6 Tdo 1069/2023-846
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2023 o dovolání
obviněného I. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice,
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 8 To 57/2023,
jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 5 T 1/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 5 T
1/2023, byl obviněný I. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným
pod bodem 1) pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140
odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem ohrožení pod
vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to
byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon byl podle
§ 56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České
republiky na dobu neurčitou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o
nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněný
pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 2, odst. 3
písm. b) tr. zákoníku [ad 1)] a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky
podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [ad 2)] dopustil tím, že
1)
dne 10. 9. 2022 v době kolem 19.57 hodiny, v ulici XY, v XY, okres XY,
Královéhradecký kraj, po předchozím uvážení spočívajícím ve výběru zbraně a
místa útoku se záměrem usmrtit, přistoupil k poškozené G. K., narozené XY,
státní občance Ukrajiny, která odcházela na vlakový spoj ze svého zaměstnání, a
za situace, kdy v ruce svíral syntetické autolano žlutobílé barvy, které si za
tímto účelem předem obstaral, této oznámil: „To je tvůj konec, zemřeš, když
nebudeš moje, tak nebudeš ničí“, poté se jí snažil lanem svázat ruce za zády,
což se mu pro její odpor nepodařilo, následně ji chytil za vlasy a odtáhl do
prostoru vedle vozovky na travnatou louku, přičemž poté, co poškozená volala o
pomoc, opakovaně jí sděloval, že zemře, násilím ji srazil na zem, roztáhl jí
svými prsty ústa a snažil se jí do nich strčit roubík ze smotaného ručníku,
který si k tomuto účelu rovněž předem obstaral, a připravené lano jí celkem
třikrát omotal kolem krku, zaklekl ji na hrudi a tímto lanem ji intenzivně
škrtil po dobu několika minut, a to opětovně se slovy, že zemře, aby se však
následně poškozené podařilo zasunout svoji ruku pod lano obepínající její krk a
zabránit tak úplnému utažení lana, když v pokračování útoku byl obviněný
nakonec vyrušen náhodným kolemjdoucím D. V., narozeným XY, který jej od
poškozené násilím odtrhl, a on pak ihned místo činu opustil a odjel zapůjčeným
motorovým vozidlem do Hradce Králové, přičemž obviněný tímto svým shora
popsaným násilným jednáním způsobil poškozené soubor zranění spočívajících v
tupém úrazu hlavy, krku, trupu a horních končetin, ložiska zhmoždění, krevní
výrony a oděrky v oblasti obličeje, krku, trupu a levé horní končetiny s tím,
že pokud by nedošlo k přerušení jeho jednání, čili v intenzivním stisku jejího
krku v kombinaci s tamponádou v ústech, došlo by tak ve velmi krátkém intervalu
k bezprostřednímu ohrožení jejího života a nástupu smrti, když navíc se
obviněný předmětného jednání dopustil na těhotné ženě, s kteroužto skutečností
byl srozuměn,
2)
dne 10. 9. 2022 kolem 23.20 hodin, na místní komunikaci v ulici XY, na úrovni
domu číslo popisné XY, v Hradci Králové, Královéhradecký kraj, způsobil
dopravní nehodu za situace, kdy řídil osobní automobil značky Škoda Octavia
Combi, registrační značky XY, a to po předchozím požití alkoholu, kdy se
nechoval ohleduplně a ukázněně tak, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví
nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, když při couvání na pozemní
komunikaci narazil zadní částí jím řízeného vozidla do levého boku osobního
automobilu značky Opel Zafira CNG 1.6 16V (AC), registrační značky XY, které
vyjelo z boční části ulice XY směrem vlevo do centra města Hradce Králové, a v
době střetu se s vozidlem nacházel šikmo vlevo na pozemní komunikaci, přičemž
na místě byly u obviněného provedeny dvě dechové zkoušky na přítomnost alkoholu
za dodržení metodiky ČMI k měření alkoholu v dechu přístrojem značky Dräger,
když první dechová zkouška realizovaná ve 23.29 hodin ještě téhož dne byla
pozitivní se zjištěním přítomnosti alkoholu v jeho dechu v hodnotě 2,55
promile, aby pak druhá dechová zkouška provedená po uplynutí pěti minut, tj. ve
23.34 hodin téhož dne, byla rovněž pozitivní na přítomnost alkoholu v jeho
dechu s hodnotou 2,54 promile, přičemž jednáním obviněného byla na osobním
vozidle značky Škoda Octavia Combi, registrační značky XY, způsobena škoda ve
výši cca 1 000 Kč a na vozidle značky Opel Zafira CNG 1.6 16 V (AC),
registrační značky XY, škoda ve výši nejméně 12 000 Kč.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 5
T 1/2023, podal obviněný do výroku o vině toliko pod bodem 1) a do výroku o
trestu odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023,
sp. zn. 8 To 57/2023, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 8 To
57/2023, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání,
v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
5. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., setrval na
svém tvrzení, že poškozené G. K. nechtěl fyzicky ublížit, nýbrž ji chtěl přimět
k tomu, aby se k němu jako partnerka vrátila, anebo aby mu vrátila finanční
prostředky ve výši cca 2 000 USD, které jí v průběhu jejich předchozího soužití
půjčil. Poškozenou bezmezně miloval a to, že navázala známost s cizím mužem, mu
vadilo. Byl rozhodnut, že v případě, že se k němu nebude chtít vrátit, oběsí
se, a za tím účelem si obstaral tažné lano a ručník, kterým si chtěl ovázat
oči. Neměl jinou možnost, jak se k poškozené přiblížit, než při její cestě do
zaměstnání nebo ze zaměstnání. Jako místo setkání proto zvolil prostor před XY
nádražím. Zopakoval, proč se s poškozenou ocitli pod silnicí – nejprve došlo ke
slovní rozepři a pak oba upadli přes lano na stráň a skutáleli se dolů. Lano mu
sloužilo pouze jako prostředek k postrašení poškozené a vynucení obnovení
známosti a vrácení peněz. Poškozené nikdy neřekl, že ji usmrtí. Dovolatel
upozornil, že v obžalobě i v usnesení o zahájení trestního stíhání se hovoří o
chomáči vlasů, který měl poškozené vytrhnout. Takový důkaz se ale v trestním
spise neobjevil, ačkoliv požadoval, aby byl předložen. Tento důkaz mohl
minimálně ozřejmit, zda se skutečně jednalo o vlasy poškozené, zda jí byly
vytrženy či byly vypadlé nebo dokonce ustřižené. Mohla tak být ověřena
pravdomluvnost poškozené. Soud se nevypořádal s rozpory mezi tvrzeními
poškozené a svědka D. V. Svědek D. V. tvrdil, že dovolatel na poškozené seděl,
že jej z ní odstrčil. Samotná poškozená nic takového neuváděla. Dovolatel
namítl, že soud nepřihlédl ke znaleckému posudku, který hodnotil jeho osobnost
jako histriónskou, když i tato porucha osobnosti měla vliv na jeho chování v
době posuzovaného skutku. Ostatně soud v tomto kontextu poukazoval na způsob
jeho omluvy poškozené při hlavním líčení. Dovolatel vytkl, že soud neprovedl
důkaz trestním spisem v trestní věci bývalého manžela poškozené, který byl
stíhán pro obdobné jednání jako dovolatel. Závěrem odmítl, že byl správně
zjištěn skutkový stav. Provedené důkazy, především jeho výslech, jsou ve
zjevném rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Předmětný skutek pak byl
nesprávně právně hodnocen.
6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. poznamenal, že i v
případě, že by dovolací soud neshledal tzv. zjevný rozpor, musel by shledat
nesprávné právní posouzení skutku. Vyjádřil přesvědčení, že skutek popsaný v
rozhodnutí soudu prvního stupně nenaplňuje skutkovou podstatu pokusu zločinu
vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr.
zákoníku, když ze samotného popisu skutku je zřejmá jeho hrozba k tomu, aby
poškozená konala, tj. aby se k němu navrátila. Soud nezachytil, že po poškozené
požadoval vrátit zapůjčené peníze, a nepřihlédl dostatečně k povaze zranění,
která by vzhledem ke konstituci poškozené nemohla vést ke smrti. Z konstantní
judikatury plyne, že aby bylo možno uznat pachatele vinným pokusem trestného
činu vraždy, musel by být bezpečně prokázán jeho úmysl tento trestný čin
spáchat (rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 10. 12. 1968, sp. zn. 8 Tz
122/68, publikovaný pod č. 19/1969 Sb. rozh. tr.). V souladu s pravidlem in
dubio pro reo měl dovolatel za to, že nebyl bezpečně prokázán ani nepřímý úmysl
– že jeho jednání mělo směřovat k usmrcení poškozené. Naopak bylo zřejmé, že
poškozenou vydíral. Ani případné vyhrožování poškozené smrtí nemůže samo o sobě
založit závěr, že měl v úmyslu poškozenou usmrtit. Odkázal na rozsudek
Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 1968, sp. zn. 6 Tz 99/1968, publikovaný pod
č. 20/1969 Sb. rozh. tr., vztahující se k významu demonstrativního chování
pachatele. Podle předmětného rozhodnutí měl soud přihlédnout k jeho histriónské
poruše osobnosti, která se projevuje přehnanou teatrálností v projevu, když z
takového projevu nelze učinit závěr o tom, že by měl v úmyslu poškozenou
usmrtit. Z pronesené výhrůžky usmrcení na adresu poškozené ve vypjaté situaci
není možno bez dalšího vyvozovat úmysl usmrtit poškozenou (srov. PR, 1994, č.
11, s. 416, a č. 10/1994-II. Sb. rozh. tr.). Dovolatel uzavřel, že skutek měl
být kvalifikován jako vydírání podle § 175 tr. zákoníku, eventuálně jiný
trestný čin. V důsledku nesprávného hmotněprávního posouzení mu byl uložen i
naprosto nepřiměřený trest odnětí svobody.
7. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uvedl, že bylo
rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku, přestože byly v řízení mu
předcházejícím dány důvody dovolání uvedené pod písmeny g), h).
8. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. a § 265l odst. 1 tr.
ř. vydal usnesení, kterým usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023,
sp. zn. 8 To 57/2023, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3.
2023, sp. zn. 5 T 1/2023, zrušuje a věc přikazuje Vrchnímu soudu v Praze k
novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v podstatě pouze opakuje
skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního
řízení a s nimiž se ve věci činné soudy správným a dostatečným způsobem
vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. Již tento fakt indikuje
neopodstatněnost podaného dovolání. Co se hodnocení důkazů a učiněných
skutkových zjištění týče, státní zástupce odkázal zejména na body 53. – 60.
rozsudku krajského soudu, stran právní kvalifikace činu pak především na body
61. – 80. rozsudku krajského soudu, resp. na str. 3. – 4. usnesení vrchního
soudu, kde se soudy touto problematikou v dostatečném rozsahu zaobírají, a se
stanoviskem soudů se plně ztotožnil. Nelze dovodit existenci zjevných rozporů
mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, naopak soudy
postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž
odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky stanovené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp.
§ 134 odst. 2 tr. ř. a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Ostatně
ani sám obviněný fakticky žádné zjevné rozpory ve smyslu § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. nepopisuje; prakticky pouze předkládá svou vlastní verzi průběhu
skutkového děje, na základě které pak dovozuje pro sebe příznivější právní
závěry. Nejsou dány ani jiné vady podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., včetně
vady opomenutých důkazů. Krajský soud důvodně zamítl důkazní návrhy jako
nadbytečné a nepotřebné. Stran skutkových zjištění státní zástupce akcentoval,
že soudy přesvědčivě vyvrátily klíčové skutkové tvrzení obviněného o tom, že
neměl záměr poškozenou usmrtit a že šlo jen o jakési výhrůžky. Soudy rovněž
pečlivě vysvětlily, proč uvěřily poškozené, přičemž správně uvedly, že její
výpověď koresponduje s dalšími důkazy. Provedené důkazy pak ve svém souhrnu
vytvářejí komplex, který po skutkové stránce jednoznačně dokládá záměr
obviněného poškozenou usmrtit, nikoliv ji toliko vystrašit či k něčemu donutit.
Zcela přiléhavě soudy odkázaly na celou řadu usvědčujících důkazů, a to včetně
výpovědí svědků a závěrů expertního zkoumání.
10. Podle názoru státního zástupce soudy správně zjištěný skutkový stav též
přiléhavě právně kvalifikovaly. Dostatečným a logickým způsobem přesvědčivě
vysvětlily, z jakých důvodů po právní stránce konstatovaly existenci úmyslu a
předchozího uvážení mířícího k usmrcení poškozené. Pro argumentaci obviněného
zpochybňující správnost hmotněprávní kvalifikace deliktu je příznačné, že v
zásadě vychází z vlastní představy o skutkovém ději, nikoliv ze skutkových
zjištění učiněných soudy. Takový způsob zpochybnění právní kvalifikace je však
v dovolacím řízení zásadně vyloučen.
11. Pokud jde o výhrady obviněného týkající se tvrzené nepřiměřené přísnosti
trestu, státní zástupce s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu naznal, že
tuto argumentaci nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. Zásah dovolacího
soudu by byl možný v podstatě jen v případě trestu extrémně přísného, zjevně
nespravedlivého a nepřiměřeného. Takovým však trest odnětí svobody vyměřený na
samé spodní hranici v úvahu přicházející trestní hrozby není a z povahy věci
nemůže být extrémně přísným.
12. Státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud
učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil
podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno
v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §
265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§
265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že
splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání
platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence
určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového
dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné
ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
15. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná
skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou
ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně
nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny
navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy
považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady,
které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na
spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě
pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly
správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je
tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná
skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku
rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti
relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních
odvětví).
17. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto
o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny
procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v
řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod
písmeny a) až l) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z
procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3
tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho
podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání
je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.
ř. V souladu s touto podmínkou obviněný relevantně odkázal na důvody dovolání
uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
18. V projednávaném případě však dovolací soud žádná z výše uvedených pochybení
nezaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném
prostředku nelze přisvědčit.
19. Předně nutno souhlasit se státním zástupcem, že při konfrontaci dovolací
argumentace s dosavadní obhajobou obviněného nelze než dospět k závěru, že se
obviněný opakuje. Z judikatury dovolacího soudu přitom vyplývá, že opakuje-li
obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem
prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v
dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně
neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6.
2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Naznačená situace nastala i v posuzované trestní
věci, poněvadž z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších soudů je zřejmé, že oba
soudy se prakticky všemi námitkami obviněného zabývaly a dostatečným způsobem
se s nimi vypořádaly.
20. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a
případných opomenutých důkazů, je vhodné uvést, že ani podle judikatury
Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96,
usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen
vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž
provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu
nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z
jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů
(např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn.
III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002,
sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů
ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na
odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze
založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k
jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s
předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit
ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje
vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument,
podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován,
bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou)
ověřeno nebo vyvráceno.
21. Výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování
nepovažoval dovolací soud za důvodné. Obviněný vytkl, že nalézací soud
neprovedl důkaz trestním spisem v trestní věci bývalého manžela poškozené,
který byl stíhán pro obdobné jednání jako on sám. Nalézací soud nicméně v bodě
62. svého rozsudku reagoval na návrhy obhajoby na doplnění dokazování (krom
toho, že u hlavního líčení o nich předtím i formálně rozhodl), kdy vysvětlil,
proč jim z dále rozvedených důvodů nevyhověl. Pokud jde o bývalého manžela
poškozené, který měl údajně potvrdit, že byl obdobně jako obviněný v minulosti
trestně stíhán pro obdobnou násilnou trestnou činnost vyprovokovanou
poškozenou, s cílem se jej – stejně jako obviněného – „zbavit“, přičemž i v
jeho trestní věci byl poškozenou použit jako důkaz svědčící o jeho sklonech k
násilí pramen jejích z hlavy vytrhaných vlasů, soud konstatoval, že návrh na
doplnění dokazování jeho osobním výslechem byl zcela nadbytečný, nedůvodný, ve
své podstatě irelevantní a v zásadě i nerealizovatelný pro účely řízení před
nalézacím soudem, neboť tento měl pro své rozhodnutí o vině, trestu i právní
kvalifikaci obviněným spáchaného násilného činu dostatek důkazů, aby tak mohl
se vší odpovědností spravedlivě meritorně rozhodnout. Dovolací soud má za to,
že nalézací soud se důkaznímu návrhu obhajoby, jímž měla být znevěrohodněna
výpověď poškozené, zabýval a přesvědčivě zdůvodnil, proč mu nevyhověl. O
opomenutí důkazů proto nelze hovořit. Lze souhlasit s odvolacím soudem, že
návrhy na doplnění dokazování byly správně zamítnuty jako nadbytečné, neboť ve
věci již byly provedeny důkazy, které jsou dostatečné k objasnění skutkového
stavu (srov. bod 9. usnesení odvolacího soudu).
22. Dovolací soud dále ve věci nezjistil zjevný rozpor rozhodných skutkových
zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem
provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 48. – 64.
rozsudku nalézacího soudu, body 11. a 12. usnesení odvolacího soudu) vyplývá
přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při
hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně
podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily.
Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení
všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých
rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř.
vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není
úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu
reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry.
Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s
jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak
nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a
logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s
představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení
zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu
neopodstatňuje.
23. Dovolací soud nicméně nad rámec shora uvedeného poznamenává, že nalézací
soud velmi podrobně a zcela precizně vysvětlil, z jakých důkazů při
ustanovování skutkového děje, a tedy i rozhodných skutkových zjištění,
vycházel, přičemž soud odvolací se s jeho závěry důvodně plně ztotožnil. Za
stěžejní považoval nalézací soud spontánní, přesvědčivé a ve svém celku logické
a věrohodné svědecké výpovědi jak samotné poškozené G. K., tak i dalších
přímých svědků přítomných u části kritického incidentu, tj. D. V. a J. Š.,
jako i svědectví nepřímých svědků – kolegyně poškozené a současně její
nadřízené A. Š. a aktuálního ukrajinského partnera poškozené V. P. Označené
svědecké výpovědi ve spojení se závěry soudnělékařské expertizy a jejího
autora, genetické kriminalistické expertizy, psychiatrického a psychologického
znaleckého posudku vypracovaného na osobu obviněného, jakož i ve spojení s
dalšími ve věci opatřenými a realizovanými listinnými a věcnými důkazy,
naprosto spolehlivým a přesvědčivým způsobem vyvrátily obviněným od samého
počátku trestního řízení uplatňovanou a v logických souvislostech značně
rozporuplnou, nevěrohodnou, nereálnou, naivní a absurdní obhajobu, motivovanou
snahou vyhnout se trestní odpovědnosti za spáchaný násilný trestný čin nebo
snížit míru svého zavinění, resp. snahou alespoň co nejvíce zmírnit právní
kvalifikaci svého jednání na různé mírnější formy trestných činů ublížení na
zdraví nebo vydírání, případně se ze spáchání tohoto násilného skutku zcela
vyvinit. Poškozená opakovaně a konzistentně popsala průběh incidentu i
okolnosti, které mu předcházely a po něm následovaly, přičemž od počátku s
naprostou jistotou a bez jakýchkoliv pochybností označila za pachatele tohoto
násilného útoku na svou osobu právě obviněného. Vypověděla, že obviněný, který
ji dlouhodobě soustavně stalkoval, na ni inkriminovaného večera čekal v
blízkosti vlakového nádraží, na které po odchodu z práce mířila, v rukou měl
složené autolano oranžové barvy, přičemž když se k ní přiblížil, oznámil jí:
„To je tvůj konec, zemřeš, když nebudeš moje, tak nebudeš ničí“. S autolanem se
ji následně pokusil svázat, v návaznosti na její snahu se mu vyprostit ji
odtáhl za vlasy na travnatou plochu vedle vozovky, omotal jí autolano nejméně
třikrát kolem krku, do úst se jí snažil strčit roubík ze smotaného ručníku,
sedl si obkročmo na její stehna a začal konce lana utahovat. Při tom jí
opakovaně sděloval, že když nebude jeho, nebude nikoho. Z jeho chování a
jednání na místě činu a ze slovního doprovodu jeho počínání poškozená zcela
jednoznačně pochopila, že jí jde skutečně o život, a že pokud mu neslíbí, že s
ním bude v budoucnu žít, usmrtí ji. Aby si zachránila život, „na oko“ mu to
slíbila. V té době však již ztrácela sílu, postupně se přestávala bránit, neboť
už nemohla prakticky dýchat, a jen díky tomu, že kolem místa činu procházeli
dva mladíci, nedošlo k tomu, že by ji obviněný uškrtil nebo udusil, resp. usmrtil. Popis průběhu skutkového děje vylíčený poškozenou koresponduje s
popisem průběhu skutkového děje prezentovaným svědky D. V. a J. Š. Svědek D.
V., který doprovázel svého kamaráda J. Š. na vlak, slyšel při příchodu k
vlakovému nádraží výkřik, který připomínal spíše zvířecí řev. Na travnatém
prostoru, odkud se zvuky ozývaly, spatřil ženu ležící na zádech s rukama podél
těla a s omotaným provazem kolem krku, v němž poznal tažné autolano. Na ženě
seděl obkročmo muž, v obou rukou držel konce autolana a ženu, která už jen
sípala, přitom velmi intenzivně škrtil a doslova rval oběma rukama lano omotané
kolem jejího krku do stran. Svědek proto muže z ženy odstrčil a jeho kamarád J. Š. kontaktoval policii. Uvedená žena – poškozená – oběma svědkům jako i své na
místo činu dostavivší se kolegyni A. Š. bezprostředně poté, co onen muž –
obviněný – z místa činu utekl (ujel), vylíčila události předcházející příchodu
svědků na místo. Tyto se přitom shodovaly s jí následně uváděným popisem
události prezentovaným orgánům činným v trestním řízení jako i s dalšími ve
věci provedenými důkazy. Závěry vyplynuvší z obsahu vypracované soudnělékařské
expertizy a z výslechu jejího autora – znalce prof. MUDr. Petra Hejny, Ph.D.,
MBA – podpořené i jím osobně na druhý den po události provedenou
soudnělékařskou prohlídkou těla poškozené korespondují nejen s podrobným
popisem průběhu skutkového děje na místě činu poškozenou, včetně jí
prezentovaného popisu, způsobu a intenzity obviněným užitého kombinovaného
násilí ve formě škrcení a dušení, ale i s objektivně zjištěnými poraněními
poškozené, zejména na jejím krku, ústech, obličeji a vlasaté části hlavy a s
mechanismem jejich vzniku, včetně možných, a to i fatálních smrtelných následků
v případě, že by útok obviněného i nadále pokračoval, resp. byl dokonán a nebyl
přerušen náhodně kolemjdoucími svědky, kteří mu v tom de facto zabránili.
24. Výtce obviněného týkající se chomáče vlasů poškozené se nalézací soud
dostatečně věnoval, když uvedl, že protokol o vydání věci dokumentuje, že
poškozená orgánům činným v trestním řízení vlasy vydala, že se skutečně jedná o
její chomáč vlasů, které si následující ráno po kritické události sama
vyčesala, resp. které jí samy vypadaly při česání, přičemž se nejednalo o
mechanicky odstřižený pramen vlasů. Dovolací soud doplňuje, že znalec prof.
MUDr. Petr Hejna, Ph.D., MBA, potvrdil, že v levé temeno-týlní krajině
poškozené zjistil při její soudnělékařské prohlídce prosáknutí měkkých tkání
kůže a podkoží o průměru asi 5 cm, které by mohlo svědčit třeba i pro násilné
zatažení za pramen jejích vlasů, s tím, že vlasový porost v této oblasti byl
řidší. Ani obviněným akcentovaný chomáč vlasů poškozené tedy nemohl vést ke
zpochybnění výpovědi poškozené.
25. Dovolací soud uzavírá, že skutková zjištění soudů mají plnou oporu v
provedeném dokazování a jako taková jsou správná. Obhajobě obviněného nebylo
možné v žádném případě přisvědčit, když svými tvrzeními zcela popírá nade vši
pochybnost zjištěný skutkový děj. Ostatně nelze přehlédnout, že tato obhajoba
ani není konzistentní a místy si sama protiřečí. Dovolatel i ve svém mimořádném
opravném prostředku na straně jedné uvádí, že byl rozhodnut, že v případě, že
se k němu nebude chtít poškozená vrátit, oběsí se, přičemž za tím účelem si
obstaral tažné lano a ručník, kterým si chtěl ovázat oči (jak správně
poznamenal již soud prvního stupně, jeho rozměry byly k popsanému účelu zcela
zjevně nevhodné). Lze pouze doplnit, že samotný nález stop DNA poškozené na
ručníku plně koresponduje s jeho užitím jako roubíku a nikdo ze svědků
nepotvrdil, že by snad poškozená měla následně do ručníku otírat ústa. Na druhé
straně pak obviněný zdůrazňuje, že lano mu sloužilo pouze jako prostředek k
postrašení poškozené a k vynucení obnovení známosti a vrácení peněz. Je tedy
evidentní, že ani v rámci vlastní obhajovací argumentace se obviněný nedokáže
ujednotit na názoru, proč si s sebou „na schůzku“ s poškozenou donesl autolano. Sám přitom připustil, že se pokoušel poškozené při potyčce svázat ruce, oba
však upadli a pouze se skutáleli ze srázu. Taková verze však byla jednoznačně
vyvrácena zejména kombinací výpovědi poškozené a svědka D. V. Vyhodnocení
průběhu skutkového děje soudy nižších stupňů tak nevykazuje žádné deficity či
narušení pravidel formální logiky, neboť vycházely ze svědeckých výpovědí
vzájemně souladných a plně korespondujících s výpovědí poškozené. I svědkům,
kteří bezprostředně na místě činu nebyli nebo se dostavili později, velmi
spontánně a autenticky popsala důvody napadení obviněným i jeho samotný průběh. Nutno odmítnout i marginální výhradu dovolatele, že snad poškozená nepopsala v
souladu se svědkem D. V., že obviněný na poškozené seděl. Přitom právě takto
poškozená jednání obviněného vylíčila, jak je mj. konstatováno v rekapitulaci
její výpovědi na str. 10 rozsudku krajského soudu. Se svědeckými výpověďmi pak
plně koresponduje znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní
lékařství, stran poranění poškozené a mechanismu jejich způsobení, jakož i
znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie,
který charakterizoval obviněného (v plné korespondenci skutku s jeho osobností)
mj. jako projevujícího se až histriónsky při dominantním sebeprosazování,
egocentrického se snadným přechodem do útoku, své umí prosadit i agresivně,
přičemž úroveň ovládání agresivity je u něj spíše podprůměrná. Motivací byla
frustrace z kalamitního vztahu s poškozenou, která vyvolala agresivní reakci. Rozrušení u obviněného nastupuje poměrně rychle a naplno. Celkový kontext
vztahového trojúhelníku, z něhož poškozená obviněného vyřadila preferencí V. P., dokreslují záznamy a údaje telekomunikačního provozu o četných pokusech
obviněného poškozenou kontaktovat, uchovávání fotografií a videozáznamů
zachycujících poškozenou atd.
26. Co se týče námitky nesprávného právního posouzení skutku, nutno upozornit,
že dovolatel dospěl k závěru o vadné právní kvalifikaci výlučně na základě
úvahy o nesprávných skutkových zjištěních. Lze shrnout jeho tvrzení, že „nebyl
prokázán úmysl usmrtit poškozenou“. Pakliže se snažil akcentovat pouze některá
svá slovní vyjádření použitá během útoku na poškozenou (přičemž lze pouze
obecně souhlasit, že ze samotné slovní pohrůžky zabitím nelze takový úmysl
dovozovat) a popíral způsob napadení poškozené, nabídl při naprostém odhlédnutí
od prokázané povahy a intenzity realizovaného útoku (silné škrcení lanem téměř
do bezvědomí poškozené za použití roubíku přerušené nikoli z vůle obviněného,
nýbrž aktivním zásahem D. V.) pouze obecnou úvahu o možné, samozřejmě jemu
podstatně příznivější právní kvalifikaci skutku. Nejvyšší soud tudíž v kontextu
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. toliko v krátkosti
poznamenává, že použitá právní kvalifikace skutku jako pokusu zločinu vraždy
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku
je správná. Skutková zjištění soudů náležitě vyjádřená ve skutkové větě výroku
rozsudku soudu prvního stupně umožňují učinit spolehlivý závěr, že se obviněný
dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného úmyslně po
předchozím uvážení usmrtil, v úmyslu trestný čin spáchat, aniž by došlo k jeho
dokonání, když tento čin spáchal na těhotné ženě.
27. Závěrem nutno odmítnout námitku stran nepřiměřenosti trestu. Jednak tato
není podřaditelná pod žádný dovolací důvod, a to ani pod obviněným výslovně
neuplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jednak byla
rovněž odvozena od přesvědčení dovolatele o nesprávném právním posouzení
skutku, kteréžto je odvozeno od odlišných představ o průběhu skutkového děje.
Taková námitka tedy není způsobilým podkladem pro přezkum dovolacím soudem.
V. Způsob rozhodnutí
28. Dovolací soud shledal, že námitky, jimiž obviněný odkazoval na důvody
dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nemají opodstatnění. V
důsledku vzájemné podmíněnosti dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g),
h) a m) tr. ř. nemohl být naplněn ani dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1
písm. m) tr. ř.
29. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného je jako celek zjevně
neopodstatněné, Nejvyšší soud je proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu