I. Rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění příslušníka bezpečnostního
sboru ze služebního poměru z důvodu ztráty tzv. osobnostní způsobilosti na základě
závěru psychologa bezpečnostního sboru podle § 42 odst. 1 písm. j) zákona
č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je přezkoumatelné v celém rozsahu ve správním soudnictví. II. Posudek, resp. závěr psychologa bezpečnostního sboru ve smyslu vyhlášky
č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby
v bezpečnostním sboru, je stěžejním podkladem správního rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. Je odborným závěrem, o němž si správní orgán, resp.
soud nemůže pro nedostatek vlastních odborných znalostí a zkušeností učinit úsudek sám, nicméně i takový závěr soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Musí být především odůvodněn v rozsahu a kvalitě
obdobné jako u znaleckých posudků, musí splňovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti a vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně skutečností uváděnými vyšetřovaným příslušníkem bezpečnostního sboru.
I. Rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění příslušníka bezpečnostního
sboru ze služebního poměru z důvodu ztráty tzv. osobnostní způsobilosti na základě
závěru psychologa bezpečnostního sboru podle § 42 odst. 1 písm. j) zákona
č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je přezkoumatelné v celém rozsahu ve správním soudnictví. II. Posudek, resp. závěr psychologa bezpečnostního sboru ve smyslu vyhlášky
č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby
v bezpečnostním sboru, je stěžejním podkladem správního rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. Je odborným závěrem, o němž si správní orgán, resp.
soud nemůže pro nedostatek vlastních odborných znalostí a zkušeností učinit úsudek sám, nicméně i takový závěr soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Musí být především odůvodněn v rozsahu a kvalitě
obdobné jako u znaleckých posudků, musí splňovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti a vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně skutečností uváděnými vyšetřovaným příslušníkem bezpečnostního sboru.
[23] Nejvyšší správní soud tento názor
stěžovatele nesdílí. Podle § 92 odst. 3 písm. e)
zákona o služebním poměru je příslušník povinen podrobit se psychologickému vyšetření na výzvu služebního funkcionáře. Podle
§ 2 písm. c) vyhlášky o osobnostní způsobilosti ve znění v rozhodné době je důvodem
zjišťování osobnostní způsobilosti „domněnka, že příslušník je dočasně nebo trvale osobnostně nezpůsobilý k výkonu služby v bezpečnostním sboru“ [resp. od 1. 1. 2013 je tímto
důvodem „jednání příslušníka, na jehož základě se lze domnívat, že příslušník je osobnostně nezpůsobilý“]. Podle § 3 vyhlášky
o osobnostní způsobilosti posuzuje osobnostní způsobilost příslušníka psycholog
bezpečnostního sboru na základě písemné
žádosti služebního funkcionáře, podle § 4
odst. 1 citované vyhlášky sděluje posuzované
osobě termín zjišťování osobnostní způsobilosti psycholog prostřednictvím služebního
funkcionáře.
[24] Tato ustanovení upravující proces
vedoucí k ověření osobnostní způsobilosti
příslušníka přitom nejsou samoúčelná. Jejich
smyslem je zajistit, aby služební funkcionář
jakožto orgán s pravomocí rozhodovat ve věcech služebního poměru (§ 2 odst. 6 zákona
o služebním poměru) byl od samého počátku
informován o situaci konkrétního příslušníka a vážných důvodech, které by mohly zakládat domněnku o jeho osobnostní nezpůsobilosti. Služební funkcionář je odpovědný za
bezpečnostní sbor, resp. příslušníky, jež mu
podléhají, a za péči o ně (§ 77 zákona o služebním poměru) a musí být schopen vyhodnotit okolnosti a míru závažnosti situace
s ohledem na dosavadní průběh služby příslušníka podle jeho služebního hodnocení,
resp. průběžného každoročního hodnocení,
odměn či kázeňských prohřešků. Služba
v bezpečnostním sboru je nepochybně velmi
náročná, jinak by ani nemusely být na příslušníky kladeny náročné požadavky v oblasti jejich osobnostní způsobilosti; proto také
zákon o služebním poměru výslovně stanoví,
že bezpečnostní sbor pro své příslušníky zajišťuje mimo jiné též psychologickou péči
[§ 77 odst. 11 písm. l)], což nemožno zaměňovat s odesláním příslušníka k vyšetření jeho
osobnostní způsobilosti při prvním náznaku
obtíží v psychické oblasti. Teprve na základě
komplexního zhodnocení situace, jehož součástí by pravidelně měl být také pohovor služebního funkcionáře s příslušníkem, při
němž se příslušník dozví o okolnostech, jež
by mohly zpochybňovat jeho osobnostní způsobilost, a který může mnohé osvětlit, si může služební funkcionář kvalifikovaně osvojit,
resp. potvrdit domněnku o osobnostní nezpůsobilosti příslušníka a odeslat jej k psychologickému vyšetření s vědomím důsledků, které to může mít. Nikoli náhodou nové
znění § 3 odst. 3 vyhlášky o osobnostní způsobilosti účinné od 1. 1. 2013 stanoví, že služební
funkcionář k žádosti o zjišťování osobnostní
způsobilosti „přiloží služební hodnocení,
průběžné každoroční hodnocení, úřední
záznam nebo jiné materiály, které její podání prokazatelně odůvodňují“.
[24] Tato ustanovení upravující proces
vedoucí k ověření osobnostní způsobilosti
příslušníka přitom nejsou samoúčelná. Jejich
smyslem je zajistit, aby služební funkcionář
jakožto orgán s pravomocí rozhodovat ve věcech služebního poměru (§ 2 odst. 6 zákona
o služebním poměru) byl od samého počátku
informován o situaci konkrétního příslušníka a vážných důvodech, které by mohly zakládat domněnku o jeho osobnostní nezpůsobilosti. Služební funkcionář je odpovědný za
bezpečnostní sbor, resp. příslušníky, jež mu
podléhají, a za péči o ně (§ 77 zákona o služebním poměru) a musí být schopen vyhodnotit okolnosti a míru závažnosti situace
s ohledem na dosavadní průběh služby příslušníka podle jeho služebního hodnocení,
resp. průběžného každoročního hodnocení,
odměn či kázeňských prohřešků. Služba
v bezpečnostním sboru je nepochybně velmi
náročná, jinak by ani nemusely být na příslušníky kladeny náročné požadavky v oblasti jejich osobnostní způsobilosti; proto také
zákon o služebním poměru výslovně stanoví,
že bezpečnostní sbor pro své příslušníky zajišťuje mimo jiné též psychologickou péči
[§ 77 odst. 11 písm. l)], což nemožno zaměňovat s odesláním příslušníka k vyšetření jeho
osobnostní způsobilosti při prvním náznaku
obtíží v psychické oblasti. Teprve na základě
komplexního zhodnocení situace, jehož součástí by pravidelně měl být také pohovor služebního funkcionáře s příslušníkem, při
němž se příslušník dozví o okolnostech, jež
by mohly zpochybňovat jeho osobnostní způsobilost, a který může mnohé osvětlit, si může služební funkcionář kvalifikovaně osvojit,
resp. potvrdit domněnku o osobnostní nezpůsobilosti příslušníka a odeslat jej k psychologickému vyšetření s vědomím důsledků, které to může mít. Nikoli náhodou nové
znění § 3 odst. 3 vyhlášky o osobnostní způsobilosti účinné od 1. 1. 2013 stanoví, že služební
funkcionář k žádosti o zjišťování osobnostní
způsobilosti „přiloží služební hodnocení,
průběžné každoroční hodnocení, úřední
záznam nebo jiné materiály, které její podání prokazatelně odůvodňují“.
[25] Žalobce nebyl služebním funkcionářem seznámen s okolnostmi a důvody, pro
které byl vyslán k psychologickému posouzení. Zejména nebyl blíže seznámen s okolnostmi, které založily ve smyslu § 2 písm. c) vyhlášky o osobnostní způsobilosti domněnku
služebního funkcionáře, že je dočasně nebo
trvale osobnostně nezpůsobilý k výkonu služby v bezpečnostním sboru. Nebyla mu ani dána na vědomí písemná žádost o zjištění osobnostní způsobilosti. Služební funkcionář
ostatně svoji domněnku o osobní nezpůsobilosti žalobce v žádosti o psychologické vyšetření opřel o data dvou údajných incidentů,
které nijak konkrétněji nespecifikoval. V rozporu s § 92 odst. 3 zákona o služebním poměru žalobce nebyl vyzván služebním funkcionářem, aby se dostavil k psychologickému
vyšetření a o samotném psychologickém vyšetření a jeho termínu se dozvěděl na základě
telefonického sdělení psycholožky v rozporu
s § 4 odst. 1 vyhlášky o osobnostní způsobilosti. Po celou dobu řízení o propuštění mu
nebylo sděleno, kterou osobnostní charakteristiku, která je předpokladem pro výkon
služby v bezpečnostním sboru ve smyslu § 1
vyhlášky o osobnostní způsobilosti, pozbyl.
[25] Žalobce nebyl služebním funkcionářem seznámen s okolnostmi a důvody, pro
které byl vyslán k psychologickému posouzení. Zejména nebyl blíže seznámen s okolnostmi, které založily ve smyslu § 2 písm. c) vyhlášky o osobnostní způsobilosti domněnku
služebního funkcionáře, že je dočasně nebo
trvale osobnostně nezpůsobilý k výkonu služby v bezpečnostním sboru. Nebyla mu ani dána na vědomí písemná žádost o zjištění osobnostní způsobilosti. Služební funkcionář
ostatně svoji domněnku o osobní nezpůsobilosti žalobce v žádosti o psychologické vyšetření opřel o data dvou údajných incidentů,
které nijak konkrétněji nespecifikoval. V rozporu s § 92 odst. 3 zákona o služebním poměru žalobce nebyl vyzván služebním funkcionářem, aby se dostavil k psychologickému
vyšetření a o samotném psychologickém vyšetření a jeho termínu se dozvěděl na základě
telefonického sdělení psycholožky v rozporu
s § 4 odst. 1 vyhlášky o osobnostní způsobilosti. Po celou dobu řízení o propuštění mu
nebylo sděleno, kterou osobnostní charakteristiku, která je předpokladem pro výkon
služby v bezpečnostním sboru ve smyslu § 1
vyhlášky o osobnostní způsobilosti, pozbyl.
[26] Neseznámení žalobce s důvody zjišťování osobnostní způsobilosti mohlo rovněž
negativně ovlivnit součinnost žalobce s vyšetřujícím psychologem. Neznalost těchto důvodů žalobci znemožnila též řádné uplatňování
jeho práv při přezkoumávání závěru psychologa vedoucím psychologem, například uplatněním návrhu na nové zjišťování osobnostní
způsobilosti ve smyslu § 6 odst. 3 vyhlášky
o osobnostní způsobilosti. Neseznal-li ani ze
závěru psychologa důvody pozbytí své osobnostní způsobilosti, nelze si představit, jak by
mohl jeho závěry před vedoucím psychologem účinně zpochybňovat. Za této situace
mohl vedoucí psycholog těžko dostát své povinnosti řádně závěr psychologa přezkoumat.
[26] Neseznámení žalobce s důvody zjišťování osobnostní způsobilosti mohlo rovněž
negativně ovlivnit součinnost žalobce s vyšetřujícím psychologem. Neznalost těchto důvodů žalobci znemožnila též řádné uplatňování
jeho práv při přezkoumávání závěru psychologa vedoucím psychologem, například uplatněním návrhu na nové zjišťování osobnostní
způsobilosti ve smyslu § 6 odst. 3 vyhlášky
o osobnostní způsobilosti. Neseznal-li ani ze
závěru psychologa důvody pozbytí své osobnostní způsobilosti, nelze si představit, jak by
mohl jeho závěry před vedoucím psychologem účinně zpochybňovat. Za této situace
mohl vedoucí psycholog těžko dostát své povinnosti řádně závěr psychologa přezkoumat.
[27] Procesní pochybení v postupu před
a při zjišťování osobnostní způsobilosti samo
o sobě ještě nemusí vyvracet odborný závěr
bezpečnostního psychologa o osobnostní nezpůsobilosti příslušníka, dopadá však na
hodnocení postupu služebního funkcionáře,
jenž předcházel zahájení řízení o propuštění
ze služebního poměru, resp. zpochybňuje jeho postup při opatření stěžejního podkladu
pro toto řízení. Byť se psychologické vyšetření
odehrává před formálním zahájením správního řízení o propuštění ze služebního poměru, obsahově s ním tvoří jeden celek. Přitom
z důvodu zvýšeného rizika svévole a zneužití
institutu zjišťování osobnostní způsobilosti
pramenícího ze skutečnosti, že stěžejním
podkladem rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru je odborné psychologické
posouzení, jež se co do výsledku vzpírá standardním možnostem přezkumu ve správním
řízení i ve správním soudnictví, navíc psychologa bezpečnostního sboru, jenž má z povahy věci služební, případně pracovní vztah
ke služebním funkcionářům bezpečnostního
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
sboru, je třeba klást zvýšený důraz na to, aby
při zjišťování tohoto podkladu služební funkcionář a psychologové bezpečnostního sboru postupovali důsledně podle výše popsaných ustanovení o řízení.
[27] Procesní pochybení v postupu před
a při zjišťování osobnostní způsobilosti samo
o sobě ještě nemusí vyvracet odborný závěr
bezpečnostního psychologa o osobnostní nezpůsobilosti příslušníka, dopadá však na
hodnocení postupu služebního funkcionáře,
jenž předcházel zahájení řízení o propuštění
ze služebního poměru, resp. zpochybňuje jeho postup při opatření stěžejního podkladu
pro toto řízení. Byť se psychologické vyšetření
odehrává před formálním zahájením správního řízení o propuštění ze služebního poměru, obsahově s ním tvoří jeden celek. Přitom
z důvodu zvýšeného rizika svévole a zneužití
institutu zjišťování osobnostní způsobilosti
pramenícího ze skutečnosti, že stěžejním
podkladem rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru je odborné psychologické
posouzení, jež se co do výsledku vzpírá standardním možnostem přezkumu ve správním
řízení i ve správním soudnictví, navíc psychologa bezpečnostního sboru, jenž má z povahy věci služební, případně pracovní vztah
ke služebním funkcionářům bezpečnostního
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
sboru, je třeba klást zvýšený důraz na to, aby
při zjišťování tohoto podkladu služební funkcionář a psychologové bezpečnostního sboru postupovali důsledně podle výše popsaných ustanovení o řízení.
[28] V dané věci zjištěná procesní pochybení svou intenzitou porušují obecné zásady
správního řízení podle § 4 odst. 3 a odst. 4
správního řádu, které na správní orgán kladou povinnost s dostatečným předstihem
uvědomit „dotčené osoby o úkonu, který učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv a neohrozí-li to účel úkonu“. Tato pochybení znemožnila žalobci realizaci práv zakotvených
v § 174 odst. 1 písm. a) zákona o služebním
poměru a signalizovala zvýšené riziko, že služební funkcionáři, resp. psychologové bezpečnostního sboru v dané věci mohli postupovat svévolně. Podle názoru Nejvyššího
správního soudu v dané věci došlo ke kumulaci několika procesních pochybení, které ve
svém souhrnu představují podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, jež mohlo mít za následek nezákonné
rozhodnutí ve věci samé [nelze např. vyloučit, že při dodržení správného procesního
postupu by služební funkcionář po pohovoru se žalobcem dospěl k závěru, že není třeba
jej odeslat na vyšetření, ale že je namístě „sanovat“ prozatím jeho chování měkčím (mírnějším) prostředkem, který mu zákon dává,
tedy poskytnutím psychologické péče (intervence)]; krajský soud proto v tomto bodě dospěl ke správnému právnímu závěru [§ 76
odst. 1 písm. c) s. ř. s.].
závazným podkladem
[28] V dané věci zjištěná procesní pochybení svou intenzitou porušují obecné zásady
správního řízení podle § 4 odst. 3 a odst. 4
správního řádu, které na správní orgán kladou povinnost s dostatečným předstihem
uvědomit „dotčené osoby o úkonu, který učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv a neohrozí-li to účel úkonu“. Tato pochybení znemožnila žalobci realizaci práv zakotvených
v § 174 odst. 1 písm. a) zákona o služebním
poměru a signalizovala zvýšené riziko, že služební funkcionáři, resp. psychologové bezpečnostního sboru v dané věci mohli postupovat svévolně. Podle názoru Nejvyššího
správního soudu v dané věci došlo ke kumulaci několika procesních pochybení, které ve
svém souhrnu představují podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, jež mohlo mít za následek nezákonné
rozhodnutí ve věci samé [nelze např. vyloučit, že při dodržení správného procesního
postupu by služební funkcionář po pohovoru se žalobcem dospěl k závěru, že není třeba
jej odeslat na vyšetření, ale že je namístě „sanovat“ prozatím jeho chování měkčím (mírnějším) prostředkem, který mu zákon dává,
tedy poskytnutím psychologické péče (intervence)]; krajský soud proto v tomto bodě dospěl ke správnému právnímu závěru [§ 76
odst. 1 písm. c) s. ř. s.].
závazným podkladem
[29] Dalším bodem kasační stížnosti je
otázka, zda krajský soud správně posoudil
přezkoumatelnost rozhodnutí o propuštění
žalobce vydaného z důvodu uvedeného v § 42
odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru.
Dle argumentace stěžovatele bylo pro přezkoumatelnost předmětných správních rozhodnutí
dostatečné, jestliže služební funkcionář v odůvodnění odkázal na závazný posudek psychologa jako jediný relevantní podklad daného
rozhodnutí, neboť z takového odůvodnění
bylo zřejmé, co bylo jediným a pro funkcionáře
rozhodnutí
o propuštění.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
[30] Ani tento názor Nejvyšší správní
soud nesdílí. Řízení o propuštění ze služebního poměru je správním řízením, ve kterém se
rozhoduje o veřejných subjektivních právech
a povinnostech propouštěného příslušníka.
Musí tak být splněny základní procesní požadavky na správní řízení co do možnosti seznámení se účastníka s podklady rozhodnutí,
možnosti uplatnění námitek, vyjádření a připomínek, včetně jejich vypořádání správním
orgánem a reflexe tohoto vypořádání v odůvodnění správního rozhodnutí. Rozhodnutí
správních orgánů týkající se propuštění příslušníka bezpečnostního sboru ze služebního poměru je přezkoumatelné v celém rozsahu
ve správním soudnictví (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003,
čj. 6 As 29/2003-97, č. 415/2004 Sb. NSS);
srov. též § 196 zákona o služebním poměru.
tato
nesprávnost
[30] Ani tento názor Nejvyšší správní
soud nesdílí. Řízení o propuštění ze služebního poměru je správním řízením, ve kterém se
rozhoduje o veřejných subjektivních právech
a povinnostech propouštěného příslušníka.
Musí tak být splněny základní procesní požadavky na správní řízení co do možnosti seznámení se účastníka s podklady rozhodnutí,
možnosti uplatnění námitek, vyjádření a připomínek, včetně jejich vypořádání správním
orgánem a reflexe tohoto vypořádání v odůvodnění správního rozhodnutí. Rozhodnutí
správních orgánů týkající se propuštění příslušníka bezpečnostního sboru ze služebního poměru je přezkoumatelné v celém rozsahu
ve správním soudnictví (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003,
čj. 6 As 29/2003-97, č. 415/2004 Sb. NSS);
srov. též § 196 zákona o služebním poměru.
tato
nesprávnost
[31] Dle judikatury Ústavního soudu je
povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí
jedním z principů, jež jsou součástí práva na
spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), zabraňujících libovůli při rozhodování. Z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými
zjištěními a úvahami při hodnocení. Tyto principy platí i pro odůvodňování správních rozhodnutí. Pokud není z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, proč příslušný orgán nepovažoval za
důvodnou právní argumentaci účastníka řízení či proč považoval námitky účastníka za liché, mylné či vyvrácené, je toto rozhodnutí
nutné považovat za nepřezkoumatelné, a to
zejména v situaci, kdy je tato právní argumentace z hlediska účastníka klíčová. Nestačí, pokud je pouze uvedena nesprávnost dané argumentace, avšak není uvedeno, v čem
konkrétně
spočívá
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44,
č. 689/2005 Sb. NSS, citující řadu nálezů
Ústavního soudu k otázce požadavků kladených na odůvodňování rozhodnutí).
[32] Zásada řádného odůvodnění rozhodnutí je pro řízení o služebním poměru rozvedena v § 181 zákona o služebním poměru,
resp. v § 190 odst. 7 tohoto zákona vymezujícím rozsah přezkumné povinnosti odvolací-
ho orgánu. Nejvyšší správní soud si je vědom
skutečnosti, že vyhláška o osobnostní způsobilosti ve znění účinném do 31. 12. 2012 nepožadovala v závěru psychologa uvedení konkrétní charakteristiky dle § 1 této vyhlášky,
kterou posuzovaná osoba nesplňovala. Avšak
požadavky kladené vyhláškou na závěr psychologa nijak nemohou zužovat požadavky
kladené § 181 a § 190 odst. 7 zákona o služebním poměru na rozhodujícího služebního
funkcionáře, který je odpovědný za řádný průběh tohoto správního řízení a za dodržení procesních náležitostí řízení, včetně řádného odůvodnění svých rozhodnutí a vypořádání
relevantních námitek. Pokud tedy účastník namítá porušení příslušných procesních předpisů v důsledku neznalosti příslušné chybějící
osobnostní charakteristiky či v řízení uplatňuje jiné námitky, je služební funkcionář povinen v odůvodnění svého rozhodnutí tyto
námitky řádně a přezkoumatelným způsobem vypořádat.
[32] Zásada řádného odůvodnění rozhodnutí je pro řízení o služebním poměru rozvedena v § 181 zákona o služebním poměru,
resp. v § 190 odst. 7 tohoto zákona vymezujícím rozsah přezkumné povinnosti odvolací-
ho orgánu. Nejvyšší správní soud si je vědom
skutečnosti, že vyhláška o osobnostní způsobilosti ve znění účinném do 31. 12. 2012 nepožadovala v závěru psychologa uvedení konkrétní charakteristiky dle § 1 této vyhlášky,
kterou posuzovaná osoba nesplňovala. Avšak
požadavky kladené vyhláškou na závěr psychologa nijak nemohou zužovat požadavky
kladené § 181 a § 190 odst. 7 zákona o služebním poměru na rozhodujícího služebního
funkcionáře, který je odpovědný za řádný průběh tohoto správního řízení a za dodržení procesních náležitostí řízení, včetně řádného odůvodnění svých rozhodnutí a vypořádání
relevantních námitek. Pokud tedy účastník namítá porušení příslušných procesních předpisů v důsledku neznalosti příslušné chybějící
osobnostní charakteristiky či v řízení uplatňuje jiné námitky, je služební funkcionář povinen v odůvodnění svého rozhodnutí tyto
námitky řádně a přezkoumatelným způsobem vypořádat.
[33] K námitce stěžovatele o závaznosti
závěru psychologa pro služebního funkcionáře Nejvyšší správní soud uvádí, že ze znění
§ 42 odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru a rovněž z § 15 odst. 2 tohoto zákona
skutečně plyne, že služební funkcionář musí
příslušníka propustit, pozbyl-li podle posudku psychologa bezpečnostního sboru osobnostní způsobilost k výkonu služby. To však
neznamená, že služební funkcionář je jen pasivním vykonavatelem rozhodnutí psychologa bezpečnostního sboru, bez jakékoliv vlastní odpovědnosti. Závěr psychologa vydaný
ve smyslu § 5 vyhlášky o osobnostní způsobilosti je třeba vnímat jen jako podklad správního rozhodnutí o propuštění ze služebního
poměru, byť zpravidla stěžejní, který v konečné fázi podléhá soudnímu přezkumu. Takový
podklad tedy může být služebním funkcionářem a následně správním soudem přezkoumán např. z hlediska jeho vad, nedostatku
opory ve spisech, rozporu se spisy, anebo
z hlediska vad řízení při zjišťování skutkové
podstaty. I kdyby zákon o služebním poměru,
resp. vyhláška o osobnostní způsobilosti, obsahovaly jen minimalistický požadavek na
odůvodnění závěru psychologa, resp. rozhod-
nutí o propuštění ze služebního poměru,
skutečnost, že toto rozhodnutí je plně přezkoumatelné ve správním soudnictví, nemůže mít jiný důsledek, než že odůvodnění přezkoumávaného správního rozhodnutí musí
mít takovou obsahovou kvalitu, aby je mohl
správní soud podrobit standardnímu soudnímu přezkumu. Jinak by nutně každé obdobně lakonické rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, jako bylo vydáno v případě
žalobce, muselo být správními soudy rušeno
pro nepřezkoumatelnost.
[33] K námitce stěžovatele o závaznosti
závěru psychologa pro služebního funkcionáře Nejvyšší správní soud uvádí, že ze znění
§ 42 odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru a rovněž z § 15 odst. 2 tohoto zákona
skutečně plyne, že služební funkcionář musí
příslušníka propustit, pozbyl-li podle posudku psychologa bezpečnostního sboru osobnostní způsobilost k výkonu služby. To však
neznamená, že služební funkcionář je jen pasivním vykonavatelem rozhodnutí psychologa bezpečnostního sboru, bez jakékoliv vlastní odpovědnosti. Závěr psychologa vydaný
ve smyslu § 5 vyhlášky o osobnostní způsobilosti je třeba vnímat jen jako podklad správního rozhodnutí o propuštění ze služebního
poměru, byť zpravidla stěžejní, který v konečné fázi podléhá soudnímu přezkumu. Takový
podklad tedy může být služebním funkcionářem a následně správním soudem přezkoumán např. z hlediska jeho vad, nedostatku
opory ve spisech, rozporu se spisy, anebo
z hlediska vad řízení při zjišťování skutkové
podstaty. I kdyby zákon o služebním poměru,
resp. vyhláška o osobnostní způsobilosti, obsahovaly jen minimalistický požadavek na
odůvodnění závěru psychologa, resp. rozhod-
nutí o propuštění ze služebního poměru,
skutečnost, že toto rozhodnutí je plně přezkoumatelné ve správním soudnictví, nemůže mít jiný důsledek, než že odůvodnění přezkoumávaného správního rozhodnutí musí
mít takovou obsahovou kvalitu, aby je mohl
správní soud podrobit standardnímu soudnímu přezkumu. Jinak by nutně každé obdobně lakonické rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, jako bylo vydáno v případě
žalobce, muselo být správními soudy rušeno
pro nepřezkoumatelnost.
[34] Pro správní orgány a správní soudy
to ostatně není situace neznámá – i v jiných
případech je stěžejním podkladem pro správní či soudní rozhodnutí odborné stanovisko
nebo závěr, o němž si správní orgán, resp.
soud nemůže pro nedostatek vlastních odborných znalostí a zkušeností učinit úsudek
sám, např. v případě posuzování míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení vzniku invalidity, které je závislé na odborném lékařském posudku. Nicméně i takový posudek,
jak plyne z ustálené judikatury správních soudů, soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle
zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. a jenom
posudek, který splňuje požadavek úplnosti
a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, může být
rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (viz např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003
čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS, ze
dne 3. 4. 2013, čj. 6 Ads 158/2012-24, ze dne
10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013-22, ze dne 10. 5.
2013, čj. 6 Ads 25/2013-26, a mnohé jiné). Totéž platí např. i pro oblast posudků vydaných
zařízením závodní péče o způsobilosti určitého
zaměstnance k výkonu určité práce, jak plyne
z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2009,
sp. zn. Pl. ÚS 11/08, N 155/50 SbNU 365,
č. 155/2009 Sb. ÚS, jehož se sám stěžovatel
dovolává a jímž byla zamítnuta ústavní stížnost proti rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2007,
čj. 4 Ads 81/2005-125, č. 1554/2008 Sb. NSS).
[34] Pro správní orgány a správní soudy
to ostatně není situace neznámá – i v jiných
případech je stěžejním podkladem pro správní či soudní rozhodnutí odborné stanovisko
nebo závěr, o němž si správní orgán, resp.
soud nemůže pro nedostatek vlastních odborných znalostí a zkušeností učinit úsudek
sám, např. v případě posuzování míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení vzniku invalidity, které je závislé na odborném lékařském posudku. Nicméně i takový posudek,
jak plyne z ustálené judikatury správních soudů, soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle
zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. a jenom
posudek, který splňuje požadavek úplnosti
a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, může být
rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (viz např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003
čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS, ze
dne 3. 4. 2013, čj. 6 Ads 158/2012-24, ze dne
10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013-22, ze dne 10. 5.
2013, čj. 6 Ads 25/2013-26, a mnohé jiné). Totéž platí např. i pro oblast posudků vydaných
zařízením závodní péče o způsobilosti určitého
zaměstnance k výkonu určité práce, jak plyne
z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2009,
sp. zn. Pl. ÚS 11/08, N 155/50 SbNU 365,
č. 155/2009 Sb. ÚS, jehož se sám stěžovatel
dovolává a jímž byla zamítnuta ústavní stížnost proti rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2007,
čj. 4 Ads 81/2005-125, č. 1554/2008 Sb. NSS).
[35] Stěžovatel proto nemůže uspět, hájí-li
se tím, že závěr psychologa, resp. vedoucího
psychologa, je pro něj závazný a nemusí po-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
dle vyhlášky o osobnostní způsobilosti ve
znění účinném v rozhodné době obsahovat
žádné odůvodnění, resp. že v rozhodnutí
o propuštění ze služebního poměru podle § 42
odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru
postačí odkázat na závěr psychologa o osobnostní nezpůsobilosti, aniž by byly vypořádány námitky účastníka řízení. Služební funkcionář je správním orgánem, v jehož pravomoci
je iniciovat psychologické vyšetření příslušníka, jenž zahajuje a vydává rozhodnutí v řízení o propuštění ze služebního poměru,
z čehož nepochybně plyne též jeho právo žádat o doplnění vyšetření, resp. o nové vyšetření, vyskytnou-li se např. pochybnosti o správnosti podkladů původní žádosti. Sluší se
ostatně poznamenat, že odvolací orgán, resp.
jeho poradní komise (§ 194 zákona o služebním poměru), se dokonce v odvolacím řízení
pokusil v intencích řečeného zjistit u psychologa a vedoucího psychologa bližší důvody
pro jejich závěr o osobnostní nezpůsobilosti
žalobce. Byl však jimi odbyt s tím, že tak
s ohledem na náležitosti závěru psychologa
podle § 5 vyhlášky o osobnostní způsobilosti
nejsou povinni učinit. Konkrétní důvod žalobcovy osobnostní nezpůsobilosti tak zůstal
utajen i samotnému odvolacímu orgánu, jenž
se s tím absurdně zcela smířil a odvolání žalobce zamítl.
[35] Stěžovatel proto nemůže uspět, hájí-li
se tím, že závěr psychologa, resp. vedoucího
psychologa, je pro něj závazný a nemusí po-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
dle vyhlášky o osobnostní způsobilosti ve
znění účinném v rozhodné době obsahovat
žádné odůvodnění, resp. že v rozhodnutí
o propuštění ze služebního poměru podle § 42
odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru
postačí odkázat na závěr psychologa o osobnostní nezpůsobilosti, aniž by byly vypořádány námitky účastníka řízení. Služební funkcionář je správním orgánem, v jehož pravomoci
je iniciovat psychologické vyšetření příslušníka, jenž zahajuje a vydává rozhodnutí v řízení o propuštění ze služebního poměru,
z čehož nepochybně plyne též jeho právo žádat o doplnění vyšetření, resp. o nové vyšetření, vyskytnou-li se např. pochybnosti o správnosti podkladů původní žádosti. Sluší se
ostatně poznamenat, že odvolací orgán, resp.
jeho poradní komise (§ 194 zákona o služebním poměru), se dokonce v odvolacím řízení
pokusil v intencích řečeného zjistit u psychologa a vedoucího psychologa bližší důvody
pro jejich závěr o osobnostní nezpůsobilosti
žalobce. Byl však jimi odbyt s tím, že tak
s ohledem na náležitosti závěru psychologa
podle § 5 vyhlášky o osobnostní způsobilosti
nejsou povinni učinit. Konkrétní důvod žalobcovy osobnostní nezpůsobilosti tak zůstal
utajen i samotnému odvolacímu orgánu, jenž
se s tím absurdně zcela smířil a odvolání žalobce zamítl.
[36] I když je pravda, že vyhláška o osobnostní způsobilosti ve znění v rozhodné době,
tj. do 31. 12. 2012, obsahovala jen minimální
požadavky na obsah závěru psychologa, její
§ 5 ani v té době nevylučoval, že by závěr psychologa nemohl bližší odůvodnění obsahovat (srov. návětí § 5 odst. 1 obsahující slova
„alespoň tyto náležitosti“). Poukaz na minimální požadavky vyhlášky o osobnostní způsobilosti proto nemůže být argumentem,
před kterým se musí správní soud zastavit
a aprobovat zjevně nepřijatelnou praxi vydávání nepřezkoumatelných správních rozhodnutí (to by platilo i v případě, že by § 5 odst. 1
vyhlášky o osobnostní způsobilosti tento výklad neumožňoval, např. při absenci slova
„alespoň“; taková vyhláška by totiž musela být
shledána v rozporu se zákonem, resp. s čl. 36
odst. 2 Listiny, neboť by fakticky znemožnila
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
účinný soudní přezkum správního rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru,
pročež by k ní soud podle čl. 95 odst. 1 Ústavy nepřihlédl). Pokud bezpečnostní psychologové, resp. služební funkcionář při obeznámenosti s námitkami vznášenými žalobcem,
setrvali na minimalistickém obsahu psychologických závěrů dle tehdy platného znění
vyhlášky o osobnostní způsobilosti, zatížili
podklad pro správní rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, a ve svém důsledku
též toto rozhodnutí, vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.
[36] I když je pravda, že vyhláška o osobnostní způsobilosti ve znění v rozhodné době,
tj. do 31. 12. 2012, obsahovala jen minimální
požadavky na obsah závěru psychologa, její
§ 5 ani v té době nevylučoval, že by závěr psychologa nemohl bližší odůvodnění obsahovat (srov. návětí § 5 odst. 1 obsahující slova
„alespoň tyto náležitosti“). Poukaz na minimální požadavky vyhlášky o osobnostní způsobilosti proto nemůže být argumentem,
před kterým se musí správní soud zastavit
a aprobovat zjevně nepřijatelnou praxi vydávání nepřezkoumatelných správních rozhodnutí (to by platilo i v případě, že by § 5 odst. 1
vyhlášky o osobnostní způsobilosti tento výklad neumožňoval, např. při absenci slova
„alespoň“; taková vyhláška by totiž musela být
shledána v rozporu se zákonem, resp. s čl. 36
odst. 2 Listiny, neboť by fakticky znemožnila
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
účinný soudní přezkum správního rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru,
pročež by k ní soud podle čl. 95 odst. 1 Ústavy nepřihlédl). Pokud bezpečnostní psychologové, resp. služební funkcionář při obeznámenosti s námitkami vznášenými žalobcem,
setrvali na minimalistickém obsahu psychologických závěrů dle tehdy platného znění
vyhlášky o osobnostní způsobilosti, zatížili
podklad pro správní rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, a ve svém důsledku
též toto rozhodnutí, vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.
[37] Nové znění § 5 odst. 2 vyhlášky o osobnostní způsobilosti účinné od 1. 1. 2013 již předepisuje, že psycholog ve svém závěru uvede
metody použité při zjišťování osobnostní
způsobilosti, osobnostní charakteristiku, které posuzovaná osoba nevyhověla, a zejména
odůvodnění výsledku zjišťování osobnostní
způsobilosti, z čehož plyne, že požadavky vyslovené krajským soudem, resp. nyní Nejvyšším správním soudem na přezkoumatelnost
rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, resp. podkladu pro toto rozhodnutí nejsou nereálné či nesplnitelné. Krom toho,
tento výklad, resp. nové znění § 5 vyhlášky
o osobnostní způsobilosti, odpovídá též znění nadřazeného § 42 odst. 1 písm. j) zákona
o služebním poměru: toto ustanovení vyžadovalo a vyžaduje k propuštění příslušníka
posudek psychologa, tj. takový výsledek jeho
činnosti co do formálních a obsahových kvalit,
jenž je se (znaleckým) posudkem standardně
spojován. Hovoří-li vyhláška o osobnostní způsobilosti (jen) o závěru psychologa, nelze tím
ospravedlnit zúžení zákonného požadavku
na podklad rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru.
[37] Nové znění § 5 odst. 2 vyhlášky o osobnostní způsobilosti účinné od 1. 1. 2013 již předepisuje, že psycholog ve svém závěru uvede
metody použité při zjišťování osobnostní
způsobilosti, osobnostní charakteristiku, které posuzovaná osoba nevyhověla, a zejména
odůvodnění výsledku zjišťování osobnostní
způsobilosti, z čehož plyne, že požadavky vyslovené krajským soudem, resp. nyní Nejvyšším správním soudem na přezkoumatelnost
rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, resp. podkladu pro toto rozhodnutí nejsou nereálné či nesplnitelné. Krom toho,
tento výklad, resp. nové znění § 5 vyhlášky
o osobnostní způsobilosti, odpovídá též znění nadřazeného § 42 odst. 1 písm. j) zákona
o služebním poměru: toto ustanovení vyžadovalo a vyžaduje k propuštění příslušníka
posudek psychologa, tj. takový výsledek jeho
činnosti co do formálních a obsahových kvalit,
jenž je se (znaleckým) posudkem standardně
spojován. Hovoří-li vyhláška o osobnostní způsobilosti (jen) o závěru psychologa, nelze tím
ospravedlnit zúžení zákonného požadavku
na podklad rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru.
[38] Stěžovatelem uváděná analogická vázanost služebního funkcionáře pravomocným rozsudkem soudu, podle něhož příslušník bezpečnostního sboru spáchal úmyslně
trestný čin, při propouštění příslušníka podle § 42 odst. 1 písm. a) zákona o služebním
poměru není vůbec případná. Služební funkcionář je pravomocným soudním rozhodnutím v trestní věci totiž vázán absolutně, jde
ostatně o rozhodnutí soudu, a to na základě
§ 180 odst. 5 zákona o služebním poměru
(„Vyskytne-li se v řízení otázka, o které již
bylo pravomocně rozhodnuto příslušným
orgánem, je služební funkcionář rozhodnutím vázán. [...] Služební funkcionář si nemůže učinit úsudek [...] o tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo za něj odpovídá.“).
Závěr psychologa bezpečnostního sboru,
jenž je v podstatě interním dokumentem,
s pravomocným trestním rozsudkem v tomto
smyslu vůbec srovnávat nelze; trestní rozsudek je, jak známo, výsledkem plnohodnotného kontradiktorního soudního řízení, v němž
jsou obviněnému garantována základní procesní práva, zejména právo na právní pomoc
a právo vyjádřit se ke všem provedeným důkazům a navrhovat důkazy na svou obhajobu,
přezkoumatelný soudy vyšších stupňů atp.
[38] Stěžovatelem uváděná analogická vázanost služebního funkcionáře pravomocným rozsudkem soudu, podle něhož příslušník bezpečnostního sboru spáchal úmyslně
trestný čin, při propouštění příslušníka podle § 42 odst. 1 písm. a) zákona o služebním
poměru není vůbec případná. Služební funkcionář je pravomocným soudním rozhodnutím v trestní věci totiž vázán absolutně, jde
ostatně o rozhodnutí soudu, a to na základě
§ 180 odst. 5 zákona o služebním poměru
(„Vyskytne-li se v řízení otázka, o které již
bylo pravomocně rozhodnuto příslušným
orgánem, je služební funkcionář rozhodnutím vázán. [...] Služební funkcionář si nemůže učinit úsudek [...] o tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo za něj odpovídá.“).
Závěr psychologa bezpečnostního sboru,
jenž je v podstatě interním dokumentem,
s pravomocným trestním rozsudkem v tomto
smyslu vůbec srovnávat nelze; trestní rozsudek je, jak známo, výsledkem plnohodnotného kontradiktorního soudního řízení, v němž
jsou obviněnému garantována základní procesní práva, zejména právo na právní pomoc
a právo vyjádřit se ke všem provedeným důkazům a navrhovat důkazy na svou obhajobu,
přezkoumatelný soudy vyšších stupňů atp.
[39] Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se závěry krajského soudu týkajícími se
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí I. a II. stupně. Z vyžádaného správního spisu vyplývá, že
žalobce v řízení o propuštění ze služebního
poměru před správním orgánem I. stupně
(ředitelem Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje) namítal vadu závěru psychologa a vadu postupu, jenž mu předcházel,
a nemožnost své obrany v předmětném řízení z důvodu neznalosti konkrétní osobnostní
charakteristiky, kterou nesplňoval. Žalobce
rovněž oponoval právnímu závěru, že sdělení
osobnostní charakteristiky, kterou pozbyl,
údajně nepřipouští vyhláška o osobnostní
způsobilosti. Žalobce v řízení o propuštění ze
služebního poměru dále namítal, že neznalost konkrétní charakteristiky měla za následek porušení § 174 zákona o služebním poměru. Vyvracel též argument o rozporu
sdělení chybějící osobnostní charakteristiky
s požadavky na ochranu osobních údajů. Tyto námitky však v odůvodnění rozhodnutí
I. stupně nebyly vůbec zmíněny, natož náležitě vypořádány. V odůvodnění svého rozhodnutí služební funkcionář pouze uvedl, že žalobce pověřené osobě předal písemné
vyjádření, jehož podstatou je námitka o účelovosti provedení psychologického vyšetření. Uvedené rozhodnutí tak nelze než považovat za nepřezkoumatelné.
[39] Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se závěry krajského soudu týkajícími se
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí I. a II. stupně. Z vyžádaného správního spisu vyplývá, že
žalobce v řízení o propuštění ze služebního
poměru před správním orgánem I. stupně
(ředitelem Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje) namítal vadu závěru psychologa a vadu postupu, jenž mu předcházel,
a nemožnost své obrany v předmětném řízení z důvodu neznalosti konkrétní osobnostní
charakteristiky, kterou nesplňoval. Žalobce
rovněž oponoval právnímu závěru, že sdělení
osobnostní charakteristiky, kterou pozbyl,
údajně nepřipouští vyhláška o osobnostní
způsobilosti. Žalobce v řízení o propuštění ze
služebního poměru dále namítal, že neznalost konkrétní charakteristiky měla za následek porušení § 174 zákona o služebním poměru. Vyvracel též argument o rozporu
sdělení chybějící osobnostní charakteristiky
s požadavky na ochranu osobních údajů. Tyto námitky však v odůvodnění rozhodnutí
I. stupně nebyly vůbec zmíněny, natož náležitě vypořádány. V odůvodnění svého rozhodnutí služební funkcionář pouze uvedl, že žalobce pověřené osobě předal písemné
vyjádření, jehož podstatou je námitka o účelovosti provedení psychologického vyšetření. Uvedené rozhodnutí tak nelze než považovat za nepřezkoumatelné.
[40] Dostatečně a přezkoumatelným způsobem se s námitkami žalobce nevypořádalo
ani rozhodnutí II. stupně, jak správně zjistil
krajský soud. Odvolací orgán k námitce žalobce o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
I. stupně a porušení § 181 odst. 5 zákona
o služebním poměru pouze konstatoval, že
v přezkoumávaném rozhodnutí I. stupně jsou
uvedeny námitky odvolatele a vyjádření
k nim. Toto obecné konstatování bez bližší
specifikace činí rozhodnutí odvolacího orgánu taktéž nepřezkoumatelným, neboť se daný závěr nevypořádává s konkrétními výhradami žalobce, zejména s výhradou, že žalobci
není známé, jakou osobnostní charakteristiku pozbyl a z jakých důvodů bylo rozhodnuto
o jeho trvalé nezpůsobilosti.
[40] Dostatečně a přezkoumatelným způsobem se s námitkami žalobce nevypořádalo
ani rozhodnutí II. stupně, jak správně zjistil
krajský soud. Odvolací orgán k námitce žalobce o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
I. stupně a porušení § 181 odst. 5 zákona
o služebním poměru pouze konstatoval, že
v přezkoumávaném rozhodnutí I. stupně jsou
uvedeny námitky odvolatele a vyjádření
k nim. Toto obecné konstatování bez bližší
specifikace činí rozhodnutí odvolacího orgánu taktéž nepřezkoumatelným, neboť se daný závěr nevypořádává s konkrétními výhradami žalobce, zejména s výhradou, že žalobci
není známé, jakou osobnostní charakteristiku pozbyl a z jakých důvodů bylo rozhodnuto
o jeho trvalé nezpůsobilosti.
[41] Nejvyšší správní soud sdílí závěr krajského soudu, že se odvolací orgán dostatečně
nevypořádal rovněž s odvolací námitkou, že
v důsledku neznalosti důvodů propuštění
a chybějící osobnostní charakteristiky nemohl
v řízení řádně uplatňovat svá práva garantovaná § 174 zákona o služebním poměru. Nelze se ztotožnit s vysvětlením odvolacího orgánu, dle kterého z formálních požadavků na
závěr psychologa stanovených vyhláškou
o osobnostní způsobilosti ve znění účinném
do 31. 12. 2012 vyplývá omezení zákonných
povinností služebního funkcionáře stanovených § 181 odst. 5 zákona o služebním poměru
či práv příslušníka garantovaných § 174 zákona
o služebním poměru. Vzhledem k taxativní
povaze výčtu obligatorních osobnostních
charakteristik v § 1 vyhlášky o osobnostní
způsobilosti mohl služební funkcionář či odvolací orgán v řízení zjistit, kterou osobnostní
charakteristiku dle závěru psychologa žalobce pozbyl, a v rozhodnutí ji uvést a odůvodnit, aby následné rozhodnutí o propuštění
z důvodu pozbytí osobnostní způsobilosti bylo přezkoumatelné. Na tomto závěru nemění
nic skutečnost, že chybějící osobnostní charakteristika nebyla ve smyslu § 5 vyhlášky
o osobnostní způsobilosti ve znění účinném
do 31. 12. 2012 obligatorní náležitostí závěru
psychologa. „Kafkovská“ situace, kdy důvody
propuštění žalobce ze služebního poměru
jsou pro všechny zúčastněné (snad vyjma
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 155/2009 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 11/08).