Judikát 6 Tdo 1132/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:24.02.2026
Spisová značka:6 Tdo 1132/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.1132.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zpronevěra
Subsidiarita trestní represe
Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:E
6 Tdo 1132/2025-1067
USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný V. M. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 9 To 62/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 50/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 19. 12. 2024, č. j. 3 T 50/2023-896, uznal obviněného V. M. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že jako osoba podnikající v oboru autodoprava dne 22. 9. 2014 uzavřel se společností UniCredit Leasing CZ, a.s., smlouvu o finančním leasingu na financování nákupu tahače Scania G420 za pořizovací cenu 1 761 760 Kč včetně DPH, kde se zavázal splácet celkem 60 měsíčních splátek ve výši 1,7023 % z kupní ceny bez DPH počínaje dnem 5.
10. 2014. Zároveň uzavřel dne 22. 9. 2014 s touto leasingovou společností smlouvu o finančním leasingu na financování nákupu návěsu Legras FMA za pořizovací cenu 897 820 Kč včetně DPH, kde se zavázal splácet celkem 54 měsíčních splátek ve výši 2,0929 % z kupní ceny bez daně z přidané hodnoty a 6 splátek ve výši 10 Kč počínaje dnem 5. 10. 2014. Zároveň za účelem zajištění pohledávek z leasingových smluv podepsal jako výstavce dvě směnky vlastní na řad společnosti UniCredit Leasing CZ, která požadovala další zajištění formou ručitelského závazku třetích osob jako avalistů směnky.
Za tím účelem přiměl svoji tehdejší manželku R. M., tchýni D. M. a syna D. M., aby směnky avalovali. Následně v blíže nezjištěné době na konci listopadu 2015 či na začátku prosince 2015 požádal svého známého M. S., aby shora uvedený tahač s návěsem odvezl na Slovensko, na místo poblíž hranic s Ukrajinou, kde obviněný tahač s návěsem neoprávněně prodal dosud nezjištěné osobě za částku v eurech odpovídající 300 000 Kč, které si ponechal pro svoji potřebu, ačkoliv byl podle uzavřených smluv s leasingovou společností pouze leasingovým nájemcem a nebyl oprávněn uvedený tahač s návěsem prodat, neboť vlastníkem těchto věcí je až do splacení leasingu UniCredit Leasing CZ, a.s., které přes urgence nevrátil předmět leasingu ani neuhradil leasingové splátky, které zaplatil naposledy dne 7.
10. 2015, a zaplatil z ceny těchto předmětů leasingu jen dne 24. 9. 2014 částky 89 782 Kč a 176 176 Kč, následně uhradil celkem částky ve výši 174 448 Kč a 229 379 Kč. Uvedeným jednáním společnosti UniCredit Leasing CZ způsobil škodu ve výši nejméně 1 313 942 Kč včetně DPH.
2. Za tento zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 10. 2023, sp. zn.
30 T 114/2023, který mu byl doručen dne 6. 11. 2023 a nabyl právní moci dne 15. 11. 2023, a přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 1. 2024, č. j. 1 T 175/2023-240, který nabyl právní moci dne 18. 9. 2024, byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z výše citovaných rozhodnutí. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo také rozhodnuto o náhradě škody ve vztahu k poškozeným D. M., D. M. a R. M.
3. K odvolaní obviněného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 9 To 62/2025 (dále jen „napadený rozsudek“), podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody a obviněnému uložil za projednávanou a výše uvedenou sbíhající se trestnou činnost souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výroky o trestech z výše citovaných rozhodnutí. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozené D. M., D. M. a R. M. s jejich nároky na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím ustanovené obhájkyně JUDr. Dagmar Říhové v celém rozsahu dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), g), h) tr. ř. V prvé řadě namítl nedostatek pravomoci soudů České republiky k projednání věci. Má za to, že nepodléhá jurisdikci obecných soudů ČR, jelikož je členem Společenství Cruinn, k čemuž odkázal na písemné zdůvodnění této námitky založené ve spise.
5. Dále obviněný uvedl že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 5 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, ve vztahu k nimž mu byl uložen souhrnný trest, mu nebyly řádně doručeny, a proto nemohly nabýt právní moci. Tím došlo k porušení § 50 tr. ř.
6. Podle obviněného došlo dále k porušení zásady in dubio pro reo a presumpce neviny a práva na spravedlivý proces. Skutkové závěry soudů jsou založené na výpovědích osob, které jsou s ním v rodinném vztahu a mají přímý či nepřímý zájem na výsledku trestního řízení. Jedná se o bývalou manželku, syna a pana K. M. Podle obviněného byly tyto výpovědi zatíženy silnou osobní averzí, majetkovým zájmem a vnitřními rozpory, přičemž je soudy hodnotily bez potřebné obezřetnosti. Obviněný namítá, že v situaci, kdy proti sobě stojí pouze protichůdná tvrzení zainteresovaných svědků, jejichž výpovědi byly hodnoceny jako věrohodné pouze s ohledem na hrozbu sankce v případě křivé výpovědi, a obviněného, nelze dospět k závěru o vině bez porušení zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného.
7. K dalším důkazům obviněný uvedl, že soudy nesprávně přikládaly trestněprávní význam skutečnostem, které mají ryze občanskoprávní povahu, zejména směnečným závazkům poškozených, zajištění jeho dluhů rodinnými příslušníky.
Tyto vztahy byly podle obviněného založeny dobrovolně a při vědomí možných rizik. Nebyl prokázán úmysl obviněného jednat protiprávně od počátku, neboť leasingové smlouvy plnil a k problémům došlo až v důsledku jeho ekonomické situace. Věc měla být posuzována výlučně v rovině civilního práva s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku.
8. Další námitka směřuje k nepřiměřené délce trestního řízení, které trvalo téměř deset let. Obviněný uvádí, že takto dlouhá doba představuje sama o sobě porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, přičemž negativně ovlivnila jeho obhajobu, zejména z hlediska dostupnosti důkazů a paměti svědků. Obviněný rovněž namítá, že nebyl řádně vyrozuměn o „prvotním řízení“, což mu znemožnilo realizaci práva na obhajobu. Má za to, že došlo k porušení ustanovení § 36 a § 46 tr. ř., a práva na spravedlivý proces.
9. Konečně obviněný uvádí, že i uložený podmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřený, neboť neodpovídá občanskoprávní povaze věci, dlouhému časovému odstupu od skutku ani jeho osobním a majetkovým poměrům. Zdůrazňuje, že trestní postih má být prostředkem ultima ratio. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal soudu prvního stupně (případně soudu druhého stupně, pokud by zrušil jen jeho rozhodnutí) k novému projednání a rozhodnutí.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že pokud jde o námitku nedostatku pravomoci soudů České republiky, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. dopadá výlučně na případy věcné nepříslušnosti soudu nebo jeho nesprávného obsazení. Argumentace obviněného založená na jeho údajném členství ve Společenství Cruinn se podle státního zástupce této otázky vůbec netýká a stojí zcela mimo zákonný rámec dovolacího důvodu. Ve věci rozhodoval věcně příslušný okresní soud, který byl náležitě obsazen v souladu s rozvrhem práce.
11. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že námitky obviněného směřující proti věrohodnosti svědků představují polemiku se skutkovými závěry soudů, nikoli tvrzení o existenci zjevného rozporu mezi důkazy a skutkovými zjištěními. Obviněný neuvedl, v čem by obsah důkazů nemohl logicky vést k přijatým skutkovým závěrům, ani že by tyto závěry byly v přímém rozporu s obsahem dokazování. Státní zástupce dále uvádí, že soudy nižších stupňů se věrohodností poškozených a dalších svědků podrobně zabývaly a své závěry řádně a srozumitelně odůvodnily. Výpovědi svědků byly konzistentní a nebyly v rozporu s ostatními důkazními prostředky. Podle státního zástupce proto nelze dovozovat porušení zásady presumpce neviny ani pravidla in dubio pro reo. Skutkové závěry soudů byly výsledkem logického hodnocení důkazů, nikoli jednostranného upřednostnění obžaloby.
12. K námitkám porušení práva na spravedlivý proces státní zástupce shrnuje relevantní judikaturu a uvádí, že toto právo nezaručuje obviněnému úspěch v řízení ani rozhodnutí odpovídající jeho představám.
V projednávané věci podle něj nevznikly důvodné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ani o právních závěrech soudů. Nebyly zjištěny podstatné procesní vady, které by mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí.
13. Námitku nepřiměřené délky trestního řízení státní zástupce považuje za irelevantní z hlediska uplatněných dovolacích důvodů. Odvolací soud navíc tuto skutečnost dostatečně zohlednil při rozhodování o trestu. Podle státního zástupce tak došlo k odpovídající kompenzaci případného zásahu do práva obviněného na přiměřenou délku řízení.
14. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce vyložil, že tento důvod slouží k nápravě vad hmotněprávního posouzení, nikoli ke zpochybňování skutkového stavu. Námitky obviněného týkající se neprokázání úmyslu považuje ve své podstatě za skutkové, a tudíž pod tento dovolací důvod nepodřaditelné. Státní zástupce má za to, že soudy správně aplikovaly hmotné právo a právní kvalifikace skutku odpovídá zjištěnému skutkovému stavu. K argumentu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku shrnul, že obviněný úmyslně způsobil značnou majetkovou škodu, kterou nevrátil a ani se nesnažil napravit, přičemž její tíži přenesl na rodinné příslušníky. Podle státního zástupce se nejedná o výjimečný případ s nízkou společenskou škodlivostí, ale o kriminální jednání vyžadující trestněprávní reakci.
15. Námitky směřující proti přiměřenosti trestu podle státního zástupce neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu podle § 265b tr. ř. Uložený trest byl stanoven v mezích zákonné sazby a nelze jej považovat za extrémně přísný či zjevně nespravedlivý. Státní zástupce uzavřel, že dovolání je jako celek zjevně neopodstatněné, a navrhl jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
16. K vyjádření státního zástupce podal obviněný repliku, ve které zdůraznil, že státní zástupce zcela opominul námitku věcné nepříslušnosti soudu, nevyvrátil závažnou procesní vadu nedoručení předchozích rozhodnutí ani námitky o vadném hodnocení důkazů. Podle obviněného státní zástupce chybně aplikuje zásadu subsidiarity trestní represe a bagatelizuje nepřiměřenou délku řízení. Závěrem setrval na původním návrhu uvedeném v dovolání.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
17. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
18. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a), g), h) tr. ř., na které obviněný odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
19. Podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
IV. Důvodnost dovolání
22. Obviněný jednotlivé námitky konkrétním dovolacím důvodům nepřiřadil. Námitka, že nepodléhá pravomoci českých soudů, však neodpovídá žádnému z uplatněných dovolacích důvodů. Pokud obviněný odkázal na podrobné zdůvodnění této námitky založené ve spise, aby je tak učinil součástí své dovolací argumentace, nelze k tomu v souladu s ustálenou judikaturou přihlížet. Dovolání je značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat pouze prostřednictvím obhájce a ze zákonem vymezených důvodů. Nejvyšší soud se tak v dovolacím řízení může zabývat pouze těmi námitkami, které jsou v něm v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeny (viz č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v posuzované věci rozhodoval věcně příslušný okresní soud, který byl náležitě obsazen v souladu s rozvrhem práce.
23. Žádnému z uplatněných dovolacích důvodů neodpovídá ani námitka, podle které obviněnému nebyla řádně doručena rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 a Obvodního soudu pro Prahu 8, ve vztahu k nimž mu byl uložen souhrnný trest. I zde je možné poukázat na výše citované rozhodnutí, neboť dovolací argumentaci není možné za obviněného v žádném ohledu domýšlet. Nadto je ale ze spisového materiálu zřejmé, že obě tato rozhodnutí obviněnému doručena byla. V případě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 30 T 114/2023, je na č. l. 714 založena kopie doručenky podepsané obviněným, na níž potvrdil převzetí dne 6. 11. 2023. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 1 T 175/2023, se nachází např. na č. l.
955. Z doložky je patrné, že nabyl právní moci dne 18. 9. 2024 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 7 To 224/2024. Z tohoto usnesení, které je rovněž na č. l. 958 spisu založeno, pak mimo jiné vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen na adresu XY XY, XY.
24. V dovolacím řízení se nelze zabývat ani námitkami, které představují prostou polemiku s hodnocením důkazů ze strany soudu prvního stupně. K nápravě vad skutkových zjištění je určen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení může nesprávná realizace důkazního řízení vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04).
Naplnění tohoto dovolacího důvodu vyžaduje významné narušení procesu dokazování mající za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
25. Argumentace obviněného ovšem spočívá ve zpochybňování věrohodnosti svědků na základě rodinného poměru k jeho osobě či údajnému ekonomickému zájmu, neboť v důsledku jeho trestné činnosti měli utrpět škodu. Podle obviněného se tak jedná o situaci „tvrzení proti tvrzení“. Taková situace zde však zjevně nenastala, neboť se tím rozumí procesní situace, kdy proti sobě stojí tvrzení obviněného a tvrzení poškozeného při absenci jakýchkoli dalších důkazů. V daném případě byla mimo svědeckých výpovědí provedena celá řada dalších důkazů. S těmi se však obviněný ve svém dovolání vypořádává tak, že z listinných důkazů podle něj nelze čerpat skutková zjištění pro jejich občanskoprávní povahu. Takto nastíněné hodnocení důkazů ovšem zjevně neodpovídá § 2 odst. 6 tr. ř.
26. V daném případě tak lze pouze konstatovat, že napadená rozhodnutí netrpí žádnými vadami důkazního řízení, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr.
ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak obviněný svými námitkami nenaplnil.
27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
28. Za námitku, kterou obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je třeba považovat pouze stručné konstatování uvedené v bodě 13. odůvodnění podaného dovolání. Podle tohoto v daném případě absentuje prokázání úmyslu jednat protiprávně od samého počátku (patrně tedy od uzavření leasingové smlouvy), to, že obviněný zpočátku hradil leasingové splátky a k prodlení došlo až následně v důsledku jeho ekonomických potíží. Svojí podstatou je daná námitka skutková, což vyplývá ze zvolené formulace, že „zcela absentuje prokázání úmyslu obviněného …“, a proto zvolenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř. neodpovídá. V případě trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným, je ovšem možné pojmout úmysl přisvojit si cizí svěřenou věc kdykoli. Naplnění subjektivní stránky ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v případě jednání obviněného odvolací soud konstatoval v bodě 15. odůvodnění napadeného rozsudku a rozvinul tak úvahy prezentované v bodě 45. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný patrně vychází z nesprávného právního názoru, resp. přehlíží, že nebyl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 209 tr.
zákoníku, u něhož podvodný úmysl musí být od počátku přítomen. Vznesená námitka proto deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá.
29. Uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídá ani námitka týkající se subsidiarity trestní represe, kterou obviněný stručně uvedl v bodě 14. odůvodnění dovolání. Akcentuje totiž údajnou občanskoprávní povahu sporu a posuzovaný skutek prezentuje jako pouhý spor mezi příbuznými. Ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku požaduje zřejmě aplikaci principu ultima ratio. Podstata skutku, kterým byl uznán vinným, spočívá v tom, že dne 22. 9. 2014 uzavřel se společností UniCredit Leasing CZ, a.s., leasingové smlouvy, na základě kterých převzal tahač s návěsem v celkové hodnotě 2 659 580 Kč, leasingové splátky hradil jen do dne 7. 10. 2015 a na konci listopadu až začátku prosince 2015 tahač i návěs prodal neznámé osobě. Leasingové společnosti tak způsobil škodu ve výši 1 313 942 Kč.
Závazek vůči leasingové společnosti zajistil podepsáním dvou směnek vlastních, které avalovali jeho tehdejší manželka R. M., tchýně D. M. a syn D. M. Trestné jednání obviněného záleží tedy v tom, že prodal věci patřící leasingové společnosti, které mu byly svěřeny k podnikatelské činnosti, a tímto jí způsobil škodu výrazně převyšující hranici značné škody podle § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Samotná skutečnost, že závazky z podepsaných směnek vznikly podle občanskoprávních předpisů, vůbec neznamená, že se v daném případě jedná o občanskoprávní spor s příbuznými. Velmi stručná dovolací argumentace obviněného nezohledňuje skutkový stav zjištěný rozhodujícími soudy a požadavek na aplikaci § 12 odst. 2 tr. zákoníku se s uplatněným dovolacím důvodem na tomto místě míjí.
30. V další části svého dovolání obviněný poukázal na nepřiměřenou délku trestního řízení, které podle něj trvalo téměř deset let, aniž by uvedl, jaké by z toho měly být vyvozeny důsledky. Ze spisového materiálu je ovšem zřejmé, že trestní stíhání bylo zahájeno usnesením z 27. 11. 2020, které obviněný převzal 1. 12. 2020. V přípravném řízení byla mj. vyžadována právní pomoc na Ukrajině i na Slovensku a obžaloba byla podána 5. 4. 2023. V řízení před soudem prvního stupně bylo po pobytu obviněného opakovaně pátráno a byl dokonce vydán příkaz k jeho zatčení. Rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen dne 19. 12. 2024. Odvolacímu soudu byl spisový materiál s odvoláním obviněného předložen 2. 5. 2025, přičemž odvolacím soudem bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem 18. 6. 2025. Lze tedy konstatovat, že trestní stíhání obviněného trvalo přibližně pět a půl roku, přičemž na celkové délce řízení se podílel svým chováním i sám obviněný. Daná námitka však neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu.
31. Delší doba proběhlá od spáchání skutku, jakož i délka trestního řízení byly důvodem, proč odvolací soud nepodmíněný trest odnětí svobody uložený soudem prvního stupně změnil na trest odnětí svobody podmíněně odložený, jak plyne z bodu 16. odůvodnění napadeného rozsudku. Delší dobu uplynulou od spáchání skutku ostatně jako polehčující okolnost hodnotil už soud prvního stupně.
32. Pokud obviněný dále namítá, že nebyl řádně vyrozuměn o „prvotním řízení“, není jednoznačně zřejmé, co tím má na mysli. Lze tedy opět pouze připomenout, že dovolací argumentaci nemůže Nejvyšší soud dotvářet. Je nicméně zjevné, že si obviněný v tomto směru nestěžuje na pozdější fázi řízení, a obecně lze konstatovat, že případné vady tohoto typu je zpravidla možné zhojit tím, že je obviněnému v řízení následně poskytnut prostor k realizaci práva na obhajobu v souladu se zákonem.
33. V závěru svého dovolaní pak obviněný poukázal na údajnou nepřiměřenost uloženého trestu. Obecně platí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr․ ř. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr.
ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.
Takové pochybení však dovolatel nevytýkal.
34. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to, pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, aj.).
35. Ústavní rovinu obviněný ve svém dovolání v této souvislosti výslovně nezmínil. Nepřiměřenost trestu je podle něj dána třemi důvody. Jednak občanskoprávní povahou sporu – k tomu lze poukázat na to, co bylo výše uvedeno k zásadě subsidiarity trestní represe. Dále v době uplynulé od spáchání skutku – i k tomu se Nejvyšší soud již výše vyjádřil a lze pouze doplnit, že uložený trest zohledňuje jak dobu od spáchání skutku, tak i délku trestního řízení dostatečně. Nejde tedy o trest extrémně přísný a nespravedlivý, který by ve svém důsledku porušoval zásadu proporcionality trestních sankcí. Za třetí obviněný vytkl nepřiměřenost trestu vzhledem ke svým osobním a majetkovým poměrům, k čemuž nic podrobnějšího neuvedl. Mimo toho, že jde opět o námitku na takové úrovni obecnosti, že se k ní není možné nijak blíže vyjádřit, je zřejmé, že tím směřuje právě do oblasti, která nepodléhá dovolacímu přezkumu (viz výklad výše).
V. Způsob rozhodnutí
36. Obviněný své dovolání zdůvodnil výhradami, které vůbec nebyly podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), g), h) tr. ř. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů než specifikovaných v § 265b tř. ř. Za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr.
ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Daniel Plšek