6 Tdo 1019/2015-32
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2015 o
dovolání, které podal obviněný A. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 5 To 284/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 83/2013, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 5 To 284/2014, i jemu
předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 8 T
83/2013.
Současně s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně p ř i k
a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 8 T 83/2013, byl
obviněný A. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se
podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 26. 5. 2013 v
době kolem 10:55 hodin po předchozí aplikaci nezjištěného množství omamných
látek řídil ulicemi města B. osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf Variant,
reg. zn. .............., barvy modrá základní, přičemž byl dne 26. 5. 2013 v B.
na ul. Ž. zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR z důvodu podezření z požití
alkoholu nebo jiné návykové látky (skelné oči, zúžené zornice a zápach konopí)
byla u řidiče provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu v dechu s
negativním výsledkem, následně proveden orientační test na přítomnost jiných
návykových látek soupravou DrugTest 5000 s pozitivním záchytem látky THC ve
slinách řidiče a posléze lékařské vyšetření s odběrem krve, jejímž rozborem
pomocí plynové chromatografie s hmotnostní detekcí bylo zjištěno, že tato
obsahuje 9,7 ng/ml THC, což je látka zařazená podle zákona č. 167/1998 Sb. do
psychotropních látek seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách
(vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) II. Úmluvy o
psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.), přičemž podle odborného
stanoviska České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České
lékařské společnosti J. E. Purkyně k problematice posuzování řidičů návykovými
látkami je řidič ovlivněn návykovou látkou, pokud u něj byly zjištěny snížení
kognitivní a psychomotorické schopnosti anebo v případě vyjmenovaných
návykových látek byly překročeny arbitrárně dané koncentrační meze v krevním
vzorku (cut of), kdy u THC takové mez, jejíž překročení může mít za následek
silnou únavu, motorické poruchy, poruchy koncentrace a pozornosti, prodloužení
reakčního času, hromadění falešných neodpovídajících reakcí, narušení jemných
automatismů (měnící se rychlost jízdy, odchýlení se z přímého směru), chybné
reakce na chování řidiče jedoucího před, zhoršená schopnost vnímání červené
barvy a signálních světel, činí 2 ng/ml v krvi.“ Za to byl podle § 274 odst. 1
tr. zákoníku za užití § 67 odst. 2 písm. a) za použití § 68 odst. 1, odst. 2
tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře dvaceti denních sazeb,
přičemž jedna denní sazba činí 1 000 Kč, tedy celkem 20 000 Kč. Podle § 69
odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené
lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce.
Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. ř. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu patnácti měsíců.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém
stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 5 To 284/2014,
jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání,
přičemž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) alternativa druhá
tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a
to s odůvodněním, že již rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá v nesprávném
právním posouzení skutku a odvolacím soudem toto nebylo napraveno, když jeho
odvolání bylo zamítnuto.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku primárně namítl, že nebylo
prokázáno, že by vozidlo řídil ve stavu vylučujícím způsobilost, nedošlo tedy k
naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu kladeného mu za vinu,
jeho jednání nebylo trestným činem a mělo být posouzeno pouze jako přestupek
podle § 125c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o
změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Soudům ve věci činným
vytkl, že dospěly k závěru o naplnění znaků skutkové podstaty mu přisuzovaného
trestného činu také navzdory judikatuře Nejvyššího soudu.
