6 Tdo 1098/2017-77
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. října 2017 o
dovolání, které podal obviněný J. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 27. 1. 2017, č. j. 3 To 43/2016-8478, jako soudu odvolacího v trestní
věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 33/2015, takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2015, č. j. 1 T
33/2015-8290, byl obviněný J. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) společně
s uprchlým M. J. P. a uprchlým R. L. uznán vinným zločinem zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a),
odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se
podle jeho skutkových zjištění (vztahujících se k osobě dovolatele) dopustil
(zkráceně vyjádřeno) tím, že
I. obvinění J. K., M. J. P., R. L.
společně jako členové skupiny, kterou vytvořil, organizoval a řídil obv. J.
K. a která měla vlastní organizační strukturu a z toho vyplývající dělbu
práce, v úmyslu zkrátit spotřební daň z minerálních olejů a daň z přidané
hodnoty nejméně od 1. 9. 2010 do 22. 6. 2011 jako statutární orgány, osoby
podnikající na základě živnostenského oprávnění, zaměstnanci nebo osoby
jednající ve prospěch společnosti APRIKOSE, s. r. o., IČO 246 70 037, sídlem
Praha 8, Srbova 360/1 a SCHWARZBURG, s. r. o., IČO 289 49 986, se sídlem Praha
10, Donská 26/6 (v aktuálním sídle od 8. 7. 2014, dříve sídlem Praha 8, Srbova
360/1 a Praha 5, Holečkova 799/99), dováželi prostřednictvím těchto společností
na území České republiky do skladu v M. B., P., minerální oleje nezatížené
spotřební daní pod kódem nomenklatury (univerzální technický olej a mazací olej
nízké viskozity) a tyto oleje následně distribuovali jako motorovou naftu, aniž
by byla zaplacena příslušná spotřební daň z takto dovezených olejů v celkovém
množství nejméně 2 642 165 litrů (2 494 053 litrů spol. APRIKOSE, s. r. o., 148
112 litrů spol. SCHWARZBURG, s. r. o.), přičemž porušením podmínek pro koncové
použití vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně ve smyslu §
45 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění, a nepřiznáním
daňové povinnosti byla spotřební daň z minerálních olejů zkrácena, na území
České republiky obv. J. K., uprchlý obv. M. J. P. a uprchlý obv. R. L.
importovali minerální oleje podmíněně osvobozené od spotřební daně pod kódem
nomenklatury (na podkladě faktur specifikovaných ve výroku pod body 1. až 49.)
a dovezli tak fakturačně minerální oleje nezatížené spotřební daní v celkovém
množství 2 642 165 litrů, z nichž nebyla odvedena spotřební daň Celnímu úřadu
pro hlavní město Prahu, sídlem Praha 1, Washingtonova 7 (v době spáchání tr.
činu Celní úřad Praha D8, sídlem Praha Nipaky, Logistický terminál – Nupaky
148) ve výši 29.359.181 Kč v případě spol. APRIKOSE, s. r. o., a 3.466.773 Kč v
případě spol. SCHWARZBURG, s. r. o., a daň z přidané hodnoty ze spotřební daně
5.869.838 Kč v případě spol. APRIKOSE, s. r. o., vůči Finančnímu úřadu hl. m.
Praha, územní pracoviště Praha 8, sídlem Praha 8, Trojská 1997/13a, a ve výši
693.356 Kč v případě spol. SCHWARZBURG, s. r. o., vůči Finančnímu úřadu hl. m.
Praha, územní pracoviště Praha 10, sídlem Praha 10, Petrohradská 1486/6 (v době
spáchání tr. činu Finanční úřad pro Prahu 8, sídlem Praha 8, Trojská 13a) a
jednotlivé výše uvedené osoby se na jednání organizované skupiny podílely tak,
že
obviněný J. K. nejméně od 1. 9. 2010 do 22. 6. 2011 jako hlavní osoba řídící
a ovládající odběratelské společnosti FBRS Enterprises, s. r. o., IČO 264 31
173, se sídlem Pod Lysinami 469/15, Praha 4, EN Shops, s. r. o., IČO 289 48
858, se sídlem Husinecká 903/10, Praha 3, SNOWDEN, s. r. o., IČO 285 02 639, se
sídlem Srbova 360/1, Praha 8 a BISTROBAR, s. r. o., IČO 284 26 886, se sídlem
Srbova 30/1, Praha 8, které dále distribuovaly motorovou naftu fakturačně
dovezenou do České republiky jako univerzální technický olej a mazací olej
nízké viskozity ze strany společnosti APRIKOSE, s. r. o., a SCHWARZBURG, s. r. o., dalším odběratelským společnostem např. HERST, s. r. o., IČO 271 85 991,
M., s. r. o., a J. K., osoba samostatně výdělečně činná, dále ovládal osoby v
rámci organizované skupiny, kterou vytvořil a řídil s tím, že jeho jednání
prolíná převážnou většinou činností této skupiny, když za účelem předpokládané
trestné činnosti uzavřel za spol. FBRS Enterprises, s. r. o., smlouvu o
pronájmu skladovacích nádrží v areálu stáčiště M. B., P., se spol. B-Etha
Czech, s. r. o., IČO 275 63 995, ze dne 17. 8. 2009, které jménem společnosti
FBRS Enterprises, s. r. o., dále pronajal společnosti APRIKOSE, s. r. o., na
základě smlouvy o podnájmu nebytových prostor ze dne 6. 9. 2009 a společnosti
SCHWARZBURG, s. r. o., na základě smlouvy o podnájmu nebytových prostor ze dne
1. 3. 2011, na základě smlouvy o nájmu bytu a jejího dodatku, tyto pronajaté
prostory obv. J. K., obv. M. J. P., obv. R. L., případně dalšími
nezjištěnými osobami, byly užívány jako kancelář k administrativnímu
zabezpečení trestné činnosti. Dále ovládal bankovní účty těchto odběratelských
společností, konkrétně FBRS Enterprises, s. r. o., BISTROBAR, s. r. o., k
jejichž účtům měl dispoziční práva a dále prostřednictvím nastrčených jednatelů
společností SNOWDEN, s. r. o., a EN Shops, s. r. o., ovládal účty i těchto
společností. Jménem těchto společností jednal s dalšími odběrateli HERST, s. r. o., M., s. r. o., J. K., OSVČ, viz výše, předával účetní podklady společnosti
APRIKOSE, s. r. o., a EN SHOPS, s. r. o., účetní J. K. a účetnictví spol. FBRS Enterprises, s. r. o., BISTROBAR, s. r. o., a SNOWDEN, s. r. o., účetní
J. P. a disponoval razítky spol. SNOWDEN, s. r. o., FBRS Enterprises, s. r. o., a nejméně v jednom případě i spol. APRIKOSE, s. r. o., nejméně v případě
spol. EN Shops, s. r. o., zajišťoval podání daňového přiznání na FÚ Praha 3 ze
4. čtvrtletí 2010, přebíral vzorky motorové nafty ze skladovacích nádrží v
areálu stáčiště v M. B., P., a jako zástupce spol. FBRS Enterprises, s. r. o.,
zajišťoval v laboratoři SGS Czech Republic, s. r. o., laboratorní rozbor vzorků
motorové nafty. Dále společně s obv. M. J. P. koordinoval M. S. a P. M. k odběru vzorků ze skladovacích nádrží v areálu stáčiště a jako obsluhu
stáčiště je informovali o příjezdech cisteren ať už ke stočení obsahu z
cisteren nebo naopak jejich naplnění. Za účelem zbavení se důsledků své
činnosti fiktivně ustanovil do funkce jednatele spol. BISTROBAR, s. r. o., kde
byla jednatelkou jeho sestra P. K. osobu nového jednatele M.
D., když ze
zprávy JUDr. Neumannové, notářská kancelář Praha 2, vyplývá, že k ověření
listin nutných k převodu společnosti na M. D. jí byla předložena k ověření
mimo jiné plná moc obv. J. K. k zastupování společnosti BISTROBAR, s. r. o.,
na valné hromadě společnosti. Dále ve spolupráci s obv. M. J. P. a obv. R. L. koordinoval obchodní záležitosti, zejména fyzické dodání olejů
následně jejich další distribuci jako motorovou naftu,
a všichni obvinění popsaným způsobem postupovali opakovaně a v delším časovém
úseku, i přesto, že si byli vědomi skutečnosti, že uvedeným jednáním
distribuují oleje nezatížené spotřební daní jako motorovou naftu, případně
pouze fakturačně vykázanou motorovou naftu odebíranou jako minerální oleje
nezatížené spotřební daní, ačkoli si byli vědomi, že taková distribuce a
následný prodej dalším odběratelům – obchodníkům s pohonnými hmotami odporuje
daňovým zákonům České republiky a uvedením do volného prodeje za účelem použití
k pohonu motorů, aniž by byla odvedena příslušná spotřební daň a daň z přidané
hodnoty, způsobili za období od 1. 9. 2010 do 22. 6. 2011 českému státu
zastoupenému Celním úřadem pro hlavní město Prahu, Finančním úřadem hl. m.
Praha, územní pracoviště Praha 8 a Praha 10 škodu v celkové výši 39.379.148 Kč.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle
§ 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Týmž rozsudkem byli odsouzeni i obvinění M. J. P. a R. L.,
zatímco obvinění M. S. a P. M. byli obžaloby zproštěni.
4. O odvoláních obviněných a státního zástupce proti tomuto rozsudku
rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 1. 2017, č. j. 3 To
43/2016-8478, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený
rozsudek ohledně obviněných J. K. a M. J. P. zrušil ve výroku o uloženém
trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku
o vině obviněnému J. K. uložil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí
svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku
zařadil do věznice s dozorem, přičemž mu dále nově podle § 67 odst. 1 tr.
zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v počtu 500
denních sazeb při výši denní sazby 2.000 Kč, celkem 1.000.000 Kč. Podle § 69
odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl
peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.
Zároveň rozhodl při nezměněném výroku o vině také o uložení trestu uprchlému M.
J. P. a zamítl odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných M.
S. a P. M.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ladislava Tichého dovolání, jež opřel o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítl, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
6. Námitky obviněného uplatněné v jeho dovolání jsou v podstatě shodné
s těmi, jež uplatnil již ve svém odvolání. Dovolatel tvrdí, že důkazy ve věci
nebyly opatřovány zákonem stanoveným způsobem, neboť jeho trestní stíhání bylo
zahájeno pro naprosto jiný skutek, než pro který byl následně odsouzen, a
důkazy byly po celou dobu vyšetřování shromažďovány pouze ve smyslu sděleného
obvinění. Důkazy ke skutku, jenž následně figuroval ve výrokové části rozsudku,
nebyly vůbec prováděny. Byla tak zásadním způsobem porušena totožnost skutku.
Nadto trestní stíhání bylo zahájeno vůči osobě, jež byla označena jako P. V.,
která byla následně ztotožněna jako R. L. Přestože bylo trestní řízení nadále
vedeno proti uprchlému L., vyšetřovací úkony nebyly zopakovány.
7. Obviněný poukazuje na skutečnost, že soudy nebylo vyhověno celkem
devíti návrhům obhajoby na provedení dalších důkazů, konkrétně návrhu
a) na vypracování znaleckého posudku z oboru chemie a petrochemie za účelem
objasnění otázky, zda bylo možno vyrábět motorovou naftu způsobem, jak je
uvedeno ve sděleném obvinění,
b) na vypracování znaleckého posudku na technologii, která se nacházela ve
skladišti v M. B.,
c) na vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomie – daní SPD a DPH z důvodu
objasnění otázky, kdo byl povinen zaplatit SPD a DPH,
d) na zajištění dokladů k provedenému odplombování vrchních plnicích otvorů
pěti drážních cisteren a výsledků odběrů vzorků z těchto cisteren na vlakovém
nádraží N. z ledna 2011 – protokol o zásahu Celní správy,
e) na pořízení doslovného přepisu a následného překladu odposlechů hovorů
ztotožněného uživatele telefonních stanic M. P. s ostatními účastníky, neboť
v souladu s trestním řádem, pokud o to kterákoli z procesních stran požádá,
musí jí být poskytnuta možnost doslovného přepisu předmětných odposlechů,
f) na výslech zástupců odběratelů motorové nafty, kterým společnost Herst, s.
r. o., dodávala motorovou naftu zakoupenou od společností zajištěných
policejními orgány,
g) na výslech zástupce společnosti WGM OIL za účelem objasnění skutečného
množství, které společnost Aprikose dovezla do M. B., kdy část objemu nákupu
uvedené společnosti směřovala do Polska,
h) na výslech pracovníků společnosti As Gold AS Nafta a zaměstnanců přepravních
společností,
ch) na výslech pracovnic laboratoří v SRN, jež byly vyslechnuty v rámci
mezinárodní právní pomoci, aniž by bylo obhajobě umožněno se výslechů
účastnit.
8. V části III. svého dovolání se obviněný podrobně vyjadřuje k
jednotlivým skutkovým závěrům nalézacího soudu, k nimž poskytuje své vlastní
zhodnocení skutkového děje a provedených důkazů. Znění těchto námitek je zcela
shodné s jím podaným odvoláním.
9. V následující části svého dovolání pak obviněný namítá nezákonnost
odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř. s ohledem na
nedostatečné odůvodnění příkazů podle § 88 odst. 2 tr. ř. Vydané příkazy podle
jeho mínění nemají náležitosti uvedené v § 88 tr. ř., neboť soudy, které
příkazy vydávaly, pouze nekriticky převzaly názor státního zástupce, jenž
vtělily do svého rozhodnutí. V rozhodnutí tak zcela absentuje názor soudu,
který tak naprosto rezignuje na svou rozhodovací činnost. V této souvislosti
poukazuje dovolatel na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z měsíce října
loňského roku, jímž zrušil rozsudek nalézacího soudu z důvodu nezákonnosti
odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ze stejných důvodů.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2017, č. j. 3 To 43/2016-8478, zrušil a
podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství
(dále jen „státní zástupce), který předně uvedl, že prostřednictvím dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy
skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Zásah do
skutkových zjištění je možné připustit pouze tehdy, existuje-li tzv. extrémní
nesoulad, což se zde nestalo. Valná část námitek obviněného tak vůbec nespadá
pod uplatňovaný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale
ani pod jiný dovolací důvod.
12. Zejména námitky obviněného týkající se toho, jaké důkazy soudy
provedly a zejména jakým způsobem provedené důkazy hodnotily, jsou nikoliv
hmotně právní, ale toliko procesní povahy. Ze spisového materiálu je navíc
zřejmé, že soudy postupovaly ve věci velmi pečlivě a pokud jde o hodnocení
důkazů, to je v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Stejně tak pod zákonné dovolací
důvody nespadá argumentace obviněného ve vztahu k zákonnosti části opatřených
důkazů, a to odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, zejména vydaných
příkazů podle § 88 tr. ř. Zákonnost provedených důkazů a možnost provedení
opatřených důkazů v řízení u hlavního líčení posuzovaly oba ve věci činné soudy
a na těchto důkazech žádnou nezákonnost nespatřily. Skutečnost, že napadené
příkazy jsou spíše stručnější, plyne ze skutečnosti, v jak rané fázi trestního
řízení a při jakém stupni znalostí informací ze strany orgánů činných v
trestním řízení byly opatřovány.
13. Pokud jde o námitku porušení zásady zachování totožnosti skutku,
odkazuje státní zástupce na odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího (str. 11),
který se s ní zcela vypořádal. Při porovnání popisu skutku v usnesení o
zahájení trestního stíhání obviněného a výrokovou částí obžaloby a následně
rozsudků soudu prvního stupně a odvolacího soudu je zřejmé, že totožnost
skutku, jak je chápana v teorii trestního práva i v praxi orgánů činných v
trestním řízení, byla bezpochyby zachována, když skutek je zcela totožný, pokud
se týče následku jednání obviněných a přinejmenším i v části samotného jednání.
Soudy správně uvedly, že zjištěná modifikace popisu jednání obviněných plyne z
dokazování, které bylo provedeno. Obviněným navrhovaný popisovaný procesní
postup spočívající v zastavení trestního stíhání pro skutek, pro který bylo
zahájeno trestní stíhání, by byl nezákonný a zcela zjevně nesprávný, neboť by
vedl ke vzniku překážky věci rozhodnuté.
14. V rozhodnutích popsané jednání obviněného naplňuje bez pochybností
znaky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné
platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. S námitkami obviněného se přehledně
vypořádal i soud odvolací, když v souladu s jeho argumentací je třeba poukázat
na to, že podle § 8 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební dani, vzniká
daňová povinnost výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropského
společenství nebo dovozem vybraných výrobků na daňové území Evropských
společenství. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona je povinnost daň ve stanovené době
přiznat a zaplatit. Tato povinnost vzniká okamžikem uvedení výrobků
podléhajících daňové povinnosti (uvedených v § 45 odst. 1 citovaného zákona) do
volného daňového oběhu na území České republiky. Vrchní soud se podrobně
věnoval rozboru pojmu „výroba“, a to i ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne
27. 6. 2000, sp. zn. II ÚS 157/97, a to právě ve vztahu k zákonu o spotřební
dani. Ústavní soud, a ve shodě s ním pak následně orgány činné v trestním
řízení, vykládají tento pojem „výroby“ v širším slova smyslu, přičemž ve vztahu
k této konkrétní trestní věci je irelevantní, jakou komoditu obviněný
(respektive jím ovládané osoby a společnosti) dovážel. Důležité je to, za jakým
účelem byla dále prodávána, když i tímto postupem, včetně změny názvu komodity,
došlo právě k výrobě v širším slova smyslu. Soud správně uzavřel, že i šetřením
u finančních úřadů a celních úřadů bylo prokázáno, že společným jednáním všech
obviněných došlo ke skutečnému zkrácení spotřební daně a daně z přidané hodnoty
popisovaným způsobem, a to tedy nejenom jednáním obviněného P., jak naznačuje
dovolatel, ale i jeho významným jednáním, jako řídícího článku celé skupiny.
15. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání
zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném
dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst.
1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst.
2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové
náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §
265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky
naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje,
že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud
tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle
norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je
při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek
nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst.
1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout
přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst.
1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro
existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v
pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má
zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr.
ř.).
22. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení
dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
23. Dovolatel podal dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Valnou většinu jeho
námitek však pod deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit, neboť zpochybňují
rozsah provedeného dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění
učiněná soudy nižších stupňů. Tyto námitky (skutkového a procesního charakteru)
není Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení zásadně oprávněn přezkoumávat,
neboť s výjimkou tzv. extrémního nesouladu je vázán skutkovými zjištěními
nalézacího, příp. odvolacího soudu. Nadto námitky uvedené v části III. dovolání
jsou obsahově shodné s těmi, jež obviněný uplatnil v odvolacím řízení, a s
nimiž se již odpovídajícím způsobem vypořádal odvolací soud ve svém rozhodnutí.
24. Není úkolem dovolacího soudu, aby v podrobnostech reagoval na ty
námitky, s nimiž se v dostatečném rozsahu vypořádal již soud odvolací. V
případě námitek skutkového a procesního charakteru to platí tím spíše, neboť –
jak již zmíněno – takové námitky přezkumnou povinnost dovolacího soudu
nevyvolávají. Případná reakce dovolacího soudu na ně (viz níže bod 30 a násl.)
je vhodná jen z toho důvodu, aby bylo zcela najisto a transparentně vyloženo,
že namítané procesní nedostatky a vady nenabyly rozměrů, které by zasáhly do
práva obviněného na spravedlivý proces, jehož porušení by bylo třeba v
rozhodnutí dovolacího soudu (v podobě kasace napadených rozhodnutí) zohlednit.
25. Z veškeré dovolací argumentace obviněného lze za formálně
odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu označit toliko námitku, že nemohl
svým jednáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným,
neboť nebyl osobou, kterou stíhala povinnost daň přiznat a zaplatit. Trestný
čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku
spáchá ten, „kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální
zabezpečení, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou
povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb“.
26. Jak nalézacím soudem (str. 81 rozhodnutí), tak odvolacím soudem
(str. 14 rozhodnutí), byl podrobně popsán vznik povinnosti daň přiznat a
zaplatit. Odvolací soud se podrobně zabýval také výkladem pojmu „výroba“ ve
smyslu § 3 zákona o spotřební dani, kdy mj. s odkazem na nález Ústavního soudu
ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. II. ÚS 157/97, došel k závěru, že nezáleží na tom,
jaká komodita je dovážena, ale za jakým účelem je prodávána, neboť změnou názvu
dochází k „výrobě“ v širším významu. Je proto nerozhodné, zda ke krácení došlo
u společností ropné produkty dovážející, nebo až u společností, které při
prodeji spotřební daň účtovaly, pokud ani v jednom případě nedošlo k odvedení
daně státu, jak bylo prokázáno znaleckým posudkem z oboru ekonomika -
účetnictví.
27. K naplnění skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku
a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku není vyžadován speciální
subjekt, kdy podle ustálené soudní praxe i judikatury Nejvyššího soudu (srov.
např. rozhodnutí č. 25/1968 Sb. rozh. tr.) může být pachatelem trestného činu
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby kdokoli, tedy nejen subjekt
daně, ale každý, kdo jedná úmyslně tak, aby jemu nebo jinému subjektu nebyla
daň vyměřena vůbec nebo v nižší než zákonné výši a byla tak zkrácena ve větším
rozsahu.
28. Nalézací soud dospěl k závěru (str. 79 rozhodnutí), že trestná
činnost byla spáchána ve spolupachatelství, kdy obvinění J. K., M. J. P. a
R. L. jednali se společným záměrem, aby nebyla daňová povinnost přiznána a
uhrazena, tedy aby byla daň zkrácena, čímž naplnili skutkovou podstatu
žalovaného trestného činu. Nalézací soud nadto považoval za nepochybné, že to
byl právě dovolatel, kdo ovládal a řídil společnosti, prostřednictvím nichž
byla trestná činnost páchána. Závěr nalézacího soudu, že dovolatel naplnil
skutkovou podstatu daného trestného činu, byl proto správný, neboť dovolatel se
na trestné činnosti podílel a přispěl tak k jednání, v důsledku něhož nebyla
spotřební daň a daň z přidané hodnoty uhrazena. Námitka dovolatele proto nebyla
shledána opodstatněnou.
29. Další námitky dovolatele týkající se porušení totožnosti skutku,
neprovedení důkazů obhajoby a nezákonnosti některých důkazů mají procesní
povahu a nelze je proto podřadit pod deklarovaný, ani žádný jiný, dovolací
důvod a nezakládají proto přezkumnou pravomoc Nejvyššího soudu. Pouze pro
úplnost (viz bod 24) a ve své podstatě nad rámec nezbytného (resp. toliko na
doložení toho, že odsuzujícími výroky nedošlo k porušení základních práv
obviněného) k nim Nejvyšší soud uvádí následující skutečnosti.
30. Podle § 220 tr. ř. může soud rozhodovat pouze o skutku, který byl
uveden v žalobním návrhu a podle § 176 odst. 2 tr. ř. může být obžaloba podána
pouze pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Z daného vyplývá, že
k zachování totožnosti skutku je nutná nejen shoda mezi popisem skutku v
žalobním návrhu a ve výrokové části rozhodnutí soudu, ale také shoda mezi
skutkem uvedeným v žalobním návrhu a skutkem, pro něž bylo zahájeno trestní
stíhání (srov. např. rozhodnutí č. 15/1994 Sb. rozh. tr.). Tento požadavek však
neznamená, že shoda v popisu skutku musí být absolutní, když některé
skutečnosti uvedené v žalobním návrhu mohou odpadnout, některé naopak mohou
přibýt, nesmí se však měnit podstata jednání (srov. např. rozhodnutí č. 6/1962
Sb. rozh. tr.). Podle ustálené judikatury pak postačí shoda mezi podstatnými
skutkovými okolnostmi, kdy totožnost skutku je zachována, existuje-li úplná
shoda v jednání, úplná shoda v následku, nebo alespoň částečná shoda jednání
anebo následku za předpokladu, že podstatné okolnosti zůstaly zachovány (srov.
např. rozhodnutí č. 52/1979 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 1/1996 Sb. rozh. tr. a
usnesení č. 21/2002 Sb. n. a u. ÚS).
31. Námitkou obviněného týkající se porušení totožnosti skutku se
zabýval ve svém rozhodnutí odvolací soud (str. 11-12). V odůvodnění svého
rozsudku zevrubně popsal důvody, jež vedly během trestního řízení k částečné
opravě znění skutku. Důvodně uvedl, že v době sdělení obvinění nebyly orgánům
činným v trestním řízení známy výsledky požadované právní pomoci a měly proto
za to, že byl dovážen skutečný univerzální technický olej a mazací olej nízké
viskozity bez spotřební daně, ten smíchán s motorovou naftou a následně jako
motorová nafta již se spotřební daní prodáván dalším odběratelům. Až dalším
šetřením bylo prokázáno, že krom těchto produktů byly dováženy také komodity,
které se kvalitě motorové nafty v požadovaných parametrech přibližovaly,
případně tyto parametry přímo vykazovaly, nebo se jednalo přímo o motorovou
naftu. Všechny tyto produkty však byly dováženy pod označením výše uvedených
olejů, které spotřební dani nepodléhaly, následně pak byly s daní fakturovány,
ale daň ve skutečnosti státu nebyla odvedena. Vzhledem k tomu lze uzavřít, že
totožnost skutku byla v dané trestí věci zachována. Z uvedeného vyplývá, že i
při úpravě skutkové věty zůstala shoda úplná v případě následku a částečná v
jednání, přičemž podstatné okolnosti zůstaly beze změny. Totožnost skutku mezi
žalobním návrhem a rozhodnutím soudu prvního stupně tak byla zachována a byla
zachována také shoda mezi skutkem uvedeným v žalobním návrhu a skutkem, pro něž
bylo zahájeno trestní stíhání.
32. Vzhledem k tomu, že posouzení věci dovolatelem stran otázky
zachování zásady obžalovací je zcela liché, je za neopodstatněné nezbytné
pokládat i jeho tvrzení o tom, že orgány činné v trestním řízení neprováděly
důkazy k objasnění skutku, jímž byl uznán vinným. V uvedeném směru se tudíž v
jejich postupu nevyskytuje vada, jíž by bylo nutno hodnotit jako podstatnou
vadu důkazního řízení, která by měla odůvodnit kasaci dovoláním napadených
rozhodnutí. Ohledně tvrzení obviněného, že nové poznatky, které orgány činné v
trestním řízení promítly v úpravě popisu skutku, měly vést k zastavení
trestního stíhání pro původně sdělené obvinění, resp. skutek popsaný v usnesení
o zahájení trestního stíhání dovolatele, a k novému zahájení trestního stíhání
(spojeného s novým provedením důkazů), lze odkázat na výstižné vyjádření
státního zástupce, který důvodně poukázal na to, že pravomocné usnesení o
zastavení trestního stíhání by vytvořilo překážku rei iudicatae a znemožnilo
tak trestní postih obviněného.
33. Pokud dovolatel dále uvádí, že nebylo vyhověno jeho důkazním
návrhům, které měly sloužit k posouzení otázek hmotně právního významu, pak lze
poukázat především na judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí
(srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97,
nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02) podrobně
vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení
důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V nálezu
Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 je konstatován závěr
plynoucí z ustálené judikatury Ústavního soudu, že „neakceptování důkazního
návrhu obviněného lze dle ustálené judikatury Ústavního soudu založit toliko
třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž
ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s
předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani
ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení
nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost
důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení
je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s
praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno."
34. Důkazní návrhy obviněného byly soudem prvního i druhého stupně
zamítnuty pro nadbytečnost. Nalézací soud se k důvodům zamítnutí důkazních
návrhů zevrubně vyjádřil na str. 76, 80 a 81 rozhodnutí, kdy mj. uvedl, že
skutečnosti podstatné pro trestní řízení byly dostatečně prokázány provedenými
důkazy a „doplnění dokazování dle požadavků obhajoby by bylo nadbytečné, časově
neskutečně náročné a naprosto nehospodárné“ (str. 76 rozhodnutí). Dovolací soud
se k důkazním návrhům obhajoby vyjádřil na str. 13 a 16 rozhodnutí, kdy se
svými závěry shodl se závěry nalézacího soudu. Nejvyšší soud nemá tomuto
postupu čeho vytknout. Za popsané procesní situace nelze důkazní návrhy
obhajoby zmiňované v mimořádném opravném prostředku dovolatele považovat za
tzv. opomenuté důkazy, neboť jejich zamítnutí bylo soudy obou stupňů dostatečně
odůvodněno.
35. V trestní věci obviněného byly příkazy k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydány v období od 20. 1. 2011 do 11. 4. 2011.
Podmínky pro vydání příkazu uvádí § 88 tr. ř., podle něhož, ve znění účinném do
31. 12. 2011, „je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin nebo pro
jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní
smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné
skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak
nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené.“
36. Náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
pak stanoví § 88 odst. 2 tr. ř. Příkaz vydává v písemné podobě předseda senátu
a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce na dobu, která nesmí
být delší, než čtyři měsíce. Mezi obsahové náležitosti patří uživatelská adresa
či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou
bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, vylíčení
konkrétních skutkových okolností, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho
trvání, odůvodňují. Ve fázi před zahájením trestního stíhání musí rovněž
obsahovat odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu ve smyslu § 160
odst. 4 tr. ř.
37. Zákonností provedených odposlechů se ve svém rozhodnutí podrobně
věnoval odvolací soud (str. 15 rozhodnutí), kdy také s četnými odkazy na
judikaturu Ústavního soudu dospěl k závěru o jejich zákonnosti a správnosti
postupu příslušného soudu. Odvolací soud se detailně vyjádřil k náležitostem
výrokové části a odůvodnění příkazů ze dne 20. 1. 2011, 23. 3. 2011 a 11. 4.
2014, jejichž nezákonnost dovolatel napadá také ve svém dovolání (v textu
dovolání uvádí příkaz ze dne 13. 1. 2011, kdy se zřejmě jedná o chybu, neboť
toho dne nebyl žádný příkaz vydán - první příkaz ve věci byl vydán až dne 20.
1. 2011).
38. Dovolatel svoji námitku týkající se nezákonnosti příkazů k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu formuloval zcela obecně, kdy
jejich nezákonnost shledává toliko v krátkosti jejich odůvodnění, aniž by
konkrétně uvedl, která z náležitostí vyžadovaných § 88 odst. 2 tr. ř. není v
daných příkazech splněna. Úkolem dovolacího soudu však není, aby za dovolatele
právní argumentaci dotvářel či dokonce vytvářel. Nejvyšší soud se k posuzování
nezákonnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, resp. obsahu
příkazu, jímž se odposlech nařizuje, vyjádřil mj. ve svém rozhodnutí ze dne 7.
6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017, kde upozornil, že „neúplné či nedostatečné
odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo
povolení ke sledování osob a věcí, které dostatečně podrobně neobsahuje všechny
požadavky uvedené v § 88 odst. 1, 2 tr. ř. nebo v § 158d odst. 4 tr. ř., nemusí
bez dalšího založit nepoužitelnost odposlechů a záznamů opatřených na jejich
podkladě, pokud je zjevné, že v dané věci byly splněny materiální podmínky pro
jejich vydání.“ Odůvodnění příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu je podle jeho závěrů nutno zkoumat z formálně-materiálního hlediska,
kdy k závěru o materiální důvodnosti nařízení odposlechu lze dospět také na
základě posouzení návrhu státního zástupce na vydání příkazu a příslušného
spisového materiálu, které zpravidla obsahují podrobnější popis skutkových
okolností dané trestní věci. I s přihlédnutím k takovému nazírání na hodnocení
opodstatněnosti vydání příkazu je nezbytné akceptovat závěry, které stran
využitelnosti důkazu odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu učinily
soudy nižších stupňů.
39. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že tento ve svém
mimořádném opravném prostředku v rozhodující míře uplatnil námitky, které se s
uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly
a které ani z pohledu případného přesahu do roviny ústavně právní nebyly
způsobilé odůvodnit kasaci napadených rozhodnutí. Jediná námitka hmotně
právního charakteru, která byla způsobilá obsahově dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, nebyla shledána opodstatněnou. Vzhledem k
tomuto posouzení rozhodl Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného způsobem
uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání
odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
40. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o
tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o
rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr.
ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen
stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému
důvodu odmítnutí“.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. října 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu