Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2024 o dovolání, které podal obviněný Jaroslav Cabalka, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 5 To 115/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 12/2024,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Jaroslava Cabalky odmítá.
1. Obviněný Jaroslav Cabalka byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 43 T 12/2024, uznán vinným přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to mu byl podle § 222 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech, a to i na základě plné moci, na dobu 3 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození S. T., spol. s r. o., Č. P. P., a. s., K., a. s., Okresní správa sociálního zabezpečení Rychnov nad Kněžnou, Finanční úřad pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5 a Všeobecná zdravotní pojišťovna, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Na základě odvolání obviněného Jaroslava Cabalky Městský soud v Praze jako soud odvolací podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl o vině obviněného přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku uložil dovolateli trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Dále podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech, a to i na základě plné moci, na dobu 3 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození S. T., spol. s r. o., Č. P. P., a. s., K., a. s., Okresní správa sociálního zabezpečení Rychnov nad Kněžnou, Finanční úřad pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5 a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, se ve stručnosti dopustil tím, že ačkoliv si byl jako jednatel obchodní společnosti Jaroslav Cabalka, s. r. o., vědom skutečnosti, že tato obchodní korporace má neuhrazené závazky vůči svým věřitelům konkretizované ve výroku napadeného rozsudku, přičemž celková výše dluhů bez příslušenství činila nejméně 554 483,37 Kč, dne 1. 6. 2020 jako jednatel obchodní společnosti Jaroslav Cabalka, s. r. o., uzavřel s obchodní společností TANKSPED, s. r. o., zastoupenou jeho dcerou Bc. Simonou Cabalkovou, která byla současně druhou jednatelkou obchodní společnosti Jaroslav Cabalka, s. r. o., smlouvu o převodu dopravního prostředku, na základě které byl převeden z obchodní společnosti Jaroslav Cabalka, s. r. o., na obchodní společnost TANKSPED, s. r. o., návěs Maisonneuve S-38, RZ: XY, VIN XY, jehož hodnota ke dni prodeje činila minimálně 462 283 Kč, přičemž v rámci prodeje kupující společnost převzala i závazek uhradit za předmětný návěs dlužnou částku 235 600,40 Kč obchodní společnosti Tereos TTD, a. s. Svým jednáním tak obviněný vyvedl z obchodní společnosti Jaroslav Cabalka, s. r. o., po odečtení dluhu vůči společnosti Tereos TTD, a. s., majetek v hodnotě 226 682,60 Kč, který mohl sloužit k uspokojení stávajících věřitelů obchodní společnosti Jaroslav Cabalka, s. r. o., čímž majetek v této výši odklonil z dosahu věřitelů této společnosti.
II. Dovolání obviněného
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Jaroslav Cabalka prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný namítl, že znaleckým posudkem byla nesprávně stanovena obvyklá cena návěsu, který převedl na obchodní společnost Tanksped, s. r. o. Znalec neurčil jeho cenu ke dni 1. 6. 2018 (patrně měl na mysli 1. 6. 2020), ale stanovil obvyklou cenu jako tržní cenu k jinému datu, neboť v tu dobu se prodeje zastavily, a proto neměl cenu návěsu s čím porovnat. Sám znalec tak podle dovolatele uznal, že za cenu jím určenou nebylo možné v danou dobu prodej realizovat, že věc byla prodejná v důsledku zcela výjimečné situace za cca 50 % ceny jím v posudku stanovené. Soud prvního stupně sice správně zhodnotil ve prospěch obviněného otázku hodnoty pneumatik návěsu, ale ignoroval výpověď znalce, že cisterna byla k datu 1. 6. 2020 prodejná pouze za cenu 50 % ceny jinak obvyklé před i po covidu, čímž porušil zásadu „in dubio pro reo“.
6. Toto pochybení neodstranil podle názoru dovolatele ani soud odvolací. Obviněný zpochybnil argumentaci odvolacího soudu, že covidová opatření byla mimořádnými okolnostmi, jejichž vliv se nepromítá do výše obvyklé ceny ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Covidová opatření totiž podle něj měla zásadní dopad do všech sfér podnikání a v daném okamžiku nebylo známo, jak dlouhou dobu budou přijatá omezení trvat. Soudy nižších stupňů hodnotily situaci ze svého pohledu (na státní zaměstnance neměla tato opatření žádný zásadnější vliv a neomezovala je v řádném hrazení jejich závazků). Soudy podle dovolatele zcela chybně posoudily subjektivní stránku jeho jednání, neboť situaci hodnotily ze svého zorného úhlu a zcela pominuly zásadní dopad covidových opatření na soukromý sektor. Obviněný namítl, že převedl dopravní prostředky do vlastnictví jiné společnosti proto, aby zajistil plnění závazků obchodní společnosti Jaroslav Cabalka, s. r. o. Pokud by takto nepostupoval, byly by její nesplacené závazky podstatně vyšší.
7. Podle obviněného došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, pokud byla chybně vyřešena předběžná otázka hodnoty návěsu. Výrok o vině rozsudku odvolacího soudu navíc podle jeho mínění ani neobsahuje popis skutkových okolností významných pro posouzení subjektivní stránky jeho jednání. Skutková věta neobsahuje popis vědomostní a volní stránky psychického vztahu obviněného k jeho trestné činnosti. Nesprávnost hmotněprávního posouzení skutku vychází i z neúplného dokazování, ze skutečnosti, že nebyla dodržena zásada „in dubio pro reo“ a nebyla vzata v úvahu změna závěrů znalce o snížení ceny obvyklé na 50 % ceny původně stanovené znaleckým posudkem.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
9. K dovolání obviněného Jaroslava Cabalky se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K námitkám obviněného státní zástupce uvedl, že je obviněný nepřizpůsobil obsahu uplatněných dovolacích důvodů.
10. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný podle státního zástupce nespecifikoval konkrétní variantu, která měla být v předchozím řízení naplněna. Ani argumentace dovolatele obsahově neposkytuje podklad pro závěr o naplnění některé z variant tohoto dovolacího důvodu. Obviněný se pouze domáhá přehodnocení důkazu, a to znaleckého posouzení hodnoty návěsu v době jeho převodu. V tomto směru dovolatel poukázal na údajně nesprávnou interpretaci dílčího sdělení znalce při jeho výslechu, přičemž zcela vytrhl z kontextu sdělení znalce a pominul další obsah výpovědi znalce a závěry jeho znaleckého posudku. Sám znalec se totiž v hlavním líčení odvolal na vyhotovený znalecký posudek a potvrdil závěry v něm uvedené. Zopakoval, že návěs byl za stanovenou cenu prodejný, ačkoliv byla v té době menší poptávka. Následně byl při výslechu vmanipulován k vyjádření o možném prodeji za 50 % obvyklé ceny, což označil za podbízení a stále hovořil o polovině ceny obvyklé.
11. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podle státního zástupce obecně podřadit námitku nesprávného stanovení hodnoty návěsu, od níž se odvíjelo podle dovolatele nesprávné určení výše způsobené škody. Argumentace obviněného však podle názoru státního zástupce vychází z chybné interpretace rozhodného skutkového zjištění, z něhož je chybné určení výše způsobené škody dovolatelem vyvozováno. Hmotněprávního rázu jsou pak obecně i námitky vztahující se k závěru o naplnění subjektivní stránky přečinu. Obviněný nicméně v tomto směru pouze opakuje argumentaci, s níž se soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích vypořádaly. Dovolatelem zdůrazňované okolnosti ohledně nepříznivé situace v podnikatelském prostředí nemohou vyvrátit závěr o srozumění dovolatele se vznikem trestněprávního následku jeho jednání, naopak jeho jednání vysvětlují. Úvahy obviněného o schopnosti soudců a státních zástupců vnímat realitu podnikatelského prostředí jsou zcela mimo rámec jakéhokoliv dovolacího důvodu a nemají význam pro posouzení subjektivní stránky trestného činu, kterým byl uznán vinným.
12. Státní zástupce proto závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
13. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Je nutno připomenout, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
14. Obviněný opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného
trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Na základě tohoto dovolacího důvodu však nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu podle § 2 odst. 5 tr. ř. či prověřovat zákonnost provedeného dokazování ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. jakožto otázek práva procesního. Nejvyšší soud se tak nemůže odchýlit od skutkového zjištění učiněného v předcházejícím řízení. Není oprávněn nahrazovat činnost soudů nižších stupňů a zjištěným skutkovým stavem je vázán (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
b) K námitkám obviněného
16. Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž z podaného dovolání není zcela zřejmé, které námitky podřadil pod jaký dovolací důvod. Své dovolání obviněný založil na stěžejní námitce o nesprávnosti závěru znaleckého posudku ohledně obvyklé ceny návěsu v době jeho prodeje, neboť podle jeho přesvědčení tuto cenu znalec určil k jinému dni, když při své výpovědi v hlavním líčení uvedl, že bylo v té době možné návěs prodat i za 50 % obvyklé ceny určené ve znaleckém posudku. V souvislosti s tím obviněný dovodil porušení zásady „in dubio pro reo“, nesprávné hmotněprávní posouzení předběžné otázky a konečně i vytkl odvolacímu soudu, že výrok o vině neobsahuje popis vědomostní a volní stránky jeho psychického vztahu k trestné činnosti, zejména jejímu následku, a to v souvislosti se specifickou dobou covidových opatření.
17. K dovolací argumentaci obviněného Nejvyšší soud předně uvádí, že správnost závěrů znaleckého posudku je otázkou skutkových zjištění, přičemž v řízení o dovolání není možné přezkoumávat skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů. Nejvyššímu soudu totiž zásadně s výjimkou případu, v nichž rozhodnutí je zatíženo vadou tzv. zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, nepřísluší hodnotit a přezkoumávat skutkový stav, k němuž ve věci dříve dospěly soudy nižších stupňů. Jejich skutkovými zjištěními je při posuzování důvodnosti dovolání vázán a pouhý nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů nemůže být předmětem dovolacího přezkumu a není způsobilý naplnit žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.
18. Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší soud může zasahovat do skutkových zjištění soudů nižších stupňů pouze v případě tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. O zjevný rozpor se ve smyslu jeho výkladu jedná v případě, že by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, tedy že tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, pokud skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014). Obviněný však ve svém dovolání žádný takový zjevný rozpor nenamítl, pouze dezinterpretoval vyjádření znalce v hlavním líčení. Znalec Ing. Zdeněk Kapička však vypovídal zcela v souladu se závěry svého znaleckého posudku, že v době covidu byl trh pozastaven, avšak neprodávalo se v té době za nižší ceny oproti období před covidovými opatřeními. Nikdo nemusel prodávat pod cenou obvyklou, návěs byl prodejný za cenu, kterou znalec stanovil, ačkoliv byla v té době menší poptávka, cena návěsu zůstala stejná. Přitom jak uvedl odvolací soud, faktické ochromení trhu v důsledku covidových opatření je mimořádnou okolností trhu, která se nepromítá do výše ceny obvyklé. Znalec připustil, že by bylo možné prodat návěs i za 50 % obvyklé ceny, avšak šlo by o prodej pod cenou. Jak ostatně správně uvedl již soud prvního stupně, za polovinu ceny je teoreticky možné věc prodat vždy. Rozhodně tedy nelze výpověď znalce v hlavním líčení interpretovat tak, že by návěs byl prodejný pouze za 50 % obvyklé ceny, která byla stanovena ve znaleckém posudku, a že by ve své výpovědi znalec popřel závěry svého znaleckého posudku. Lze se zcela ztotožnit i s argumentací soudu prvního stupně, který důvodně zpochybnil, že by společnost Tanksped, s. r. o., zaplatila formou vzájemného zápočtu za návěs částku 150 000 Kč (viz především body 20. a 23. až 25. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a současně se zavázala splatit dluh na návěsu, který podle smlouvy o převodu dopravního prostředku ze dne 1. 6. 2020 činil 235 600,40 Kč (podle přílohy č. 1 k dohodě o přistoupení k dluhu ze dne 16. 10. 2020 měl být zůstatek dluhu ke dni 1. 6. 2020 dokonce 314 686 Kč). Bylo by tedy nelogické, aby obviněný uměle navyšoval hodnotu vozidla a aby tato společnost akceptovala cenu ve výši necelých 400 000 Kč, pokud by hodnota návěsu byla pouze 250 000 Kč. Námitky obviněného tedy nejen, že neodpovídaly uplatněným dovolacím důvodům, ale byly i zcela nedůvodné.
19. Ani námitky, které obviněný navázal na zpochybnění závěrů znaleckého posudku, nejsou způsobilé naplnit uplatněné, ale ani žádné jiné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř. Námitka obviněného, že soudy nižších stupňů rozhodly v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“, je námitkou procesní, kterou nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody ani pod žádné jiné dovolací důvody. Stejný závěr lze učinit ve vztahu k námitce o údajném nesprávném hmotněprávním posouzení předběžné otázky výše obvyklé ceny návěsu v rozhodné době (v tomto směru lze odkázat na bod 10. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Obviněnému nelze přisvědčit, že by posuzování hodnoty této věci znalcem bylo posuzováním předběžné otázky. Předběžnou otázkou je totiž taková otázka, která není sama předmětem prováděného řízení, avšak její vyřešení je předpokladem rozhodnutí o vlastním předmětu řízení. (Šámal, P. a kol. Trestní řád, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 170). Obviněný však zpochybňoval správnost znaleckého posudku, a tedy provedeného dokazování, nejedná se tedy o námitku nesprávného hmotněprávního posouzení, ale výhrady proti provedenému dokazování, jak již bylo uvedeno výše.
20. Pokud obviněný namítal, že převedl dopravní prostředky do vlastnictví jiné společnosti, aby zajistil úhradu splátek za tyto dopravní prostředky, což udělal právě v důsledku náročné situace v soukromém sektoru v této době, a v důsledku toho pak vytkl odvolacímu soudu, že skutková věta výroku o jeho vině neobsahuje popis vědomostní a volní stránky jeho psychického vztahu k trestné činnosti, s přihlédnutím ke specifické době covidových opatření, jedná se opět o námitky skutkové povahy, které nemohou být předmětem dovolacího přezkumu. Obviněný překládá vlastní verzi skutkového stavu, přitom však jeho obhajoba byla již v předchozím řízení vyvrácena. Soudy nižších stupňů vysvětlily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o tom, že obviněný prodal návěs za účelem vyvedení majetku ze společnosti Jaroslav Cabalka, s. r. o., čímž tento majetek odklonil z dosahu věřitelů této společnosti. Tato skutková zjištění se následně promítla do skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky trestného činu, kterým byl dovolatel uznán vinným, lze zcela odkázat na bod 29. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i bod 11. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
21. Lze tedy uzavřít, že obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. pouze formálně, aniž by námitky obsažené v jeho dovolání těmto dovolacím důvodům skutečně odpovídaly.
V. Závěrečné shrnutí
22. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Jaroslava Cabalky jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., neboť dovolací námitky nenaplňovaly žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. O dovolání obviněného bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 10. 2024
JUDr. Bohuslav Horký předseda senátu