5 Tdo 927/2025-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. 8 To 205/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 17/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 4. 2025, sp. zn. 2 T 17/2025, byl obviněný M. H. shledán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému uložen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Podstata trestné činnosti obviněného M. H. spočívala ve stručnosti v tom, že dne 4. 1. 2025 kolem 6:20 hodin neoprávněně vnikl na dvůr rodinného domu na adrese XY. Po přelezení zamčené vstupní kovové brány a branky o výšce 180 cm z přední strany rodinného domu se následně pohyboval po dvoře, kde se snažil vyřadit z provozu pohybové čidlo nad dveřmi do domu a poté také manipuloval s kamerou v zadní části dvora. Na místě nic neodcizil a také nezpůsobil žádnou škodu na světle ani na kameře. Poté, co se rozsvítilo světlo v domě, opět přelezl zamčenou vstupní bránu a branku a následně z místa utekl směrem do polí. Tímto jednáním obviněný způsobil porušení práv poškozeného M. T. a poškozené E. T. na jejich svobodném užívání výše uvedeného rodinného domu.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. 8 To 205/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. Obviněný v něm namítl nepoužitelnost kamerového záznamu k prokázání jeho viny. Ve spise se podle jeho názoru nenachází žádný protokol nebo potvrzení o předložení nebo vydání věci ve smyslu § 78 odst. 5 tr. ř. Kamerový záznam je podle obviněného nezákonně získaným důkazním prostředkem. V reakci na bod 5. odůvodnění usnesení odvolacího soudu uvedl, že je nepřípustné, aby se jediný usvědčující důkaz stal „digitální přílohou“ spisu. Pokud byl kamerový záznam předán na flashdisku, tak obviněnému není zřejmé, jak je možné, že ve spise se nachází kamerový záznam na jiném nosiči, a to CD/DVD. Odvolací soud podle jeho názoru nepřípustně bagatelizuje způsob získání jediného přímého a usvědčujícího důkazu.
6. Dále obviněný shodně s obsahem svého odvolání vytkl, že přehrání kamerového záznamu bylo v rozporu s požadavky na provedení tohoto důkazu a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 8 Tdo 238/2023, a nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/20. Odvolacímu soudu vytkl, že se nezabýval podstatou jeho námitky, tedy že soud prvního stupně u hlavního líčení nepostupoval podle citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a nezaprotokoloval vše významné, co při přehrání videozáznamu soud vnímal svými smysly a neumožnil účastníkům řízení na to následně adekvátně procesně reagovat, a tím učinil své vnímání nepřezkoumatelným pro vyšší soudní instance.
7. Obviněný zopakoval také své odvolací námitky týkající se subjektivního názoru soudu prvního stupně na jeho podobu s osobou zachycenou na kamerovém záznamu, způsobu vniknutí na pozemek poškozeného a nevyhodnocení jeho výpovědi. Odvolacímu soudu vytkl, že pouze povšechně aproboval skutková zjištění soudu prvního stupně a nijak se nezabýval jeho konkrétními námitkami ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně učiněným z kamerového záznamu. Důkaz znaleckým posudkem z oboru forenzní biomechanika a z oboru forenzní biometrie tváře považoval odvolací soud za nadbytečný, nicméně podle obviněného je tento důkaz schopný vyvrátit skutečnosti z kamerového záznamu.
8. Dále obviněný namítl nemožnost použití protokolu o ohledání místa činu jako důkazu, protože pouhá přítomnost vlastníka nemůže nahradit jeho souhlas s ohledáním. V této souvislosti obviněný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 11 Tdo 161/2014, a usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. III. ÚS 2424/12. Argumentaci odvolacího soudu k této námitce považuje za účelovou.
9. Rozhodnutí soudů nižších stupňů označil obviněný za nepřezkoumatelná, neboť nesplňují požadavky na ně kladené podle § 125 odst. 1 tr. ř. V rámci hlavního líčení ani veřejného zasedání o odvolání nebylo obviněnému prokázáno, že spáchal skutek uvedený v obžalobě. Obviněný má za to, že jej se skutkem nespojuje žádný procesně použitelný důkaz. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení provedených důkazů, a to zejména, pokud si vzájemně odporují. Skutková zjištění soudu prvního stupně proto obviněný považuje za nejasná, přičemž soudy nižších stupňů nepostupovaly v souladu s principem presumpce neviny, z něhož vyplývá pravidlo in dubio pro reo.
10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby byl podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, a to z důvodu hrozby převedení obviněného do výkonu trestu odnětí svobody. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání je možné přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. 8 To 205/2025, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 4. 2025, sp. zn. 2 T 17/2025, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného M. H. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitka obviněného, že soudy nižších stupňů vycházely z nezákonného důkazu, odpovídá druhé alternativě uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak není opodstatněná. Státní zástupce se v tomto směru ztotožňuje se závěry odvolacího soudu uvedenými pod body 5. až 8. odůvodnění jeho usnesení.
12. Námitky, jimiž obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, podle státního zástupce vůbec neodpovídají první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný pouze obecně zpochybnil výsledky provedeného dokazování. Soudy nižších stupňů podle státního zástupce hodnotily důkazní prostředky v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Ani námitka obviněného, že odvolací soud neakceptoval jeho návrhy na doplnění dokazování, neodpovídá citovanému dovolacímu důvodu, resp. jeho třetí alternativě. Podle státního zástupce byl skutkový stav dostatečně prokázán ostatními opatřenými, provedenými a hodnocenými důkazními prostředky. Odvolací soud potom dostatečně vyložil v bodě 11. odůvodnění svého usnesení, proč nevyhověl návrhu obviněného. Odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů podle jeho názoru není zatíženo vadou, která by spočívala v porušení § 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 tr. ř., resp. v údajné nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadených rozhodnutí, jak obviněný tvrdí ve svém dovolání. V napadených rozhodnutích státní zástupce neshledal ani snahu soudů nižších stupňů podpořit nedůvodně verzi obžaloby, a tedy obviněným namítané porušení zásady presumpce neviny.
13. Obviněný ve svém dovolání uplatnil také důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak své dovolání podle státního zástupce neopřel o žádné námitky, které by mu odpovídaly. Takové námitky tak pro svou neurčitost podle něj v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyvolávají nepřezkoumatelnost dovolání.
14. Odvolací soud v souladu se zákonem věcně přezkoumal odvolání obviněného a za dodržení všech zákonných předpokladů zamítl odvolání podle § 256 tr. ř. Podle státního zástupce tedy nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu obsaženého v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě. V rozhodnutí soudů nižších stupňů nebyly shledány takové vady, které by věcně odpovídaly důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., a proto nebyl naplněn ani uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
15. Závěrem svého vyjádření státní zástupce z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
16. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněného ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Obviněný M. H. opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
17. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho podstata spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je způsobilá ovlivnit rozhodnutí soudů v otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Citovanému dovolacímu důvodu však neodpovídají námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze poukazují na jinou verzi skutkového stavu, aniž by dovolatel uvedl konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění, jež nejsou určující pro naplnění znaků spáchaného trestného činu (viz např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 19/2023 Sb. rozh. tr.).
18. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného
činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Obviněný uplatnil druhou z uvedených variant, když podle jeho názoru napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo zamítnuto jeho odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně, který údajně trpí vadami odpovídajícími dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
b) K uplatněným námitkám obviněného
20. Po prostudování spisového materiálu v projednávané trestní věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky obviněného M. H. sice zčásti odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž opřel své dovolání, avšak nejsou opodstatněné.
21. Nejvyšší soud považuje za vhodné upozornit, že námitky obviněného jsou jeho opakujícími se výhradami, s nimiž se již dostatečně a věcně správně vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Většinu uplatněných námitek navíc nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, ať již obviněným uplatněných či neuplatněných.
22. Tvrzení obviněného, podle něhož je kamerový záznam nezákonně získaným důkazním prostředkem, sice odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak Nejvyšší soud ho neshledal opodstatněným. Ačkoli v trestním spise vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 17/2025 neexistuje žádný protokol o předání kamerového záznamu orgánům činným v trestním řízení, ze spisových materiálů je zcela zřejmé, že kamerový záznam předal Policii České republiky poškozený M. T. na datovém nosiči označeném jako flashdisk, a nic nenasvědčuje tomu, že by tak učinil nedobrovolně, na základě nezákonného donucení nebo jeho hrozby či za jiných okolností zpochybňujících zákonnost jeho opatření. Ostatně poškozený M. T. sám dobrovolně přislíbil zálohovat videozáznam pro účely trestního řízení (viz č. l. 6 trestního spisu). Není pak ani nijak nezvyklé, že si Policie České republiky takový záznam pro účely trestního řízení překopírovala na datový nosič typu CD/DVD.
23. Soudy nižších stupňů postupovaly v souladu se zákonem, jestliže nevyhověly návrhům obviněného na provedení důkazů znaleckými posudky z oboru forenzní biomechanika a z oboru forenzní biometrie tváře. Jak již uvedl odvolací soud pod body 9. a 10. odůvodnění svého usnesení, soud je v souladu se zásadou bezprostřednosti podle § 2 odst. 12 tr. ř. povinen rozhodovat na základě důkazů provedených před ním. Rozhoduje tedy na podkladě svého bezprostředního dojmu z provedeného řízení. V souladu se zásadou bezprostřednosti je tak rovněž oprávněn porovnat podobu osoby na kamerovém záznamu s podobou osoby obviněného. Soud prvního stupně pak tento svůj závěr o podobě obviněného dostatečně a věcně správně odůvodnil pod bodem 5. odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Odvolací soud poté náležitě a přesvědčivě odůvodnil, proč nevyhověl návrhům obviněného na provedení důkazů výše uvedenými znaleckými posudky pod bodem 11. odůvodnění svého usnesení a Nejvyšší soud se zcela ztotožnil s jeho argumentací.
24. Pokud jde o opakující se námitku obviněného, v níž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 8 Tdo 238/2023, a nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/20, Nejvyšší soud i zde souhlasí se závěrem odvolacího soudu, který detailně rozebral obě uvedená rozhodnutí po body 6. až 8. odůvodnění svého usnesení, a to zejména s argumentem, že citovaná rozhodnutí se týkají naprosto odlišných situací. Soudy v uvedených případech samy nepřehrály kamerový záznam u hlavního líčení, resp. jej samy v řízení nezhlédly. V nyní projednávaném případě však soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když podle § 213 odst. 1 tr. ř. přehrál kamerový záznam u hlavního líčení a následně podle § 214 tr. ř. dal obviněnému možnost, aby se k tomuto provedenému důkaznímu prostředku vyjádřil. Nejen soud, ale i obviněný tedy byl seznámen s obsahem kamerového záznamu a věděl, co je na něm zachyceno a z čeho může soud vycházet, přičemž obviněný měl příležitost uplatnit své stanovisko k němu.
25. Pod žádný z uplatněných dovolacích důvodů pak nelze podřadit námitku obviněného týkající se nepoužitelnosti protokolu o ohledání místa činu jako důkazu. Zákon nestanoví souhlas vlastníka pozemku jako podmínku pro ohledání místa činu. Obviněný navíc ve svém dovolání odkázal na judikaturu, která se týká příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a tr. ř., a nikoli ohledání místa činu podle § 113 tr. ř.
26. Obviněný ve svém dovolání uplatnil také důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak své dovolání neopřel o žádné námitky, které by mu odpovídaly. Obviněný totiž neuvedl, v čem spočívá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ani to, které znaky skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku nebyly naplněny, resp. podle jakého jiného ustanovení měl být posouzen jím spáchaný skutek.
27. Jestliže nebyly zjištěny vady napadeného rozhodnutí ani řízení mu předcházejícího, které by odpovídaly dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
28. K podnětu obviněného, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o přerušení nebo odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř., přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaném dovolání ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.
IV. Závěrečné shrnutí
29. Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání, které podal obviněný M. H., sice zčásti odpovídalo uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak není opodstatněné. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl učinit toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 11. 2025
JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu