U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2020 o dovolání,
které podal obviněný T. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 5 To 84/2018,
který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Chomutově pod sp. zn. 20 T 110/2011, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. Š. odmítá.
1. Obviněný T. Š. byl původně rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze
dne 30. 12. 2013, sp. zn. 20 T 110/2011, podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn
obžaloby pro skutky podrobně popsané ve výroku o vině v citovaném rozsudku. U
obviněného T. Š. v nich obžaloba spatřovala trestný čin pletich při veřejné
soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č.
140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve
zkratce „tr. zákon“), a trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele
podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Tímto rozsudkem byl zproštěn obžaloby
i další obviněný P. B.
2. Proti zmíněnému rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 12.
2013 podala státní zástupkyně v neprospěch obou obviněných odvolání, o němž
rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9. 2. 2015, sp. zn. 5 To
196/2014, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
3. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní
zástupce v neprospěch obou obviněných dovolání, jež také podrobně zdůvodnil. K
dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obou obviněných rozhodl
Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1171/2015, tak, že
rozhodnutí soudu druhého i prvního stupně podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil,
dále zrušil podle § 265k odst. 2 tr. řádu i na zrušená rozhodnutí obsahově
navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu, a podle § 265k odst. 2 tr. řádu se závazným právním názorem (ve
smyslu § 265s odst. 1 tr. řádu) vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí
soudu prvního stupně.
4. Následným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 11. 2017,
sp. zn. 20 T 110/2011, byl obviněný T. Š. uznán vinným trestným činem pletich
při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.
zákona a trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158
odst. 1 písm. a) tr. zákona. Za to mu byl podle § 128a odst. 2 tr. zákona za
použití § 35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2
let, jejichž výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr.
zákona mu byl navíc uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu funkce voleného funkcionáře v orgánech územních samosprávných celků na
dobu 3 let. Tímto rozsudkem byl odsouzen také obviněný P. B.
5. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění
odvolání, o nichž rozhodl ve veřejném zasedání Krajský soud v Ústí nad Labem
rozsudkem ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 5 To 84/2018, tak, že podle § 258 odst. 1
písm. d) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst.
3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obvinění P. B. a T. Š. se zprošťují obžaloby
státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 30. 5.
2011, sp. zn. 1 ZT 150/2009, pro skutek popsaný ve výroku rozsudku.
6. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní
zástupce v neprospěch obou obviněných znovu dovolání, jež také podrobně
zdůvodnil. K dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obou obviněných
rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 549/2019,
tak, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 7. 2018,
sp. zn. 5 To 84/2018, podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil, dále zrušil podle §
265k odst. 2 tr. řádu i na zrušený rozsudek obsahově navazující rozhodnutí,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265k
odst. 2 tr. řádu se závazným právním názorem (ve smyslu § 265s odst. 1 tr.
řádu) vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí soudu druhého stupně.
7. Následným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11.
2019, sp. zn. 5 To 84/2018, byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený
rozsudek v celém rozsahu zrušen a soud druhého stupně zároveň podle § 259 odst.
3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že se obviněný T. Š. uznává vinným trestnými činy
pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1 tr. zákona a
zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr.
zákona, za něž mu uložil podle § 128a odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst.
1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon podle §
58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložil na zkušební dobu v
trvání 1 roku. Tímto rozsudkem byl odsouzen také obviněný P. B.
8. Uvedených trestných činů se podle rozsudku soudu druhého stupně
obviněný T. Š. dopustil spolu s obviněným P. B. (zjednodušeně uvedeno)
následovně. Obviněný P. B. jako jednatel obchodní společnosti P., IČ: XY, se
sídlem XY (dále jen jako „P.“), oslovil obviněného T. Š. jako druhého
místostarostu XY, o kterém věděl, že má na starosti realizaci a organizaci tří
veřejných zakázek: „Realizace energetických úspor na budově ZUŠ v XY“ (dále ve
zkratce jen „veřejná zakázka ZUŠ“), „Realizace energetických úspor v objektu ZŠ
XY v XY“ (dále ve zkratce jen „veřejná zakázka ZŠ“) a „Realizace energetických
úspor MŠ XY v XY“ (dále ve zkratce jen „veřejná zakázka MŠ“), aby mu u těchto
veřejných zakázek níže uvedeným způsobem zjednal výhodnější podmínky. Obviněný
T. Š. jako druhý místostarosta XY, jehož povinností bylo respektovat platné
právní předpisy, mimo jiné i tehdy platný a účinný zákon č. 137/2006 Sb., o
veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „ZVZ“),
který v § 6 ukládal dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a
zákazu diskriminace, jednal v rozporu se slibem člena zastupitelstva města XY,
neboť nerespektoval ustanovení § 6 ZVZ. Obviněný T. Š. totiž dne 9. 12. 2008
předal obviněnému P. B. zadávací dokumentaci k přípravě veřejné zakázky ZUŠ,
poskytl mu informace k veřejným zakázkám MŠ a ZŠ, aby se s nimi mohl obviněný
P. B. seznámit a připomínkovat zadávací dokumentaci podle vlastních potřeb a
podle potřeb obchodních společností, které spolu s jím řízenou obchodní
společností P. měly být účastníky těchto veřejných zakázek. Dále mu bylo
vytýkáno, že s obviněným P. B. měl domlouvat podmínky veřejné zakázky tak, aby
P. B. vyhovovaly, nechat je zapracovat do zadávací dokumentace, domluvit typ
vlastního výběrového řízení u veřejné zakázky ZŠ a možnost, aby došlo k jejímu
vyhlášení již před vánočními svátky, kdy by byla vyšší pravděpodobnost, že by
se přihlásilo málo soutěžících, čímž by obviněný P. B. získal výhodu. Dále se
dne 15. 12. 2008 ve své kanceláři v budově Městského úřadu XY domluvil s
obviněným P. B., že mu tento obviněný dodá jména pěti zájemců o veřejné zakázky
ZUŠ a MŠ, kteří budou osloveni zadavatelem, městem XY. Dále dne 16. 12. 2008 na
schůzi Rady města XY předložil ke schválení uvedený seznam pěti obchodních
společností, které měly být vyzvány ke zpracování cenové nabídky uvedených dvou
veřejných zakázek. Dne 8. 1. 2009 na schůzi Rady města XY předložil ke
schválení mimo jiné typ užšího výběrového řízení pro veřejnou zakázku ZŠ, na
kterém se dohodl 9. 12. 2008 s obviněným P. B. Obviněný T. Š. se těchto jednání
dopouštěl, ačkoliv věděl, že obviněný P. B. byl jednatelem obchodní společnosti
P., která se chtěla účastnit uvedených veřejných zakázek, a že sdělil informace
o připravovaných veřejných zakázkách některým dalším osobám, které se rovněž
uvedených veřejných zakázek chtěly zúčastnit. Věděl, že tak některým osobám,
zejména P., umožnil seznámit se dříve než ostatní uchazeči s konkrétními
podmínkami veřejných zakázek a následně jednal v souladu s požadavky obviněného
P. B.
9. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný T. Š.
prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadený rozsudek podle něj spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku.
10. Obviněný předně namítl, že v průběhu trestního řízení došlo k
porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť v rozporu s trestním řádem
bylo přijato dovolání nejvyššího státního zástupce bez zákonného dovolacího
důvodu, byla porušena zásada ultima ratio a jeho vina nebyla dostatečně
prokázána.
11. Obviněný svým dovoláním především brojil proti předcházejícímu
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 549/2019, které
označil za nezákonné, neboť výhrady nejvyššího státního zástupce jako
dovolatele spočívaly v odmítnutí skutkových zjištění učiněných dovolacím
soudem. Tyto námitky podle obviněného stály mimo dovolací důvody podle § 265b
tr. řádu. Nejvyšší státní zástupce odůvodnil nesprávné posouzení stupně
nebezpečnosti trestného činu pro společnost podle § 3 odst. 2 tr. zákona
nesprávnými skutkovými zjištěními založenými nesprávným hodnocením důkazů. Ve
své podstatě tak nejvyšší státní zástupce předkládal své vlastní hodnocení
důkazů odlišného od toho, které provedl odvolací soud, čímž vytýkal vady
skutkové nikoli právní. Tyto vady však nebyl oprávněn namítat v neprospěch
obviněného, neboť námitku, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s
právními závěry, lze uplatnit pouze ve prospěch obviněného.
12. Dále obviněný nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu o jeho vině,
neboť podle jeho názoru nebylo možné vyloučit jiný skutkový děj, než jaký byl
popsán v obžalobě. V této souvislosti odkázal na své odvolání proti
odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně a vyjádření k dovolání nejvyššího
státního zástupce, které uplatnil v předchozím řízení. Nebylo podle něj totiž
dokázáno, že se vytýkaný skutek stal a že byly naplněny všechny znaky
skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným, zejména nebyl
prokázán jeho úmysl. V této souvislosti znovu odkázal na své vyjádření k
dovolání nejvyššího státního zástupce (str. 4 až 5). V souvislosti s povinností
prokázat vinu mimo jakoukoli rozumnou pochybnost odkázal na nález Ústavního
soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 698/2019, který byl na případ
obviněného plně aplikovatelný. Odvolal se také na závěry Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže, podle nichž neplatí, že ten, kdo připravoval zadávací
dokumentaci, se nemůže účastnit zadávacího řízení. Obviněný vyjádřil
přesvědčení, že odvolací soud změnil své rozhodnutí pouze z důvodu vázanosti
názorem uvedeným v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to navíc pouze z
důvodu subjektivního názoru Nejvyššího soudu opřeného o nepřípustný dovolací
důvod.
13. Ze shora uvedených důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil jak napadený rozsudek soudu druhého stupně, tak i své vlastní předchozí
usnesení ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 549/2019, a aby zároveň odmítl podle
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dříve podané dovolání nejvyššího státního
zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 7. 2018,
sp. zn. 5 To 84/2018, a toto rozhodnutí „potvrdil… a obžalovaného tak zprostil
v celém rozsahu obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v
Chomutově ze dne 30. 5. 2011“.
III. Vyjádření k dovolání obviněného
14. Dovolání obviněného bylo zasláno k vyjádření nejvyššímu státnímu
zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího
státního zastupitelství.
15. Státní zástupkyně předně připomněla, že Nejvyšší soud jako soud
dovolací se může v dovolání zabývat pouze těmi skutečnostmi, které jsou v
obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §
265f odst. 1 tr. řádu, a to konkrétně uvedenými přímo v textu dovolání.
Obviněný nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v
řádném opravném prostředku nebo v jiných podáních učiněných v předcházejících
stadiích (k tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp.
zn. 8 Tdo 587/2012). Obsahy jiných podání v jeho trestní věci (odvolání,
vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce), na něž obviněný odkazoval,
tak nemohly být součástí jeho dovolací argumentace.
16. Podle § 265a tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí
ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Dovolání tedy nelze směřovat proti vlastnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu o
předchozím dovolání, byť podaném jinou stranou trestního procesu. Proti
rozhodnutí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení není s výjimkou obnovy řízení
podle § 265n tr. řádu opravný prostředek přípustný.
17. Za vadu řízení rovněž nebylo možné označit ani to, že se soud, jemuž
byla věc předchozím kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu vydaným v dovolacím
řízení vrácena a přikázána k novému projednání a rozhodnutí, řídil právním
názorem, který v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud zaujal. Tento postup byl v
souladu s § 265s odst. 1 tr. řádu, který ukládá orgánu činnému v trestním
řízení, jemuž je věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, aby vycházel z
právního názoru, který vyslovil Nejvyšší soud, neboť je jím vázán, a je rovněž
povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Je
tedy zřejmé, že nemůže být porušením pravidel spravedlivého procesu, pokud
soud, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, respektoval
závazný právní názor dovolacího soudu.
18. Dále státní zástupkyně uvedla, že ani námitka, že skutek nebyl ve
verzi uvedené v obžalobě prokázán, nebyla podána důvodně, neboť užitá
argumentace neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu. Obviněný se totiž dovolával aplikace hmotného práva na odlišnou
verzi průběhu skutkového děje, přestože se soudy přiklonily k verzi jiné,
kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily.
19. Nad rámec uvedeného státní zástupkyně dodala, že předchozí dovolání
nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného bylo podáno důvodně, neboť
státní zástupce namítl nesprávné právní posouzení skutku, pokud odvolací soud
dospěl k závěru, že se o trestný čin z důvodu absence odpovídajícího stupně
společenské nebezpečnosti činu podle § 3 odst. 2, 4 tr. zákona nejednalo.
Posuzuje-li totiž čin spáchaný za účinnosti dřívější právní úpravy (účinné do
31. 12. 2009), je jeho povinností zabývat se otázkou materiální podmínky
trestnosti a hodnotit stupeň nebezpečnosti činu pro společnost podle § 3 odst.
2, 4 tr. zákona. Teprve poté bylo možno učinit závěr, že daný trestný čin byl
naplněn nejen co do formální, ale i materiální stránky. Právní námitky
nejvyššího státního zástupce nalezly odraz v posledním kasačním rozhodnutí
Nejvyššího soudu, který jeho námitkám vyhověl.
20. Ze shora uvedených důvodů proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla,
aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného T. Š. podle § 265i odst. 1 písm.
b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.
Zároveň vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
21. Vyjádření nejvyššího státního zástupce bylo zasláno k případné
replice obviněnému, ten se k němu do konání neveřejného jednání nevyjádřil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
22. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální
podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a
opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
23. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na
rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z
jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů
podle § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. podle § 265b odst. 2 tr.
řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný
dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky
dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
24. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu. Dovolání z tohoto důvodu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva
hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních
odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na
skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který
byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký
v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného
činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná
skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy
nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly
naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v
případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel
sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl
vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně
vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod
nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká
skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v
jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný
opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad
pravomocných rozhodnutí.
b) Námitky obviněného nepřípustné a neodpovídající dovolacím důvodům
25. Obviněný T. Š. sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak učinil tak zčásti prostřednictvím
námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento ani žádný
jiný dovolací důvod. Nadto obviněný ve skutečnosti svým dovoláním nebrojil
proti napadenému rozsudku soudu druhého stupně, ale nepřípustnými námitkami i
proti předchozímu kasačnímu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp.
zn. 5 Tdo 549/2019, které žádal též zrušit a odmítnout dovolání nejvyššího
státního zástupce, jemuž uvedeným kasačním usnesením Nejvyššího soudu bylo
vyhověno. Zároveň se obviněný domáhal „potvrzení“ již pravomocně zrušeného
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 5 To
84/2018, a zároveň zproštění obviněného obžaloby v plném rozsahu.
26. Již z návrhu obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu
dovolacího vyplývá (i přes povinné zastoupení obhájcem) neznalost obviněného
procesních postupů v dovolacím řízení a možnosti rozhodnutí Nejvyššího soudu o
dovolání, proto jeho návrh obsahuje několik požadavků na nezákonný postup
Nejvyššího soudu, z nichž některé jsou dokonce ve vzájemném protikladu (tak
zejména dovolací soud v trestní věci nemůže „potvrdit“ napadené rozhodnutí,
nadto by ani nebylo možno napadené rozhodnutí „potvrdit“ a současně učinit
rozhodnutí ve věci samé tím, že by Nejvyšší soud obviněného zprostil obžaloby).
27. Předně je třeba obviněného upozornit (zcela ve shodě se státní
zástupkyní), že podle § 265a tr? řádu lze dovoláním napadnout pravomocné
rozhodnutí ve věci samé, jestliže je učinil soud ve druhém stupni a zákon to
připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu je uveden
taxativní výčet rozhodnutí, proti kterým je dovolání přípustné, takové
rozhodnutí musí učinit soud druhého stupně. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o
dovolání není podle § 265n tr. řádu s výjimkou obnovy řízení (žádný další)
opravný prostředek přípustný. Obviněný však svým dovoláním brojil primárně
proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 549/2019,
kterým bylo v této věci rozhodnuto o dovolání nejvyššího státního zástupce
podaném v neprospěch obviněného, což ze shora uvedených důvodů není přípustné
[v tomto rozsahu by (nebýt jiného důvodu) bylo dovolání obviněného odmítnuto
podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu]. Stejně tak je nepřípustné brojit
dovoláním proti rozhodnutí soudu druhého stupně, který vycházel ze závazného
právního názoru vysloveného dovolacím soudem podle § 265s odst. 1 tr. řádu.
Proto se Nejvyšší soud nezabýval těmi výhradami obviněného, jimiž obviněný
polemizoval s obsahem a důvody předchozího kasačního usnesení Nejvyššího soudu,
jakož i se samotným dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v neprospěch
obviněného, jemuž Nejvyšší soud vyhověl.
28. Nejvyšší soud, jak již uváděla státní zástupkyně, se může při
posuzování opodstatněnosti dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v
dovolání jako námitky uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání
podle § 265f odst. 1 tr. řádu tak, aby z něj kromě jiného vyplývalo, který
výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán. Tím je vyjádřena nutnost,
aby byly výhrady dovolatele formulovány a vyjádřeny konkrétně a přímo v
dovolání, které může být podáno jen z taxativně vymezených důvodů (srov. § 265b
tr. řádu). Jestliže je vymezení dovolacího důvodu obligatorní obsahovou
náležitostí podaného dovolání, pak je tím dán požadavek, aby veškeré
nedostatky, které jsou dovolání vytýkány, byly v jeho obsahu rozvedeny a
konkretizovány. Znamená to, že v něm musí být vyjádřeny všechny shledávané
argumenty tak, aby již z vlastního textu dovolání byly uplatněné výhrady
patrné. Z těchto důvodů se dovolatel nemůže úspěšně v dovolání opírat o odkaz
na skutečnosti obsažené v řádném opravném prostředku či v jiných podáních
učiněných v předcházejících fázích řízení, a to ani v závěrečných řečech
učiněných před soudem prvního či druhého stupně (z mnoha rozhodnutí srov.
zejména rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). Z těchto důvodů Nejvyšší soud
nemohl přihlížet k té části dovolání, v níž obviněný pouze odkázal na obsah
svého dřívějšího odvolání a vyjádření k dovolání nejvyššího zástupce.
29. Obviněný dále z velké části vytýkal rozhodnutím soudů nižších stupňů
nesprávné zjištění skutkového stavu, k němuž tyto soudy dospěly údajným
nesprávným způsobem hodnocení důkazů. Takové námitky však neodpovídají
uplatněným dovolacím důvodům, jak byly vymezeny shora.
30. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že dovolání nenahrazuje řádné
opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je
charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné
posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu,
na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho
obviněný domáhal. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze
dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17
Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck,
Praha 2002).
31. Bez možnosti přezkumu na podkladě takto formulovaného dovolání (jako
obiter dictum) může Nejvyšší soud pouze na základě znalosti trestního spisu
dodat, že předložené výhrady obviněného (zčásti jen obecné povahy) proti
postupu soudů nižších stupňů nemají žádné opodstatnění. Není pravdou, že by
vycházely z nedostatečných skutkových zjištění založených na zjevně vadném
hodnocení důkazů. Obviněnému nebylo vytýkáno, že připustil účast na veřejné
zakázce osobě, která předtím spolupracovala s obcí, ale bylo mu vytýkáno, že
jako zástupce zadavatele veřejné zakázky nepostupoval v souladu s § 6 ZVZ,
nedodržoval zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace,
protože zjednal neodůvodněnou přednost obviněnému P. B. a jím zastupované
obchodní společnosti P., že ve skutečnosti manipuloval veřejnými zakázkami v
její prospěch a narušil tak pravidla veřejné soutěže o předmětné zakázky.
32. V naznačeném směru tak obviněný uplatnil námitky, které zčásti jsou
nepřípustné a zčásti neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto je namístě dovolání obviněného odmítnout. S
ohledem na to, že v usnesení o odmítnutí dovolání má Nejvyšší soud podle § 265i
odst. 2 tr. řádu jen stručně uvést důvody odmítnutí poukazem na okolnosti
vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí, lze považovat shora uvedené
vysvětlení za dostačující a ve zbytku je možno odkázat na obsah spisu,
odsuzující rozhodnutí soudů nižších stupňů a též na vlastní předchozí
rozhodnutí učiněná Nejvyšším soudem v této věci, v nichž se věcí již dvakrát
zabýval, neboť na těchto svých dosavadních závěrech nemá důvod (a na podkladě
podaného dovolání ani možnost) cokoliv měnit.
V. Závěrečné shrnutí
33. Protože obviněným uplatněné námitky v jím podaném dovolání byly
zčásti nepřípustné, zčásti neodpovídaly uplatněnému ani žádnému jinému
dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl
dovolání obviněného T. Š. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b
tr. řádu, aniž by podle § 265i odst. 3 tr. řádu přezkoumával zákonnost a
odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože
Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. řádu, mohl tak
učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu