6 Tdo 1158/2023

6 Tdo 1158/2023-17666

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2023, č. j. 9 To 62/2022-17387, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 5/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2021, č. j. 3 T 5/2013-17023 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „rozhodnutí soudu prvního stupně), byl obviněný J. P. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil společně s obviněnými T. T., V. H. a P. M. tak, že (převzato z rozsudku soudu prvního stupně a zestručněno)

po předchozí vzájemné dohodě ve společném úmyslu neoprávněně získat finanční prostředky z dotačního titulu číslo 2 z programu „Obnova obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou“, podprogramu 217117, dne 18. 5. 2010 podali za obec XY, IČ: XY, na Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky žádost o dotaci pod pořadovým číslem 62409 na realizaci akce „Oprava mostu a hráze poškozeného živelní pohromou, XY, na p. p. č. XY, XY, XY“, vypracovanou obviněným V. H., kterou schválil starosta obce obviněný J. P. a podepsal místostarosta obce obviněný T. T. dne 13. 5. 2010, ve které bylo nepravdivě uvedeno, že ve dnech 4. 7. – 5. 7. 2009 byl majetek obce poškozen rozsáhlými přívalovými dešti, přičemž tato skutečnost byla potvrzována „Odborně znaleckým posudkem“ ze dne 1. 4. 2010, ev. číslo 3311/2010, složka A-284-co/IV, o škodě vzniklé na stavbě – mostu a hrázi na p. p. č. XY, XY, XY v obci XY, vypracovaným obviněným V. H., v němž bylo uvedeno, že přívalové deště poškodily a zničily most a hráz z 80 %, a hodnota stavby byla stanovena na 9 513 000 Kč, doplněným „Průvodní zprávou stávajícího objektu s krycími a stavebními listy rozpočtu“, zpracovanou obviněným P. M. dne 30. 10. 2009, v níž byly uvedeny rozpočtové náklady na provedení stavby ve výši 7 959 541 Kč včetně DPH, na základě čehož byla na předmětnou akci dne 8. 9. 2010 vydána pod ev. číslem 217D117004072 registrace akce na dotaci v celkové výši 6 367 000 Kč s tím, že částku ve výši 1 592 000 Kč si obec zajistí z vlastních zdrojů, opravu mostu a hráze měla provést společnost SI a SM, spol. s r.o., Teplice, s níž obec XY uzavřela smlouvu o dílo dne 1. 12. 2010, za celkovou částku 6 972 000 Kč, avšak po zahájení šetření Policií ČR dne 17. května 2011 byla dotace ze strany obce odmítnuta, čímž se obvinění pokusili neoprávněným čerpáním dotace způsobit Ministerstvu pro místní rozvoj České republiky škodu ve výši 6 367 000 Kč.

2. Za toto jednání byl obviněnému J. P. podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.

3. O odvolání obviněného J. P. proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, č. j. 9 To 62/2022-17387 (dále též jen „napadený rozsudek“ nebo „napadené rozhodnutí“). Ve vztahu k jmenovanému obviněnému byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výroku o uloženém trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud sám znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil trest mírnější – konkrétně podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Luboše Hendrycha dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, jež jsou určující pro naplnění znaků předmětného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. V úvodu podání obviněný zdůraznil, že po celou dobu svého trestního stíhání uplatňuje stále stejnou obhajobu, kterou se mu však nepodařilo u soudu prvního stupně ani u soudu odvolacího prosadit. Ačkoli má snahu neopakovat již uplatněnou skutkovou a právní argumentaci, tak některé skutečnosti vztahující se k popisu skutku, jímž byl uznán vinným, v rámci odůvodnění svého dovolání zopakovat musí. Především od samého začátku popírá, že by jednal v soudem zjištěném úmyslu neoprávněně získat finanční prostředky z dotace, a to dokonce po předchozí dohodě se spoluobviněnými. Veškeré úkony, které se týkaly dotace, nečinil sám o své vůli, nýbrž vždy po projednání v zastupitelstvu obce. Ohrazuje se proti tomu, aby mu byla přičítána jakákoli osobní aktivita nebo angažovanost v tomto případu. Celá záležitost vznikla na základě nabídky společnosti JAPIS s. r. o., která zněla v podstatě tak, že dotace bude zařízena pro obec po všech stránkách tzv. „na klíč“. Obec sama, stejně tak jako její zástupci z řad členů zastupitelstva obce a ani on sám jako starosta, v záležitostech dotace nečinili žádné úkony. Ve všech těchto záležitostech jednal V. H., který byl oprávněn obec zastupovat na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 28. 2. 2010.

6. Odůvodnění výroku o vině se krajský soud věnoval jen velmi stručně, přičemž dospěl ke shrnutí, že on (dovolatel) a T. T. podrobně nezkoumali podmínky pro udělení dotace, nezajímali se o to, proč by se z dotace měl opravit právě předmětný most, který obec pro svou funkčnost nepotřebovala, a zcela spoléhali na činnost obviněných V. H. a P. M.. Takto vyjádřený subjektivní postoj obviněného k celé záležitosti, tj. že „spoléhal“ na činnost jiných obviněných, ovšem není způsobilým východiskem pro rozhodnutí o tom, že se dopustil úmyslného trestného činu. Naopak, znak „spoléhání se“ je typickým znakem nedbalostního zavinění ve formě nedbalosti vědomé podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Vrchní soud v Praze pak soustředil svoji pozornost již jen na objektivně nepravdivé skutečnosti obsažené v žádosti o poskytnutí dotace, aniž by však docenil, v jakém rozsahu se na této žádosti podílel sám dovolatel.

7. Protože obec XY dostala nabídku zařízení dotace „na klíč“, tak podmínky či zásady pro poskytnutí dotace vydané ministerstvem neznal a těžko je tedy mohl obcházet. Odborně znalecký posudek, který dne 1. 4. 2010 vypracoval V. H., si obec neobjednala, neplatila jej a nebyl jí znám jeho obsah. Totéž platí ohledně sdělení založeného na č. l. 13951, podle něhož ke škodám došlo výhradně v důsledku povodní. Toto sdělení bylo opatřeno absolutně mimo rámec činnosti či vědomosti obviněného a obce. Na obstarání nebo dokonce vytváření podkladů k žádosti o dotaci se obviněný nijak nepodílel. Logiku nemá koneckonců ani motiv, jímž by měl být při takovém svém jednání veden.

8. Dovolatel dále odkázal na několik konkrétních listin založených ve spise s tím, že tyto dokladují, že obvinění V. H. a P. M. postupovali zcela shodně i v jiných případech týkajících se jiných obcí. Jejich postup nese vždy jednotný „rukopis“, když realizovali postupné kroky potřebné pro uplatnění a přiznání dotace. Žádné zásahy, revize nebo připomínky ze strany obce XY nejsou patrny.

9. Jakkoli primárně popírá, že by se žalovaného zločinu dopustil, tak v souvislosti s právním posouzením musí poukázat na to, že neodpovídá skutečnosti tvrzení, že obec dotaci odmítla až po zahájení šetření celé záležitosti orgány policie dne 17. 5. 2011. Soud prvního stupně toto datum uvedl zřejmě s ohledem na obsah listiny založené na č. l. 14518. Jedná se o sdělení ředitele odboru rozvoje a strategie regionální politiky Ministerstva pro místní rozvoj České republiky ze dne 9. 6. 2011. Skutečnost je ovšem úplně jiná, obec dotaci odmítla za docela jiných okolností a již dne 21.

4. 2011. Odmítnutí nemělo žádnou souvislost s činností policejních orgánů. Ostatně i v usnesení o zahájení trestního stíhání dovolatele ze dne 27. 4. 2011 bylo odlišně uvedeno, že dotace nebyla dosud vyplacena vzhledem k účetní uzávěrce. Dopisem ze dne 21. 4. 2011 obec XY oznámila ministerstvu pro místní rozvoj, že předmětnou akci pozastavuje, odstupuje od smlouvy o dílo uzavřené se společností SI a SM, spol. s r. o. a žádá o doporučení dalšího postupu, aby případným přijetím dotace nebyla obec poškozena.

Tomuto dopisu předcházelo jednání zastupitelstva obce dne 15. 4. 2011, které bylo svoláno na základě informací ze dne 4. 4. 2011 o tom, že dotace byla poskytnuta, ale vyskytly se problémy právní povahy, které se vztahují k výběrovému řízení pro původně podlimitní zakázku. Usneseními č. 83/6/2011 a č. 85/6/2011 zastupitelstvo obce jednak revokovalo usnesení o provedení díla a jednak schválilo pozastavení akce a odmítnutí dotace. To vše se stalo na základě předchozího projednání věci v zastupitelstvu a na základě zprávy přednesené dovolatelem jako starostou obce.

Toto přímo vylučuje jeho snahu o dokonání jakéhokoli jednání směřujícího k čerpání dotace, bez ohledu na její oprávněnost nebo neoprávněnost. Způsob, jakým se s touto argumentací ve svém rozsudku vypořádal Vrchní soud v Praze (bod 26. odůvodnění), je neakceptovatelný.

10. S právními závěry vyslovenými odvolacím soudem nesouhlasí. Pachatel trestného činu dotačního podvodu musí jednat v úmyslu trestný čin spáchat. Takové úmyslné jednání však obviněný popírá, neboť se jej nedopustil a dopustit ani nemohl. Z dokazování vyplývá, že dotace byla předem odmítnuta, a to nikoli díky účetní závěrce ani v důsledku šetření věci policií, nýbrž již dne 15. 4. 2011 jednomyslným rozhodnutím zastupitelů včetně obviněného na zasedání zastupitelstva obce. Podle přesvědčení dovolatele tyto skutečnosti stojí v cestě k jeho odsouzení. Jednání o dotaci nevykazuje znaky pokusu, neboť nesměřovalo bezprostředně k dokonání činu. Navíc podle § 21 odst. 3 tr. zákoníku platí, že trestní odpovědnost za pokus trestného činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu. Obviněný konstantně zastává názor, že právě o takový případ se v řešené věci jedná. Obec dotaci sama dobrovolně a bez přičinění jiného odmítla a podala o tom zprávu ministerstvu. Popsaný sled událostí musí trestní odpovědnost obviněného vylučovat.

11. Na podkladě uvedených argumentů má obviněný za to, že ve věci rozhodující odvolací soud, stejně tak jako předtím i soud prvního stupně, nesprávně právně kvalifikovaly předmětný skutek. Vrchní soud v Praze pochybil, pokud z podnětu jeho odvolání nerozhodl o zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., když skutek, jímž byl uznán vinným, není trestným činem. Navrhuje se proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a současně též v příslušném rozsahu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Shledá-li Nejvyšší soud, že důvod, na jehož základě rozhodne ve prospěch dovolatele, prospívá též obviněnému T. T., který dovolatelem není, pak nechť podle § 265k odst. 2 tr. ř., věty poslední, a § 261 tr. ř. zruší napadená rozhodnutí též ve prospěch tohoto spoluobviněného.

12. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že nezbytným předpokladem pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je, aby obviněný vyložil, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, když nevyplývají z těchto důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo jsou opakem toho, co je obsahem těchto důkazů apod. Takto však dovolatel nepostupoval a namítanou vadu postavil jen na vlastním prosazování skutkových okolností posuzovaného případu v souladu s jeho setrvalým obhajovací stanoviskem. Konkretizoval, že obec XY dostala nabídku na zařízení předmětné dotace „na klíč“ a že podmínky a zásady jejího poskytnutí neznal, stejně jako mu nebyl znám ani obsah znaleckého posudku vypracovaného V. H.. Na obstarání podkladů k předmětné žádosti o dotaci se údajně nijak nepodílel a ani neměl žádný zištný motiv, kterým by byl veden. S poukazem na to odmítá jakýkoli podvodný úmysl a naopak akcentuje jednotný způsob jednání a jeho „rukopis“ u obviněných V. H. a P. M.

13. Obviněný žádným kvalifikovaným způsobem nezpochybnil rozhodné skutkové okolnosti, které se vztahují k jeho podílu na společném jednání obviněných pod bodem V. výroku o vině. Ty přitom spočívaly v podání předmětné dotační žádosti, kterou z titulu své tehdejší funkce starosty obce XY a za součinnosti tehdejšího místostarosty – obviněného T. T. schválil, ačkoli obsahovala nepravdivý údaj, že ve dnech 4. 7. až 5. 7. 2009 byl majetek obce (most a hráz) poškozen rozsáhlými přívalovými dešti. Bez návaznosti na své nekvalifikované skutkové výhrady pak poukázal na nedostatek svého úmyslného zavinění.

14. Právní závěr vztahující se k dovolatelovu zavinění však byl pod bodem 310. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyargumentován tak, že obviněný si byl vědom toho, že žádost o dotaci na obnovu mostu, který ani dlouhodobě neplní svou funkci, je pouze účelová. To ostatně sám obviněný připustil s tím, že nápad na tuto opravu prostřednictvím dotace vzešel od svědka J. K. a obviněného V. H. Dále bylo zdůrazněno, že obviněný podrobně nezkoumal podmínky poskytnutí dotace, nezajímal se o to, proč by měl být z dotačních prostředků opraven most, který obec pro svou funkčnost vůbec nepotřebovala, a pouze spoléhal na činnost spoluobviněných V.

H. a P. M. Je tedy zřejmé, že závěr o jeho zavinění vychází především z jeho povědomí o naprosté účelovosti podané žádosti o poskytnutí dotace, jež se týkala opravy mostu, který obec vůbec nepotřebovala. Odvolací soud vycházel z nepravdivosti výše uvedených údajů v podané žádosti o dotaci a pod bodem 24. odůvodnění svého rozsudku také vyložil, jak se vypořádal se související námitkou plné důvěry obviněného v profesionální vyřízení předmětné dotační žádosti. Této námitce nemohl přiznat žádné opodstatnění.

Nikdo jiný než právě dovolatel společně se spoluobviněným T. T. nemohl mít z titulu své pozice jednoho ze zástupců obce takovou znalost místních poměrů (ve spojení s odpovědností řádného hospodáře za obecní majetek) a tím i způsobilost takové informace poskytnout právě za účelem jejich použití ve fázi vyřizování žádosti na podkladě smlouvy o zprostředkování dotace ze strany poukazovaných profesionálů. Pokud volba padla na desítky let nefunkční objekt, který obec vůbec nepotřebovala, pak nelze než plně přisvědčit přezkumnému závěru odvolacího soudu, že se zavinění dovolatele pohybovalo ve sféře úmyslu přímého.

15. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá i to, proč neakceptoval námitku obviněného týkající se zániku trestnosti pokusu zločinu dotačního podvodu podle § 21 odst. 1, § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku za podmínek § 21 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Zcela správně dovodil, že trestný čin dotačního podvodu je trestným činem tzv. předčasně dokonaným v jeho základní skutkové podstatě a v tomto rozsahu je úvaha o zániku trestnosti jeho pokusu vyloučena. K zániku trestnosti pokusu trestného činu v jeho kvalifikované skutkové podstatě by mohlo dojít pouze v případě odstranění nebezpečí, které již vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu, a to za současně splněné podmínky, že pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu. V posuzovaném případě není pochyb o tom, že na základě součinnosti všech spolupachatelů šlo o ukončený pokus trestného činu, když z jejich strany již bylo učiněno vše, co bylo zapotřebí pro neoprávněné čerpání dotačních prostředků. Motivace ke kolektivnímu rozhodnutí zastupitelstva obce o odmítnutí dotace v dubnu 2011 byla jiná, než tvrdí dovolatel. Lze se přiklonit k popisu odpovídající části přisouzených skutkových okolností, podle nichž se takovou motivační okolností stalo šetření orgánů policie, které předcházelo zahájení trestního stíhání dovolatele dne 27. 4. 2011. V té souvislosti je třeba upřesnit, že podle obsahu spisového materiálu byly úkony trestního řízení ve smyslu § 158 odst. 3 tr. ř. ve skupinové trestní věci, kde dovolatel od počátku figuroval, zahájeny již dne 6. 4. 2010. Podmínky pro zánik jeho trestní odpovědnosti podle § 21 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku tedy nebyly splněny.

16. S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navržené rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

17. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dovolání v této trestní věci přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na určeném místě a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje všechny obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., a to včas a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

18. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto následně hodnotil, zda obviněným vznesené námitky obsahově vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.

19. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

IV. Důvodnost dovolání

20. Nejvyšší soud v první řadě konstatuje, že námitky obviněného lze s jistou mírou tolerance formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první alternativě), nikoli však již pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Důvodnými je však neshledal.

21. Argumenty dovolatele jsou soustředěny primárně do oblasti dokazování (skutkové), přičemž se poukazuje na údajný zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Až na tuto argumentaci navazuje (vychází z ní) tvrzení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Jinými slovy, bude-li jinak posouzen skutkový stav (ve prospěch obviněného ve smyslu jeho skutkových námitek), pak nebude namístě použitá právní kvalifikace (nebude se jednat o žádný trestný čin, neboť zde absentuje úmyslné zavinění obviněného, případně došlo k zániku jeho trestní odpovědnosti za pokus trestného činu, když se obec dotace zřekla zcela dobrovolně, on sám ohledně dotace nic aktivně nezařizoval, vše vyřídili bez jeho vědomí jiní obvinění, za obec nejednal sám o své vůli, nýbrž na základě usnesení zastupitelstva obce, atd.). Takovouto konstrukci však nelze přijmout a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. na jejím základě nelze dovodit. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat pouze to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl chybně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Všechny námitky obviněného však ve skutečnosti směřují pouze k tomu, že soudy nižších stupňů údajně vadně zjistily skutkový stav, tedy se vztahují pouze k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

22. Nejvyšší soud každopádně v posuzované věci žádný, natož pak zjevný, rozpor mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neshledal. Rovněž tak nezjistil, že by jednání obviněného bylo vadným způsobem právně kvalifikováno, resp. že by napadené rozhodnutí, případně rozhodnutí soudu prvního stupně, spočívalo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nebyl zde proto žádný důvod do závěrů soudů nižších stupňů zasahovat.

23. Je třeba připomenout, že o tzv. zjevný rozpor ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde pouze tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, když tato skutková zjištění nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když jsou tato zjištění opakem toho, co je obsahem provedených důkazů apod. Musí se tedy jednat o prakticky svévolné hodnocení důkazů, provedené bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu. Nejvyšší soud je v daném směru povolán korigovat jen skutečně vážné excesy soudů nižších stupňů (k tomu přiměřeně viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, a další). Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy každopádně nemůže být založena jen na tom, že obviněný na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy jinak, s jiným do úvahy přicházejícím výsledkem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Dovolání je určeno především k nápravě vážných procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav v celé jeho šíři.

24. V projednávaném případě se obviněný domáhá evidentně především právě toho, aby provedené důkazy byly zhodnoceny jiným (jeho představám lépe vyhovujícím) způsobem. Prosazuje přitom vlastní skutková tvrzení, aniž by ovšem zohlednil všechny relevantní důkazy nejen jednotlivě, ale zejména i v jejich logickém souhrnu a ve vzájemných souvislostech. Toto naopak správně učinily soudy nižších stupňů.

25. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral je, porovnával je s obhajobou obviněného a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že Krajský soud v Ústí nad Labem a Vrchní soud v Praze v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí dostatečně podrobně, logicky a přesvědčivě vyložily, na základě jakých důkazů uznaly obviněného vinným ze spáchání předmětného jednání, jak tyto důkazy hodnotily a na základě čeho mají za vyvrácenou obhajobu obviněného. I podle názoru Nejvyššího soudu bylo dokazování provedeno v dostatečném rozsahu a učiněná skutková zjištění mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, na něž soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích zcela konkrétně odkázaly. Pokud za dané situace považovaly obhajobu obviněného za účelovou, nevěrohodnou a provedenými důkazy vyvrácenou, pak jim nelze vůbec nic vytknout.

26. Soud prvního stupně i soud odvolací si byly vědomy všech zásadních skutečností zmiňovaných obviněným nyní shodně i v jeho dovolání. On sám nakonec přímo uvedl, že mu v dovolání nezbývá nic jiného, než opakovat své dosavadní obhajovací argumenty, které soudy nižších stupňů (podle něj chybně) nevyslyšely. Ve skutečnosti vůbec nejde o situaci, že by z provedených důkazů vyplývalo něco jiného, než s čím oba soudy nižších stupňů pracovaly a z čeho při svém rozhodování vycházely. Podstata dovolání obviněného spočívá toliko v polemice se způsobem, jakým soudy provedené důkazy zhodnotily. Argumentace obviněného není ničím jiným než pokračováním jeho stále stejné obhajoby, opakováním argumentů vznesených již v dřívějších fázích trestního řízení, s nimiž se ovšem soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly. Nejvyšší soud mnohokrát ve svých předchozích rozhodnutích zdůraznil, že za této situace jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (viz např. usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408).

27. Závěr soudů nižších stupňů, že se obviněný dopustil jednání popsaného ve výroku o vině, je správný, a správná je i použitá právní kvalifikace. Skutkový stav byl zjištěn v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí, a to bez jakýchkoli důvodných pochybností. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a odkazuje na relevantní pasáže odůvodnění jejich rozhodnutí (viz zejm. str. 7, odst. 13., str. 8–9, odst. 16. – 18., str. 11–14, odst. 24. – 26. a 29. – 30. napadeného rozsudku odvolacího soudu a str. 53–59, odst. 120. – 139., str. 108–110, odst. 313. – 314. a 318. – 321. rozsudku soudu prvního stupně).

28. Problematikou potřeby reakce (odpovědí) na stále se opakující argumenty (otázky) obviněných se opakovaně zabýval i Ústavní soud. Například ve svém usnesení ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, zdůraznil, že ve shodě s Evropským soudem pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nelze chápat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a odvolací soud se při zamítnutí odvolání může v principu omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (viz např. věc řešená před ESLP García proti Španělsku). Totožné stanovisko Ústavní soud zaujal i ve svém usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16 (zde s odkazem na rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997 ve věci Helle proti Finsku) a řadě jiných. Netřeba pochybovat o tom, že pokud uvedené platí pro odvolací řízení, pak to tím spíše platí pro řízení dovolací, je-li zjištěno, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám obviněného věnovaly dostatečnou pozornost.

29. Odůvodnění dovolání obviněného je poměrně obsáhlé, přičemž jeho část je věnována rekapitulaci obsahu některých provedených důkazů, co z těchto důkazů podle obviněného plyne, jaká skutková zjištění lze na jejich základě podle něj učinit, jaká odlišná zjištění učinily soudy a proč je jejich hodnocení (s odkazem na jednotlivé body odůvodnění jejich rozhodnutí) podle jeho názoru chybné. Ve smyslu výše uvedeného není důvodné se detailně, bod po bodu, zabývat jednotlivými pasážemi odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, jejich dílčími hodnotícími úvahami, konkrétními použitými formulacemi apod. Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.). Shora zmíněná rozsáhlá polemika obviněného s hodnotícími úvahami ve věci rozhodujících soudů a jeho vlastní hodnotící úvahy, na jejichž základě dospívá k závěru o své nevině (že měl být zproštěn obžaloby), nevyžadují obdobně podrobnou a rozsáhlou reakci Nejvyššího soudu v odůvodnění tohoto usnesení. Znovu lze odkázat na již citovanou judikaturu ESLP i Ústavního soudu, podle níž právo na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu práva na spravedlivý proces rozhodně nelze chápat tak, že soudy vždy musejí podrobně reagovat na každý argument obviněného. Pokud by Nejvyšší soud k tomuto přistoupil a sám se znovu vyjadřoval k jednotlivým skutkovým i právním námitkám obviněného, na základě čeho je považuje za vyvrácené apod., znamenalo by to, že by fakticky fungoval jako další „odvolací instance“, což však samozřejmě není jeho úkolem.

30. Nad rámec toho, co v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí uvedly soudy prvního a druhého stupně, tak považuje Nejvyšší soud za potřebné doplnit už jen následující.

31. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný neprezentuje žádná skutečně konkrétní tvrzení, tedy že by obsah určitých konkrétních důkazů byl v rozporu s určitými konkrétními skutkovými zjištěními soudů. Jde spíše jen o obecnou polemiku s tím, jakým způsobem soudy nižších stupňů zhodnotily provedené důkazy, přičemž obviněný současně nabízí jinou verzi, která je pro něj příznivější. Ve svém dovolání navíc ani nenapadá zdaleka nejpodstatnější skutková zjištění - že žádost o poskytnutí dotace obsahovala nepravdivé údaje o tom, že obec XY byla v červenci 2009 zasažena přívalovými dešti, že právě v důsledku toho došlo k poškození předmětného mostu, že tento most byl pro fungování obce důležitý, když sloužil mj. k přístupu obyvatel k bytové zástavbě, jak vysoká škoda na něm v červenci 2009 vznikla atd. Hájí se de facto pouze tím, že podmínky poskytnutí dotace neznal, nijak se o ně nezajímal, neznal ani stav daného mostu, dobu a příčinu jeho poškození, resp. zničení, a pokud za takové situace jménem obce zadal administraci žádosti o dotaci tzv. na klíč soukromému subjektu a pokud si navíc své záměry týkající se dotace nechal schválit rozhodnutím zastupitelstva obce, pak není trestně odpovědný. S tím však rozhodně nelze souhlasit.

32. Jak už bylo naznačeno, i ty dovolací námitky obviněného, jež na první pohled zdánlivě spadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., mají ve skutečnosti čistě skutkový základ. Obviněný tvrdí, že z provedených důkazů nevyplývá, že by obec odmítla dotaci až v souvislosti se zahájením trestního řízení v této věci, s prováděným šetřením policie, resp. pod jakýmkoli nátlakem, ale že se tak stalo dobrovolně. V souvislosti s tím pak prezentuje i tvrzení, že nikdy neměl podvodný úmysl, v žádosti o dotaci vědomě neuvedl (nenechal uvést) nepravdivé údaje, podmínky poskytnutí dotace neznal, dotační prostředky nechtěl vylákat v rozporu s nimi atd. Na těchto konstrukcích pak staví svá tvrzení, že nebyly naplněny všechny zákonné znaky trestného činu dotačního podvodu, zejm. ne jeho subjektivní stránka, příp. že trestnost pokusu tohoto trestného činu zanikla.

33. K podstatě argumentace obviněného lze nejprve v obecné rovině uvést, že logické a smysluplné by jistě bylo, aby obec, pokud v důsledku povodně, přívalových dešťů či z jakékoli jiné příčiny došlo k poškození jejího majetku, sama iniciativně jednala tak, aby vzniklou škodu zadokumentovala, zjistila její skutečnou výši, na základě toho se pak snažila získat prostředky nutné na opravu (třeba i právě prostřednictvím nějakého dotačního programu) a tuto opravu realizovala. Naopak je zcela nesmyslné a neakceptovatelné to, co uvádí obviněný v rámci své obhajoby, tj. že žádost o dotaci obec podala vlastně jen proto, že ji nějaký soukromý subjekt oslovil a nabídl jí zpracování dotační žádosti na klíč, a teprve na základě toho se začalo hledat, na co že by se taková dotace mohla teoreticky čerpat. Pro tento účel byl v posuzované věci vybrán pro obec zhola nepotřebný most, který, jak bylo dokazováním zjištěno, byl poškozen, resp. zničen již desítky let předtím, a do žádosti o dotaci na jeho opravu (jejíž obsah obviněný z pozice starosty obce odsouhlasil) byly uvedeny naprosto lživé údaje. V této žádosti, resp. její příloze (viz „odborně znalecký posudek“ obviněného V. H. č. l. 7945-7952), bylo tvrzeno, že most byl z 80 % poškozen přívalovým deštěm ve dnech 4. 7. – 5. 7. 2009, i když ve skutečnosti žádné přívalové deště v tomto ani jiném časově blízkém období v obci nebyly, a že byl pro fungování obce velmi důležitý (byl intenzivně využíván vzhledem ke své poloze, a to mj. jako přístup obyvatel k bytové zástavbě), byť pravý opak byl pravdou – pro fungování obce neměl význam vůbec žádný. Za takové situace obviněný zcela jistě nemůže uspět s obhajobou, že pokud se ve věci čerpání dotace „více osobně neangažoval“ a převážnou část nechal na jiných osobách (viz str. 4 jeho dovolání), pak není trestně odpovědný. Naopak, Nejvyšší soud zcela souhlasí se závěry obou soudů nižších stupňů, že vina obviněného trestným činem dotačního podvodu podle § 212 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku byla prokázána nade vši rozumnou pochybnost a obhajoba obviněného byla bezezbytku vyvrácena.

34. Jestliže se obviněný jako starosta obce rozhodl jejím jménem žádat stát o poskytnutí dotace (ať už přímo nebo prostřednictvím jiného subjektu, který k tomu jménem obce zmocnil), pak samozřejmě bylo jeho povinností zjistit si alespoň základní informace v takovém rozsahu, aby především vůbec věděl, zda dotaci na daný projekt žádat lze, za jakých podmínek, v jakém rozsahu, co všechno musí obec splnit, co bude muset financovat z vlastních zdrojů apod. V té souvislosti je třeba připomenout i to, že na základě předmětné žádosti o dotaci měla obec na zmíněný (a nutno znovu zdůraznit, že naprosto nepotřebný) účel nejen čerpat státní dotaci ve výši přesahující 6 000 000 Kč, tedy prostředky z cizího zdroje, ale zároveň měla částku ve výši zhruba 1 600 000 Kč uhradit ze svého vlastního rozpočtu. K tomu samozřejmě nemohla mít žádný rozumný důvod.

35. Trestnost obviněného nevylučuje ani to, že obvinění V. H. a P. M. jednali velmi podobným či dokonce shodným způsobem i v případě jiných obcí, které též na jejich popud podávaly podobné dotační žádosti obsahující podobné nepravdivé údaje dokládané podobnými nepravdivými znaleckými posudky, průvodními zprávami, krycími a stavebními listy rozpočtu apod. Podstatné je to, co v konkrétním případě učinil, resp. neučinil a učinit měl, dovolatel jako starosta obce XY. Zcela jistě nelze přijmout jeho obhajovací konstrukci, že když si jménem obce na daný účel najal spoluobviněného V. H., tak za všechno odpovídá jen tento spoluobviněný, když jemu samotnému bylo vlastně jedno, o jakou dotaci se žádá, na jaký projekt, zda je to vůbec potřebné (účelné), jak jsou nastaveny podmínky, zda jsou v žádosti uvedeny pravdivé či nepravdivé údaje, zda se tyto údaje v přílohách žádosti dokládají pravdivými či nepravdivými posudky a zprávami, a když se o nic dalšího nezajímal, o nic se nestaral a v ničem se dále „osobně neangažoval“, tedy by jeho jednání nemělo být kriminalizováno.

36. Ze znaleckého posudku z oboru stavebnictví, odvětví vodní stavby, Ing. Jana Jindřicha (č. l. 2129-2153) se podává, že dotčený most nebyl poškozen přívalovými dešti v roce 2009, nýbrž že k jeho destrukci došlo již před zhruba 30 až 40 lety, a to možná jen vlivem času (skutečnou příčinu už nelze zjistit). Údajně poničenou hráz, která se měla též opravovat, znalec na místě vůbec nenašel. Komunikace vedoucí k tomuto mostu byla ve stavu svědčícím o tom, že nebyla již mnoho let používána k původnímu účelu - byla pokryta kvalitní humózní zeminou značně porostlou vegetací, včetně stromů. Tomu, že k poškození, resp. zničení, mostu došlo dávno před rokem 2009, odpovídají i výpovědi svědků – obyvatel obce XY. Na jejich základě a v kombinaci se zprávou Českého hydrometeorologického ústavu lze též bezpečně uzavřít, že ve dnech 4.7. – 5.7. 2009 uvedená obec žádnými přívalovými dešti ani jinou podobnou živelnou událostí postižena nebyla.

37. Nejen z výpovědi spoluobviněného T. T. vyplývá, že ve vedení obce měl hlavní slovo obviněný J. P. O předmětné akci (žádost o dotaci) se obviněný T. T. jako místostarosta poprvé dozvěděl na jednání se svědky B. V. a J. K., na které jej přizval obviněný J. P. a kde již byla nachystána smlouva o dílo s obviněným V. H. (viz č. l. 8024-8025). Veškeré podklady pro následné výběrové řízení na dodavatele stavby připravoval svědek J. K. ze společnosti JAPIS s. r. o., který mu (obviněnému T. T.) vysvětlil, že by bylo škoda akci nerealizovat a o peníze přijít. V rámci výběrového řízení pak byly osloveny „navržené firmy“, přičemž toto výběrové řízení organizoval opět zmíněný J. K. Všechny tyto okolnosti též jasně svědčí o účelovosti jednání obviněných, a to od samého začátku.

38. Skutečnost, že jednotlivé úkony související s žádostí o dotaci nečinil obviněný jako starosta obce výlučně sám (zcela autoritativně), nýbrž že předtím byly projednány a odsouhlaseny zastupitelstvem obce, na trestní odpovědnosti obviněného ničeho nemění. S odkazem na případnou trestní odpovědnost jiných osob se obviněný nemůže zbavit trestní odpovědnosti své. Z provedeného dokazování se navíc (nehledě na výše uvedené) podává, a obviněný to ani nepopírá, že to byl právě on, kdo připravoval a prezentoval všechny relevantní podklady pro jednání zastupitelstva obce, a též lze připomenout tu část jeho výpovědi, kde faktickou situaci v tehdejším zastupitelstvu obce XY výmluvně popsal tak, že tam „seděli lidé, kterým ani nebylo možné vysvětlit, co to je dotace – poloviční bezdomovec, traktorista s dvěma a důchodce s pěti třídami základní školy“.

39. K námitce údajně chybějícího motivu obviněného je třeba v první řadě uvést, že motiv pachatele není obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu, tudíž jde o námitku týkající se zjištění, jež není určující pro naplnění znaků projednávaného trestného činu. Dále pak nelze souhlasit s tím, že u dovolatele jakýkoli motiv absentuje. Skutečnost je taková, že se jeho přesný motiv (včetně např. konkrétní domluvy s jinými obviněnými ohledně spáchání činu, o způsobu rozdělení zisku apod.) nepodařilo prokázat, avšak ze všech provedených důkazů v jejich logickém souhrnu jednoznačně vyplývá, že úmyslné jednání obviněných bylo vedeno účelovou snahou o vylákání dotace ve výši přes 6 000 000 Kč na zjevně fiktivní (zhola zbytečný, absolutně nepotřebný) účel. Podle skutkových zjištění soudů byly obviněnými V. H. a P. M. předmětné zakázky běžně nadhodnocovány, škody údajně způsobené na majetku obcí byly zveličovány, a to s cílem získání co nejvyšších dotací, které v konečné fázi končily u několika málo „spřátelených“ subjektů, jako např. společností JAPIS s. r. o., SI a SM, spol. s r. o. nebo přímo u obviněného P. M. U tohoto obviněného byla doložena jeho provázanost se zmíněnou společností JAPIS s. r. o., která, jak uvedl sám dovolatel, dlouhodobě podnikala mj. v obci XY, a to i v době, kdy on zde vykonával funkci starosty, realizovala zde celou řadu staveb, tedy on její reprezentanty velmi dobře znal. Svědek J. K. vystupující jménem této společnosti podle výpovědí více osob dokonce organizoval výběrové řízení obce na dodavatele stavby (opravu mostu a hráze), tj. subjektu, jenž měl být oficiálním konečným příjemcem předmětných dotačních prostředků. Bez ohledu na všechny tyto skutečnosti je však důležité, že z toho, že zištný motiv jednání obviněného (že on sám se chtěl obohatit) jednoznačně prokázán nebyl, oba soudy nižších stupňů reálně vycházely a toto našlo odraz mj. i ve výroku o uloženém trestu.

40. Neakceptovatelná je i argumentace dovolatele údajným zánikem jeho trestní odpovědnosti za pokus trestného činu ve smyslu § 21 odst. 3 tr. zákoníku. Nejvyšší soud naopak v podstatném souhlasí s tím, co k této záležitosti uvedl na straně 12–13, odst. 26. odůvodnění napadeného rozsudku Vrchní soud v Praze. Jak už bylo naznačeno, i tato argumentace dovolatele má ve skutečnosti skutkový základ, když vychází z toho, co obviněnému bylo či nebylo známo ve chvíli, kdy na jednání zastupitelstva obce dne 15.

4. 2011 předložil návrh na pozastavení realizace opravy mostu, tj. co jej k tomuto kroku reálně vedlo. Výsledky dokazování každopádně neodpovídají tvrzení dovolatele, že se obec dotace zřekla „dobrovolně“, aniž by ji (jeho) k tomu tlačily objektivní okolnosti. Námitku vyjádřenou na str. 6 dovolání, že „odmítnutí dotace ze strany obce v dubnu 2011 vylučuje snahu obviněného po dokonání jakéhokoli jednání směřujícího k čerpání dotace“, je třeba odmítnout. Trestní odpovědnost obviněného byla založena již jeho dřívějším jednáním, uvedením nepravdivých údajů v žádosti o dotaci v květnu 2010, s cílem neoprávněně čerpat dotační prostředky ve výši 6 367 000 Kč, jakož i dalšími na to navazujícími úkony.

Z hlediska naplnění znaků pokusu trestného činu dotačního podvodu podle § 21 odst. 1, § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku není rozhodující, z jakých přesných (na vůli obviněného nezávislých) důvodů k čerpání dotace nakonec nedošlo, zda se tak stalo na základě zahájení úkonů trestního řízení v této věci nebo z jiných objektivních příčin, které se z pohledu obviněného nečekaně objevily. On sám připustil, že „odmítnutí“ dotace bylo na jednání zastupitelstva obce dne 15. 4. 2011 řešeno kvůli informaci obsažené v přípisu ministerstva pro místní rozvoj ze dne 4.

4. 2011 o „právních problémech vztahujících se k výběrovému řízení původně podlimitní zakázky“ (viz str. 6 dovolání). Nejen z listinných důkazů (viz následující odstavec), ale i z výpovědi obviněného T. T. a částečně i z výpovědi samotného dovolatele vyplývá, že obec XY se rozhodla předmětnou akci pozastavit mj. právě s ohledem na obsah zmíněného dopisu ministerstva pro místní rozvoj ze dne 4. 4. 2011 a na základě následné konzultace obviněných J. P. a T. T. ve společnosti ROPRO, a.s., Ústí nad Labem (kde jim mělo být řečeno, že je zde vážný problém související se způsobem zadání zakázky konkrétnímu dodavateli, a bylo jim doporučeno, aby se obec dotace vzdala).

Z uvedeného jasně plyne, že výše popsané jednání obce nelze ztotožňovat s tím, že by obviněný jako pachatel trestného činu dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k jeho dokonání a odstranil nebezpečí, které již vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu trestného činu [§ 21 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku].

41. Pokud obviněný poukazoval na to, že obec odmítla přijetí dotace již dne 21. 4. 2011 (s odkazem na přípis zaslaný tohoto dne ministerstvu pro místní rozvoj – oznámení rozhodnutí zastupitelstva obce ze dne 15. 4. 2011) a že tento krok údajně neměl žádnou souvislost s prošetřováním věci Policií České republiky, pak je třeba zdůraznit následující. Trestní stíhání obviněného sice bylo zahájeno skutečně až dne 27. 4. 2011 (viz usnesení č. l. 26-44), avšak úkony trestního řízení v této velké skupinové trestní věci byly podle § 158 odst. 3 tr.

řádu zahájeny již dne 6. 4. 2010 (viz záznam č. l. 1-2) a s ohledem na průběžně zjišťované skutečnosti byly následně „rozšiřovány“ na další jednání, podezřelé akce a podezřelé osoby (viz doplňky záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 14. 7. 2010 a 26. 10. 2010 založené na č. l. 3-6). Už během roku 2010 probíhaly odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu části podezřelých osob a mimo jiné i na jejich základě policie postupně identifikovala další a další podezřelé osoby a projekty, na něž byly dotace čerpány, resp. žádány, podvodně.

Dne 7. 10. 2010 byly provedeny domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor, u obviněné (tehdy podezřelé) A. K. a v objektu OÚ XY. Ministerstvo pro místní rozvoj již dne 2. 3. 2011 na základě žádosti policie poskytlo informace k předmětné žádosti obce XY o dotaci ze dne 13. 5. 2009 (viz č. l. 8000). Dne 25. 3. 2011 pak policejní orgán žádal Český hydrometeorologický ústav o podání zprávy o počasí a úhrnu srážek v obci XY ve dnech 4. 7. – 5. 7. 2009 (viz č. l. 8517) a dne 19. 4. 2011 oficiálně požádal státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem o souhlas se zadržením obviněných (tehdy podezřelých)

V. H. a P. M.. V jednom z návrhů policejního orgánu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo dne 21. 4. 2011 přímo uvedeno, že bude zahájeno trestní stíhání více osob, a to zejména starostů dotčených obcí (č. l. 2495-2496). Z uvedeného je zřejmé, že ke dni 21. 4. 2011, kdy obec XY zaslala přípis o pozastavení akce na ministerstvo pro místní rozvoj, policie tuto trestní věc již dávno šetřila, velmi intenzivně konala celou řadu úkonů trestního řízení a vše již bezprostředně směřovalo k zahájení trestního stíhání konkrétních osob.

Tato informace se k dovolateli jistě mohla (mnoha různými cestami) dostat a on tomu mohl přizpůsobit své další jednání. V opakovaně zmíněném přípisu obce XY ze dne 21. 4. 2011 (č. l. 8015) bylo navíc výslovně uvedeno jen to, že zastupitelstvo obce rozhodlo o „pozastavení akce“, a to s vysvětlením, že V. H. obci vypověděl smlouvu o inženýrském zajištění akce a obec odstoupila od smlouvy o dílo se zhotovitelem SI a SM, spol. s r. o. Současně se obec ministerstva dotazovala, jak má dále postupovat, aby případným přijetím dotace nebyla poškozena.

V této chvíli tedy k odmítnutí dotace ze strany obce ještě nedošlo, stalo se tak prokazatelně až dne 17. 5. 2011 – viz jasné znění přípisu obce na ministerstvo č. l. 8011. Tomu odpovídala i reakce ministerstva ze dne 9. 6. 2011 (č. l.

8012), v níž bylo uvedeno, že na základě sdělení obce ze dne 17. 5. 2011 (nikoli 21. 4. 2011) o odmítnutí dotace bylo rozhodnutí o poskytnutí dotace zrušeno.

42. Není vůbec zřejmé, co obviněný mínil tím, co uvedl na str. 7 svého dovolání, že „jednání o dotaci nevykazuje znaky pokusu, neboť nesměřovalo bezprostředně k dokonání“. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby si dovolací argumentaci obviněného domýšlel. Každopádně za jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu dotačního podvodu [v jeho kvalifikované skutkové podstatě podle § 212 odst. odst. 5 písm. c) tr. zákoníku] je třeba v daném případě považovat všechny úkony nezbytné k přidělení a čerpání dotace, které obvinění realizovali od května 2010 až do dubna 2011, kdy se objevily okolnosti pro ně nečekané a čerpání dotace již objektivně bránící. Jak správně uvedl Vrchní soud v Praze, znaky základní skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku byly naplněny již v květnu 2010, kdy byla žádost o poskytnutí dotace (obsahující zcela lživé údaje) podána. Úmysl obviněných (včetně dovolatele) navíc od počátku směřoval k neoprávněnému získání dotace ve výši přesahující 6 000 000 Kč [což je značná škoda ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku], tudíž ke spáchání trestného činu dotačního podvodu nejen ve smyslu § 212 odst. 1 tr. zákoníku, ale též § 212 odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Následné odmítnutí dotace ze strany obce v žádném případě nelze považovat za dobrovolné upuštění pachatele od dokonání trestného činu ve smyslu § 21 odst. 3 tr. zákoníku. Šlo o logickou reakci na předchozí postup ministerstva pro místní rozvoj, na obsah jeho sdělení ze dne 4. 4. 2011 a na úkony trestního řízení realizované Policií České republiky. Obviněný ve své dovolací argumentaci v souvislosti s údajným zánikem trestní odpovědnosti za pokus trestného činu zjevně účelově směšuje (zaměňuje) to, co oficiálně učinila obec, s tím, co fakticky učinil (v téže době i v době dřívější) on sám.

43. K námitce obviněného, že v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jsou obsaženy formulace odpovídající spíše nedbalostnímu zavinění, když se zde uvádí, že se nezajímal o to, proč by se měl opravit právě předmětný most, který obec nepotřebovala, že spoléhal na činnost spoluobviněných V. H. a P. M., což neodpovídá závěru o jeho úmyslném zavinění, postačí v návaznosti na výše uvedené již jen stručně konstatovat, že oba soudy nižších stupňů dostatečně jasně vysvětlily, proč u dovolatele shledaly zavinění ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz zejm. str. 11–12, odst. 24. odůvodnění napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze). Totéž zřetelně vyplývá i z odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu. O tom, že obviněný přímo chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný tímto zákonem, nemůže být pochyb.

44. Všechna výše uvedená konstatování ústí v závěr, že rozsudek soudu prvního ani druhého stupně netrpí vadami, které by naplňovaly dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) resp. h) tr. ř.

V. Způsob rozhodnutí

45. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. 4. 2024

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu

Vypracoval: JUDr. Ondřej Círek