexistenci úmyslu v rámci trestního řízení.
Nejvyšší soud tak nemá pochybnosti o správnosti právního závěru Krajského soudu
v Brně, že posuzovaný skutek není trestným činem a může být ve smyslu § 12
odst. 2 tr. zákoníku posouzen podle zákona o přestupcích. Dovolání, které podal
nejvyšší státní zástupce proti usnesení Krajského soudu v Brně, proto posoudil
jako zjevně neopodstatněné a odmítl je podle § 265i odst. 1 písm. e) tř. ř. V
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová