6 Tdo 1210/2019

6 Tdo 1210/2019-3703

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2020 o dovolání, které podal obviněný R. G., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 13 To 400/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 113/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. G. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 20 T 113/2013, byli obvinění J. B., R. G. a R. B. uznáni vinnými zločinem kráde že podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a ve formě pokračování podle § 116 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tí m, že

„II. 1. v přesně nezjištěné době dne 17. 1. 2012 od 06:55 hodin do 14:45 hodin v XY v ul. XY na parkovišti za obchodním domem Penny Market přesně nezjištěným způ sobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, šedé metalické barvy, r. v. 2008, VIN: XY, čímž způsobili poškozenému J. F., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 165 000 Kč, dále š kodu odcizením osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně dětské autosedačky zn. Römer, dioptrických brýlí, navigace zn. Garmin Nüvi, látkových potahů černé barvy, dále škodu odcizením příčných nosníků zn. Thule a střešního boxu zn. Neumann, vše v celkové výši 13 700 Kč, přičemž Česká podnikatelská pojišťovna se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, vyplatila J. F. pojistné plnění ve výši 237 500 Kč,

2. v přesně nezjištěné době dne 6. 2. 2012 od 07:30 hodin do 12:40 hodin v XY v ul. XY na parkovišti před firmou E. A. přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Roomster 5J, RZ: XY, modré metalické barvy, r. v. 2007, VIN: XY, čímž způsobili poškozenému L. N., nar. XY, škodu ve výši 172 000 Kč, a dále škodu odcizením osobních věcí nachá zejících se ve vozidle, konkrétně dálniční známky, navigace GPS Mio Moov 360, hagusů, slunečních brýlí Pierre Cardine a motorové nafty v celkové výši 8 200 Kč, přičemž Direct pojišťovna, a. s., se sídlem Jankovcova 156, Praha, vyplatila L. N. pojistné plnění ve výši 166 250 Kč,

3. v přesně nezjištěné době dne 20. 2. 2012 od 10:00 hodin do 11:55 hodin v XY v ul. XY na parkovišti u bývalé továrny T. přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, modré metalické barvy, r. v. 2008, VIN: XY, čímž způsobili poškozené společnosti Stavební keramika spol. s r. o., IČ: 00655767, škodu ve výši 176 000 Kč, přičem ž Kooperativa pojišťovna, a. s., se sídlem Sámova 8, Praha 10, vyplatila Stavební keramice spol. s r. o., pojistné plnění ve výši 173 850 Kč,

4. v přesně nezjištěné době dne 26. 4. 2012 od 10:30 hodin do 12:40 hodin v XY v ul. XY na parkovišti u nemocnice po odstřižení kliky, za pomoci šroubováku odemkli zámek dveří, a poté, co vyměnili řídící jednotku, odcizili zaparkované motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, RZ: XY, modré metalické barvy, r. v. 2007, VIN: XY, čímž způsobili poškozené V. J., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 119 000 Kč a dále škodu odcizením věci nacházející se ve vozidle, konkrétně dálniční známky, u které hodnota nebyla vyčíslena, při čemž Kooperativa pojišťovna, a. s., se sídlem Brněnská 634, Modřice, vyplatila V. J. pojistné plnění ve výši 135 850 Kč,

5. v přesně nezjištěné době dne 9. 5. 2012 od 09:45 hodin do 11:50 hodin v XY v ul. XY na parkovišti u bývalé továrny T. přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Roomster 5J, RZ: XY, modré metalické barvy, r. v. 2006, VIN: XY, čímž způsobili poškozené V. Z., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 119 000 Kč a dále škodu odcizením osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně dioptrických brý lí a dětského podsedáku v celkové výši 5 100 Kč,

6. v přesně nezjištěné době dne 15. 5. 2012 od 10:10 hodin do 11:00 hodin v XY na parkovišti XY před nemocnicí přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, šedé metalické barvy, r. v. 2006, VIN: XY, čímž způsobili poškozené společnosti B. – L. m., IČ: XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 140 000 Kč a škodu odcizením výstavní plachty nacházející se ve vozidle ve výši 1 000 Kč, poškozen é L. L., nar. XY, škodu odcizením osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně navigace zn. Garmin Nüvi, nabíječky k mobilnímu telefonu a dětské autosedačky v celkové výši 4 200 Kč, a dále škodu poškozené Městské knihovně v Praze, IČ: 00064467, odcizením 20 ks knih nacházejících se ve vozidle ve výši 6 186 Kč, přičemž ČSOB pojišťovna a. s., se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, vyplatila společnosti B. – L. m. pojistné plnění ve výši 142 200 Kč,

7. v přesně nezjištěné době dne 24. 5. 2012 od 09:40 hodin do 11:20 hodin v XY v ul. XY na parkovišti za obchodním domem Penny Market přesně nezjištěným způ sobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, RZ: XY, modré metalické barvy, r. v. 2008, VIN: XY, čímž způsobili poškozené V. D., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 127 000 Kč a dále škodu odcizením osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně OTP, dětské autosedačky nezjištěné značky černé barvy, deštníku hnědé barvy a dálkového ovládání ke garážovým vratům, vše v celkové výši 2 500 Kč, přičemž Generali pojišťovna a. s., se sídlem Bělehradská 299, Praha, vyplatila V. D. pojistné plnění ve výši 127 965 Kč,

8. v přesně nezjištěné době dne 24. 5. 2012 od 13:00 hodin do 17:00 hodin v XY v ul. XY na parkovišti U divadelního klubu XY přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Roomster, RZ: XY, šedé metalické barvy, r. v. 2006, VIN: XY, čímž způsobili poškozené J. S., nar. XY, škodu ve výši 148 000 Kč, přičemž Česká podnikatelská pojišťovna, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, vyplatila J. S. pojistné plnění ve výši 164 027 Kč,

9. v přesně nezjištěné době dne 31. 5. 2012 od 05:30 hodin do 13:30 hodin v XY v ul. XY na parkovišti před firmou K. C. přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia Combi, RZ: XY, stříbrné barvy, r. v. 2001, VIN: XY, čímž způsobili poškozenému M. B., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 95 000 Kč a dále škodu odcizením osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně 2 ks CD ve výši 500 Kč,

10. v přesně nezjištěné době dne 5. 6. 2012 od 11:45 hodin do 12:55 hodin v XY v ul. XY na parkovišti u nemocnice přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, RZ: XY, černé metalické barvy, r. v. 2007, VIN: XY, čímž způsobili poškozenému V. V., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 128 000 Kč a dále škodu odcizení m osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně plátěné nákupní tašky, dioptrických brýlí, mobilního telefonu zn. NOKIA, hasicího přístroje, autokosmetiky, 25 kg brambor, tašky s nářadím a lékárničky, vše v celkové výši 2 200 Kč,

11. v přesně nezjištěné době dne 12. 6. 2012 od 07:30 hodin do 11:00 hodin v XY v ul. XY u areálu bývalé továrny XY přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, RZ: XY, modré metalické barvy, r. v. 2009, VIN: XY, čímž způsobili poškozené M. H., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 143 000 Kč a dále škodu odcizením osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně věcí osobní potřeby v podobě líčidel a termosky v celkové výši 350 Kč,

12. v přesně nezjištěné době dne 12. 6. 2012 od 05:45 hodin do 17:45 hodin v XY v ul. XY na parkovišti za obchodním domem Penny Market přesně nezjištěným způ sobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, RZ: XY, zelené metalické barvy, r. v. 2007, VIN: XY, čímž způsobili poškozenému M. P., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 137 000 Kč a dále škodu odcizením osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně plyšové hračky, OTP, servisní knížky a zelené karty, vše v celkové výši 150 Kč, přičemž Generali pojišťovna a. s., se sídlem Bělehradská 132, Praha 2, vyplatila M. P. pojistné plnění ve výši 129 545 Kč,

13. v přesně nezjištěné době dne 15. 6. 2012 od 05:45 hodin do 14:30 hodin v XY na parkovišti před firmou S. a m. N. R. přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, RZ: XY, šedé metalické barvy, r. v. 2008, VIN: XY, čímž způsobili poškozenému M. K., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 167 000 Kč a dále škodu odcizení m osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně autosedačky a příčníků v celkové výši 1 500 Kč, přičemž Česká pojišťovna a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, vyplatila M. K. pojistné plnění ve výši 158 040 Kč,

14. v přesně nezjištěné době dne 9. 7. 2012 od 10:05 hodin do 12:00 hodin v XY v ul. XY na parkovišti za obchodním domem Penny Market přesně nezjištěným způ sobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, RZ: XY, šedé metalické barvy, r. v. 2007, VIN: XY, čímž způsobili poškozenému P. K., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 140 000 Kč a dále škodu odcizením osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně 2 ks dětské autosedačky, látkové tašky černé barvy, svazku sedmi klíčů FAB, OTP a osvědčení o registraci vozidla, vše v celkové výši 1 365 Kč, přičemž ALLIANZ pojišťovna a. s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, vyplatila P. K. pojistné plnění ve výši 133 000 Kč,

15. v přesně nezjištěné době dne 9. 7. 2012 od 12:00 hodin do 13:10 hodin v XY v ul. XY na parkovišti u nemocnice přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, světle hnědé metalické barvy, r. v. 2008, VIN: XY, čímž způsobili poškozené společ nosti T. P., IČ: XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 234 000 Kč, š kodu odcizením navigace zn. TomTom GO 950, v. č. XY, a karty CCS v celkové výši 4 700 Kč, poškozenému O. O., nar. XY, odcizením osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně pánské peněženky s finanční hotovostí 8 500 Kč, dioptrických brýlí, 100 kg kusové soli pro zvěř, platební karty Komerční banky, občanského průkazu, řidičského průkazu, karty VZP na jméno O. O., vše v celkové výši 13 790 Kč, přičemž Kooperativa pojišťovna a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, vyplatila společnosti T. P. pojistné plnění ve výši 207 575 Kč,

16. v přesně nezjištěné době dne 19. 7. 2012 od 06:45 hodin do 14:30 hodin v XY v ul. XY u areálu bývalé továrny T. přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, RZ: XY, modré metalické barvy, r. v. 2008, VIN: XY, čímž způsobili poškozené J. F., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 139 000 Kč a dále škodu odcizením osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně růžence na zrcátku, 2 ks plyšových hraček, 3 ks CD, kolečkových bruslí, trika s krátkým rukávem, elastických černých kalhot, sportovních bot zn. Adidas, osušky modré barvy, a finanční hotovosti ve výši 100 Kč, vše v celkové výši 3 570 Kč,

17. v přesně nezjištěné době dne 4. 10. 2012 od 07:00 hodin do 15:50 hodin v XY v ul. XY u areálu bývalé továrny T. přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, RZ: XY, červené zá kladní barvy, r. v. 2009, VIN: XY, čímž způsobili poškozené I. T., nar. XY, š kodu odcizením motorového vozidla ve výši 153 000 Kč, přičemž Kooperativa pojišťovna a. s., se sídlem Brněnská 634, Brno, vyplatila I. T. pojistné plnění ve výši 147 250 Kč,

18. v přesně nezjištěné době dne 8. 10. 2012 od 09:15 hodin do 10:30 hodin v XY v ul. XY na parkovišti za obchodním domem Penny Market přesně nezjištěným způ sobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia Combi, RZ: XY, stříbrné metalické barvy, r. v. 2008, VIN: XY, čímž způsobili poškozené H. S., dříve V., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 156 000 Kč a dále odcizením dálkového ovládání ke garáži ve výši 1 000 Kč,

19. v přesně nezjištěné době dne 25. 7. 2012 od 23:00 hodin do 26. 7. 2012 02:55 hodin v obci XY, ul. XY, před domem čp. XY přesně nezjištěným způsobem odcizili zaparkované, uzamčené motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, RZ: XY, r. v. 2009, VIN: XY, čímž způsobili J. U., nar. XY, škodu odcizením motorového vozidla ve výši 149 000 Kč, dále škodu odcizením osobních věcí nacházejících se ve vozidle, konkrétně pánské peněženky, občanského průkazu, řidičského průkazu, karty VZP a platební karty České spořitelny na jméno poškozeného, a finanční hotovosti ve výši 1 000 Kč, v celkové výši 1 400 Kč, přičemž Česká podnikatelská pojišťovna a. s., se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, vyplatila J. U. pojistné plnění ve výši 144 045 Kč

a jednáním pod body 1. až 19. celkem způsobili škodu ve výši 2 878 411 Kč.“

2. Za tento zločin byl obviněný R. G. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Tresty byly uloženy též obviněným J. B. a R. B.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění J. B., R. G. a R. B. zavázá ni povinností společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozeným O. O. částku 13 790 Kč, společnosti T. P. částku 26 425 Kč, L. N. částku 13 950 Kč, V. Z. částku 124 100 Kč, L. L. částku 4 200 Kč, V. D. částku 1 535 Kč, M. B. čá stku 95 500 Kč, V. V. částku 130 100 Kč, M. H. částku 143 350 Kč, M. P. částku 7 605 Kč, M. K. částku 10 460 Kč, P. K. částku 8 365 Kč, J. U. částku 6 355 Kč, H. S., dříve V. částku 157 000 Kč, J. F. částku 140 570 Kč, Městské knihovně v Praze částku 6 186 Kč, Kooperativě pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group čá stku 664 525 Kč, České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group částku 545 572 Kč, České pojišťovně a. s. částku 158 040 Kč, Direct pojišťovně, a. s. částku 166 250 Kč, ČSOB Pojišťovně, a. s., členu holdingu ČSOB, částku 142 200 Kč, Allianz Pojišťovně, a. s. částku 133 000 Kč, Generali Pojišťovně a. s. částku 257 510 Kč.

4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. F., V. J. a společnost B. – L. m. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech obč anskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli na totéž řízení odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody poškození L. N., V. Z., L. L., V. D., M. B., V. V., M. H., M. P., M. K., P. K., J. U., H. S. dříve V., J. F., Městská knihovna v Praze a Generali Pojišťovna a. s.

5. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byli obvinění J. B., R. G. a R. B. zprošt ěni obžaloby pro skutky popsané pod bodem I./1. – 11. výroku daného rozhodnutí. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli poškození J. C., I. N., L. D., J. B., M. V., P. K., J. S., T. H., L. U. a UNIQA pojišťovna, a. s. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle téhož zákonného ustanovení byly na stejné řízení odkázány s dalšími nároky na náhradu škody poš kozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group a Česká pojišťovna a. s.

6. Odvolání obviněného R. G. a státní zástupkyně podaná proti tomuto rozsudku byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicí ch ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 13 To 400/2018, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

II.

7. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný R. G. (dále jen „obviněný“ nebo „ dovolatel“) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 pí sm. d) a g) tr. ř.

8. V odůvodnění podaného dovolání předestřel, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil z důvodu, že zjištěný skutkový stav popsaný v rozhodnutích soudů nižších stupňů není trestným činem, neboť skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech znaků trestného činu. Namítl, že orgány č innými v trestním řízení nebyly shromážděny a provedeny takové důkazy, které by jej jednoznačně a bez důvodných pochybností usvědčovaly z trestného činu krádež e, přičemž je soud prvního stupně vykládal zcela v rozporu se skutkovými zjiště ními, jednostranně, neobjektivně s cílem jej potrestat. Soudy obou stupňů pak pominuly veškeré uplatněné námitky stran vytýkaných vad.

9. Uvedený dovolací důvod uplatnil rovněž pro nepřiměřenou délku trestní ho řízení a z důvodu nepřiměřenosti uloženého trestu. Namítl existenci extrémní ho rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, neboť podle něho tato nemají vazbu na obsah důkazů, které po stránce obsahové nebyly dostatečným způsobem hodnoceny, uvedená zjištění pak nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení a jsou založena na důkazech provedených v rozporu s trestním řádem, resp. neprovedených vůbec (nevyslechnutí poškozených). K náležitému objasnění věci tak nebyly provedeny všechny potřebné důkazy a tyto pak nebyly ani hodnoceny v jejich vzájemných souvislostech, proto došlo k porušení zásady jejich volného hodnocení.

10. Dále zmínil, že výše škody nebyla stanovena objektivním způsobem, když znalec Bc. Pýcha uvedl, že ke zpracování znaleckého posudku za účelem stanovení cen odcizených vozidel nepřezkoumával jejich vady, opotřebení atd. a vycházel z tzv. bazarových cen, a pokud při hlavním líčení vyšlo najevo, že ně která byla havarována, opotřebena apod., nebyly tyto skutečnosti do znaleckého posudku promítnuty. Soud v tomto smyslu ani nenechal posudek doplnit. Na základ ě toho tak skutek nebyl správně právně posouzen.

11. Následně dovolatel uvedl, že z důvodu zmíněné absence důkazů nebylo možno jeho jednání kvalifikovat jako spolupachatelství, neboť nebylo možno usuzovat na spáchání činu úmyslným společným jednáním. Namítl rovněž porušení jeho základních práv a pravidel spravedlivého procesu, zejména práva na obhajobu, podle nějž je vyžadováno, aby mohl vyslýchat a dát vyslýchat svědky proti sobě. Podle jeho mínění nebyla z hlediska ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. rozhodnutí soudů nižších stupňů náležitě odůvodněna. Soud odvolací své rozhodnutí odůvodnil odkazem na odůvodnění soudu nalézacího s tím, že k jednotlivým útokům byly důkazy specifikovány a jsou součástí spisu, avšak dal obviněnému za pravdu, že jde zásadně o důkazy nepřímé, ač velké síly. Obviněný pak doplnil, že tyto však netvořily ucelený a ničím nenarušený řetě zec, aby na jejich základě došlo k jeho odsouzení. Podle jeho slov učiněná skutková zjištění jsou takového druhu a rozsahu, že na základě nich nelze přijmou jim adekvátní právní závěry, a proto se lze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění. Skutek nebyl podle něho správně právně posouzen v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Skutkem přitom pro Nejvyšší soud nemůže být vý sledek činnosti soudů nižších stupňů, ale objektivní skutečnost.

12. Obviněný poté vyjádřil přesvědčení, že mu byl uložen nepřiměřený trest. Ten považoval za natolik rozporný se zákonnými hledisky pro stanovení druhu a výměry trestu, že koliduje s ústavním principem proporcionality trestní represe. Důvodem toho bylo nezohlednění délky soudního řízení, doby uplynulé od spáchání skutku, vedení řádného života, zátěže plynoucí z délky trestního řízen í atp. Stanovená výše nepodmíněného trestu odnětí svobody se mu tak jevila vzhledem ke všem okolnostem a zájmu na potrestání pachatele trestného činu a úč elu trestu jako nepřiměřená.

13. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uvedl, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti při veřejném zasedání, které bylo konáno dne 26. 3. 2019 krajským soudem v jeho nepřítomnosti, ačkoliv se z něj řádně na základě dodané lékařské zprávy z důvodu nemoci omluvil a požá dal o jeho odročení, neboť chtěl být projednání věci přítomen, aby se mohl há jit a k věci se vyjádřit. Z lékařské zprávy se přitom podává, že není schopen se zasedání zúčastnit, jelikož je vyžadována jeho hospitalizace na psychiatrii. Krajský soud i tak rozhodl o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, čí mž zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces a přístup k soudu. V daných souvislostech obviněný odkázal na ustanovení trestního řádu o přítomnosti osob u veřejného zasedání (zejm. § 234, § 233 odst. 1, § 263 odst. 2 až 4, § 265r odst. 2 až 4, § 314q odst. 1 tr. ř. apod.), nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I ÚS 2971/09, a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.

14. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2019, č. j. 13 To 400/2018-3578, i rozsudek Okresní ho soudu v Pardubicích ze dne 30. 1. 2018, č. j. 20 T 113/2013-3351, vyjma vý roku pod bodem I. tohoto rozsudku, a nerozhodne-li sám, přikázal věc v potřebné m rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Dále navrhl, aby bylo rozhodnuto o odložení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí.

15. Následně podal obviněný doplnění svého dovolání, v němž uvedl, že podle jeho přesvědčení bylo v jeho trestní věci rozhodnuto odvolacím soudem o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, „aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“. Byl tak naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 pí sm. l) tr. ř. Dodal, že odvolací soud se nezabýval znovu podle pokynu Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019 jeho podáním ze dne 28. 11. 2018 ohledně vznesení námitky podjatosti ostatních soudců odvolacího soudu, podle něhož jej měl zejména vyslechnout a zjistit, zda je namítána podjatost dvou nových členů senátu 13 To, popř. zda jde o částečný návrh na delegaci.

16. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyšší ho státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Předně uvedla, že doplnění dovolání bylo podáno mimo lhůtu podle § 265f odst. 2 tr. ř., podle něhož lze důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.

17. K dovolacím námitkám poté konstatovala, že v podstatné části uplatně nému hmotně právnímu důvodu dovolání neodpovídají. Na jeho základě se totiž není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, ale zda tato jsou správně právně kvalifikována v souladu s normami hmotného práva. Zdůraznila, že v projednávané věci nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů řá dně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, zároveň provedené důkazy pečlivě hodnotily, a to zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Obviněný ve svém dovolání nevznesl dostatečně konkrétní hmotně právní námitky a nevytvoř il tak ani prostor k přezkumu právního posouzení trestného jednání. Přitom odpovědnost za jejich formulaci leží na něm.

18. Za konkrétní hmotně právní námitku státní zástupkyně považovala pouze námitku týkající se výše škody způsobené odcizením motorových vozidel. K tomu uvedla, že znalec Bc. Pýcha při ocenění odcizených vozidel vycházel z bazarových cen srovnatelných vozidel. Jiný postup ani nebyl možný, neboť někter á vozidla nebyla dohledána. Reálně nebylo možné zpracovat ani nový znalecký posudek, protože by musela být ke zkoumání přistavena všechna vozidla, která byla odcizena, což objektivně nebylo možné. Důvodně lze předpokládat, že vozidla po haváriích byla opravena a byla pojízdná. Jistě se nejednalo o totálně zlikvidovaná vozidla, kde by oprava nebyla možná nebo byla nerentabilní. Způsobená značná škoda je podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku ve výši nad 500.000 Kč. Tato hranice byla více jak pětkrát překročena, a proto by i částečné snížení hodnoty některých vozidel po havárii nemohlo škodu snížit natolik, že by nedosahovala hranici výše značné škody.

19. Státní zástupkyně dále poznamenala, že odvolací soud se zabýval i námitkami namířenými proti nekonání výslechu konkrétních osob a dostatečným způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, proč tyto osoby nalézací soud nevyslechl. Připomněla rovněž závěr nalézacího soudu, že pokud se některý z obviněných nedoznal k dílčímu skutku, byl usvědčován případným doznáním dalšího obžalovaného a ostatními, zejména listinnými důkazy. Na jednotlivé pasáže odů vodnění jeho rozsudku plně odkázala s tím, že pokud nevyhověl návrhu obhajoby na výslech dalších svědků, jednalo se o svědky nadbytečné.

20. Následně uvedla, že skutek, jehož se obviněný R. G. a jeho dva společníci J. B. a R. B. dopustili, byl přiléhavě právně kvalifikován. K uložen ému trestu zdůraznila, že soudy přihlédly ke všem relevantním skutečnostem podle zásad o ukládání trestů. Obviněnému byl ukládán trest v sazbě od dvou do osmi let odnětí svobody, přičemž soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Žádný z alternativních trestů by ve věci nebyl účelný, uložený trest v sobě spojuje moment trestní represe a prevence ve vztahu k pachateli, i moment výchovného působení na ostatní členy společnosti. Dodala, že ke kompenzaci mimořádné délky řízení může sloužit institut mimořádné ho snížení trestu odnětí svobody, subsidiárně pak zadostiučinění za nemajetkovou újmu, nicméně trest uložený obviněnému je trestem mírným, který v sobě zcela kompenzuje delší dobu trvající řízení, které navíc nebylo způsobeno nečinností soudů, ale dalšími vlivy jako např. obstrukcemi některých obžalovaný ch, omluvami svědků, rozsáhlostí trestní věci, hlášenými bombovými útoky aj.

21. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státn í zástupkyně konstatovala, že obviněný opakovaně usiloval o odročení veřejného zasedání před odvolacím soudem a jeho žádostem tento soud opakovaně vyhovoval. Za tímto účelem předkládal lékařské zprávy, jimiž potvrzoval nemožnost účasti u veřejného zasedání z psychických důvodů. Žádná z těchto zpráv však neobsahovala konkrétní údaj, že není schopen se jej pro duševní a somatický stav účastnit. Přestože jeho zdravotní problémy mají být dlouhodobé, byl schopen se zúčastnit hlavního líčení a aktivně se v něm hájit, přitom účast u veřejného zasedání je mnohem méně časově náročná a psychicky zatěžující. Obviněnému tak byla dána ř ada příležitostí účastnit se veřejného zasedání. Poté, co je však nebylo možno dlouhodobě nařídit a stav obviněného byl konzultován s odborníky, odvolací soud podle státní zástupkyně správně usoudil, že ze strany obviněného se jedná o obstrukce, a výslovně mu sdělil, že na jeho účasti u veřejného zasedání netrvá, a pouze ho o jeho konání vyrozuměl.

22. Státní zástupkyně pak shrnula, že podané dovolání s uplatněnými dů vody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. je jako celek zjevně neopodstatněné a že nový dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl podán mimo zákonnou lhůtu. Navíc není z dovolání zřejmé, proč by měl odvolací soud po zamítnutí námitky podjatosti zjišťovat, zda obviněný opět nenapadne složení senátu 13 To další námitkou podjatosti, případně z jakého dů vodu by se mělo jednat o delegaci podle § 25 tr. ř.

23. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveř ejném zasedání dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III.

24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávně nou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

25. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 13 To 400/2018, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určené m týmž zákonným ustanovením. Uvedené však neplatí pro doplnění dovolání. Podle § 265f odst. 2 tr. ř. lze rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V souvislosti s tím je zapotřebí zdůraznit, že konec této lhůty připadl na den 1. 7. 2019, neboť obhájkyni obviněného bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dne 15. 4. 2019 a obviněnému dne 29. 4. 2019. Zmíněné doplnění dovolání podal obviněný dne 8. 7. 2019, tj. až po uplynutí lhůty k podání dovolání. Ke skutečnostem uvedeným v tomto doplnění dovolání tak nebylo možno vůbec přihlížet.

26. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v pří padech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedán í v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajiště na, a došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dá le jen „Listina“), v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces.

28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v pří padech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiné m nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právn ě kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího

rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjá dřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

29. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem první ho stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo dovolatele dosáhnout př ezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

30. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonné mu vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

IV.

31. Obviněný ve svém podání k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 pí sm. d) tr. ř. namítl, že mu soudem nebylo umožněno zúčastnit se veřejného zasedání konaného o odvolání, neboť soud přes jeho řádnou omluvu nezákonně konal veřejné zasedání bez jeho přítomnosti, přestože věděl, že se chce jednání zúčastnit. Tato námitka je ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu formálně prá vně relevantní. Z hlediska obsahového jí však nebylo možno přisvědčit, a to z následujících důvodů.

32. Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněné ho mj. ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., neboť jde prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska citovaného dovolacího důvodu může být nezbytná dále tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačn ě najevo, že v nepřítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat. Konečně, s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny, je tř eba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepří tomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brán í zúčastnit se veřejného zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26/2004, pod č. T 621 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu / C. H. Beck, svazku 26/2004).

33. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny, jak bylo již výše naznačeno, v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je v procesním smyslu speciální pro řízení u odvolacího soudu, a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Logický výklad (argumentum a contrario) shora citovaného ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. vede k závěru, že není-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu, lze veřejné zasedání odvolacího soudu zásadně konat v jeho nepřítomnosti.

34. Z dikce ustanovení § 263 tr. ř. dále plyne, že s citovanou výjimkou jím nejsou podmínky přípravy veřejného zasedání o odvolání odchylně stanoveny, a proto se použije obecné ustanovení § 233 tr. ř.

35. Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány, vyrozumí též obhájce, popří padě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.

36. Obviněný se k veřejnému zasedání o odvolání předvolává tehdy, jestliže je jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání nutná, tedy zejména v případech, kdy odvolací soud považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, případně o vyjádření k odvolání jiné procesní strany. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedán í odvolacího soudu nutná není, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět nebo jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena.

37. Lze tedy konstatovat (viz též přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04), že současná právní úprava obsažená v ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. umožňuje, aby obviněný byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn (nevyžaduje se vždy předvolání), přičemž za dodržení této podmínky a se zřetelem ke skutečnostem uvedeným v souvislosti s ustanovení m § 263 odst. 4 tr. ř. je možné konat veřejné zasedání bez přítomnosti obviněné ho (§ 234 tr. ř.).

38. Pokud byl obviněný odvolacím soudem o veřejném zasedání ve smyslu § 233 odst. 1 tr. ř. pouze vyrozuměn, dává soud najevo, že nepovažuje přítomnost obviněného při veřejném zasedání za nutnou a uvažuje i s alternativou konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Jestliže se obviněný v tomto případě k veřejnému zasedání nedostaví a svou neúčast řádně neomluví, pak nelze mít za to, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002).

39. V posuzované věci se odvolací soud otázkou konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného zodpovědně, důsledně a řádně zabýval, přičemž svůj postup podrobně vyložil v odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz body 9. až 16.), na něž tak lze v podrobnostech odkázat. Nejvyšší soud v daných souvislostech vyzdvihuje následující skutečnosti.

40. V prvé řadě lze konstatovat, že již k prvému veřejnému zasedání odvolací soud obviněného toliko vyrozumíval, čímž dal zřetelně najevo, že nepovažuje jeho přítomnost u odvolacího řízení za nezbytnou a uvažuje i s alternativou konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Obviněný v odvolacím řízení opakovaně žádal o odročení veřejného zasedání, přičemž své žá dosti odůvodňoval nepříznivým zdravotním stavem – psychickými potížemi. Soud druhého stupně jeho žádostem opakovaně vyhověl. Za účelem řádného a včasného projednání věci a s tím spojenému zjištění úplných informací o aktuálním zdravotním stavu obviněného odvolací soud opakovaně kontaktoval jeho ošetřující lékaře (psychiatry), vůči čemuž se obviněný ohradil námitkou podjatosti. Teprve poté, co příslušný senát krajského soudu námitku podjatosti, kterou obviněný osobně přednesl u veřejného zasedání dne 4. 12. 2018, zamítl, počal obviněný upadat do spavého stavu, a veřejné zasedání bylo po konsultaci s ošetřující psychiatričkou odročeno na 18. 12. 2018. Obviněný byl prostřednictvím jeho družky upozorněn, aby plánované účasti na dalším veřejném zasedání přizpůsobil svou medikaci. Tohoto dne se obviněný k veřejnému zasedání nedostavil, neboť mě l utrpět nespecifikovaný úraz při pádu ze schodů a měl být hospitalizován ve zdravotnickém zařízení. Odvolací soud proto veřejné zasedání ve vztahu k obviněnému nekonal (vyloučil jeho věc k samostatnému řízení) a následně je nařídil na den 26. 3. 2019, s tím že obviněného o jeho konání opět pouze vyrozuměl.

41. Následně, dne 13. 3. 2019, obviněný požádal o odročení i tohoto veřejného zasedání z důvodu neuspokojivého zdravotního stavu a přiložil zprávu ošetřující lékařky psychiatričky ze dne 7. 3. 2019, která mimo jiné uvedla, že obviněný je na hranici hospitalizace, nicméně že podporuje, aby trestní řízení proběhlo bez jeho přítomnosti. Navzdory tomu obviněný v žádosti sdělil, že na své osobní účasti trvá a navrhl na svou osobu zpracování znaleckého posudku. Odvolací soud proto kontaktoval opakovaně lékařku za účelem zjištění podrobněj ších informací o zdravotním stavu obviněného.

Tato mimo jiné sdělila, že odezně ní masivní úzkosti napomůže ukončení trestního řízení, resp. vědomost o jeho vý sledku. Krajský soud pak po vyhodnocení zpráv lékařky dospěl k závěru, že ani znalecké zkoumání by nepřineslo hmatatelné výsledky stran možnosti účasti obviněného u veřejného zasedání, žádosti obviněného nevyhověl a zdůraznil, že na osobní účasti obviněného u veřejného zasedání netrvá, zvláště je-li po celou dobu řízení zastoupen obhájkyní obeznámenou s průběhem trestní věci. Odvolací soud přitom vzal v úvahu i závěry znaleckého zkoumání obviněného v roce 2013, kdy ten pobýval ve vazbě a jeho projevy byly nápadně podobné, jak těm, které presentoval u veřejného zasedání dne 4.

12. 2018, tak těm, které popisovala oš etřující lékařka L. J. Obviněný přesto opětovně požádal dne 22. 3. 2019 o odroč ení veřejného zasedání. Odvolací soud však ani této žádosti nevyhověl a sdělil, že netrvá na účasti obviněného u jednání.

42. Z výše uvedeného je patrno, že odvolací soud se snažil obviněnému vyhovět, když veřejné zasedání opakovaně odročil, a to v době od října 2018 do dne 26. 3. 2019. Obviněnému poskytl možnost se jednání zúčastnit, pokud by tak skutečně chtěl učinit. V daných souvislostech je přitom namístě uvést závěr odvolacího soudu vycházející z pečlivého hodnocení relevantních okolností, že neuvěřil absolutní neschopnosti obviněného zúčastnit se veřejného zasedání, a to mimo jiné se zřetelem na jeho vystupování jak před okresním soudem, tak u veřejného zasedání dne 4. 12. 2018, kdy do okamžiku zamítnutí vznesení námitky podjatosti obviněný vystupoval bystře a byl nepochybně schopen formulovat svou obhajobu. Od věci rovněž není správná argumentace odvolacího soudu, že projednání věci před dovolacím soudem je nepochybně méně časově a argumentačně náročné, než projednání věci u soudu nalézacího v hlavním líčení. Přitom obviněný se hlavních líčení před soudem prvního stupně aktivně účastnil a ve věci se obsáhle hájil navzdory tomu, že jeho zdravotní problémy mají být dlouhodobé. Je tedy zřejmé, že odvolací soud oprávněně neshledal důvody, které by měly obviněnému skutečně znemožnit účast u veřejného zasedání. V neposlední řadě pak je zapotřebí vyzdvihnout a zdůraznit, že obviněný byl při veřejném zasedání odvolacího soudu zastoupen svou obhájkyní a že při tomto jednání nebyly prováděny žádné důkazy k meritu věci (jednání se omezilo na podání zprá vy o stavu věci, přednesy opravných prostředků a závěrečné návrhy). Z tohoto hlediska pak lze konstatovat, že provedením zmíněného veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nedošlo k takovému zásahu do jeho práv, který by měl za následek, že řízení jako celek pozbylo rysů spravedlivého procesu.

43. Vzhledem k rozvedeným skutečnostem je třeba konstatovat, že v odvolacím řízení konaném v této věci nedošlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

44. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil řadu námitek podrobně uvedených v rekapitulaci jeho podání, které však směřují výlučně do oblasti skutkové, procesní, neboť obviněný jimi soudům obou stupňů vytýká neúplnost důkazního řízení, nesprávné hodnocení důkazů, a vadná skutková zjištění s tím, že je dán extrémní rozpor mezi jejich skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. V návaznosti na to pak dospívá k závěru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Právě a pouze z uvedených skutkových, resp. procesních výhrad, vyvozuje závěr o naplnění jím uplatněného výše uvedeného dovolacího důvodu.

45. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry učiněnými soudy po zhodnocení provedených důkazů a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávn é hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností (neuplatňuje žá dné hmotně právní argumenty). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný ) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.

46. Jak již shora naznačeno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak můž e učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor (nesoulad). O ten se jedná tehdy, když skutková zjišt ění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení , když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených dů kazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémněj ší excesy (viz přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další).

47. V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižší ch stupňů není podle Nejvyššího soudu extrémní rozpor (nesoulad) dán. Lze přitom dodat, že námitky obviněného jsou s výjimkou výhrad vůči znaleckému posudku k ceně vozidel zcela obecné, a že těmito námitkami existenci tzv. extré mního nesouladu nijak nedoložil a neosvědčil. Je na místě zde připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015, v němž vyslovil, že úlohou dovolacího soudu není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání.

48. K námitce vytýkající neprovedení určitých důkazů je možné (stručně) poznamenat, že vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odů vodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasň ovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).

52. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že soudy nižších stupňů dostatečně vyložily své hodnotící úvahy a že mezi jejich skutkovými zjiš těními na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad (rozpor) ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učině nými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

53. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ú stavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostř edky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení př ed soudy nižších stupňů. Odkázat je možno i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. Dovolací soud není oprávněn hodnotit tytéž důkazy odlišně od soudů nižších stupňů a nemůže ani vycházet z jiných skutkových zjištění.

54. Nad rámec výše uvedeného považoval Nejvyšší soud za vhodné se stručn ě vyjádřit k námitce obviněného, jíž se snažil zpochybnit výši škody jakožto znaku trestného činu, kterou považoval za stanovenou nikoli objektivním způ sobem. Tato námitka by se mohla jevit námitkou hmotně právní, avšak není tomu tak, neboť obviněný ji založil na výhradách vůči znaleckému posudku, jímž znalec Bc. Pýcha ocenil odcizená motorová vozidla. Není jí možno přisvědčit ani z hlediska obsahového, a to z následujících důvodů.

55. Obviněný rozporoval, že znalec se při vypracování znaleckého posudku nezabýval faktickým stavem konkrétního vozidla, nepřezkoumával jeho vady, opotř ebení či to, zda bylo havarováno, a vycházel z bazarových prodejních cen vozidel, a pokud při hlavním líčení vyšlo najevo, že některé vozidlo bylo poš kozené, havarované, opravované či více opotřebené, tyto skutečnosti se již do znaleckého posudku nepromítly. Z provedeného dokazování vyplývá, že znalec se při hodnocení odcizených vozidel opřel o bazarové ceny srovnatelných vozidel. Tento postup je nutno shledat správným. Předně je třeba konstatovat, že znalec nemohl podat znalecký posudek na základě fyzického ohledání vozidel, jelikož ta z pochopitelných důvodů (o nichž se mimo jiné zmiňuje obv. R. B.) již nebyla k dispozici. Co se týče námitky jejich poškození, havarovanosti, opravy či větší ho opotřebení, je třeba poukázat na odůvodnění soudu druhého stupně na str. 5 v odstavci 19., kde připomenul, že znalec stanovoval obvyklou cenu vozidel na trhu, a to v souladu se znaleckým standardem. Přiléhavě také argumentoval skutečností, že ve věci bylo zpracováno rovněž odborné vyjádření obchodní společnosti A. M., které stanovilo cenu vyšší. Soud prvního stupně přitom vychá zel při řešení nastolené otázky ve prospěch obviněného (resp. obviněných) z ceny nižší. Nelze pak také opomenout, že odcizená vozidla byla vozidly plně funkčními a lze důvodně vyloučit představu, že by byla v podstatnější míře (zásadním způsobem ovlivňujícím jejich cenu) neopravenými poškozenými či dokonce havarovanými.

56. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových záv ěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní vš echny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

57. K námitce obviněného, podle níž mu byl uložen nepřiměřený trest, je třeba připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírn ého trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolací ho důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)

58. Vzhledem k uvedenému nelze námitku obviněného směřující proti výroku o trestu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Nad tento rámec lze dodat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a že soudy obou stupňů při ukládání trestu s dostatečnou pečlivostí hodnotily v mezích zákonných kritérií relevantní okolnosti, a to včetně celkové délky trestního řízení a jejích důvodů.

59. Vzhledem ke skutečnosti, že ve vztahu k převážné části námitek přicházelo v úvahu dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a pouze ve vztahu k dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byla argumentace obviněného shledána právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněná, muselo být dovolání obviněného jako celek odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

60. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby bylo rozhodnuto o odložení vý konu napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli ná vrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odložení výkonu rozhodnutí (takové konkrétní okolnosti vyplývající z podaného dovolání nebo z obsahu spisu, které by vyvolávaly opodstatněné pochybnosti o vhodnosti výkonu rozhodnutí) neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. 2. 2020

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu