Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm.
h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný
opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr.
ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku
se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových
zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního
zákona. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V
dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky
trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti
samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké
skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod.
Skutek kvalifikovaný soudem prvního stupně jako trestný čin porušování
povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
spočíval v podstatě v tom, že obviněný Mgr. M. B. v období od 1. 5. 2000 do
30. 9. 2002 jako ředitel Základní školy v Novém Jičíně, odpovědný za řádné a
efektivní hospodaření s majetkem školy porušil povinnosti na úseku hospodaření
školy jako příspěvkové organizace zřízené městem Nový Jičín a v rozporu s
ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 564/1990 Sb., § 74 písm. q) zákona č. 65/1965
a §§ 6, 26, 27 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a
o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon č. 320/2001 Sb.“), nepřijal včasná a účinná
organizační a kontrolní opatření, jimiž by bylo dosaženo průkazného způsobu
vedení účetnictví, a sám prováděl nedostatečné kontroly nakládání se svěřenými
finančními prostředky, a to zejména ve vztahu k hospodářce školy H. B., čímž
této vytvořil podmínky, aby se nezákonně a nekontrolovaně obohacovala ze
svěřených finančních prostředků, a Městu Nový Jičín a základní škole tak byla
způsobena škoda v celkové výši 1.437.859,- Kč.
Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a
odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo z vědomé nedbalosti [§ 5 písm. a) tr.
zák.] jinému způsobí značnou škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo
smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího
majetku. Podle přísnějšího ustanovení odstavce 2 písm. a) bude potrestán
pachatel, který spáchá čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť
uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Podmínkou trestní odpovědnosti
obviněného tedy je mj. způsobení značné škody, jež je určena spodní hranicí
500.000,- Kč (srovnej § 89 odst. 11 tr. zák.) způsobené na cizím opatrovaném
nebo spravovaném majetku, aniž by bylo nutné obohacení se na straně pachatele
či jiné osoby. Co se týče vnitřního vztahu pachatele, ve vztahu k jeho jednání
se vyžaduje úmysl, ve vztahu ke škodlivému následku postačuje vědomá nedbalost,
tedy že si byl vědom možnosti způsobení škody, ale bez přiměřených důvodů
spoléhal, že k tomuto následku nedojde (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.
Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha :
C. H. Beck, 2004, str. 1541 – 1542).
Předmětem námitek nesprávného právního posouzení skutku se v dané trestní věci
stalo naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty § 255a odst. 2 písm. a)
tr. zák., který musí být dán na straně pachatele trestného činu a jenž
spočívá ve zvlášť uložené povinnosti hájit zájmy poškozeného. Nejvyšší soud z
podnětu této relevantní námitky přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.
napadené usnesení i řízení jemu předcházející a zjistil, že je důvodná, neboť
obviněný v postavení ředitele základní školy zvlášť uloženou povinnost hájit
zájmy poškozeného neměl. Proto na jejím podkladě zrušil napadené usnesení
krajského soudu.
Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu klade zvýšený důraz na předpoklady,
jež zakládají naplnění znaku „zvlášť uložené povinnosti hájit zájmy
poškozeného“. Aby se jednalo o takovou povinnost, musí jednak být hlavní úlohou
pachatele, vyplývající z jeho pracovního, funkčního nebo služebního zařazení,
péče o zabezpečování zájmů poškozeného a dále tato zvláštní povinnost musí být
uložena pachateli osobně (srov. č. 28/1992 Sb. rozh. tr.). Ve smyslu citovaného
judikátu se otázkou, kdy je a kdy není dán dotčený zákonný znak, zabýval také
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1454/2003,
uveřejněném pod č. 688 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu
vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 5/2004, na něž odkázal i sám
dovolatel. Nejvyšší soud zde opět vyložil znak zvlášť uložené povinnosti hájit
zájmy poškozeného velice úzce. Explicitně uvedl, že ji nezakládá ani dohoda o
hmotné odpovědnosti a ani postavení vedoucího zaměstnance. Její existence může
vycházet buď z právní úpravy anebo ze smlouvy, avšak nelze ji automaticky
vyvozovat z prostého faktu, že určitá osoba má smluvně nebo zákonem stanovenou
povinnost opatrovat nebo spravovat majetek poškozeného.
V rámci posuzování existence tohoto znaku v jednotlivých případech tak bude
třeba, aby byl vyjádřen ve specifickém zákonném či smluvním ustanovení, jež by
podrobně konkretizovalo jak způsob, jakým by měly být hájeny zájmy poškozeného,
tak i povahu těchto zájmů. Současně je nutné, aby v naznačeném smyslu zcela
jasně a úzce vymezená (slovy zákona „zvlášť uložená“) povinnost byla výslovně
vázána na určitou osobu, která musí vykonávat stanovenou činnost ve prospěch
konkrétního subjektu a hájit jeho zájmy ve snaze docílit maximální ochranu
tomuto majetku, aby nedocházelo k jeho bezdůvodnému snižování, v některých
případech může spočívat i ve snaze o jeho zvětšení. Nepochybně má tak např.
skladník zvláštní povinnost opatrovat uskladněné zboží a manipulovat s ním
výlučně v souladu s příslušnými dodacími, přejímacími či vydávacími listinami a
způsob, jakým má nakládat s jemu svěřeným majetkem je pak stanoven většinou
pracovní smlouvou ve spojení s interními předpisy podniku, organizace nebo
obchodní společnosti. Obdobně bude možné tuto specifickou povinnost shledat
např. u správce nemovitosti, obchodníka na kapitálovém trhu, správce účtu aj. V
žádném případě však zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného nebude
možné dovodit u vedoucího pracovníka, jednatele obchodní společnosti, předsedy
představenstva akciové společnosti, případně jiných osob pouze na základě
jejich postavení ve vedoucí funkci či v čele podniku a jemu podobného subjektu.
Jak však zjistil Nejvyšší soud, takto pojaté interpretaci „zvlášť uložené
povinnosti hájit zájmy poškozeného“ skutková zjištění provedená soudy nižších
stupňů v předmětné trestní věci neodpovídají.
Podle skutkové věty odsuzujícího výroku rozsudku okresního soudu, s níž se
ztotožnil i odvolací soud, zvláštní povinnost ředitele školy, obviněného Mgr.
M. B., hájit zájmy poškozeného vyplývala ze zákonných ustanovení, a to zákona
č. 564/1990 Sb. (§ 3 odst. 1), zákona č. 65/1965 Sb. (§ 74) a zákona č.
320/2001 Sb. (§§ 6, 26 a 27). Ani jedna z citovaných právních norem však
neukládá výlučně řediteli školy zvláštní povinnosti ve smyslu § 255a odst. 2
písm. a) tr. zák. K ustanovením zákona č. 320/2001 Sb. nebylo možné vůbec
přihlížet vzhledem k počátku jeho účinnosti až k 1. 1. 2002, přičemž dovolatel
je stíhán pro skutek spáchaný v období od 1. 5. 2000 do 30. 9. 2002. Možnost
uvažovat o přítomnosti zvláštní povinnosti v závislosti s pouhou pozicí
vedoucího zaměstnance (tj. aniž by existovala další smluvní klauzule nebo
právní úprava) výslovně vyloučil Nejvyšší soud již v rozhodnutí č. 28/1992 Sb.
rozh. tr., byť ve vztahu k naplnění přísnější skutkové podstaty trestného činu
zpronevěry podle § 248 odst. 3 tr. zák. Tento kvalifikační znak je definován
totožně i v ustanovení § 255a odst. 2 písm. a) tr. zák., proto lze učiněný
výklad použít i v dané trestní věci. Zákon č. 564/1990 Sb. v § 3 odst. 1
obsahoval výčet různých povinností ředitele, mj. stanovil, že odpovídá za
efektivní využívání svěřených hospodářských prostředků. Na takto obecně
formulované odpovědnosti uvedené navíc mezi mnoha dalšími nelze podle
dovolacího soudu založit závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty
podle § 255a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Aby tomu bylo jinak, musela by jeho
povinnost efektivně využívat svěřené hospodářské prostředky být uložena zvlášť,
odděleně od řady dalších v tomtéž ustanovení vyjmenovaných povinností, a musela
by být také více konkretizována.
Ze zákona tak dovolatel zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného neměl
a dostupný důkazní materiál svědčí o tom, že mu zvláštní povinnost nevyplývala
ani z jiného dokumentu. Hospodaření s majetkem školy totiž bylo s daleko větší
mírou odpovědnosti svěřeno H. B. Shodně se vyjádřil i znalec Ing. V. P., který
ve znaleckém posudku (č. l. 565 a násl.) v odpovědi na otázku č. 2 zadání
uvedl, že „účetnictví školy vedla hospodářka H. B. (hlavní garant za odbornou
stránku věci, tj. úplnost, průkaznost a správnost vedené agendy) včetně
evidence a inventarizace majetku a cenin, neboť tato přímo souvisí s vykázáním
stavu majetku“. Skutečnost, že znalec současně jako odpovědnou osobu za vedení
účetnictví stále považoval ředitele školy obviněného Mgr. M. B., může být
významná pouze v rámci posuzování naplnění formálního znaku základní skutkové
podstaty podle § 255a odst. 1 tr. zák. – porušení důležité povinnosti při
opatrování nebo správě cizího majetku.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že právnímu názoru z citovaných
rozhodnutí nijak neodporuje stanovisko tohoto soudu, jež zaujal v judikátu č.
25/2008 Sb. rozh. tr. Dovolací soud se v tomto případě zabýval výkladem znaku
„povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek“ ve smyslu základní skutkové
podstaty trestného činu podle § 255 odst. 1 tr. zák. Jeho závěry by se tudíž
daly aplikovat na posuzovanou věc pouze při výroku o vině podle odst. 1 § 255a
tr. zák., a i to jen omezeně, protože nedbalostní forma trestného činu
porušování povinnosti při správě cizího majetku vyžaduje porušení „důležité
povinnosti při opatrování nebo správě cizího majetku“.
Již při porovnání znaků trestného činu porušování povinnosti při správě cizího
majetku v jeho úmyslné (§ 255 tr. zák.), a nedbalostní formě (§ 255a tr. zák.),
je zjevné, jak zákonodárce odstupňoval povahu povinnosti, kterou pachatel v
rámci správy nebo opatrování cizího majetku nesplnil. Zatímco ustanovení § 255
odst. 1 tr. zák. v základní skutkové podstatě postihuje porušení jakékoli
povinnosti opatrovat či spravovat cizí majetek, trestní odpovědnost podle §
255a odst. 1 tr. zák. nastává jen v případech, je-li pachatel nositelem určité
významnější (slovy zákona „důležité“) povinnosti tohoto druhu. Povahu důležité
povinnosti ve smyslu § 255a odst. 1 tr. zák. vyložil Nejvyšší soud v usnesení
ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1510/2006, uveřejněném pod č. 1006 v Souboru
trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck,
svazek 37/2007. Uvedl, že jde o takovou povinnost, jejíž porušení je s ohledem
na charakter a význam povinnosti zpravidla spojeno s nebezpečím vzniku
citelných škod na cizím opatrovaném nebo spravovaném majetku. Přísněji trestné
ustanovení pod písmenem a) odstavce 2 u obou forem dotčeného trestného činu
vyžaduje nedodržení zvlášť uložené povinnosti hájit zájmy poškozeného, tedy
nároky na naplnění znaku této specifické povinnosti jsou zde nejvyšší a kladou
důraz na přesněji definované určení způsobu chování pachatele při nakládání s
cizím majetkem.
Jelikož je zjevně vyloučeno nahlížet na výše citované zákonné povinnosti
obviněného působícího ve funkci ředitele školy jako na zvláštní povinnosti ve
smyslu kvalifikované skutkové podstaty, bude třeba v novém řízení před krajským
soudem, jemuž Nejvyšší soud věc vrací, přezkoumat, zda dovolatelova pochybení
odpovídají zákonnému znaku porušení důležité povinnosti ve smyslu základní
skutkové podstaty podle § 255a odst. 1 tr. zák. Dosud provedené dokazování
podle názoru Nejvyššího soudu umožňuje shledat na straně obviněného taková
pochybení, která mohou zakládat jeho trestní odpovědnost za způsobenou škodu
nedbalým výkonem zákonem uložených povinností. Obviněný totiž evidentně
neprováděl inventury majetku řádně v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o
účetnictví, ve znění pozdějších zákonů (srovnej znalecký posudek Ing. V. P., č.
l. 574), ve více případech připojil svůj podpis k příkazu převodu peněz na účet
hospodářky školy H. B., aniž si zkontroloval číslo účtu příjemce, nedodržel
řádný postup stanovený vnitřní směrnicí (srovnej text Směrnice o zpracování,
oběhu a schvalování účetních dokladů, č. l. 392 spisu), pokud k některým
bankovním dispozicím zmocnil hospodářku H. B., nebo dokonce povolil nahrazovat
jeho podpis na účetních dokladech pouhým podpisovým razítkem, ačkoli byl
povinen parafovat listiny osobně (srovnej výpověď znalce Ing. V. P. u hlavního
líčení, č. l. 605).
Lze shrnout, že byť v základní škole kontrolní systém hospodaření existoval,
nebyl dostatečně realizován, jak potvrdil i znalec Ing. V. P. („kontrolní
mechanismus byl nastaven správně, ale selhal“ – č. l. 606). Těžko lze přičítat
obviněnému k tíži, že neprováděl jednotlivé přejímky dodávaného vybavení pro
školu, nebo nesledoval pečlivěji tok finančních prostředků jednak škole
poskytovaných jednak jí vydávaných. Soudy obou stupňů ale zejména nepřihlédly v
podstatě vůbec k zásadnímu zjištění ve vztahu k činnosti obviněného jako
ředitele školy, a to byla úmyslná trestná činnost jemu podřízené zaměstnankyně
H. B. Tato svědkyně – hospodářka školy byla v době rozhodování soudů pravomocně
odsouzená za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 písm. c) tr. zák.
Tento trestný čin spáchala v rámci výkonu svého zaměstnání v základní škole a
to v podstatě tím, že padělala či fingovala účetní doklady, jejichž manipulací
se obohatila o částku převyšující milion korun. Dovolatele tak lze ztěží vinit
z toho, že mohl včas odhalit úmyslnou a promyšlenou trestnou činnost hospodářky
základní školy, která navíc jako dlouholetá pracovnice v této funkci požívala v
předmětné době vážnosti a důvěry svých spolupracovníků včetně obviněného. Bez
významu není ani to, že nesrovnalosti v hospodaření školy neodhalily ani
provedené audity společnosti A., s. r. o. (viz č. l. 125), jež na škole
proběhly, což objektivně mohlo obviněného utvrdit v přesvědčení, že další a
hlubší kontrolní mechanismy nejsou třeba. Konečně k žádným organizačním změnám
se neuchýlila ani nástupkyně obviněného ve funkci ředitele RNDr. S. H., jež
potvrdila, že nové interní směrnice byly přijaty až v roce 2003 z popudu
zřizovatele školy Města Nový Jičín (srov. č. l. 603 p. v. ).
Nejvyšší soud tedy shledal ve věci nesprávné hmotně právní posouzení skutku ve
smyslu důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a z podnětu
dovolání obviněného Mgr. M. B. podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 4 To 125/2008, včetně
obsahově navazujících rozhodnutí. Zásadní vadou, jíž se odvolací soud dopustil,
bylo nesprávné právní posouzení jednoho ze znaků kvalifikované skutkové
podstaty podle § 255a odst. 2 písm. a) tr. zák. Přestože totožnou vadou byl
stižen již rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 2. 2008, sp. zn.
20 T 101/2006, zrušil dovolací soud pouze rozhodnutí soudu druhého stupně a to
s ohledem na řízení, jež napadenému usnesení předcházelo. V rámci vůbec prvního
rozhodnutí ve věci soud prvního stupně neshledal předpoklady pro použití
kvalifikované trestní sazby podle § 255a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., po změně
právního posouzení skutku podle základní skutkové podstaty tohoto trestného
činu se správně zabýval otázkou promlčení, kterou vyřešil kladně a trestní
stíhání obviněného zastavil. Toto usnesení o zastavení trestního stíhání
zvrátil krajský soud, který okresnímu soudu uložil věc znovu projednat a
rozhodnout, s tím, že soud prvního stupně byl nadále vázán právním názorem
nadřízeného soudu na posouzení znaku zvlášť uložené povinnosti ve smyslu §
255a odst. 2 písm. a) tr. zák. Původ závadného právního hodnocení se tedy váže
zejména k rozhodování krajského soudu.
V novém řízení před soudem druhého stupně bude nutné znovu posoudit naplnění
znaků základní skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při
správě cizího majetku podle § 255a odst. 1 tr. zák. obviněným, a to především
znaku porušení důležité povinnosti. Shledá–li odvolací soud objektivní a
subjektivní stránku trestného činu podle § 255a odst. 1 tr. zák. naplněnou,
bude dále třeba vypořádat se s otázkou promlčení trestního stíhání včetně
podmínek jeho přerušení podle § 67 odst. 3 tr. zák. Pokud totiž nebude
zjištěna přítomnost některého z důvodů přerušení běhu promlčecí lhůty, bude
namístě trestní stíhání zastavit, protože tříletá promlčecí doba stanovená u
nedbalostního trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku v
jeho základní skutkové podstatě (§ 255a odst. 1 tr. zák.) podle § 67 písm. d)
tr. zák. činí tři roky, jež uplynuly ke dni 30. 9. 2005, zatímco usnesení o
zahájení trestního stíhání obviněný převzal až 10. 4. 2006 (viz doručenka na č.
l. 432).
Nejvyšší soud pouze připomíná, že podle § 265s odst. 1 tr. ř. jsou orgány činné
v trestním řízení v dalším řízení vázány právním názorem Nejvyššího soudu
vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a jsou povinny respektovat zákaz
reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. ř.).
Protože vady napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházejícího zjištěné
Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného nebylo možné odstranit v
případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto
mimořádném opravném prostředku obviněného Mgr. M. B. podle § 265r odst. 1 písm.
b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2008
Předsedkyně
senátu: JUDr.
Blanka Roušalová