6 Azs 317/2023- 20 - text
6 Azs 317/2023 - 22 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: U. K., zastoupený JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem, sídlem Bělocerkevská 1037/38, Praha 10, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 9. 2023, č. j. CPR 304914
3/ČJ
2023
930310
V234, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2023, č. j. 16 A 29/2023 21,
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalovaná rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 10. 7. 2023, č. j. KRPA 235431 10/ČJ 2023 000022 SV. Tímto rozhodnutím bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, uloženo správní vyhoštění a stanovena doba jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace.
[2] Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Konstatoval, že v žalobě vymezil následující žalobní body (nevydání výjezdního příkazu a nedoručení rozhodnutí o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty, přepjatý formalismus správního rozhodnutí, nepřiměřenost doby zákazu pobytu na území České republiky), k nimž dále uvedl, že je již nebude rozebírat, neboť jsou dostatečně rozvedeny v žalobě, jež je součástí spisu. Chybné posouzení těchto žalobních bodů městským soudem pak stěžovatel bez dalšího ponechal na posouzení Nejvyšším správním soudem. Dále stěžovatel v kasační stížnosti zdůraznil několik pochybení, pro která měl městský soud rozhodnutí žalované zrušit. Namítal, že s ním po celou dobu správního řízení bylo jednáno v českém jazyce a nedostalo se mu náležitého poučení o možnosti zvolit si tlumočníka. Ačkoli jsou součástí spisu stěžovatelem podepsané listiny, že souhlasí s jednáním v českém jazyce, namítal, že ve skutečnosti k takovému poučení nedošlo. K obdobnému pochybení pak došlo též v případě doručování zamítavého rozhodnutí o vydání zaměstnanecké karty, které je dle stěžovatele úzce provázáno s řízením o správním vyhoštění, a proto se jím měl městský soud zabývat důsledněji. Stěžovatel v této souvislosti upozornil, že o následcích nevyzvednutí zásilky v úložní době byl poučen v českém jazyce, jemuž nerozumí, a proto bylo doručování stiženo vadou. Ačkoli městský soud v napadeném rozsudku argumentoval, že stěžovatel výslovně policejnímu orgánu nesdělil žádné problémy s doručováním, měl správní orgán v souladu s vyšetřovací zásadou tuto skutečnost sám prověřit, stejně jako stěžovatelovy telefonáty, jimiž ověřoval stav řízení. V závěru kasační stížnosti stěžovatel rovněž rozporoval tvrzení, že by mu po uplynutí úložní doby k vyzvednutí zásilky obsahující rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání zaměstnanecké karty byla obálka vhozena do poštovní schránky na adrese pobytu v P., H. X.
[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti setrvala na závěrech obsažených ve vydaném správním rozhodnutí a ztotožnila se s napadeným rozsudkem městského soudu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[6] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, která se uplatní též na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021 23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 31).
[7] K obecnému odkazu na důvody obsažené již v žalobě, k nimž stěžovatel uvedl, že je již nebude v kasační stížnosti podrobněji rozebírat a bez dalšího ponechává jejich posouzení na soudu, Nejvyšší správní soud uvádí následující. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (zde rozsudku městského soudu). K jejímu věcnému projednání je tedy zapotřebí, aby stěžovatel cíleně reagoval právě na rozhodnutí soudu napadené kasační stížností a kvalifikovaným způsobem zpochybnil městským soudem vyslovené závěry. Již v usnesení ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 63, č. 4051/2020 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s. (…) V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. (…) Smyslem bylo umožnit v kasačním řízení, pokud možno, kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější“.
[8] Soudní přezkum v řízení o kasační stížnosti je tak možný pouze v rozsahu, v jakém k tomu stěžovatel vytvořil prostor svou formulací kasačních námitek. Kasační námitky ovšem nelze nahrazovat zopakováním námitek z podaného odvolání či žaloby, neboť tato podání směřovala proti jiným rozhodnutím, než které je nyní předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu. V nyní posuzované věci tedy stěžovatelem vyjmenované žalobní body s jeho výslovným poukazem na to, že tyto důvody nebude podrobněji rozebírat, neboť jsou součástí dříve podané žaloby, nejsou z důvodů uvedených výše způsobilé soudního přezkumu. Nejvyšší správní soud navíc připomíná, že tímto způsobem koncipované kasační stížnosti odmítá jako nepřípustné dle § 104 odst. 4 s. ř. s. (viz např. usnesení ze dne 17. 4. 2024, č. j. 6 Azs 303/2023 31, ze dne 18. 1. 2023, č. j. 6 Afs 267/2022 36, ze dne 23. 11. 2022, č. j. 3 Afs 207/2020 74, ze dne 30. 6. 2022, č. j. 2 Afs 115/2020 42, ze dne 2. 5. 2022, č. j. 6 As 74/2022 16, ze dne 24. 3. 2021, č. j. 1 Afs 273/2019 51, nebo ze dne 5. 11. 2020, č. j. 7 Ads 242/2020 15 a č. j. 7 Ads 243/2020 14).
[9] Kasační námitky směřující proti tomu, že se stěžovatelem bylo po celou dobu řízení jednáno v českém jazyce, přičemž se mu nedostalo poučení o možnosti zvolit si tlumočníka, včetně pochybení při doručování spočívajícího v tom, že poučení o uložení zásilky je formulováno v českém jazyce, jemuž stěžovatel nerozumí, jsou námitkami nepřípustnými dle § 104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se proto těmito námitkami nemohl v řízení zabývat, neboť je stěžovatel neuplatnil v řízení před městským soudem, ač mu nic nebránilo tak učinit, a vznesl je poprvé až v kasační stížnosti. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá (viz např. již rozsudek ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 49, č. 419/2004 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006
155, č. 1743/2009 Sb. NSS), že § 104 odst. 4 s. ř. s. zavádí do řízení před Nejvyšším správním soudem koncentrační princip, který zajišťuje, aby uplatněné výhrady účastníků řízení byly pořadem práva nejprve projednány krajskými soudy, kterým byly v žalobách předestřeny, a až poté může zákonnost jejich posouzení, promítly li se zároveň do námitek kasačních, přezkoumat Nejvyšší správní soud. K tomu ovšem v daném případě nedošlo, v žalobě žádná z uvedených námitek vznesena nebyla.
[10] Další stěžovatelovy námitky směřují proti nedoručení rozhodnutí vydaného ve věci žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty, které ovšem není předmětem tohoto soudního přezkumu. Přesto se k nim Nejvyšší správní soud ve shodě s městským soudem vyjádří (jiné námitky způsobilé soudního přezkumu v kasační stížnosti obsaženy nebyly), avšak upozorňuje, že tak činí pouze nad rámec. Stěžovatel se mýlí v tom, že bylo povinností žalované v rámci vyšetřovací zásady prověřovat z vlastní iniciativy okolnosti doručování v situaci, kdy stěžovatel ve správním řízení žádné problémy s doručováním písemností neuvedl.
[11] Zpochybňuje li stěžovatel, že po uplynutí úložní doby k vyzvednutí nebyla zásilka obsahující rozhodnutí vhozena do jeho poštovní schránky, z doručenky založené ve správním spisu plyne opak. Rozhodnutí bylo doručováno na adresu stěžovatelova pobytu (H. X, P. – M.) a doručenka obsahuje údaje o tom, že adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a v místě bylo zanecháno poučení, že zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 17. 3. 2023 a vložena do schránky dne 29. 3. 2023.
[12] Jak Nejvyšší správní soud vyslovil např. v rozsudcích ze dne 14. 11. 2018, č. j. 6 Azs 254/2018 17, ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 149/2012 31, nebo již ze dne 12. 5. 2008, č. j. 5 A 44/2007
93: „Doručení správního rozhodnutí (…) nastává marným uplynutím desetidenní lhůty; pozdější faktické převzetí rozhodnutí nemá na právní účinky doručení již žádný vliv. Důkazní břemeno ohledně tvrzení o nemožnosti vyzvednout si písemnost ve stanovené lhůtě, o jejímž běhu a právních důsledcích jejího marného uplynutí byl účastník v oznámení o uložení písemnosti poučen, stíhá účastníka řízení, nikoli správní orgán.“ Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu pak v rozsudku ze dne 20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/2014
41, č. 3524/2017 Sb. NSS, doplnil, že „na uplatnění fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu nemá vliv skutečnost, zda po uplynutí úložní doby došlo ke vhození doručované písemnosti do schránky adresáta“.
[13] Stěžovatel navíc v rozporu s požadavky judikatury Nejvyššího správního soudu kvalifikovaným způsobem nezpochybnil údaje na doručence, a tedy neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, neboť nepředestřel věrohodnou verzi, podle níž údaje na doručence neodpovídají skutečnosti (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2007, č. j. 1 Afs 7/2007 169, ze dne 25. 5. 2016, č. j. 3 Azs 207/2015 49, či ze dne 16. 2. 2017, č. j. 9 As 103/2016
35). Stěžovatel se omezil toliko na obecné tvrzení, že zásilka nebyla po uplynutí úložní doby vhozena do poštovní schránky, které navíc ve smyslu výše citované judikatury nic nemění na tom, že k doručení rozhodnutí došlo (bez ohledu na vhození do schránky) již uplynutím úložní doby.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Vzhledem k tomu, že městský soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovatelem vznesené námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Protože Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci samé, samostatně nerozhodoval o návrhu na odkladný účinek.
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 83/2021
28). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšné žalované v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se jí tudíž nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 2. května 2024
Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu