U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. července
2013 o dovolání, které podal obviněný JUDr. Z. V., proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2012, sp. zn. 8 To 250/2012, jako soudu odvolacího
v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 159/2008,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. Z. V. o d m í
t á .
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 9. 2011, sp. zn. 10 T 159/2008,
byl obviněný JUDr. Z. V. pod bodem IV. výroku o vině uznán vinným trestným
činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 zákona č.
140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr.
zákon“), jehož se dopustil tím, že v P. v přesně nezjištěné době od 30. 11.
2007 do 10. 3. 2008 v notářské kanceláři U Z., jako notář při výkonu notářské
praxe opatřil listinu „Prohlášení o uznání dluhu“ datovanou dnem 25. 10. 2005,
z jejíhož textu vyplývá, že si P. T., od J. G., půjčil částku 500.000,- Kč,
kterou se zavázal vrátit nejpozději do 30. 11. 2005, antidatovanou notářskou
doložkou, do které uvedl běžné číslo ověřovací knihy číslo ....., dále toto
stvrdil svým podpisem a kulatým razítkem s vyobrazením státního znaku a textu
JUDr. Z. V., notář v P., osvědčuje tak, že dne 25. 10. 2005 před ním, jakožto
notářem, uvedenou listinu podepsal P. T., učinil tak s vědomím, že této listiny
bude užito jako pravé, ačkoli pod běžným číslem notářské ověřovací knihy
č. ...... provedl jako notář při výkonu své notářské praxe ověření pravosti
podpisu dne 21. 10. 2005 na listině označené “Prohlášení“, kde P. T. jakožto
osoba zapisovaná do obchodního rejstříku v rámci zápisu společnosti ARENA
Sportu a Zdraví Plzeň, s.r.o. uvádí, že s tímto zápisem souhlasí, a tato
listina byla založena do obchodního rejstříku vedeného u Obchodního rejstříku
Krajského soudu v Plzni u subjektu ARENA Sportu a Zdraví Plzeň, s.r.o., oddíl
C, vložka 18214.
Za to byl podle § 176 odst. 1 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59
odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu tři a půl roku. Zároveň
mu byl podle § 49 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu výkonu funkce notáře v trvání sedmi roků. Současně s uložením souhrnného
trestu byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne
23. 11. 2010, sp. zn. 10 T 169/2008, který nabyl právní moci ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 50 To 206/2011,
jakož i všechny další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výše uvedeným
rozsudkem bylo zároveň rozhodnuto i o vině a trestu dalších obviněných P. T. a
J. G.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění odvolání, o
nichž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem tak, že podle § 258 odst. 1 písm.
b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3
tr. ř. rozhodl znovu tak, že obviněného JUDr. Z. V. pod bodem IV. výroku o vině
znovu uznal vinným ze spáchání trestného činu padělání a pozměňování veřejné
listiny podle § 176 tr. zákona, za což mu uložil podle § 176 odst. 1 tr. zákona
trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst.
1 a 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále
mu odvolací soud uložil trest zákazu činnosti podle § 49 odst. 1 tr. zákona
spočívající v zákazu výkonu funkce notáře na dobu dvou roků. Současně bylo
rozsudkem krajského soudu opět rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných P. T.
a J. G.
Obviněný JUDr. Z. V. podal proti rozsudku soudu druhého stupně dovolání
prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Vlasáka, které opřel o dovolací
důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Ve svém dovolání vyjádřil nesouhlas se
způsobem, jakým oba soudy hodnotily důkazy, a odmítal možnost vyslovení viny.
Za zásadní označil právní posouzení toho, zda „se může trestného činu podle §
176 tr. zákona dopustit ten, kdo je oprávněn listinu vydat, jedno, jestli
listinu pozměnil nebo padělal“. Pokud jako notář jakkoliv vykonával svou
pravomoc způsobem odporujícím zákonu, měl být stíhán toliko pro trestný čin
zneužívání pravomoci veřejného činitele, ovšem oba soudy ve věci rozhodující ho
veřejným činitelem neuznaly. Není tak podle jeho názoru možné, aby jeho jednání
naplňovalo znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 158 tr. zákona, ani
podle § 176 tr. zákona, nýbrž by mohl být postižen pouze v kárném řízení.
Závěrem obviněný podpořil svou argumentaci odkazem na rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 6 Tdo 1196/2006. Vzhledem k výše uvedenému
obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „věc posoudil, rozsudek zrušil a obviněného
žaloby zprostil.“
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného JUDr. Z. V. vyjádřil
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství
JUDr. Jana Mrlíka. Ten nejprve upozornil na to, že námitky obsažené v dovolání
již obviněný uplatnil v rámci svého odvolání a krajský soud se s nimi
dostatečným způsobem vypořádal. Za tautologickou označil argumentaci
obviněného, že jako notář sice vykonává úkony rovnající se výkonu pravomoci
veřejného činitele, protože však zákonem mezi veřejné činitele zařazen nebyl,
je pro jakékoliv jednání v rámci své profese nepostižitelný podle norem
trestního práva a postižitelný je pouze kárně v rámci profesní organizace (v
tomto případě Notářské komory). Tento svůj závěr vztáhl dovolatel i na
kvalifikaci svého jednání podle § 176 odst. 1 tr. zákona, což státní zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství odmítl s tím, že se obviněný mýlí, pokud se
domnívá, že padělat či pozměnit veřejnou listinu může pouze veřejný činitel.
Zjištěný skutkový stav a právní závěr soudů státní zástupce činný u Nejvyššího
státního zastupitelství označil za správný a navrhl proto, aby Nejvyšší soud
odmítl dovolání obviněného JUDr. Z. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný JUDr. Z. V. podal
dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak
prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě
(§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně
přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§
265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dopadá na případy, kdy
skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu,
než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného
trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy,
jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení
hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Dovolání je jako mimořádný opravný
prostředek určeno k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně
právních vad. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu není možné napadat
samotné závěry soudů, jež učinily ohledně skutkového stavu včetně jeho rozsahu,
a především tento dovolací důvod není určen k námitkám proti způsobu, jakým
soudy ve věci rozhodující provedené důkazy hodnotily ani jak postupovaly při
dokazování. Předmětem právního posouzení je skutek tak, jak byl zjištěn soudy
nižších stupňů, kterým je dovolací soud v podstatě vázán.
Obviněný ve svém dovolání soudu vytýká nesprávné právní posouzení skutku, neboť
se domnívá, že jako notář nemá postavení veřejného činitele, z čehož dovozuje,
že tak musí chybět znak pachatele trestného činu padělání a pozměňování veřejné
listiny podle § 176 odst. 1 tr. zákona. Obviněný tudíž nesprávně předpokládá,
že pokud vykonával činnost notáře, do které nepochybně spadá i ověřování
listin, a i přesto, že postupoval v rozporu se zákonem, nemůže být za takové
jednání postižen normami trestního práva, neboť mu chybí postavení veřejného
činitele pro naplnění znaku pachatele daného trestného činu. Vyslovil tak
nesprávnou domněnku, že trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny
vyžaduje speciální subjekt, tj. pachatele se zvláštní vlastností, bez níž
taková osoba ztrácí možnost spáchat takový čin.
Tento názor obviněného však nemá oporu v zákoně. Podstata jednání obviněného
spočívá v tom, že jako notář opatřil výše označenou listinu notářskou doložkou,
která měla potvrzovat fakta, jež však nebyla pravdivá. Využil své předcházející
ověřovací činnosti vůči stejné osobě (spoluobviněný P. T.) a do ověřovací knihy
vložil zápis tohoto staršího data za tím účelem, aby mohl P. T. prokázat svou
obhajobu v rámci trestního stíhání, jež bylo proti němu vedeno v době, kdy
obviněný JUDr. Z. V. skutečně předmětné ověření resp. nepravdivý zápis provedl.
Nejvyšší soud považuje za nezbytné připomenout, že trestný čin padělání a
pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zákona nevyžadoval
speciální subjekt pro naplnění znaku pachatele, podmínkou trestnosti ani nebylo
postavení pachatele jako veřejného činitele. Stejně tomu tak není ani v nové
právní úpravě u přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 zákona
č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný od 1. 1.
2010. Dovolatel zřejmě zaměňuje pojmy „veřejný činitel“ a „veřejná listina“ a
dává je do vzájemné souvislosti. V postavení notáře byl skutečně oprávněn
provádět ověřování shody opisu nebo kopie s listinou, tzv. vidimaci, nebo
ověřování pravosti podpisu, tzv. legalizaci ve smyslu ustanovení § 73 a 74
zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění
pozdějších předpisů, avšak nesměl tak činit v rozporu s objektivní skutečností.
Pokud vědomě opatřil listinu tzv. ověřovací doložkou, na níž zaznamenal
nepravdivá data či informace, s tím, že listiny bude užito jako pravé, porušil
nejen profesní pravidla člena Notářské komory České republiky, ale současně
spáchal trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1
alinea první tr. zákona (od 1. 1. 2010 přečin padělání a pozměnění veřejné
listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku).
Obviněnému již byla problematika pachatelství trestného činu podle § 176 tr.
zákona a jeho nesprávných právních úvah podrobně vysvětlována v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1626/2011, jímž bylo mj.
rozhodováno o jeho dovolání proti jinému rozsudku v trestní věci vedené u
Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 169/2008. V rámci svého tehdejšího
opravného prostředku použil obviněný zcela totožnou argumentaci, jíž odmítal
spáchání trestného činu podle § 176 odst. 1 tr. zákona. Přestože Nejvyšší soud
citovaným usnesením zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu
prvního stupně znovu rozhodnout o podané obžalobě, učinil tak na podkladě
dovolání nejvyššího státního zástupce. Dovolání obviněného odmítl jako zjevně
neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a v závěru odůvodnění
tohoto usnesení se poměrně podrobně zabýval shodnými námitkami obviněného.
Naprosto srozumitelně bylo obviněnému dovolacím soudem vysvětleno, že
pachatelství trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny nesouvisí s
postavením osoby veřejného činitele. Dokonce je v běžné praxi výjimečné, aby se
tohoto činu mohl vůbec dopustit veřejný činitel jako osoba definovaná v § 89
odst. 9 tr. zákona, nyní úřední osoba definovaná v ustanovení § 127 odst. 1 tr.
zákona. Obviněný však přesto stejnými námitkami argumentoval i ve svém dalším
mimořádném opravném prostředku v jiné trestní věci a senát 5 Tdo již nepovažuje
za potřebné znovu je vyvracet, pokud tak dostatečně srozumitelným způsobem
učinil již před ním senát 6 Tdo zdejšího soudu.
Navíc je nutné odkázat i na poměrně bohatou judikaturu k problematice
charakteru tzv. ověřovací doložky notáře na listině, která se tím stává
veřejnou listinou ve smyslu § 131 odst. 1 tr. zákoníku (za účinnosti
předcházející právní úpravy byla výkladem dovozována stejná povaha takové
listiny u § 176 tr. zákona), např. rozhodnutí č. 49/2012 Sb. rozh. tr., dále
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 5 Tdo 473/2010.
Dovolatelův odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2006,
sp. zn. 6 Tdo 1196/2006, musí Nejvyšší soud taktéž odmítnout, neboť v tomto
rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval postavením zaměstnankyně matriky obecního
úřadu pověřené ověřováním a její případnou odpovědností za trestný čin
zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr.
zákona. Jedná se tudíž o skutkově odlišný případ, přičemž ani odůvodnění tohoto
rozhodnutí nedopadá na věc obviněného JUDr. Z. V.
Nejvyšší soud tak neshledal žádnou v dovolání tvrzenou vadu v hmotně právním
posouzení skutkových zjištění soudů nižších stupňů, dovolání obviněného JUDr.
Z. V. z větší části ani neodpovídalo uplatněnému dovolacímu důvodu, a pokud
ano, jednalo se o námitky zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto rozhodl o
odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tř. ř., aniž by přezkoumával
zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení jemu
předcházejícího. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak
Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. července 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová