některých zákonů, ve znění zákonů č. 428/2005 Sb. a č. 165/2006 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“) k čl. 3 odst. 3 směrnice Rady 2005/85/ES o minimálních normách pro řízení v členských stá- tech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (v textu jen „procedurální směrnice“) k čl. 18 směrnice Rady 2004/83/ES o minimálních normách, které musí splňovat státní pří- slušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (v textu jen „kvalifikační směrnice“) Posouzení důvodů znemožňujících vycestování v závazném stanovisku v řízení o správním vyhoštění ($ 120a a $ 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na úze- mí České republiky) nezbavuje Ministerstvo vnitra povinnosti zabývat se udělením doplňkové ochrany podle $ 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v řízení o meziná- rodní ochraně. Závěr, že v řízení o zjevně nedůvodných žádostech o mezinárodní ochranu podle $ 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se nemá posuzovat doplň- ková ochrana, neboť totéž bylo zkoumáno v řízení o správním vyhoštění ve stano- visku, zda vycestování cizince je možné, by byl v rozporu s jednotným řízením 0 azy- lu a doplňkové ochraně, které Česká republika zavedla ve věcech mezinárodní ochrany (čl. 3 odst. 3 směrnice 2005/85/ES a $ 28 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu).
některých zákonů, ve znění zákonů č. 428/2005 Sb. a č. 165/2006 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“) k čl. 3 odst. 3 směrnice Rady 2005/85/ES o minimálních normách pro řízení v členských stá- tech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (v textu jen „procedurální směrnice“) k čl. 18 směrnice Rady 2004/83/ES o minimálních normách, které musí splňovat státní pří- slušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (v textu jen „kvalifikační směrnice“) Posouzení důvodů znemožňujících vycestování v závazném stanovisku v řízení o správním vyhoštění ($ 120a a $ 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na úze- mí České republiky) nezbavuje Ministerstvo vnitra povinnosti zabývat se udělením doplňkové ochrany podle $ 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v řízení o meziná- rodní ochraně. Závěr, že v řízení o zjevně nedůvodných žádostech o mezinárodní ochranu podle $ 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se nemá posuzovat doplň- ková ochrana, neboť totéž bylo zkoumáno v řízení o správním vyhoštění ve stano- visku, zda vycestování cizince je možné, by byl v rozporu s jednotným řízením 0 azy- lu a doplňkové ochraně, které Česká republika zavedla ve věcech mezinárodní ochrany (čl. 3 odst. 3 směrnice 2005/85/ES a $ 28 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu).
III. Přípustnost a přijatelnost kasační stížnosti C.. Nejvyšší správní soud neshledal test přijatelnosti (srov. usnesení ze dne 26. 4. 2006 čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS) úplně přiléhavým pro nyní řešenou si- tuaci. V dané věci je třeba jednoznačně vyře- šit otázku opakovaně namítanou stěžovate- lem, že Ministerstvo vnitra se zabývá otázkou hrozící vážné újmy v závazném stanovisku vy- dávaném v řízení o správním vyhoštění (S 1204 a $ 179 zákona o pobytu cizinců), a tudíž je nadbytečné se jí zabývat znovu v ří- zení o mezinárodní ochraně ($ l4a zákona o azylu), když zamítá žádost jako zjevně ne- důvodnou podle $ 16 odst. 2 zákona o azylu. Zdejší soud doposud vždy tuto námitku stě- žovatele odmítl s kusou argumentací (srov. usnesení ze dne 31. 3. 2010, čj. 8 Azs 30/2009- 50, ze dne 29. 4. 2010, čj. 5 Azs 7/2010-131, nebo rozsudek ze dne 15. 7. 2010, čj. 9 Azs 14/2010-73). Vhledem k tomu, že Minister- stvo vnitra svůj právní názor i nadále zastává a používá jej ve všech obdobných situacích, řádně odůvodněné meritorní rozhodnutí s vyjádřením právního názoru Nejvyššího správního soudu je v zájmu velké skupiny ža- datelů o mezinárodní ochranu, kteří se na- cházejí v obdobné situaci jako žalobce. Proto shledal Nejvyšší správní soud kasační stíž- nost přijatelnou, byť z důvodu, který nelze podřadit pod výše uvedený test přijatelnosti. IV. Vypořádání se s námitkami C IV. b) Vztah f 179 zákona o pobytu cí- zinců a S láa zákona o azylu Další námitkou stěžovatele bylo, že dopo- sud nebyl judikaturou plně řešen vztah mezi $ 179 zákona o pobytu cizinců (v němž se posu- zují v řízení o správním vyhoštění důvody zne- možňující vycestování) a $ 14a zákona o azylu (v němž se posuzuje doplňková ochrana). V obou ustanoveních se zkoumá hrozba vážné újmy v případě návratu do země půvo- du. V $ 14a zákona o azylu se posuzuje hrozba vážné újmy v řízení o mezinárodní ochraně a zkoumá se, zda lze udělit doplňkovou ochra- nu. V $ 179 zákona o pobytu cizinců se hrozí- cí vážná újma posuzuje v řízení o správním vyhoštění, a zkoumá se, zda neexistují důvo- dy znemožňující vycestování cizince. Stěžo- vatel se domnívá, že když posoudil v řízení o správním vyhoštění hrozící vážnou újmu podle $ 179 zákona o pobytu cizinců, nové posuzování téhož v řízení o mezinárodní ochraně je nadbytečné. Proto podle něj není důvodné posuzovat doplňkovou ochranu v případech spadajících pod zjevnou nedů- vodnost podle $ 16 odst. 2 zákona o azylu. Touto námitkou se Nejvyšší správní soud za- býval v usneseních ze dne 31. 3. 2010, čj. 8 Azs 30/2009-50, a ze dne 29. 4. 2010, čj. 5 Azs 7/2010-131, nebo v rozsudku ze dne 15. 7. 2010, čj. 9 Azs 14/2010-73, a konstatoval, že stěžovatel má povinnost se k doplňkové ochraně vyjádřit v rozhodnutí o mezinárodní ochraně bez ohledu na to, zda obdobné po- souzení již provedl v řízení o správním vy- hoštění, neboť se jedná o samostatná řízení zakončená samostatnými rozhodnutími, jež jsou samostatně přezkoumatelná. V těchto usneseních stěžovatele také upozornil, že du- plicita zákonných ustanovení může být účel- ná v případě delšího časového úseku mezi posouzením doplňkové ochrany a důvodů znemožňujících vycestování, neboť hrozba vážné újmy se posuzuje k okamžiku, kdy je zá- vazné stanovisko nebo rozhodnutí o meziná- rodní ochraně vydáváno. Vzhledem k tomu, že tato námitka byla důvodem pro přijatelnost kasační stížnosti, vypořádá se s ní Nejvyšší správní soud nyní podrobněji. Zdejší soud nejprve připomíná již citova- ný rozsudek ze dne 15. 8. 2008, čj. 5 Azs 24/2008-48, v němž vyložil aplikaci $ 16 odst. 2 zákona o azylu ve světle kvalifikační a proce- durální směrnice. Již v tomto rozsudku uvedl, že závěry v rozhodnutí se v plné míře vztáh- nou i na doplňkovou ochranu, a to z toho dů- vodu, že Česká republika zavedla jednotné ří- zení o azylu a doplňkové ochraně, jak vyplývá z $ 28 odst. 2 zákona o azylu: „Neshledá-li mi- nisterstvo důvody k udělení aní jedné z fo- rem mezinárodní ochrany, odůvodní své rozhodnutí ve vztahu k oběma formám me- zinárodní ochrany.“ Podle čl. 3 odst. 3 pro- cedurální směrnice se v případě, že státy za- vedou jednotné řízení o obou formách mezinárodní ochrany, vztahují ustanovení té- to směrnice jak na posuzování důvodů pro udělení azylu, tak na posuzování hrozby váž- né újmy (tedy důvodů pro udělení doplňkové ochrany). Podle názorů doktríny se procedu- rální směrnice vztahuje na posuzování doplň- kové ochrany i tehdy, když ustanovení této směrnice odkazují pouze na posouzení „před- pokladů pro přiznání postavení uprchlí- ka“. Procedurální směrnice se na posuzování předpokladů pro přiznání doplňkové ochra- ny neodvolává právě proto, že členským stá- tům neplyne ze směrnice povinnost zavést jednotné řízení o azylu a doplňkové ochraně. Pokud se však státy rozhodnou pro jednotné řízení, v souladu čl. 3 odst. 3 procedurální směrnice musí směrnici použít „během celé- ho řízení“, tedy i na posouzení důvodů pro udělení doplňkové ochrany (srov. Battjes, H. European Asylum Law and International Law. Martinus Nijhoff Publishers : Leiden/Boston, s. 290; Barnes, J. A Manual for Refugee Law Judges relating to European Council Oualifi- cation Directive 2004/83/EC and European Council Procedures Directive 2005/85/EC. IARLJ : Haarlem, kapitola IV, s. 1 a 69). 81 2175 Stěžovatel uvádí správně, že čl. 28 odst. 2 procedurální směrnice umožňuje považovat i žádosti podle čl. 23 odst. 4 písm. j) procedu- rální směrnice (žádosti podané pouze proto, aby byl pozdržen nebo zmařen výkon dřívěj- šího nebo blížícího se rozhodnutí, které by vedlo k vyhoštění) za zjevně nedůvodné, je-li to stanoveno vnitrostátními právními předpi- sy. Vnitrostátním ustanovením je v tomto pří- padě právě $ 16 odst. 2 zákona o azylu. Člá- nek 28 procedurální směrnice je ale nutno číst v celém jeho kontextu. Zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné umožňuje jen u „ne- důvodných žádostí“. Podle tohoto ustanove- ní „Iv] případech uvedených v čl. 23 odst. 4 písm. b)a v případech nedůvodných žádostí o azyl, na které se vztahuje některá z okol ností uvedených v čl. 23 odst. 4 písm. a)a c) až 0), mohou členské státy považovat žádost za zjevně nedůvodnou, je-li to stanoveno vnitrostátními právními předpisy“. Nedů- vodnou je podle čl. 28 odst. 1 procedurální směrnice „žádost o azyl [..], pouze pokud rozhodující orgán zjistil, že žadatel nesplňu- je předpoklady pro přiznání postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES“. Toto ustanovení je potřebné vykládat ve světle vý- še citovaného čl. 3 odst. 3 procedurální směr- nice tak, že v případě, že stát zavede jednotné řízení, zahrnuje posouzení předpokladů pro „příznání postavení uprchlíka“ také posou- zení důvodů pro udělení doplňkové ochrany. Jinými slovy, při posouzení zjevné nedůvod- nosti podle $ 16 odst. 2 zákona o azylu je ve světle kvalifikační a procedurální směrnice potřebné posoudit také nedůvodnost žádosti ve vztahu k možnému udělení azylu nebo do- plňkové ochrany (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2008, čj. 5 Azs 24/2008-48). Tento závěr byl ostatně také potvrzen judikaturou zdejšího soudu, na níž odkázal ve zrušujícím rozsudku také krajský soud (srov. rozsudek ze dne 11. 2. 2009, čj. 1 Azs 107/2008-78). Stěžovatel naopak argumentuje, že v pří- padě, že je žádost o mezinárodní ochranu za- mítnuta jako zjevně nedůvodná z jiných dů- vodů než podle $ 16 odst. 1 písm. e) a © zákona o azylu, měla by se otázka možného 82 udělení doplňkové ochrany přezkoumávat sa- mostatně v řízení o správním vyhoštění po- dle zákona o pobytu cizinců. Podle názoru zdejšího soudu však nelze změnit koncepci jednotného řízení o azylu a doplňkové ochra- ně pouze pro případy, kdy je žádost shledána zjevně nedůvodnou. Pokud státy zavedou jednotné řízení, vy- plývá jim z toho povinnost zavést pro celé ří- zení záruky týkající se řízení o mezinárodní ochraně podle procedurální směrnice, napří- klad záruku osobního pohovoru. Zákon o azy- lu nezprošťuje ani pro řízení podle $ 16 odst. 2 zákona o.azylu správní orgán povinnosti pro- vést se žadatelem osobní pohovor ($ 23 záko- na o azylu). Česká republika totiž nevyužila možnost, kterou jí poskytoval čl. 12 odst. 2 písm. c) ve spojení s čl. 23 odst. 4 písm. j) pro- cedurální směrnice, zavést ve vnitrostátní úpravě výjimku z povinnosti provádět osobní pohovor mj. pro případy žádostí podaných pouze proto, aby žadatel pozdržel nebo zma- řil výkon rozhodnutí o vyhoštění. Požadavky na obsah a formu osobního pohovoru stanoví čl. 13 procedurální směrnice. Účelem osobní- ho pohovoru je především zjištění všech sku- tečností relevantních z hlediska posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Žadateli mu- sí být při pohovoru dána možnost věrohod- ným způsobem uvést skutečnosti, o něž opí- rá svou žádost, aby měl možnost unést důkazní břemeno, které je na něj v rámci ří- zení o žádosti o udělení mezinárodní ochra- ny kladeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS). Na rozdíl od zákona o azylu však zákon o pobytu cizin- ců nestanoví, aby byl v řízení o správním vy- hoštění nebo při vydávání závazného stano- viska obligatorně veden osobní pohovor, při němž by mohla osoba, jíž hrozí vyhoštění, po- drobně rozvést veškeré skutečnosti svědčící O tom, že jí v případě návratu do země půvo- du hrozí nebezpečí vážné újmy. Tím jí je ovšem ztížena možnost uvést konkrétní dů- vody, které jí znemožňují vycestování. Rov- něž z tohoto důvodu nelze vydání závazného stanoviska podle $ 120a zákona o pobytu ci- zinců o případných důvodech znemožňují- cích vycestování cizince ztotožňovat s roz- hodnutím ve věci doplňkové ochrany, ať již podle $ l4a či $ 16 zákona o azylu. Co je však zcela zásadní, důvody znemož- ňující vycestování podle $ 179 zákona o po- bytu cizinců a důvody pro udělení doplňkové ochrany podle $ l4a odst. 2 zákona o azylu jsou sice vymezeny shodně, odlišný je však obsah ochrany cizince a jeho právní postave- ní v České republice podle obou institutů. Článek 24 odst. 2 kvalifikační směrnice sta- noví, že členský stát vydá osobám požívajícím podpůrné (tj. doplňkové) ochrany povolení k pobytu, které má dobu platnosti alespoň 1 rok, čemuž odpovídá $ 534 odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se osobě požívající do- plňkové ochrany udělí oprávnění k pobytu na území na dobu, po kterou mu hrozí vážná újma, nejméně však na 1 rok. Podle $ 120a odst. 4 zákona o pobytu cizinců platí, že není- -li vycestování cizince možné, policie cizinci udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu, jehož platnost stanoví na 6 měsíců ($ 33 odst. 5 zákona o pobytu cizin- ců). Pouhé udělení víza za účelem strpění po- bytu na dobu 6 měsíců by tedy v případě ža- datele o udělení mezinárodní ochrany, kterému hrozí vážná újma, bylo v rozporu s čl. 24 odst. 2 kvalifikační směrnice. Zásadním způsobem se liší též práva a po- vinnosti osob požívajících doplňkové ochra- ny a osob, jimž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu. Kvalifikační směrnice vyža- duje, aby byla osobám požívajícím doplňkové ochrany přiznána, byť pouze po přechodnou dobu, obdobná práva jako azylantům v oblas- tech přístupu ke vzdělání (čl. 27), péče o ne- zletilé osoby bez doprovodu (čl. 30), přístu- pu k bydlení (čl. 31) a svobody pohybu (čl. 32) a alespoň v omezené míře též práva v oblastech přístupu k zaměstnání (čl. 26), sociální péče (čl. 28) a zdravotní péče (čl. 29). Vnitrostátní právní předpisy České republiky tak zaručují některá z práv v těchto oblastech osobám požívajícím doplňkové ochrany, aniž by je současně zaručovaly také osobám s vízem za účelem strpění pobytu, případně je těmto osobám přiznávají v men- ším rozsahu či v závislosti na splnění dalších podmínek, které se na osoby požívající do- plňkové ochrany nevztahují. Tak tomu je na- příklad v oblasti zaměstnávání, neboť osoba, jíž bylo uděleno vízum za účelem strpění po- bytu, může na území České republiky praco- vat pouze tehdy, má-li platné povolení k za- městnání cizince, zatímco u osoby požívající doplňkové ochrany se povolení k zaměstnání cizince nevyžaduje ($ 89, $ 97 a $ 98 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti). Pokud jde o dávky pomoci v hmotné nouzi, nemůže mít osoba, jíž bylo uděleno vízum za účelem str- pění pobytu podle $ 33 odst. 3 zákona o po- bytu cizinců, na rozdíl od osoby požívající do- plňkové ochrany nárok na příspěvek na živobytí a na doplatek na bydlení (a contra- rio $ 5 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o po- moci v hmotné nouzi). Jako osobě pobývající na území České republiky jí lze poskytnout pouze mimořádnou okamžitou pomoc za podmínek stanovených v $ 5 odst. 2 až 5 zá- kona o pomoci v hmotné nouzi. Podle $ 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o stát- ní sociální podpoře, náleží osobě, jíž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, dávky státní sociální podpory až ode dne, kte- rým uplynulo 365 dnů ode dne hlášení k po- bytu na území České republiky, zatímco po- dle $ 3 odst. 2 písm. g) zákona o státní sociální podpoře náleží osobě požívající do- plňkové ochrany dávky státní sociální podpo- ry bez tohoto omezení. Pokud jde o účast na systému veřejného zdravotního pojištění, poukazuje Nejvyšší správní soud na $ 53c zá- kona o azylu, podle něhož se osoba požívající doplňkové ochrany považuje pro účely po- skytování zdravotní péče za osobu s trvalým pobytem na území. Podle $ 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravot- ním pojištění a o změně a doplnění někte- rých souvisejících zákonů, jsou tedy osoby požívající doplňkové ochrany účastníky ve- řejného zdravotního pojištění. Pokud jde o osobu, jíž bylo vydáno vízum za účelem str- pění pobytu, stanoví $ 48 písm. a) zákona o pobytu cizinců, že se taková osoba považu- je pro účely úhrady poskytování zdravotní péče za osobu požívající dočasné ochrany, pokud nelze zajistit úhradu jiným způsobem. S ohledem na $ 32 odst. 2 zákona č. 221/2003 Sb., 83 2175 o dočasné ochraně cizinců, podle něhož se cizinec požívající dočasné ochrany považuje pro účely poskytování zdravotní péče za ci- zince s povoleným trvalým pobytem, se tedy účastníkem systému veřejného zdravotního pojištění může stát i osoba, jíž bylo vydáno ví- zum za účelem strpění pobytu. Jak ovšem ply- ne ze znění $ 48 zákona o pobytu cizinců, po- jištěncem by se stala pouze v případě, že by nebylo možno zajistit úhradu za poskytnutí zdravotní péče jiným způsobem. Osoba, jíž bylo uděleno vízum za účelem strpění poby- tu, nemá na rozdíl od osoby požívající doplň- kové ochrany přístup ani ke státnímu inte- gračnímu programu ($ 68 až $ 70 zákona o azylu, čl. 32 odst. 2 kvalifikační směrnice), konkrétně k jazykovým kursům češtiny. Stěžovateli nelze přisvědčit, ani pokud jde o námitku, že by se v případě, že by posu- zoval doplňkovou ochranu v řízení o zjevně nedůvodných žádostech, jednalo o rozhodo- vání o téže věci dvakrát (res administrata). Kromě již zmíněného argumentu, že hrozba vážné újmy se vždy posoudí k aktuálnímu okamžiku, také $ 120a zákona o pobytu cizin- ců opakované posuzování téhož podle zákona o pobytu cizinců a zákona o azylu akceptuje. Umožňuje totiž cizincům, u nichž minister- stvo vnitra shledalo v závazném stanovisku nemožnost vycestování z důvodu hrozící váž- né újmy ($ 179 zákona o pobytu cizinců), po- žádat o udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu ($ 120a odst. 6 zákona o pobytu cizinců), přičemž následně je posuzována i možnost udělení doplňkové ochrany ($ l4a zákona o azylu). Toto ustanovení by se v pří- padě, že by zdejší soud akceptoval výklad stě- žovatele, stalo obsoletním. Při pohledu na dů- vodovou zprávu k původnímu znění $ 179 zákona o pobytu cizinců (k zákonu č. 326/1999 Sb.), jakož i na důvodovou zprávu k zákonu č. 165/2006 Sb., jímž se znění $ 179 zákona o pobytu cizinců sjednotilo se zněním nového $ l4a zákona 84 o azylu a jímž byl zaveden institut závazného stanoviska Ministerstva vnitra k důvodům znemožňujícím vycestování, je patrný úmysl zákonodárce naplnit prostřednictvím $ 120a a $ 179 zákona o pobytu cizinců závazek non- -refoulement pro všechny případy vyhošťova- ných cizinců, nikoli zavést zde samostatné posouzení toho, zda udělit doplňkovou ochra- nu. Na tom nic nemění skutečnost, že důvody znemožňující vycestování jsou formulovány stejně jako důvody pro udělení doplňkové ochrany. Důvodová zpráva k původnímu zně- ní $ 179 uváděla: „Jedná se o ustanovení, kte- ré zabrání nucenému vycestování cizince do země, která je pro něj určitým způsobem ne- bezpečná“, důvodová zpráva k zákonu č. 165/2006 Sb.: „Institut překážek vycestová- ní podle f 91 zákona o azylu se zrušuje a pro futuro se navrhuje nahradit právě doplňko- vou ochranou ve smyslu navrhovaného J l4a zákona o azylu, který je naformulo- ván ve stejné šíři, jako byly překážky vyce- stování. V této souvislosti se mění i f 179 zá- kona o pobytu cizinců na území České republiky, upravující překážky vycestování podle tohoto zákona, a to tak, aby odpovída- ly důvodům pro udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu.“ Mezinárodní závazek non-refoulement má Česká republika také vůči osobám, které se rozhodnou o mezinárodní ochranu z nejrůz- nějších pohnutek nepožádat, ale pocházejí ze zemí, kde by jim potenciálně hrozila vážná újma (pro vysvětlení závazku z0n-refoule- mení srov. například rozsudek zdejšího sou- du ze dne 21. 3. 2006, čj. 2 Azs 75/2005-75, nebo ze dne 14. 6. 2007, čj. 9 Azs 23/2007-64, č. 1336/2007 Sb. NSS). Těmto cizincům uve- dená konstrukce umožňuje pobývat na úzc- mí České republiky v režimu „strpění“ na zá- kladě víza uděleného podle $ 33 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, respektive si o me- zinárodní ochranu požádat dodatečně. (...) 2176 Pobyt cizinců: zánik manželství v průběhu řízení o vydání povolení k trvalému pobytu Správní řízení: zjevná bezpředmětnost k $ 87h a $ 87k odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České re- publiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 217/2002 Sb., č. 428/2005 Sb. a č. 161/2006 Sb. k $ 66 odst. 1 písm. g) správního řádu (č. 500/2004 Sb.) Zánikem manželství cizince s občanem EU v průběhu řízení o žádosti tohoto ci- zince o vydání povolení k trvalému pobytu podle $ 87h zákona č. 326/1999 Sb., o po- bytu cizinců na území ČR, se tato žádost nestává zjevně bezpředmětnou, a není tudíž dán důvod k zastavení tohoto řízení podle $ 66 odst. 1 písm. g) správního řádu z ro- ku 2004. Pokud cizinec nedoloží správnímu orgánu doklad, z něhož by vyplývalo, že zůstává rodinným příslušníkem občana EU i po zániku jeho manželství, je dán dů- vod pro zamítnutí jeho žádosti podle $ 87k odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců na území České republiky, neboť žadatel v takovém případě nepředložil náležitosti stanovené zákonem.
Roman R. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky, o udě- lení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalovaného.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu