5 Tdo 162/2026

Judikát 5 Tdo 162/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:04.03.2026

Spisová značka:5 Tdo 162/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:5.TDO.162.2026.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:

Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:E 5 Tdo 162/2026-806

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 3. 2026 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného Ing. Jaroslava Kováře proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2025, sp. zn. 5 To 282/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 66/2023, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2025, sp. zn. 5 To 282/2025, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 1 T 66/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě podal dne 25. 10. 2023 obžalobu na obviněného Ing. Jaroslava Kováře u Okresního soudu v Ostravě pro zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 1 T 66/2023, byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř.

obžaloby zproštěn. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě v neprospěch obviněného. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2025, sp. zn. 5 To 316/2024, byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b) a c) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V pořadí druhým rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29.

4. 2025, sp. zn. 1 T 66/2023, byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby opět zproštěn.

2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal v neprospěch obviněného státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 10. 2025, sp. zn. 5 To 282/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl.

3. Skutku, jenž byl obviněnému obžalobou kladen za vinu, se měl ve stručnosti dopustit tím, že v době od 21. 3. 2022 do 12. 4. 2022 v Ostravě jako jediný jednatel obchodní společnosti Sportovní a rekreační zařízení města Ostravy, s. r. o., založené Statutárním městem Ostrava, jež bylo současně vlastníkem 100% podílu ve společnosti a převážně ji financovalo ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), mající postavení zadavatele, obviněný vedl zadávací řízení podle vnitřní směrnice č. S-02/2022/technický úsek a jejího článku E. písm.

b), formou výzvy více zájemcům s povinností oslovit minimálně 2 vhodné dodavatele, a to k veřejné zakázce malého rozsahu s názvem „LED výsledková tabule SHO“. Toto zadávací řízení se týkalo výměny výsledkových tabulí ve Sportovní hale v Ostravě – Moravské Ostravě na ulici Hrušovské č. 2953/15 (demontáž původních tabulí, montáž nových LED obrazovek na připravený rošt včetně napojení na silové a datové kabely a dodávky ostatních součástí potřebných pro ovládání obrazovek). V uvedeném zadávacím řízení jednal veden záměrem neoprávněně zvýhodnit jednoho ze dvou účastníků tohoto zadávacího řízení, a to obchodní společnost DAITE, s.

r. o. (dále jen „DAITE“), kterou zadavatel předtím 9. 3. 2022 písemně vyzval k podání nabídky na základě jeho doporučení, oproti druhému účastníkovi, obchodní společnosti HDT impex, s. r. o. (dále jen „HDT impex“). Obviněný umožnil DAITE po uplynutí lhůty pro podání nabídek (stanovené do 21. 3. 2022, 12:00 hod.) zásadně změnit charakter nabízeného plnění. Dne 30. 3. 2022 se ve zmíněné hale ústně dohodl se zástupci DAITE, že nemusí dodržet technické parametry uvedené v zadávacích podmínkách ze dne 9.

3. 2022, zejména rozměry hlavní LED obrazovky 4 × 3 m s tolerancí odchylky 5 % oproti těmto rozměrům a pomocné obrazovky 2 × 1 m s tolerancí odchylky 10 % oproti těmto rozměrům, což na rozdíl od HDT impex společnost DAITE nedodržela už v nabídce jí předložené v této lhůtě, když jí nabízená hlavní LED obrazovka měla mít rozměry 4,48 m x 3,84 m. Obviněný se dohodl se zástupci DAITE, že mohou dodat jedinou LED obrazovku o velikosti 5,12 × 2,88 m (poměr 16 : 9 namísto 4 : 3). Současně jí umožnil prodloužit termín předání díla z 29.

7. 2022 až na 31. 10. 2022, což DAITE umožnilo využít levnější způsob dopravy od výrobce LED obrazovky nacházejícího se v Čínské lidové republice. Tato dohoda byla uzavřena poté, co DAITE předložila nabídku obsahující pouze 5 z 18 splněných požadavků, s cenou 974 855 Kč bez DPH a měsíčním servisním poplatkem 1 500 Kč bez DPH, který by podle čl. E písm. c) směrnice vyžadoval poptávkové řízení se 3 dodavateli. Naproti tomu HDT impex nabídla cenu 751 863 Kč bez DPH při splnění 11 z 18 požadavků. Na základě uvedené dohody zaslal dne 4.

4. 2022 obchodní zástupce DAITE R. K. e-mailovou poštou zadavateli upravenou nabídku, kterou obviněný za zadavatele akceptoval. Dne 7. 4. 2022 rozhodl jménem zadavatele, že DAITE je prvním uchazečem v pořadí, a vyzval ji k doložení podkladů potřebných k uzavření smlouvy. Dne 12. 4. 2022 v Ostravě jménem zadavatele uzavřel a podepsal smlouvu o dílo „LED výsledková tabule SHO č. 22SMTU0100000004“ v podobě odpovídající jejich dohodě, která byla podstatně odlišná od zadávacích podmínek a jejich příloh, a současně stanovil cenu díla 717 900 Kč bez DPH s tím, že zdvihací techniku k montáži obrazovky v rozsahu maximálně 4 dnů zajistí zadavatel na jeho náklad (což bylo rovněž v rozporu se zadávací dokumentací).

Podle této smlouvy posléze došlo ke vzájemnému plnění a teprve později bylo zúčastněnými subjekty domluveno, že zdvihací techniku zajistil a náklady s ní spojené uhradil zhotovitel DAITE.

Po celou dobu obviněný ani prostřednictvím jiné osoby neposkytl druhému soutěžiteli HDT impex informace o změnách parametrů veřejné zakázky, a znemožnil jí tak podat novou nabídku či jinak na změny reagovat, včetně možnosti podání nabídky upravené podle těchto změn, která by mohla být výhodnější pro zadavatele. Svým jednáním tak obviněný způsobil, že HDT impex fakticky neměla reálnou možnost v zadávacím řízení uspět. Tím obviněný porušil zásady transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákaz diskriminace podle § 31 ZZVZ s odkazem na § 6 odst. 1 a 2 ZZVZ, jakož i čl. E směrnice zadavatele ukládající povinnost hospodárného nakládání s veřejnými prostředky a zákaz zadávání technicky či finančně nepřiměřených řešení, a dále čl. V bod 4.2, 4.3, 4.4 a čl. VII bod 1 výše specifikovaných zadávacích podmínek stanovící lhůtu pro podání nabídky, nepřípustnost variantních řešení a nemožnost hodnotit nabídku neodpovídající zadávacím podmínkám.

II. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně

4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podala v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupkyně dovolání, které opřela o dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo podle § 265a odst. 1 písm. h) tr. ř. rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

5. Úvodem podaného dovolání nejvyšší státní zástupkyně vyslovila nesouhlas se závěrem soudů nižších stupňů, že přes zásadní pochybení zakládající naplnění objektivní stránky projednávaného zločinu u obviněného Ing. Jaroslava Kováře nebylo prokázáno jeho úmyslné zavinění. Podle nejvyšší státní zástupkyně skutková zjištění soudu prvního stupně svědčí o naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, a to včetně subjektivní stránky ve smyslu nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

6. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1008/2019, nejvyšší státní zástupkyně připomněla, že závěr o tom, zda je na straně pachatele dáno zavinění a v jaké formě, je závěrem právním. Při zjišťování okolností, které mají význam pro závěr o zavinění, není proto možné předem přikládat zvláštní význam žádnému důkaznímu prostředku, ale na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchaný, a ze všech důkazů významných z tohoto hlediska, včetně doznání obviněného, pokud existuje. Se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) zákon nepřikládá a priori žádnému důkazu zvláštní význam. Není proto možné kupříkladu jen ze skutečnosti, že obviněný skutek popřel, vyvodit, že zjištění přímého úmyslu nepřichází v úvahu, což z logiky věci platí i pro úmysl nepřímý. Formu zavinění je totiž možné zjistit i na podkladě jiných důkazů než jen z doznání obviněného.

Současně nejvyšší státní zástupkyně připomněla obecné judikaturní závěry vztahující se k nepřímému úmyslu, který spatřovala v jednání obviněného.

7. Ve vztahu k objektivní stránce nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že trestný čin podle § 256 tr. zákoníku chrání regulérnost soutěže, nikoli primárně majetek zadavatele. Proto ani následné eventuální řádné plnění zakázky na trestnosti nic nemění. K naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty uvedeného trestného činu je pak vyžadován úmysl ve vztahu ke všem uvedeným znakům, který navíc musí být doplněn taktéž úmyslem způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch. Ke způsobení škody ani k opatření prospěchu nicméně nemusí dojít, neboť postačí, když pachatel s možností vzniku škody či prospěchu počítá a je s tím srozuměn, tedy postačuje nepřímý úmysl.

Dodala, že prospěchem majetkového charakteru ve smyslu § 256 tr. zákoníku je míněno již samotné získání veřejné zakázky a stejně tak škodou může být naopak její nezískání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018 sp. zn. 5 Tdo 1106/2016, nebo ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1475/2015). Vyjádřila přesvědčení, že zjednává-li někdo výhody některému dodavateli při zadání veřejné zakázky v úmyslu, aby tento dodavatel získal veřejnou zakázku, nutně jedná též v úmyslu opatřit mu i prospěch minimálně v té výši, kolik činí zisk, neboť zjevně musí vědět, že mu tím opatří prospěch v podobě úplaty za cenu díla, v níž je zakomponován i zisk dodavatele.

Přitom není třeba, aby pachatel současně znal jeho konkrétní výši, neboť se nevyžaduje určitá nejnižší míra zamýšleného prospěchu.

8. Dovolatelka dále uvedla, že upřednostněním nabídky DAITE, která nesplňovala kritéria původního zadání, nebyly HDT impex zajištěny rovné podmínky a nebyla jí dána faktická možnost předložit nabídku konkurenční a reagující na později dohodnuté změny. Obviněnému Ing. Jaroslavu Kovářovi byl přitom rozsah původního zadání zakázky velmi dobře znám a tento byl vymezen způsobem, který žádné pochybnosti nevzbuzoval. Nepochybně tedy věděl, že již co do rozměrů obrazovky nabídka DAITE původní zadání nesplňuje.

Pokud tuto společnost přesto označil za vítěze, zjevně se tak stalo proto, aby tato společnost zakázku získala. Vzhledem k tomu měla dovolatelka za prokázané, že obviněný jednal nejméně v nepřímém úmyslu s cílem, aby tento dodavatel jednak získal veřejnou zakázku, a jednak z ní měl prospěch přinejmenším v té výši, kolik činil zisk ze zakázky. Pro závěr o jeho vině je podle nejvyšší státní zástupkyně bezvýznamná otázka vnitřní motivace obviněného ve smyslu naplnění jeho pohnutky, jakož i skutečnost, že obviněný do té doby nerealizoval veřejnou zakázku s obdobným předmětem plnění.

Skutečnost, že posléze došlo v rámci jednání s DAITE k úpravě podmínek a bylo zvoleno řešení pravděpodobně výhodnější, než jaké bylo v původním zadání, rovněž nemůže zvrátit závěr o nepřímém úmyslu obviněného ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. 9.

Za nesprávný označila dovolatelka postup soudu prvního stupně, který s poukazem na skutkovou odlišnost projednávané věci neaplikoval univerzálně použitelné závěry přijaté v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, na něž státní zástupce ve vztahu k otázce subjektivní stránky projednávaného trestného činu v předcházejících stadiích řízení odkazoval. V souvislosti s tím argumentovala rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1008/2019, který uvedl, že pro vyvození závěru o nepřímém úmyslu není překážkou, pokud „pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným.“ Obviněný Ing.

Jaroslav Kovář mohl svým primárním záměrem sledovat cíl pro trestní právo nezávadný, tedy výběr podle jeho subjektivního názoru nejvhodnějšího dodavatele a předmětu plnění. Pokud však při dosažení tohoto svého jinak nezávadného cíle zjednal DAITE výhodnější podmínky vůči druhému potenciálnímu dodavateli HDT impex, a zjednal jí prospěch spočívající již v samotném získání zakázky, naplnil podle jejího názoru všechny znaky skutkové podstaty stíhaného trestného činu, a učinil tak přinejmenším v nepřímém úmyslu, neboť byl srozuměn se všemi trestněprávně relevantními okolnostmi.

10. Odvolací soud podle dovolatelky nepřiléhavě aplikoval na projednávanou věc závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 3 Tdo 859/2018, které naopak podporují závěr o úmyslu na straně obviněného. V kontextu s uvedeným usnesením je podle nejvyšší státní zástupkyně lichá úvaha odvolacího soudu, že obviněný snad při svém jednání nedocenil možné následky svého jednání a nemusel domyslet skutečnost, že snahou porovnat poměr ceny obrazovky k rozměru její plochy poškozuje společnost nabízející v souladu se zadávacími podmínkami obrazovku menší.

Obviněný nebyl a není osobou nezkušenou či nedisponující žádnou předchozí praxí. Naopak se jedná o osobu vysokoškolsky vzdělanou, vykonávající více než 17 let funkci jednatele společnosti. Dovolatelka zopakovala, že zadání bylo jednoznačné a srozumitelné. Skutečnost, že společnost DAITE původně zadané požadavky nesplnila, musela být zjevná i samotnému obviněnému. Stejně tak bylo obviněnému zcela nepochybně zřejmé, že komunikuje-li po lhůtě k podání nabídky jen s jedním ze soutěžitelů o parametrech nabídky a umožňuje jejich dodatečnou změnu, znevýhodňuje tím druhého soutěžitele, který do tohoto procesu už nijak vstoupit nemohl.

Tyto okolnosti žádnou pokročilou znalost obdobného druhu veřejných zakázek nevyžadovaly.

11. Za nepřijatelný označila nejvyšší státní zástupkyně závěr odvolacího soudu, že výběrová komise se snažila srovnat obě nabídky přepočtem ceny na metr čtvereční obrazovky, poté určila vítěze a dále jednala již jen s ním. Naopak podle jejího názoru byly všechny výhody poskytnuty DAITE ještě v průběhu zadávacího řízení, nikoli až po jeho skončení v rámci jednání s již vybraným vítězem. Proces výběru dodavatele v žádném případě nebyl ukončen dříve než 7. 4. 2022 vydáním rozhodnutí zadavatele o pořadí dodavatelů. Samotné zadávací řízení skončilo až 12. 4. 2022 uzavřením smlouvy o dílo (viz analogicky ustanovení § 51 odst.

1 ZZVZ), což potvrdila i výpověď obviněného a svědka P. K. Sjednání uvedených změn a dalších výhod bez přítomnosti druhého soutěžitele lze podle dovolatelky považovat za jednoznačné zvýhodnění a obviněnému muselo být zřejmé, že HDT impex je takovým postupem poškozena.

12. Dovolatelka dále dovodila, že obviněný nejednal v omluvitelném právním omylu ve smyslu § 19 tr. zákoníku, neboť podle § 19 odst. 2 tr. zákoníku pro něj povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala z jeho zaměstnání, povolání, postavení a funkce.

13. Pokud by u obviněného nebyl shledán úmysl požadovaný § 256 tr. zákoníku, nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že jednání obviněného naplňuje znaky přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku. Faktické úmyslné porušení závazných pravidel zadávacího řízení bylo podle nejvyšší státní zástupkyně u obviněného shledáno.

14. Skutečnost, že zařízení dodané DAITE bez problémů funguje a obviněný z jednání neměl osobní prospěch, hodnotila dovolatelka jako polehčující okolnosti, které mohou nalézt odraz při ukládání trestu obviněnému. Nemohou však vést k závěru, že skutek nedosahuje potřebné míry společenské škodlivosti a z tohoto důvodu není trestným činem. Jednání obviněného podle jejího názoru naplnilo znaky trestného činu podle § 265 tr. zákoníku, včetně jeho subjektivní stránky, přičemž s ohledem na nikoli zanedbatelnou hodnotu zakázky a naplnění kvalifikované skutkové podstaty, není jeho společenská škodlivost výrazněji snížena oproti běžně se vyskytujícím trestným činům téže skutkové podstaty.

Za situace, v níž nebyl dodržen stanovený postup a rovné podmínky pro soutěžitele a nebylo řádně a zákonně provedeno zadání veřejné zakázky, nelze učinit závěr o nulové společenské škodlivosti jednání obviněného. S uvedeným závěrem není v rozporu ani zjištění, že samotný vnitřní psychický motiv obviněného k jeho jednání mohl být nezávadný, neboť trestně odpovědný je i ten, kdo je veden snahou za použití nedovolených prostředků vybrat pro zadavatele podle subjektivního mínění nejlepší možné zboží.

Zadavatel nebyl běžným privátním soukromým obchodním subjektem, ale jednalo se o subjekt se stoprocentní majetkovou účastí obce, a proto se na jeho zadávací řízení vztahovala pravidla, jež bylo nutno dodržet.

15. S ohledem na výše uvedené nejvyšší státní zástupkyně uzavřela, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný nenaplnil subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podle § 256 tr. zákoníku a jednal pouze z vědomé nedbalosti, dopustil se nesprávného právního posouzení skutku a své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nenapravil-li uvedený nedostatek ani odvolací soud a odvolání v uvedené věci jako nedůvodné zamítl, pak se dopustil pochybení ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

16. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2025, sp. zn.

5 To 282/2025, dále jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 1 T 66/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Vyjádření obviněného k dovolání

17. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil obviněný, který skutkové závěry soudů nižších stupňů označil za správné a neshledal ani žádné pochybení v právním posouzení věci.

18. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že v dané věci nelze dovodit naplnění subjektivní stránky trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě ve smyslu § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně se otázkou subjektivní stránky náležitě zabýval, neexistují podle něj důkazy prokazující, že by jednal v nepřímém úmyslu. Dodal, že soud prvního stupně zohlednil relevantní judikaturu a odůvodnil rozdíly mezi projednávanou věcí a rozhodnutími, na která bylo odkazováno v dovolání. Své závěry mimo jiné opřel o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 3 Tdo 859/2018.

19. Podle obviněného nejvyšší státní zástupkyně v dovolání pouze opakuje již dříve uplatněné námitky, s nimiž se soudy vypořádaly. Teoretická východiska, o která se dovolání nejvyšší státní zástupkyně opírá, obviněný nezpochybňuje, jejich aplikace na projednávaný případ je však nepřiléhavá. Soud prvního stupně se pečlivě vypořádal jak s argumentací státního zástupce, tak i judikaturou soudů a popsal zásadní rozdíly mezi argumentovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu a posuzovanou věcí. Zdůraznil, že závěry jednotlivých rozhodnutí či jejich dílčí části nelze vytrhávat z kontextu, jak to činí nejvyšší státní zástupkyně.

Dále uvedl, že nejvyšší státní zástupkyně se vyhýbá posouzení otázky rozdílu mezi nepřímým úmyslem a nevědomou nedbalostí, přičemž právě při takovém posouzení je zřejmá absence jakýchkoliv důkazů svědčících o úmyslu obviněného, byť ve formě nepřímého úmyslu. Ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (R 92/1951, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 3 Tdo 859/2018) a nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 722/09.

Obviněný připustil, že při výběru dodavatele a jednání s ním mohlo dojít k chybám, avšak nebyl předložen žádný důkaz, že by tak činil v úmyslu porušit pravidla výběrového řízení ke škodě HDT impex, či ve prospěch DAITE. Zdůraznil, že zavinění je třeba posuzovat k okamžiku, v němž je čin spáchán, avšak takový moment v celém průběhu výběrového řízení jednoznačně určit nelze. Dovozovala-li nejvyšší státní zástupkyně nepřímý úmysl obviněného z řetězce jeho jednání, postrádá podle obviněného tento řetězec jednotící prvek opřený o dokazování.

V projednávané věci podle něj nebyly předloženy žádné důkazy svědčící o tom, že by měl úmysl komukoli způsobit škodu nebo sobě či jinému opatřit prospěch.

Dodal, že za prospěch je nutno považovat již samotné získání zakázky, avšak jeho motivací nebylo zakázku zadat DAITE či jinému konkrétnímu subjektu, nýbrž nalézt co nejvhodnější a nejefektivnější řešení. Obžaloba v dané věci podle něj zaměňovala případnou chybu či chyby v průběhu zadávacího řízení s úmyslem upřednostnit DAITE.

20. K právnímu názoru nejvyšší státní zástupkyně týkajícímu se aplikace materiálního korektivu společenské škodlivosti obviněný uvedl, že bylo prokázáno, že výběr dodavatele byl objektivní a výsledné plnění je dlouhodobě bezproblémově užíváno, což svědčí o tom, že společenská škodlivost byla minimální či zanedbatelná, pokud vůbec nějaká nastala. Posuzovaný skutek tak nedosahuje spodní hranice trestnosti ve vztahu k běžným případům tohoto trestného činu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že jeho jednání bylo formálně podřazeno pod kvalifikovanou skutkovou podstatu § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. S poukazem na neexistující rozhodnutí Nejvyššího soudu „8 Tdo 1326/2016“ doplnil, že nepatrnou společenskou škodlivost lze v kvalifikované skutkové podstatě dovodit jen výjimečně, což je i projednávaný případ.

21. Závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně jako zjevně neopodstatněné odmítl.

IV. Posouzení důvodnosti podaného dovolání a) Obecná východiska

22. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

23. Nejvyšší státní zástupkyně opřela své dovolání o dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

24. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.

ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).

25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu.

Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

26. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) § 265b odst. 1 tr. ř. b) Ke konkrétním námitkám nejvyšší státní zástupkyně

27. Jak bude dále rozvedeno, Nejvyšší soud neshledal důvod pro odmítnutí dovolání nejvyšší státní zástupkyně, jak navrhoval obviněný, neboť námitky nejvyšší státní zástupkyně odpovídaly uplatněným dovolacím důvodům § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. a jsou důvodné. Vzhledem k tomu bylo třeba přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti výroku dovoláním napadeného usnesení, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, jak vyplývá z § 265i odst. 3 tr.

ř. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ve vztahu ke zprošťujícímu výroku obviněného pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jsou závěry soudů obou stupňů chybné a z následujících důvodů nemohou obstát. Konkrétně se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit se závěrem soudů nižších stupňů ohledně absence subjektivní stránky trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku.

28. Na úvod lze v obecné rovině připomenout, že o zavinění ve formě nepřímého úmyslu se podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jedná tehdy, pokud pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, s ním byl srozuměn.

Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Na takové srozumění se pak usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného.

Trestní zákoník v § 15 odst. 2 stanoví, že srozuměním ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoníku může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Pro eventuální úmysl postačuje pouhá představa možnosti výsledku, kterou pachatel uskutečnil svým jednáním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1010/2014). O eventuální úmysl se jedná i v případě, že pachatel jen spoléhá na náhodu, že následek nenastane (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.

7. 2018, sp. zn. 3 Tdo 859/2018).

29. Nejvyšší soud v dané souvislosti dále připomíná teoretická východiska týkající se definice srozumění z pohledu ustanovení § 15 odst. 2 tr. zákoníku. Trestní zákoník upravuje výkladovou definici srozumění na podkladě tzv. teorie smíření s naplněním znaků skutkové podstaty. Smíření představuje spodní hranici, tedy určité minimum srozumění, pokud jde o odlišení nepřímého úmyslu od vědomé nedbalosti. Spodní hranice v podobě smíření vyjadřuje právě tu nejméně intenzivní mez srozumění, tedy specifický typ této vůle, nejslabšího volního vztahu.

Srozuměním je vždy pokryta tzv. nepravá lhostejnost, kdy lhostejnost pachatele k tomu, zda následek nastane, nebo nenastane, vyjadřuje jeho aktivní kladné stanovisko k oběma možnostem, tedy sice méně intenzivní, ale aktivní volní vztah k relevantnímu trestněprávnímu následku. Komentářová literatura pak s odkazem na odbornou literaturu (Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D. Systém českého trestního práva: základy trestní odpovědnosti. 1. vydání. Praha: Orac, 2003, s. 281) explicitně uvádí „vůlí je charakterizován zejména úmysl přímý, kdežto úmysl nepřímý pouhým ‚srozuměním‘.

Jsem-li však s něčím srozuměn, znamená to rovněž kladný volní vztah k této skutečnosti, provázející činnost k ní směřující, třebaže vlastním objektem přímo směřující vůle je něco jiného. V tomto smyslu tak ‚chci‘ způsobit i výsledek, s nímž jsem jen ‚srozuměn‘. Musíme proto rozlišovat dvojí pojem vůle: užší pojem vůle směřující přímo k výsledku a širší pojem zahrnující i ‚srozumění‘, a to i ve formě ‚smíření‘ ve smyslu § 15 odst. 2 tr. zákoníku. Na druhou stranu u tzv.

pravé lhostejnosti zde absentuje i ten nejslabší volní vztah pachatele k takovému následku, pachatel není s následkem srozuměn, ale naopak spoléhá, byť bez přiměřených důvodů, že k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nedojde.“ Podle komentářové literatury je však od tohoto vymezení nutno vyčleňovat ty případy smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoníku může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ve kterých není spoléhání se pachatele, že k trestněprávně relevantnímu následku nedojde.

Proto vyjadřuje-li smíření zvláštní typ vůle (nejslabší volní vztah pachatele), který je však v uvedeném smyslu ještě volním vztahem ve vztahu k možnému následku, jenž je chápán a vykládán jako smíření se s ním mlčky (ani srozumění výslovné či ve formě lhostejnosti nepravé, ani na druhé straně ve smyslu tzv. úplné lhostejnosti posuzované jako vědomá nedbalost), je dokonce přiměřená jeho subsumpce pod úmysl eventuální za podmínky, že jde o jednání typické pro následek, pokud takový následek z jednání pachatele obvykle nastává nebo snadno nastat může a pachatel byl s ním v konkrétním případě smířen a tedy i srozuměn [srov. ŠÁMAL, Pavel.

§ 15 [Úmysl]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 343 a násl., marg. č. 12 a násl.]. Závěr o eventuálním úmyslu, tj. o tom, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§ 4 odst. b) trestního zákona], musí být opřen o konkrétně zjištěné skutečnosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 37/03).

30. Trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě se v jeho základní skutkové podstatě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů, soutěžitelů nebo účastníků dražby, přičemž přísněji podle § 256 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku bude potrestán pachatel, který takový čin spáchá jako člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, licitátor nebo jako člen organizované skupiny. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném a zákonném provedení jakékoli veřejné soutěže, zadání veřejné zakázky nebo veřejné dražby, zejména zájem na dodržování stanoveného postupu za rovných podmínek pro jejich účastníky (soutěžitele, resp. dodavatele). Pachatelem může být kterákoli fyzická nebo právnická osoba.

Ačkoli zpravidla bude pachatelem tohoto trestného činu osoba, která má určité povinnosti v zadávacím řízení týkajícím se veřejné zakázky nebo při organizování veřejné soutěže nebo veřejné dražby. Není vyloučeno, aby to byl kdokoli jiný i mimo osoby podílející se na zadávání veřejné zakázky, organizování veřejné soutěže nebo veřejné dražby.

Předností je myšleno jakékoli zvýhodnění některého dodavatele, soutěžitele nebo některého z účastníků veřejné dražby, pokud jde o časový předstih. Výhodnějšími podmínkami jsou jakékoli jiné podmínky, které zvýhodňují jednoho či více dodavatelů, soutěžitelů nebo účastníků před ostatními. Může to být např. u zadávacího řízení stanovení výhodnějšího způsobu podání nabídky pro některého dodavatele (uchazeče), sdělení mu určitých bližších podmínek, cenových nabídek jiných dodavatelů apod. Z hlediska zavinění je nutný úmysl (přímý nebo nepřímý) a vedle něj také úmysl způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch (tzv. druhý úmysl, obmysl nebo také úmysl přesahující objektivní stránku trestného činu), k jehož naplnění rovněž postačuje úmysl nepřímý (viz rozhodnutí č. 14/2018 Sb. rozh.

tr.). Jde o trestný čin formální, ke způsobení škody ani k opatření prospěchu tedy nemusí dojít, postačí, pokud k tomu směřuje (třebaže i nepřímý) úmysl pachatele. Uvedený trestný čin má tzv. složitou skutkovou podstatu, více znaků je uvedeno alternativně.

31. Skutková podstata podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku nemá tzv. blanketní nebo odkazovací dispozici, neodkazuje na zákon o zadávání veřejných zakázek ani na žádný jiný zákon (přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 5 Tdo 572/2009, uveřejněné pod T 1208 v sešitě 57 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 2708/09). Proto při posuzování trestní odpovědnosti pachatele tohoto trestného činu není nutné, resp. možné vycházet pouze z výkladových ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek.

Obsah, resp. naplnění znaku „zadání“ veřejné zakázky ve smyslu § 256 odst. 1 tr. zákoníku vychází z širšího výkladu tohoto pojmu v porovnání se stejným termínem užívaným pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek (podle § 2 odst. 1 ZZVZ jde o rozhodnutí zadavatele o vítězi zadávacího řízení a následné uzavření smlouvy s konkrétním dodavatelem) a je nutné do něho zahrnout všechna související jednání, která zpravidla předchází samotnému „zadání“ veřejné zakázky. Uvedený znak objektivní stránky tohoto trestného činu tedy představuje celý proces „zadávání“ veřejné zakázky odpovídající zákonem upravenému postupu zadávacího řízení, tj. její příprava včetně stanovení podmínek pro budoucího dodavatele, přijetí pravidel pro hodnocení nabídek, stanovení minimálních požadavků na dodavatele (např. jeho kvalifikaci, schopnosti a zkušenosti), apod.

32. Zásada transparentnosti má zajistit, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem, je nejen podmínkou existence účinné konkurence mezi dodavateli, ale také předpokladem účelného vynakládání veřejných prostředků (viz Raus D., Neruda R. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. Linde Praha, a. s. 2007, str. 67). Nejvyšší správní soud se například vyjádřil k zásadě transparentnosti ještě za účinnosti zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 30. 6. 2006, v rozsudku ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 1 Afs 45/2010, uveřejněném pod č.

2189/2011 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V citovaném judikátu, který rovněž obsahuje četné odkazy na soudní praxi a výklad této zásady v rozhodovací činnosti Soudního dvora Evropské unie a stanovisky generálních advokátů, Nejvyšší správní soud vyslovil právní názor, že zásada transparentnosti je porušena tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele.

Zákaz diskriminace spočívá zejména v tom, že žádný z dodavatelů nesmí být zvýhodněn oproti jiným dodavatelům, čímž je myšleno zejména zvýhodnění místních dodavatelů oproti dodavatelům z jiných zemí Evropské unie, a zásadu rovného zacházení je nutno pojímat nejenom ve smyslu možnosti přístupu k veřejným zakázkám, ale i rovnosti v možnosti uspět ve výběrovém řízení k veřejné zakázce, zadavatel by měl vůči všem dodavatelům postupovat stejným způsobem, měl by být neutrální (viz Jurčík, R. Zákon o veřejných zakázkách.

Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2015, str. 93, 94). Takto vyložená podstata zásad postupu zadavatele je v praxi veřejně známa a vykládána dlouhodobě, tudíž i před účinností zákona o zadávání veřejných zakázek, dlouho před spácháním žalovaného skutku obviněným.

33. V nyní projednávané věci z dosud provedeného dokazování zřetelně vyplynulo, že obviněný se po zahájení zadávacího řízení setkal s jedním dodavatelem a bez přítomnosti druhého dodavatele s ním domluvil zcela jiné podmínky zadávacího řízení. Uvedené skutkové okolnosti vedou Nejvyšší soud k závěru o naplnění znaků zvýhodnění jednoho z dodavatelů na úkor ostatních (konkrétních i potenciálních) dodavatelů, jež soud prvního stupně, ani odvolací soud naplněnými neshledal. Nelze pochybovat o tom, že zjištěnou kooperací mezi zadavatelem (obviněným) a jmenovaným dodavatelem došlo k významnému porušení jak zásady transparentnosti, tak rovného zacházení a diskriminace.

Jde o natolik intenzivní zásah do zákonem vyžadovaného postupu při zadávání veřejných zakázek, že již na tomto podkladě bez ohledu na to, že mohl primárně sledovat cíl pro trestní právo nezávadný, tedy výběr podle jeho subjektivního názoru nejvhodnějšího dodavatele a předmětu plnění, bylo opodstatněno tvrzení obžaloby vůči obviněnému o nutnosti vyvození jeho trestní odpovědnosti za spáchání trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr.

zákoníku.

34. V řízení bylo prokázáno, že zadání předmětné veřejné zakázky bylo jednoznačné a srozumitelné, jakož i to, že obviněnému Ing. Jaroslavu Kovářovi jakožto zadavateli byl rozsah původního zadání zakázky velmi dobře znám a tento byl vymezen způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnosti. I samotnému obviněnému, a to i vzhledem k jeho následnému jednání o změně parametrů zakázky, tedy muselo být zřejmé, že DAITE původní zadání nesplňovala. Dále bylo zjištěno, že lhůta pro podání nabídek byla stanovena do 12:00 hod. dne 21. 3. 2022 a samotné zadávací řízení skončilo až dne 12. 4. 2022 (viz analogicky § 51 odst. 1 ZZVZ).

Pokud obviněný bez přítomnosti druhého dodavatele komunikoval se zástupci společnosti DAITE dne 30. 3. 2022, tj. po lhůtě k podání nabídky, o parametrech nabídky a umožnil jim jejich dodatečnou změnu, aniž by tyto změněné parametry komunikoval i s druhým dodavatelem, je nepochybně zřejmé, že tímto jednáním znevýhodnil druhého dodavatele, který do tohoto procesu už nijak nemohl vstoupit, přičemž uvedené se dělo ještě v průběhu zadávacího řízení, a nikoliv po jeho skončení, jak nesprávně dovodily soudy obou stupňů.

Společnosti HDT impex tak nebyly zajištěny rovné soutěžní podmínky a nebyla jí dána faktická možnost předložit nabídku konkurenční, reagující na později dohodnuté změny. Označil-li obviněný DAITE, která podmínky původního zadání nesplnila, za vítěze zakázky, nepochybně musel být, pokud ne srozuměn, tak minimálně smířen s tím, že jí zajistí prospěch přinejmenším ve výši očekávaného zisku ze zakázky. V naznačených souvislostech existují tedy významné poznatky, které dovolují vyslovit závěr, že v konkrétním posuzovaném případě byl prokázán eventuální úmysl obviněného zvýhodnit DAITE na úkor druhého uchazeče, resp. způsobit poškozené HDT impex škodu.

Je přitom nerozhodné, že veřejnou zakázku s obdobným předmětem plnění do té doby obviněný Ing. Jaroslav Kovář nerealizoval, neboť se jedná o člověka vysokoškolsky vzdělaného, který podle výpisu z obchodního rejstříku i vlastního závěrečného slova působí jako jednatel zadavatele více než 17 let. Obviněný svým jednáním popřel procesní postupy, principy a zásady zadávacího řízení, které byl povinen znát a nepochybně je také s ohledem na dlouhodobé vykonávání funkce znal. Jinak řečeno, není pochyb o tom, že obviněný věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, konkrétně zájem na řádném a zákonném zadání veřejné zakázky a jejím provedení, zejména pak zájem na dodržení rovných podmínek pro soutěžitele, a s následkem při porušení těchto podmínek a pravidel byl minimálně smířen.

Nutno dodat, že v daném případě šlo o jednání typické pro způsobený následek. Na první pohled je patrná i významná výhodnost možnosti dodat předmět zakázky o více než tři měsíce později, stejně tak i dalších výhod v podobě změny formátu a velikosti obrazovky, resp. možnosti dodat jednu obrazovku místo dvou původně poptávaných, a to později oproti znění zadání veřejné zakázky. Pominout nelze ani sjednané změny ohledně povinnosti zajistit zdvihací techniku. Tyto výhody ve svém souhrnu poskytly DAITE jasné zvýhodnění oproti konkurenční HDT impex, které nebylo umožněno podat novou nabídku za změněných podmínek, které vyplynuly z jednání s DAITE, což jednoznačně rozhodlo o vítězství v zadávacím řízení DAITE, neboť jejímu konkurentovi bylo zcela znemožněno na změnu soutěžních podmínek reagovat, nebyla mu dána šance případně předložit lepší nabídku.

35. Vzhledem k provedeným důkazům lze uzavřít, že obviněný subjektivní stránku trestného činu podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pro který byl obžalován, naplnil ve vztahu k popsanému skutku, a to minimálně v rovině zavinění ve formě eventuálního úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku.

Na tomto závěru nemohou nic změnit ani námitky obviněného, kterými zpochybňoval naplnění znaku úmyslu přesahujícího objektivní stránku skutkové podstaty posuzovaného trestného činu, a sice úmyslu opatřit prospěch DAITE, resp. jeho úmysl porušit pravidla výběrového řízení ke škodě HDT impex. Jak již bylo výše uvedeno, k dokonání trestného činu není třeba, aby škoda nebo prospěch skutečně vznikly. Současně však nelze přehlédnout, že již z povahy věci je veřejná zakázka (a to i malého rozsahu) úplatná (viz § 2 odst. 1 ZZVZ).

Podle její hodnoty se dělí na nadlimitní, podlimitní a malého rozsahu (viz § 25 až § 27 ZZVZ). Zjednával-li tedy někdo výhody některému dodavateli při zadání veřejné zakázky v úmyslu, aby tento dodavatel získal veřejnou zakázku, nutně jednal též v úmyslu opatřit mu i prospěch minimálně v té výši, kolik činil jeho zisk, neboť musel vědět, že mu tím opatří prospěch v podobě úplaty za cenu díla, v níž byl zakomponován i zisk dodavatele. Přitom není třeba, aby pachatel současně znal jeho konkrétní výši, neboť se nevyžaduje určitá nejnižší míra zamýšleného prospěchu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.

3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1106/2016, publikované pod č. 1/2019 Sb. rozh. tr., a dále usnesení téhož soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1475/2015).

36. Ohledně zásady subsidiarity trestní represe zakotvené v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, lze dodat, že nelze pominout výklad této zásady včetně pojmu společenské škodlivosti, který byl přijat ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. V souladu se zakotvením formálního pojetí trestného činu zásadně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je nutno vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání.

Pouze ve zcela výjimečných případech, pokud veškeré okolnosti spáchání činu neodpovídají běžně se vyskytujícím případům stejné povahy, je možné za použití zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu použití trestního práva jako ultima ratio dovodit odpovědnost pachatele mimo rámec trestního řízení a uplatnit jeho odpovědnost podle jiného právního předpisu. V dané věci se jedná o případ společensky škodlivý a nepostačuje zde uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

Přístup obviněného, pokud by měl být soudy skutečně aprobován jako netrestný (nikoli společensky škodlivý), by vedl prakticky k tomu, že závazná pravidla zadávacího řízení není nutné vůbec dodržovat a stačí, pokud osoba či osoby jednající za zadavatele provedou zcela netransparentní a nikterak ani nezdokumentovaný „interní výběr dodavatele“, a dále jednají pouze s ním, sjednají s ním nákup odlišného zboží či služeb za odlišných podmínek oproti vyhlášenému zadání, přičemž ostatní potenciální dodavatele zcela ignorují.

V daném případě nutno dále poukázat i na fakt, že obviněný při zadávání veřejné zakázky nakládal s veřejnými financemi a při hospodaření s nimi byl povinen dodržovat závazná pravidla, která svým jednáním flagrantně porušil.

V žádném případě nešlo o veřejnou zakázku nevýznamné hodnoty a nejsou přítomny ani dosud zjištěny jiné okolnosti výjimečné povahy působící ve prospěch obviněného, tudíž (nebudou-li takové okolnosti nově zjištěny) nejsou namístě úvahy o absenci společenské škodlivosti ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku a je nezbytné vyvodit trestní odpovědnost obviněného s ohledem na okolnosti, za nichž se předmětné trestné činnosti dopustil, neboť jde o případ zcela odpovídající běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.

V. Závěrečné shrnutí

37. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud přisvědčil argumentům nejvyšší státní zástupkyně, které předložila v opodstatněném dovolání podaném v neprospěch obviněného, jež směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž tento soud podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě v neprospěch obviněného směřující proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o zproštění obviněného obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Soudy nižších stupňů byly při svém rozhodování o podané obžalobě vedeny nesprávnými úvahami nejen v otázkách vyhodnocení výsledků důkazní situace, ale též při následném výkladu trestního práva hmotného.

Nejvyšší státní zástupkyní uplatněné dovolací důvody § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. tudíž byly naplněny, neboť ze skutkových okolností vyplývajících z dosud provedeného dokazování měly soudy nižších stupňů k dispozici podklad pro vyvození trestní odpovědnosti obviněného, jak se domáhala obžaloba. Nejvyšší soud proto zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2025, sp. zn. 5 To 282/2025, i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 1 T 66/2023.

Dále podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

38. Bude na soudu prvního stupně, aby se znovu zabýval předmětnou věcí. Zejména, aby znovu posoudil, zda tvrzení obžaloby obstojí, tedy zda jsou u obviněného v žalovaném skutku zahrnuty veškeré okolnosti nezbytné pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce, přičemž v tomto směru zohlední dosavadní judikaturu uvedenou výše.

Současně se soud prvního stupně a následně i případně soud odvolací bude řídit právními názory vyslovenými Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí (§ 265s odst. 1 tr. ř.), pokud samozřejmě nedojde ke změnám v dosavadním skutkovém zjištění. Na okraj lze poznamenat, že skutečnost, že zařízení dodané společností DAITE bez problémů funguje a že obviněný ze svého jednání neměl osobní prospěch, může mít v projednávané věci význam jakožto polehčující okolnost při úvahách o druhu a výměře případného trestu.

39.

Protože tedy dovolatelka důvodně brojila proti zprošťujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, Nejvyšší soud výše uvedeným způsobem rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.

40. Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že kasační výrok v dovolacím řízení byl učiněn na podkladě dovolání nejvyšší státní zástupkyně a také odvolací řízení bylo iniciováno pouze státním zástupcem, tudíž soud prvního stupně není vázán zásadou zákazu změny k horšímu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 4. 3. 2026 JUDr. Bohuslav Horký předseda senátu