5 Tdo 990/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. Ing. Petr Jirkův, trvale bytem Fibichova 1339/14, Liberec, a 2. Bc. Daniel Kout, trvale bytem Jeronýmova 229/7, Liberec, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 7 To 33/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 5/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. Petra Jirkůva a Bc. Daniela Kouta odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 53 T 5/2022, byli obvinění Ing. Petr Jirkův a Bc. Daniel Kout oba shodně uznáni vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 (dále též jen „tr. zákoník“), spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr.

zákoníku. Obviněný Ing. Petr Jirkův se uvedené trestné činnosti dopustil jednáním popsaným pod body I. až VIII. výroku o vině, obviněný Bc. Daniel Kout spáchal oba zločiny v jednočinném souběhu skutky pod body I., V. až VII., jednáním popsaným pod body II., III. a VIII. spáchal navíc výlučně zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost soud prvního stupně každému z obviněných uložil podle § 260 odst. 5 za použití § 43 odst. 1 tr.

zákoníku, obviněnému Bc. Danielu Koutovi rovněž podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody, a to obviněnému Ing. Petru Jirkůvovi v trvání šesti let a obviněnému Bc. Danielu Koutovi v trvání čtyř let. Pro výkon těchto trestů byli oba obvinění zařazeni podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále soud uložil rovněž oběma obviněným podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu administrace zadávacího řízení na veřejnou zakázku a jakékoli jiné účasti na něm na dobu pěti let.

Současně bylo podle § 102 tr. zákoníku za použití § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku uloženo Zdence Jirkůvové a obchodní společnosti KEnergy, s. r. o., IČ: 227 96 975, ochranné opatření zabrání náhradní hodnoty, a to finanční částky ve výši 99 760 Kč, resp. 121 000 Kč, na bankovních účtech ve výroku specifikovaných. V adhezním řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“), o povinnosti obou obviněných nahradit společně a nerozdílně poškozené Evropské unii, zastoupené Ministerstvem životního prostředí České republiky, na náhradu škody částku ve výši 15 001 147,51 Kč. Obviněnému Ing.

Petru Jirkůvovi samotnému soud uložil podle téhož ustanovení povinnost zaplatit na náhradu škody téže poškozené částku ve výši 14 100 684,78 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. soud následně odkázal poškozený Státní fond životního prostředí České republiky s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, z jejichž podnětu Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 7 To 33/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výrocích o trestech odnětí svobody ohledně obou obviněných. Sám pak tento soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému Ing. Petru Jirkůvovi podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a obviněnému Bc. Danielu Koutovi podle § 260 odst. 5, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Pro výkon těchto nepodmíněných trestů odnětí svobody zařadil soud oba obviněné podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.

3. Nejvyšší soud pouze stručně připomene podstatu protiprávního jednání popsaného podrobně ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, který je všem procesním stranám dobře znám. Spočívala v tom, že obvinění ve většině případů v postavení členů komise pro otevírání obálek a hodnotící komise a obviněný Ing. Petr Jirkův navíc jako osoba jednající za administrátora zadávacích (výběrových) řízení – obchodní společnost DEVELOPER CZ, s. r. o., za různě vysoké finanční odměny (s výjimkou skutku pod bodem IV.) po vzájemné dohodě a po dohodě s uchazeči zadávacích (výběrových) řízení o tom, který z nich získá veřejnou zakázku, participovali na vyhotovení jejich nabídek a koordinovali jednání všech zúčastněných osob tak, aby tato dohoda byla naplněna. Následně obviněný Ing. Petr Jirkův nechal s vědomím obviněného Bc. Daniela Kouta předložit dotčeným poskytovatelům dotace dokumentaci k veřejným zakázkám s nepravdivými údaji, většinou včetně nepravdivého písemného prohlášení o nepodjatosti jich obou či pouze jednoho z nich jako členů, resp. člena hodnotící komise, popřípadě komise pro otevírání obálek s nabídkami. Na podkladě takových nepravdivých údajů, dokládajících v rozporu se skutečností zákonný průběh zadávacího (výběrového) řízení, byla jednotlivým žadatelům, jejichž jménem administrovala tato řízení obchodní společnost DEVELOPER CZ, s. r. o., neoprávněně vyplacena dotace, čímž obviněný Ing. Petr Jirkův způsobil celkovou škodu ve výši 29 101 832,29 Kč a obviněný Bc. Daniel Kout škodu ve výši 15 001 147,51 Kč.

II. Dovolání obviněných

4. Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání, která opřeli o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

a) Dovolání obviněného Bc. Daniela Kouta

5. Obviněný Bc. Daniel Kout brojil především proti právnímu posouzení skutků v bodech I., V., VI., a VII. jako trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku. Vyslovil názor, podle něhož uvedená skutková podstata na jeho jednání v době spáchání skutků nedopadala, protože uvedení nepravdivých, nesprávných nebo neúplných údajů, v důsledku čehož by měl pachatel umožnit neoprávněné použití dotačních prostředků, se stalo trestným až od účinnosti novely trestního zákoníku provedené zákonem č. 315/2019 Sb., tedy až od 1. 12. 2019. V trestním řízení nebylo podle jeho názoru ani prokázáno, že by on sám nepravdivé doklady vyhotovil, použil, předložil nebo zatajil. Takové protiprávní jednání postižitelné podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku uskutečňoval podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů pouze spoluobviněný Ing. Petr Jirkův s jeho vědomím, což však k vyvození trestní odpovědnosti obviněného Bc. Daniela Kouta není dostačující. Jestliže podepsal čestné prohlášení člena hodnotící komise, takový doklad nevyhotovil a tvrzení v něm uvedená považoval za pravdivá. Nebyl ani obeznámen s tím, že se takový doklad předkládá poskytovateli dotace v souvislosti s podanou žádostí o dotaci.

6. Podrobněji se obviněný v dovolání vyjádřil k zadávacímu, resp. výběrovému řízení na veřejnou zakázku „Snížení energetické náročnosti stávajícího objektu č. p. 88 Višňová-Andělka, k. ú. Andělka“, tedy k jednání popsanému pod bodem V. výroku o vině. Toto zadávací řízení bylo nutné zopakovat poté, co první zadávací řízení bylo zrušeno. Obviněný byl členem hodnotící komise pouze v prvním, následně zrušeném zadávacím řízení, v jehož rámci tudíž k vyplacení dotace nedošlo. Ve druhém výběrovém řízení se již neangažoval, nebyl členem hodnotící komise ani nepodepsal jakýkoli dokument včetně čestného prohlášení člena hodnotící komise vylučující jeho podjatost. Přesto ho soud prvního stupně uznal vinným mimo jiné i zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie, jímž měl v případě tohoto skutku způsobit škodu ve výši téměř 4 mil. Kč. S tím však obviněný důrazně nesouhlasil, o tuto částku požadoval celkovou výši škody snížit a současně ze stejného důvodu napadl výrok o své povinnosti k náhradě této škody. Dovolací námitky obviněného současně směřovaly proti právním (skutkovým) závěrům soudů o samotném vzniku škody, neboť veškeré sjednané práce byly ve všech případech provedeny a za obvyklou cenu.

7. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, a ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, obviněný dále

namítl nesprávné právní posouzení skutku jako jednočinného souběhu trestných činů zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a poškození finančních zájmů Evropské unie. Trestní odpovědnost podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku byla podle jeho názoru v posuzované věci vyloučena s ohledem na dobrou víru žadatelů o dotaci. Naplněn nebyl ani kvalifikační znak jednání „člena organizované skupiny“, a to v obou ustanoveních podle § 256 odst. 2 písm. a) a § 260 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný s nikým dalším nejednal koordinovaně, na veškerém jednání se podílel zcela okrajově a pouze zpracovával energetický audit. Nelze podle jeho názoru ani dovodit, že by jednotlivé osoby, které participovaly na posuzovaném jednání, měly nějakým způsobem rozděleny role.

8. Proto obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a sám odsoudil obviněného výhradně za trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, přičemž v adhezním řízení poškozenou Evropskou unii zastoupenou Ministerstvem životního prostředí České republiky odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný učinil též eventuální návrh, aby Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozsudku věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

b) Dovolání obviněného Ing. Petra Jirkůva

9. Obviněný Ing. Petr Jirkův rozdělil své dovolání na dvě části podle trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Co se týká námitek proti posouzení jeho jednání jako trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, nesouhlasil s tím, že by jeho účast na manipulacích s veřejnými zakázkami byla prokázána bez důvodných pochybností. Soudy mu neprokázaly ani přijetí finančního prospěchu z trestné činnosti, inkasoval peníze pouze za administraci zadávacích, resp. výběrových řízení. Zpochybnil také závěr, že by sám nebo společně se spoluobviněným Bc. Danielem Koutem v postavení člena hodnotící komise ovlivnil výběr dodavatele, nebo že by některému dodavateli pomáhal se zpracováním nabídky, což soudy zaměnily s pouhou kontrolou formálních náležitostí zadavatelem požadovaných dokumentů. Odvolacímu soudu vytkl, že se nevypořádal s jeho námitkou o porušení práva na spravedlivý proces, jehož se dopustil soud prvního stupně tím, že v rámci důkazního řízení při přehrávání odposlechů neuvedl, ke kterému konkrétnímu skutku se jednotlivé odposlechy vztahovaly.

10. Následně obviněný členil své argumenty proti právnímu posouzení podle § 256 tr. zákoníku podle skutků, jak jsou označeny ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Shodně u všech těchto jednání primárně nesouhlasil s tím, že by skutkové okolnosti naplňovaly znaky skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Konkrétně u skutku pod bodem I. obviněný popřel v podstatě veškerá skutková zjištění zde popsaná. Podle jeho přesvědčení totiž nebylo prokázáno, že by jednal s P.

K. jako zaměstnancem dodavatele Balda Group, s. r. o., a pomáhal mu s vypracováním jeho nabídky. Nevěděl o financování předmětu veřejné zakázky z prostředků Evropské unie, nedošlo k cílenému snížení nabídkové ceny veřejné zakázky pod 10 mil. Kč a finanční prostředky od obchodní společnosti Balda Group, s. r. o., ve výši 99 760 Kč obdržel za plnění technického dozoru investora podle smlouvy o dílo nesouvisející s touto veřejnou zakázkou. Výběrové řízení, jehož se týkal skutek pod bodem II., proběhlo zcela transparentně, žádný jiný uchazeč se do výběrového řízení nepřihlásil a nikdo z něj ani nebyl vyloučen.

Zásada rovného zacházení nebyla tedy nijak porušena. Dále obviněný u tohoto skutku rozporoval zjištění soudů o tom, že jako člen hodnotící komise se měl dne 17. 4. 2014 podílet na výběru dodavatele. V tu dobu byl totiž umístěn do vyšetřovací vazby, proto je uvedené zjištění v rozporu s realitou. Ve vztahu ke skutku pod bodem III. se obviněný ohradil proti odposlechům, nespatřuje nic zvláštního na tom, že se starostou obce Chýně říkali některému z dodavatelů „křoví“, lokálním firmám zase říkali „místní vlčáci“.

Hájil se také tím, že oslovení dalšího uchazeče v pořadí po odstoupení vybraného dodavatele nebylo v rozporu se zákonem, nic protiprávního nelze spatřovat ani v podání nabídky pět minut před koncem stanovené lhůty. Další veřejná zakázka, jejíž průběh měl obviněný manipulovat spolu s Michalem Šmejdou a která je popsána v bodě IV., byla podle obviněného také zadána v souladu se zákonem a jeho jednání bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin podle § 256 tr. zákoníku. Upozornil přitom na zproštění obžaloby Michala Šmejdy pro tento skutek, byť jeho jednání soudy posuzovaly v samostatném trestním řízení, v němž správnost postupu i právních závěrů soudu prvního stupně potvrdil postupně jak odvolací soud, tak Nejvyšší soud. Skutkové okolnosti uvedené v bodě V.

výroku o vině rovněž neodpovídají předpokladům pro vyvození jeho trestní odpovědnosti podle § 256 tr. zákoníku. Soud nesprávně vyhodnotil obsah odposlechů, z nichž pouze vyplynulo, že zadavatel trval na obeslání dodavatele BENNE, s. r. o., jinak z nich není patrná jakákoli manipulace se zadávacím řízením, vše naopak proběhlo řádně. V samostatném trestním řízení byli sice s obviněným spolupracující dodavatelé odsouzeni, a to za trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie, ačkoli paní J.

jednající za zadavatele (obec Višňová) byla obžaloby zproštěna. Zdůraznil, že v této jediné kauze došlo k odsouzení ostatních obviněných za oba uvedené trestné činy, v ostatních případech obviněným jednajícím za dodavatele soudy kladly za vinu pouze trestný čin podle § 256 tr. zákoníku. Ke skutkům pod body VI. a VII. se obviněný vyjádřil společně. Z odposlechů nevyplývá nezákonný průběh zadávacího řízení, vlastně z nich ani není jasné, kterých veřejných zakázek, na nichž společně s Ing. Radkem Svobodou spolupracovali, se zaznamenané telefonní hovory týkají.

Dále obviněný namítl nesprávný postup soudů spočívající v tom, že nevyhověly jeho důkaznímu návrhu na provedení znaleckého posudku znalce prof. Ing. Vladimíra Smejkala k datovému úložišti v počítači obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., resp. Ing. Radka Svobody, čímž zkrátily jeho právo na obhajobu. Důrazně zpochybnil závěr soudů, podle něhož by u této veřejné zakázky měl spolu se spoluobviněným Bc. Danielem Koutem získat majetkový prospěch ve výši 25 % z čistého zisku veřejné zakázky. Ohledně posledního skutku pod bodem VIII.

výroku o vině se obviněný ohradil proti obecnému odkazu odvolacího soudu na odposlechy, takové odůvodnění považuje za nepřezkoumatelné. Zopakoval rovněž svou dřívější námitku z trestního řízení proti závěru o získání majetkového prospěchu ve výši 300 000 Kč, s nímž zásadně nesouhlasil. Souhrnně pak vytkl soudům obou stupňů nevhodně zvolený procesní postup, jímž byla oslabena jeho možnost obrany před soudem, pokud ohledně všech skutků byla vedena samostatná trestní řízení.

11. Druhá část dovolání obviněného Ing. Petra Jirkůva obsahovala výtky proti naplnění znaků skutkové podstaty podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku. V dosavadním průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že by měl v úmyslu poškodit finanční zájmy Evropské unie. Rozhodnutí požádat o dotaci náleželo pouze zadavatelům veřejných zakázek, kteří zodpovídali také za správnost, úplnost a pravdivost předkládané dokumentace. Cílem obviněného i jeho úkolem bylo vybrat nejvhodnější nabídku, tj. tu s nejnižší cenou. Konečné rozhodnutí však měl učinit vždy zadavatel. Nesprávně soudy posoudily i vznik škodlivého následku, k němuž rozhodně nemohlo dojít, protože vyplacené dotační prostředky byly užity na předem stanovené služby a práce, které byly předmětem veřejných zakázek, nabídkové ceny nebyly předražené, tudíž smysl i účel dotace zůstaly zachovány. Protože tedy škoda nevznikla, nebyl důvod ani pro výrok o povinnosti nahradit škodu v adhezním řízení. Obviněný doplnil ještě na závěr poznámku, že Nejvyšší soud u skutků v bodech I., III. až VIII. nedospěl k jednotnému výkladu právní kvalifikace stíhaných jednání.

12. Rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou navíc podle názoru obviněného založena na procesně nepoužitelných důkazech, protože první příkaz k odposlechu vydaný Okresním soudem v Jablonci nad Nisou obsahuje závažné nedostatky. V jeho odůvodnění nejsou identifikovány osoby a účastnické stanice, nevyplývá z nich propojení odposlouchávaných osob, tudíž schází individualizace podezření na konkrétní trestnou činnost u konkrétních osob.

13. Závěrem svého dovolání proto obviněný Ing. Petr Jirkův navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku o vině i výroku o trestu a věc vrátil tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Poněkud rozporně současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něho částečně „zrušil též rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výroku o náhradě škody a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout“.

III. Vyjádření státního zástupce a replika k němu

14. K dovoláním obviněných se souhrnně v rámci jednoho podání vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem shrnul dosavadní průběh trestního řízení a poté i předloženou dovolací argumentaci obou obviněných. Ta podle jeho názoru převážně neodpovídala dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož výhrady obviněných mířily zejména proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a proti zákonnosti opatření důkazního podkladu, na což citovaný dovolací důvod nedopadá.

Mimo zákonný rámec důvodů dovolání byla dále výtka vůči soudu prvního stupně, podle níž během hlavního líčení k přehrávaným odposlechům nepřiřadil jednotlivé skutky. Podle státního zástupce navíc soud nemá nahrazovat činnost obhájce nebo mu s obhajobou napomáhat. Obviněný Bc. Daniel Kout ve svém dovolání deformoval skutková zjištění v tom smyslu, že jeho účast na jednotlivých skutcích byla zanedbatelná, aniž by však poukázal na konkrétní důkaz, který měl být soudy vadně hodnocen. Pominul přitom, že mírou jeho spoluúčasti na trestné činnosti jako jednoho ze spolupachatelů se soudy pečlivě zabývaly a našla svůj odraz ve výroku o trestu.

Ve vztahu ke skutku pod bodem V. se tento obviněný hájil tím, že ve druhé fázi tendru nečinil žádné kroky, avšak z dokazování vyplynulo, že nastalou situaci, tj. řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nadále aktivně konzultoval se spoluobviněným Ing. Petrem Jirkůvem, jenž ho informoval o novém výběrovém řízení a zvolené řešení považoval i tento spoluobviněný za jejich společné rozhodnutí. Obviněný Ing. Petr Jirkův vznesl námitku proti zákonnosti příkazů k odposlechům, která odpovídala dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř., avšak státní zástupce jí nepřiznal opodstatnění. Byť stejně jako soud prvního stupně i státní zástupce připustil formální nedostatky v odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, nepovažoval je za natolik intenzivní, aby vedly k nezákonnosti důkazu jako takového. Z hlediska formálně-materiálního přístupu bylo dostačující, že neodkladnost a neopakovatelnost úkonů vyplývaly ze spisového materiálu a ostatní okolnosti jako konkrétní osoby a jejich účastnické stanice zase z návrhu státního zástupce, proto mohly být tyto důkazní prostředky procesně použitelné.

Státní zástupce v této souvislosti připomněl, že Nejvyšší soud se zákonností odposlechů týkajících se skutku pod bodem VIII. zabýval již ve svém usnesení ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, a shledal je rovněž procesně použitelnými.

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obvinění svými námitkami vesměs naplnili, avšak podle státního zástupce šlo o výhrady zjevně neopodstatněné. Právní výhrada obviněného Bc. Daniela Kouta o použití trestního zákoníku v nesprávném znění, vychází podle státního zástupce z pozměněného skutkového stavu. Tvrzení obviněného, že nevyhotovil, nepoužil ani nepředložil nepravdivé doklady, je totiž v rozporu s provedeným dokazováním, obviněný fakticky naplnil veškeré tyto alternativy jednání. Nicméně i před citovanou novelizací trestního zákoníku postihovalo ustanovení § 260 odst. 1 tr. zákoníku uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslujících údajů, byť pod podmínkou, že takové údaje musely být uvedeny v dokladech předkládaných poskytovateli dotace. Státní zástupce nesouhlasil ani s názorem obviněných o tom, že nedošlo k porušení objektu tohoto trestného činu. Tím je zájem na ochraně majetku a finančních zájmů Evropské unie, zejména zájem na řádném zacházení s tokem finančních prostředků. Znamená to mimo jiné, že prostředky z evropských rozpočtů musí být vynaloženy v souladu s předem stanovenými dotačními pravidly, mezi něž se řadí také pravidla při zadávání veřejných zakázek. Tam, kde bylo zadávací řízení zmanipulováno, tudíž nelze hovořit o účelném vynakládání peněz z evropských rozpočtů, a je třeba uzavřít, že zájem na ochraně finančních zájmů Evropské unie (objekt trestného činu) byl porušen. Zároveň státní zástupce upozornil na dvě základní skutkové podstaty, tj. podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku, která chrání i zájem na pravdivosti, správnosti a úplnosti dokladů a údajů vztahujících se k rozpočtům a majetku Evropské unie, a podle § 260 odst. 2 tr. zákoníku, která postihuje případy použití dotace na jiný účel, přičemž obviněným je kladena za vinu výhradně první uvedená základní skutková podstata, jež podle jeho názoru nepochybně byla naplněna.

16. Ani námitky obviněných proti vzniku škody státní zástupce nepovažoval za důvodné. V případě trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku nelze stanovit jako škodu rozdíl mezi zaplacenou částkou za dílo a cenou obvyklou. Protože u tohoto trestného činu dojde k vyplacení dotace neoprávněně, tj. i přestože pro to nebyly splněny podmínky, považuje se za škodu zásadně celá vyplacená dotace pod podmínkou, že poskytovatel dotace by ji nevyplatil, pokud by věděl o porušení dotačních pravidel. Nedůvodně dále obviněný Bc. Daniel Kout zpochybňoval naplnění znaku „člen organizované skupiny“ ve smyslu kvalifikovaných skutkových podstat podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a podle § 260 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupce se v tomto ohledu ztotožnil s úvahami soudu prvního stupně shrnutými v bodech 177. a 179. odůvodnění jeho rozsudku.

