5 Tdo 301/2025

5 Tdo 301/2025-1363

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný Lubomír Kajanovič, bytem Krakovská 1085/4, Ostrava-Hrabůvka, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 3 To 78/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 63/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 3 T 63/2022, byl obviněný Lubomír Kajanovič uznán vinným pod body I. a II. výroku o vině dvojnásobným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), a jedním zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku (bod III.). Za uvedenou trestnou činnost soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 209 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného uložení povinnosti nahradit podle svých sil škodu, kterou trestnou činností způsobil, a to podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku (ve výroku o trestu je nesprávně použito ustanovení § 82 odst. 2 tr. zákoníku). Dále soud prvního stupně odsoudil obviněného podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace a družstva na dobu tří roků. V adhezním řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“), o povinnosti obviněného zaplatit celkem šestnácti poškozeným peněžní částky, jak jsou specifikovány v tomto výroku. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli čtyři z poškozených odkázáni se zbytkem jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a poškozený M. B. byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních s celým svým uplatněným nárokem na náhradu škody.

2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 3 To 78/2024, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

3. Nejvyšší soud pouze stručně připomene podstatu protiprávního jednání popsaného podrobně ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně pod body I., II. 1. a II. 2., proti nimž obviněný směřoval dovolání, neboť je všem procesním stranám dobře známo. Obviněný ve skutku popsaném pod bodem I. jako podnikající fyzická osoba a v dalších případech (bod II. 1. a 2. výroku o vině) v postavení jediného jednatele a společníka obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., v době, kdy se oba podnikatelské subjekty nacházely ve špatné ekonomické situaci, vylákal od označených poškozených finanční zálohy na dodávky (žaluzií nebo otvorových výplní) a služby (montáž dodávaného zboží), o nichž však od počátku věděl, že je neuskuteční nebo případně provede jen minimální část prací, aby poškozené utvrdil v jejich mylné představě o naplnění dohodnutého plnění, přičemž své závazky nesplnil buď vůbec, nebo z větší části, přijaté zálohy ani jejich odpovídající části nevrátil, čímž poškozeným V. M., M. S. a obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o., způsobil celkovou škodu ve výši 796 503 Kč (resp. škodu jednotlivým poškozeným ve výši 159 977 Kč, 76 976 Kč a 559 550 Kč).

II. Dovolání obviněného

4. Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Své dovolání obviněný stejně jako odvolání omezil na body I., II.1. a II.2. výroku o vině, celý výrok o trestu a na výrok o náhradě škody týkající se poškozených V. M., M. S. a obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o.

5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný Lubomír Kajanovič uplatnil v jeho první alternativě, tedy že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Podle obviněného žádný důkaz nepodporuje závěr, podle něhož v rámci uzavírání dohod s V. M. (bod I.), M. S. (bod II. 1.) a obchodní společností Ř. s. s., s. r. o. (bod II. 2.), od počátku pojal úmysl tyto zákazníky jakkoli poškodit. Všechny tři případy spadají do období, v němž i podle znaleckého posudku jím zastupovaná obchodní společnost Thermpasiv, s. r. o., ještě neměla ekonomické potíže, s těmi se začala potýkat nejprve v průběhu roku 2020. Byť již během druhého pololetí roku 2019, v němž byly uzavřeny smlouvy s M. S. a obchodní společností Ř. s. s., s. r. o., se ekonomická situace obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., měnila, stále šlo podle znalce o ekonomicky příznivé období. Smlouvu s V. M., který v souladu s názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 469/02, může uplatňovat svou pohledávku pouze v civilním řízení, potom obviněný jednající za Thermpasiv, s. r. o., uzavřel již 28. 6. 2018, tedy rovněž v době před úpadkem. V bodech I., II. 1. a II. 2. tedy nebyla dána subjektivní stránka přečinu podvodu, a proto měl být obviněný v rozsahu těchto skutků zproštěn.

6. Podrobněji ke skutku pod bodem II. 2. obviněný dále vytkl soudům obou stupňů, že nepřihlédly k výpovědím poškozených L. Ř., F. Ř. a R. Ř., kteří sami popsali společnou dohodu, jak naložit s první zálohou uhrazenou obchodní společností Ř. s. s., s. r. o., v září 2019. Tito tři poškození totiž potvrdili, že první záloha měla být vypořádána až po dokončení díla u každého z jednotlivých svědků, což byl důvod, proč po stornu objednávky původně uzavřené za jmenovanou obchodní společnost nebyla vrácena přijatá platba zpět na účet poškozené. Obviněný tedy opakovaně popřel jakýkoli úmysl poškodit obchodní společnost Ř. s. s., s. r. o. Na druhou stranu připustil, že vůči poškozeným L., F. a R. Ř. již v červenci roku 2020 postupoval s podvodným úmyslem (body III. 4., 5. a 6. výroku o vině). Nesouhlasil však s úvahou odvolacího soudu, podle něhož bylo nutné přistupovat k vybírání záloh od uvedených čtyř poškozených stejně, tedy považovat je za úmyslné podvodné jednání obviněného. Ten naopak požadoval rozlišit okolnosti charakterizující finanční situaci jím zastupované obchodní společnosti v době přijetí zálohy od obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o., a v době přijetí dalších záloh od poškozených bratrů Ř.

7. Proto obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu napadené usnesení odvolacího soudu a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov v rozsahu výroku o vině pod body I., II.1. a II.2., výroku o trestu a výroku o náhradě škody poškozeným V. M., S. a obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o., a poté aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření státního zástupce a replika k němu

8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem shrnul dosavadní průběh trestního řízení a podstatu dovolací argumentace obviněného, podle níž u skutků pod body I. a II. výroku o vině nelze dovodit jeho podvodný úmysl. Námitky obviněného státní zástupce shledal nedůvodnými s tím, že z formální stránky měl obviněný správně uplatnit nejprve dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. a teprve ve spojení s ním i deklarované důvody uvedené v písmenech g) a h) téhož ustanovení.

9. Než se státní zástupce vyjádřil ke konkrétním námitkám obviněného, připomněl, že všechny již byly soudy řádně vypořádány, a za takové situace Nejvyšší soud zpravidla posoudí dovolání jako zjevně neopodstatněné. Dále podotkl, že naplněním subjektivní stránky se soud prvního stupně zabýval v bodě 17. rozsudku a odvolací soud v bodě 10. usnesení. S jejich závěry, které rozhodně nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, se státní zástupce plně ztotožnil. Obviněnému vytkl, že nedostatek subjektivní stránky zakládá na vlastním způsobu hodnocení důkazů, přičemž jiné důkazy podporující úvahy soudů opomenul. Ve vztahu ke skutku pod bodem I. je tvrzení o příznivém ekonomickém období obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., až do roku 2020 zcela irelevantní, protože tento skutek obviněný spáchal jako podnikající fyzická osoba, u níž soudy správně shledaly podvodný úmysl, jestliže během pěti měsíců dělících přijetí první a druhé zálohové platby na dodání žaluzií či později tyto ani neobjednal a přijaté platby ani neevidoval v účetnictví. Hospodaření obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., mělo význam u skutků II. 1. a II. 2., avšak vedle toho byly podstatné také další okolnosti, například obviněný materiál, k jehož dodání se zavázal, rovněž neobjednal. Přitom znalec ve svém posudku konstatoval znaky úpadku obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., již od druhého pololetí roku 2019 a jestliže by na pokladně nebyly k dispozici účetně vykazované 3 mil. Kč, připustil, že úpadek u obchodní společnosti mohl nastat již v roce 2019. Obviněný přitom sám při doplňujícím výslechu potvrdil, že v pokladně se peníze fyzicky nenacházely. Musel si tedy nepříznivou ekonomickou situaci obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., uvědomovat a současně ji naopak zatajil před zákazníky.

10. Proto státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Připojil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.

11. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 15. 4. 2025. Nesouhlasil se státním zástupcem ohledně neopodstatněnosti svého dovolání, byť připustil, že dovolací argumenty jsou opakováním předchozí obhajoby, s níž se však soudy podle jeho přesvědčení vypořádaly nesprávně. Obviněný v podstatě setrval na svých námitkách, podle nichž neměl od počátku v úmyslu uvést jednáním popsaným v bodech I., II. 1. a II. 2. V. M., M. S. a obchodní společnost Ř. s. s., s. r. o., v omyl a způsobit jim škodu. Zpochybnil rovněž názor státního zástupce, podle něhož jako fyzická osoba podnikal neúspěšně, neboť podle znalce v roce 2019 dosáhl kladného hospodářského výsledku. Konkrétní úvahy soudů i státního zástupce, jimiž zdůvodnili jeho podvodný úmysl kritizoval, neboť přijetí zálohy od poškozeného V. M. nikdy nepopíral. Další skutky pod body II. 1. a 2. měl spáchat jako jednatel obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., jejíž ekonomický stav v roce 2019 nijak nebagatelizoval, jak tvrdí státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání. V dovolání sám zmínil, že podle znalce se začala hospodářská situace této obchodní společnosti měnit již v roce 2019, avšak smlouvy s poškozenými M. S. a obchodní společností Ř. s. s., s. r. o., „mohly být uzavřeny“ ještě před takovou změnou. Především ale zhoršení ekonomické situace ještě nemuselo nutně znamenat, že ji nelze zvrátit. Obviněný tedy věřil, že jde pouze o dočasný trend, který nebude přetrvávat. Ohledně nesrovnalostí mezi vykazovaným a reálným zůstatkem v pokladně obchodní společnosti popřel, že by o nich věděl. U hlavního líčení sice řekl, že „se to stává“, což však neprokazuje jeho znalost skutečného stavu pokladny. Dále odkázal na argumentaci i závěrečný návrh ze svého dovolání.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, avšak shledal, že obviněným vznesené námitky neodpovídaly ani jednomu z uplatněných dovolacích důvodů a současně ani žádnému jinému ze zákonem taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů.

13. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Lze souhlasit se státním zástupcem, že správně měly být citované dovolací důvody uplatněny teprve v návaznosti na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, podle níž lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Tento formální nedostatek však neměl vliv na rozhodování Nejvyššího soudu v dovolacím řízení.

14. Obecně lze uvést, že první z deklarovaných dovolacích důvodů je určen k nápravě vad spočívajících v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod byl včleněn do taxativního výčtu dovolacích důvodů s účinností od 1. 1. 2022 zákonem č. 220/2021 Sb. Při posuzování důvodnosti námitek pod něj podřazených je důležité skutečně pečlivě hodnotit, jaký význam mohly mít vytýkané vady dokazování na výsledek trestního řízení, eventuálně na zachování práva obviněného na spravedlivý proces. Tomuto dovolacímu důvodu tak nemohou odpovídat jen obecně formulované výhrady proti způsobu hodnocení důkazů soudy prvního či druhého stupně, nebo obecné námitky proti rozsahu dokazování a již vůbec nelze akceptovat námitky, které jsou primárně založeny na jiné verzi skutkového stavu, než kterou dovodily soudy, pokud z nich není zřejmý evidentní (zjevný) rozpor mezi obsahem důkazů a jejich hodnocením soudy, a to vždy jen ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním pro určitou právní kvalifikaci. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy úspěšně brojit proti vadám ve skutkovém zjištění soudů, které se týkají skutkových okolností významných pro rozhodnutí o podané obžalobě a které jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty určitého trestného činu. Konkrétně musí dovolatel zdůvodnit existenci takové vady tím, že napadaná skutková zjištění nevyplývají z žádného provedeného důkazu (jsou ve zjevném nesouladu s obsahem provedených důkazů), nebo že jsou primárně založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo že ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy (případ opomenutých důkazů), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení. Pouze vady takové povahy by odůvodňovaly mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem jeho přezkumné činnosti (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr.).

15. Druhý uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je určen k nápravě vad spočívajících na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávné použití ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákoníku, případně na něj navazujících hmotněprávních norem mimo oblast trestního práva na zjištěný skutek. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže soudy skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy prvního či druhého stupně, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné

právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podstata tohoto dovolacího důvodu nicméně nespočívá v tom, že dovolatel se domáhá použití norem hmotného práva na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Obdobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, kterým se rozumí zhodnocení otázky týkající se právního posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

b) K dovolacím námitkám obviněného

16. Úvodem Nejvyšší soud předesílá, že obviněný svou dovolací argumentaci založil na nepřípustné deformaci obsahu jednoho z klíčových důkazních prostředků, jímž byl znalecký posudek znalce Ing. Václava Poloka, s jehož závěry měly být podle obviněného skutková zjištění soudů obou stupňů ve zjevném rozporu. Z izolovaného útržku výsledků znaleckého zkoumání však obviněný dovodil svou vlastní verzi průběhu tří skutků popsaných pod body I. a II. 1., 2. výroku o vině, u nichž se následně dožadoval odlišného právního posouzení, resp. zproštění obžaloby. Takto pojaté námitky však nelze podřadit žádnému z dovolacích důvodů, nevyjímaje ani ty, které obviněný citoval ve svém dovolání. Protože tedy výhrady obviněného svým obsahem neodpovídaly deklarovaným dovolacím důvodům, a nemohlo tudíž z jejich podnětu dojít k přezkoumání napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř., Nejvyšší soud se k nim bude následně vyjadřovat pouze stručně nad rámec dovolacího přezkumu.

17. Objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož je provedena majetková dispozice, čímž vznikne na cizím majetku škoda v požadované výši a dojde zároveň k obohacení další osoby, zpravidla pachatele. Soudy kladly obviněnému za vinu první z alternativních variant podvodného jednání ve vztahu ke všem jednotlivým poškozeným, které uvedl v omyl.

Lze obecně shrnout, že v takových případech je pro naplnění objektivní stránky zásadně podstatné, že pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž tak může činit konáním i opomenutím, resp. i tzv. konkludentním jednáním (např. objednáváním a konzumací jídla v restauraci s úmyslem za ně nezaplatit) a nežádá se přitom žádná zvláštní rafinovanost. Z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu je relevantní jen takové jednání pachatele, které předchází transferu majetkové hodnoty (např. peněz) z dispozice poškozeného do dispozice pachatele nebo někoho jiného.

Jen takové jednání totiž může být v příčinné souvislosti s následkem, který má podobu úbytku majetku na straně poškozeného; jednání, které spadá do stadia poté, co již uskutečnil majetkový transfer, nemá tuto povahu, a proto ho nelze považovat za součást skutkových okolností rozhodných pro naplnění znaků trestného činu podvodu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010, uveřejněné pod T 1294 v sešitě 66 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C.

H. Beck, Praha). Stejný právní názor Nejvyšší soud vyslovil i v rozhodnutí uveřejněném pod č. 38/2001 Sb. rozh. tr., třebaže v této trestní věci byla argumentace založena na zdůraznění okolností, za nichž čin nebude naplňovat všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu. Podle právní věty citovaného judikátu, jestliže teprve po uzavření smlouvy u půjčce peněz vznikly překážky, které bránily dlužníkovi splnit závazek z půjčky a které nemohl v době uzavření smlouvy ani předvídat, když jinak byl schopen peníze vrátit ve sjednané lhůtě, ale z různých důvodů vrácení peněz odkládal nebo dodatečně pojal úmysl peníze nevrátit, pak jeho jednání nelze považovat za trestný čin podvodu.

Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku, ať již přímo pachatele nebo někoho jiného. Škodou se může rozumět jak skutečná škoda (damnum emergens), tedy úbytek hospodářské hodnoty, tak i ušlý zisk (lucrum cessans), tedy to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen. Musí být dále dána i příčinná souvislost, a to primárně mezi jednáním pachatele (zde v podobě uvedení v omyl) a následkem v podobě škody na cizím majetku. Tu lze dovodit, je-li dána též příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a jednáním osoby jednající v omylu, tj. provádějící majetkovou dispozici, která posléze vede k obohacení na jedné straně a škodě na druhé straně.

Musí být ovšem dána souvislost i mezi omylem, resp.

neznalostí podstatných skutečností, a provedením majetkové dispozice. Subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podvodu vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 13 odst. 2 tr. zákoníku), přičemž postačuje nepřímý úmysl podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě škody velkého rozsahu jako těžšího následku je podle § 17 písm. a) tr. zákoníku dostačující zavinění z nedbalosti, a to jak vědomé, tak i nevědomé. Čin je dokonán převzetím podvodně vylákané majetkové hodnoty (viz přiměřeně rozhodnutí č. 47/2002 Sb. rozh. tr.). Více k tomu například Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 2641 a násl.

18. Naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu obviněný zpochybnil u všech tří skutků popsaných pod body I., II. 1. a II. 2. výroku o vině na podkladě totožné námitky chybějícího podvodného úmyslu v době vzniku jednotlivých závazků a přijetí záloh. Obviněný tvrdil, že v rozhodné době nemohl uvádět poškozené v omyl ohledně splnění dohodnutých smluv, protože obchodní společnost Thermpasiv, s. r. o., jako dodavatel, v roce 2018 i ve druhé polovině roku 2019 ekonomicky prosperovala. Obviněný tudíž neměl žádné poznatky o tom, že by v budoucnu nebyla schopná dostát svým závazkům vůči poškozeným V.

M., M. S. a obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o. Taková argumentace v dovolacím řízení nemohla obstát, navíc jde o vlastní úvahu obviněného o průběhu skutkového děje, která se odlišuje od skutkových zjištění soudů obou stupňů. Jak obviněný sám připustil v replice k vyjádření státního zástupce, jsou jeho námitky pokračováním dosavadní obhajoby, s níž se však soudy obou stupňů dostatečně přesvědčivě vypořádaly. V tomto ohledu nelze soudům vytýkat, že by opomněly reagovat na obranu obviněného v rozsahu dovoláním napadených skutků, přičemž jeho argumentace je založena na odmítnutí hodnotících úvah soudů bez toho, aniž by zvolil jinou formu výhrad a důvodně tak zpochybnil správné soudy přijaté právní závěry.

19. Především obhajoba, v níž se obviněný zaměřil na finanční situaci obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., nemá vůbec relevanci ve vztahu ke skutku I. výroku o vině. Obviněný jej totiž spáchal jako podnikající fyzická osoba a nikoli jako osoba jednající za obchodní společnost Thermpasiv, s. r. o., jejímž zákazníkem poškozený V. M. minimálně v rozhodné době tedy vůbec nebyl. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, provedeného k důkazu v hlavním líčení přitom zjevně vyplývá, že obviněný jako podnikající fyzická osoba se v roce 2018 nacházel v záporné ekonomické bilanci (viz závěry znalce na č. l.

1192, 1193 a tabulka na č. l. 1197 tr. spisu). O finančním stavu svého podnikání jako fyzické osoby měl obviněný zajisté přehled, jestliže nadto finanční ztráta v hospodaření byla vykázána již v předchozím účetním období za rok 2017 a svědkyně K. K., která vedla účetní evidenci jak pro podnikatele Lubomíra Kajanoviče, tak i pro jím ovládanou obchodní společnost Thermpasiv, s. r. o., ho o ekonomických otázkách průběžně informovala (viz níže). Nejvyšší soud proto shodně se soudy obou stupňů má za nepochybně zjištěné, že obviněný pojal podvodný úmysl ke škodě poškozeného V.

M. neplnit svůj závazek a ponechat si přijatou zálohu již od počátku, tj. v červnu roku 2018. K doplnění správných závěrů soudů obou stupňů považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že ztrátový stav hospodaření v podnikání obviněného jako OSVČ byl v trestním řízení dostatečně prokázán, protože v odůvodnění obou soudních rozhodnutí tato informace zřetelně nezazněla (srov. bod 7. rozsudku soudu prvního stupně a bod 10. usnesení odvolacího soudu). Soudy správně konstruovaly své právní závěry o vině obviněného do značné míry na podkladě zjištění znalce, neboť znalecký posudek byl řádně k důkazu proveden a obecně soud prvního stupně shrnul, že „celková ekonomická a finanční situace obviněného jako OSVČ byla dle zjištění znalce za období roku 2017 až 2020 veskrze záporná“ (bod 7.

rozsudku). Z detailnějších úvah soudů však zároveň vyplývá, že obviněný poškozeným objednané žaluzie ani neobjednal, jak ostatně sám potvrdil u hlavního líčení, (viz č. l. 984 tr. spisu), peníze použil na jiné aktuální výdaje či pro vlastní potřebu a v rozporu s tímto stavem, který významně zpochybňuje reálnou možnost včasného a řádného splnění dodávky a montáže žaluzií, poškozeného V. M. opakovaně ujišťoval, že bude vše dodáno podle smlouvy. Aby dodal důvěryhodnost svým falešným slibům, obviněný provedl některé zanedbatelné přípravné práce.

Toto následné chování obviněného po přijetí zálohy a sjednání závazku s poškozeným jen potvrzuje odpovídající závěr o podvodném úmyslu obviněného již při vytváření cenové nabídky a následném uzavírání ústní smlouvy. Tehdy totiž obviněný údajně spoléhal na zlepšení vlastního hospodaření, aniž by pro takový vývoj měl jakékoli reálné předpoklady, případně by se vlastní aktivitou snažil podpořit své podnikání a dosáhnout pozitivního finančního výsledku.

Nejvyšší soud tudíž opakovaně zdůrazňuje, že právě úmysl v počáteční fázi podvodného jednání je zásadní pro posouzení úmyslného zavinění obviněného (srov. shora již citované rozhodnutí č. 38/2001 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010, uveřejněné pod T 1294 v sešitě 66 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha). Se zřetelem na špatnou ekonomickou situaci obviněného, jíž si byl vědom od počátku obchodního jednání s poškozeným V.

M., nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že (nejen) tento poškozený neznal skutečné finanční a majetkové možnosti obviněného realizovat úspěšně smluvené dílo, v důsledku svého omylu mu poskytl peněžní zálohu, kterou obviněný přijal, ponechal si ji a určitou dobu předstíral, že hodlá splnit svůj závazek, ačkoli jeho faktickým záměrem nebylo naplnění smluvního ujednání. Uvedení poškozeného v omyl a jím následně provedená majetková dispozice vedla k obohacení obviněného a ke vzniku škody na straně poškozeného.

Tyto zásadní okolnosti odpovídají všem zákonným znakům objektivní i subjektivní stránky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Právní posouzení skutku pod bodem I. výroku o vině odsuzujícího rozsudku proto nevykazuje žádnou vadu včetně zavinění, jež by mohla vést k nesprávnosti, již vytýkal obviněný ve svém dovolání.

20. Jak již bylo konstatováno, skutky popsané pod body II. 1. a II. 2., se týkají podnikání obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., za niž obviněný vystupoval jako jediný jednatel a společník a jež na svých objednávkách úzce spolupracovala s obviněným jako podnikající fyzickou osobou. V těchto dvou případech obchodní společnost Thermpasiv, s. r. o., uzavřela smlouvy (resp. objednávku a rezervační dohodu) s poškozenými M. S. a obchodní společností Ř. s. s., s. r. o., resp. jejím jednatelem – svědkem L.

Ř., v srpnu a září 2019, tj. v období, v němž podle obviněného obchodní společnost Thermpasiv, s. r. o., ještě prosperovala. Tento skutkový závěr prezentovaný obviněným je však v rozporu s provedeným dokazováním, resp. přímo s obsahem znaleckého posudku, o který obviněný fakticky opíral své výhrady. Tvrzení o dobré hospodářské situaci uvedeného podnikatelského subjektu obviněný založil na pouhém výňatku z dodatku znaleckého posudku č. 690.1/OS/2023 vypracovaného Ing. Václavem Polokem, znalcem v oboru ekonomika, odvětví účetní evidence.

Obviněným citovaná část znaleckého zkoumání se nachází na č. l. 1192 tr. spisu, z něhož lze však současně vyčíst silné pochybnosti znalce o pravdivosti údajů o stavu pokladny obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o. Účetní záznamy vykazovaly v roce 2019 stav v pokladně převyšující 3 miliony Kč, které i pokud by se v pokladně skutečně nacházely, nebyly použity na úhradu závazků této obchodní společnosti, které se vůči předchozímu období neočekávaně a neúměrně navýšily. Pochybnosti znalce, který se o nich blíže vyjádřil v rámci své výpovědi v hlavním líčení (viz č. l.

1043 verte až 1044 verte tr. spisu), obviněný nijak nerozporoval a sám ke stavu pokladny připustil, že se v ní účetně vykazované peněžní částky ve skutečnosti nenacházely. S ohledem na poznámku v replice k vyjádření státního zástupce, v níž obviněný odmítl odkaz na své vlastní tvrzení o tom, že znal skutečný stav pokladny, se Nejvyšší soud k obsahu výpovědi před soudem ze dne 1. 3. 2023 vyjádří podrobněji. Z protokolu o tomto hlavním líčení, konkrétně na č. l. 1046 tr. spisu vyplývá, že obviněný na dotaz zmocněnce J.

J., který zněl: “Tak jinak, byly peníze, které měly být na pokladně společnosti Thermpasiv, s. r. o., ve skutečnosti nebo nebyly?“, odpověděl: „Nebyly ty peníze a já samozřejmě je nemám nikde pod kobercem.“ Následoval dotaz zmocněnce na to, jak bylo s penězi naloženo, na což obviněný reagoval: „Ono to účetně je běžné, jak řekl pan znalec, jako, že tohle se stává.“ Právě konec věty, že tohle „se stává“ obviněný citoval ve své replice, v níž tedy obdobně jako v dovolání vytrhává z kontextu pouze tu pasáž, která má samostatně bez souvislostí s dalšími částmi obsahu důkazního prostředku jistý potenciál vyznít v jeho prospěch.

Při hodnocení obsahu jednotlivých důkazů však nelze postupovat izolovaně, jak činil obviněný. K tomu je vhodné připomenout, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.).

Obraz skutečnosti, která je předmětem dokazování tak závisí na analýze poznatků o prameni důkazů, o závažnosti skutečností vyplývajících z důkazů, o jejich souvislosti a logické návaznosti na jiné skutečnosti a důkazy. Nelze tudíž vyvodit určité skutkové zjištění z jediného důkazu či jeho části bez ohledu na celý kontext, současně je vždy třeba posuzovat informace vyplývající z dalších opatřených a v trestním řízení řádně provedených důkazů a teprve po vyhodnocení výsledku dokazování lze učinit skutkové závěry.

Jak bylo připomenuto, obviněný se k reálnému stavu pokladny obchodní společnosti vyjádřil před soudem jednoznačně tak, že měl přehled o faktické výši hotovosti, která rozhodně neodpovídala účetní evidenci. Navíc by takové předstírané milionové částky v pokladně odporovaly zákonné povinnosti vést účetnictví správné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů (srov. § 8 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o účetnictví“).

Zákon o účetnictví v § 33a odst. 2 výslovně přikazuje účetní jednotce považovat účetní záznam za neprůkazný, jestliže jeho obsah neodpovídá skutečnosti. Současně zákon o účetnictví ukládá účetním jednotkám vést účetnictví tak, aby účetní závěrka byla sestavena na jeho základě srozumitelně a podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky tak, aby na jejím základě mohla osoba, která tyto informace využívá, činit ekonomická rozhodnutí, přičemž zobrazení je věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu (§ 7 odst. 1, 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), což však způsob vedení účetnictví obchodní společnosti Thermpasiv, s.

r. o., zjevně nesplňoval. Jestliže tedy účetní záznamy deklarující více jak tři miliony Kč hotovosti v pokladně byly nepravdivé, a proto je nebylo možné zahrnout do aktiv obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., potom podle vyjádření znalce z hlavního líčení bezpochyby nastal stav úpadku již v roce 2019 (viz č. l. 1044 verte tr. spisu). Ostatně takový závěr vyslovil znalec Ing. Václav Polok i ve shora citovaném dodatku ke znaleckému posudku, přičemž dobu vzniku úpadku stanovil od druhé poloviny roku 2019 (viz č. l.

1194 tr. spisu). Dále je třeba mít na zřeteli svědectví účetní K. K., která obviněného pravidelně o hospodaření obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., informovala a výslovně ho přitom upozorňovala na nesoulad mezi vykazovaným záporným výsledkem na bankovním účtu a kladným výsledkem pokladny. K těmto disproporcím ve finančním hospodaření obchodní společnosti došlo v důsledku hotovostních výběrů z bankomatu provedených obviněným bez toho, aby je skutečně následně vložil do pokladny (viz výpověď svědkyně na č. l.

1163 až 1165 tr. spisu). Nelze tedy ani dát za pravdu výtce obviněného, podle níž se o možném úpadku jmenované obchodní společnosti dozvěděl až během dvou měsíců po skončení příslušného hospodářského období, k čemuž znovu odkazoval na text dodatku znaleckého posudku, resp. na jeho část bez ohledu na další zjištění v něm obsažená.

Jak již bylo konstatováno, obviněný a jeho účetní se scházeli za účelem řešení účetních záležitostí obchodní společnosti Thermapsiv, s. r. o., dvakrát týdně a ta ho průběžně informovala o veškerých ekonomických záležitostech včetně záporného stavu na bankovním účtu a nepravdivého kladného výsledku pokladny v řádech milionů Kč. Vzhledem k tomu a také s ohledem na další okolnosti případu uvedené shora je nutné označit za správný a obsahu provedených důkazů odpovídající závěr soudů, podle něhož obviněný již v srpnu a září roku 2019 věděl o špatné hospodářské situaci obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., která nedovolovala navyšovat závazky, neboť nebyla způsobilá je splnit.

21. Přestože je pro naplnění skutkové podstaty podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku zásadní skutkové zjištění o tom, že obviněný již na počátku obchodního kontaktu s poškozenými pojal úmysl uvést je v omyl a v příčinné souvislosti s tím je poškodit, Nejvyšší soud zároveň souhlasí se soudy, které ve svých rozhodnutích akcentovaly komplexní pohled na trestnou činnost obviněného (viz body 7. až 15. rozsudku soudu prvního stupně a bod 10. usnesení odvolacího soudu). Počáteční podvodný záměr obviněného je totiž podporován i způsobem jeho vystupování vůči poškozeným a z toho, jak naložil s přijatými zálohami.

Jak obviněný sám uvedl během své výpovědi u hlavního líčení (viz č. l. 979 verte a 980 tr. spisu), peníze určené na dodávky určeného stavebního materiálu poškozeným převáděl na svůj účet, resp. na účet podnikající fyzické osoby Bohumír Kajanovič, aniž by však již byly takové platby účetně evidovány ve prospěch objednávek poškozených, a poté sloužily převážně k hrazení starších závazků obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., k nimž se vztahující faktury však již v roce 2019 často byly i 3 měsíce po lhůtě splatnosti, což je podmínkou vzniku úpadku, na což zase upozornil znalec u hlavního líčení (viz č. l.

1044 tr. spisu), a část peněz převzatých od poškozených si obviněný ponechal pro vlastní potřebu (viz č. l. 980 tr. spisu). Takovým způsobem přitom bylo v letech 2017 až 2020 převedeno na účet obviněného více jak 11 milionů Kč (viz závěry znaleckého posudku na č. l. 1195 tr. spisu). Jako významnou okolnost pro vyhodnocení zavinění obviněného soudy rovněž přiléhavě považovaly skutečnost, že obviněný vůbec neobjednával materiál nezbytný pro jím přislíbené dodávky, přesto poškozené soustavně ujišťoval o řádném naplnění smluvních ujednání, což bylo fakticky vyloučeno s ohledem na jeho shora stručně shrnuté počínání.

V době vybírání záloh od poškozených M. S. a obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o., v srpnu a září 2019 obviněný znal špatné výsledky hospodaření obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., které odpovídaly jejímu úpadkovému stavu. Obviněný se hájil i tím, že spoléhal na dočasnost negativní bilance hospodaření, aniž by však současně nabídl jakékoli reálné možnosti, jež by mohly odvrátit negativní vývoj podnikání. Již vůbec nelze z provedeného dokazování včetně obhajoby obviněného vysledovat, že by činil kroky, které by mohly vést k odvrácení úpadku (např. získání úvěru nebo jiné finanční podpory).

Vzhledem k tomu, že již nebyl po několik měsíců schopen včas hradit dřívější závazky obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., je možné uzavřít, že tvrzení obviněného o tom, že se spoléhal na budoucí zlepšení hospodářské situace obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., nemá žádný racionální podklad. Naopak výsledky provedeného dokazování potvrdily správný právní závěr soudů obou stupňů ohledně zavinění v nepřímém úmyslu ve vztahu ke všem znakům skutkové podstaty přečinů podvodu u skutků popsaných pod bodem II.

1. a 2. výroku o vině.

Rovněž výklad komentáře k posuzování rozdílu mezi nepřímým úmyslem a vědomou nedbalostí mimo jiné jednoznačně přijímá názor, podle něhož v případech, v nichž pachatel spoléhá jen „na šťastnou náhodu“, jež by zabránila relevantnímu následku z hlediska trestního práva, nejedná z vědomé nedbalosti, ale s eventuálním úmyslem (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář.

3. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 369). Nutno tudíž zopakovat, že soudy vyhodnotily provedené důkazy v jejich souhrnu se správným závěrem tak, že obviněný již na počátku páchání posuzované trestné činnosti věděl o nepříznivých výsledcích svého podnikání, resp. hospodaření obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., tudíž i o tom, že nebude schopen dostát svým závazkům ze všech smluvních ujednání (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 5 Tdo 771/2010). Obhajobu obviněného, jíž promítl i do svých dovolacích námitek, je proto třeba ve shodě se soudy prvního i druhého stupně posoudit jako nedůvodnou, neboť nemá oporu v provedených důkazech.

22. Pouze pro úplnost ještě Nejvyšší soud stručně zareaguje na argumentaci obviněného, podle níž nebyl povinen vracet zálohu obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o., neboť podle dohody s L. Ř. vystupujícím za poškozenou, měla být záloha vyúčtována až po dokončení jednotlivých zakázek pro jmenovaného a jeho bratry R. a F. Ř. Tyto tři fyzické osoby totiž po stornování objednávky učiněné původně jménem obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o., uzavřely s obchodní společností Thermpasiv, s. r. o., tři samostatné smlouvy o dílo a uhradily další obviněným vyžadované zálohy, přičemž tyto smlouvy a vyplacené zálohy jsou v tomto trestním řízení předmětem skutků pod body III. 4., 5. a 6. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Výhradu obviněného však nelze z hlediska vyvození jeho trestní odpovědnosti za přečin podvodu považovat za relevantní. Zásadní je, že v době převzetí zálohy a uzavření rezervační dohody s obchodní společností Ř. s. s., s. r. o., již obviněný věděl o špatné ekonomické situaci této obchodní společnosti, počítal s tím, že přijatou zálohu využije na splacení starších dluhů a musel již tehdy být minimálně srozuměn s tím následkem, že klientovi obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o., v budoucnu nebude schopen nejen slíbené dílo realizovat, ale ani vrátit převzatou zálohu. Skutečnost, že zhruba 10 měsíců poté ještě navíc převzal další zálohy od tří fyzických osob, které v podstatě nastoupily na místo původního objednatele k dodání stejného díla, ještě zvyšuje intenzitu škodlivosti jeho jednání, protože zcela bez ohledu na majetková práva poškozených využil příležitosti z téže obchodní transakce získat z poškozených další peněžní prostředky ve svůj prospěch či ve prospěch obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o. Z těchto důvodů nemohla obstát ani výhrada týkající se dohody o vyúčtování zálohy ve prospěch obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o.

IV. Závěrečné shrnutí

23. Protože obviněným uplatněné námitky v jím podaném dovolání neodpovídaly označeným důvodům a rovněž ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Lubomíra Kajanoviče. Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě obsahu trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 4. 2025

JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu