Nejvyšší soud Usnesení trestní

5 Tdo 750/2014

ze dne 2014-12-17
ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.750.2014.1

Právní věta

Odposlech a záznam telekomunikačního provozu lze použít jako důkaz v trestním řízení pouze za podmínky, že příkaz k odposlechu je řádně a dostatečně odůvodněn, individualizován vůči konkrétní osobě a splňuje zákonné požadavky včetně uvedení důvodů neodkladnosti či neopakovatelnosti úkonu; absence formálního odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti je procesní vadou, která však nemusí vést k neplatnosti důkazu, pokud jsou věcné důvody pro tyto úkony zřejmé z okolností případu a spisového materiálu. Pro posouzení účasti na trestném činu spáchaném ve prospěch organizované zločinecké skupiny je rozhodující existence vnitřní organizační struktury, rozdělení funkcí a dělba činností, zaměření skupiny na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti a vědomé členství pachatele v této skupině či úmysl jí napomáhat; postačuje i dílčí plnění úkolů v rámci této struktury bez formálního přijetí za člena. Při spolupachatelství se každému spolupachateli přičítá celý rozsah spáchaného činu včetně následků, pokud byly způsobeny společným jednáním a vztahoval se k nim společný úmysl. Nejvyšší soud přezkoumává právní posouzení skutku a procesní vady, nikoliv skutková zjištění, přičemž zásah do skutkových zjištění je přípustný jen při extrémním nesouladu s právními závěry.

Plný text rozhodnutí

5 Tdo 750/2014-129

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2014 o dovolání

obviněného Mgr. P. Ch., obviněného L. N., obviněného R. P., obviněného P. S.,

obviněného M. Š., a obviněného J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci

ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, který rozhodl jako soud odvolací v

trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 6/2011, t a k

t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Mgr. P. Ch., L. N.,

R. P., P. S., M. Š. a J. P. odmítají.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 30 T

6/2011, byli obvinění Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. a M. Š., v bodě I) –

1-21 uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné

povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.,

ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), spolupachatelstvím podle

§ 23 tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107

odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu

podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněný J. P. byl uznán vinným v bodě II) –

1-8 pomocí k zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §

24 odst. 1 písm. c) k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se

měli dopustit tím, že

obvinění Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S., M. Š.,

I) v době od 8. 10. 2007 do 27. 2. 2008 v B., okr. K. i jinde, ve společném

úmyslu zkrátit český stát na spotřební dani a dani z přidané hodnoty tím, že na

území České republiky dopraví z Rakouské republiky minerální oleje – motorovou

naftu a úmyslně nepřiznají a nezaplatí jak daň z přidané hodnoty tak spotřební

daň, společně a dále společně i s nejméně R. O. a N. B., jejichž trestní věc

byla předána justičním orgánům Slovenské republiky,

jako členové společenství více osob s vnitřní organizační strukturou zaměřeného

na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, kteří měli mezi sebou stabilně

rozdělené funkce a činnosti a mezi nimiž se uplatňovaly vztahy nadřízenosti a

podřízenosti,

předstíraje, že jednají za společnost OBUV – STYLE, s. r. o., IČ 36308056, se

sídlem Nábrežná číslo 209, Partizánske, Slovenská republika (dále jen „OBUV –

STYLE“), v níže uvedených případech odebrali od společnosti Rühl GmbH & Co KG

se sídlem Wien, Martinstrasse 4-6, Rakouská republika, minerální oleje –

motorovou naftu zařazenou do kombinované nomenklatury pod číslo ..... s tím, že

tato bude od odesílatele – společnosti BP Austria Marketing GmbH se sídlem

Linz, Am Tankhafen 4, Rakouská republika, v režimu podmíněného osvobození od

spotřební daně dopravena z Rakouské republiky do Slovenské republiky pro

příjemce – společnost OBUV – STYLE, přičemž tato motorová nafta byla poté

přepravena na území České republiky, kde s výjimkou přeprav ze dne 25. 10. 2007

uvedených pod bodem I) - 11 rozsudku, u nichž bylo přepravované zboží obviněným

před uvedením do volného oběhu na daňovém území České republiky odcizeno, došlo

k výměně originálních průvodních dokladů ke zboží za nepravdivé daňové doklady

– faktury, dodací listy a listiny „ADR, ATEST“ a doklad o dopravě k dodacímu

listu“, u nichž jako dodavatelé pro konečné odběratele – společnosti PTD, spol. s r. o., IČ 49610759, se sídlem Slezská Ostrava, Na Bunčáku číslo 1092/5 (dále

jen „PTD“), A + S, s. r. o., IČ 25584553, se sídlem Miroslav, Malinovského

číslo 365/21 (dále jen „A + S“), a KARIMPEX, a. s., IČ 25361082, se sídlem

Orlová – Poruba, Slezská číslo 320 (dále jen „KARIMPEX“) – nepravdivě

vystupovaly společnosti GRAND Bohemia oil, s. r.

o., IČ 26820447, se sídlem

Čistovická číslo 242/24, Praha 6 (dále jen „GRAND Bohemia oil“), REAGENT CZ, s. r. o., IČ 26824175, se sídlem Českobratrská 18/1742, Ostrava 2 (dále jen

„REAGENT“), a REDLAX, s. r. o., IČ 26945291, se sídlem Mlýnská 326/13, Brno 2

(dále jen „REDLAX“), a dále k ukončení dopravy na daňovém území České republiky

a k uvedení výrobků jejich stočením na úložištích do volného daňového oběhu,

aniž by v rozporu s § 21 odst. 1, § 101 odst. 1 a § 108 odst. 1 písm. a) zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v tehdy platném znění, správci daně

přiznali a zaplatili daň z přidané hodnoty za uskutečněná zdanitelná plnění –

dodání motorové nafty a aniž by v rozporu s § 9 odst. 3 písm. f) zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních v tehdy platném znění, přiznali a zaplatili

správci daně spotřební daň,

kdy takto ve prospěch organizované zločinecké skupiny realizovali následující

přepravy:

1)

dne 8. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. na území České republiky přes

hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace ....., obsahující 30 223 litrů motorové nafty, která byla dne 9. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do

prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká

skupina z účtu firmy PTD na účet J. P. částku 805 524 Kč, čímž neodvedením

spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5,

způsobena škoda ve výši 300 718,85 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty

České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně

128 629,09 Kč,

2)

dne 10. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. na území České republiky přes

hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace ...., obsahující 30 386 litrů motorové nafty, která byla dne 11. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do

prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká

skupina z účtu firmy PTD na účet J. P. ve dvou platbách částku celkem 808

161,25 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené

Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 302 340,70 Kč a neodvedením

daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu

6, škoda ve výši nejméně 129 034,15 Kč,

3)

dne 12. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. a I. P. na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy

polské imatrikulace ......., obsahující 30 268 litrů motorové nafty, a .......,

obsahující 30 378 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla v nočních

hodinách z 12. 10. na 13. 10.

2007 stočena na daňovém území České republiky

obchodní firmě PTD do prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela

organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD na účet J. P. částku 1 616

579,70 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené

Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 603 427,70 Kč a neodvedením

daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu

6, škoda ve výši nejméně 258 109,38 Kč,

4)

dne 15. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. a I. P. na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy

polské imatrikulace SK ....., obsahující 30 422 litrů motorové nafty, a .....,

obsahující 30 505 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 16. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V.,

okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na

účet J. P. částku celkem 1 624 070,10 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla

České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 606

223,65 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené

Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 259 305,31 Kč,

5)

dne 17. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. na území České republiky přes

hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace ...., obsahující 30 419 litrů motorové nafty, která byla dne 17. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S, v obci

V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A +

S na účet J. P. částku celkem 810 848,86 Kč, čímž neodvedením spotřební daně

byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve

výši 302 669,05 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice,

zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 129 463,26 Kč,

6)

dne 19. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. na území České republiky přes

hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace ....., obsahující 30 448 litrů motorové nafty, která byla dne 19. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S, v obci

V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A +

S na účet J. P. částku 815 245,20 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla

České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 302

957,60 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené

Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 130 165,20 Kč,

7)

dne 19. 10.

2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, M. K. na území České republiky přes

hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace SC 67189/ SC 57023, obsahující 30 542 litrů motorové nafty, která

byla dne 20. 10. 2008 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A

+ S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu

firmy A + S na účet J. P. 815 245,20 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla

České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 303

892,90 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené

Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 130 567,05 Kč,

8)

dne 22. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. a M. K. na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy

polské imatrikulace ....., obsahující 30.078 litrů motorové nafty, a .....,

obsahující 30 633 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla v nočních

hodinách z 22. 10. na 23. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky

obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná

zločinecká skupina z účtu firmy A + S dílem na účet J. P., dílem v hotovosti

částku celkem 1 625 537 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České

republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 604

074,45 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené

Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 259 539,53 Kč,

9)

dne 24. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy

polské imatrikulace ....., obsahující 30 251 litrů motorové nafty, a .....,

obsahující 30 629 litrů motorové nafty, která byla dne 24. 10. 2007 stočena na

daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což

obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet firmy OBUV

– STYLE částku v celkové výši 1 666 285,60 Kč, čímž neodvedením spotřební daně

byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve

výši 605 756 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice,

zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 266 045,60 Kč,

10)

dne 25. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy

polské imatrikulace ....., obsahující 30 448 litrů motorové nafty, a .....,

obsahující 30 610 litrů motorové nafty, která byla dne 26. 10.

2007 stočena na

daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což

obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet firmy OBUV

– STYLE částku celkem 1 666 285,60 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla

České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 607

527,10 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené

Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 266 823,46 Kč,

11)

dne 25. 10. 2007 dovezli řidiči firmy LPG POLONIA Spolka z o. o., 01-036

Warszawa, ulice Niska 17 lok. 10, NIP: 5252344055, Region: 140206291, A. C. K.a

K. K.na území České republiky cisternové soupravy polské imatrikulace ...,

obsahující 30 102 litrů motorové nafty, a ......, obsahující 27 452 litrů

motorové nafty, kterou však v rozporu s pokyny obdrženými ze strany obviněných,

kteří měli v úmyslu i tyto dvě cisterny stočit na daňovém území České republiky

obchodní firmě A + S v obci V., okres H., řidiči nestočili uvedené obchodní

firmě, nýbrž tuto odcizili a stočili mimo daňové území České republiky, v

důsledku čehož nebyla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5,

způsobena na spotřební dani škoda ve výši 572 662,30 Kč a České republice,

zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, nebyla způsobena ani škoda na dani z

přidané hodnoty ve výši 251 510,98 Kč,

12)

dne 27. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. a M. K. na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy

polské imatrikulace ....., obsahující 30 480 litrů motorové nafty, a .....,

obsahující 30 599 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 27. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V.,

okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na

účet firmy OBUV – STYLE částku celkem 1 671 157,40 Kč, čímž neodvedením

spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5,

způsobena škoda ve výši 607 736,05 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty

České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně

266 915,23 Kč,

13)

dne 29. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. a M. K. na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy

polské imatrikulace ....., obsahující 30.308 litrů motorové nafty, a .....,

obsahující 30 596 litrů motorové nafty, která byla dne 30. 10.

2007 stočena na

daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což

obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet firmy OBUV

– STYLE částku 1 666 942,40 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České

republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 605

994,80 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené

Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 266 150,48 Kč,

14)

dne 31. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky

cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30 414 litrů motorové

nafty, a ....., obsahující 30 595 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren

byla dne 31. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě

PTD do pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina

z účtu firmy PTD na účet firmy OBUV – STYLE, částku celkem 1 706 016,60 Kč,

čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem

Praha D5, způsobena škoda ve výši 607 039,55 Kč a neodvedením daně z přidané

hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši

nejméně 272 405,19 Kč,

15)

dne 6. 11. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K. cisternové soupravy

polské imatrikulace ....., obsahující 30 484 litrů motorové nafty, a .....,

obsahující 30 612 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 6. 11. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do pronajatého

skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD

na účet firmy OBUV – STYLE částku 1 788 524,30 Kč, čímž neodvedením spotřební

daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda

ve výši 607 905,20 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice,

zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 285 562,71 Kč,

16)

dne 8. 11. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy

polské imatrikulace ....., obsahující 30 342 litrů motorové nafty, a .....,

obsahující 30 648 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 9. 11.

2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do pronajatého

skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD

na účet firmy OBUV – STYLE částku 1 785 421,20 Kč, čímž neodvedením spotřební

daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda

ve výši 606 850,50 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice,

zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 285 067,26 Kč,

17)

dne 9. 11. 2007 dovezli řidiči firmy PETROTANK Sp. z. o. o. w organizacji,

ulice Wojska Polskiego 190/18, 91-726 Łodź, W. Z. a P. J. M.na území České

republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové

soupravy polské imatrikulace ...., obsahující 28 991 litrů motorové nafty, a

....., obsahující 28 342 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne

10. 11. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě KARIMPEX,

za což obdržela organizovaná zločinecká skupina platbu ve výši 1 651 076 Kč,

čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem

Praha D5, způsobena škoda ve výši 570 463,35 Kč a neodvedením daně z přidané

hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši

nejméně 263 617,13 Kč,

18)

dne 10. 11. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K. cisternové soupravy

polské imatrikulace ....., obsahující 30 423 litrů motorové nafty, a .....,

obsahující 30 724 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 10. 11. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do pronajatého

skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina platbu v celkové

výši 1 790 017,28 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice,

zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 608 412,65 Kč a

neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem

pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 285 801,08 Kč,

19)

dne 4. 2. 2008 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes

hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace ....., obsahující 30 065 litrů motorové nafty, která byla dne 5. 2. 2008 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do

pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina částku

1 565 624 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené

Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 299 146,75 Kč a neodvedením

daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu

6, škoda ve výši nejméně 127 671,02 Kč,

20)

dne 7. 2. 2008 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K.

K.na území České republiky přes

hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace ....., obsahující 30 640 litrů motorové nafty, která byla dne 7. 2. 2008 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do prostoru

pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina částku

1 582 156 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené

Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 304 868 Kč a neodvedením daně z

přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda

ve výši nejméně 128 075,20 Kč,

21)

dne 27. 2. 2008 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes

hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace ....., obsahující 30 075 litrů motorové nafty, která byla dne 27. 2. 2008 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do prostoru

pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina částku

823 153 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené

Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 299 246,25 Kč a neodvedením

daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu

6, škoda ve výši nejméně 131 427,75 Kč,

přičemž L. N. v rámci organizované zločinecké skupiny uplatňoval přímý vztah

nadřízenosti vůči R. P., P. S: a M. Š., když těmto telefonicky a osobně

uděloval pokyny ke kontaktům s řidiči předmětných cisteren, k vystavování a

zajišťování nepravdivých daňových dokladů obchodních firem GRAND Bohemia oil,

REAGENT a REDLAX k přebírání originálních průvodních dokladů k motorové naftě,

k dalšímu nakládání s originálními průvodními doklady ke zboží, k platbám

řidičům a nepřímo, prostřednictvím těchto osob, dával pokyny k nakládání s

průvodními doklady ke zboží a s nepravdivými daňovými doklady a k odběru a

stáčení nafty řidičům cisteren S. K., M. K., I. P., W. Z. a P. J. M., a

současně L. N. plnil funkci spojovacího článku mezi činností páchanou ve

prospěch organizované zločinecké skupiny na území České republiky a R. O.,

který přebíral od N. B. originální průvodní doklady k přepravovanému zboží, jež

byly N. B. z pokynu L. N. předány R. P., a zajišťoval jejich neoprávněné

označení razítkem Celní správy Slovenské republiky a doručení těchto dokladů,

fiktivně osvědčujících ohlášení zdanitelných plnění firmou OBUV – STYLE celním

orgánům Slovenské republiky, do centrály BP Austria Marketing GmbH ve Vídni,

kdy tímto způsobem bylo Celnímu úřadu Linz v Rakouské republice doloženo dodání

motorové nafty smluvnímu odběrateli uvedenému na originálních průvodních

dokladech a dodržení podmínek režimu podmíněného osvobození od spotřební daně,

ačkoli ve skutečnosti byla motorová nafta bez jakékoli evidence celních orgánů

dodána konečným odběratelům v České republice,

Mgr. P. Ch. po dohodě s L. N. pro organizovanou zločineckou skupinu zajišťoval

odběratele motorové nafty, tyto informoval o množství dodaného zboží a čase

jeho vyskladnění, zajišťoval jednání o ceně dodávané motorové nafty a úhradě za

dodávanou motorovou naftu a přijímal také platby za dodanou motorovou naftu,

R. P. zajišťoval komunikaci s N. B. ohledně času a místa předání originálních

průvodních dokladů ke zboží, zajišťoval vystavování nových, nepravdivých

daňových dokladů ke zboží, tyto dále předával M. Š. za účelem jejich předání

řidičům přepravujícím motorovou naftu, komunikoval s řidiči, kteří mu sdělovali

množství dovážené motorové nafty, informoval L. N. o časovém harmonogramu

přeprav, sjednal si přístup k bankovním účtům, na něž byly odběrateli placeny

dodávky motorové nafty, a také k účtu z něhož byly prováděny platby do Rakouské

republiky, komunikoval s L. N. a posléze s řidiči cisteren ohledně zahájení

nakládky zboží, dále komunikoval s neustanovenou osobou „I.“ o přepravě

originálních průvodních dokladů ke zboží do Rakouské republiky, s L. N. konzultoval platby za zboží do Rakouské republiky, v některých případech také

sám vyměňoval řidičům doklady ke zboží a poté originální průvodní doklady

předával R. O. a konečně v některých případech platil řidičům za přepravu,

P. S. objednával přepravní firmy k přepravě motorové nafty, předával řidičům a

zástupcům přepravních firem finanční prostředky za provedené přepravy,

komunikoval s nimi ve věci nakládky motorové nafty v Rakouské republice,

instruoval M. Š.

jak a kdy bude probíhat výměna dokladů ke zboží, komunikoval s

řidiči o průběhu cesty z Rakouské republiky a poskytoval L. N. informace o

aktuálním průběhu přeprav,

M. Š. předával řidičům přepravních firem nové, nepravdivé daňové doklady ke

zboží a předával originální průvodní doklady ke zboží, jež předtím převzal od

řidičů přepravujících motorovou naftu, R. P.,

kdy výše popsaným jednáním byla Česká republika, zastoupená v případě spotřební

daně Celním úřadem Praha D5 a v případě daně z přidané hodnoty Finančním úřadem

pro Prahu 6, celkově zkrácena na spotřební dani o částku 9 657 249,95 Kč a na

dani z přidané hodnoty o částku 4 270 375,06 Kč, přičemž v případě jednání

popsaného pod bodem 11) k dokonání trestného činu a tím k způsobení škody České

republice, zastoupené jednak Celním úřadem Praha D5 a jednak Finančním úřadem

pro Prahu 6, na spotřební dani ve výši 572 662,30 Kč a na dani z přidané

hodnoty 251 510,98 Kč nedošlo,

obviněný J. P. II)

v době od 27. 9. 2007 do 25. 10. 2007 v H. i jinde, v úmyslu pomoci Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S:, M. Š. a také R. O., státnímu příslušníku Slovenské

republiky, jehož trestní věc byla předána justičním orgánům Slovenské

republiky, zkrátit český stát na spotřební dani a dani z přidané hodnoty tím,

že tito, předstírajíc, že jednají za společnost OBUV – STYLE, odeberou v

Rakouské republice od společnosti Rühl GmbH & Co KG se sídlem Wien,

Martinstrasse 4-6, Rakouská republika minerální oleje – motorovou naftu

zařazenou do kombinované nomenklatury pod číslo .... s tím, že tato bude od

odesílatele – společnosti BP Austria Marketing GmbH se sídlem Linz, Am

Tankhafen 4, Rakouská republika, v režimu podmíněného osvobození od spotřební

daně dopravena z Rakouské republiky do Slovenské republiky pro příjemce –

společnost OBUV – STYLE, přičemž tato motorová nafta poté bude přepravena na

území České republiky a zde uvedena do volného oběhu tak, že bude stočena

konečným odběratelům – společnostem PTD a A + S, aniž by poté v rozporu s § 21

odst. 1, § 101 odst. 1 a § 108 odst. 1 písm. a) zák. č. 235/2004 Sb., o dani z

přidané hodnoty v tehdy platném znění, správci daně přiznali a zaplatili daň z

přidané hodnoty za uskutečněná zdanitelná plnění – dodání motorové nafty a aniž

by v rozporu s § 9 odst. 3 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních

daních v tehdy platném znění, přiznali a zaplatili správci daně spotřební daň,

nejméně v souvislosti s realizací přeprav, kdy:

1)

dne 8. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes

hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace ....., obsahující 30 223 litrů motorové nafty, která byla dne 9. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do

prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká

skupina z účtu firmy PTD na účet J. P.

částku 805 524 Kč, čímž neodvedením

spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5,

způsobena škoda ve výši 300 718,85 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty

České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně

128 629,09 Kč,

2)

dne 10. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes

hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace ....., obsahující 30 386 litrů motorové nafty, která byla dne 11. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do

prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká

skupina z účtu firmy PTD na účet J. P. ve dvou platbách částku celkem 808

161,25 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené

Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 302 340,70 Kč a neodvedením

daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu

6, škoda ve výši nejméně 129 034,15 Kč,

3)

dne 12. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a I. P.na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy

polské imatrikulace ....., obsahující 30 268 litrů motorové nafty, a .....,

obsahující 30 378 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla v nočních

hodinách z 12. 10. na 13. 10.2007 stočena na daňovém území České republiky

obchodní firmě PTD do prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela

organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD na účet J. P. částku 1 616

579,70 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené

Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 603 427,70 Kč a neodvedením

daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu

6, škoda ve výši nejméně 258 109,38 Kč,

4)

dne 15. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a I. P.na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy

polské imatrikulace ....., obsahující 30 422 litrů motorové nafty, a .....,

obsahující 30 505 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 16. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V.,

okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na

účet J. P. částku celkem 1 624 070,10 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla

České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 606

223,65 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené

Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 259 305,31 Kč,

5)

dne 17. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes

hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace ....., obsahující 30 419 litrů motorové nafty, která byla dne 17. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci

V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A +

S na účet J. P. částku celkem 810 848,86 Kč, čímž neodvedením spotřební daně

byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve

výši 302 669,05 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice,

zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 129 463,26 Kč,

6)

dne 19. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes

hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace ....., obsahující 30 448 litrů motorové nafty, která byla dne 19. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci

V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A +

S na účet J. P. částku 815 245,20 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla

České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 302

957,60 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené

Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 130 165,20 Kč,

7)

dne 19. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, M. K.na území České republiky přes hranice

České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské

imatrikulace ..., obsahující 30 542 litrů motorové nafty, která byla dne 20. 10. 2008 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci

V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A +

S na účet J. P. 815 245,20 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České

republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 303

892,90 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené

Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 130 567,05 Kč,

8)

dne 22. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo

Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6,

Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky

přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy

polské imatrikulace ....., obsahující 30 078 litrů motorové nafty, a .....,

obsahující 30 633 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla v nočních

hodinách z 22. 10. na 23. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky

obchodní firmě A + S, v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná

zločinecká skupina z účtu firmy A + S dílem na účet J.

P., dílem v hotovosti

částku celkem 1 625 537 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České

republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 604

074,45 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené

Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 259 539,53 Kč,

s vědomím, že na tento účet budou poukazovány finanční prostředky od konečných

odběratelů motorové nafty – společností PTD a A + S, které budou označovány za

platby ve prospěch společnosti GRAND Bohemia oil, jejímž prostřednictvím, s

využitím nepravdivých daňových dokladů – faktur, dodacích listů a „ADR, ATEST“

a dokladů o dopravě k dodacímu listu“, budou Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. a

M. Š. uvádět motorovou naftu odebranou od společnosti Rühl GmbH & Co KG do

volného oběhu na daňovém území České republiky, dne 27. 9. 2007 založil v

pobočce Komerční banky, a. s., účet číslo 430477210267/0100, na který poté byly

ve dnech 9. 10. 2007, 10. 10. 2007, 11. 10. 2007, 12. 10. 2007, 15. 10. 2007,

15. 10. 2007 a 16. 10. 2007 poukázány společností PTD finanční prostředky ve

výši 100 Kč, 805 524,29 Kč, 500 000 Kč, 308 161,25 Kč, 650 000 Kč, 809 755,97

Kč, 156 823,81 Kč a dále ve dnech 16. 10. 2007, 16. 10. 2007, 18. 10. 2007, 19. 10. 2007, 22. 10. 2007, 23. 10. 2007 a 23. 10. 2007 společností A + S finanční

prostředky ve výši 810 928,83 Kč, 813 141,28 Kč, 810 848,86 Kč, 815 245,20 Kč,

817 762,05 Kč, 805 338,45 Kč a 820 198,58 Kč, které poté poukazoval na účet č. 43-465600217/0100 majitele OBUV – STYLE, vedeného Komerční bankou, a. s., dále

uskutečňoval výběry finanční hotovosti z účtu č. 430477210267/0100, kterou poté

předával R. O., a dále, vydávajíc se za osobu oprávněnou jednat za společnost

GRAND Bohemia oil, vedl jednání s jednatelem společnosti A + S S. Z. o

dodávkách motorové nafty a zařizoval pronájem nebytových prostor od společnosti

RPG RE Commercial, s. r. o., pro společnost GRAND Bohemia oil,

přičemž v souvislosti s touto pomocí J. P., u přeprav realizovaných pod bodem

I) 1-8, Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. a M. Š. zkrátili Českou republiku,

zastoupenou v případě spotřební daně Celním úřadem Praha D5 a v případě daně z

přidané hodnoty Finančním úřadem pro Prahu 6, na spotřební dani o částku 3 326

304,90 Kč a na dani z přidané hodnoty o částku 1 424 812,97 Kč. Za tento trestný čin, jakož i za sbíhající se zločin podvodu podle §

209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný podle §

21 – § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem

Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2012, č. j. 54 T 8/2011 – 2605, ve

znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 5 To

81/2012, byl obviněný Mgr. P. Ch. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za

použití § 43 odst. 2, § 108 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí

svobody v trvání 10 (deseti) let, podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely

výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou, současně byl zrušen výrok o

trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2012, č. j.

54 T

8/2011 – 2605, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012,

sp. zn. 5 To 81/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově

navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný L. N.byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 108

odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, podle §

56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s

ostrahou. Obviněný R. P. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za

použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti)

let a 3 (tří) měsíců, podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely výkonu

tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný P. S. byl odsouzen za

tento trestný čin, jakož i za sbíhající se zvlášť závažný zločin zkrácení daně,

poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým

byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2010, č. j. 50 T 5/2009 – 1263, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 5 To 26/2010, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43

odst. 2, § 108 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání

11 (jedenácti) let, podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely výkonu tohoto

trestu zařazen do věznice s ostrahou, současně byl zrušen výrok o trestu z

rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2010, č. j. 50 T 5/2009 –

1263, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 5 To 26/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově

navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný M. Š. byl odsouzen za tento trestný čin, jakož i za sbíhající se

trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) trestního

zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), kterým byl uznán vinným trestním příkazem samosoudkyně Okresního soudu

v Karviné, pobočka Havířov, č. j. 103 T 146/2007 – 62, doručeným dne 23. 7. 2007, jenž nabyl právní moci 1. 8. 2007, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za

použití § 43 odst. 2, § 108 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí

svobody v trvání 9 (devíti) let a 3 (tří) měsíců, podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou,

současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu samosoudkyně Okresního

soudu v Karviné, pobočka Havířov, č. j. 103 T 146/2007 – 62, doručeného dne 23. 7. 2007, jenž nabyl právní moci 1. 8. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na

tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,

pozbyla podkladu. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest

propadnutí věci – ve výroku rozsudku specifikovaných střelbyschopných palných

zbraní. Obviněnému J. P. byl uložen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku trest

odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku

byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73

odst. 1, odst. 3 tr.

zákoníku jim byl uložen trest zákazu činnosti spočívající

v zákazu podnikání v oboru nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv, včetně

jejich dovozu, dále v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy a

dále v oboru obchodní činnosti v rozsahu koupě zboží za účelem jeho dalšího

prodeje a prodej, jakož i zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena

statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech se stejnými obory

činnosti nebo jejich zastupování na základě plné moci, na dobu, a to obviněnému

Mgr. P. Ch. v trvání 7 (sedmi) let, obviněnému L. N. v trvání 8 (osmi) let,

obviněnému R. P. v trvání 7 (sedmi) let, obviněnému P. S: v trvání 7 (sedmi)

let, obviněnému M. Š. v trvání 7 (sedmi) let.

Vrchní soud v Olomouci, který projednal odvolání obviněných Mgr. P. Ch., L. N.,

R. P., P. S., M. Š. a J. P., jako soud odvolací, rozhodl rozsudkem ze dne 11.

12. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2

tr. ř. z podnětu odvolání obviněného M. Š. napadený rozsudek zrušil ve výroku o

uloženém trestu tomuto obviněnému. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak,

že obviněného M. Š. odsoudil za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a

podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaný ve

prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku,

dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině nezměněn, podle § 240 odst. 3 tr.

zákoníku, § 108 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 9

(devíti) let a 2 (dvou) měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely

výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr.

zákoníku byl obviněnému M. Š. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v

zákazu podnikání v oboru nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv, včetně

jejich dovozu, dále v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy a

dále v oboru obchodní činnosti v rozsahu koupě zboží za účelem jeho dalšího

prodeje a prodej, jakož i zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena

statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech se stejnými obory

činnosti nebo jejich zastupování na základě plné moci, na dobu 7 (sedmi) let.

Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. a

J. P. zamítnuta. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, sp. zn.

3 To 110/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6.

2013, sp. zn. 30 T 6/2011, podal obviněný Mgr. P. Ch. prostřednictvím svého

obhájce Mgr. Daniela Tobola dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm.

g) a l) tr. ř., obviněný L. N.podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr.

Kateřiny Siudové z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný

R. P. podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Evy Lotterové z důvodů

uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný P. S. podal

dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Romana Haise z důvodů uvedených v

ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný M. Š. podal dovolání

prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Ivany Mádrové z důvodů uvedených v

ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný J. P.podal dovolání

prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Jurase z důvodů uvedených v

ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

Obviněný Mgr. P. Ch. svým dovoláním napadl výrok o zamítnutí jeho odvolání

podle § 256 tr. ř. učiněný v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, a to v celém

jeho rozsahu. V podrobnostech dovolatel namítal, že skutečně zajišťoval

odběratele motorové nafty a jednal o ceně této nafty, informoval o množství

odebrané nafty a čase jejího vyskladnění, a to vše na základě řádně uzavřené

smlouvy o zprostředkování. I pokud skutečně jednáním ostatních obviněných došlo

ke spáchání trestného činu podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, nelze z

provedeného dokazování nijak dovodit, že si byl této skutečnosti vědom.

Nalézací soud se tak nevypořádal se subjektivní stránkou stíhaného trestného

činu. Z žádných provedených důkazů nijak nevyplývá ta skutečnost, že by si byl

vědom toho, že jednotlivé dodávky motorové nafty nebyly řádně zdaněny. Je třeba

rovněž vzít na vědomí, že při činnosti, kterou vykonával, nijak nemohl ovlivnit

a ani neovlivnil, zda tato daň bude či nebude hrazena, resp. zda bude či nebude

krácena. Protože konkrétní zhodnocení důkazů ve vztahu k jeho zavinění zcela

absentuje, nelze než uzavřít tak, že jeho zavinění, tím spíše pak ve formě

úmyslu, nebylo nalézacím soudem zjištěno.

Dovolatel se rovněž neztotožnil se závěry nalézacího soudu, že se

vytýkaného jednání měl dopustit ve prospěch organizované zločinecké skupiny

podle § 107 tr. zákoníku. Podle dovolatele nebyl naplněn jediný znak

organizované zločinecké skupiny, kterými jsou existence vnitřní organizované

skupiny, rozdělení funkcí a dělba činností, a že by tato skupina byla zaměřena

na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Nalézací soud nijak

nekonstatoval dovolatelovu příslušnost v rámci hierarchie organizované

zločinecké skupiny. Činnost, kterou vykonával, vykonával na základě smlouvy o

zprostředkování. Nebyl si vědom, jaké případné další „funkce“ jsou ostatními

obviněnými vykonávány nebo jaká je mezi nimi dohoda o dělbě činností, pokud

taková vůbec kdy existovala. Ke stíhanému jednání skupiny došlo v průběhu

jediného měsíce, resp. 33 dní, od 8. 10. 2007 do 10. 11. 2007, a následně pak

ve 3 dnech, tedy 4. 2. 2008, 7. 2. 2008 a 27. 2. 2008, nemohlo se tedy jednat o

soustavné páchání trestné činnosti. Absentují rovněž znaky relativní

stabilnosti s přísným dodržováním pravidel, včetně zásadního utajení

organizace, její struktury a akcí. Z uvedeného řízení nijak nevyplývá a nebylo

nijak prokázáno, že by se měl uvedeného jednání dopustit ve smyslu § 107 tr.

zákoníku ve prospěch organizované zločinné skupiny. V napadeném rozsudku zcela

absentuje i závěr, v jaké formě k této součinnosti s organizovanou skupinou

mělo dojít, tedy zda měl trestný čin spáchat coby člen organizované zločinecké

skupiny, vědomě se členem organizované zločinecké skupiny nebo v úmyslu

organizované zločinecké skupině napomáhat. Dovolatel zdůraznil, že si nebyl

vědom existence takové skupiny a v této souvislosti odkázal na rozhodnutí

Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 1037/2013.

V dalším dovolatel namítal, že odposlech telefonních hovorů byl pořízen

v rozporu s právní úpravou a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5.

2007, sp. zn. II. ÚS 615/2006. Podle dovolatele příkazy, kterými bylo

rozhodnuto o odposlechu a pořízení záznamu telekomunikačního provozu, nesplňují

podmínky stanovené jednak zákonnou úpravou obsaženou v ustanoveních § 88 tr. ř.

a jednak ústavněprávním požadavkům, o které se opírá shora uvedený nález

Ústavního soudu. Nadto nalézací soud a následně ani odvolací soud neodkazují na

konkrétní návrhy a konkrétní příkazy, když pouze konstatují jejich soulad se

zákonnými požadavky. Záznam telekomunikačního provozu byl přitom pořízen v

souvislosti s jinou kauzou, a to v souvislosti s činností skupiny podezřelých

údajně směřující k nezákonnému dovozu a prodeji lihu v kontejnerových zásilkách

na území České republiky.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak dovolatel navrhl,

aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního

soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, a podle § 265k

odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na předmětné rozhodnutí obsahově

navazující. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 2651 odst. 1 tr. ř. přikázal

Vrchnímu soudu v Olomouci nové projednání a rozhodnutí ve věci, anebo aby

Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl.

Obviněný L. N. ve svém dovolání namítal, že jeho odsouzení bylo

provedeno na základě jediného, a to ještě nepřímého důkazu, a to odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu. Záznam o odposlechu pořízený v jiné trestní

věci, než je ta, v níž byl telefonický odposlech a záznam proveden, lze jako

důkaz užít jen tehdy, pokud je v současné době i v této věci vedeno trestní

řízení pro trestný čin uvedený v § 88 odst. 1 tr. ř. Ve spisovém materiálu

absentuje protokol o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, z

něhož by bylo patrno, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo

neopakovatelný považován. Ve spisovém materiálu rovněž absentuje v originální

podobě zadokumentovaný záznam o odposlechu telekomunikačního provozu na médiu

pro verifikaci použitelnosti tohoto důkazu. Záznam o zahájení úkonů v trestním

řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř., sepsaný dne 8. 2. 2007 Celním ředitelstvím

Ostrava, oddělení pátrání Frýdek – Místek pod sp. zn. OV-1435/TS-9/2007

neobsahuje žádnou zmínku o osobě L. N. Rovněž není prokázáno znaleckým

posudkem, že na pořízených záznamech jde o hlasy obviněných. Ze všech těchto

důvodů tento odposlech a záznam telekomunikačního provozu, na základě kterého

obecné soudy dovodily vinu obviněného L. N., lze považovat jen za operativně

pátrací úkon podle zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění

pozdějších předpisů, a ne za přípustný důkaz, který by mohl být použit v tomto

trestním řízení a stát se předmětem hodnocení podle § 89 odst. 2 tr. ř., když

není praxí jak Nejvyššího soudu, tak také Ústavního soudu České republiky

uznáváno za přípustný důkaz. V nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/06, se Ústavní soud podrobně zabýval náležitostmi příkazu k

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, mimo jiné se veřejně vyslovil

proti obecně známému faktu, kdy odposlechem a záznamem telekomunikačního

provozu je primárně zjišťováno, zda určité osoby vůbec páchají trestnou

činnost. Dovolatel rovněž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007,

sp. zn. II. ÚS 615/06, který stanovil, že již samotný návrh státního zástupce

na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i

podnět policejního orgánu k takovému návrhu, musí splňovat ústavněprávní limity

a k návrhu musí být přiloženy odpovídající důkazy. Ústavní soud se jasně

vyslovil např. v nálezu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, kdy

stanovil, že pokud „tedy obecný soud rozhodne o vině především na základě

operativně pátracího prostředku citelně zasahujícího do soukromí osoby, aniž by

byl efektivně přezkoumán návrh na pořízení takového důkazu a aniž by byly

zaznamenány ve spise všechny relevantní skutečnosti odůvodňující jeho povolení,

porušuje ústavně garantovaná práva a svobody“. Tedy, aby bylo možno použít jako

důkaz záznamy ať už odposlechnutého telekomunikačního provozu nebo prostorového

odposlechu v jiné trestní věci, než ve které byly nařízeny, resp. povoleny, je

nezbytné, aby jejich nařízení, resp. povolení bylo ústavně souladné.

Proto musí

z příslušných opatření vyplývat, na základě jakých konkrétních indicií je dán

vztah mezi sledovanou osobou (jí užívaným telefonním číslem nebo jí užívaným

prostorem) a podezřením ze spáchání určité trestné činnosti.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak dovolatel navrhl,

aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v

Olomouci sp. zn. 3 To 110/2013 ve výroku o odsouzení L. N., a dále postupoval

podle § 2651 nebo § 265m tr. ř.

V doplnění svého dovolání obviněný L. N. dále namítal, že skutkový

stav, který soud zjistil, není trestným činem, neboť nevykazuje znaky jednání

jakožto složky objektivní stránky trestného činu, a rozsudek konstatuje trestní

odpovědnost L. N. na základě jediného a navíc nepřímého důkazu, který nebyl

proveden v souladu s trestním řádem. Soud se podle názoru dovolatele chybně

vypořádal s otázkou všech náležitostí rozhodnutí o povolení odposlechů, dále i

s otázkou zda trestní řízení bylo řádně zahájeno, tedy o jaké indicie se opírá

závěr o důvodnosti podezření, že se konkrétně dovolatel mohl dopustit trestného

jednání a ani tím, k čemu konkrétně je zjištění požadovaných informací v rámci

trestního řízení třeba.

Dovolatel vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím nalézacího soudu, že by

vytýkané jednání bylo spácháno ve prospěch organizované zločinecké skupiny

podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku. V daném konkrétním případě nebyly splněny

všechny znaky uváděné u pojmu organizovaná zločinecká skupina, tj. podle

definice § 129 tr. zákoníku, a tudíž ani splnění podmínek podle ustanovení §

107 odst. 1 tr. zákoníku, tzn. že spáchal trestný čin ve prospěch organizované

zločinecké skupiny, a to jako její člen. Spáchání úmyslného trestného činu

osobou, jenž je členem organizované zločinecké skupiny, předpokládá, že osoba,

která takový čin spáchala, byla v dané době začleněna do organizační struktury

organizované zločinecké skupiny a aktivní účast této osoby na realizaci jejího

poslání v době soustavného páchání úmyslné trestné činnosti. Je tudíž nutné,

aby podle zásady individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby bylo

prokázáno, že tato osoba vědomě, úmyslně páchala trestný čin ve prospěch

organizované zločinecké skupiny. Dovolatel se nemůže ztotožnit se závěrem

nalézacího soudu, že v jeho případě byly všechny znaky pro použití ustanovení §

107 odst. 1 tr. zákoníku naplněny, potažmo vůbec došlo k naplnění definice

organizované zločinecké skupiny ve smyslu ustanovení § 129 tr. zákoníku.

Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1

tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 110/2013 ve

výroku o odsouzení L. N., a dále postupoval podle § 2651 nebo § 265m tr. ř.

Obviněný R. P. podal dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 265b

odst. 1 písm. g) tr. ř. Také tento obviněný namítal, že soud založil své závěry

o vině zejména na odposleších, které však byly pořízeny v rozporu se zákonem, a

odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08. Za

splnění podmínek uvedených v § 160 odst. 4 tr. ř. může být odposlech a záznam

telekomunikačního provozu vykonán i před zahájením trestního stíhání. V

protokolu o provedení tohoto úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých

skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. V opačném

případě nelze použít záznam v trestním řízení jako důkaz. V této souvislosti

obviněný poukazuje na to, že se ve spise nenachází protokol o provedení

neodkladného nebo neopakovatelné úkonu, z něhož by vyplývalo, na základě jakých

skutečností byly příkazy k odposlechům jako neodkladné a neopakovatelné

provedeny. Ve spisovém materiálu se rovněž nenachází originální záznam

odposlechu a telekomunikačního provozu, který by sloužil k ověření

použitelnosti tohoto důkazu. Dále obviněný poukázal na to, že v záznamu o

zahájení úkonů podle § 158 odst. 3 tr. ř. ze dne 8. 2. 2007, sp. zn.

OV-1435/TS-9/2007, vydaného Celním ředitelstvím Ostrava, oddělením pátrání a

dohledu, je uvedeno, že trestní řízení je vedeno proti neustanovené skupině

osob, resp. nezjištěným osobám. O R. P. v něm není žádná zmínka. Následně i

obviněný R. P. odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II.

ÚS 615/2006, s tím, že odposlechy a záznamy o zahájení telekomunikačního

provozu nesplňují zákonné požadavky, aby mohly být procesně použitelné. Výrok o

vině byl přitom založen zejména na tomto důkazu, jelikož z ostatních nepřímých

důkazů toliko vyplývalo, že obviněný R. P. byl v kontaktu s osobami uvedenými v

rozsudku, nicméně neprokazovaly jeho účast na páchání posuzované trestné

činnosti. Kromě toho obviněný namítal, že se soud dostatečně nevypořádal s

otázkou, na základě jakých skutečností se opírá závěr o důvodné podezření, že

se obviněný mohl dopustit trestného jednání, a zda trestní řízení bylo zahájeno

řádně.

Dále má obviněný R. P. za to, že skutková zjištění obsažená ve výroku o

vině napadeného rozsudku nenaplňují všechny zákonné znaky organizované

zločinecké skupiny předvídané v § 129 tr. zákoníku pro organizovanou

zločineckou skupinu, a taktéž nejsou splněny všechny předpoklady zakotvené v §

107 odst. 1 tr. zákoníku pro páchání trestného činu ve prospěch takové skupiny.

V daném případě se nejedná o organizovanou zločineckou skupinu, jelikož nebyl

naplněn zejména znak soustavnosti páchání úmyslné trestné činnosti a nebyly

rovněž splněny předpoklady pro postup podle § 107 tr. zákona.

V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby

Nejvyšší soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního

soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, č. j. 3 To 110/2013 – 8080, z důvodu §

265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a aby podle ustanovení § 2651 odst. 1 tr. ř.

Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal

a rozhodl, resp. aby rozhodl ve věci sám podle § 265m tr. ř.

Obviněný P. S. ve svém dovolání namítal, že závěry soudů nižších stupňů

nejsou podloženy důkazy a nemají oporu v provedeném dokazování. Zde je třeba

upozornit na nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 608/2006,

podle kterého ani nejvyšší stupeň podezření sám o sobě nestačí pro odsouzení.

Svědkyně G. S.-M. ve své výpovědi prohlásila, že osoba jednající za společnost

OBUV – STYLE, se kterou projednávala přepravy motorové nafty, se nenachází v

soudní síni. Nelze tedy akceptovat závěr nalézacího soudu, že svědkyně označila

odsouzeného, neboť takovýto závěr je v logickém rozporu se svědectvím jmenované

svědkyně.

Ve věci byl jako důkaz použit záznam telekomunikačního provozu, kdy

tento důkaz je procesně nezpůsobilý. Odposlechy mají primárně sloužit k

dokazování trestného činu, nikoliv ke zjišťování toho, zda se trestný čin stal

a v jakém rozsahu, jak tomu bylo v dané věci. Příkazy k odposlechům nebyly

řádně a dostatečně odůvodněny, kdy má odsouzený za to, že návrh státního

zástupce a soudní příkaz neobsahovaly veškeré zákonem (trestním řádem ve znění

účinném do 30. 6. 2008) vyžadované náležitosti. Již z formulace odůvodnění

odvolacího soudu („nebylo zjištěno žádné podstatné procesní pochybení“) na

straně 29 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze dovodit, že k procesnímu

pochybení došlo. Dosud např. nebylo přezkoumáno, zda existuje řádně pořízený

protokol o záznamu telekomunikačního provozu. V dané věci rovněž nebylo

důvěryhodně prokázáno, že odposlouchávané telefonní číslo patřilo odsouzenému.

Odsouzeného nebylo možno objektivně ztotožnit s odposlouchávaným telefonním

číslem, neboť odsouzený takové číslo nikdy nevlastnil (a nic nenasvědčuje, že

by vlastnil), při domovní prohlídce bylo zabaveno několik telefonů, ale žádný z

nich neobsahoval kartu s předmětným telefonním číslem a v neposlední řadě nebyl

ani ztotožněn hlas odsouzeného na provedených telekomunikačních záznamech, když

nebyl vypracován znalecký posudek z oboru fonetika.

V napadených rozhodnutích schází konkrétní důkazy, z nichž by bylo

možno usuzovat, že se o organizovanou zločineckou skupinu skutečně jednalo.

Jednáním popisovaným v napadených rozhodnutích pak nebyla naplněna ani zákonná

definice organizované zločinecké skupiny, když údajná trestná činnost trvala

necelé tři měsíce, tedy nelze hovořit o nějaké dlouhodobé spolupráci a

soustavnosti páchání

V neposlední řadě trest uložený odsouzenému ve výši jedenácti let

neodpovídá způsobené škodě a bez ohledu na to, že se odsouzený cítí být

nevinen, je nepřiměřeně přísný. Postavení odsouzeného v údajné organizované

zločinecké skupině nebylo zásadní, přesto je mu soudy nižších stupňů ukládán

nejpřísnější trest ze všech spoluobviněných. Uložený trest tak neodpovídá

skutkovým zjištěním a tím porušuje princip rovnosti všech před zákonem.

V závěru svého dovolání proto obviněný P. S. navrhl, aby Nejvyšší soud

napadené rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení,

případně aby sám rozhodl podle § 265m tr. ř. Dovolatel současně vyjádřil

souhlas, aby o dovolání bylo rozhodováno v neveřejném zasedání.

Obviněný M. Š. své dovolání zaměřil do výroku o vině pod bodem II.

napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 3 To

110/2013, a následně rovněž do výroku o trestu téhož napadeného rozsudku.

Dovolatelovy námitky spočívaly v tom, že v napadeném rozsudku či rozsudku

nalézacího soudu nejsou uvedeny žádné konkrétní okolnosti, a to hlavně takové,

na kterých by mohl být zcela bezchybně postaven či odůvodněn závěr, že se

stíhaného skutku dopustil sám či jako spolupachatel, není potvrzeno, že by

páchal uvedenou trestnou činnost soustavně a dlouhodobě, aniž by získal značný

prospěch, popř. že by věděl, že určitým jednáním by mohl získat značný

prospěch. Skutek je popsán všeobecně, nijak nekonkretizuje jednoznačně jeho

údajné trestní jednání, a to tak, aby bylo bezchybně uvedeno, čeho se měl

dopustit a jakým způsobem. Jsou zde pouze obecně uvedeny skutkové okolnosti,

tedy formulace skutkové věty konkrétně a jednoznačně nevymezuje konkrétní

jednání jednotlivých osob, čeho se dopustily, jak a jakou mírou se podílely na

údajné trestné činnosti, jaký z toho měly údajný konkrétní zisk.

Posouzení a rovněž odsouzení spočívá na základě nepřímého důkazu, a to

odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, když další důkaz svědčící pro

jeho vinu neexistuje, zejména výpovědi svědků, neboť žádný svědek jej neznal.

Má za to, že příkazy k odposlechům nebyly řádně a dostatečně odůvodněny.

Odposlechy mají sloužit k dokazování v již vedeném trestním řízení, nikoliv k

tomu, aby se teprve zjišťovalo, zda a v jakém rozsahu a za účasti jakých osob

se měl skutek stát. Ve spise není ani založen protokol o provedení neodkladnému

či neopakovatelného úkonu. Pokud u hlavního líčení nevypovídal, nedal vzorek

svého hlasu ke znaleckému zkoumání, nebyl mu zabaven žádný telefon ani čipová

karta, pak nemůže být odposlech použit jako důkaz, když není ztotožněná jeho

osoba jako osoba volající, navíc majitel telefonu ještě nemusí být osoba

volající. Jako vadu považuje i to, že originál záznamů odposlechů

telekomunikačního provozu z bezprostředního pramene není ke spisu připojen a

nemůže sloužit ani jako důkaz srovnávací.

Soudy rovněž pochybily, když definovaly činnost jako organizovanou

zločineckou skupinu za použití § 107 (§ 129) tr. zákoníku. O žádné organizované

zločinecké skupině nevěděl, tedy ani o údajné vnitřní organizační struktuře,

žádnou funkci nezastával a už vůbec se nepodílel na soustavném, tedy

dlouhodobém, páchání úmyslné trestné činnosti. Dovolatel má za to, že nebyly

pro použití § 107 odst. l tr. zákoníku splněny všechny znaky uváděné v definici

§ 129 tr. zákoníku.

Soudy nižších stupňů u jeho osoby nespecifikovaly, jakým podílem měl

zkrátit Českou republiku na daních a jakého dosáhl zisku. Konkrétní míra

zavinění, která se v rozsudku nenalézá, by měla najít výraz při úvaze o druhu a

výměře trestu, když trest, který mu byl soudem stanoven na základě nesprávného

právního posouzení skutku, je neobjektivní a nesprávný. Na žádost dovolatele

jeho obhájkyně přiložila k tomuto dovolání dvě čestná prohlášení

spoluobviněných Mgr. P. Ch. a L. N., a to na podporu tvrzení dovolatele o jeho

nevině.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší

soud na základě ustanovení § 265k odst. 1, 2 zrušil rozsudek Vrchního soudu v

Olomouci ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, a aby podle § 2651 odst. 1

tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu

projednal a rozhodl, popř. aby rozhodl ve věci sám podle § 265m tr. ř.

Podle obviněného J. P. neexistuje žádný přímý důkaz o tom, že by se

přímo on, nikoliv jen jeho zneužitá identita, dopustil toho, co je mu vytýkáno.

Odvolací soud se s touto obhajobou vypořádal tak, že je podle něj dostatečně

prokázáno, že odsouzený založil předmětný účet u Komerční banky, a. s., neboť

neexistuje žádný reálný důvod se domnívat, že by tak učinil někdo jiný

zneužívaje přitom jeho identity. Reálný důvod však podle mínění odsouzeného ve

věci rozhodně dán byl, neboť soud v rámci listinných důkazů disponoval

prokazatelně zfalšovanou notářsky ověřenou plnou mocí a rovněž tak mu bylo

známo, že u Komerční banky, a. s., byl založen i účet společnosti OBUV – STYLE,

na který byly platby přeposílány. Jediný jednatel této společnosti však

vypověděl, že on žádný účet v bance nezakládal, a že o něm nic neví, přičemž

této výpovědi soudy uvěřily. Odvolací soud se pak pustil i do otázky svěřené

znalci, když laicky porovnal podpisy odsouzeného s podpisy na ve spisu

založených listinách a shledal je identickými.

Účastenství předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě pomoci na

konkrétním úmyslném trestném činu a také, že mezi jednáním účastníka a trestným

činem spáchaným hlavním pachatelem musí existovat příčinný vztah. Odsouzený

setrvává na svém stanovisku, že mezi ním a spoluobviněnými neexistuje jakékoliv

spojení, že nebyl proveden jediný důkaz, z kterého by bylo možno dovodit, že

jmenovaný chtěl ostatním spoluobviněným pomoci při zkrácení daně nebo že by

alespoň věděl o tom, že jim k tomu pomáhá. Jestliže byl odsouzený, jak soudy

dovodily, aktivně zapojen do organizované zločinecké skupiny, je zcela

nelogické, aby neexistoval, resp. nebyl jako důkaz zajištěn jediný záznam ze

sledování, ve kterém by odsouzený figuroval a neexistuje ani žádný

odposlechnutý hovor, do kterého by byl odsouzený aktivně zapojen, nebo v něm

alespoň pasivně zmíněn někým jiným.

Obviněný J. P. proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu

ustanovení § 265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí ve vztahu k jeho osobě a

aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci ve věci znovu jednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byla dovolání

obviněných doručena ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k nim vyjádřil s tím,

že pokud jde o zahájení trestního řízení, resp. o provedené odposlechy a

záznamy telekomunikačního provozu, má za to, že záznam o zahájení úkonů

trestního řízení je namístě, pokud jsou dány skutečnosti důvodně nasvědčující

tomu, že byl spáchán trestný čin, a budou činěny kroky k jejich objasnění a

prověření. Do takového záznamu sepíše policejní orgán skutkové okolnosti, pro

které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dověděl (§ 158 odst. 3 tr.

ř.). To značí, že není nutné, aby v době jeho vyhotovení byla známa jména všech

podezřelých osob a aby byla zahrnuta do takového záznamu. Dále se domnívá, že

neodkladné či neopakovatelné úkony mohou být pouze úkony prováděné policejním

orgánem [srov. § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. a Šámal, P. a kol. Trestní řád II.

§ 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C.H.Beck, 2013, s. 1954]. Nařízení

zmíněného odposlechu záznamu takovou povahu nemá, proto není namístě, v případě

provádění zmíněného úkonu před zahájením trestního stíhání, nijak jeho

neodkladnost či neopakovatelnost odůvodňovat. Nakonec k dané problematice

dodal, že soudní praxe zejména Ústavního soudu vyslovila určité nároky na

obsahovou stránku souvisejících příkazů (srov. zejména nález Ústavního soudu ze

dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06), tj. příkazů k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu, ovšem při zohlednění, že v dané fázi trestního

řízení nelze stran skutečností odůvodňujících odposlech a záznam požadovat

jistotu, ale postačují určité indicie, vyložené v odůvodnění takových

rozhodnutí. Podle názoru státního zástupce přitom předmětné náležitosti byly

naplněny a tudíž k porušení žádných práv obviněných, ani k naplnění žádného

dovolacího důvodu, nedošlo. Na okraj dodal, že podstatné v dané souvislosti

rovněž není, kdo je formálním uživatelem odposlouchávaného telefonního čísla,

ale rozhodní jsou jeho uživatelé faktičtí a z toho vyplývající faktická možnost

prostřednictvím odposlechu a záznamu zjistit důležité skutečnosti o trestné

činnosti (což se také ve věci obviněných zjevně podařilo).

Pokud jde o námitky, směřující proti aplikaci § 240 tr. zákoníku, předložené

obviněnými Mgr. P. Ch. a L. N., je především potřeba zmínit, že při jejich

hodnocení je nutné vycházet z učiněných skutkových zjištění, podle nichž

všichni obvinění jednali cíleně se záměrem zkrátit Českou republiku na

spotřební dani a na dani z přidané hodnoty a za tím účelem opakovaně dopravili

z Rakouska motorovou naftu tak, že za pomoci fingovaných dokladů její dovoz

nepřiznali a zmíněné daně nezaplatili. Tyto útoky v konečném důsledku směřovaly

ke škodě (v majoritní části také reálně vzniklé) ve výši cca 15 mil. Kč. S

ohledem na to se státní zástupce domnívá, že aplikace § 240 odst. 1, 3 tr.

zákoníku (příp. za užití § 21 odst. 1 a § 23 tr. zákoníku), včetně konstatování

potřebné subjektivní stránky, je zcela namístě. Na popsaném závěru ničeho

nemění ani skutečnost, že kupříkladu Mgr. P. Ch. zajištoval odběratele nafty a

jednání o ceně a přebíral platby. Bylo totiž právě důsledkem existence funkční

organizované zločinecké skupiny (viz dále), že jednotliví obvinění nemuseli

sami realizovat celou trestnou činnost od počátku do konce, ale mohli se vždy

soustředit na svůj vymezený úkol, s vědomím, že další pachatelé provedou úkony

další.

Pokud jde potom o posouzení jednání obviněných jako spáchané ve prospěch

organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, i zde je

podle názoru státního zástupce třeba se ztotožnit se závěry soudů činných dříve

ve věci. Jak bylo zjištěno, obvinění (případně se spoluobviněným M. Š.) jednali

po dohodě tak, že obviněný L. N.byl v rámci jejich skupiny nadřízeným a

ostatním uděloval pokyny k postupům při nakládání s naftou a při souvisejících

úkonech. Ostatní spoluobvinění potom jednali podle jeho pokynů, každý v zásadě

ve své vymezené oblasti, jak to podrobně popsal ve výroku o vině svého rozsudku

soudu prvního stupně. Takto všichni spoluobvinění jednali plánovitě, opakovaně

a poměrně sofistikovaným způsobem za účelem opakovaného krácení daně, které

bylo, zejména v návaznosti na jejich fungující souhru, opakovaně po dobu v

podstatě 5 měsíců úspěšné. Státní zástupce se domnívá, že učiněná skutková

zjištění tak aplikaci § 129 tr. zákoníku, resp. § 107 odst. 1 tr. zákoníku,

plně odůvodňují. S přihlédnutím k námitkám obviněných je totiž zřejmé, že

pachatele nespojovala jen dělba úkolů, postačující pro organizovanou skupinu,

ale skutečná hierarchie a propracovanost rozdělení úkolů a funkcí. Stejně tak

je zřejmé, že zásadním cílem skupiny bylo páchání výše uvedené trestné činnosti

po dostačující dobu několika měsíců (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I.

§ 1 až 139. Komentář. 1. Vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, s. 1231). Ani v daném

ohledu tak nelze soudům dříve činným ve věci ničeho vytknout.

Nakonec státní zástupce doplnil, že obviněný P. S. napadl i výrok o trestu

odnětí svobody, který shledal nepřiměřeným. K tomu ovšem uvedl, že námitky vůči

druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí,

lze ovšem v dovolacím řízení úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu

uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl

obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře

mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu,

zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a

v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu,

nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího

důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003

Sb. rozh. tr.). Ani v daném rozsahu tak není možné učiněné podání akceptovat.

Státní zástupce proto dovodil, že ve věci nedošlo ke vzniku vad, tvrzených v

dovolání obviněných. Podané opravné prostředky proto shledal zjevně

neopodstatněnými a navrhl je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.

Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r

odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska

Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím,

aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není

dán některý z důvodů pro odmítnutí uvedených dovolání podle § 265i odst. 1 tr.

ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1,

2 písm. a) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst.

1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují

náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně

vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými

vznesené námitky naplňují jimi tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací

důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. byly uplatněny v podstatě v

souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval

důvodem odmítnutí uvedených dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy

zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněná.

Všichni obvinění uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1

písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy,

jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném

nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu

je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní

kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými

ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z

toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být

samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení

(kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková

zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku

a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §

265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z

hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně

posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými

ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze

skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných

odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní

posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích

nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v

závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To

vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém

mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a

právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další

(třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v

takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z

hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také

nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může

skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až §

150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu

ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS

651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS

60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího

soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento

postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu

jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že

by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v

napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000,

sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR

nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94,

uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí pod

sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je

dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel

extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi

provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního

soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV.

ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního

soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková

zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadených

rozhodnutích, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich

návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém

materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit. Přesto se však Nejvyšší soud považuje

za potřebné z hlediska možného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a

učiněnými skutkovými zjištěními, jakož i s právními závěry učiněnými v

napadených rozhodnutích, stručně vyjádřit k uplatněným skutkovým námitkám

obviněných.

Obvinění Mgr. P. Ch. a J. P.také uplatnili dovolací důvod podle ustanovení §

265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolacím důvodem zde je rozhodnutí o zamítnutí

nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení

uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní

podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu

předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §

265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy

spočívá ve třech různých okolnostech: řádný opravný prostředek byl zamítnut z

tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §

253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro

takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových

náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně

poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, anebo

řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou

důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému

rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §

265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Obvinění Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. a M. Š. se ve svých dovoláních

zabývali nezákonností telefonních odposlechů.

Obviněný Mgr. P. Ch. k této námitce uvedl, že odposlech telefonních hovorů byl

pořízen v rozporu s právní úpravou a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne

23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/2006. Podle dovolatele příkazy, kterými bylo

rozhodnuto o odposlechu a pořízení záznamu telekomunikačního provozu, nesplňují

podmínky stanovené jednak zákonnou úpravou obsaženou v ustanoveních § 88 tr. ř.

a jednak odporují ústavněprávním požadavkům, o které se opírá shora uvedený

nález Ústavního soudu (obdobně argumentovali i obviněný R. P. a obviněný P. S.,

který stejně jako obviněný M. Š. poznamenal, že příkazy k odposlechům nebyly

řádně a dostatečně odůvodněny). Nadto nalézací soud a následně ani odvolací

soud neodkazují na konkrétní návrhy a konkrétní příkazy, když pouze konstatují

jejich soulad se zákonnými požadavky. Obviněný L. N.k tomuto také namítal, že v

nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/06, se Ústavní

soud podrobně zabýval náležitostmi příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu, mimo jiné se veřejně vyslovil proti obecně známému

faktu, kdy odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu je primárně

zjišťováno, zda určité osoby vůbec páchají trestnou činnost. Obdobně namítal P.

S., že odposlechy mají primárně sloužit k dokazování trestného činu, nikoliv ke

zjišťování toho, zda se trestný čin stal a v jakém rozsahu, jak tomu bylo v

dané věci (stejně argumentoval i obviněný M. Š.).

Obvinění L. N.a M. Š. také namítali, že ve spisovém materiálu absentuje

protokol o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, z něhož by bylo

patrno, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo

neopakovatelný považován. Obdobně obviněný R. P. namítal, že za splnění

podmínek uvedených v § 160 odst. 4 tr. ř. může být odposlech a záznam

telekomunikačního provozu vykonán i před zahájením trestního stíhání. V

protokolu o provedení tohoto úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých

skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. V opačném

případě nelze použít záznam v trestním řízení jako důkaz. Obvinění L. N.a R. P.

dodali, že záznam o zahájení úkonů v trestním řízení podle § 158 odst. 3 tr.

ř., sepsaný dne 8. 2. 2007 Celním ředitelstvím Ostrava, oddělení pátrání Frýdek

– Místek, pod sp. zn. OV-1435/TS-9/2007, neobsahuje žádnou zmínku o jejich

osobách.

Záznam telekomunikačního provozu byl podle obviněného Mgr. P. Ch. pořízen v

souvislosti s jinou kauzou, a to v souvislosti s činností skupiny podezřelých

údajně směřující k nezákonnému dovozu a prodeji lihu v kontejnerových zásilkách

na území České republiky, což namítal také obviněný L. N.a dodal, že záznam o

odposlechu pořízený v jiné trestní věci, než je ta, v níž byl telefonický

odposlech a záznam proveden, lze jako důkaz užít jen tehdy, pokud je v současné

době i v této věci vedeno trestní řízení pro trestný čin uvedený v § 88 odst. 1

tr. ř. Obviněný L. N.také vytknul, že není prokázáno znaleckým posudkem, že na

pořízených záznamech jde o hlasy obviněných. Ze všech těchto důvodů proto tento

odposlech a záznam telekomunikačního provozu, na základě kterého obecné soudy

dovodily vinu obviněného L. N., lze považovat jen za operativně pátrací úkon

podle zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších

předpisů, a ne za přípustný důkaz, který by mohl být použit v tomto trestním

řízení a stát se předmětem hodnocení podle § 89 odst. 2 tr. ř. Ústavní soud se

jasně vyslovil např. v nálezu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, kdy

stanovil, že pokud „tedy obecný soud rozhodne o vině především na základě

operativně pátracího prostředku citelně zasahujícího do soukromí osoby, aniž by

byl efektivně přezkoumán návrh na pořízení takového důkazu a aniž by byly

zaznamenány ve spise všechny relevantní skutečnosti odůvodňující jeho povolení,

porušuje ústavně garantovaná práva a svobody“. Tedy, aby bylo možno použít jako

důkaz záznamy ať už odposlechnutého telekomunikačního provozu nebo prostorového

odposlechu v jiné trestní věci, než ve které byly nařízeny, resp. povoleny, je

nezbytné, aby jejich nařízení, resp. povolení bylo ústavně souladné. Proto musí

z příslušných opatření vyplývat, na základě jakých konkrétních indicií je dán

vztah mezi sledovanou osobou (jí užívaným telefonním číslem nebo jí užívaným

prostorem) a podezřením ze spáchání určité trestné činnosti (k tomu se obdobně

ve svém dovolání vyjadřoval obviněný R. P.). Obviněný P. S. k tomu dále

namítal, že nebylo důvěryhodně prokázáno, že odposlouchávané telefonní číslo

patřilo odsouzenému. Odsouzeného nebylo možno objektivně ztotožnit s

odposlouchávaným telefonním číslem, neboť odsouzený takové číslo nikdy

nevlastnil (a nic nenasvědčuje, že by vlastnil), při domovní prohlídce bylo

zabaveno několik telefonů, ale žádný z nich neobsahoval kartu s předmětným

telefonním číslem a v neposlední řadě nebyl ani ztotožněn hlas odsouzeného na

provedených telekomunikačních záznamech, když nebyl vypracován znalecký posudek

z oboru fonetika. Stejně tak i obviněný M. Š. ve svém mimořádném opravném

prostředku uváděl, že pokud u hlavního líčení nevypovídal, nedal vzorek svého

hlasu ke znaleckému zkoumání, nebyl mu zabaven žádný telefon ani čipová karta,

pak nemůže být odposlech použit jako důkaz, když není ztotožněná jeho osoba

jako osoba volající, navíc majitel telefonu ještě nemusí být osoba volající.

Podle obviněných L. N., R. P. a M. Š. ve spisovém materiálu rovněž absentují v

originální podobě zadokumentované záznamy o odposlechu telekomunikačního

provozu na médiu pro verifikaci použitelnosti tohoto důkazu.

Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí k odposlechům a záznamům

telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tr. ř. uvedl, že podle jeho názoru

bylo postupováno zcela v souladu s trestním řádem. Dříve, než místně příslušný

soudce vydal příkaz, předcházela tomuto žádost policejního orgánu, jež byla

adresována příslušnému státnímu zastupitelství, které posléze podalo podrobně

odůvodněný návrh příslušnému soudci, který po zjištění splnění všech zákonných

podmínek vydal příslušný příkaz, jež odůvodnil ve smyslu ustanovení trestního

řádu. Provedené záznamy odposlechů jsou procesně využitelné, neboť je k nim

připojen protokol policejního orgánu, ze kterého vyplývá místo, čas, způsob i

obsah provedeného záznamu včetně orgánu, který jej pořídil. Zájmové hovory jsou

jednak zadokumentovány na médiu, jednak jsou přepsané v listinné podobě a tvoří

součást vyšetřovacího spisu. Nalézací soud rovněž akcentoval i ustanovení § 88

odst. 6 věta poslední tr. ř., podle kterého v jiné trestní věci, než je ta, v

níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako

důkaz užít tehdy, pokud je v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin

uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tímto uživatel odposlouchávané

stanice. Aby bylo možno pracovat se zadokumentovanými záznamy telekomunikačního

provozu, bylo nutno objektivizovat účastníky hovorů, resp. zájmových osob. Z

obsahu vyšetřovacího spisu bylo zjištěno, že obvinění S., N. a další neposkytli

ve smyslu ustanovení § 114 tr. ř. vzorek hlasu pro účely trestního řízení, jak

vyplývá z protokolů, jež se nachází ve spise na č. l. 1288 a násl. spisu. Nalézací soud si ověřoval, zda policejním orgánem označení účastníci

předmětných hovorů skutečně odpovídají realitě a tudíž bylo nutno učinit závěr,

jaké telefonní číslo užívali ať již obvinění či svědci, resp. účastníci

zájmového telefonního hovoru. Následně nalézací soud předestřel přehled

vycházející z obsahu vyšetřovacího spisu a údajů zde uvedených či vyplývajících

ze samotných telefonních hovorů, a popsal, na základě jakých zjištění dospěl k

závěru, která telefonní čísla používali jednotliví obvinění a svědci, a to

následovně K. 7 – ....... – obviněný P. S. – protokol o výslechu zadrženého

podezřelého ze dne 11. 6. 2008 – č. l. 84 – podezřelý udal tuto účastnickou

stanici jako kontaktní, protokol o domovní prohlídce + sdělení UZČ (č. l. 911 a

násl.), K. 07 (viz protokol na č. l. 2200), K. 08 – ........ – obviněný P. S. –

výpověď svědka S. K. – č. l. 5370 (číslo hovoru 7 přehledu) – nesprávně uvedeno

K. 57. Jako uživatel je ztotožněn obviněný P. S., K. 21 – ........– obviněný P. Ch. – protokol o výslechu zadrženého podezřelého ze dne 10. 6. 2008 – č. l. 52

– podezřelý udal tuto účastnickou stanici jako kontaktní, protokol o domovní

prohlídce + sdělení UZČ (č. l. 911 a násl.) K. 21 (viz č. l. 2203), protokol o

výslechu svědka L. B. ze dne 5. 8. 2008 – č. l. 1322, K. 28 – ..... 794 –

obviněný P. S. – výpověď svědkyně G. S.-M. na č. l. 5352 – z této účastnické

stanice bylo hovořeno osobou, která jednala za společnost OBUV – STYLE, mělo se

jednat o jistého P., k tomu K.

28 – hovory obviněný P. Ch. (.....) – obviněný

P. S. (K. 28), 22. 1., 27. 1. 2008, 30. 1. 2008, č. l. 2874 – 2875, 2905, 2916

– hovoří se o L. a S., o S., k tomu K. 28 – hovor obviněný P. S. (K. 28) –

nezjištěná polsky mluvící osoba, 28. 1. 2008, 18.56 hod., č. l. 2912 – hovoří

se o zajištění přepravy, K. 28 hovoří o G., svědek M. K. – č. l. 5389 – k

hovorům 37 (č. l. 5141) – rozhovor s K. 7 – souvisel s přepravou nafty, 198 (č. l. 5145), 290 (č. l. 5148), 323 (č. l. 5149) – z výpovědi vyplývá, že svědek

byl uživatelem stanice K. 82, dále, že uživatel stanic K. 7 a K. 28 byl shodný

(jedná se o obviněného P. S.), K. 32 – ..... – svědek L. B. – protokol o

výslechu svědka L. B. ze dne 5. 8. 2008 – č. l. 1322, K. 47 – .... – svědek R. O. – obviněný P. S. má v mobilním telefonu uloženo tel. číslo ...... – Rado+sk

(č. l. 6385) – K. 47, K. 57 – ..... – svědek S. K. – z hovoru č. 245 na č. l. 5353 je zřejmé, že uživatelem K. 57 byl svědek S. K., K. 58 – ......... –

nezjištěná osoba J. – výpověď svědkyně G. S.-M. na č. l. 5352 – neustanovená

osoba, kterou označuje B., dále výpověď svědkyně G. S.-M. na č. l. 5352 –

tvrdí, že jedním z účastníků hovoru (101, 103) je osoba, která jí volala v

souvislosti s objednáváním přeprav motorové nafty (jedná se o obviněného P. S.), K. 59 – .... – obviněný L. N.– hovor ze dne 15. 10. 2007, 16.55 hod.,

číslo hovoru 69 – volaný označuje volaného (K. 59) L., hovor ze dne 15. 10. 2007, 21.51 hod., číslo hovoru 81 – volaný končí hovor s volajícím (K. 59)

slovy: „…Dobře L., čau…“, výpověď svědka N. B., č. l. 3292 a násl. – za jednu z

hovořících osob označuje obviněného R. P., druhou osobu nezná, obviněný R. P. tedy byl v kontaktu s uživatelem stanice K. 59, K. 60 – ......... – obviněný P. Ch. – hovor ze dne 23. 10. 2007, 15.09 hod., číslo hovoru 297 – volající (K. 60) sděluje volanému, že je na jihu, že ten z jihu by se chtěl sejít s oběma,

buď s ní, nebo s ním, volající se ptá jestli to je možné, pak volající uvádí,

že nemyslí dopravce, ale firmu, tento hovor koresponduje s výpovědí svědka S. Z., hovor ze dne 9. 11. 2007, 14.03 hod., číslo hovoru 305 – volaný oslovuje

volajícího (K. 60) P., K. 61 – ....... – obviněný P. S. – hovor ze dne 27. 10. 2007, 13.30 hod., číslo hovoru 586 – volající (K. 61) se v hovoru označuje za

P., hovor ze dne 9. 11. 2007, 18.43 hod., číslo hovoru 344 – volaný oslovuje

volajícího (K. 61): „…Ahoj P.…“, hovor volající K. 61 – volaný svědek R. O.,

27. 10. 2007, 14.09 hod., č. l. 2826, volající K. 61 uvádí, že teď hovořil s

L., hovor volající K. 61 – volaný obviněný L. N.(776 497 103), 27. 10. 2007,

15.03 hod., č. l. 2830 – volající K. 61 protistranu označuje L., hovor volající

svědek R. O. – volaný K. 61 – 27. 10. 2007, 16.03 hod., č. l. 2833, svědek R. O. protistranu oslovuje P., P. říká, že zavolá L., poté v 16.13 hod. volající

(K. 61) volá obviněnému L. N. (776 497 103), K. 62 – ..... – svědek R. O. –

podle obsahu hovorů K. 62 s K. 47, 88,128, K. 63 – ...... – obviněný R. P. –

výpověď svědka N. B., č. l. 3292 a násl. – osobu uživatele stanice K.

63

označuje za R., který používal vozidlo Škoda Fabia, s tímto se potkával ve

Frýdku-Místku u Tesco (k tomu viz protokol a záznam o sledování osob a věcí –

č. l. 2400 – 2403 – dokumentuje setkání svědka s obviněným R. P. dne 30. 10. 2007), k tomu přehled hovorů na č. l. 3229 a násl. spisu, K. 68 – ... –

obviněný M. Š. – protokol o výslechu zadrženého podezřelého ze dne 11. 6. 2008

– č. l. 89 – K. 68 (viz č. l. 2203), podezřelý toto telefonní číslo udal jako

své kontaktní číslo, K. 76 – .... – svědek S. K. – výpověď svědka – S. K. – č. l. 5310 – 5319, 5355 – 5374, uživatelem stanice K. 76 byl svědek, K. 77 – .... – svědek N. B.– výpověď svědka N. B., č. l. 3292 a násl. – osobu uživatele

stanice K. 77 označuje za sebe, K. 78 – +421 918 287 764 – neustanovená osoba

I. – na to číslo bylo voláno z K. 61 (obviněný P. S.), K. 80 – +485 051 47 612

– svědek M. K. – výpověď svědka – M. K. – č. l. 5389 – označuje svou osobu za

uživatele této účastnické stanice, K. 81 – .... – svědek S. K. – výpověď svědka

– S. K. – č. l. 5310-5319, 5355-5374 – za uživatele účastnické stanice označil

svou osobu, výpověď svědkyně G. S.-M. na č. l. 5354 – uvádí, že protistranou je

řidič, hovory se týkají přeprav pro společnost OBUV – STYLE, K. 82 – ...... –

svědek M. K. – výpověď svědka – M. K. – č. l. 5389 a násl. – z této výpovědi

vyplývá, že byl uživatelem účastnické stanice K. 82, K. 86 – .... – obviněný M. Š. – výpověď svědka – M. K. – č. l. 5389 a násl. – vyjádření svědka k hovorům

37 (č. l. 5141) – rozhovor s K. 7 – souvisel s přepravou nafty, 198 (č. l. 5145), 290 (č. l. 5148), 323 (č. l. 5149) – z výpovědi vyplývá, že svědek byl

uživatelem stanice K. 82, dále, že uživatel stanic K. 7 a K. 28 byl shodný

(obviněný P. S.), dále z výpovědi lze dovodit, že uživatelem stanice K. 86 byl

obviněný M. Š., v hovoru padá jméno M., K. 88 – ..... – svědek R. O. – podle

obsahu hovorů K. 88 s K. 47, 62,128, K. 101 – ..... – svědek L. B. – protokol o

výslechu svědka L. B. ze dne 5. 8. 2008 – č. l. 1322, K. 104 – ..... – obviněný

L. N.– podle obsahu hovorů K. 104 a K. 59, K. 124 – ..... – obviněný P. Ch. –

protokol o výslechu svědka L. B. ze dne 5. 8. 2008 – č. l. 1322, K. 127 – ..... – obviněný P. S. – podle obsahu hovorů K. 127 s K. 61, 28, 7, K. 128 – ...... –

svědek R. O. – podle obsahu hovorů K. 128 s K. 47, 62, 88, K. 129 – ...... –

obviněný L. N.– podle obsahu hovorů, v hovorech se svědkem R. O. se hovoří o

možnosti zajištění razítka, o pokračování obchodu s jinými osobami – konkrétně

hovor ze dne 2. 2. 2008, 14.38 hod., číslo hovoru 6, dále hovor ze dne 3. 2. 2008, 13.30 hod., číslo hovoru 11, hovor ze dne 5. 2. 2008, 21.10 hod., číslo

hovoru 44 – volaný na pozadí jiné osobě sděluje: „…L.…“. Voláno je z K. 129, K. 130 – ......... – obviněný R. P. – hovor ze dne 5. 2. 2008, 15.43 hod., číslo

hovoru 38 – je hovořeno o nákupu nových mobilních telefonů – k tomu viz Sdělení

T-Mobile Czech Republic, a. s., na č. l. 2459 spisu, faktura na č. l. 2460

spisu a přiložené záznamy z bezpečnostních kamer na č. l. 2461 a násl. spisu –

to vše dokumentující nákup mobilních telefonů v tento den obviněným R. .

Při

ztotožňování účastníků hovorů nalézací soud vycházel i ze závěrů znaleckého

posudku z oboru kriminalistika, specializace kriminalistická a počítačová

expertiza, znalce Ing. Ivo Kadlčíka. Zmíněný znalecký posudek se nachází na č. l. 5926 a násl. spisu, kdy v úvodní části je specifikováno, které stopy a

vzorky byly zkoumány, kdy se jednalo o věci zajištěné v souvislosti s domovními

prohlídkami či prohlídkami nebytových prostor (viz č. l. 5927 – 5930 spisu). Předmětem znaleckého zkoumání bylo 18 mobilních telefonů a 25 čipových karet

(č. l. 5931 – 5933 spisu). Nalézací soud rovněž poukázal na zadokumentované

hovory vztahující se mj. k dovozu motorové nafty ze dne 17. 10. 2007, týkající

se bodu I. 5) rozsudku, kde vystupují oba obvinění P. S. a M. Š. (v

podrobnostech srov. str. 81 – 87 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).

Odvolací soud se rovněž velice obsáhle v odůvodnění svého rozsudku zabýval

zákonností opatřených záznamů o telekomunikačním provozu a zcela se ztotožnil

se závěry nalézacího soudu, přičemž rovněž poukázal na rozhodnutí nalézacího

soudu v hlavním líčení dne 20. 2. 2012. Odvolací soud uvedl, že z obsahu

spisového materiálu je zřetelné, že v této trestní věci došlo nejdříve k

zahájení úkonů trestního řízení, tzv. ve věci Odborem pátrání a dohledu Celního

ředitelství Ostrava ze dne 8. 2. 2010 (č. l. 1 spisu) pro podezření, že

nezjištěná skupina osob má doposud blíže nezjištěnými formami trestné

součinnosti páchat trestný čin zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby

podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., tedy zvlášť závažný úmyslný

trestný čin podle § 41 odst. 2 tr. zák., a to nezákonným dovozem lihu do České

republiky v kontejnerových zásilkách, s podezřením, že má dále sloužit k další

distribuci či výrobě alkoholických nápojů bez splnění zákonné daňové

povinnosti. Následně v souvislosti s dalšími zjištěnými skutečnostmi bylo

zahájeno řízení i ve věci podezření pro spáchání takového trestného činu ve

vztahu k podezření k činnosti takové skupiny osob, která svůj původní záměr

nezákonného dovozu lihu ukončila a zaměřila svoji činnost na nelegální dovoz

motorové nafty na území České republiky, při distribuci do Slovenské republiky,

kdy na území České republiky byly přepravy nelegálně ukončeny a minerální oleje

byly nabízeny k prodeji (č. l. 2 spisu). Při hodnocení základních podmínek

právní úpravy platné v době, kdy jednotlivé příkazy k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu byly vydány, nebylo zjištěno žádné podstatné procesní

pochybení, neboť existovalo důvodné podezření z páchání závažného trestného

jednání takového charakteru, jemuž odpovídala nezbytná potřeba zajistit

informace a důkazy i tímto, jinak krajním způsobem, zasahujícím do soukromí

jednotlivých osob, při respektování zásady subsidiarity aplikace takových

prostředků. Podstatou důvodů pro použití uvedených prostředků byla potřeba

prověření podezření z páchání promyšlené sofistikovaně provedené a zejména

značně utajované, velmi závažné trestné činnosti, s cílem ustanovit způsob

páchání trestného jednání a podíl, do té doby anonymních osob na takovém

jednání. Odvolací soud dále uvedl, že provedené odposlechy byly podloženy

formálně řádně vydanými příkazy, jež se vztahovaly ke všem záznamům v daném

období i k jednotlivým telefonním číslům. Tyto byly doloženy potřebnými

protokoly označenými názvem akce K. s příslušným číselným označením i samotným

zvukovým záznamem na paměťových mediích CD. Všechny tyto záznamy jsou součástí

přílohy spisu, jež měl i odvolací soud k dispozici a tyto v přípravě na veřejné

zasedání bedlivě přezkoumal. Také všem obviněným tyto záznamy byly plně

poskytnuty, případně na jejich žádost byl zkopírován jejich celý obsah či jeho

část, a to již v přípravném řízení (srov. údaje na č. l. 156, 159, 393, 640,

653 a další spisu).

Odvolací soud se neztotožnil s tvrzením obviněných, že pro

nedostatečný rozsah odůvodnění jednotlivých vydaných příkazů, by bylo možno

považovat tyto provedené záznamy o odposleších za neuskutečněné v souladu se

zákonem. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v kritické době, za tehdy účinného

znění trestního řádu, zákon nepožadoval současné zvýšené nároky na odůvodnění,

vztahující se ke konkrétním skutkovým okolnostem vedoucím k vydání takového

příkazu. To ovšem neznamená, že jednotliví soudci při rozhodování o vyhovění

návrhu na vydání takového příkazu zákonné podmínky nezvažovali. Odvolací soud k

posouzení namítané zákonnosti takových rozhodnutí dále připomněl názor

publikovaný v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze

dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013, podle nějž posuzování obsahu

odůvodnění napadených příkazů z toho pohledu, zda některé jsou svojí slovní

argumentací lépe, či méně výstižně odůvodněny skutkovými okolnostmi či v

právním výkladu, v situaci, kdy se jedná o zjevně navazující komplex úkonů při

šetření reálného trestního jednání, jež aplikaci takových prostředků

zasahujících do soukromí osob evidentně odůvodňovalo, nemůže mít zásadní vliv

na zpochybnění zákonnosti samotných příkazů a z nich vzešlých záznamů

telefonních odposlechů. Ve vztahu k samotnému provedení dokazování takto

zajištěnými důkazy záznamy obsahu telekomunikačního provozu orgány trestního

řízení dodržely podmínky § 88 odst. 6 tr. ř., když k jednotlivým zvukovým

záznamům byly připojeny protokoly s uvedením údajů o místě, času, způsobu a

obsahu provedených záznamů i o orgánu, který záznam pořídil, a ty záznamy

obsahující skutečnosti významné pro dokazování podle § 2 odst. 5 tr. ř. byly v

písemné formě vyhotoveny, případně v situaci, kdy zaznamenaly hovory vedené v

cizím jazyce, jejich obsah byl přeložen a samotné zvukové záznamy pak byly v

hlavním líčení přehrány (v podrobnostech srov. str. 27 – 33 odůvodnění rozsudku

odvolacího soudu). Odvolací soud zcela odmítl základní obsah tvrzení většiny

obviněných, že z obsahu telefonních záznamů nebylo možno bezpečně vzít za

prokázané, že tyto telefonní hovory vedli právě jednotliví obvinění. Odvolací

soud se ztotožnil s obsahem závěrů nalézacího soudu (srov. str. 82 – 85

rozsudku nalézacího soudu) ve vztahu k důvodům, z nichž dovodil, že v konkrétní

době zmíněné zájmové hovory byly uskutečněny těmi konkrétními uvedenými

osobami, včetně obviněných. Tato identifikace ostatně vyplývá nejenom z toho,

že jednotlivé osoby takové telefonní spojení v mnoha případech jako své

označily, ale i z obsahu vyjadřování osob, které hovory vedly, jejich

vzájemného oslovování, představení, návaznosti na další důkazy, například o

prokázané době a místě, kde se takové osoby nacházely, a jaké konkrétní jednání

vykazovaly. Je zcela nereálná možnost, že hovory z těchto sledovaných

telefonních čísel byly aktuálně vždy vedeny někým jiným, než osobami, které

jinak telefony k běžnému dalšímu hovoru užívaly.

Odvolací soud nemohl souhlasit

s názorem, že výhradně fonoskopickým znaleckým porovnáním zaznamenaných hlasů a

vzorků hlasů obviněných, kteří k úkonu na opatření hlasových vzorků odmítli

přistoupit, takové závěry bylo možno objektivizovat (srov. str. 34 odůvodnění

rozsudku odvolacího soudu).

Nejvyšší soud přezkoumal odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů a předložený

spisový materiál v částech týkajících se opatřených záznamů o telekomunikačním

provozu, a ohledně závěrů obou soudů nižších stupňů, s nimiž se plně ztotožnil,

dospěl k následujícím zjištěním.

Podle ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2008, je-li

vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný

úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva,

může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce

nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně

předpokládat, že jím budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení.

Podle odst. 2 tohoto ustanovení příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu musí být vydán písemně a odůvodněn. Současně v něm musí být stanovena

doba, po kterou bude odposlech a záznam prováděn a která nesmí být delší než

šest měsíců. Podle odst. 4 téhož ustanovení, má-li být záznam telekomunikačního

provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o

místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o osobě, která

záznam pořídila. Ostatní záznamy je třeba označit, spolehlivě uschovat a v

protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy. V jiné trestní věci,

než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze

záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je i v této věci vedeno trestní stíhání pro

trestný čin uvedený v odstavci 1 nebo souhlasí-li s tím účastník

odposlouchávané stanice. Podle ustanovení § 41 odst. 2 tr. zák. zvlášť

závažnými trestnými činy byly trestné činy uvedené v § 62 tr. zák. a ty úmyslné

trestné činy, na něž trestní zákon stanovil trest odnětí svobody s horní

hranicí trestní sazby nejméně osm let.

Odposlech a záznam telekomunikačního provozu (elektronické komunikace) je

zajišťovacím institutem, který je svou povahou velmi blízký operativně pátracím

prostředkům upraveným v § 158b a násl. tr. ř. Nařídit odposlech a záznam

telekomunikačního provozu lze jen, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou

získány významné skutečnosti pro trestní řízení. Skutečnostmi významnými pro

trestní řízení jsou především skutečnosti naznačené v § 89 odst. 1 písm. a) až

c) tr. ř. za podmínky, že jsou pro trestní řízení závažné. Odposlech a záznam

telekomunikačního provozu může být vykonán i před zahájením trestního stíhání

jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Za splnění podmínek uvedených v § 160

odst. 4 tr. ř. může být odposlech a záznam telekomunikačního provozu vykonán i

před zahájením trestního stíhání (§ 160 tr. ř.). V protokolu o provedení tohoto

úkonu (srov. odstavec 6 věty první) je třeba vždy uvést, na základě jakých

skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován (srov. § 160

odst. 4 poslední věta tr. ř.). Za splnění všech podmínek stanovených v § 88 tr.

ř. může být záznam telekomunikačního provozu (elektronické komunikace) použit v

trestním řízení jako důkaz, je však nutné k němu připojit protokol s uvedením

údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu,

který záznam pořídil.

Obvinění ve svých dovoláních odkazovali na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5.

2007, sp. zn. II. ÚS 615/2006, uveřejněný pod č. 88 ve sv. 45 Sb. nál. a usn.

ÚS ČR, podle nějž soudní příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu musí být podle § 88 tr. ř. písemný a odůvodněný, z toho vyplývá, že

musí být vydán ve vztahu k určité osobě, proti níž se již trestní stíhání pro

uvedené trestné činy vede, nebo vůči níž je důvodné podezření, že se takových

trestných činů dopustila. Pokud je řízení vedeno pouze na základě důvodného

podezření, musí být v odůvodnění vyloženo, o jaké indicie se takový závěr

opírá. Může tedy být vydán jen v řádně zahájeném trestním řízení pro zákonem

kvalifikovanou trestnou činnost, a musí být podložen relevantními indiciemi, z

nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání takového trestného činu. Příkaz

musí být individualizován ve vztahu ke konkrétní osobě, která je uživatelem

telefonní stanice. Pokud tato skutečnost nevyplývá ze zjištění, že se jedná o

majitele telefonní stanice, musí být zdůvodněno, na základě jakých zjištění je

dovozováno, že ji má v držení a že ji skutečně používá, nebo ji v minulosti v

nikoliv nepodstatné míře používala, a že tak bude s vysokou pravděpodobností

činit i v budoucnu. Konečně musí příkaz alespoň v minimální míře konkrétně

uvést, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být takto zjištěny, a

z čeho je to vyvozováno. Dovolatelé rovněž odkazovali na nález Ústavního soudu

ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/06, uveřejněný pod č. 150 ve sv. 46 Sb.

nál. a usn. ÚS ČR, jenž ukládá, aby i v řízení podle § 88a odst. 1 tr. ř. byla

zkoumána opodstatněnost vedení příslušného trestního řízení. Z hlediska ústavně

chráněných základních práv je nepřípustné, aby zahájení úkonů k objasňování a

prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin

podle § 158 odst. 3 tr. ř., např. ve formě odposlechů, bylo zneužíváno jako

prostředku k teprve dodatečnému opatřování podkladů pro tento postup, tj.

samotné důvodnosti podezření. Dovolatelé v neposlední řadě odkazovali také na

nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, uveřejněný

pod č. 15 ve sv. 56 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, který zkonstatoval, že pokud v dané

věci existovaly konkrétní skutečnosti, z nichž vyplývalo podezření, že se na

souzené trestné činnosti podílí stěžovatel, pak to s ohledem na ústavní limity

nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mělo být patrno již z

odůvodnění příslušného opatření soudu a posléze z opatření státního zástupce.

Nejvyšší soud tak v intencích těchto nálezů přezkoumal předmětný obsah

spisového materiálu a zjistil následující skutečnosti svědčící pro to, že

jednotlivé příkazy byly individualizovány ve vztahu ke konkrétní osobě. Nejprve

je však třeba zdůraznit, že v této trestní věci bylo řádně zahájeno trestní

řízení, a to úkony podle § 158 odst. 3 tr. ř. ze dne 8. 2. 2007 (č. l. 1 spisu)

a ze dne 8. 10. 2007 (č. l. 2 spisu), a to pro podezření ze spáchání trestného

činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3

písm. a), c) tr. zák. Ačkoliv v těchto úkonech policejního orgánu nebyla

skupina podezřelých uváděna jmenovitě, jak bylo namítáno dovolateli,

nezpůsobuje tato okolnost žádnou vadu tohoto trestního řízení, neboť ustanovení

§ 158 odst. 3 tr. ř. pouze vyžaduje, aby o zahájení úkonů trestního řízení k

objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán

trestný čin, sepsal policejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové

okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dověděl. K

objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán

trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a

zajišťuje stopy trestného činu, v rámci čehož je mj. oprávněn způsobem uvedeným

v hlavě čtvrté, kam spadá i odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle

ustanovení § 88 tr. ř., provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud

podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu

činného v trestním řízení [srov. § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř.]. Až v rámci

zahájení trestního stíhání hovoří ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř. o tom, že

nasvědčují-li prověřováním podle § 158 tr. ř. zjištěné a odůvodněné skutečnosti

tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej

spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního

stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle § 159a

odst. 2 a 3 tr. ř. nebo § 159b odst. 1 tr. ř. Ustanovení § 158 odst. 3 tr. ř.

tedy nevyžaduje konkrétní vymezení podezřelých osob, což vyplývá z toho, že

uvedené ustanovení upravuje postup orgánů činných v trestním řízení před

zahájením trestního stíhání, tedy v době, kdy získané poznatky jsou často

minimální a teprve prověřováním jsou získávány důkazy, které mají vliv na to,

zda orgány činné v trestním řízení budou mít dostatek důkazů pro to, aby mohly

zahájit trestné stíhání konkrétní osoby či osob, a tím ukončit prověřování a

přejít do fáze vyšetřování. Počáteční menší rozsah důkazního materiálu,

sestávající nezřídka jen z operativně pátracích úkonů, je tedy až následně

rozšiřován o další důkazy, které jsou potom v rámci řízení před soudem v

souladu se zákonem „zprocesněny“, jako je tomu i v případě odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu.

Nejvyšší soud tak k námitce obviněných, že záznam o zahájení úkonů v trestním

řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř., sepsaný dne 8. 2. 2007 Celním ředitelstvím

Ostrava, oddělení pátrání Frýdek – Místek, pod sp. zn. OV-1435/TS-9/2007,

neobsahuje žádnou zmínku o jejich osobách, podotýká, že tato okolnost nemá vliv

na zákonnost pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, neboť z

předloženého spisového materiálu se podává, že již v té fázi trestního řízení,

kdy docházelo k vydávání jednotlivých příkazů k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu, zde byly indicie, na základě nichž bylo možné určit,

tedy individualizovat jednotlivé osoby, podílející se na stíhané trestné

činnosti. K ustanovení osob podílejících se na šetřené trestné činnosti bylo

využito zejména sledování osob a věcí podle ustanovení § 158d odst. 1, 2 tr. ř. Podle záznamu o sledování osob a věcí ze dne 22. 10. 2007 (č. l. 2391 a násl. spisu) byl lustrací vozidla Mercedes 250D RZ ..... zjištěn jako majitel M. Š. (srov. č. l. 2392 spisu). Podle záznamu o sledování osob a věcí ze dne 31. 10. 2007 (č. l. 2400 a násl. spisu) byl poznán řidič motorového vozidla Škoda

Fabia, RZ ....... R. P. s osobou M. Š. (k tomu také srov. smlouvu o nájmu

tohoto automobilu založenou na č. l. 1980 spisu, uzavřenou mezi pronajímatelem

D. K., jenž byl ustanoven v záznamu o sledování osob a věcí na č. l. 2397

spisu, a R. P.). V záznamu o sledování osob a věcí ze dne 31. 10. 2007 byl

ztotožněn jednatel společnosti MIRANET, s. r. o., M. O.r (č. l. 2403 spisu). V

záznamu o sledování osob a věcí vystupuje také polský řidič S. K. (č. l. 2415

spisu). Jelikož se jednalo o organizovanou zločineckou skupinu, v rámci níž se

jednotlivé osoby ji tvořící snažily jednat maximálně utajeně, docházelo k

postupnému ustanovování osob, které se podílely na trestné činnosti spočívající

v nezákonném dovozu minerálních olejů do České republiky. Tak např. podle

úředního záznamu Celního ředitelství Ostrava, odbor Pátrání a dohledu, ze dne

23. 10. 2007, byl dne 17. 10. 2007 ustanoven M. Š. jako osoba, která má od

řidičů cisteren s minerálními oleji přebírat přepravní doklady s tím, že tyto

doklady následně má odevzdávat osobám kolem P. S., který jej na tuto činnost

najal. M. Š. měl tuto činnost vykonávat od 17. 10. 2007, předtím ji vykonával

sám P. S. (srov. č. l. 1981 spisu). Podle úředního záznamu téhož orgánu ze dne

21. 11. 2007 bylo předchozí den u ředitelky Hotelového domu Merkur v H. zjištěno, že v rámci pronájmu nebytových prostor společnosti GRAND Bohemia oil

byl jako kontaktní osoba uváděn obviněný J. P. tel. č. .... (srov. č. l. 1947

spisu). Nejvyšší soud zdůrazňuje, že je potřeba přihlédnout i k tomu, že kromě

obviněných Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S., M. Š. a J. P. na dovozech

participovali také státní příslušníci Slovenské republiky R. O. a N. B.,

jejichž trestní věc byla předána justičním orgánům Slovenské republiky, a dále

polští řidiči kamionů, kteří zajišťovali faktickou přepravu z Rakouska. Z

uvedeného je zřejmé, že se jednalo o přeshraniční trestnou činnost (Rakousko –

Polsko – Česká republika – Slovensko).

Bylo tedy na orgánech činných v trestním

řízení, aby se zabývaly i tím, zda je třeba i další osoby ustanovit jako

pachatele, příp. účastníky na předmětné trestné činnosti. Individualizace

konkrétních pachatelů byla také komplikována tím, že sledovaná skupina často

měnila anonymní SIM karty. Jak se uvádí např. v odůvodnění příkazu k odposlechu

a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 13. 6. 2007, skupina podezřelých

realizovala částečnou obměnu používaných anonymních telefonních stanic, za

účelem snížení možnosti jejich odhalení (srov. č. l. 1989 spisu), stejně tak v

žádosti o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze

dne 25. 6. 2007 se uvádí, že „ke kontaktu s dalšími osobami mají používat mimo

jiné i níže uvedené anonymní a paušální telefonní SIM karty a e-mailové adresy,

které slouží ke kontaktu mezi podezřelými“ a že „skupina podezřelých

realizovala částečnou obměnu používaných anonymních telefonních stanic za

účelem snížení možnosti jejich odhalení“ (srov. č. l. 1997 spisu). Ačkoliv tedy

v návrzích a příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyla

z důvodu utajení uváděna konkrétní jména a individualizace byla provedena

primárně podle telefonních čísel, IMEI a e-mailových adres, přesto má Nejvyšší

soud za to, že orgány činné v trestním řízení disponovaly dostatečným důkazním

materiálem, na jehož základě ustanovily později jednotlivé obviněné (tehdy

podezřelé) jako pachatele této trestné činnosti.

V době, kdy docházelo k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, tak

existovalo u individualizovaných pachatelů, kteří působili jako organizovaná

zločinecká skupina, důvodné podezření, že se dopouštějí trestné činnosti

spočívající v krácení daně. Orgány činné v trestním řízení zjistily jak

odesílatele, tak oprávněného příjemce minerálních olejů, zjistily nasmlouvané

příjemce minerálních olejů v České republice, ustanovily obviněného J. P. jako

osobu, která v Komerční bance vystupovala s dispozičním právem k účtu č. .....

klienta Komerční banky J. P. [srov. přípis a záznam kamerového systému Komerční

banky, a. s., na č. l. 2435 a násl. spisu, který byl v rámci hlavního líčení

konaného dne 23. 1. 2012 postupem podle ustanovení § 213 odst. 1 tr. ř.

předložen stranám k nahlédnutí, a k němuž neměla obhájkyně JUDr. Hrazdílková (v

substituci JUDr. Josefa Jurase) obviněného J. P., který nebyl u tohoto hlavního

líčení přítomen, žádných výhrad ani připomínek (č. l. 7231 spisu)], ustanovily

také obviněného R. P., který kromě jiného pronajal kanceláře pro společnost

GRAND Bohemia oil (srov. již shora zmíněný úřední záznam na č. l. 1947 spisu),

ustanovily obviněného P. S., který zajišťoval polského přepravce (srov. rovněž

shora zmíněný úřední záznam na č. l. 1981 spisu) a obviněného M. Š., kterého

řídil obviněný P. S. (srov. tamtéž), ustanovily obviněného L. N., u nějž byly v

rámci prohlídky jiných prostor konané v osobním motorovém vozidle evidovaném na

jeho osobu mj. zajištěny dva internetové výpisy z obchodního rejstříku

Slovenské republiky vztahující se k podnikatelskému subjektu OBUV – STYLE, a

dále „oznámenie platobných symbolov pre účely platenia spotrebnej dane a

zloženia zábezpeky“ vydané dne 22. 8. 2007 Celním úřadem Trenčín daňovému

subjektu OBUV – STYLE (srov. č. l. 840 – 843 spisu), a v neposlední řadě

ustanovily také obviněného Mgr. P. Ch., kterého usvědčují smlouva o

zprostředkování a faktura, zažurnalizované na č. l. 1112 – 1114 spisu, přičemž

podle smlouvy o zprostředkování, kterou uzavřel již dne 2. 4. 2007 se

společností PTD, se zavázal, že zajistí využití jedné nádrže na motorovou naftu

ve skladu v PJ Bohumín a na podkladě této smlouvy poté fakturoval společnosti

PTD za období od 1. 10. 2007 do 31. 10. 2007 částku 35.700 Kč. Nejvyšší soud

proto neshledal, že by odposlechy byly zneužity jako prostředek k teprve

dodatečnému opatřování podkladů pro samotné odůvodnění podezření, neboť již v

době, kdy předmětné odposlechy byly nařizovány a posléze realizovány,

existovalo určité pro tuto fázi řízení odůvodněné podezření ze spáchání

předmětné trestné činnosti konkrétních obviněných (tehdy podezřelých).

Načítám další text...
⚖ Zeptejte se AI asistenta na toto rozhodnutí