6 Tdo 141/2025-254
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 44 To 342/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 49/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. 5 T 49/2024, uznal obviněného V. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně) dne 2. 2. 2024 přibližně v 15:00 hodin v blízkosti domu č. XY v ulici XY, Praha XY, po předchozí slovní rozepři napadl poškozenou J. J., nar. XY, která seděla ve svém vozidle, s nímž na daném místě zastavila, neboť do vozovky vběhl pes obviněného. Úderem pěsti levé ruky do nosu poškozené způsobil zlomeninu nosních kostí s posunem úlomků a povrchní tržně zhmožděnou ranku na nose. Poranění si vyžádala lékařské ošetření a poškozenou omezovala v obvyklém způsobu života po dobu přibližně tří týdnů. Uvedeného jednání se dopustil navzdory tomu, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 7. 2022, sp. zn. 3 T 34/2022, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 44 To 248/2022, odsouzen mj. pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
2. Za to mu byl uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
3. K odvolání státní zástupkyně do výroku o trestu v neprospěch obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 44 To 342/2024, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a nově obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Namítl, že odvolací soud nereflektoval jeho argumentaci učiněnou v rámci vyjádření k odvolání státní zástupkyně. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a neodůvodněné, zejména s ohledem na jeho postoj, absenci následku a jeho bezúhonný život. Odvolací soud zcela pominul jeho osobní poměry, včetně starosti o nemocnou matku a očekávání rodiny a zkreslil a zlehčil polehčující okolnosti, ke kterým přihlédl soud prvního stupně. Obviněný namítá, že napadené rozhodnutí sledovalo ryze represivní funkci trestu bez řádného odůvodnění. Odvolací soud nezohlednil výchovnou stránku uloženého trestu, kterou správně reflektoval soud prvního stupně. Odvolací soud nevzal v úvahu, že po incidentu obviněný na místě setrval a že se plně doznal. Výkon trestu obviněnému znemožní legální příjem a zadluží ho. V odůvodnění napadeného rozhodnutí absentuje vypořádání se s jeho námitkami. V závěru dovolání obviněný ještě bez dalšího konstatoval, že mezi skutkovými a právními závěry v rozhodnutí odvolacího soudu co do rozhodnutí o výroku o vině existuje extrémní rozpor, neboť se jedná o situaci, kdy rozhodná skutková zjištění, na základě kterých jsou učiněny právní závěry odvolacího soudu, nemají podklad v provedených důkazech. Obviněný proto namítá tento extrémní nesoulad. Uložený trest je podle něj v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že je nepřípustné v části směřující proti výroku o vině, neboť odvolání státní zástupkyně bylo zaměřeno pouze proti výroku o trestu. Námitky obviněného směřující proti výroku o trestu jsou sice přípustné, avšak nelze je podřadit pod žádné dovolací důvody. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze úspěšně uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., což obviněný učinil, nicméně tento dovolací důvod reaguje pouze na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, což není případ obviněného. Výrok o trestu lze napadnout také s odkazem na dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud je namítáno jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Šlo by o pochybení ohledně uložení souhrnného nebo úhrnného trestu, popř. společného trestu za pokračování v trestném činu. Obviněný však žádnou z těchto eventualit nevytkl. Podle státního zástupce nelze v dovolacím řízení relevantně uplatnit námitku založenou na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu mimo zcela výjimečných případů trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však trest odnětí svobody uložený dovolateli a spojený s přímým výkonem ve věznici rozhodně není. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
6. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.
7. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Zjistil, že odvolání podala ve věci pouze státní zástupkyně do výroku o trestu v neprospěch obviněného. Nešlo o situaci, kdy by byl odvolací soud povinen přezkoumávat výrok o vině postupem podle § 254 odst. 2 tr. ř. Dovolání do výroku o vině tak nebylo v posuzovaném případě přípustné. Obviněný rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadl, výslovně nevymezil. Většina jeho námitek směřuje do výroku o trestu, v závěru však uvedl zcela nekonkrétní formulaci týkající se skutkových zjištění tvořících podklad výroku o vině. Je proto třeba pro úplnost konstatovat, že v rozsahu výroku o vině dovolání není přípustné, neboť podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Pokud tedy v odvolacím řízení z podnětu státní zástupkyně Městský soud v Praze přezkoumal pouze výrok o trestu z rozsudku obvodního soudu (a nebyl povinen výrok o vině přezkoumat z jiných důvodů), nemůže se stát výrok o vině dovolatele předmětem přezkumu dovolacího soudu. Ohledně výroku o trestu je dovolání přípustné ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
8. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
9. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
10. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze namítat, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
IV. Důvodnost dovolání
11. Konkrétní námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. neodpovídají.
12. Obecně platí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr? ř. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové pochybení však dovolatel nevytýkal.
13. Nevytkl ani, že by se jednalo o trestněprávní sankci mimo zákonnou trestní sazbu či nepřípustný druh trestu. Trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců je totiž druhem trestu, který zákon v ustanovení § 146 odst. 1 tr. zákoníku výslovně připouští. Jedná se přitom o trest v trvání osmi měsíců, tedy uložený pouze mírně nad dolní hranicí trestní sazby, která v daném případě činí šest měsíců až tři léta. Podstata námitek dovolatele spočívala v dovolávání se pouze většího zohlednění a favorizace jím prezentovaných polehčujících okolností (doznání, lítost, osobní poměry – péče o nemocnou matku a nově založenou rodinu, výchovná stránka trestu), což mělo vést k závěru, že trest odnětí svobody v nepodmíněné formě je „zcela nepřiměřený“. Jde tedy primárně o zpochybnění procesu posouzení přiměřenosti trestní sankce soudy nižších stupňů ve smyslu § 38 až § 42 tr. zákoníku, který, jak je výše uvedeno, nemůže být podřazován pod žádný z dovolacích důvodů a rovněž nepodléhá přezkumu Nejvyššího soudu v dovolacím řízení. Polemikou o relevanci té které polehčující či přitěžující okolnosti se proto nebylo možno zabývat.
14. Zásah dovolacího soudu do výroku o trestu nad rámec výše citovaných dovolacích důvodů by přicházel v úvahu pouze výjimečně, a to, pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, aj.).
Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv.
Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného.
O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV.
ÚS 2947/17). O takovou situaci se ale v posuzované věci také nejedná.
15. Uložení trestu odnětí svobody mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby nelze jistě již z povahy věci považovat za nepřiměřeně přísné. Také odůvodnění výroku o trestu odvolacím soudem je zcela dostačující, komplexní, vyvážené, věnuje se všem zákonným hlediskům, která bylo zapotřebí při úvaze o uložení trestu zohlednit, a ani v náznaku nelze hovořit o jeho nepřezkoumatelnosti, jak namítá obviněný. V podrobnostech je možno odkázat na body 5. a 6. napadeného rozsudku. V bodě 7. se pak odvolací soud zabýval výslovně a věcně zcela správně otázkou, proč je v daném případě uložení alternativního trestu nedostatečné. Poukázal zejména na to, že obviněný poškozenou napadl zcela bezdůvodně, aniž by jej jakkoli ohrozila, naopak to byl on, kdo nechal svého psa volně pobíhat a zapříčinil celou situaci. Jakožto osoba mnohokrát trestaná, z toho již několikrát za tutéž trestnou činnost, si musel být vědom protiprávnosti svého jednání (skutku se navíc dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení pro typově stejnou trestnou činnost). Nejvyšší soud doplňuje, že dovolatel je osobou od roku 1996 šestnáctkrát odsouzenou pro různorodou, majetkovou i násilnou trestnou činnost, z toho od roku 2012 byl (vyjma projednávané věci) již třikrát odsouzen shodně pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 a výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Prvé takové odsouzení (Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 113/2012) zahrnovalo uložení a následný výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, v dalších dvou věcech mu byl ukládán trest odnětí svobody podmíněný. Podle posledního ze zmíněných odsouzení (věc vedená u téhož soudu pod sp. zn. 3 T 34/2022) obviněný fyzicky napadl poškozeného v restauraci opakovanými údery pěstí do obličeje a jeho odhozením, čímž mu způsobil zlomeninu žebra a omezení v obvyklém způsobu života po dobu 3-4 týdnů. Poté, co se poškozeného zastaly jiné osoby, i tyto ohrožoval teleskopickým obuškem. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu třiceti šesti měsíců za současného vyslovení dohledu. Zkušební doba plyne obviněnému až do 26. 9. 2025. Zcela důvodně bylo důrazně poukázáno na spáchání projednávaného činu v uvedené zkušební době, na recidivu obviněného na úseku páchání násilné trestné činnosti a v návaznosti na to bylo důsledně (i při zohlednění polehčujících okolností, pokud je bylo možno obviněnému přiznat) odvolacím soudem posouzeno, zda stále přichází v úvahu trest odnětí svobody v jiné než nepodmíněné formě. Pokud danou otázku vyhodnotil zcela v souladu s § 55 odst. 2 tr. zákoníku negativně (neboť ač horní hranice trestní sazby nepřevyšuje pět let, vzhledem k osobě dovolatele by uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody zjevně nevedlo k tomu, aby vedl řádný život), nelze takovému závěru ničeho vytknout. Proto i podle názoru Nejvyššího soudu odvolací soud správně uzavřel, že uložení pouze alternativního nebo výchovného trestu by v případě obviněného nemohlo být postačující.
V. Způsob rozhodnutí
16. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že dovolatelem vznesené námitky uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. nelze podřadit. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 3. 2025
Mgr. Pavel Göth předseda senátu