K nenaplnění znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky
podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku ve své věci poté dále uvedl, že v čase, kdy
řídil motorové vozidlo, nebyl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení
motorového vozidla ve smyslu citovaného ustanovení. S odkazem na judikaturu
vyšších soudů a literaturu podrobně poukázal na nutnost zjištění a dokazování
„stavu vylučujícího způsobilost“. Připustil, že (jediným vypracovaným)
znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie bylo množství
delta-9-tetrahydrocannabinolu (dále také jen „THC“) v krvi stanoveno na 9,7
ng/ml, nicméně tato hodnota sama o sobě neprokazuje, že byl a tedy řídil ve
stavu vylučujícím způsobilost. Takový závěr by mohl vyplynout jen ze znaleckého
posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k jehož vyhotovení
však soudy nepřistoupily. Jediným písemným vyjádřením lékaře k jeho psychickému
stavu byla lékařská zpráva z Psychiatrické léčebny Brno, záchytné stanice, kde
lékařka MUDr. M. J. v rámci vyšetření k jeho osobě neshledala ničeho atypického
a neshledala ani důvod pro odběr krve. Nesouhlas obviněný vyjádřil rovněž s
konstatováním soudu prvního stupně o možnosti změny jeho stavu od prováděné
kontroly policejním orgánem do zmíněného lékařského vyšetření, tedy v rozmezí
dvou hodin. V tomto kontextu dále soudu prvého stupně vytkl, že tuto jedinou
odbornou zprávu o jeho psychickém stavu v rozhodné době, kterou měl k
dispozici, nahradil laickou úvahou („pouhým subjektivním názorem soudce“), jež
však neměla žádnou oporu v prokázaném stavu. Soud totiž z nedostatku odborné
erudice v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, není schopen se řádně
vyjádřit k otázce, zda byl ve stavu vylučujícím způsobilost.
Obviněný rovněž odmítl závěr soudů ve věci činných, které jako hranici množství
THC v krvi, nezbytnou pro posouzení obdobného jednání jako trestného činu,
stanovily 2 ng/ml (obviněný ji pětinásobně překročil, což soud považoval bez
jakéhokoli odborného podkladu za dostatečně vysokou hodnotu THC v krvi, aby se
v jeho případě jednalo o stav vylučující způsobilost), neboť tato hodnota podle
něj sice značí, že řidič je ovlivněn, nerozlišuje však nijak mezi trestným
činem a přestupkem. Prvoinstanční soud navíc k uvedenému závěru dospěl i na
základě nařízení vlády č. 41/2014 Sb., jež nabylo účinnosti dne 2. 2. 2014,
tedy až po dni spáchání předmětného skutku. Za nesprávný a rozporný se zákonnou
úpravou a ve věci učiněným znaleckým posudkem Mgr. Andrey Brzobohaté, Ph.D.,
pak označil také i závěr odvolacího soudu, že podmínkou způsobilosti k řízení
motorového vozidla je nulová hladina návykových psychotropních látek, učiněný
na základě dvou posudků vypracovaných v jiném trestním řízení.
V další části dovolání obviněný namítl, že nebyla vyslechnuta jím navržená
svědkyně E. B., která přijela vyzvednout jeho vozidlo poté, co jej zastavila
policejní hlídka, a která se mohla podrobněji vyjádřit k tomu, že nejevil
známky ovlivnění omamnými látkami, tedy se nenacházel ve stavu vylučujícím
způsobilost k řízení motorového vozidla. V této souvislosti poukázal na tzv.
opomenuté důkazy a zdůraznil, že soudy ve věci činné řádně nezdůvodnily, proč
nepovažovaly za nutné jmenovanou svědkyni vyslechnout.
Obviněný dále připomněl, že odvolací soud ve svém rozhodnutí odkázal na
znalecký posudek a odborné vyjádření v jiných trestních věcech bez toho, že by
měl (obviněný) možnost se s nimi seznámit (dozvědět se o nich) či se k nim
jakkoli vyjádřit (ve smyslu § 33 odst. 1 tr. ř.). Skutečnost, že formálně měl
možnost reagovat, nepostačuje k naplnění zákonem zakotveného práva na vyjádření
se k provedeným důkazům.
Přitom obviněný poukázal rovněž to, že napadená rozhodnutí nebyla dostatečně -
jasně, logicky a bez vnitřních rozporů - odůvodněna, soud prvého stupně pak
nedostatečně odůvodnil neprovedení navrhovaných důkazů a rovněž se nevypořádal
s rozpory ve skutkových zjištěních. Ani jeden ze soudů se podle přesvědčení
obviněného náležitě nevypořádal s tím, proč byla přikládána menší váha
svědectví O. H. oproti svědectví zasahujících policistů (jmenovitě policisty J.
H.), která se navíc rozcházela s objektivně zjištěnými skutečnostmi. Závěrem
podotkl, že soudy ve věci činné porušily (i s ohledem na jeho dosavadně řádně
vedený život a trestní bezúhonnost) zásadu subsidiarity trestní represe (a
zamezily mu možnost pokračování v postgraduálním studiu), když v souladu se
zásadou ultima ratio měla být jeho věc řešena v přestupkovém řízení.
S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek
Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 8 T 83/2013, a usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. 5 To 284/2014. Vyslovil
přitom souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který námitku
obviněného, že soudy věc nesprávně posoudily jako trestný čin, ačkoli šlo o
přestupek, shledal důvodnou. Ve svém vyjádření poukázal na současný právní stav
týkající se ustanovení § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kdy u nealkoholových
návykových látek je třeba zjišťovat konkrétní stav ovlivnění velmi často za
pomoci znalce, neboť pro tyto jiné návykové látky nebyly vymezeny limitní
hodnoty určující hranici mezi přestupkem a přečinem. Připomněl také stanoviska
nejrůznějších odborníků stran stupně koncentrace účinné látky, při níž je
vyloučena způsobilost řídit vozidlo (zejména Odborné stanovisko České
společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České lékařské společnosti
J. E. Purkyně a ústavní znalecký posudek Psychiatrické léčebny Bohnice učiněný
v jiné trestní věci, kde bylo za hranici hladiny určeno 10 ng/ml THC v krvi a
více). Vyjádřil se také k dalším ve věci provedeným důkazům (především
svědeckým výpovědím) s tím, že z žádného (při absenci vyžádání znaleckého
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie) podle jeho názoru
nevyplynulo, že by obviněný řídil vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost.
Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
65k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 5 To 284/2014, a jemu předcházející rozsudek
Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 8 T 83/2013, současně zrušil
i všechna další rozhodnutí na tato obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 2651 odst. 1 tr. ř.
přikázal Městskému soudu v Brně věc k novému projednání a rozhodnutí. Současně
vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst.
1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném
zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas i pro případ
jiného nežli navrženého rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda
je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou,
zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro
věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 5 To
284/2014, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.
Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b)
tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1
tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §
265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě
určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b
tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se
dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném
ustanovení.
Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence
vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod
tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu
ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v
předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až
k) tr. ř.
K druhé alternativě předmětného důvodu dovolání je třeba předeslat, že
obviněným uplatněná dovolací argumentace je opodstatněná (viz níže).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod
neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti
nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9.
2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod
totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového
stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15.
4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již
třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze
dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obsažené v dovolání obviněného byly ve své
podstatě z hlediska výše vymezených dovolacích důvodů uplatněny relevantně.
Jelikož charakter uplatněné argumentace nezaložil podmínky pro rozhodnutí
Nejvyššího soudu o označeném mimořádném opravném prostředku způsobem upraveným
v ustanovení § 265i odst. 1 tr. ř., tj. cestou jeho odmítnutí, přezkoumal
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadená rozhodnutí i řízení jim
předcházející, a poté shledal že dovolání je důvodné.
Konkrétně lze uvést, že jako důvodnou shledal Nejvyšší soud námitku obviněného,
že nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, konkrétně znaku stavu
vylučujícího způsobilost.
K závěru o důvodnosti podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl na podkladě
těchto skutečností.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se
dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil
vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl
ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť
různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se
zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě
zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost
vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného
činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není
schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických
schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání
nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo
způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v
každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu R 54/1968 a R
23/2011). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké
zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srovnej
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2012, s. 2788-2791).
Je nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové
látky než alkoholu, a to delta-9-tetrahydrocannabinolu (zjednodušeně „THC“),
což je látka, která je podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o
změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 167/1998 Sb.“), zařazena mezi psychotropní látky v seznamu IV. podle
Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení
č. 458/1991 Sb.) a seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č.
62/1989 Sb.).
Pojem návyková látka zahrnuje různé druhy látky, které jsou způsobilé
nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, a jedná se zejména o alkohol, omamné,
psychotropní a další látky, které negativně působí na schopnosti ovládací a
rozpoznávací nebo na sociální chování. V případě, že pachatel řídil motorové
vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno, nejen o
jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění
řidiče touto látkou, neboť znakem je, že pachatel vykonává zaměstnání nebo
jinou činnost „ve stavu vylučujícím způsobilost“. Pouhé zjištění, že řidič
motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než
alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu
vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu § 274 odst. 1 tr.
zákoníku o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky (viz R 23/2011) -
srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791.
O kontrole obviněného, jakožto řidiče podezřelého z požití jiné návykové látky
před anebo během jízdy, byl hlídkou Policie České republiky (nstržm. J. H. a T.
M.) zpracován úřední záznam (č. l. 17 – 18 spisu). V době kontroly, dne 26. 5.
2013 v 11:00 hod., byl testem provedeným přístrojem Dräger DrugTest 5000
zjištěn pozitivní výsledek na návykovou látku Canabis. Obviněný také sám uvedl,
že požil jinou návykovou látku, konkrétně „2 x joint marihuany“, a to od 19:00
do 20:00 hod předcházejícího dne. Chování obviněného vyhodnotili zasahující
policisté jako nervózní, řečné (byl upovídaný), zmatečné, neklidné, náladu
podrážděnou, depresivní a tupou. Pohyby měl obviněný koordinované, byl
orientován, paměť byla normální, postoj i chůzi měl nejistou. Oči měl zarudlé a
byl cítit zápach konopí. Na výzvu se obviněný podrobil lékařskému vyšetření s
odběrem biologického materiálu - krve. Z tohoto lékařského vyšetření učiněného
MUDr. M. J. (ukončeného dne 26. 5. 2013 v 13:05 hodin, jeho záznam je založen
na č. l. 19 spisu) vyplývá, že vědomí obviněného bylo jasné, chování zdvořilé,
nálada i řeč normální, chůze jistá a i další testované reakce a formy jednání
byly v normě. K posouzení otázky, zda se obviněný v době řízení motorového
vozidla nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla,
byl na základě odebraného biologického materiálu vypracován znalecký posudek z
oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (č. l. 13 – 16 spisu) Mgr. Andrey
Brzobohaté, Ph. D., ve kterém soudní znalkyně konstatovala, že v krvi
obviněného byla prokázána přítomnost 9,7 ng/ml THC. V době odběru krve (dne 26.
5. 2013 v 12.33 hod.) a tím i v době řízení (dne 26. 5. 2013 v 11:00 hod.) byl
obviněný pod aktuálním vlivem THC. Dále znalkyně poukázala na obecný vliv
cannabioidů a jejich účinné složky delta-9-tetrahydrocannabinol na řízení a
podotkla, že při koncentraci 12 ng/ml THC v krvi je původní řidičská dovednost
již snížena o 30 %. Současně však uvedla, že subjektivní posouzení vlivu drogy
na osobu je záležitostí specialistů – znalce z oboru psychiatrie.
Ve věci vypovídal u hlavního líčení obviněný, byla vyslechnuta jmenovaná soudní
znalkyně a byly provedeny také svědecké výpovědi O. H. (spolujezdce obviněného)
a zasahujících policistů, J. H. a D. C. (č. l. 78 a násl. spisu). Z výpovědi
obviněného i svědka O. H. nevyplynulo, že by chování obviněného a jeho řízení
vozidla bylo něčím nápadné. Znalkyně Mgr. Andrea Brzobohatá, Ph. D. odkázala na
závěry písemně vypracovaného znaleckého posudku a upozornila, že každý
metabolismus je jiný, každý člověk je v této problematice individuální. Svědek
J. H. uvedl, že jízda obviněného nebyla ničím neobvyklá, co by u hlídky např.
vzbuzovalo pochybnosti o stavu řidiče. Zastavili jej z toho důvodu, že měli za
úkol zastavovat všechna vozidla na cestě od A., kde se konala párty a kde byl
poznatek, že se zde návykové látky užívají. Je skutečností, že obviněný své
vozidlo zastavil po delší době, asi po 1 km jízdy, což však ani podle tohoto
svědka nebylo nikterak neobvyklé, pokud se lidé v autě baví či mají zapnuté
radio a policejní hlídky si nevšimnou. Policisté dále potvrdili, že obviněný se
choval svým způsobem nestandardně, zdál se jim „vysmátý“, střídaly se mu
nálady, chvíli s policií spolupracoval a pak spolupráci odmítal. Často se smál,
podle svědka D. C. pro něj „bylo všechno strašná sranda“, podle svědka J. H.
měl červené oči. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud prvního
stupně za prokázané skutečnosti, jak byly popsány ve výrokové části jeho
rozsudku. Odvolací soud se s hodnocením důkazů soudu prvního stupně ztotožnil.
Podle jeho názoru byla trestná činnost obviněného provedenými důkazy spolehlivě
prokázána a nebyl důvod dokazování doplňovat výslechem (obhajobou) navržené
svědkyně E. B. a přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
Odvolací soud dále uvedl, že ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie se opakovaně a jednoznačně podává, že podmínkou
způsobilosti k řízení motorového vozidla je nulová hladina návykových
psychotropních látek. Pozitivní nález těchto látek v tělesných tekutinách, bez
ohledu na jejich hladinu, vylučuje způsobilost řídit motorové vozidlo. V této
souvislosti Krajský soud v Brně odkázal na znalecké posudky či odborné
vyjádření učiněné v jiných trestních věcech vedených u tohoto soudu, jako soudu
odvolacího. Tímto svým závěrem však zcela odvolací soud opomenul ustálenou
rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu na základě poznatků o množství a
druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl
pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele přibraný znalec z
oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn
návykovou látkou v době řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5.
2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 23/2011). Na jeho podkladě poté soud stanoví, zda jde o stav
vylučující způsobilost vykonávat činnost, při které by obviněný mohl ohrozit
život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Bez náležitého
zjištění a objasnění všech těchto skutečností jak jednotlivě, tak v jejich
souhrnu nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu
podle § 274 tr. zákoníku, anebo méně závažného jednání srovnatelného s
přestupkem např. podle § 30 odst. 1 písm. g), h), příp. ch) zákona č. 200/1990
Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Takto učiněné závěry znalců
psychiatrů jsou pak obzvláště nezbytné v neurčitých nebo hraničních případech,
ve kterých je sice ovlivnění návykovou látkou patrné, leč její množství
vykazuje pochybnosti o tom, zda jde o stav vylučující způsobilost a schopnost
řídit motorové vozidlo jen v míře přestupku nebo trestného činu (viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 Tdo 358/2015).
Závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, tedy
slouží jako podklad pro vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie. Potřeba zpracování tohoto navazujícího znaleckého posudku
byla v projednávané věci dána konkrétními okolnostmi, které byly při jejím
projednávání zjištěny. Jak již shora uvedeno, z posudku z oboru zdravotnictví,
odvětví toxikologie, se podává, že koncentrace THC byla u obviněného zjištěna
ve výši 9,7 ng/ml. Znalkyně v této souvislosti uvedla, že při koncentraci 12
ng/ml THC v krvi je původní řidičská dovednost již snížena o 30 %. Současně
však výslovně dodala, že subjektivní posouzení vlivu drogy na osobu je
záležitostí specialistů – znalce z oboru psychiatrie. V rámci výslechu při
hlavním líčení konaném dne 7. 4. 2014 pak odkázala na závěry svého znaleckého
posudku a konstatovala, že „Veškeré závěry jsou z odborné literatury a jsou
směrodatné“ … a také, že: „Každý člověk je individuální, všechny závěry, které
tam mám, jsou pouze obecné.“ Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nelze ze
zjištěné koncentrace THC v krvi obviněného dovozovat, byť v kontextu odborného
stanoviska České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České
společnosti J. E. Purkyně, že osobní automobil řídil ve stavu vylučujícím
způsobilost.
V projednávané trestní věci při absenci vyžádání znaleckého posudku znalce z
oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který by mohl a měl určit, jak dalece
byl za zjištěné hladiny THC v krvi 9,7 ng/ml obviněný v době jízdy ovlivněn,
respektive do jaké míry byla ovlivněna jeho způsobilost bezpečně automobil
řídit, nebylo možno dovodit stav vylučující způsobilost u obviněného ani z
důkazů dalších. Z výpovědí svědků - policistů J. H. a D. C., jak byly shora
zmíněny, lze bezpochyby zjistit, že obviněný pod vlivem marihuany byl, resp.
řídil vozidlo, nelze z nich však spolehlivě dovodit, že naplnil předmětný znak
skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. Žádný jiný důkaz,
který by stav vylučující způsobilost u obviněného potvrdil, přitom proveden
nebyl. Naopak, při hlavním líčení byla jako důkaz čtena lékařská zpráva z
Psychiatrické léčebny Brno, záchytné stanice, kde ošetřující lékařka MUDr. M.
J. hodnotila chování obviněného a výsledky jednotlivých testů vyšetření ve
většině jako „normální“. Tato lékařská zpráva sice zachycovala výsledky
vyšetření, včetně příslušných testů, s určitým časovým odstupem od zastavení
obviněného hlídkou Policie České Republiky, nicméně nic nápadného k chování
obviněného, jež by svědčilo pro vyloučení jeho způsobilosti řídit motorové
vozidlo, z ní nevyplynulo. Obdobné platí i pro svědeckou výpověď O. H. Ve věci
tak jsou patrné nesrovnalosti a nejasnosti, na které soudy ve věci činné svoji
pozornost nezaměřily a s nimiž se v rámci své rozhodovací činnosti
nevypořádaly. Z žádného z provedených důkazů (ani jejich komplexu) tak
nevyplynulo, že obviněný řídil vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost. Na
základě dosud učiněných zjištění proto nebylo možno dospět k závěru, že došlo
ke spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku.
Nad výše uvedené je pak nezbytné dodat, že obecná úvaha o tom, že v jiných
trestních věcech, jež soud projednával, znalci učinili závěr, že i téměř nulová
hladina návykových látek vylučuje schopnost řídit motorové vozidlo, nepostačuje
pro závěr o trestní odpovědnosti u pachatele v každé jiné trestní věci, protože
znalecký posudek vypracovaný v jiné trestní věci obviněného nemůže být bez
dalšího podkladem pro posouzení otázky duševního stavu obviněného, která má
zásadní význam pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu (srov.
rozhodnutí č. 11/1982 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.
10. 2013, sp. zn. 3 Tdo 643/2013). Navíc odvolací soud uvedenou domněnku v
projednávané věci neopřel ani o důkaz provedený takovým znaleckým posudkem ve
veřejném zasedání, ale zcela nesprávně bez takového postupu jen v odůvodnění
svého rozhodnutí odkázal na trestní věci, v níž byl zřejmě takový znalecký
posudek podán, bez toho, aby jím důkaz provedl v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř.
Tímto postupem odvolací soud porušil zásady plynoucí mimo jiné i z § 105 a
násl. tr. ř. (srov. 35/1970 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší soud právní hodnocení jednání
obviněného provedené v napadených rozhodnutích nesprávným, neboť soudy
nepostupovaly v souladu s ustálenou soudní praxí a ve věci nenechaly vypracovat
znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který je v této
trestní věci nezbytným pro objasnění skutkové okolnosti, bez níž nelze
spolehlivě o vině obviněného rozhodnout, neboť na ní závisí závěr o trestní
odpovědnosti obviněného, resp. který je sto zodpovědět, zda a jak byl obviněný
ovlivněn návykovou látkou. Soudy tedy dostatečně neobjasnily všechny
skutečnosti významné pro závěr, zda obviněný činem, který mu je kladen za vinu,
naplnil po všech stránkách znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové
látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, či nikoli.
Ze shora stručně rozvedených důvodů proto z podnětu dovolání podaného obviněným
podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.
9. 2014, sp. zn. 5 To 284/2014. Zrušil také jemu předcházející rozsudek
Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 8 T 83/2013, neboť i tento je
zatížen výše vytýkanou vadou. Současně podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř.
zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst.
1 tr. ř. pak Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Věc se tím vrací soudu prvního stupně, aby v souladu se shora vyjádřenými
právními názory dokazování doplnil o znalecký posudek z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, který určí míru ovlivnění obviněného jinou návykovou
látkou v době spáchání posuzovaného skutku. Podle výsledku tohoto znaleckého
zkoumání duševního stavu obviněného bude na soudu, aby posoudil z hledisek výše
rozvedených, zda lze v činu obviněnému kladeném za vinu shledávat naplnění
všech znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku, anebo by v něm mohl být spatřován pouze přestupek, což by znamenalo
podle § 222 odst. 2 tr. ř. věc postoupit příslušnému orgánu k projednání
přestupku. Přitom bude vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v
tomto rozhodnutí (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté obviněným a zjištěné Nejvyšším
soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání,
Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou
obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu