Došlo-li po vyslovení závazného právního názoru Ústavního soudu o povinnosti ry předložit věc rozšířenému senátu ke změně procesní situace v tom, že rozšířený se- nát o sporné právní otázce rozhodl, není dána jeho věcná působnost, neboť svým rozhodnutím již odlišné právní názory jednotlivých senátů na posuzovanou otázku sjednotil, a chybí tak základní předpoklad jeho rozhodování stanovený v $ 17 s. ř. s. xé%
Došlo-li po vyslovení závazného právního názoru Ústavního soudu o povinnosti ry předložit věc rozšířenému senátu ke změně procesní situace v tom, že rozšířený se- nát o sporné právní otázce rozhodl, není dána jeho věcná působnost, neboť svým rozhodnutím již odlišné právní názory jednotlivých senátů na posuzovanou otázku sjednotil, a chybí tak základní předpoklad jeho rozhodování stanovený v $ 17 s. ř. s. xé%
7.V projednávané věci se rozšířený senát nacházel v situaci, kdy mu šestý senát vázán právním názorem Ústavního soudu předložil k posouzení právní otázku, o které však již rozšířený senát rozhodl v rozsudku ze dne 20. 9. 2007, čj. 4 Ads 81/2005-125. Se závěry V tomto rozsudku vyslovenými se Ústavní soud ve shora uvedeném nálezu pléna ztotožnil. 8. Postoupením projednávané věci rozší- řenému senátu vyvstala tedy otázka, zda je dá- na jeho věcná působnost k rozhodnutí za si- tuace, kdy rozdílnost právních názorů na posuzování úkonu krajského úřadu podle $ 774 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, kterým byl přezkoumán posudek lékaře zdra- votní preventivní péče o zdravotní způsobi- losti k práci, byla sjednocena jeho rozsudkem ze dne 20. 9. 2007, čj. 4 Ads 81/2005-125. 9. Při posuzování této věci vycházel rozší- řený senát především z dikce ustanovení $ 17 s. ř. s., podle něhož „(1) Dospělli senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu. Při postoupení svůj od- lišný právní názor zdůvodní. (2) Ustanovení odst. 1 neplatí, bybli od- lišný právní názor již vysloven ve stanovis- ku Nejvyššího správního soudu.“ 10. Při výkladu citovaného ustanovení do- spěl k závěru, že smysl a funkce rozšířeného senátu jsou založeny na myšlence, že judika- tura Nejvyššího správního soudu musí být jednotná a předvídatelná, což znamená, že ve skutkově a právně obdobných případech má soud dospívat ke stejným právním závěrům. Tato zásada je nepochybně jednou ze základ- ních zásad fungování právního státu, neboť ve svých důsledcích představuje konkretizaci zákazu jurisdikční libovůle a provedení prin- cipu rovnosti. Aktivováním rozšířeného sená- tu je proto nastolena situace, kdy bude ke konkrétní předložené právní otázce zformu- lován právní názor, respektovaný pro futuro všemi senáty rozhodujícími obdobné přípa- dy. Základním vstupním předpokladem pro tento postup je situace vnitřního přesvědče- ní dotčeného senátu o nesprávnosti dříve ju- dikovaného právního názoru, příp. zjištění rozporné judikatury Nejvyššího správního soudu k posuzované otázce. xx 11. Posouzení věcné působnosti rozšíře- ného senátu má nepochybně význam i v rovi- ně ústavněprávní, a to v povinnosti respekto- vat právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zá- konným soudcem ve smyslu tohoto ustanove- ní může být jen ten, kdo je v souladu se záko- nem, tj. podle právních předpisů a norem interní povahy vydaných na základě zákona, povolán u příslušného soudu k projednávání konkrétní záležitosti. Základním atributem tohoto ústavního principu je zákonem zříze- ný soud, resp. celá soudní soustava. Pouze zá- kon tedy může stanovit, který soud bude kon- krétní věc projednávat. Listina tímto dala prostor zákonodárci k úpravě příslušných soudních řádů. Principy, jimiž se naplňuje podmínka zákonného soudce, jsou uvedeny v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). Kromě procesních pravidel ut- čování příslušnosti soudů je součástí základ- ního práva na zákonného soudce i princip 193 1774 přidělování soudní agendy, určení obsazení soudů a složení senátu na základě zákona a pravidel obsažených v rozvrhu práce sou- dů. Tato ústavní zásada se projevuje i v kon- krétním složení soudu v každé jednotlivé vě- ci, tj. v určení, zda v té či oné věci rozhoduje senát či samosoudce, a na půdorysu soudní- ho řádu správního nepochybně i v určení, zda ve věci rozhoduje senát Nejvyššího správ- ního soudu či rozšířený senát tohoto soudu. Z uvedeného plyne, že pokud by rozhodoval rozšířený senát, aniž by byla dána jeho věcná působnost, došlo by k porušení práva na zá- konného soudce vyjádřeného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 12. Ostatně nesprávné obsazení soudu spočívající v tom, že na místo tříčlenného se- nátu určeného rozvrhem práce rozhodoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, vytkl Ústavní soud Nejvyššímu správnímu soudu v nálezu ze dne 2. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 4/06. V tomto nálezu mimo jiné uvedl, že „účelem ustanovení f 17 odst. 1 s. ř. s. je toli- ko překážet případné nejednotě v rozhodo- vací praxi Nejvyššího správního soudu, ni- koli sloužit coby zvláštní instrument, jímž by (teprve!) mohl být uplatněn princip váza- nosti tohoto soudu nálezem Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy) v siluaci, kdy rozho- dující senát má (vzhledem k této vázanosti) rozhodnout na základě odlišného právního názoru, než který byl dosud v judikatuře Nejvyššího správního soudu aplikován ..“ (bod 20 nálezu). Ústavní soud dále konstato- val, že „jelikož svévolné dispozice s obsaze- ním soudu jsou rovněž pod ochranou Ústavního soudu, a to v kontextu práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je již zde zakotven první dů- vod ústavně právní kritiky, který nemůže být přehlédnut“ (bod 22 nálezu). 13. Nicméně v posuzované věci zavázal Ústavní soud šestý senát k tomu, aby věc roz- šířenému senátu předložil, a to s poukazem na existující odlišnost právních názorů na da- nou problematiku, a dovodil, že před přije- tím napadeného rozhodnutí mělo být apliko- váno ustanovení $ 17 odst. 1 s. ř. s., jež je pro xX7 Nejvyšší správní soud právě tím závazným 194 pravidlem pro přijímání od dosavadní judikatu- ry se lišícího rozhodnutí. Ratio decidendi toho- to závazného právního názoru Ústavního soudu bylo založeno na respektování ústavního princi- pu práva na zákonného soudce v případě roz- porné judikatury Nejvyššího správního soudu. u% 14. V době rozhodování rozšířeného senátu v této věci se však situace změnila. Jak vyplývá ze shora uvedeného, o povaze úkonu krajského úřadu podle $ 77a zákona č. 20/1966 Sb. se již autoritativně rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyslovil ve svém rozsudku ze dne 20. 9. 2007, čj. 4 Ads 81/2005-125, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyšší- ho správního soudu pod č. 1554/2008. Rozší- řený senát tedy postupem podle $ 17 s. ř. s. rozdílné právní názory jednotlivých senátů Nejvyššího správního soudu na uvedenou otázku sjednotil. Pokud by rozšířený senát i za této situace rozhodoval v projednávané věci, byl by takový postup zcela formální, ne- boť by nemohl vést k jinému posouzení před- mětné právní otázky. Funkce rozšířeného se- nátu by se tak omezila pouze na opakování právních názorů již dříve vyslovených, čímž by došlo k eliminaci jeho základní funkce sjednocovatele judikatury. Navíc nutno do- dat, že předchozí rozsudek šestého senátu byl vydán v době, kdy se touto právní otázkou ještě rozšířený senát nezabýval, zatímco při opětovném rozhodování o kasační stížnosti (po zrušení předchozího rozsudku Ústavním soudem) je již rozhodnutí rozšířeného sená- tu a nyní i Ústavního soudu o sporné otázce známo. Procesní stav, z něhož Ústavní soud při svém rozhodování vycházel, tedy doznal v mezidobí zásadní změny, a proto již nelze vycházet z toho, že vedle sebe existují rozdíl- ná rozhodnutí jednotlivých senátů Nejvyšší- ho správního soudu, která doposud nebyla sjednocena. Podle názoru rozšířeného senátu bude požadavku Ústavního soudu učiněno za dost, vyjde-li šestý senát v projednávané věci ze závěrů rozšířeného senátu ve věci ve- dené pod sp. zn. 4 Ads 81/2005. 15. Ostatně obdobný postup zvolil rozší- řený senát ve věci vedené pod sp. zn. 7 As 30/2003, v níž přípisem ze dne 9. 3. 2005 vrá- til věc sedmému senátu k dalšímu řízení s poukazem na zjištění, že v mezidobí, od usnesení o postoupení věci do vyhotovení předkládací zprávy a předložení věci, rozšíře- ný senát o sporné otázce již rozhodl v jiných věcech vedených pod sp. zn. 4 As 47/2003 a sp. zn. 5 As 11/2003. V dané situaci základní předpoklad rozhodování rozšířeného senátu - odchylka od stávající judikatury Nejvyššího správního soudu - nebyl dán, a nebylo proto zapotřebí, aby se rozšířený senát věcí zabýval. 16. Lze tedy uzavřít, že došlo-li po vyslove- ní závazného právního názoru Ústavního soudu o povinnosti předložit věc rozšířené- mu senátu ke změně procesní situace v tom, že rozšířený senát o sporné právní otázce roz- hodl, není dána jeho věcná působnost, neboť svým rozhodnutím již odlišné právní názory jednotlivých senátů na posuzovanou otázku sjednotil, a chybí tak základní předpoklad je- ho rozhodování stanovený v $ 17 s. ř. s. 1775 Hospodářská soutěž: zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů Profesní samospráva: pravidla profesní etiky Řízení před soudem: žalovaný správní orgán k $ 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 340/2004 Sb. k $ 69 soudního řádu správního I. Působíli rozhodnutí orgánu profesní komory omezující soutěžní chování svých členů protisoutěžně a naplňuje-li podmínky zakázané dohody narušující hos- podářskou soutěž (zde ve formě zakázaného rozhodnutí sdružení soutěžitelů), jde o jednání zakázané podle $ 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, bez ohledu na to, že jej profesní komora zdůvodňuje snahou zajistit re- spektování zásad profesní etiky. II. Profesní komora je obecně oprávněna stanovit pravidla související s respek- továním zásad profesní etiky nad rámec povinností, jež by jejím členům jinak vy- plývaly z obecně závazných právních předpisů, vždy však při jejich stanovení musí respektovat zákaz dohod narušujících hospodářskou soutěž (zde ve formě rozhod- nutí sdružení soutěžitelů) podle $ 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospo- dářské soutěže. III. V řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospo- dářské soutěže se předseda tohoto úřadu nestává žalovaným, neboť jeho pra- vomoc rozhodovat o rozkladu proti rozhodnutí I. stupně jmenovaného úřadu vyjadřuje pouze funkční postavení v rámci vnitřní organizace ústředního orgánu státní správy, aniž by založilo jeho procesní subjektivitu ve smyslu soudního řádu správního.
Petr R. proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, za účasti akciové společnosti OKD, o přezkum lékařského posudku vydaného v rámci lékařské preventivní péče, v ří- zení kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu