5 Tdo 79/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26.
dubna 2006 o dovolání podaném obviněnými T. F., a M. Š., proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 9 To 417/2004, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp.
zn. 2 T 104/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání T. F. a M. Š. o d m í t a
j í .
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 2 T
104/2001, byli mj. obvinění T. F. a M. Š. uznáni vinnými trestnými činy podpory
a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260
odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1
tr. zák. Za tyto trestné činy jim byl podle § 260 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst.
1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle
§ 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební
dobu v trvání čtyř roků s dohledem, a podle § 60a odst. 3 tr. zák. bylo
obviněným dále uloženo, aby se zdrželi veškerého jednání, kterým by podporovali
nebo propagovali hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod
občanů, hlásali národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť a aby se
zdrželi styku s osobami, které se tohoto jednání zjevně dopouštějí. Podle § 55
odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněným uložen trest propadnutí věcí
vyjmenovaných v tomto rozsudku.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Brně, který rozsudkem ze dne
12. 5. 2005, sp. zn. 9 To 417/2004, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř.
zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř.
nově rozhodl tak, že mj. obviněné T. F. a M. Š. uznal vinnými trestným činem
podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §
260 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., za který jim podle § 260 odst. 2 tr. zák.
uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 58 odst.
1 tr. zák. a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání tří roků s dohledem, a podle § 60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněným dále
uloženo, aby se zdrželi veškerého jednání, kterým by podporovali nebo
propagovali hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů,
hlásali národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť a aby se zdrželi
styku s osobami, které se tohoto jednání zjevně dopouštějí. Podle § 55 odst. 1
písm. a), b) tr. zák. byl obviněným uložen trest propadnutí věci. Spoluobvinění
J. D. a S. K. byli tímto rozsudkem uznáni vinnými trestným činem podněcování k
národnostní a rasové nenávisti podle § 198a tr. zák. ve znění zákona č.
152/1995 Sb. a odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož
výkon byl oběma obviněným podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou
roků. Rovněž těmto obviněným byl uložen trest propadnutí věci.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně napadli obvinění T. F. a M. Š.
dovoláními podanými prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1
tr. ř. Tyto své mimořádné opravné prostředky opřeli oba dovolatelé o důvod
uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení.
Dovolatel T. F. v odůvodnění svého dovolání nejprve zrekapituloval průběh
dosavadního trestního řízení v dané věci. Krajský soud se podle jeho názoru
důsledně nezabýval naplněním skutkové podstaty trestného činu podle § 260 odst.
1, 2 tr. zák. Zjištěnými skutkovými okolnostmi totiž nelze identifikovat
konkrétní hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka. Obviněný ani
skupina B. se nikdy k žádnému hnutí nehlásili ani je nepodporovali. Úmysl
obviněného nesměřoval k podpoře či propagaci konkrétního hnutí ani k ohrožení
ústavně zakotvených práv občanů. Podle další námitky je grafická symbolika
užívaná skupinou běžně užívána v umělecké sféře. Navrhl proto, aby dovolací
soud zrušil obě napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu I. stupně k novému
projednání a rozhodnutí, nebo aby sám rozhodl rozsudkem o zproštění obviněného
obžaloby.
Obviněný M. Š. v dovolání uvedl, že z doplnění znaleckého posudku nelze určit,
které hnutí měl svým jednáním propagovat a podporovat. Konkrétní a existující
hnutí neuvedl v odůvodnění rozsudku ani krajský soud. Proto opět nebyla
prokázána objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podle § 260 odst.
1, 2 písm. a), b) tr. zák. Stejně tak zůstala nenaplněna i subjektivní stránka
trestného činu. Proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí
krajského soudu a věc vrátil (patrně tomuto soudu) k novému projednání a
rozhodnutí, nebo aby Nejvyšší soud rozhodl sám, aniž by konkrétní způsob
rozhodnutí specifikoval.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou
splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že obě
dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., byla
podána v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e
odst. 1 tr. ř.) a splňují náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázali ve svých
podáních oba dovolatelé, lze také z obsahového hlediska považovat za důvod
uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro
provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Dovolání z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze
skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2
odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní
posouzení.
Podle námitek dovolatele T. F. nelze ze skutkového stavu věci identifikovat
konkrétní hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka. Hudební
skupina B. se nikdy k žádnému hnutí nehlásila ani je nepodporovala a úmysl
obviněného nesměřoval k podpoře či propagaci konkrétního hnutí. Obdobně podle
tvrzení obviněného M. Š. nelze určit, které hnutí měl svým jednáním propagovat
a podporovat. Kromě objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle §
260 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. zůstala podle jeho názoru nenaplněna i
jeho subjektivní stránka. Tyto námitky zpochybnily právní posouzení skutku v
naplnění znaku hnutí a v subjektivní stránce činu. Z hlediska jejich obsahu
odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší
soud tak mohl posoudit jejich důvodnost. Přitom zjistil, že obě dovolání jsou
zjevně neopodstatněná.
Trestného činu podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod
člověka podle § 260 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. (ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 405/2000 Sb.) se dopustí, kdo podporuje nebo propaguje
hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá
národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině
osob, spáchá tento čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně
účinným způsobem a jako člen organizované skupiny. Objektem tohoto trestného
činu je ochrana základních lidských práv a svobod, rovnoprávnost lidí bez
rozdílu rasy, národnosti, náboženské příslušnosti, sociální příslušnosti nebo
původu. Podpora hnutí uvedeného v § 260 odst. 1 tr. zák. může mít podobu
materiální nebo morální, obě se mohou prolínat. Za materiální podporu bude
možno považovat poskytování finančních prostředků, nemovitého i movitého
majetku (například budov, technických prostředků), služeb. Morální podpora může
mít podobu utvrzování stávajících příslušníků hnutí v jejich počínání, resp.
může spočívat v získávání příslušníků nových. Propagace hnutí může být otevřená
(přímá), spočívající ve veřejném oslavování a vyzdvihování hnutí, hlásání jeho
tezí a cílů, a skrytá (nepřímá), například v podobě tvorby či prezentace
literárního, dramatického, výtvarného či filmového díla, které glorifikuje
hnutí či jeho představitele. Na rozdíl od pouhého projevu sympatií,
postihovaného podle subsidiárního ustanovení § 261 tr. zák., zde musí existovat
úmysl pachatele takovým jednáním ovlivnit další osoby.
Nezbytným předpokladem uznání viny daným trestným činem je skutkový stav, ze
kterého vyplývá podpůrná či propagační činnost pachatele, směřovaná ve vztahu k
hnutí popsanému v § 260 odst. 1 tr. zák. Existence takového hnutí v daném
případě byla obviněnými v dovolání zpochybněna. Při výkladu pojmu hnutí
panuje shoda v tom, že nelze vycházet z definice „politického hnutí“ ve smyslu
zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických
hnutích, ve znění pozdějších předpisů. Ten předpokládá u politického hnutí jeho
registraci. Jednou z podmínek registrace hnutí podle § 4 písm. d) citovaného
zákona je, že jeho činnost neohrožuje mravnost, veřejný pořádek nebo práva a
svobodu občanů. Z toho je zřejmé, že hnutí otevřeně sledující cíle uvedené v §
260 odst. 1 tr. zák. by nikdy nemohlo být registrováno. Za hnutí ve smyslu
daného ustanovení je tak třeba považovat skupinu osob do určité míry
organizovanou a strukturovanou, byť formálně neregistrovanou, hlásající
stanoviska a zastávající postoje uvedené v citovaném ustanovení.
Na tomto místě je vhodné uvést, že učiněné rozhodnutí je v pořadí druhým
rozhodnutím dovolacího soudu v téže trestní věci. Nejvyšší soud rozhodl
usnesením ze dne 13. července 2004, sp. zn. 5 Tdo 563/2004, o dovolání podaném
obviněným T. F. tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. ohledně tohoto obviněného
zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 9 To
114/2003, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. a § 261 tr. ř. toto usnesení zrušil
také ohledně obviněných J. D. a S. K. Současně podle § 265k odst. 2 tr. řádu
zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 2651 odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud mj. vyslovil názor, že
hnutí skinheads jako celek, které podle původního rozhodnutí měli obvinění
propagovat a podporovat, nelze označit za hnutí prokazatelně směřující k
potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající národnostní, rasovou,
náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob tak, jak
předpokládá základní skutková podstata trestného činu podle § 260 odst. 1 tr. zák., neboť v rámci tohoto hnutí lze vedle skupin hlásajících zmíněnou zášť
rozlišit také skupiny (hnutí), které k potlačení práv a svobod člověka
nesměřují. Pokud tedy podle popisu skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu
I. stupně koncertní a propagační činnost obviněných směřovala k hnutí
skinheads, nebylo možné bez dalšího dospět k závěru, že by takové jednání
prokazatelně podporovalo hnutí, jež pro naplnění skutkové podstaty trestného
činu požaduje zákon v § 260 odst. 1 tr. zák. Stejně tak ke spáchání tohoto
trestného činu nepostačovala skutková zjištění, podle kterých obvinění svým
jednáním šířili, propagovali a podporovali fašistickou, rasistickou,
nacistickou a xenofobní ideologii, ani zjištění, podle kterých texty písní
skupiny Buldok hlásaly tzv. bílý rasismus, antisemitismus a obecnou nenávist
vůči osobám jiné barvy pleti než bílé. Těmito skutkovými okolnostmi nebylo
možné identifikovat konkrétní hnutí, jež svými idejemi prokazatelně směřovalo k
potlačení práv a svobod člověka. Nejvyšší soud tedy v předchozím rozhodnutí
(kromě jiného) shledal důvodnými dovolací námitky obviněného T. F. týkající se
nesprávného právního posouzení zjištěného skutku, a to konkrétně nedostatků ve
zjištění hnutí prokazatelně směřujícího k potlačení práv a svobod člověka nebo
hlásajícího národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči
jiné skupině osob. Soudy obou stupňů nevěnovaly v původním řízení potřebnou
pozornost otázce zjištění a vyjádření konkrétního hnutí popsaného v § 260 odst. 1 tr. zák., které obvinění měli svým jednáním podporovat a propagovat.
Zjištěný
skutek, jak byl popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku Okresního soudu ve Žďáru
nad Sázavou, s nímž se odvolací soud v předchozím řízení prakticky ztotožnil,
byl tudíž v dané věci nesprávně právně posouzen a vytčená pochybení nebyla
odstraněna ani v řízení u odvolacího soudu, ačkoli prakticky tytéž vady byly
obviněným vytýkány v jeho odvolání.
Krajský soud následně rozhodl způsobem popsaným v úvodu tohoto rozhodnutí.
Podkladem vydání odsuzujícího rozsudku byl skutkový stav věci, podle kterého
„obvinění T. F. a M. Š. v období nejméně od 17. 2. 1994 do přesněji nezjištěné
doby v roce 2000 a obvinění J. D. a S. K. v přesněji nezjištěné době od roku
1995 do roku 1998 na různých místech v Č. r. a dále i ve S. r. a v P. r. jako
členové hudební skupiny B., mezi jejíž zakladatele patřili T. F. a M. Š., na
nejméně dvaceti živých koncertech této skupiny a obvinění J. D. a S. K. nejméně
na čtyřech koncertech, kterých se zúčastňoval značný počet posluchačů především
z řad členů a příznivců hnutí skinheads, a jednak výrobou a distribucí
magnetofonových kazet a kompaktních disků s nahrávkami skupiny B., sborníků
textů jejich písní, skinheadských časopisů - zinů triček, odznaků a dalších
obdobných materiálů, šířili formou zasilatelské služby obvinění T. F. a M. Š.,
kdy tyto materiály prodali nejméně 232 osobám za částku nejméně 272.433, Kč,
propagovali a podporovali fašistickou, rasistickou, nacistickou a xenofobní
ideologii, obsaženou v textech některých jejich písní hlásajících tzv. bílý
rasismus - což je obecná nenávist vůči osobám jiné barvy pleti než bílé a
představy o nadřazenosti bílé rasy, antisemitismus, výzvy k zabíjení nepřátel,
a tato jejich činnost měla kladnou odezvu především mezi příznivci těchto
myšlenek spojenou s masovou účastí na koncertech a nakupováním zvukových
nosičů, textových souborů a dalších věcí souvisejících se skupinou B. a
skinheadským hnutím a zinů produkovaných osobami stejného extremistického
smýšlení v rámci hnutí skinheads, jako jsou B. H. S., B.&H., N. o., N. a.,
které v uvedené době působily na území Č. r.“.
Hnutím ve smyslu § 260 odst. 1 tr. zák., které měli obvinění podle skutkových
zjištění podporovat a propagovat, jsou tedy skupiny působící v rámci hnutí
skinheads, konkrétně B. H. S., B.&H., N. o. a N. a. Na základě pokynu
dovolacího soudu vyžádal krajský soud doplnění znaleckého posudku z oboru
politologie, historie a lingvistiky znalcem PhDr. Z. Z. (č. l. 1224). Znalec
doplnil svůj předcházející posudek o výběr úryvků z textů písní,
interpretovaných obviněnými, které výslovně obsahují výzvy či projevy
brutality, násilí, odkazy na německý nacismus nebo neonacismus, šíří nenávist
vůči Židům a vyzývají k záchraně „bílé rasy“. Výslovně také uvedl, že některé
části jemu předloženým textů přejímají hesla, resp. slogany existujících
skupin, jež otevřeně propagují rasismus, antisemitismus, xenofobii, či dokonce
přejímají myšlenky nacismu a fašismu. Dále se v posudku zabýval skupinami či
frakcemi hnutí skinheads a jmenoval organizace a skupiny, které lze považovat
za potenciální konzumenty hudební produkce skupiny B. a které jsou současně
považovány za neofašistické, resp. neonacistické. Přitom vycházel ze závěrů
výročních zpráv ministerstva vnitra ČR z let 1998 až 2002 a ve výčtu popsaných
skupin či hnutí jmenoval B.&H., B. H. S., N. o., N. a. aj. Postojům těchto
skupin či hnutí podle znalce plně odpovídal obsah textů písní skupiny B.
Podle názoru Nejvyššího soudu lze hnutí, resp. skupiny označené v předchozím
odstavci považovat za hnutí ve smyslu § 260 odst. 1 tr. zák. Aniž by bylo třeba
opakovat závěry citovaného znaleckého posudku, je zřejmé, že B. H. S., B.&H.,
N. o. a N. a. jsou neonacistickými hnutími, která vyvíjejí činnost spočívající
mj. ve vydávání periodik a organizaci srazů jejich přívrženců často
doprovázených hudební produkcí tzv. skinheadských skupin – jedná se tedy o
hnutí do určité míry organizovaná, byť formálně neregistrovaná. Stejně tak je
nepochybné, že hlásají stanoviska a zastávají postoje zjevně neslučitelné se
zachováním práv a svobod všech lidí, zejména práva na existenci a rovné
postavení národnostních a rasových menšin (srov. čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 24 a
čl. 25 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve
znění pozdějších ústavních zákonů).
Obviněný M. Š. nepovažoval obsah znaleckého posudku za „relevantní“. Takto
formulovaná námitka dovolání nenaplňuje uplatněný dovolací důvod, neboť
nevytýká právní vadu napadeného rozhodnutí, ale brojí proti obsahu provedeného
důkazu. Nad rámec přezkumu dovolání však Nejvyšší soud dodává, že pokud se
podkladem pro označení skupin a hnutí, vyznávajícího rasistické, neonacistické
či antisemitské názory a myšlenky, stala výroční zpráva ministerstva vnitra Č.
r., nelze takovému postupu nic vytknout. Zjišťování existence a případné
monitorování takových skupin osob na území Č. r. evidentně spadá do kompetence
této státní instituce.
Nejvyšší soud se proto neztotožnil s námitkami obou dovolatelů, podle kterých
ze skutkového stavu věci není možno dovodit hnutí odpovídající kritériím
uvedeným v § 260 odst. 1 tr. zák. Taková hnutí jsou označena ve výroku
napadeného rozsudku odvolacího soudu. Pokud v odůvodnění tohoto rozsudku nejsou
blíže popsána, je tato nedůslednost Krajského soudu v Brně porušením ustanovení
§ 125 odst. 1 tr. ř., nikoli však vadou, která by zakládala nesprávnost
právního posouzení skutku a vyžadovala zásah do pravomocného rozsudku v
dovolacím řízení. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud s přihlédnutím k
doplnění znaleckého posudku, díky kterému je ve skutečnostech objasněných v
odvolacím řízení patřičný podklad pro závěr o existenci zmíněných hnutí.
Námitky obviněných prosazující opačný závěr je třeba odmítnout podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř.
Krajský soud na str. 12 svého rozhodnutí přitom konstatoval, že se necítil být
vázán vysloveným názorem Nejvyššího soudu ohledně hodnocení pojmu hnutí a
poukázal na údajně opačná stanoviska Nejvyššího soudu vyslovená v jeho
předchozí rozhodovací praxi. Tímto krajský soud přímo porušil ustanovení § 265s
odst. 1 tr. ř., podle kterého je orgán činný v trestním řízení, jemuž byla věc
přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který
vyslovil ve svém rozhodnutí (v téže věci) Nejvyšší soud a je povinen provést
úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Nad rámec posouzení
opodstatněnosti podaných dovolání Nejvyšší soud konstatuje, že usnesení ze dne
24. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 337/2002, usnesení ze dne 13. července 2004, sp. zn.
5 Tdo 563/2004, jakož i právě učiněné rozhodnutí vycházejí z totožného výkladu
pojmu „hnutí“ uvedeného v § 260 odst. 1 tr. zák. a kladou stejný důraz na
požadavek jeho specifikace v odsuzujícím rozhodnutí. Vyjádření odvolacího soudu
přitom postrádá logiku v tom smyslu, že na základě pokynu Nejvyššího soudu
doplnil svá skutková zjištění ve vztahu k existenci konkrétního „hnutí“ v dané
věci, byť předmětné doplnění našlo svůj výraz v podstatě pouze ve výroku
napadeného rozsudku a nebylo řádným způsobem vysvětleno v jeho odůvodnění. Toto
zjevné nerespektování procesního ustanovení zákona a mylné hodnocení dřívějších
věcně podobných rozhodnutí ze strany krajského soudu nemělo však za následek
pochybení v hmotně právním posouzení znaku „hnutí“, jak shora uvedeno. Proto
dovolací soud nepřistoupil k opětovnému zrušení rozhodnutí krajského soudu, a
především s ohledem na délku řízení v posuzované trestní věci, jeho
nedostatečné odůvodnění doplnil.
V dalších námitkách oba dovolatelé poukazovali na neexistenci subjektivní
stránky jejich jednání v podobě předvídané zákonem. Trestný čin podpory a
propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst.
1 tr. zák. je trestným činem úmyslným. Pachatel proto buď přímo chce svým
jednáním propagovat či podporovat hnutí sledující cíle uvedené v § 260 odst. 1
tr. zák. [úmysl přímý podle § 4 písm. a) tr. zák.], nebo musí alespoň vědět, že
jeho jednání může vést k propagaci či podpoře takového hnutí a je s možností
takového následku srozuměn [úmysl nepřímý podle § 4 písm. b) tr. zák.]. V praxi
přitom pro naplnění skutkové podstaty § 260 odst. 1 tr. zák. nebude nutné, aby
pachatel byl se členy hnutí v bezprostředním kontaktu, bude postačovat jeho
vědomost o existenci hnutí, které svým jednáním podporuje či propaguje, tj.
ovlivňuje jeho stávající či potenciální členy.
K posouzení subjektivní stránky jednání obviněných je třeba ze skutkového stavu
věci přihlédnout ke zjištěním týkajícím se rozsahu činnosti obou dovolatelů,
podle kterých tito vyvíjeli koncertní činnost po delší dobu (šest roků) a
distribuci nahrávek a dalších materiálů směřovali k nejméně 232 osobám. Ze
znaleckého posudku pak soud dovodil, že v textech jejich písní byla obsažena
podpora a propagace fašistické, rasistické, nacistické a xenofobní ideologie,
která plně odpovídala idejím a postojům hnutí uvedených ve výroku rozsudku.
Další skutečností je, že u příznivců těchto hnutí měla jejich činnost kladnou
odezvu a projevovala se masovou účastí na koncertech skupiny a nakupováním
zvukových nosičů, textových souborů a dalších věcí souvisejících s
extremistickým smýšlením hnutí B. H. S., B.&H., N. o. a N. a. V odůvodnění
rozsudku (str. 10) krajský soud uvedl, že texty písní skupiny B. vyjadřovaly
nenávist vůči Židům a cizincům, obsahovaly přímé výzvy k zabíjení skutečných a
domnělých nepřátel, propagovaly rasismus a nadřazenost bílé a árijské rasy. Na
str. 11 pak odvolací soud označil další důkaz přímo vypovídající o subjektivní
stránce počínání obviněných – fotografie založené na č. l. 100 až 102
zachycující obviněné koncertující v K. v roce 1996, přičemž je zřejmé, že při
jejich vystoupení publikum tzv. „hajlovalo“.
Z předloženého spisového materiálu vyplývají další skutečnosti vypovídající o
vědomosti obviněných o existenci uvedených hnutí. Již byly zmíněny fotografie z
koncertu skupiny B. založené na č.l. 100 a 101, ze kterých je však také patrná
vědomost obviněných o hnutí B.&H., neboť vlajky s názvem tohoto hnutí byly
vyvěšeny přímo na pódiu v bezprostřední blízkosti členů skupiny. Z dalších
listinných důkazů je patrné, že skupina B. vystupovala na koncertech pořádaných
hnutím B.&H., D. B. (např. č. l. 131 - pozvánka na koncert je uvedena „B.&H. p.
…“, obdobně č. l. 204, viz též rozhovor obviněného T. F. poskytnutý magazínu
B.&H., D. B., č. l. 239 a násl.). Přestože ve výroku rozsudku krajský soud
specifikoval hnutí podporovaná činností obviněných toliko demonstrativním
výčtem, minimálně ve vztahu ke hnutí B.&H. ze zjištěných skutečností nepochybně
vyplývá vědomost obviněných o jeho existenci, jakož i aktivita vyvíjená v
souladu s akcemi a srazy pořádanými či podporovanými tímto hnutím. Pokud
obvinění aktivně koncertně vystupovali na akcích pořádaných českými odnožemi
neonacistických hnutí, nelze připustit jiný závěr, než že o existenci těchto
hnutí věděli. Stejně tak byli srozuměni s kladnou odezvou, kterou jejich
produkce u příznivců těchto hnutí způsobí (zmíněné „hajlování“ apod.). Věděli,
že svou činností tato hnutí podporují. Tato morální podpora měla podobu
utvrzování stávajících příslušníků hnutí v jejich počínání, resp. přispívala k
získávání příslušníků nových. V případě distribuce nahrávek, časopisů a jiných
předmětů, svou povahou odpovídajících postojům těchto hnutí, museli potom být
srozuměni s tím, že šíří myšlenky a ideje hlásané těmito hnutími a tím tato
hnutí (byť nepřímo tj. skrytě) propagují s úmyslem takovým jednáním ovlivnit
další osoby.
Z uvedeného podle závěru Nejvyššího soudu vyplývá, že obvinění museli alespoň
vědět, že jejich jednání může vést k propagaci či podpoře hnutí uvedených ve
výroku rozsudku a byli s možností takového následku srozuměni. Trestný čin
podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §
260 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. byl tak z jejich strany zaviněn minimálně
ve formě úmyslu nepřímého podle § 4 písm. b) tr. zák. Přestože ze skutkového
stavu věci nevyplývá, že by obvinění byli v bezprostředním kontaktu se členy
konkrétních hnutí, není pochybností o jejich vědomosti o existenci uvedených
hnutí, které žalovaným jednáním podporovali a propagovali. Je také evidentní,
že jejich veřejné vystupovaní a distribuce nahrávek, jakož i jiného sortimentu,
stimulovalo (ovlivňovalo) stávající či potenciální členy těchto hnutí. Proto
byl posuzovaným jednáním přímo dotčen zájem na ochraně základních lidských práv
a svobod, rovnoprávnosti lidí bez rozdílu rasy, národnosti, náboženské
příslušnosti, sociální příslušnosti nebo původu, a to takovou měrou, která
dosahuje intenzity trestného činu, jímž byli uznáni vinnými.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že dovolání obviněných T. F.
a M. Š. jsou zjevně neopodstatněná. Protože odvolací soud v právním posouzení
subjektivní stránky činu ani v posouzení naplnění znaku „hnutí“ nepochybil,
Nejvyšší soud obě dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž
tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. dubna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová