5 Tdo 642/2024

5 Tdo 642/2024-2833

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných Milana Kováře, Radka Groha, Ing. Pavla Zimmera, Jiřího Vohnouta a obviněných právnických osob obchodních společností Vohnout – THERMOCOLOR, s. r. o., IČ: 60110449, se sídlem Lužany 158, Mydlochova stavební, s. r. o., IČ: 60934158, se sídlem Na Sioně 327/8, Kutná Hora, BVS HK, s. r. o., IČ: 25923579, se sídlem Pražská třída 163/58, Hradec Králové – Kukleny, a Tria Stav, s. r. o., IČ: 25999745, se sídlem Dr. Honsů 1666, Turnov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 4 To 55/2023, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 7/2020,

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal dne 20. 4. 2020 u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále i jen „soud prvního stupně“) obžalobu na obviněné Ing. Radka Svobodu, Milana Kováře, Radka Groha, Ing. Pavla Zimmera, Jiřího Vohnouta a obviněné právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., Vohnout – THERMOCOLOR, s. r. o., Mydlochova stavební, s. r. o., BVS HK, s. r. o., a Tria Stav, s. r. o., pro skutek, v němž byl spatřován zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), v jednočinném souběhu se zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, v případě obviněných právnických osob s odkazem na § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a o řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t. o. p. o.“). Usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 8. 2022, sp. zn. 53 T 7/2020, bylo podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. rozhodnuto o vrácení věci

státnímu zástupci k došetření. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci stížnost, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze, jako soud stížnostní, usnesením ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 4 To 61/2020, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

2. Po provedeném dokazování následně v hlavním líčení konaném dne 8. 10. 2021 soud prvního stupně rozhodl rozsudkem, jímž obviněné Milana Kováře, Radka Groha, Ing. Pavla Zimmera, Jiřího Vohnouta a obviněné právnické osoby Vohnout – THERMOCOLOR, s. r. o., Mydlochova stavební, s. r. o., BVS HK, s. r. o., a Tria Stav, s. r. o., podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, v němž byly spatřovány zločiny podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, u obviněných právnických osob za použití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t.

o. p. o., neboť skutek není trestným činem. Poškozená Česká republika, zastoupená Ministerstvem životního prostředí, byla odkázána podle § 229 odst. 3 tr. ř. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jen pro úplnost lze dodat, že v tomto hlavním líčení bylo rozhodnuto i usnesením ze dne 8. 10. 2021, sp. zn. 53 T 7/2020, o zastavení trestního stíhání obviněného Ing. Radka Svobody a obviněné právnické osoby GALLOS, s. r. o., podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr.

ř. Z podnětu odvolání i stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci rozhodoval o shora uvedených rozhodnutích soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze, který v neveřejném zasedání usnesením ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. 4 To 2/2022, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí. Tentýž den pak v řízení vedeném pod sp. zn. 4 To 3/2022, stížnostní soud zrušil podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.

ř. i usnesení soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k novému rozhodnutí.

3. Po shora uvedených rozhodnutích Vrchního soudu v Praze, jako soudu odvolacího a stížnostního, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 53 T 7/2020, jímž byli pod bodem I. obviněný Ing. Radek Svoboda a obviněná právnická osoba GALLOS, s r. o., uznáni vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v případě obviněné právnické osoby s odkazem na § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t.

o. p. o. Obviněnému Ing. Radku Svobodovi byl uložen podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let, přičemž podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Obviněné právnické osobě GALLOS, s. r. o., byl podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 15 odst. 1 a § 18 odst. 1 a 2 t. o. p. o. ve spojení s § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb s výší denní sazby 1 000 Kč, celkem ve výši 200 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr.

ř. byla poškozená Česká republika zastoupená Ministerstvem životního prostředí odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Pod bodem II. tohoto rozsudku byli obvinění Milan Kovář, Radek Groh, Ing. Pavel Zimmer, Jiří Vohnout a obviněné právnické osoby obchodní společnosti Vohnout - THERMOCOLOR, s. r. o., Mydlochova stavební, s. r. o., BVS HK, s. r. o., a Tria Stav, s. r. o., podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, v případě obviněných právnických osob za použití § 7, § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Česká republika zastoupená Ministerstvem životního prostředí odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný Ing. Radek Svoboda, obviněná právnická osoba obchodní společnost GALLOS, s. r. o., státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, a to v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody, právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., a dále i v neprospěch obviněných Milana Kováře, Radka Groha, Ing. Pavla Zimmera, Jiřího Vohnouta a obviněných právnických osob Vohnout - THERMOCOLOR, s. r. o., Mydlochova stavební, s. r. o., BVS HK, s. r. o., a Tria Stav, s. r. o., kteří byli rozsudkem soudu prvního stupně zproštěni obžaloby. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací z podnětu odvolání státního zástupce rozhodl usnesením ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 4 To 60/2023, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 a § 259 odst. 1 tr. ř. o zrušení zprošťujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu ve vztahu ke všem obviněným fyzickým i právnickým osobám a o vrácení věci v rozsahu zrušení soudu prvního stupně k novému rozhodnutí a dále podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných Radka Svobody a právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o. Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby GALLOS, s. r. o., a z podnětu dovolání obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby GALLOS, s. r. o., rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1015/2023, tak, že podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby GALLOS, s. r. o., a podle § 265l odst. 2 tr. ř. per analogiam z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce doplnil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 4 To 60/2022, o chybějící výrok spočívající v tom, že podle § 256 tr. ř. se zamítají odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podaná v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody a obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 53 T 7/2020.

5. V hlavním líčení konaném dne 16. 6. 2023 pak soud prvního stupně podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněných Milana Kováře, Radka Groha, Ing. Pavla Zimmera, Jiřího Vohnouta a právnických osob Vohnout - THERMOCOLOR, s. r. o., Mydlochova stavební, s. r. o., BVS HK, s. r. o., a Tria Stav, s. r. o., a to z důvodu, že jejich trestní stíhání pro skutek, v němž soud prvního stupně spatřoval pouze přečin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, je promlčeno.

6. Proti tomuto usnesení podal v neprospěch shora uvedených obviněných stížnost státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 4 To 55/2023, tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. tuto stížnost zamítl.

Skutek, pro který bylo zastaveno trestní stíhání obviněných Milana Kováře, Radka Groha, Ing. Pavla Zimmera, Jiřího Vohnouta a právnických osob Vohnout - THERMOCOLOR, s. r. o., Mydlochova stavební, s. r. o., BVS HK, s. r. o., a Tria Stav, s. r. o., ve stručnosti spočívá v tom, že při zadání veřejných zakázek „Zateplení obvodových konstrukcí objektu ZŠ a MŠ v Jindřichovicích pod Smrkem č. p. 312“ v hodnotě 7 646 000 Kč bez DPH a „Zateplení obvodových konstrukcí objektu Obecního úřadu v Jindřichovicích pod Smrkem“ v hodnotě 4 324 000 Kč bez DPH, realizovaných v podlimitních zjednodušených řízeních podle § 25 a § 38 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), obviněný Milan Kovář jako jednatel obviněné právnické osoby Mydlochova stavební, s.

r. o., obviněný Radek Groh jako jednatel obviněné právnické osoby Tria Stav, s. r. o., obviněný Jiří Vohnout jako jednatel obviněné právnické osoby Vohnout - THERMOCOLOR, s. r. o., a Ing. Pavel Zimmer jako jednatel obviněné právnické osoby BVS HK, s. r. o., bez povědomí o účasti v soutěži mezi sebou navzájem a bez jakékoliv vzájemné komunikace mezi sebou, bez vědomí o účasti obviněné právnické osoby GALLOS, s. r. o., a roli již obviněného Ing. Radka Svobody v zadávacích řízeních, podali ve dnech 4.

a 5. 9. 2013 do těchto zadávacích řízení oficiální nabídky obsahující rozpočty vyhotovené obviněným Ing. Radkem Svobodou, který vyhotovil i rozpočty a nabídky obviněné právnické osoby GALLOS, s. r. o., a rozpočty všech konkurenčních nabídek tak, aby zvítězila obviněná právnická osoba GALLOS, s. r. o., s nejnižšími cenovými nabídkami, přičemž na dosažení tohoto cíle se obviněný Ing. Radek Svoboda dohodl s odděleně stíhanou osobou jednatele společnosti, jež na základě mandátních smluv se zadavatelem obcí Jindřichovice pod Smrkem zajistila pro zadavatele zadání zakázek s administrací projektu a následným výkonem technického dozoru investora na stavbě (administrátor) a s další odděleně stíhanou osobou na protiprávním přidělení této zakázky obviněné právnické osobě GALLOS, s.

r. o., k čemuž se odděleně stíhané osoby s obviněným Ing. Radkem Svobodou vzájemně informovali a koordinovali svůj postup tak, že obviněný Ing. Radek Svoboda se ve spolupráci s administrátorem podílel na vytvoření nabídkových rozpočtů pro všechny další soutěžící, přesně nezjištěným způsobem zajistili předání těchto rozpočtů ostatním soutěžitelům, kteří je poté podali jako svoje nabídky, a dne 16. 9. 2013 se samostatně stíhaný administrátor a další samostatně stíhaná osoba, jako členové komise pro otvírání obálek a hodnotící komise, podíleli na výběru obviněné právnické osoby GALLOS, s.

r. o., jako nejvhodnějšího uchazeče u obou zakázek, přičemž za toto protiprávní jednání měli administrátor a další samostatně stíhaná osoba přislíben finanční prospěch každý ve výši 25 % z čistého zisku z těchto veřejných zakázek, a takto byl výběr uchazeče o veřejnou zakázku v přímém rozporu zejména s ustanovením § 6 odst.

7. Proti usnesení stížnostního soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo podle jeho názoru rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání obviněných, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, přičemž rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení.

8. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že skutek, pro který byli obvinění stíháni, byl obžalobou právně posouzen jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku [v případě obviněných právnických osob s odkazem na § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o.]. Rovněž popis skutku v tzv. skutkové větě obžaloby byl obsáhlejší než v usnesení o zastavení trestního stíhání výše uvedených obviněných. Pokud byl skutek posouzen soudy nižších stupňů pouze jako přečin podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, lze souhlasit s tím, že ohledně něj již uplynula promlčecí doba, což by bylo důvodem zastavení trestního stíhání obviněných. Nejvyšší státní zástupce však připomněl, že skutek byl právně posouzen rovněž jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů svá rozhodnutí opřely o právní názory vyslovené v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, a ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, podle nichž je z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku zásadní, zda příjemce dotace participoval na porušování pravidel v rámci realizace veřejné zakázky na výběr dodavatele díla, resp. zda se příjemce dotace sám či prostřednictvím jiných osob záměrně podílel na nezákonném zmanipulování výběrového řízení na veřejnou zakázku s cílem dosáhnout na evropské finanční prostředky. V posuzovaném případě podle soudu prvního stupně i soudu stížnostního účast příjemce dotace, obce Jindřichovice pod Smrkem, na protiprávním jednání obviněných prokázána nebyla. Soud prvního stupně však připustil, že některé důkazy naznačují, že k protiprávnímu zmanipulování výběrových řízení došlo po dohodě s představiteli obce, avšak dílčí nepřímé důkazy pro jednoznačný závěr v tomto směru nepostačovaly. Objekt trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku tak podle soudů nižších stupňů porušen ani ohrožen nebyl.

9. V této souvislosti nejvyšší státní zástupce připomněl, že podle podané obžaloby popsaným jednáním, na němž se podílely obviněné fyzické osoby a právnické osoby, jejichž trestní stíhání bylo zastaveno shora citovanými usneseními, došlo ke škodě poskytovatele dotace k vylákání částek ve výši 4 380 780,11 Kč a 2 590 550,97 Kč, celkem tedy částky ve výši 6 971 331,08 Kč. Podle názoru nejvyššího státního zástupce proto mělo být jednání i těchto obviněných posouzeno i jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Zjištěné okolnosti v tomto konkrétním případě ve vztahu k otázce dobré víry příjemce dotace jsou přitom podle něj výrazně odlišné od případů zjištěných ve věcech, v nichž Nejvyšší soud v minulosti rozhodoval a použití právní kvalifikace podle § 260 tr. zákoníku vyloučil s ohledem na dobrou víru příjemce dotace.

10. Za nesprávný označil nejvyšší státní zástupce závěr odvolacího soudu, že obvinění nepředložili žádné nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady vztahující se k výdajům rozpočtů spravovaných jménem Evropské unie. Za doklad ve smyslu § 260 tr. zákoníku je nutno považovat jakoukoliv listinu, které je zapotřebí pro získání finančních prostředků z evropských rozpočtů. Může se jednat i o podklady k veřejné zakázce. Pokud obvinění formálně podali nabídky obsahující předem neúspěšnou cenu, přičemž zamlčeli, že se materiálně vůbec účastnit nehodlají a chtějí pouze pomoci jinému subjektu ucházejícímu se o tuto zakázku, přičemž svými nabídkami pouze vytvářeli zdání řádné veřejné soutěže a jejich nabídky byly jednoznačně nepravdivé, ačkoli ze zadávací dokumentace jim bylo zřejmé, že veřejné zakázky se vztahují k programu financovanému z prostředků Evropské unie, pak byli srozuměni s tím, že předmět zakázky je financován z fondů EU, že dodavatel plnění má být vybrán ve výběrovém řízení. Za této situace byli srozuměni s tím, že informace o jimi předstíraných nabídkách a výši nabídkových cen se stane jedním z podkladů pro čerpání dotačních prostředků obcí Jindřichovice pod Smrkem jako žadatelem o dotaci.

11. V této souvislosti nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že smyslem ustanovení § 260 tr. zákoníku je kriminalizovat jednání, jímž pachatel způsobem odpovídajícím jedné či více alternativám zákonem definovaného jednání vytvoří možnost nesprávného nebo neoprávněného použití finančních prostředků z rozpočtů spravovaných Evropskou unií. Přitom pro trestnost takového jednání ani k tomuto následku nutně nemusí dojít (tzv. předčasně dokonaný delikt). Ustanovení § 260 tr. zákoníku přitom postihuje i účastnické jednání ve formě pomoci jako samostatný delikt a široká formulace tohoto zákonného ustanovení umožnuje ohrožení finančních zájmů Evropské unie za určitých okolností již vyhotovením a použitím nepravdivých, nesprávných a neúplných dokladů různého typu, uvedením nepravdivých a hrubě zkreslených údajů v nich a zatajením údajů nebo celých dokladů.

Přitom toto zákonné ustanovení ani nijak neomezuje okruh osob, které tento trestný čin mohou spáchat (může jít i o osoby, které nečerpají žádné finanční prostředky z evropských zdrojů). Z hlediska použití této právní kvalifikace je přitom nutno zkoumat společenskou škodlivost činu i to, zda vyhotovení, použití nebo předložení nepravdivého, nesprávného nebo neúplného dokladu či uvedení nepravdivého nebo hrubě zkresleného údaje je způsobilé ohrozit chráněný finanční zájem Evropské unie. Nejvyšší státní zástupce konstatoval, že v nyní projednávané věci soudy nižších stupňů připustily určitou souvislost jednání těchto obviněných fyzických i právnických osob s čerpáním finančních prostředků z evropských prostředků, avšak tuto souvislost neposoudily jako bezprostřední s tím, že finanční zájmy Evropské unie nebyly jednáním těchto obviněných přímo ohroženy.

12. Základem argumentace nejvyššího státního zástupce v podaném dovolání je nesouhlas se závěry výše citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž vycházela rozhodnutí soudů nižších stupňů v projednávané věci. Podle těchto rozhodnutí je v případě, pokud není možné vinit příjemce dotace financované zcela či zčásti z evropských rozpočtů ze zmanipulování celého výběrového řízení, kontinuita s naplněním smyslu ustanovení § 260 tr. zákoníku přetržena dobrou vírou příjemce dotace. Podle dovolatele však není vysvětleno, o jaké právní instituty se tyto pojmy opírají a jakou by měly mít návaznost na posouzení věci podle dikce hmotněprávního předpisu.

Přetržení příčinné souvislosti dobrou vírou příjemce dotace je podle nejvyššího státního zástupce negativní podmínkou trestnosti, která nemá žádnou oporu v platném právu. Přitom v předmětné věci je nutno závěr o dobré víře příjemce dotace odmítnout s ohledem na netransparentní jednání zástupců obce, kteří se podíleli na antedataci zásadních rozhodnutí hodnotících komisí v souvislosti s paralelním jednáním dvou hodnotících komisí s rozdílným členem ve stejnou dobu, z čehož jejich dobrou víru nelze dovozovat.

Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti poukázal na využití tzv. živého nástroje pachatelem ve smyslu § 22 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž takovýmto jednáním pachatel podle zákona může spáchat úmyslný trestný čin. Ostatně podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020, pro naplnění předmětného znaku není důležité, že „nepravdivé doklady“ nebyly předloženy přímo obviněnými, nýbrž tak bylo učiněno formálně jinými (k tomu povolanými) osobami jednajícími jménem zadavatele této zakázky, přičemž další osoby nevěděly o zmanipulování veřejné zakázky, a jednaly tak v pozici „živého nástroje“.

Argumentace z rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které bylo založeno dovoláním napadené usnesení i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně, je tedy faktickým zákonem nepředvídatelným zúžením podmínek trestnosti u obou základních skutkových podstat trestného činu podle § 260 tr. zákoníku na speciální subjekt ve smyslu § 114 tr. zákoníku. Zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení speciálního subjektu však musí vyžadovat přímo zákon. Pokud je vyžadována součinnost speciálního subjektu na trestném jednání, je tím porušena zásada legality jako jedna ze základních zásad trestního práva, podle níž jedině trestní zákon může vymezit znaky trestného činu.

Soudy je přehlíženo naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku, navíc je dovozována způsobilost obviněných stát se pachatelem trestného činu na základě toho, zda speciální postavení zákonem nevyžadované měl jeden z potenciálních spolupachatelů. Takový přístup však nemá v platné hmotněprávní úpravě žádnou oporu. Z hlediska příčinné souvislosti jednání obviněných a následku je podstatné, že jednání obviněných bylo příčinou reálně nastalé hrozby nesprávného vynaložení prostředků Evropské unie.

Bez jejich jednání by ke vzniku zákonem předvídaného následku nedošlo a do skutkového děje ani nevstoupila žádná skutková okolnost, která by tuto příčinnou souvislost přerušovala. Dobrá víra žadatele o dotaci nemůže přetrhnout příčinnou souvislost či kontinuitu jednání pachatelů ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 260 tr. zákoníku. Poskytnutí dotace je totiž vždy vázáno na skutečnost, že dodavatel či zhotovitel plnění bude vybrán v transparentním a nediskriminujícím výběrovém řízení respektujícím pravidla „fair play“ i ustanovení § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách.

Porušení těchto pravidel si přitom byli obvinění vědomi a cíleně jednali tak, aby v zadávacím řízení zvítězila předem dohodnutá obchodní společnost. Přitom si museli být jednotliví obvinění i právnické osoby, za které jednali, vědomi skutečnosti, že zadávací dokumentace a výzvy k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení jsou opatřeny logem EU s dovětkem „Fond Soudržnosti“, z čehož bylo zřejmé, že předmětné veřejné zakázky budou financovány z prostředků Evropské unie, což bylo patrno i z povinnosti postavení velkoplošného informačního panelu s tímto sdělením.

O jejich vědomí o financování projektů z rozpočtů Evropské unie proto podle nejvyššího státního zástupce nelze pochybovat.

13. Dále nejvyšší státní zástupce namítl, že za každý trestný čin je nutno vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání, a to podle všech zákonných ustanovení, která na takový skutek dopadají. Jednočinný souběh trestných činů je vyloučen jen v případě, že jsou ve vzájemném poměru speciality nebo subsidiarity či v případě tzv. faktické konzumpce. Nezákonné zúžení podmínek trestnosti u trestného činu podle § 260 tr. zákoníku je podle nejvyššího státního zástupce rovněž v rozporu se závazky plynoucími České republice z členství v Evropské unii, z povinnosti ochrany tržních vztahů ohrožených protiprávním jednáním souvisejícím se zadáváním veřejných zakázek, které by měly být financovány z evropských rozpočtů, a povinností postihovat protiprávní jednání související se zadáváním veřejných zakázek, je-li spácháno s cílem poškození finančních zájmů Evropské unie, což vyplývá ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1371 ze dne 5.

7. 2017, o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy unie (dále jen „Směrnice č. 2017/1371“). Právě tato okolnost byla důvodem pro zakotvení § 260 do trestního zákoníku. Podle nejvyššího státního zástupce byl objekt trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku jednáním obviněných zasažen. K ohrožení finančních zájmů Evropské unie došlo totiž již vytvořením možnosti nesprávného použití prostředků EU. Ke vzniku škody pak dochází již okamžikem neoprávněného čerpání finančních prostředků.

V posuzovaném případě byl tedy objekt tohoto trestného činu zasažen, neboť k čerpání prostředků mimo jiné na podkladě nepravdivých dokladů předložených obviněnými došlo a jednalo se tedy o ohrožení i narušení finančních zájmů Evropské unie.

14. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby vzhledem k podle jeho názoru nejednoznačné judikatuře Nejvyšší soud rozhodl podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích), postoupil věc k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia a následně v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení stížnostního soudu i jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. I pro případ, že by Nejvyšší soud rozhodl jiným než navrhovaným rozhodnutím, vyjádřil nejvyšší státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Pokud by Nejvyšší soud setrval na názorech prezentovaných v citovaných usneseních ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1385/2020, a ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, je podle názoru nejvyššího státního zástupce s ohledem na čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie povinen se obrátit na Soudní dvůr Evropské unie s předběžnou otázkou týkající se výkladu čl. 3 odst. 2 písm. b) Směrnice 2017/1371.

III. posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

15. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

16. Úvodem je nutno připomenout, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoliv důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu či důvodům svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).

17. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř.

18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

19. Dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno úspěšně podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo

nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Na základě tohoto dovolacího důvodu však nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu podle § 2 odst. 5 tr. ř. či prověřovat zákonnost provedeného dokazování ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. jakožto otázek práva procesního. Nejvyšší soud se tak nemůže odchýlit od skutkového zjištění učiněného v předcházejícím řízení. Není oprávněn nahrazovat činnost soudu prvního stupně a zjištěným skutkovým stavem je vázán (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

b) Ke konkrétním námitkám nejvyššího státního zástupce

20. Úvodem je nutno připomenout, že obdobné námitky uplatnil nejvyšší státní zástupce v jím podaném dovolání v neprospěch obviněného Ing. Radka Svobody a obviněné právnické osoby – obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., o nichž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1015/2023. Ve shodě s tímto usnesením je proto znovu možno zopakovat, že Nejvyšší soud ani nyní neshledal důvodnými námitky nejvyššího státního zástupce uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 256b odst. 1 písm. m) tr.

ř. s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř., ve kterých tvrdil, že jednání obviněných mělo být posouzeno nejenom jako přečin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a při veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, ale i jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaný s ním v jednočinném souběhu. V nyní podaném dovolání přitom již nejvyšší státní zástupce nenamítal, že jednání těchto obviněných mělo být posouzeno i podle § 256 odst. 2 písm. a) a § 260 odst. 4 písm. a) tr.

zákoníku, tedy neargumentoval tím, že obvinění, vůči nimž bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení, se skutku dopustili jako členové organizované skupiny, jíž se rozumí sdružení více (nejméně tří) osob s určitou dělbou úkolů a koordinovaností jejich jednání, čímž je zvyšována pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a jsou umocněny jeho škodlivé dopady pro společnost (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, uveřejněné pod č. 53/1976-II. Sb. rozh.

tr., nebo rozhodnutí uveřejněné pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). V rámci organizované skupiny přitom není nutná vnitřní organizační a hierarchicky uspořádaná struktura se vztahy nadřízenosti a podřízenosti, ani zaměření na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, což charakterizuje kvalitativně závažnější organizovanou zločineckou skupinu ve smyslu § 129 tr. zákoníku, kterou je třeba odlišovat od organizované skupiny, která není přímo zákonem definovaná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.

7. 2023, sp. zn. 5 Tdo 655/2023, uveřejněné pod č. 33/2023 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina ani nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat i jediný trestný čin. Nevyžaduje se ani, aby všichni její členové byli spolupachateli trestného činu, jejími členy mohou být i účastníci na trestném činu ve smyslu § 24 odst. 1 tr. zákoníku, popř. další osoby mající na činu podíl, přímo neztotožněné, za předpokladu, že si jsou trestně stíhané osoby takové okolnosti vědomy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.

4. 2010, sp. zn. 8 Tdo 237/2010, uveřejněné pod č. 22/2011-I. Sb. rozh. tr.). K naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty uvedených trestných činů tedy musí být dán úmysl ve smyslu § 15 odst. 1 tr. zákoníku.

21. S vědomím uplatněné argumentace nejvyšším státním zástupcem neshledal Nejvyšší soud důvodným ani jeho požadavek, aby věc byla předložena podle § 20 zákona o soudech a soudcích k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. K námitkám nejvyššího státního zástupce je totiž nutno uvést, že nelze souhlasit s jeho tvrzením o nejednoznačné judikatuře Nejvyššího soudu ve vztahu k možnosti jednočinného souběhu trestných činů podle § 256 a § 260 tr. zákoníku. V tomto směru lze odkázat na již zmíněná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.

4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, které bylo schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek trestních na zasedání trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 20. 9. 2023 s právní větou „Jestliže zadavatel veřejné zakázky a příjemce dotace z rozpočtu Evropské unie pověřil administrací této zakázky a zorganizováním výběrového řízení zprostředkovatele, který nezajistil dodržení pravidel výběrového řízení a vybral předem domluveného uchazeče o veřejnou zakázku, může se tento uchazeč za splnění dalších podmínek jako spolupachatel nebo účastník dopustit trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr.

zákoníku. V takovém případě obvykle nebude přicházet v úvahu jeho trestní odpovědnost i za trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku.“ Tato právní věta a její závěry zcela dopadají na případ v této věci stíhaných obviněných fyzických a právnických osob. Rozhodně v této trestní věci nelze dovodit vědomou a úmyslnou účast příjemce dotace, resp. osob za příjemce dotace jednajících, na jednání, které by směřovalo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr.

zákoníku, ostatně takovýto závěr nečinila ani podaná obžaloba. S vědomím výše uvedeného proto námitky státního zástupce, který požadoval posouzení jednání obviněných Milana Kováře, Radka Groha, Ing. Pavla Zimmera, Jiřího Vohnouta a obviněných právnických osob Vohnout - THERMOCOLOR, s. r. o., Mydlochova stavební, s. r. o., BVS HK, s. r. o., a Tria Stav, s. r. o., i jako trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, nelze shledat opodstatněnými, neboť jejich jednání bylo správně a v souladu s výše citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu posouzeno pouze jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr.

zákoníku. V tomto směru lze zcela odkázat na argumentaci uplatněnou v odůvodnění těchto výše citovaných usnesení Nejvyššího soudu, v nichž byla řešena zcela obdobná problematika, stejně jako na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání těchto obviněných a na ně navazující usnesení stížnostního soudu, který podanou stížnost státního zástupce proti tomuto usnesení zamítl jako nedůvodnou.

22. Soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích přesvědčivě vyložily důvody, pro které nelze dovodit, že by jednání těchto obviněných fyzických i právnických osob přímo směřovalo k neoprávněnému použití nebo zadržování finančních prostředků pocházejících z rozpočtů Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu. Rovněž nelze prokázat a dovodit, že by posuzovaným jednáním došlo k neoprávněnému použití nebo zadržování majetku pořízeného z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem.

S ohledem na zjištění týkající se realizace předmětných veřejných zakázek obviněnou právnickou osobou obchodní společností GALLOS, s. r. o., pak nelze ani prokázat, že by došlo k neoprávněnému použití prostředků pocházejících z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů jí spravovaných, v jehož důsledku by došlo ke vzniku značné škody. V tomto směru nebyl ani proveden žádný důkaz, který by prokazoval vznik jakékoli škody realizací předmětné veřejné zakázky touto obchodní společností, byť lze připustit, že v důsledku jednání i obviněných Milana Kováře, Radka Groha, Ing.

Pavla Zimmera, Jiřího Vohnouta a obviněných právnických osob Vohnout - THERMOCOLOR, s. r. o., Mydlochova stavební, s. r. o., BVS HK, s. r. o., a Tria Stav, s. r. o., došlo k porušení zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, na němž se tito obvinění fakticky podíleli. Nicméně takovéto protiprávní jednání postihuje § 256 odst. 1 tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody od šesti měsíců do tří let a s možností uložení trestu zákazu činnosti, který je dokonce v základní skutkové podstatě přísnější než § 260 odst. 1 tr.

zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody až na tři léta a možností uložení nejenom trestu zákazu činnosti, ale i trestu propadnutí věci. Nelze proto přisvědčit ani argumentaci nejvyššího státního zástupce, že neposouzení jednání obviněných podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je porušením závazků, které České republice plynou z členství v Evropské unii a nerespektování závazné Směrnice č. 2017/1371. Je totiž nutno připomenout, že citovaná Směrnice ukládá členským státům povinnost stíhat protiprávní jednání poškozující finanční zájmy Evropské unie, a to v podobě neoprávněného použití nebo zadržování peněžních prostředků pocházejících z rozpočtů Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných jí nebo jejím jménem, protiprávní zmenšení zdrojů takových rozpočtů.

Jedním ze způsobů, jakým může k neoprávněnému použití takovýchto prostředků dojít, může být i jednání, kterým jsou porušovány zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace vyplývající z § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách v rámci zadávacích řízení veřejných zakázek (včetně zjednodušeného podlimitního řízení). Z citované Směrnice však nelze dovodit, že by ukládala orgánům činným v trestním řízení povinnost vždy takovéto jednání posoudit podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr.

zákoníku, neboť volbu formy a prostředků postihu takovéhoto protiprávního jednání ponechává tato Směrnice vnitrostátním orgánům, jímž přísluší takové protiprávní jednání postihovat. V této souvislosti nelze pominout, že i § 256 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku umožňuje postihnout pachatele, který v souvislosti se zadáním veřejné zakázky v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjedná některému dodavateli přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů, pokud způsobí takovým činem značnou škodu.

Ve vztahu k použité právní kvalifikaci na jednání obviněných se však nejvyšší státní zástupce posouzení jejich jednání i podle § 256 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nedomáhal a pro závěr o způsobení takovéto škody nijak neargumentoval. Je proto možno uzavřít, že účel Směrnice č. 2017/1371 byl rozhodnutími soudů nižších stupňů respektován a protiprávní jednání směřující k neoprávněnému použití nebo zadržování majetku pořízeného z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem v rámci jednotlivých dotačních programů využívajících tyto finanční prostředky byl naplněn, byť z důvodů vysvětlených v rozhodnutích soudů nižších stupňů bylo trestní stíhání výše uvedených obviněných fyzických i právnických osob zastaveno z důvodu uplynutí promlčecí doby.

23. Soudy nižších stupňů totiž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou poukázal i nejvyšší státní zástupce, uzavřely, že nedošlo k jednání, které by bylo možné právně kvalifikovat jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku mimo jiné i z důvodu, že zadavatel veřejné zakázky a příjemce dotace z rozpočtu Evropské unie, kterým byla obec Jindřichovice pod Smrkem, pověřila administrací této zakázky a zorganizováním výběrového řízení zprostředkovatele, společnost DEVELOPER CZ, s. r. o., za níž jednal Ing. P. J. Zadavatel veřejné zakázky nevěděl o jeho jednání, které narušilo pravidla výběrového řízení v rámci této veřejné soutěže. Porušení těchto pravidel však soudy obou stupňů správně právně kvalifikovaly pouze jako přečin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž přesvědčivě vysvětlily důvody, které je k tomuto závěru vedly. Námitky nejvyššího státního zástupce, který nesouhlasil s právními závěry soudů nižších stupňů, proto bylo nutno i s ohledem na výše konstatovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítnout.

VI. Závěrečné shrnutí

24. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné, aniž by podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Takovéto rozhodnutí mohl Nejvyšší soud učinit za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 7. 2024

JUDr. Bohuslav Horký předseda senátu