6 Azs 61/2023- 46 - text
6 Azs 61/2023 - 48 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobců: a) M. N., b) L. B., oba zastoupeni JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žalob proti rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 9. 2022, č. j. OAM 735/ZA
ZA10
ZA14
2022, a ze dne 14. 12. 2022, č. j. OAM 918/ ZA
ZA11
ZA14
2022, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2023, č. j. 43 Az 6/2022 50,
I. Kasační stížnost žalobců se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobců JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi, advokátu, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
[2] Žalovaný v záhlaví označenými rozhodnutími zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobců podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, z důvodu nepřípustnosti opakovaných žádostí dle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce a) neuvedl skutečnosti, které by odůvodňovaly věcné posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Zároveň uvedl, že Gruzie je (s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie) považována za bezpečnou zemi původu a obecně a soustavně v Gruzii nedochází k pronásledování, mučení či nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, trestům či svévolnému násilí, a občané a osoby bez státní příslušnosti ji neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 a § 14a zákona o azylu. Žalobkyně b) odvíjela důvody žádosti o mezinárodní ochranu a nemožnost vrátit se do země původu od manžela [žalobce a)], který byl v zemi politicky aktivní a po návratu by byl uvězněn.
[3] Nyní posuzovanému případu předcházelo řízení o dříve podaných žádostech žalobců o mezinárodní ochranu. První žádost žalobce a) byla rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 6. 2019, č. j. OAM 512/ZA ZA11 ZA22 2019, zamítnuta jako zjevně nedůvodná; o první žádosti žalobkyně b) žalovaný vydal téhož dne 14. 6. 2019 pod č. j. OAM 256/ZA ZA12 ZA22 2019 rozhodnutí, kterým žalobkyni b) mezinárodní ochranu neudělil. Žaloby proti těmto rozhodnutím byly zamítnuty rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2022, č. j. 29 Az 13/2019 61, a ze dne 30. 11. 2021, č. j. 29 Az 12/2019 79. Kasační stížnosti směřující proti těmto rozsudkům Nejvyšší správní soud odmítl usneseními ze dne 30. 6. 2022, č. j. 3 Azs 80/2022 41, a ze dne 22. 4. 2022, č. j. 4 Azs 448/2021 42.
[4] Žalobci se proti v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného bránili žalobami u Krajského soudu v Hradci Králové, který je rozsudkem označeným v záhlaví jako nedůvodné zamítl. V odůvodnění rozsudku krajský soud poukázal na skutečnost, že žalobce a) sice ve své druhé žádosti uvedl novou skutečnost, kterou nezmínil v předchozím řízení o prvé žádosti (konkrétně tvrzení, že byl v minulosti zastrašován gruzínskou policií a byl třikrát zadržen). Dospěl však k závěru, že žalobce nepochybně mohl tuto skutečnost uplatnit již v předchozí žádosti. Krajský soud neshledal důvodným ani tvrzení žalobce a), že v zemi původu došlo v mezidobí od podání první žádosti k takové změně poměrů, že Gruzii již nadále nelze považovat za bezpečnou zemi původu. Krajský soud odkázal na aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu, která nadále obecně považuje Gruzii za bezpečnou zemí původu. Žalobci a) se navíc nepodařilo prokázat, že se ve vztahu k jeho osobě domněnka bezpečné země původu neuplatní. Důvodnost žaloby krajský soud neshledal ani ve vztahu k žalobkyni b), jejíž žádost se odvíjela především od důvodů uváděných jejím manželem [žalobcem a)]. K námitce, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav stran informací o zemi původu a vycházel pouze z jediné zprávy „Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu – stav duben 2022“, krajský soud uvedl, že s přihlédnutím k obsahu tvrzení žalobců byla tato zpráva dostatečná a aktuální. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Žalobci a) a b) [dále jen „stěžovatelé a) a b)“] podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítali, že kasační stížnost svým významem přesahuje jejich vlastní zájmy, neboť se krajský soud dopustil hrubého pochybení při výkladu otázky přípustnosti opakovaně podaných žádostí o mezinárodní ochranu. Dle stěžovatelů žalovaný i krajský soud nedostatečně zjistili aktuální politickou situaci v zemi původu a její přímý dopad na stěžovatele, v důsledku čehož je nutno obě vydaná správní rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelná. Stran opakovaných žádostí stěžovatelé uvedli, že žádosti podali z důvodu obav z návratu do země původu, kde stěžovateli a) hrozí uvěznění, mučení a patrně i usmrcení, jak bylo zjištěno také u dalších veteránů rusko abcházské války a osob obdobně politicky smýšlejících. Stěžovatel a) byl v zemi původu třikrát bezdůvodně a za účelem vystrašení zadržen, obává se, že by mu v případě návratu hrozila vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu. V této souvislosti namítl, že Gruzie byla nesprávně vyhodnocena jako bezpečná země původu, a sice pouze na základě jediné zprávy „Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu – stav duben 2022“. Stěžovatelé nesouhlasili s postupem krajského soudu, který odmítl předložené internetové články poukazující na zhoršenou bezpečnostní situaci v Gruzii. V této souvislosti připojili webové odkazy na další články také ke kasační stížnosti, z nichž dle stěžovatelů vyplývá, že dochází k zatýkání veteránů rusko abcházské války bez ohledu na to, zda aktivně politicky vystupují či nikoli. Stěžovatelé nesouhlasili se závěrem krajského soudu, že nové důvody žádosti uvedli pouze za účelem dosažení legalizace pobytu. Důvodem neuvedení těchto skutečností v prvých žádostech byla obava, že Česká republika zjištěné informace předá gruzínským orgánům.
[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil se závěry napadeného rozsudku krajského soudu a měl za to, že jím vydané rozhodnutí je přezkoumatelné, zákonné a opírá se o dostatečně zjištěný skutkový stav věci. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[8] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelů (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021 23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 31).
[9] Stran přesahu vlastních zájmů stěžovatelé v kasační stížnosti namítali zásadní pochybení krajského soudu při výkladu práva ohledně posouzení otázky přípustnosti opakovaných žádostí. Stěžovatelé se domnívali, že ve druhé žádosti uvedli nové skutečnosti, které měly být věcně posouzeny. Navíc se dle jejich názoru situace v zemi původu změnila natolik, že Gruzii již nadále nelze považovat za bezpečnou zemi původu.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu. V souladu s konstantní judikaturou dospěl k závěru, že z jeho odůvodnění je patrné, jaký skutkový stav vzal krajský soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, jakým způsobem postupoval při jejich posuzování a proč pokládá námitky stěžovatelů za nesprávné (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 130, č. 244/2004 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003
52). Napadený rozsudek tedy nelze pokládat za nepřezkoumatelný. Vadou nepřezkoumatelnosti netrpí ani rozhodnutí žalovaného, z nichž je rovněž patrno, z jakého skutkového stavu žalovaný ve věcech stěžovatelů vycházel, jakými úvahami se řídil, a srozumitelně je v odůvodnění vydaných rozhodnutí vyjádřil.
[11] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že správní orgán je povinen v odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost dle § 25 písm. i) zákona o azylu uvést odůvodněný závěr o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 96, č. 2642/2012 Sb. NSS, bod 19; obdobně také např. rozsudek ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017 38). Krajský soud z této judikatury správně vycházel a rozhodnutí žalovaného z těchto hledisek posuzoval.
[12] Nové skutečnosti uváděné v opakovaných žádostech stěžovatelů, a sice trojí zadržení stěžovatele a) v zemi původu jako veterána rusko abcházské války, nepochybně mohly být vzneseny (a tedy i učiněny předmětem věcného posouzení) již v předchozím řízení o prvých žádostech o mezinárodní ochranu. Stěžovatelům objektivně nic nebránilo, aby tuto skutečnost uplatnili dříve. Rozhodli li se požádat o mezinárodní ochranu v České republice, měli již v prvých žádostech tvrdit veškeré relevantní skutečnosti, které z jejich pohledu mohly přispět k jejich úspěšnému vyřízení. Krajský soud proto nepochybil v závěru, že předmětem věcného posouzení sice tyto skutečnosti v předchozím řízení nebyly, stalo se tak ovšem z toho důvodu, že je stěžovatelé neuplatnili, ač tak mohli učinit (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 65, či usnesení ze dne 26. 4. 2023, č. j. 4 Azs 54/2023 37).
[13] Pokud se navíc udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi tzv. bezpečné země původu, je jeho úkolem, aby uvedl natolik přesvědčivá individuální tvrzení podložená důkazy, pro něž by bylo namístě jeho žádost meritorně projednat, resp. musí tvrdit a prokázat, že mu hrozí větší riziko než ostatním osobám v obdobném postavení (viz. rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 70, č. 1749/2009 Sb. NSS, usnesení ze dne 17. 2. 2021, č. j. 7 Azs 328/2020 27, či usnesení ze dne 23. 9. 2022, č. j. 4 Azs 235/2022 24, a usnesení ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 Azs 87/2021
37). Stěžovatelé však ani v tomto ohledu neuvedli žádná přesvědčivá individuální tvrzení podložená relevantními důkazy, která by svědčila o tom, že u nich hrozí větší riziko. Gruzii za bezpečnou zemi původu nadále považuje i aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení ze dne 25. 9. 2023, č. j. 8 Azs 214/2022 52, nebo usnesení ze dne 31. 5. 2023, č. j. 8 Azs 233/2022 61).
[14] Stran námitek ohledně nedostatečně zjištěné situace v zemi původu, opírající se toliko o jedinou zprávu o zemi původu, Nejvyšší správní soud uvádí, že již v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008
81, č. 1825/2009 Sb. NSS, dospěl k závěru, že informace o zemi původu musejí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, jakož i (4) transparentní a dohledatelné. Vyjmenovaným kritériím zpráva o zemi původu, ze které žalovaný i krajský soud v nyní posuzovaném případě vycházeli, vyhověla. Krajský soud také stěžovatelům vysvětlil, proč nebyly relevantní internetové články, na které odkazovali v podané žalobě. Nejvyšší správní soud připomíná, že je to především krajský soud, kdo plní úlohu soudu „nalézacího“ a hodnotí žalobou napadené rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, včetně otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek. Odkazy stěžovatelů na další internetové články, které nově uvedli až v kasační stížnosti, se proto Nejvyšší správní soud nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovateli vznesené kasační námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace, na kterou obecně pamatuje § 60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 83/2021
8). Žalobci (stěžovatelé) neměli ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.
[17] Žalobci a) byl usnesením krajského soudu ze dne 23. 11. 2022, č. j. 43 Az 6/2022
30, ustanoven k ochraně jeho práv zástupce JUDr. Ing. Jiří Špelda, advokát. Žalobkyni b) byl tentýž advokát ustanoven k ochraně jejích práv usnesením krajského soudu ze dne 11. 1. 2023, č. j. 43 Az 1/2023
9. Toto zastoupení platí podle § 35 odst. 10 s. ř. s. též pro řízení o kasační stížnosti. Ustanovený zástupce sdělil Nejvyššímu správnímu soudu (podáním ze dne 13. 4. 2023), že odměnu za zastupování stěžovatelů v řízení o kasační stížnosti nepožaduje a vzdává se jí. Z obsahu soudního spisu navíc vyplynulo, že v řízení o kasační stížnosti neučinil žádný úkon právní služby, za který by mu náležela odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Podání kasační stížnosti učinili sami stěžovatelé. Ustanovenému zástupci tedy nebyla odměna za zastupování přiznána.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 1. února 2024
Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu