5 Tdo 666/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. června 2006 o dovolání, které podal obviněný T. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2006, sp. zn. 7 To 15/2006, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 Nt 654/2005, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný T. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 4 T 1/2002, uznán vinným pokusem trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 155 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Za tento trestný čin a dále za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr.
zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 4 T 1/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 9 To 61/02, byl obviněný odsouzen podle 155 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.
2. 2002, sp. zn. 4 T 1/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 9 To 61/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon uloženého trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný T. H. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 9 To 159/02, jímž z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud sám znovu rozhodl tak, že obviněného T. H. uznal vinným týmž skutkem jako soud prvního stupně, ale právně ho kvalifikoval jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, 2 písm. f) tr. zák. Obviněnému byl za to a za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 4 T 1/2002, uložen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 40 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 9 To 61/02, jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. řádu bylo odvolání obviněného zamítnuto.
Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 9 To 159/02, následně podali dovolání obviněný T. H. a v jeho neprospěch nejvyšší státní zástupkyně. Obviněný napadl výrok o vině a o trestu a nejvyšší státní zástupkyně výlučně výrok o trestu. Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci usnesením ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, tak, že výrokem pod bodem I. k dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil podle § 265k odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku o trestu a zrušil rovněž všechna další rozhodnutí na uvedený výrok obsahově navazující. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Výrokem pod bodem II. dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného.
Na podkladě tohoto rozhodnutí dovolacího soudu se Vrchní soud v Praze ve zrušené části znovu zabýval věcí a rozsudkem ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 9 To 65/03, rozhodl tak, že obviněný T. H. se při nezměněném výroku o vině pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, 2 písm. f) tr. zák., jak je uveden v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 9 To 159/02, odsuzuje podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 4 T 1/2002, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 9 To 61/02, jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 9 To 65/03, napadl obviněný T. H. dovoláním, které současně podal i proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 9 To 159/2002, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 4 T 1/2002, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 9 To 61/02. Toto dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl usnesením ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 3 Tdo 89/2004.
V posuzované trestní věci podal obviněný T. H. návrh na povolení obnovy řízení. Tento návrh byl zamítnut usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 4 Nt 654/2005. Citované usnesení napadl obviněný stížností, kterou Vrchní soud v Praze podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl svým usnesením ze dne 13. 2. 2006, sp. zn. 7 To 15/2006. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný T. H. dne 14. 4. 2006 prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým se s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu domáhá, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení a sám rozhodl tak, že se povoluje obnova řízení.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, není obsaženo v taxativním výčtu v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu, proto proti němu není dovolání přípustné. Státní zástupce tudíž navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je v posuzované věci vůbec dovolání přípustné ve smyslu § 265a tr. řádu. Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím soudu ve věci samé se potom podle legální definice rozumí jen taková soudní rozhodnutí, jež jsou taxativně vypočtena v ustanoveních § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. Obviněný T. H. svým dovoláním sice napadl rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni, ale jde o usnesení, kterým bylo rozhodnuto o jeho stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh obviněného na povolení obnovy řízení v jeho trestní věci. Takové usnesení soudu druhého stupně se ovšem nepovažuje za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. řádu, neboť není zahrnuto ve zmíněném taxativním výčtu, a proto je ani nelze napadnout dovoláním (srov. rozhodnutí pod č. 36/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněného T. H. směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze napadnout dovoláním. Proto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, aniž bylo zapotřebí zabývat se otázkou, zda případně existují i jiné důvody pro odmítnutí dovolání. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak mohl dovolací soud rozhodnout v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 7. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y