17. Za nejvýznamnější výhrady obviněných proti právnímu posouzení skutku státní zástupce považoval ty, jimiž obvinění zpochybnili posouzení jednočinného souběhu zločinů zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a poškození finančních zájmů Evropské unie. Obvinění argumentovali usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, a ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, které bylo publikováno pod č. 34/2024 Sb. rozh. tr. První citované rozhodnutí se týká skutku pod bodem VIII. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a druhé citované rozhodnutí zase skutku pod bodem I. Vyplývá z nich zásadní právní názor, podle něhož se právní posouzení jednání obviněných vyčerpalo trestněprávním postihem podle § 256 tr. zákoníku, s čímž Nejvyšší státní zastupitelství od počátku nesouhlasilo. Na podporu odmítavého postoje k výkladu této otázky státní zástupce shrnul již v dřívějších trestních kauzách vyslovenou argumentaci a podotkl, že Nejvyšší soud apriori nevyloučil jednočinný souběh trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a poškození finančních zájmů Evropské unie. V obou shora citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu byla posuzována trestní odpovědnost osob účastnících se zadávacího řízení pouze formálně a osob, jejichž vítězství v zadávacím řízení bylo účastníky předem dohodnuto, avšak v posuzované trestní věci dovolatelů jsou oba v odlišném postavení. Obviněný Ing. Petr Jirkův jednal jako osoba smluvně pověřená zadavateli k administraci projektů a zadávacích řízení na veřejné zakázky, obviněný Bc. Daniel Kout s ním jednal ve shodě, vzájemně spolupracovali a své jednání předem konzultovali a plánovali. Současně si oba obvinění byli dobře vědomi, že veřejné zakázky budou financovány z evropských zdrojů. Za těchto okolností byl státní zástupce přesvědčen, že jednání obviněného Ing. Petra Jirkůva, administrátora zadávacích řízení, jimiž tento manipuloval a současně vytvářel a předkládal nepravdivé doklady, přímo umožnilo neoprávněné použití finančních prostředků z evropských rozpočtů, jak předpokládá ustanovení § 260 tr. zákoníku. Totožné úvahy vztáhl také k jednání obviněného Bc. Daniela Kouta, který s obviněným Ing. Petrem Jirkůvem jednal ve shodě. Státní zástupce rovněž upozornil na skutek pod bodem V. výroku o vině, který se ostatním skutkům vymykal, neboť v odděleně vedeném trestním řízení byli obvinění – účastníci výběrového řízení – odsouzeni v jednočinném souběhu za trestné činy podle § 256 i podle § 260 tr. zákoníku, s čímž plně souhlasil.

18. Státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně s ohledem „na kolizi s právními názory Nejvyššího soudu“ z jeho usnesení sp. zn. 5 Tdo 1387/2020 a sp. zn. 5 Tdo 156/2022 učinil návrh k postoupení posuzované trestní věci k rozhodnutí velkému senátu ve smyslu § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.

19. Na vyjádření státního zástupce ke svému dovolání reagoval obviněný Bc. Daniel Kout podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 3. 12. 2024, v němž v podstatě setrval na svých dovolacích námitkách. Zopakoval, že skutková podstata zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie s ohledem na rozhodnutí č. 34/2024 Sb. rozh. tr. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022) nemohla být naplněna, nebylo dáno bezprostřední propojení k finančním prostředkům z evropských zdrojů. Opětovně brojil proti právnímu posouzení vzniku a výše škody, neboť každé dílo bylo vždy řádně zhotoveno, tudíž nebyl ani žádný důvod ukládat povinnost k náhradě škody.

Nad rámec svých dovolacích námitek obviněný poukázal na skutečnost, že v jiné trestní věci, v níž o podaných dovoláních rozhodoval Nejvyšší soud pod sp. zn. 5 Tdo 1123/2023, byli další obvinění, kteří se spolupodíleli na skutku pod bodem V. výroku o vině, zavázáni k náhradě škody, avšak nikoli Evropské unii, nýbrž České republice. Podle obviněného tak vznikla absurdní situace, v níž mají rozliční pachatelé hradit totožnou škodu odlišným subjektům, byť jsou oba zastoupeni Ministerstvem životního prostředí České republiky.

Vzhledem k nejasnostem ohledně započítávání plateb jednotlivých odsouzených a jejich následného vzájemného regresu fakticky hrozí, že bude stejná škoda uhrazena dvakrát, a to navíc k rukám subjektu (tedy České republiky), jemuž škoda v dané výši ani nemohla vzniknout, neboť vrácení prostředků Evropské unii s ohledem na uplynutí příslušných lhůt už ani není možné. Jinak obviněný odkázal na svůj závěrečný návrh z podaného dovolání. Tato tvrzení byla však učiněna obviněným až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty pro podání dovolání i pro jeho případné doplnění (viz § 265e odst. 1 a § 265f odst. 2 tr.

ř.), proto k nim Nejvyšší soud nemohl přihlížet. Přesto lze nad rámec možností přezkumu jen stručně poznamenat, že ve zpochybněném výroku o povinnosti obviněných společně a nerozdílně zaplatit na náhradu škody specifikované částky je formulován tak, že poškozenou je sice Evropská unie, nicméně v zastoupení Ministerstva životního prostředí České republiky (v bodě 197. rozsudku soud prvního stupně výslovně konstatoval, že náhradu škody přiznal Ministerstvu životního prostředí s odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9.

12. 2020, sp. zn. sp. zn. 5 To 39/2020, v jehož bodě 32. Vrchní soud v Praze označil Ministerstvo životního prostředí za subjekt oprávněný požadovat v trestním řízení nárok na náhradu škody způsobené Evropské unii, a který se týkal skutku pod bodem I. v aktuálně řešené věci obviněných). V trestní věci obviněných Ing. Petra Jirkůva a Bc. Daniela Kouta učiněný výrok o povinnosti obou obviněných zaplatit specifikovanou částku právě Ministerstvu životního prostředí proto lze vyložit jako souladný se srovnávaným výrokem v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31.

8. 2023, sp. zn. 4 To 40/2023, a to ve věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 1123/2023, v níž byl řešen skutek pod bodem V. aktuálně projednávané trestní věci.

V citovaném dovolacím rozhodnutí se také Nejvyšší soud poměrně podrobně zabýval otázkou povahy a důsledků u tzv. solidární odpovědnosti osob odsouzených v trestním řízení za způsobení škody včetně výkladu přijatého v rozhodnutí č. 7/2021 Sb. rozh. obč.), proto lze obviněného odkázat na argumentaci vyjádřenou v bodě 49. a násl. usnesení dovolacího soudu sp. zn. 5 Tdo 1123/2023.

20. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že u obou dovolatelů jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Dospěl přitom k závěru, že pokud by některé výhrady v obou dovoláních odpovídaly uplatněným dovolacím důvodům, neměly opodstatnění.

21. Obvinění shodně odkázali na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obecně lze uvést, že první z citovaných důvodů je určen k nápravě vad spočívajících v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod byl včleněn do taxativního výčtu dovolacích důvodů s účinností od 1. 1. 2022 zákonem č. 220/2021 Sb. Při posuzování důvodnosti námitek pod něj podřazených je důležité skutečně pečlivě hodnotit, jaký význam mohly mít vytýkané vady dokazování na výsledek trestního řízení, eventuálně na zachování práva obviněného na spravedlivý proces. Tomuto dovolacímu důvodu tak nemohou odpovídat jen obecně formulované výhrady proti způsobu hodnocení důkazů soudy prvního či druhého stupně, nebo obecné námitky proti rozsahu dokazování a již vůbec nelze akceptovat námitky, které jsou primárně založeny na jiné verzi skutkového stavu, než kterou dovodily soudy, pokud z nich není zřejmý evidentní (zjevný) rozpor mezi obsahem důkazů a jejich hodnocením soudy, a to vždy jen ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy úspěšně brojit proti vadám ve skutkovém zjištění soudů, které se týkají skutkových okolností významných pro rozhodnutí o podané obžalobě a které jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty určitého trestného činu. Konkrétně musí dovolatel zdůvodnit existenci takové vady tím, že napadaná skutková zjištění nevyplývají z žádného provedeného důkazu (jsou ve zjevném nesouladu s obsahem provedených důkazů), nebo že jsou primárně založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo že ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy (případ opomenutých důkazů), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení. Pouze vady takové povahy by odůvodňovaly mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem jeho přezkumné činnosti (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr.).

22. Druhý uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je určen k nápravě vad spočívajících na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávné použití ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákoníku, případně na něj navazujících hmotněprávních norem mimo oblast trestního práva na zjištěný skutek. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže soudy skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy prvního či druhého stupně, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podstata tohoto dovolacího důvodu nicméně nespočívá v tom, že dovolatel se domáhá použití norem hmotného práva na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Obdobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, kterým se rozumí zhodnocení otázky týkající se právního posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

b) K dovolacím námitkám obviněného Bc. Daniela Kouta

23. Obviněný Bc. Daniel Kout zásadně nesouhlasil s tím, jak soudy vyhodnotily časovou působnost trestního zákoníku ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku. Zaujal názor, že pozdější právní úprava pro něj není příznivější. Naopak výhodnější pro něj bylo aplikovat právní úpravu účinnou v době spáchání skutků, neboť tehdy na jeho jednání nedopadala trestní odpovědnost podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud takový názor nesdílí.

24. Především se obviněný mýlí, pokud tvrdí, že před novelou trestního zákoníku provedenou zákonem č. 315/2019 Sb., tj. do 1. 12. 2019, první ze dvou základních skutkových podstat podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku nedopadala na jeden z alternativních znaků objektivní stránky spočívající v uvedení nepravdivých údajů. Jak správně vysvětlil státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněných, i před citovanou novelou byl podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku trestně odpovědný pachatel, který uvedl nepravdivé údaje, byť ty musely být obsaženy v dokladech a musely se vztahovat k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropských společenství nebo rozpočtů spravovaných Evropskými společenstvími nebo jejich jménem. Uvedeným znakům objektivní stránky této základní skutkové podstaty přitom nepochybně odpovídá jednání obviněného spočívající v podpisu čestného prohlášení o nepodjatosti člena hodnotící komise obviněným Bc. Danielem Koutem.

25. Kromě toho však je zásadní okolností pro naplnění znaků zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie jednotlivými skutky v bodech I. a V. až VII. jeho spáchání ve spolupachatelství se spoluobviněným Ing. Petrem Jirkůvem, byť soud prvního stupně nepřesně zmínil znak spolupachatelství výslovně pouze u zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě (srov. bod 178. rozsudku soudu prvního stupně). V rámci hodnocení veškerých skutkových zjištění v posuzované trestní věci je nutné mít na zřeteli, že oba obvinění spáchali v jednočinném souběhu společným jednáním též zločin poškození finančních zájmů Evropské unie, čemuž odpovídá celkový pohled na průběh skutků.

Podstatné je, že obvinění jednali koordinovaně nikoli ojediněle, ale dlouhodobě a opakovaně ve více případech, svou trestnou činnost páchali podobným, či dokonce zcela totožným způsobem. Ve většině případů kontaktovali zástupci obcí jako budoucích příjemců dotace nejdříve obviněného Bc. Daniela Kouta s požadavkem na vypracování energetického auditu za účelem posouzení, zda jejich záměr splňuje z technického a ekonomického hlediska podmínky pro přidělení určitého druhu dotace. Následně jim obviněný Bc.

Daniel Kout doporučil pro administraci zadávacího (výběrového) řízení spoluobviněného Ing. Petra Jirkůva, s nímž po vzájemné dohodě vybrali předem vítězného dodavatele a další uchazeče, kteří se budou výběrového řízení účastnit pouze jako tzv. „křoví“, k dosažení tohoto cíle podnikali další kroky s tím, že oba obvinění současně dopředu počítali s předložením nepravdivých dokladů – dokumentace k zadávacímu řízení – poskytovateli dotace, což z povahy věci jako administrátor měl provést pouze jeden ze spolupachatelů, a to obviněný Ing.

Petr Jirkův.

26. Vzhledem ke způsobu provedení posuzovaného protiprávního jednání je v reakci na výhrady obviněného Bc. Daniela Kouta nutné stručně připomenout výkladová pravidla spolupachatelství jako základní formy trestné součinnosti upravené v § 23 tr. zákoníku. Pro použití tohoto ustanovení totiž není podmínkou, aby jednání každého ze spolupachatelů odpovídalo všem znakům určité skutkové podstaty zvláštní části trestního zákoníku. K naplnění spolupachatelství při trestném činu stačí jen částečné přispění, třeba i v podřízené roli, je-li vedeno týmž úmyslem jako činnost ostatních pachatelů a je tak objektivně složkou děje, který v komplexu tvoří trestné jednání.

Rovněž může společné jednání spolupachatelů probíhat nejen současně, ale i postupně, pokud na sebe časově navazuje a jednání každého spolupachatele je článkem řetězu společných činností a směřuje k přímému vykonání trestného činu, přičemž ve svém celku naplňuje jeho skutkovou podstatu (např. rozhodnutí č. 170/1949, č. 49/2009-I. Sb. rozh. tr.). Spolupachatelství je v § 23 tr. zákoníku definováno tak, že, byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).

Jestliže tedy jednání spolupachatelů (obou obviněných) jako celek ve svém souhrnu naplnilo všechny znaky skutkové podstaty zločinu podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, soudy správně tyto skutkové okolnosti vyhodnotily tak, že každý ze spolupachatelů nese trestněprávní následky, jako by se sám dopustil uvedeného zločinu.

27. Pokud je součástí skutků pod body I., V., VI. a VII. zjištění, že obviněný Bc. Daniel Kout podepsal čestné prohlášení o nepodjatosti člena hodnotící komise, které bylo následně předloženo spolu s dalšími doklady poskytovateli dotace, nelze rozhodně souhlasit s obviněným, že by tímto nebyl naplněn znak vyhotovení nepravdivého dokladu. Ačkoli text byl na listině předtištěn (viz např. čestné prohlášení Bc. Daniela Kouta ze dne 7. 8. 2013 týkající se skutku I. na č. l. 2521 tr. spisu), obviněný k němu připojil svůj podpis, čímž stvrdil správnost údajů obsažených v čestném prohlášení, které přitom ve skutečnosti pravdivé nebyly, tudíž pravdivá nemohla být ani samotná listina.

Nejvyšší soud tak sdílí názor státního zástupce z jeho vyjádření k dovoláním, že podpis určitého dokladu je nutné považovat za součást autorství listiny, a tudíž spadá pod pojem vyhotovení dokladu. Odborná literatura stručně uvádí, že vyhotovením dokladů ve smyslu § 260 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí jejich výroba, nejčastěji sepsání, popř. jiný proces spojený s jejich vznikem, např. oskenování dokladu do počítače a jeho úprava (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C.

H. Beck, 2023, str. 3440). Za takový jiný proces spojený s jejich vznikem je nutné považovat právě i pouhý podpis (signaturu), jímž se podepisující osoba ztotožňuje s obsahem textu na dokumentu a v podstatě jej vydává za své tvrzení. V případě listin, jejichž obsahem jsou předtištěné formulace, např. deklarace určitých skutečností, u nichž není vyžadováno, aby jejich přímým autorem byl určitý odborník apod., je významným právě až podpis určité osoby, která se k údajům vyplývajícím z dokladu hlásí a v něm uvedený text potvrdí, jako by ho sepsala ona sama.

Protože doklad obsahoval nepravdivé údaje, není pochyb o naplnění znaku skutkové podstaty podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku „vyhotovení nepravdivého dokladu“, a to ať ve znění trestního zákoníku účinném před nebo po novele provedené zákonem č. 315/2019 Sb. Z hlediska této novelizace tedy nebylo možné shledat, že by pozdější úprava byla pro obviněného méně příznivá, jak tvrdí obviněný v dovolání. V obou zněních základní skutkové podstaty dopadala na jednání obviněného trestní odpovědnost podle § 260 odst. 1 tr.

zákoníku, nutno proto odmítnout představu o beztrestnosti obviněného za účinnosti trestního zákoníku účinného v době spáchání posuzovaných skutků. Naopak z hlediska novely provedené zákonem č. 333/2020 Sb., účinné od 1. 10. 2020, bylo pro obviněného výhodnější aplikovat pozdější zákon, neboť dřívější dolní hranice výše škody vymezené v § 138 odst. 1 tr. zákoníku byly citovanou novelou zdvojnásobeny. Soudy obou stupňů tedy posoudily časovou působnost trestního zákoníku správně, ve prospěch obou obviněných aplikovaly pro ně příznivější pozdější znění v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 tr.

zákoníku.

28. Z výše nastíněného výkladu současně vyplývá, že obviněný Bc. Daniel Kout jako spolupachatel obou zločinů nemusel vlastními kroky naplnit všechny znaky ať již základních či kvalifikovaných skutkových podstat podle § 256 a § 260 tr. zákoníku. V praxi není výjimkou, že jeden ze spolupachatelů má řídící postavení, větší část trestné činnosti závisí na něm, zatímco ostatní spolupachatelé přispívají ke spáchání trestného činu spíše okrajově, avšak se společným úmyslem určitý trestný čin společným jednáním dokonat, jako tomu bylo v posuzované trestní věci (s výjimkou skutku pod bodem IV.). Z popisu jednotlivých skutků ve výroku o vině navíc vyplývá, že role obviněného Bc. Daniela Kouta ani nebyla natolik marginální, jak se snažil prezentovat v podaném dovolání. S tím ostatně souvisí i posouzení další dovolací námitky obviněného, jíž zpochybňoval správnost právního posouzení podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku s odkazem na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v jeho usneseních ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, a ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022. Vzhledem k tomu, že fakticky totožnou výhradu vznesl ve svém dovolání také spoluobviněný Ing. Petr Jirkův, Nejvyšší soud se na tomto místě pro přehlednost vypořádá s touto otázku společně ve vztahu k oběma obviněným, a to i s přihlédnutím k tomu, že jejich role byly při páchání trestné činnosti značně provázány.

29. Nejvyšší soud připomíná, že ve výše citovaných usneseních sp. zn. 5 Tdo 1387/2020 a sp. zn. 5 Tdo 156/2022 byl vysloven právní názor, podle něhož jestliže zadavatel veřejné zakázky a příjemce dotace z rozpočtu Evropské unie pověřil administrací této zakázky a zorganizováním výběrového řízení zprostředkovatele, který nezajistil dodržení pravidel výběrového řízení a vybral předem domluveného uchazeče o veřejnou zakázku, může se tento uchazeč za splnění dalších podmínek jako spolupachatel nebo účastník dopustit trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku. V takovém případě obvykle nebude přicházet v úvahu jeho trestní odpovědnost i za trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku (viz právní věta usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, jež bylo následně uveřejněno pod č. 34/2024 Sb. rozh. tr.).

30. Z hlediska možnosti použití citovaného závěru v posuzované trestní věci nutno v první řadě poznamenat, že tento dopadá, jak je zřejmé i z jeho obsahu, na osoby, které byly při ovlivnění výběrového (zadávacího) řízení v pozici uchazeče o veřejnou zakázku. Zcela zásadní však je, že tento výklad byl vysloven na podkladě konkrétních skutkových okolností týkajících se právě obviněných osob vystupujících v postavení dodavatelů, jejichž jednání v těchto posuzovaných případech nenaplňovalo objektivní stránku trestného činu podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud v odkazovaných věcech, které souvisely se skutky pod body I. a VIII. výroku o vině v nyní projednávaném případě, vytkl soudům nižších stupňů nesprávné právní posouzení protiprávního jednání obviněných podle citovaného ustanovení trestního zákoníku z důvodu, že jejich skutková zjištění nevypovídala nic o tom, že by tito obvinění sami vyhotovili, předložili či použili nepravdivé doklady, jak konstatovaly tzv. právní věty odsuzujících rozsudků, nebo že by případně o takovémto jednání alespoň věděli a byli srozuměni se všemi souvislostmi a důsledky. Ze skutkových vět naopak vyplývalo, že obviněným (uchazečům o veřejné zakázky) bylo bez dalšího přičítáno jednání nyní obviněného Ing. Petra Jirkůva spočívající v předložení nepravdivého čestného prohlášení o své nepodjatosti jako člena hodnotící komise, aniž by bylo prokázáno, že o tomto čestném prohlášení věděli, nebo s ním jakkoli nakládali (viz např. bod 28. rozhodnutí č. 34/2024 Sb. rozh. tr.).

31. Soudy obou stupňů se tak v trestní věci obou dovolatelů zcela správně vymezily vůči právním závěrům vysloveným v usneseních Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1387/2020 a sp. zn. 5 Tdo 156/2022, neboť je zřejmé, že v kontextu jimi učiněných skutkových zjištění nejsou v tomto případě přiléhavé a použitelné. Obvinění Bc. Daniel Kout a Ing. Petr Jirkův totiž jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku sami činili jednání mající povahu vyhotovení, předložení a použití nepravdivých dokladů vztahujících se k výdajům rozpočtů spravovaných jménem Evropské unie. Šlo právě o zmíněná čestná prohlášení o jejich nepodjatosti jako členů hodnotící komise, resp. komise pro otevírání obálek s nabídkami, která obvinění podepsali, a tedy vyhotovili, přestože měli společný osobní zájem na tom, aby v zadávacích (výběrových) řízeních uspěli konkrétní, jimi protiprávně zvýhodnění dodavatelé. Oba obvinění si taktéž byli velmi dobře vědomi toho, že ve všech případech šlo o dotované veřejné zakázky mj. i z rozpočtů Evropské unie, u nichž budou jednotlivé doklady předkládány poskytovateli dotace a následně použity za účelem proplacení veřejné podpory.

32. Obviněný Bc. Daniel Kout ve většině případů na začátku zpracovával pro budoucí zadavatele energetický audit, následně jim pro administraci zadávacího (výběrového) řízení doporučil spoluobviněného Ing. Petra Jirkůva. Šlo o první kontaktní osobu, která zprostředkovala komunikaci mezi zadavateli a administrátorem a následně také doporučovala, resp. vybírala „vhodné“ adepty z řad dodavatelů, kteří budou případně ochotni dosáhnout obviněnými zamýšleného cíle. Pokud jde o otázku jeho zjevné vědomosti o spolufinancování veřejných zakázek z evropských zdrojů, lze odkázat například na jeho telefonickou komunikaci se spoluobviněným Ing. Petrem Jirkůvem ze dne 7. 1. 2014, v níž spolu hovořili o problémech nastalých při uzavírání smlouvy o poskytnutí dotace týkající se skutku pod bodem VIII. výroku o vině, a tuto akci mimo jiné srovnávali s tím, jak byla dotace vyplácena v případě skutku pod bodem I. (viz č. l. 2026 a 2027 tr. spisu). Ostatně i sám obviněný Bc. Daniel Kout v trestním řízení vypověděl, že zadavatelům (pozdějším příjemcům dotace) posuzoval jejich záměry z hlediska technického a ekonomického a zda splňují podmínky pro konkrétní dotaci (bod 3. rozsudku soudu prvního stupně).

33. U obviněného Ing. Petra Jirkůva pak podle Nejvyššího soudu nelze připustit ani sebemenší pochybnost o znalosti všech významných skutkových okolností. Jmenovaný byl ve všech případech administrátorem zadávacího (výběrového) řízení, resp. jím zastupovaná obchodní společnosti DEVELOPER, CZ, s. r. o., která měla se zadavateli uzavřeny příslušné mandátní smlouvy. Tento obviněný se spolupodílel na přípravě zadávací dokumentace, samotném procesu výběru dodavatele a poskytoval též potřebnou součinnost v rámci řízení o udělení dotace. Opětovně lze pouze například poukázat na obsah mandátní smlouvy uzavřené s obcí Jindřichovice pod Smrkem (skutek pod bodem VI.), z níž vyplývá, že obviněný byl povinen zajistit mimo jiné kompletní administraci projektu, tj. komunikaci mezi poskytovatelem a příjemcem podpory, součástí jeho plnění bylo například neprodlené předání veškerých dokladů „o získání podpory ze SFŽP“ (č. l. 5127 a násl. tr. spisu).

34. S ohledem na výše pouze ve stručnosti shrnuté skutečnosti nelze než potvrdit jako věcně správný závěr odvolacího soudu, který v bodě 147. napadeného rozsudku vyslovil, že činnost obou obviněných byla zcela komplexní, oba v podstatě vše organizovali a řídili, částečně vyhotovovali a jako členové příslušných komisí podávali nepravdivé informace a přímo zadávací (výběrová) řízení manipulovali, to vše s potřebnou vědomostí o všech rozhodných skutečnostech. Nutno proto uzavřít, že oba obvinění měli na zřeteli bezprostřední záměr neoprávněně vylákat, byť nikoli pro sebe, nýbrž pro jednotlivé zadavatele a příjemce dotace, prostředky pocházející z evropských rozpočtů. Taktéž soud prvního stupně zcela přiléhavě dovodil, že za takové situace se obvinění v žádném případě nemohou dovolávat dobré víry příjemců dotace (bod 187. rozsudku soudu prvního stupně), neboť to byli oni samotní, kdo jednal protiprávně a způsobem předpokládaným znaky objektivní stránky skutkové podstaty podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku.

35. Nejvyšší soud neshledal důvodnými ani námitky obviněného Bc. Daniela Kouta týkající se právního posouzení skutku pod bodem V. výroku o vině souvisejícího se zadáváním veřejné zakázky „Snížení energetické náročnosti stávajícího objektu č. p. 88 Višňová-Andělka, k. ú. Andělka“. Jak bylo uvedeno již výše, oba obvinění jednali jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku, a nebylo proto nutné, aby jednání každého z nich naplňovalo všechny znaky skutkové podstaty, která jím byla společně přičítána. Z popisu skutku pod bodem V. nicméně zcela jednoznačně vyplývá, že obviněný Bc. Daniel Kout sám svým jednáním naplnil znak objektivní stránky trestného činu podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku spočívající ve vyhotovení nepravdivého dokladu, jelikož v rozporu se skutečností podepsal prohlášení o své nepodjatosti jako člena hodnotící komise, přestože měl zájem na tom, aby zadávací, resp. výběrové řízení vyhrála obchodní společnost BENNE, s. r. o. Podle Nejvyššího soudu není významné, že obviněný takto jednal pouze v prvním zadávacím řízení na danou veřejnou zakázku, které bylo zrušeno, a nikoli také v navazujícím druhém výběrovém řízení, jež nakonec vedlo k původnímu cíli, jímž byl výběr výše jmenovaného dodavatele. Soud prvního stupně totiž veškeré protiprávní jednání obviněných související s touto veřejnou zakázkou, které obvinění činili v rámci obou zmíněných tendrů, správně zahrnul jako celek do jednoho skutku.

36. Nejvyšší soud v tomto ohledu připomíná, že skutkem se rozumí určitá událost ve vnějším světě záležející v jednání (konání či opomenutí) člověka, která může mít znaky jednoho trestného činu či více trestných činů, případně nemusí vykazovat znaky žádného trestného činu. Momentem, který dělí jednání pachatele na různé skutky, je následek významný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo způsobit chtěl. Podstatou skutku je tedy trestněprávně relevantní jednání pachatele a jím zapříčiněný trestněprávně významný následek jakožto znak určitého trestného činu.

Takový konkrétní následek uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku spojuje jednotlivé útoky pachatele do jednoho celku (skutku) a zároveň je odděluje od jiných skutků téhož pachatele. Z hlediska posouzení jednání pachatele jako jednoho skutku je potřeba, aby toto jednání bylo příčinou následku, který je znakem skutkové podstaty daného trestného činu. Nelze tudíž považovat za samostatné skutky jednotlivé útoky směřující k totožnému relevantnímu následku. Způsobený následek naopak spojuje všechny tyto dílčí útoky v jeden skutek.

Jedním skutkem proto může být jak útok jednorázový, tak celý soubor dílčích útoků (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. 9. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 309-311, popřípadě rozhodnutí uveřejněné pod č. 8/1985 Sb. rozh. tr.).

37. Z relevantních skutkových zjištění, která soud prvního stupně přehledně shrnul v bodech 57. a násl. a poté přiléhavě hodnotil v bodech 159. a násl. svého rozsudku, je zřejmé, že oba obvinění jednali od počátku, tj. již před zahájením a v průběhu prvního (následně zrušeného) zadávacího řízení, se záměrem, aby veřejnou zakázku získala a realizovala obchodní společnost BENNE, s. r. o. Pouze ve stručnosti lze zopakovat, že obviněný Bc. Daniel Kout nejdříve zprostředkoval zaměstnankyni zadavatele a příjemce dotace, kterým byla obec Višňová, E.

J., kontakt na spoluobviněného Ing. Petra Jirkůva, jemuž E. J. předala kontakt na zástupce výše jmenovaného dodavatele Michala Jurkoviče. Následně proběhly schůzky Michala Jurkoviče, a to jak samostatně s obviněným Ing. Petrem Jirkůvem, tak s oběma obviněnými společně, na nichž zúčastnění koordinovali průběh zadávacího řízení a kontrolovali nabídku vyhotovenou Michalem Jurkovičem. Oba obvinění byli členy hodnotící komise, která z přinejmenším sporných důvodů doporučila vyloučit tři uchazeče s výhodnějšími nabídkami tak, aby v zadávacím řízení zvítězila obchodní společnost BENNE, s.

r. o. Přestože obviněný Bc. Daniel Kout se již nestal členem hodnotící komise v navazujícím výběrovém řízení zahájeném po zrušení prvního tendru, z výsledků provedeného dokazování bez jakýchkoli pochybností vyplynulo, že se spoluobviněným Ing. Petrem Jirkůvem konzultoval veškerý postup od zrušení původního zadávacího řízení až po vyhlášení nového výběrového řízení v režimu veřejné zakázky malého rozsahu s předem omezeným okruhem uchazečů. Opětovně měli oba obvinění na zřeteli záměr, aby v novém výběrovém řízení byla jako nejvýhodnější vybrána nabídka obchodní společnosti BENNE, s.

r. o., k čemuž také v konečném důsledku došlo.

38. S ohledem na shora popsané skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že soudy na jednání obviněných popsané pod bodem V. výroku o vině správně nahlížely jako na jediný skutek, jenž směřoval k totožnému trestněprávně relevantnímu následku. Tím bylo nezákonné ovlivnění zadávacího (výběrového) řízení ve prospěch obchodní společnosti BENNE, s. r. o., a s tím spojené protiprávní vylákání veřejné podpory od poskytovatele dotace. Nejvyšší soud nevidí žádný důvod k tomu, aby byl skutkový děj fragmentován do dvou dílčích částí, jež by měly být ohraničeny průběhem prvního zadávacího a druhého výběrového řízení.

Společný úmysl obviněných způsobit výše nastíněný následek vznikl již před zahájením prvního (posléze zrušeného) zadávacího řízení, následně oba obvinění v rámci obou fází činili kroky k tomu, aby tento následek nastal. V obou případech šlo o veřejnou zakázku s fakticky totožným předmětem plnění a uplatnitelnou u poskytovatele dotace v rozsahu stejného projektu. Vypsání nového výběrového řízení navíc bezprostředně časově navazovalo na zrušení původního zadávacího řízení, k němuž bylo přistoupeno z obavy před vydáním obviněným nevyhovujícího rozhodnutí ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který rozhodoval o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele podaném jedním z neúspěšných uchazečů.

Snížení předpokládané hodnoty na úroveň veřejné zakázky malého rozsahu tak umožňovalo oslovit pouze předem určené subjekty, a nepředstavovalo tedy nic jiného než snahu obviněných omezit okruh potenciálních uchazečů výlučně na dodavatele, které mohli při přípravě jejich nabídek koordinovat, a zajistit tak výběr obchodní společnosti BENNE, s. r. o. („…nejlepší je dojet to v původním složení“; viz přepis odposlechu mezi obviněnými ze dne 23. 1. 2014 na č. l. 3972 tr. spisu). Nelze proto konstatovat, že by příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním obviněných v průběhu prvního zadávacího řízení a nezákonným přidělením veřejné zakázky vybranému dodavateli a s tím souvisejícím vylákáním dotace byla přerušena v důsledku zrušení tohoto zadávacího řízení.

Zrušení původního zadávacího řízení a zahájení nového výběrového řízení bylo naopak cílenou aktivitou obviněných, jíž pouze reagovali na nastalý vývoj a (pravděpodobně) neočekávanou obranu jednoho z uchazečů proti postupu zadavatele v řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Ve všech těchto postupných krocích oba obvinění kontinuálně sledovali totožný, výše již popsaný společný záměr výběru jimi určeného dodavatele. Nejvyšší soud proto považuje soudy použitou právní kvalifikaci skutku pod bodem V.

výroku o vině a rovněž navazující výrok o náhradě škody, do něhož byla zahrnuta i v případě obviněného Bc. Daniela Kouta škoda způsobená tímto skutkem, za naprosto správnou.

39. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani tvrzení obviněného Bc. Daniela Kouta, podle něhož jednáním pod body I., V., VI. a VII. výroku o vině nemohl způsobit žádnou škodu, neboť schválené projekty byly realizovány, a to za obvyklé ceny. Nejvyšší soud připomíná, že v případě všech uvedených skutků šlo o nezákonné přidělení veřejných zakázek, jež byly mimo jiné dotované z peněz z rozpočtů spravovaných Evropskou unií. Nutno v této souvislosti nejdříve v obecné rovině uvést, že objektem trestného činu podle § 260 tr.

zákoníku je zájem na ochraně majetku a finančních zájmů Evropské unie, zejména zájem na řádném zacházení s tokem finančních prostředků spravovaných Evropskou unií a na řádném využívání majetku pořízeného z finančních zdrojů Evropské unie. Chrání se tak mimo jiné (a především) zájem na tom, aby prostředky z evropských rozpočtů byly účelně vynaloženy v předem schválených oblastech na projekty, které Evropská unie hodlá podporovat, a to v souladu s předem stanovenými pravidly. Typickým příkladem porušení dotačních pravidel přitom bývá porušení podmínek stanovených pro proces zadávání veřejných zakázek, jako tomu bylo i v posuzované trestní věci.

Předpokladem pro vyplacení dotace byla v případě všech dílčích skutků realizace řádného zadávacího (výběrového) řízení, k čemuž však v důsledku protiprávního jednání obviněných nedošlo. Pokud byly následně k žádosti o dotaci předloženy doklady, které zastíraly manipulace v rámci zadávacích (výběrových) řízení, a došlo k profinancování projektů žadatelům o dotaci z peněz s původem z evropských rozpočtů, byl nepochybně porušen zájem na ochraně finančních zájmů Evropské unie (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.

11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 995/2023). Škoda jako jedna z okolností podmiňujících použití přísnějších trestních sazeb u trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 3, odst. 4 písm. c) a odst. 5 tr. zákoníku (její vznik není vyžadován k naplnění objektivní stránky ani u jedné z obou základních skutkových podstat podle odst. 1 a 2) podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu zásadně odpovídá celé výši vyplacené dotace, pokud by nebyla vůbec vyplacena, jestliže by poskytovatel dotace v době jejího vyplacení věděl, že došlo k jednání majícímu povahu trestného činu podle § 260 tr.

zákoníku (srov. dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1010/2019, nebo ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020).

40. Soud prvního stupně tudíž v adhezním řízení správně určil částku ve výši 15 001 147,51 Kč jako škodu způsobenou v důsledku neoprávněného vyplacení dotačních prostředků v rámci skutků pod body I., V., VI. a VII. výroku o vině, na jejímž vzniku se jako spolupachatel podílel také obviněný Bc. Daniel Kout. Škoda v uvedeném rozsahu byla dostatečně prokázána, neboť bylo zjištěno, že řádný průběh zadávacího, resp. výběrového řízení byl jednou z podmínek pro poskytnutí dotace. Soud prvního stupně dospěl rovněž ke zcela důvodnému závěru, že poskytovatel dotace by tuto dotaci vůbec nepřiznal, pokud by o zmanipulování zadávacích (výběrových) řízení věděl (bod 185. rozsudku soudu prvního stupně), proto bylo nutné uvažovat o výši škody rovnající se celé částce poskytnuté dotace v souladu s právním názorem vysloveným v rozhodnutí č. 23/2024 Sb. rozh. tr. Pokud jednání obviněného jako spolupachatele trestné činnosti bylo jednou z příčin vzniku škody, bylo uložení povinnosti na podkladě solidární odpovědnosti za ni zcela namístě.

41. Mimo rámec dovolacího přezkumu je tvrzení obviněného, jímž považoval za nezákonné právní posouzení svého jednání jako člena organizované skupiny jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby u obou trestných činů podle § 256 odst. 2 písm. a) a § 260 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný totiž vytýkal nesprávnost výlučně odkazem na svou dosavadní obranu spočívající v jeho nepodstatném zapojení do trestné činnosti v rámci jednotlivých skutků výroku o vině, tudíž svou jinak právní námitku opíral o odlišný skutkový stav, než z jakého vycházely soudy obou stupňů. Vymezení skutečností, které charakterizují jednání v rámci organizované skupiny, jejíž definici trestní zákoník stejně jako dřívější trestní zákon neupravuje, jsou tak dovozovány z judikatury a soudní praxe (přiměřeně např. rozhodnutí č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Na základě výsledků provedeného dokazování rozhodně nelze souhlasit s obviněným, že jeho kooperace se spoluobviněným nevykazovalo znaky plánovitosti, neboť mezi oběma docházelo k výslovným či konkludentním dohodám na dosažení jimi vytčeného cíle, jenž spočíval v manipulaci výběrových řízení a výběr předem určeného dodavatele dotovaného díla. Rovněž k rozdělení rolí členů organizované skupiny nemusí dojít výslovně, významné je, že každý vykonával určité úkony nezbytné pro naplnění úmyslného protiprávního jednání. Tyto dvě charakteristiky organizované skupiny, jež obviněný výslovně v dovolání zpochybnil, jsou tedy v rozporu se skutkovým zjištěním soudů učiněným na podkladě provedeného dokazování.

c) K dovolacím námitkám obviněného Ing. Petra Jirkůva

42. Obviněný Ing. Petr Jirkův označil ve svém dovolání dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a svoje námitky rozčlenil do dvou částí. První se týkala skutečností, které byly rozhodné z hlediska právního posouzení jeho jednání jako zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Nutno nicméně předeslat, že přednesená dovolací argumentace neobsahovala žádné výhrady, které by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný fakticky pouze zpochybňoval hodnocení provedených důkazů, u nichž také poukazoval na dílčí aspekty každého jednotlivého skutku, které však zjevně účelově izoloval od celkového kontextu posuzované trestní věci. Takto postavená argumentace nevykazuje žádné známky zjevného rozporu v rozhodných skutečnostech, jež byly určující pro naplnění znaků trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě.

43. Obviněný se tak ve skutečnosti domáhal pouze prosazení jím podávané verze skutkového děje a vlastních představ o jeho výsledku, který by vyústil ve zproštění obžaloby. Námitky tohoto typu nicméně neodpovídají žádnému ze zákonných důvodů dovolání, neboť jsou založeny výlučně na odmítnutí těch skutkových zjištění soudů, která je vedla k odlišnému závěru od názoru prosazovaného obviněným, tedy k vyslovení jeho viny a k odsouzení. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jako jeden z mimořádných opravných prostředků je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k detailnímu přezkoumávání jednotlivostí ve skutkových zjištěních soudů prvního a druhého stupně. Není smyslem dovolacího řízení ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně přehodnocoval, či se dokonce přikláněl k verzi nabízené obhajobou jen proto, aby vyhověl výsledku řízení požadovanému v dovolání. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). Již z tohoto důvodu nemohly obstát ani navazující námitky obviněného, jimiž u každého ze skutků popsaných pod body I. až VIII. výroku o vině vytkl soudům nižších stupňů nesprávné právní posouzení jeho jednání podle skutkové podstaty § 256 tr. zákoníku. Je totiž zřejmé, že tyto námitky vycházejí z odlišných skutkových závěrů, než k jakým soudy dospěly na základě výsledků provedeného dokazování.

44. Nejvyšší soud proto zcela nad rámec dovolacího přezkumu může na podkladě obsahu trestního spisu, aniž by detailně opakoval podrobné skutkové závěry zejména soudu prvního stupně, konstatovat následující. Podstatou skutku bod bodem I. výroku o vině bylo zjednání výhody obchodní společnosti Balda Group, s. r. o., v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Zateplení objektu, výměna starého úhelného zdroje č. p. 1700“, zadávanou zadavatelem a současně příjemcem dotace J. U. Obviněný Ing. Petr Jirkův se na postupu v zadávacím řízení domlouval se zástupcem výše uvedeného a později vybraného dodavatele P. K. a podílel se mimo jiné na vypracování nabídky Balda Group, s. r. o., do zadávacího řízení. Za toto jednání přijal finanční částku ve výši 99 760 Kč.

45. Pokud obviněný nyní v dovolání namítl, že s P. K. jednal pouze jako s osobou odpovědnou za vypracování projektu a nepodílel se na vyhotovení nabídky Balda Group, s. r. o., nutno zdůraznit, že výsledek dokazování tomuto tvrzení neodpovídá. Odkázat lze například na poznatky získané z odposlechů mezi obviněným a P. K. ze dne 6. 8. 2013, kdy spolu telefonicky konzultovali právě detaily ohledně vypracování nabídky do zadávacího řízení, obviněný P. K. mimo jiné radil, jakou formu a obsah mají mít v nabídce předkládaná čestná prohlášení. Diskutovali spolu rovněž otázku počtu dalších uchazečů a také podobu jejich nabídek („…předpokládám, že každej to bude mít asi trochu jinak, mírně… doporučuju…“). Poté se domluvili na kontrole nabídky Balda Group, s. r. o. (viz přepis z odposlechů na č. l. 2008 až 2010 tr. spisu), kterou P. K. zaslal obviněnému téhož dne v 11:47 hod. (č. l. 2039 a násl. tr. spisu). Obviněný telefonicky potvrdil její přijetí a následně doručil P. K. e-mailem svoje připomínky (č. l. 2010 a 2049 tr. spisu).

46. Obsah provedených důkazů vyvrátil taktéž obhajobu obviněného, že částka 99 760 Kč, kterou obdržel od Balda Group, s. r. o., byla odměnou za činnost technického dozoru investora u prací, které nebyly předmětem dotace. I v tomto ohledu lze poukázat na přepis odposlechů mezi oběma obviněnými navzájem a následně mezi obviněným Ing. Petrem Jirkůvem a P. K., v nichž spolu komunikovali o výši odměny „dvě stě pro oba“, resp. „po kile“ a domlouvali se na detailech ohledně fakturace, tj. co konkrétně má být jejím předmětem, aby působila navenek věrohodně (č. l. 2023 až 2025, 2028 až 2029 tr. spisu). K této otázce se přitom zcela přiléhavě vyjádřil již soud prvního stupně v bodě 148. svého rozsudku, na nějž lze pro přehlednost odkázat.

47. Protiprávní jednání obviněného Ing. Petra Jirkůva související se skutkem pod bodem II. výroku o vině spočívalo ve stručnosti v tom, že se se spoluobviněným Bc. Danielem Koutem domluvili na zvýhodnění dodavatele Společenství „Sdružení Milčice“, tvořeného obchodními společnostmi TREPART, s. r. o., a KAVYL, s. r. o., ve výběrovém řízení na veřejnou zakázku „Rekonstrukce a odbahnění rybníka Milčice“, zadávanou zadavatelem a příjemcem dotace obcí Milčice, za což měli oba obvinění slíbenou finanční částku v nezjištěné výši. Obviněný Ing. Petr Jirkův se na trestné činnosti podílel tím, že přes spoluobviněného Bc. Daniela Kouta poskytl blíže neidentifikovanému zástupci později vybraného dodavatele informace a podklady, které neměli k dispozici jiní potenciální uchazeči, zejména naceněný položkový rozpočet. Následně se jako člen komise účastnil otevírání obálek s nabídkami, přestože měl zájem na tom, aby veřejnou zakázku získal konkrétní dodavatel.

48. K výhradám obviněného Nejvyšší soud ve stručnosti konstatuje, že protiprávní jednání obviněných bylo nade vši rozumnou pochybnost prokázáno prostřednictvím odposlechů telefonické komunikace, v níž spolu mluvili o tom, že jednomu z dodavatelů poskytli v průběhu výběrového řízení naceněný položkový rozpočet (viz č. l. 2727 až 2729 tr. spisu). Již z tohoto důvodu nelze akceptovat námitku obviněného, že zásady transparentnosti a rovného zacházení nebyly porušeny, jelikož výzva k podání nabídek byla uveřejněna na úřední desce zadavatele. K porušení těchto zásad došlo právě v důsledku skrytého obeznámení výlučně jednoho z uchazečů s informacemi o nacenění jednotlivých položek, kterými ostatní (potenciální) dodavatelé nedisponovali, a neměli tak ve výběrovém řízení stejnou výchozí pozici. Stejně tak je nutno odmítnout námitku, že obviněný se nemohl podílet na procesu výběru dodavatele ve výběrovém řízení, neboť posouzení a hodnocení nabídek proběhlo dne 17. 4. 2014 a obviněný byl od 1. 4. 2014 umístěn ve vyšetřovací vazbě. Z popisu skutku je totiž zřejmé, že obviněnému byla přičítána toliko účast v komisi pro otevírání obálek s nabídkami, k němuž došlo dne 19. 3. 2014, což ostatně soud prvního stupně jednoznačně vysvětlil také v bodě 32. svého rozsudku.

49. V případě skutku pod bodem III. výroku o vině šlo o výběrové řízení na veřejnou zakázku „Zateplení Mateřské školy Chýně“. Manipulace ze strany obviněných spočívala ve vzájemné koordinaci a spolupráci sledující zvýhodnění obchodní společnosti VaN CL, s. r. o., jíž pomohl s vypracováním nabídky spoluobviněný Bc. Daniel Kout. Zástupce jmenované společnosti Vratislav Švehla vyhotovil nabídku dalšího uchazeče, obchodní společnosti BLÁHA trade, s. r. o., která byla ve výběrovém řízení vybrána jako nejvýhodnější, avšak podle předem domluveného scénáře z výběrového řízení následně odstoupila, a „přenechala“ tak zakázku společnosti VaN CL, s. r. o. Obvinění měli za toto jednání přijmout finanční částku ve výši 239 913,52 Kč.

50. Nejvyšší soud se zde až s podivem musí pozastavit nad argumentací obviněného, který přichází s vlastní interpretací pojmu „křoví“ a rovněž mimo jiné zdůrazňuje, že na odstoupení z výběrového řízení a na to navazujícím oslovení druhého uchazeče v pořadí není nic protiprávního. I Nejvyšší soud připouští, že taková situace by byla zajisté v souladu se zákonem za předpokladu, že by k ní došlo po řádném průběhu soutěže bez známek její manipulace, nikoli v kontextu nyní posuzované věci, v níž výsledky dokazování zcela jednoznačně potvrdily ovlivnění výběrového řízení. Byl to ostatně sám obviněný Ing. Petr Jirkův, jenž po proběhlém hodnocení nabídek v telefonickém rozhovoru se spoluobviněným Bc. Danielem Koutem navrhl, aby původně vybraný dodavatel BLÁHA trade, s. r. o. („…firma, co nám dělá jakoby křoví…“), neposkytl zadavateli součinnost k uzavření smlouvy, načež bude osloven uchazeč, který se umístil jako druhý v pořadí. Obviněný následně doporučil tento postup také zástupkyni zadavatele a příjemce dotace (viz přepisy z odposlechů na č. l. 2949 až 2951 tr. spisu). Rovněž ve zbývajícím rozsahu považuje Nejvyšší soud závěry, jež učinily soudy prvního a druhého stupně ve vztahu k tomuto skutku, za správné, logické a vyčerpávající, a odkazuje zejména na body 153. až 155. rozsudku soudu prvního stupně.

51. Skutek pod bodem IV. výroku o vině souvisel s výběrovým řízením na veřejnou zakázku „Revitalizace povodí Jindřichovského potoka – I. etapa“. Obviněný byl do protiprávní činnosti zapojen tak, že se nejdříve s jednateli později vybraného dodavatele EVOSA, spol. s r. o., Michalem a Leošem Šmejdou domluvil na přidělení veřejné zakázky této obchodní společnosti, následně se vzájemně informovali a koordinovali svůj postup tak, že jeden z těchto jednatelů s vědomím obviněného zajistil ostatní uchazeče a vyhotovil za ně v návaznosti na instrukce obviněného jejich nabídky s vyššími cenami, to vše v zájmu toho, aby ve výběrovém řízení zvítězil dodavatel EVOSA, spol. s r. o.

52. Vytýká-li obviněný odvolacímu soudu, že jednání obviněného hodnotil jen podle své úvahy, nikoli na základě důkazů, Nejvyšší soud nemůže tomuto tvrzení přisvědčit. Jak totiž vyplývá z bodu 109. napadeného rozsudku, odvolací soud vycházel primárně ze závěrů soudu prvního stupně, s nimiž se zcela ztotožnil. Podrobné hodnotící úvahy soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto skutku, které popsal v bodech 156. až 158. svého rozsudku a vyvodil z nich příslušná skutková zjištění, lze podle Nejvyššího soudu považovat za přesvědčivé, logické a řádně opřené o výsledek provedeného dokazování v posuzované trestní věci.

Obviněný přitom závěry soudu prvního stupně ve svém dovolání zcela pominul, ve svých námitkách v souvislosti s tímto skutkem vyjádřil fakticky pouze obecný nesouhlas s dílčími částmi odůvodnění odvolacího soudu. Nejvyššímu soudu proto nezbývá než odkázat na vyčerpávající, výše již citované, shrnutí soudu prvního stupně, jemuž nelze ničeho vytknout. K odkazu obviněného na trestní věc Michala Šmejdy a dalších spoluobviněných, kteří byli pro dotčený skutek zproštěni obžaloby podle § 226 písm. a) tr.

ř., v níž bylo také rozhodováno o dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch některých obviněných, Nejvyšší soud pouze ve stručnosti dodává, že usnesením ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 5 Tdo 39/2023, bylo dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tudíž jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud v odkazované trestní věci v rámci dovolacího řízení nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení podle § 265i odst. 3, resp. 4 tr.

ř., tedy nečinil postup, v návaznosti na který by mohl, shledal-li by dovolání důvodným, skutkové závěry soudů nižších stupňů případně korigovat.

53. Podstatu skutku pod bodem V. výroku o vině shrnul Nejvyšší soud již v bodech 37. a 38. výše. Ke konkrétním námitkám obviněného lze opětovně poznamenat, že obsah provedeného dokazování zcela jednoznačně potvrdil cílené jednání obviněných mající za následek zvýhodnění obchodní společnosti BENNE, s. r. o., k němuž došlo postupně v prvním zadávacím a po jeho zrušení také v navazujícím výběrovém řízení. Nejvyšší soud připomíná, že v tomto trestním řízení nebyla posuzována trestnost jednání zaměstnankyně zadavatele a příjemce dotace E. J., přestože ve věci učiněná skutková zjištění jejímu zapojení důvodně nasvědčovala, jak ostatně naznačil již odvolací soud v bodě 119. napadeného rozsudku (srov. též závěry Nejvyššího soudu vyslovené v jeho usneseních ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 995/2023, a ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1123/2023). Obsah provedených důkazů přitom vypovídá o poměrně aktivním vystupování obviněného při prosazování předem určeného okruhu uchazečů po snížení předpokládané hodnoty pod hranici limitu pro veřejné zakázky malého rozsahu. Odkázat lze například na telefonický hovor obviněného s E. J. ze dne 23. 1. 2014, v němž obviněný zdůrazňoval potřebu zachovat původní složení „řízených“ dodavatelů („Jasně, ale víte, v čem je problém? Jako nyní už máme šanci mít to absolutně řízený, kdežto, když se na to bude připravovat ještě jeden, tak už je to zase soutěž a …eee a prostě mám zkušenost, že by nastal problém, … nějakej“). V podobném smyslu rekapituloval obviněný obsah této komunikace spoluobviněnému Bc. Danielu Koutovi v bezprostředně navazujícím telefonickém rozhovoru („…ona, to vypadá, že na ten názor jakoby přistupuje, jedná se o to, že jsem říkal, že kdyby … kdybychom to teďkon chtěli úplně všechno změnit, tak prostě, byť tam byly nějaký selhání, tak teď máme de facto šanci to mít možnost řídit absolutně bez jakýchkoli komplikací, to znamená, že bychom to … že bych doporučoval nechat ty dohody tak, jak byly…“; srov. přepis odposlechů na č. l. 3970 až 3972 tr. spisu).

54. Jak bylo taktéž vysvětleno již výše, veškeré kroky, které byly činěny za účelem zvýhodnění obchodní společnosti BENNE, s. r. o., a jež obviněný Ing. Petr Jirkův označuje za zákonné, byly pouze cílenou reakcí na nastalý vývoj a napadení tendru jedním z uchazečů před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Pokud nyní obviněný mimo jiné namítl, že nutnost zrušení zadávacího řízení osvědčil generální projektant, i tato obhajoba byla spolehlivě vyvrácena. Výsledek dokazování potvrdil, že navenek prezentovaný důvod pro předčasné ukončení zadávacího řízení byl pouze zástupný, jak vyplynulo například z komunikace mezi obviněným a projektantem J. M. („Jasně, potřebujete mít jakoby nějakej v uvozovkách důvod to zrušit…“; srov. přepis odposlechu na č. l. 3975 tr. spisu).

55. Skutky VI. a VII. se týkaly veřejných zakázek „Zateplení obvodových konstrukcí objektu Obecního úřadu v Jindřichovicích pod Smrkem“ a „Zateplení obvodových konstrukcí objektu ZŠ a MŠ v Jindřichovicích pod Smrkem, č. p. 312“. V obou případech byla zvýhodněna obchodní společnost GALLOS, s. r. o., jejíž jednatel Ing. Radek Svoboda se na postupu v zadávacích řízeních domlouval s oběma obviněnými, na přípravě nabídky GALLOS, s. r. o., i ostatních uchazečů pak spolupracoval právě s obviněným Ing. Petrem Jirkůvem. Námitky obviněného ve vztahu k těmto skutkům směřovaly opětovně proti způsobu hodnocení provedených důkazů, přičemž Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů. Odkázat lze zejména na vyčerpávající odůvodnění v bodech 163. až 166. rozsudku soudu prvního stupně, v nichž soud pečlivě hodnotil důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a Nejvyšší soud mu nemůže v tomto směru cokoli vytknout.

56. Uvádí-li například obviněný, že zachycené telefonické hovory se týkaly pouze plnění zákonných podmínek zadávacích řízení, Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně správně poukázal na vzájemnou koordinaci obviněného s Ing. Radkem Svobodou, v jejímž smyslu měl právě Ing. Radek Svoboda distribuovat zadávací dokumentace ostatním potenciálním dodavatelům tak, aby byl obviněný schopen formálně prokázat oslovení alespoň pěti zájemců v každém ze zadávacích řízení (srov. též č. l. 4853 a 4854 tr. spisu). Zaslání výzvy k podání nabídek a k prokázání kvalifikace nejméně pěti zájemcům bylo podmínkou, kterou musel pro zahájení zjednodušeného podlimitního řízení splnit podle § 38 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdější předpisů (dále též jen „ZVZ“), samotný zadavatel, který v daném případě pověřil administrací zadávacích řízení obviněného, resp. jím řízenou společnost DEVELOPER CZ, s. r. o. Tato podmínka nicméně nebyla v ZVZ stanovena samoúčelně, nýbrž pro zajištění odpovídající míry a kvality hospodářské soutěže o veřejnou zakázku mezi dodavateli, kteří jsou schopni prokázat kvalifikaci a realizovat předmět plnění. Pakliže se obviněný jakožto administrátor zadávacích řízení domlouval na splnění této povinnosti se zástupcem později vybraného dodavatele, který sám hledal další „vhodné“ adepty pro účast v soutěži, podle Nejvyššího soudu lze jen stěží uvažovat o řádném plnění zákonem stanovených podmínek. Ve zbytku lze odkázat na výše citované body rozsudku soudu prvního stupně, v nichž soud zasadil jednotlivé telefonické hovory také do časového kontextu a zcela jednoznačně a přesvědčivě dovodil, že se týkaly dotčených veřejných zakázek, které byly předmětem skutků pod body VI. a VII. výroku o vině.

57. Pokud jde o otázku neprovedení obhajobou navrhovaného důkazu, a to znaleckého posudku vypracovaného prof. Ing. Vladimíra Smejkalem, s touto výhradou se podrobně vypořádal již odvolací soud, který v bodech 140. a 141. napadeného rozsudku řádně a zcela adekvátně stavu věci zdůvodnil, proč nebylo tomuto důkaznímu návrhu vyhověno. Nejde zde proto o vadu tzv. opomenutého důkazu, která by mohla naplnit třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

58. Poslední skutek popsaný v bodě VIII. výroku o vině souvisel se zvýhodněním obchodní společnosti K-OKNA-STAVBY, s. r. o., v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Zlepšení tepelně technických vlastností budovy Obecního úřadu Brněnec“. Protiprávní jednání obviněného Ing. Petra Jirkůva spočívalo, obdobně jako v některých předchozích případech uvedených výše, ve vzájemné koordinaci se spoluobviněným Bc. Danielem Koutem a zástupcem výše jmenovaného dodavatele S. K. Obviněný se sám podílel na vypracování nabídky společnosti K-OKNA-STAVBY, s. r. o., a S. K. vyhotovil a odevzdal nabídky za další dva uchazeče. Obvinění měli za svoji činnost přislíbený finanční prospěch ve výši 300 000 Kč.

59. Namítl-li obviněný, že jednotliví uchazeči o veřejnou zakázku se domlouvali pouze mezi sebou, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obsah provedených důkazů zcela jednoznačně potvrdil, že tak činili právě s vědomím obviněného a v koordinaci s ním. Pro příklad lze v tomto ohledu odkázat na telefonický hovor mezi oběma obviněnými ze dne 24. 9. 2013, v jehož průběhu obviněný Ing. Petr Jirkův zmiňoval potřebu domluvit se se S. K. na standardu nabídek, „ať nejsou třeba ze čtyř tři blbě“ (viz přepis z odposlechu na č. l. 5834 tr. spisu). Obdobně je potřeba odmítnout námitku o deformovaném a svévolném výkladu komunikace mezi obviněnými, z níž soudy dovodily, že oba měli za své jednání přislíbený finanční prospěch ve výši 300 000 Kč. Obviněný měl v této souvislosti patrně namysli telefonický hovor ze dne 16. 12. 2013, v němž spolu mluvili o „zásluhách“ pro S. K., odhadovali jeho zisk na zakázce na 780 000 až 800 000 Kč a dále vyjádřili obavu, že asi nebude „chtít rozdávat 300 000“ (srov. č. l. 5865 a násl. tr. spisu). Nejvyšší soud konstatuje, že pokud soudy v kontextu celkové důkazní situace považovaly obviněnými zmíněných „300 000“ za odměnu, kterou jim S. K. původně slíbil jako protihodnotu za ovlivnění zadávacího řízení v jeho prospěch, není takový závěr nijak nelogický a ani v žádném, natož zjevném, rozporu s obsahem provedených důkazů.

60. Pokud obviněný následně neakceptoval podle jeho názoru obecný a nepřezkoumatelný odkaz odvolacího soudu na „veškerý obsah odposlechů“, Nejvyšší soud dodává, že podrobné a zcela vyčerpávající hodnocení všech v trestním řízení provedených důkazů učinil ve svém rozsudku soud prvního stupně (ve vztahu k předmětnému skutku v bodech 167. až 172.), s jehož závěry se odvolací soud v rozsahu výroku o vině zcela ztotožnil, jak vyplývá z bodu 68. napadeného rozsudku. Nelze mu proto vytýkat, že ve svém odůvodnění nereprodukoval v jednotlivostech opakovaně celý obsah a výsledek dokazování.

61. Nejvyšší soud uzavírá, že soud prvního stupně velmi pečlivě a srozumitelně vyložil, jakými úvahami byl při hodnocení důkazů veden, respektoval konkrétní obsah důkazních prostředků bez zjevné tendence upřednostnit ty, které by podpořily tvrzení některé ze stran trestního procesu a neopomněl přitom reagovat ani na obhajobu obviněného, resp. obou obviněných, kterou přesvědčivě vyvrátil. Pokud za dané procesní situace odvolací soud akceptoval skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, na která při vypořádání některých dílčích odvolacích námitek obviněného v podrobnostech odkazoval, nelze takový postup považovat za jakkoli vadný či dokonce nezákonný. Nejvyšší soud dodává, že i rozhodovací praxe Ústavního soudu připouští stručnější odůvodnění soudu rozhodujícího o řádném i mimořádném opravném prostředku v těch případech, v nichž se ztotožnil s příslušnými argumenty vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu nižšího stupně, a považuje za přípustné na ně odkazovat (viz například usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 876/20).

62. Otázkou právního posouzení protiprávního jednání obviněného podle skutkové podstaty § 260 odst. 1 tr. zákoníku se již Nejvyšší soud zabýval výše při vypořádání totožné námitky spoluobviněného Bc. Daniela Kouta. Nejvyšší soud proto odkazuje na body 29. až 34. tohoto usnesení. Stejně tak lze pro stručnost odkázat na závěry ohledně způsobené škody, jež Nejvyšší soud vyslovil v bodech 39. a 40. výše, které jsou rovněž plně použitelné ve vztahu k odpovídajícím námitkám obviněného Ing. Petra Jirkůva.

63. Pokud jde o poslední výhradu obviněného týkající se procesní nepoužitelnosti odposlechů telefonických hovorů, s touto otázkou se taktéž podrobně vypořádal již soud prvního stupně v bodech 132. až 134. svého rozsudku. Zabýval se jí i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, v němž posuzoval opodstatněnost zcela totožné námitky, kterou jeden ze spolupachatelů skutku pod bodem VIII. vytýkal mimo jiné právě nezákonnost prvního příkazu k odposlechu telefonické stanice obviněného Ing. Petra Jirkůva, vydaného soudkyní Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 1. 2. 2013. Nejvyšší soud v odkazované věci aproboval posouzení této otázky ze strany Vrchního soudu v Praze v jeho usnesení ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 4 To 20/2020, přičemž nutno dodat, že ani v nyní projednávané věci není žádný důvod nahlížet na tuto otázku rozdílně. Tato ostatně již byla předmětem opakovaného posouzení, například též v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 7 To 84/2020, na něž odkázal soud prvního stupně v bodě 133. svého rozsudku a odvolací soud v bodě 77. napadeného rozsudku.

64. Proto lze pouze ve stručnosti zopakovat, že i přes některé nedostatky odůvodnění výše uvedeného příkazu k odposlechu bylo možné tento důkazní prostředek použít především za splnění materiálních podmínek pro jeho vydání, jež je nutné vždy zkoumat. Základní zákonné předpoklady pro vydání příkazu v něm byly buďto výslovně uvedeny, případně byly odvoditelné z jeho obsahu, anebo vyplývaly z návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu. V tomto ohledu je potřeba vycházet z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, podle které soudy nemají k posouzení odůvodnění příkazu povolujícího zásah do soukromí přistupovat ryze formálně, nýbrž mají aplikovat formálně-materiální přístup. Proto se vždy zkoumá v rámci tzv. testu účinnosti trojí kontroly existence materiálních důvodů pro nařízení předmětného opatření, které lze dovodit nejen z kontextu celého odůvodnění příkazu, ale i ze spisového materiálu a z okolností případu (srov. nález Pléna Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. I. ÚS 1694/17, z judikatury Nejvyššího soudu zejména rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.). Kromě toho se úroveň obsahové preciznosti odůvodnění určitého rozhodnutí odvíjí mimo jiné též od pokročilosti stadia trestního řízení, v němž je rozhodnutí vyhotoveno. Ve stadiu před zahájením trestního stíhání jsou tak nároky na podrobnost odůvodnění rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení z povahy věci o něco nižší (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2221/08).

65. Pro posuzovaný případ je i v návaznosti na konkrétní námitku obviněného Ing. Petra Jirkůva podstatné, že ač v odůvodnění dotčeného příkazu chyběly konkrétní informace o osobách a stanicích, které měly být podle jeho výroku odposlouchávány, je z obsahu příslušného spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. Nt 257/2012 zřejmé, že návrh státního zástupce, jenž příkazu předcházel, obsahoval podrobnější odůvodnění včetně veškerých v příkazu chybějících informací. Bylo v něm mimo jiné vysvětleno, že podezření ze spáchání konkrétního trestného činu vůči osobám pohybujícím se kolem tehdy prověřované veřejné zakázky, mimo jiné vůči osobě J. P., vyplynulo z informací poskytnutých od osoby spolupracující s policií. Na základě nařízených odposlechů J. P. a dalších subjektů pak bylo zjištěno zapojení dalších osob včetně nyní obviněného Ing. Petra Jirkůva do tehdy prověřovaného skutku. Konkrétně existovalo důvodné podezření na nezákonné jednání fyzických osob vystupujících za obecně prospěšnou společnost Geotermální energie pro občany, jejímž předsedou správní rady se obviněný stal ke dni 20. 12. 2012. Odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu tudíž mohly být zjištěny další významné informace pro v dané době probíhající trestní řízení, které by nebylo možno zjistit jinak. V návrhu státního zástupce byly rovněž podrobně specifikovány důvody, proč byly odposlechy jediným důkazem, který mohl přinést potřebné poznatky, a byla v něm výslovně odůvodněna i předpokládaná potřeba dlouhodobějšího sledování zmíněných osob s ohledem na povahu a sofistikovanost jejich činnosti. Nejvyšší soud proto shledal námitku nezákonnosti prvního příkazu k odposlechu vydaného Okresním soudem v Jablonci nad Nisou ve vztahu k obviněnému neopodstatněnou.

IV. Závěrečné shrnutí

66. Na základě všech shora uvedených skutečností Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných Ing. Petra Jirkůva a Bc. Daniela Kouta jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tř. ř., a to ve vztahu k těm námitkám, které sice bylo možné podřadit uplatněným dovolacím důvodům, ale byly shledány nedůvodnými. Nejvyšší soud tak učinil na podkladě obsahu trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 2. 2025

JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu