5 Tdo 147/2026-3543
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o návrhu
předsedy senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem na odklad výkonu rozhodnutí
podle § 265h odst. 3 tr. ř., v trestní věci obviněného P. H., který podal
dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 12
To 43/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v
Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 10/2020 takto:
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. se na dobu, než bude rozhodnuto o podaném dovolání,
odkládá, případně přerušuje výkon výroků o náhradě škody v rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 12 To 43/2025, a rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 51 T 10/2020.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2025, sp. zn.
51 T 10/2020, byl obviněný P. H. uznán vinným zločinem poškození finančních
zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb.,
trestní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „tr. zákoník“), za
který byl podle § 260 odst. 4 tr. zákoníku, § 67 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 68
odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 denních
sazeb po 2 500 Kč, tj. v celkové výši 250 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř.
byla poškozená Česká republika, zastoupená Ministerstvem pro místní rozvoj, se
sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, odkázána s uplatněným nárokem na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedený rozsudek napadli odvoláními obviněný P. H. a státní zástupce
Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem v neprospěch obviněného, o
nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 12 To
43/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu
odvolání státního zástupce částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o
náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Praze znovu rozhodl
tak, že obviněný je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit poškozené České
republice, zastoupené Ministerstvem pro místní rozvoj, částku 9 194 699,27 Kč
na náhradu škody. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného jako nedůvodné
zamítnuto.
3. Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dne 4. 2.
2026 dovolání spolu s podnětem předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby
navrhl Nejvyššímu soudu odklad výkonu výroku o náhradě škody v rozsudku soudu
druhého stupně, proti němuž směřuje jeho dovolání.
4. Podle § 265h odst. 3 tr. ř. platí, že dospěje-li předseda senátu
soudu prvního stupně na podkladě dovolání a obsahu trestního spisu k závěru, že
by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží bez zbytečného
odkladu trestní spis s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu soudu,
který o něm rozhodne nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení trestního spisu, a
nebylo-li v mezidobí již dokončeno řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu
trestní spis k dokončení řízení. Vyhoví-li Nejvyšší soud návrhu, provede
všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen
nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými
věcmi. Podle § 240 tr. ř. rozhodne Nejvyšší soud o takovém návrhu v neveřejném
zasedání.
5. Obecně lze zdůraznit, že v pouhém podání dovolání nelze spatřovat
důvod k odložení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř., neboť v
takovém případě by důvod pro odložení výkonu rozhodnutí byl dán prakticky vždy.
Dovolání jako mimořádnému opravnému prostředku by tak zároveň byl v rozporu se
zákonnou úpravou v podstatě přiznán suspenzivní účinek. Proto k návrhu na
odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním nepostačuje
paušální odkaz na kasační pravomoc Nejvyššího soudu, kterou lze uplatnit z
podnětu dovolání (viz rozhodnutí č. 9/2003 Sb. rozh. tr., dále též usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 5 Tdo 464/2012, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 303/2021, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 11 Tdo 771/2021). Jde totiž o
závažný zásah do vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí, proto musí být
podložen dostatečně vážnými důvody, které musí předseda senátu soudu prvního
stupně v podaném návrhu blíže rozvést. Návrh na odklad nebo přerušení výkonu
rozhodnutí ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. je tedy nezbytné opírat o takové
konkrétní okolnosti, které vyplývají z podaného dovolání nebo z obsahu
příslušného spisu a vyvolávají pochybnost o vhodnosti dalšího výkonu napadeného
rozhodnutí, zejména jestliže lze důvodně předpokládat úspěšnost dovolání s
ohledem na jeho argumenty a s přihlédnutím k obsahu napadeného rozhodnutí.
6. Předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem posoudil podnět
obviněného jako důvodný a podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu,
aby odložil výkon rozsudku soudu druhého stupně, a to v části výroku, jímž soud
druhého stupně uložil obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit
poškozené České republice, zastoupené Ministerstvem pro místní rozvoj, částku 9
194 699,27 Kč na náhradu škody. Současně předseda senátu svůj návrh směřoval i
proti rozsudku soudu prvního stupně, resp. jeho výroku učiněném v adhezním
řízení. Předseda senátu soudu prvního stupně poměrně podrobně rozvedl
okolnosti, z nichž při vlastním rozhodování o podané obžalobě dovodil uplynutí
lhůty pro promlčení nároku poškozené České republiky, zastoupené Ministerstvem
pro místní rozvoj. Označil konkrétní listiny obsažené v trestním spise, které
se týkají skutečností, z nichž lze dovodit běh subjektivní i objektivní
promlčecí doby, tj. především výši způsobené škody i osoby, které jsou za její
vznik odpovědné. Předseda senátu považuje názor soudu druhého stupně o určení
počátku běhu promlčecí doby za nesprávný a nárok poškozené na náhradu škody
vůči obviněnému za promlčený.
7. Návrh předsedy senátu soudu prvního stupně byl Nejvyššímu soudu
předložen v době, kdy ještě neuplynula lhůta pro podání dovolání všem
oprávněným osobám a kdy bude potřeba provést další úkony v řízení před soudem
prvního stupně dle § 265h tr. ř. Nejvyšší soud tedy v této fázi řízení zvážil
předložený návrh a dospěl k závěru, že je mu možné vyhovět. S ohledem na
poměrně krátkou lhůtu k rozhodnutí o tomto návrhu (14 dní) se Nejvyšší soud
mohl jen běžně seznámit s dovoláním obviněného, obsahem rozsudků soudů obou
stupňů, přičemž vzhledem k rozsahu trestního spisu, nebylo možné se s nezbytnou
pečlivostí zabývat všemi skutečnostmi, které měly vliv na určení počátku běhu
promlčecí lhůty ve vztahu k poškozené. K samotné otázce promlčení nároku
poškozené se tak bude možné s jistotou vyjádřit až v rámci rozhodování o
dovolání obviněného, přičemž výsledek dovolacího řízení nelze nyní jakkoli
předjímat. Nicméně okolnosti uváděné v návrhu předsedy senátu soudu prvního
stupně mohou důvodně zakládat pochybnosti o správnosti postupu soudu druhého
stupně, přičemž výkon výroku o náhradě škody bez ohledu na to, zda již byl
započatý, či nikoliv, by mohl mít pro obviněného nepříznivé důsledky.
8. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud vyhověl návrhu předsedy senátu soudu
prvního stupně a podle § 265h odst. 3 odložil, resp. přerušil výkon výroků o
náhradě škody v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 12
To 43/2025, a v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2025,
sp. zn. 51 T 10/2020. To platí do doby, než bude rozhodnuto o předloženém
dovolání obviněného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. 2. 2026
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu