6 Tdo 197/2024

6 Tdo 197/2024-2452

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2024 o dovolání, které podal obviněný Jiří Beránek, trvale bytem Ostrava-Poruba, Klimkovická 55/28, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2023, č. j. 4 To 253/2022-2334, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 29/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2022, č. j. 5 T 29/2019-2226, byl obviněný Jiří Beránek (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že ad I.

1) v Ostravě dne 21. 10. 2016 jako jediný jednatel společnosti Agnus Solutions s.r.o., IČ: 03104303, se sídlem Kubelíkova 1224, 130 00 Praha, v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, uzavřel s Úřadem práce České republiky Dohodu o zřízení chráněného pracovního místa a poskytnutí příspěvku č. OTA-P-2/2016, ve které nepravdivě uvedl, v projektovém záměru dohody, informace o předpokládané pracovní činnosti, ač věděl, že deklarovaná pracovní činnost nikdy vykonávána nebude a deklarovaná pracovní místa nevzniknou, na základě které byl společnosti Agnus Solutions s.r.o., poskytnut finanční příspěvek v celkové výši 1 060 000,00 Kč na vybavení pracoviště Ostrava, XY XY, a to finanční částka 720 000,00 Kč pro pozici pomocný skladník na pořízení: nákladní plošiny, pracovního stolu, židlí zpevněné skladovací regály, paletový vozík obyčejný, palety, PC sestava, tiskárna na nalepovací etikety, řezačka papíru, ruční tiskárna štítků, zavírač kartonů, odvíječ pásky, router+switch+kabeláž, finanční částka 220 000,00 Kč pro pozici pomocný pracovník v administrativě na pořízení: kancelářský kontejner, finanční částka 120 000,00 Kč pro pozici doručovatel balíků – závozník na pořízení: rychloinstalační chladící velkobox do automobilu, kdy takto poskytnutá finanční částka byla dne 07.

11. 2016 převedena na bankovní účet společnosti Agnus Solutions s.r.o. XY, následně, ač věděl, že deklarované zboží nebude dodáno a využíváno dle uzavřené dohody, čerpání předmětného příspěvku doložil:

a) pro pozici pomocný skladník dne 2. 1. 2017:

- zálohovou fakturou č. Z26001 ze dne 3. 12. 2016 vystavenou dodavatelem HELBORO spol. s r. o., na nůžkovou zvedací plošinu, nosnost min. 0,5 t, zdvih. min 3,9 m s rozměrem stolu 1,4x1 m včetně stavebních úprav dle objednávky č. AS03122016-1/B, v ceně celkem 363 000,00 Kč, - zálohovou fakturou č. Z201620003 ze dne 7. 11. 2016 vystavenou dodavatelem ROMAN HAVRDA, na pracovní stůl na míru – administrativa za 10 000,00 Kč, pracovní stůl na míru (2 ks) za 16 000,00 Kč, židle (8 ks) za 16 000,00 Kč, celkem v ceně (včetně DPH) ve výši 50 820,00 Kč, a pokladním dokladem ze dne 7. 11. 2016 o zaplacení předmětné částky 50 820,00 Kč, - zálohovou fakturu č. Z201620004 ze dne 8. 11. 2016 vystavenou dodavatelem ROMAN HAVRDA, na regály na míru dle objednávky č. AS07112016-3/B, v ceně celkem 261 360,00 Kč, pokladním dokladem ze dne 8. 11. 2016 o zaplacení předmětné částky 261 360,00 Kč,

- zálohovou fakturu č. 201602001 ze dne 14. 12. 2016 vystavenou dodavatelem MP&C s.r.o., na 1. standardní paletový vozík na Euro palety, tandem nájezdové kolo, šířka 540 mm, délka vidlice 1150 mm, 2. nízkozdvižný elektrický vozík na Euro palety, nosnost 1500 kg, el. pojezd a zdvih, integrovaná nabíječka, v ceně celkem (včetně DPH) 114 950,00 Kč,

- zálohovou fakturou č. 201602004 ze dne 18.12.2016, vystavenou dodavatelem MP&C s.r.o., na standardní paletový vozík na Euro palety, tandem nájezdové kolo, šířka 540 mm, délka vidlice 1150 mm, v ceně celkem (včetně DPH) 18 150,00 Kč,

- zálohovou fakturou č. Z201620005 ze dne 09. 11. 2016, vystavenou dodatelem OSVČ Romanem Havrdou, na palety dle objednávky č. ASO7112016-4/B ze dne 07. 11. 2016, v ceně celkem (včetně DPH) 24 200,00 Kč, pokladním dokladem ze dne 9. 11. 2016 o zaplacení předmětné částky 24 200,00 Kč, - fakturou č. 201601023 ze dne 28. 12. 2016, vystavenou dodavatelem MP&C s.r.o., na PC sestavu LYNX AMD A4-6300, 3.7 GHz, 4GB RAM, monitor AOC, klávesnice + myš zn. Trust, v ceně celkem (včetně DPH) 91 960,00 Kč, - fakturou č. 2016002003 ze dne 2.

12. 2016, vystavenou dodavatelem MP&C s.r.o., na termotransferovou tiskárnu FX400a, ruční tiskárnu štítku Brother QL (62mm, termo), v ceně celkem (včetně DPH) 46 585,00 Kč, - fakturou č. 160104494 ze dne 28. 12. 2016, vystavenou dodavatelem B. L., na 2101973 pákovou řezačku REXEL ClassicCut CL410, v ceně celkem 4 338,00 Kč, - fakturou č. 201601025 ze dne 28. 12. 2016, vystavenou dodavatelem MP&C s.r.o. na ruční odvíječ pásky, vč. náplně (3 ks), v ceně celkem (včetně DPH) 726,00 Kč,

- fakturou č. 201602005 ze dne 23. 12. 2016, vystavenou dodavatelem MP&C s.r.o. na Wi-Fi router TP-LINK TL-WR1043ND (1 ks), síťový switch TP-LINK TL-SG108 (1 ks), strukturovaná kabeláž – dodávky vč. montáže, v ceně celkem (včetně DPH) 4 840,00 Kč, pokladním dokladem ze dne 23. 12. 2016 o zaplacení předmětné částky 4 840,00 Kč,

b) pro pozici pomocný pracovník v administrativě dne 2. 1. 2017: - zálohovou fakturou č. 31116523 ze dne 5. 12. 2016, vystavenou dodavatelem KOVOMONT Lindovský s.r.o. na sestavu kancelářského kontejneru (1 ks), v ceně celkem (včetně DPH) 278 300,00 Kč,

c) pro pozici doručovatel balíků – závozník dne 2. 1. 2017: - zálohovou fakturu č. VZ1601 ze dne 16. 12. 2016, vystavenou dodavatelem LPB trade, s.r.o., na rychloinstalační chladicí box THERMOKING Cold Cube, rozměrové přizpůsobení užitkovému vozu Dacia Dokker, v ceně celkem 217 800,00 Kč, poskytnutý příspěvek nevrátil, čímž způsobil poskytovateli dotace Českému státu zastoupenému Úřadem práce České republiky, pobočka Ostrava, škodu ve výši 1 060 000,00 Kč, 2) v XY dne 4. 11. 2016 jako jediný jednatel společnosti Agnus Solutions s.r.o., IČ: 03104303, se sídlem Kubelíkova 1224, 130 00 Praha, v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, uzavřel s Úřadem práce České republiky Dohodu o zřízení chráněného pracovního místa a poskytnutí příspěvku č. KAA-P-4/2016, ve které nepravdivě uvedl, v projektovém záměru dohody, informace o předpokládané pracovní činnosti, ač věděl, že deklarovaná pracovní činnost nikdy vykonávána nebude a deklarovaná chráněná pracovní místa nevzniknou, na základě které mu byl poskytnut finanční příspěvek v celkové výši 588 000,00 Kč na vybavení pracoviště XY XY, XY, XY, a to finanční částka 588 000,00 Kč pro pozice pomocných pracovníků ve výrobě, na pořízení: formátovací pily, olepovačky hran, dílenských stolů (5), kotoučové brusky včetně nástavců, židlí (5), balícího stroje, kdy takto poskytnutá finanční částka byla dne 4. 11. 2016 převedena na bankovní účet společnosti Agnus Solutions s.r.o., č. XY, následně ač věděl, že deklarované zboží nebude dodáno a využíváno dle uzavřené dohody, čerpání předmětného příspěvku doložil dne 29. 12. 2016: - fakturou č. 201601022 ze dne 28. 12. 2016 vystavenou dodavatelem společností MP&C s.r.o. k nákupu formátovací pily MINIMAX S 300 W, v ceně 350 900,00 Kč, - zálohovou fakturou č. 201602002 ze dne 27. 12. 2016 vystavenou dodatelem MP&C s.r.o. k nákupu Olepovačky hran Holzman model 115 P, v ceně 205 700,00 Kč, - daňovým dokladem č. 201620002 ze dne 7. 11. 2016 vystaveným dodavatelem OSVČ Roman HAVRDA, IČ: 42896347, k nákupu pracovních dílenských stolů (5 ks), židlí (5 ks), v ceně celkem 72 600,00 Kč, a pokladním dokladem ze dne 7. 11. 2016 o zaplacení předmětné částky 72 600,00 Kč, - fakturou č. 201601024 ze dne 28. 12. 2016 vystavenou dodavatelem společností MP&C s.r.o. k nákupu kotoučové brusky včetně nástavců, v ceně 9 680,00 Kč – zálohovou fakturu č. VZ16018 ze dne 2. 12. 2016 vystavenou dodavatelem společností LPB trade, s.r.o., k nákupu poloautomatického balícího stroje typ ZWP 0 – paletový, v ceně 72 600,00 Kč, poskytnutý příspěvek nevrátil, čímž způsobil poskytovateli příspěvku Českému státu zastoupenému Úřadem práce České republiky, Krajskou pobočku Ostravě, škodu ve výši 588 000,00 Kč,

3) v XY dne 31. 1. 2017 jako jediný jednatel společnosti Agnus Solutions s.r.o., IČ: 03104303, se sídlem Kubelíkova 1224, 130 00 Praha, v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, zažádal ač věděl, že deklarovaná pracovní činnost uvedená v dohodách nikdy vykonávána nebude, Úřad práce České republiky, Krajská pobočka pro hlavní město Praha, o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě a jeho zvýšení v souladu s ustanovením § 78 odst. 4 a 5 zákona č. 435/2004 Sb., a to za čtvrté čtvrtletí roku 2016, na zaměstnance pracující na chráněných pracovních místech vyplývajících ze shora uvedených dohod č. OTA-P-2/2016 a č. KAA-P-4/2016, který byl na základě rozhodnutí č. j.: ABA-T-380/2017 ze dne 15.

3. 2017 ve výši 80 301,00 Kč dne 27. 3. 2017 vyplacen na účet č. XY, poskytnutý příspěvek nevrátil, čímž poskytovateli příspěvku Českému státu zastoupenému Úřadem práce České republiky, Krajské pobočce pro hlavní město Praha, škodu ve výši 80 301,00 Kč, ad II. 4) v Ostravě dne 28. 6. 2017 jako jednatel společnosti Agnus Solutions s.r.o., IČ: 03104303, se sídlem Kubelíkova 1224, 130 00 Praha, při sjednávání Smlouvy o úvěru č. 787/0083 se společností KCP Invest, a.s., na základě které byl poskytnut neúčelový úvěr ve výši 800 000,00 Kč, kdy částka ve výši 746 000,00 Kč byla dne 30.

6. 2017 převedena na účet č. XY (Agnus Solutions s.r.o.) a částka ve výši 54 000,00 Kč byla započtena (dle Návrhu dohody o započtení pohledávek ze dne 28. 6. 2017), uvedl nepravdivé údaje a zamlčel informace o skutečné hodnotě a fyzické existenci movitých věcí, které tvoří zajištění úvěru, které měly zásadní vliv na rozhodnutí o poskytnutí předmětného úvěru, které doložil účelově vystavenou zálohovou fakturou č. 2016002003 ze dne 2. 12. 2016, vystavenou dodavatelem MP&C s.r.o., na termotransférovou tiskárnu FX400e, dvě ruční tiskárny štítků Brother QL (62mm, termo), v ceně celkem 46 585,00 Kč, nepravdivou fakturou č. 201601022 ze dne 28.

12. 2016 vystavenou dodavatelem společností MP&C s.r.o, k nákupu formátovací pily MINIMAX S 300 W, v ceně 350 900,00 Kč, účelově vystavenou zálohovou fakturou č. 201602004 ze dne 18. 12. 2016, vystavené dodavatelem MP&C s.r.o. na standardní paletový vozík na Euro palety, tandem nájezdové kolo, šířka 540 mm, délka vidlice 1150 mm, v ceně celkem 18 150,00 Kč, účelově vystavenou zálohovou fakturou č. 2016022001 ze dne 14. 12. 2016 vystavenou dodavatelem MP&C s.r.o. na standardní paletový vozík na europalety, tandem nájezdové kolo, šířka 540 mm, délka vidlice 1150 mm, nízkozdvižný elektrický vozík na europalety, nosnost 1500 kg, el.

pojezd a zdvih, integrovaná nabíječka, ceně celkem 114 950,00 Kč, účelově vystavenou zálohovou fakturou č. VZ16019 ze dne 16. 12. 2016, vystavenou dodavatelem LPB trade, s.r.o., na rychloinstalační chladící box THERMOKING Cold Cube, rozměrové přizpůsobení užitkovému vozu Dacia Dokker, v ceně celkem 217 800,00 Kč, účelově vystavenou zálohovou fakturou č. 201602002 ze dne 27. 12. 2016 vystavenou dodatelem MP&C s.r.o.

k nákupu olepovačky hran Holzman model 115 P, v ceně 205 700,00 Kč, účelově vystavenou zálohovou fakturou č. VZ16018 ze dne 2. 12. 2016 vystavenou dodavatelem společností LPB trade, s.r.o., k nákupu poloautomatického balícího stroje typ ZWP 0 – paletový, v ceně 72 600,00 Kč, rovněž zamlčel informace o tom, že tyto movité věci byly pořízeny z příspěvků Úřadu práce ČR podle Dohody o zřízení chráněného pracovního místa a poskytnutí příspěvku č. OTA-P-2/2016, a Dohody o zřízení chráněného pracovního místa a poskytnutí příspěvku č. KAA-P-4/2016 a po dobu minimálně tří let měly zůstat ve vlastnictví zaměstnavatele – společnosti Agnus Solutions s.r.o. úvěr nebyl řádně splácen a společnosti KCP Invest, a.s., IČ 26682907, se sídlem Táborská 65/29, Praha 4, tak způsobil škodu ve výši 485 400,00 Kč.

2. Obviněný byl odsouzen podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Obviněnému byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu ve všech typech obchodních korporací v trvání pěti let. Poškození „Český stát“ a společnost Nova Leasing, a.s., byly podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 4 To 253/2022-2334, kterým z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil v rozsahu výroku o vině pod bodem ad II. 4), celý výrok o trestu, jakož i výrok o náhradě škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. stran společnosti Nova Leasing, a.s. Z podnětu odvolání poškozené České republiky odvolací soud zrušil i výrok o náhradě škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. stran této poškozené. Obviněný byl tímto rozsudkem odvolacího soudu odsouzen při nezměněném výroku o vině ad I. 1) – 3) podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněnému byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu ve všech typech obchodních korporací v trvání tří let. Odvolací soud obviněnému rovněž uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost uhradit poškozené České republice (zastoupené Úřadem práce České republiky) na náhradě majetkové škody částku 1 523 297 Kč a ve zbytku jejího nároku na náhradu škody odkázal tuto poškozenou podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc ve zrušeném rozsahu pod bodem I. rozhodnutí odvolacího soudu vrátil soudu prvního stupně, aby v ní učinil rozhodnutí nové. II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Zuzany Zádrapové do výroků II., III. a V. napadeného rozsudku dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a dále napadaný rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

5. Podle obviněného je k odsouzení za takový trestný čin nezbytné, aby získané finanční prostředky použil na jiný účel, než na který byly tyto prostředky určeny. Ze skutkové věty se však nepodává, že by odsouzený poskytnuté finanční prostředky použil na jiný účel. K tomuto ani soudy při hodnocení důkazů dospět nemohly, neboť uvedený závěr z provedeného dokazování nevyplývá.

6. Z provedených důkazů vyplývá, že obviněný veškeré poskytnuté finanční prostředky spotřeboval na účel, ke kterému byly určeny. Pakliže soudy shledaly obviněného vinným ze spáchání trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, pak měly do odsuzujících rozsudků uvést, ve kterých skutečnostech a z kterých důkazů dovozují naplnění subjektivní stránky uvedeného trestného činu. Nejen že tedy v rozsudku okresního soudu chybí ve skutkové větě uvedení toho, za jakým jiným konkrétním účelem obviněný spotřeboval finanční prostředky z poskytnutých příspěvků, ale chybí zde i specifikace úmyslu (ať již přímého či nepřímého) takové jednání spáchat.

7. Obviněný je názoru, že postup nižších soudů se příčí čl. 39 Listiny základních práv a svobod, když byl uznán vinným za jednání, které není zákonem kvalifikováno jako trestný čin. Stejně tak nižší soudy porušily právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož podstatnou součástí je právo na řádné odůvodnění rozhodnutí. Odůvodnění odvolacího soudu může sice odkázat na řádné odůvodnění soudu prvního stupně, avšak v situaci, kdy zejména odůvodnění subjektivní stránky v rozsudku soudu prvního stupně absentovalo, bylo úkolem odvolacího soudu toto pochybení napravit. K tomu však nedošlo.

8. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 3 Tdo 736/2014, plyne, že pokud nejde o účelovou dotaci, subvenci nebo návratnou finanční výpomoc nebo příspěvek, může příjemce získané prostředky použít podle svého uvážení na jakýkoli účel v jeho oblasti činnosti a samozřejmě v souladu s příslušnými předpisy. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 3 Tdo 238/2018, je podstatou účelovosti dotace skutečnost, že se poskytuje na předem stanovené akce nebo okruhy potřeb a jen v souladu s takovýmto předem stanoveným účelem lze prostředky z dotace použít. Obviněný použil finanční prostředky zcela v souladu s účelem Dohody o zřízení chráněného pracovního místa a poskytnutí příspěvku v úmyslu a dobré víře v to, že chráněná pracovní místa budou v budoucnu zřízena a pracovní činnost vykonávána a v souladu s příspěvkem na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě, kdy argumentace k jednotlivým bodům je uvedena níže. Ze strany obviněného tak nikdy nešlo o dotační podvod a jeho jednání nebylo vedeno úmyslem použít finanční prostředky na jiný než stanovený účel.

9. Následně obviněný popisoval své úmysly s tím, že nikdy nebylo jeho úmyslem finanční prostředky použít k jinému než stanovenému účelu; ostatně k takovému použití ani nikdy nedošlo. Obviněný se nikdy nevěnoval obchodování s vínem, proto před uzavřením předmětné dohody a před nákupem zboží nezjistil, že zvolené prostory pro tento účel nejsou vhodné a nebude je pro něj možné využít. Obviněnému bylo znemožněno projekt realizovat, neboť úřad práce změnu nedůvodně nepovolil. Dohoda s úřadem práce byla nadto dosti nejednoznačná, což uvedlo obviněného v dojem, že postupuje zcela v souladu s dohodou. K výkonu jiné činnosti zaměstnanců po určitou dobu dovolatel uvádí, že zákaz takového postupu z dohody nevyplývá. Obviněný i na základě vyjádření úřadu práce měl důvodně za to, že výkon jiné činnosti jeho zaměstnanci po určitou dobu není závadný a ze strany úřadu práce bude bez dalšího akceptován. Co se týče nákupu vybavení, pokud některé kusy ještě v době kontroly úřadu práce nebyly dodány, pak se jednalo o vybavení již objednané, k němuž byla uhrazena minimálně zálohová faktura, ale čekalo se na dodání, případně byla s dodavateli uzavřena dohoda o pozdějším dodání z důvodu přípravy prostor či nutnosti následného přesunu do prostor alternativních. Z dohody s úřadem práce neplyne povinná lhůta k pořízení veškerého vybavení.

10. Obviněný tak prostředky získané příspěvkem nepoužil na jiný než určený účel a neměl v úmyslu způsobit škodu, tedy nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ani jiného trestného činu.

11. K jednání pod bodem I. 3) rozsudku soudu prvního stupně pak dovolatel uvedl, že mu byl poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě. Předmětné osoby se zdravotním postižením práci vykonávaly, mzdy jim byly uhrazeny, jediným prohřeškem obviněného bylo zpoždění s úhradou odvodů v řádu jednotek dnů, v důsledku čehož bylo zřejmě vydáno rozhodnutí o vrácení příspěvku ve výši 80 301 Kč. V daném případě tak prostředky získané příspěvkem obviněný nepoužil na jiný než určený účel a neměl v úmyslu způsobit škodu, tedy nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ani jiného trestného činu.

12. Okresní soud ve skutkových větách pod body ad I. 1) – 3) svého rozsudku z provedeného dokazování dovodil, že obviněný jednal vždy „v úmyslu obohatit sebe nebo jiného“. Znakem skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu ve všech jeho variantách však není úmysl obohatit sebe nebo jiného, nýbrž použít, nikoliv v malém rozsahu, prostředky získané účelovou dotací, subvencí nebo návratnou finanční výpomocí nebo příspěvkem na jiný než určený účel. Nižší soudy tedy nahradily absentující znak „použití finančních prostředků na jiný než určený účel“ znakem ze skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku „obohatit sebe nebo jiného“. Podle obviněného proto nemohlo být jeho jednání na základě skutkové věty právně kvalifikováno jako trestný čin dotačního podvodu, neboť jednak obohacení sebe nebo jiného (k němuž navíc ani nedošlo a nemělo dojít) není znakem skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 212 odst. 2 tr. zákoníku, jednak ani z provedeného dokazování nebylo prokázáno spotřebování finančních prostředků na jiný než určený účel.

13. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky rozsudků obsahově navazující, a aby přikázal věc Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám rozhodl tak, že jej podané obžaloby v plném rozsahu zprostí, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy.

14. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že pokud se jedná o námitky zpochybňující skutková zjištění soudů obou stupňů, konkrétně, že z dokazování nevyplývá, že by obviněný použil finanční prostředky pocházející z dotace na jiný než určený účel, pak tyto nelze podřadit pod žádné z uplatněných, ani jiné dovolací důvody podle § 265b tr. ř. Obviněný totiž ve své argumentaci nijak konkrétně neodůvodňuje, že by mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů existoval zjevný rozpor ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pouze zcela obecně uvádí, že použití dotace na jiný než určený účel nevyplývá. Nijak se však nevypořádává s provedenými důkazy, nepoukazuje na jejich případnou deformaci při jejich hodnocení soudy nižších stupňů. Soudy nižších stupňů přitom ke svým závěrům dospěly po rozsáhlém dokazování, kdy závěry o použití dotace na jiný než určený účel opřely o kontrolní zjištění příslušného úřadu práce, výpovědi svědků z řad zaměstnanců, na které byly čerpány mzdové příspěvky, z výpovědi svědků z řad dodavatelů předmětů souvisejících s dotacemi, spolupracovníků obviněného atd. Vzhledem k tomu, že je odpovědností dovolatele, aby konkrétně uplatněné dovolací důvody specifikoval a dovolací soud zároveň není třetí instancí k přezkoumávání skutkového stavu [pokud se nejedná o případ podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], nemá státní zástupce za potřebné se blíže ke skutkovým námitkám obviněného vyjadřovat.

15. Státní zástupce stručně rekapituloval závěry soudu prvního stupně a shledal důvodným závěr, že obviněný užil finanční prostředky pocházející z dotace v rozporu s jejím účelem, neboť neměl vážně míněný zájem vytvořit chráněné pracovní pozice v souladu s dohodami s úřadem práce, dotaci na mzdy zaměstnanců použil v rozporu s těmito dohodami, když zaměstnanci vykonávali jinou než dohodami předvídanou práci.

16. Podle státního zástupce skutková podstata dotačního podvodu podle § 212 odst. 2 tr. zákoníku je právě naplněna i tehdy, pokud obviněný použije pouze část finančních prostředků na jiný než určený účel a část sice použije v souladu s tímto účelem, avšak s vědomím, že celkový účel dotace vůbec nebude naplněn (zde vznik konkrétních provozoven a zaměstnání zaměstnanců na chráněných pracovních místech v těchto provozovnách). Za škodu je třeba přitom považovat celou výši dotace, která byla poskytnuta, avšak nebyla použita v celku tak, aby byl účel dotace naplněn.

17. Zároveň v dané věci nemůže být pochyb o úmyslném zavinění obviněného, když vědomě nezřídil pro zaměstnance pracovní místa v souladu s dohodou, přesto je zaměstnával na jiných pozicích a čerpal příspěvek na podporu jejich zaměstnávání. Kdyby se jednalo toliko o zpoždění realizace dotace, obviněný neměl vůbec zaměstnání na jiných pracovních pozicích připustit. Úmysl obviněného plyne podpůrně i z toho, že namísto řešení problému s úřadem práce se obviněný snažil osobně prováděné kontrole vyhnout, ač o ní věděl. Ve vztahu k předmětům, na něž byla dotace čerpána, pak úmyslné zavinění plyne nejen ze shora uvedených zjištění, že to sám obviněný se podílel na manipulaci s některými cenami, ale též mj. z výpovědi svědka H. vyplynulo, že některé předměty vůbec nebyly vyrobeny, obviněný o ně neměl zájem, některé doklady byly vyhotoveny obviněným, přitom pak předměty byly vyráběny pracovníky společnosti Agnus Solution s.r.o. (která dotaci čerpala), obviněný mu nezaplatil, přesto za něj uhradil daň. Z provedených důkazů lze tak důvodně dovozovat manipulativní a cílené, tedy úmyslné, jednání obviněného dotační prostředky nepoužít v souladu s účelem dotace. Zároveň na jednání obviněného nedopadají jím citované části odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť v jeho případě se právě jednalo o účelovou dotaci, kdy byl povinen dotační prostředky použít v souladu s dohodami uzavřenými s úřadem práce.

18. Při uvedených skutkových závěrech, které z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů jednoznačně a srozumitelně plynou, lze s jistou mírou tolerance podle státního zástupce překlenout určité formální nedostatky ve výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, na které poukazuje obhajoba obviněného v podaném dovolání. Je třeba připustit, že v popisu skutku není důsledně uvedeno, jaké předměty obviněný z prostředků dotace pořídil a jaké nikoliv, ani není uvedeno, jak naložil s finančními prostředky, za které předměty předpokládané dotací pořízeny nebyly. Nicméně tyto informace lze vyčíst právě z odůvodnění rozsudku, což lze ještě akceptovat. Ostatně i judikatura Nejvyššího soudu připustila, že nedostatky v popisu skutku (tzv. skutková věta) nečiní výrok o vině neúplným jen proto, že by soudem zjištěný skutkový stav věci bylo z hlediska znaků aplikované skutkové podstaty možno případně vyjádřit přesněji a výstižněji (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. 3 Tdo 989/2013).

19. Konstrukce skutkové věty je od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání prakticky stejná a naznačuje se v ní podvodný úmysl obviněného daný již od počátku podání žádosti o podání dotace. Takovému popisu skutku spíše odpovídá právní kvalifikace podle § 212 odst. 1, 5 tr. zákoníku, kterou by z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně též bylo možné dovodit, když soud uvádí, že obviněný neučinil ani před podáním návrhu na získání příspěvku na chráněná místa, ani po uzavření smlouvy žádná vážně míněná rozhodnutí, která by bylo možné očekávat při vážném zájmu splnit smluvní podmínky. Státnímu zástupci proto není známo, proč soud prvního stupně nepřistoupil k právní kvalifikaci podle § 212 odst. 1, 5 tr. zákoníku. Nicméně pokud popis skutku ve shora uvedeném smyslu uvádí, že obviněný přijal na základě dohod o poskytnutí příspěvku konkrétní finanční částky, ačkoliv věděl, že tyto nebudou použity podle dohody, nevrátil je a z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů lze vyčíst, že byly reálně použity na jiný než určený účel, je jednání, pro které byl obviněný uznán vinným podřaditelné i pod skutkovou podstatu dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, 5 tr. zákoníku. Proto má státní zástupce podané dovolání za zjevně neopodstatněné.

20. I kdyby měl dovolací soud za to, že formulaci skutkové věty výrokové části rozsudku by lépe odpovídala právní kvalifikace podle § 212 odst. 1, 5 tr. zákoníku, je zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a zároveň otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Z ustanovení § 212 odst. 1 a 2 tr. zákoníku plyne, že se jedná o alternativy téhož trestného činu, přičemž trestní sankce jsou u nich zcela totožné. Uložené tresty přitom státní zástupce považuje za zcela zákonné, ostatně proti výroku o trestu ani dovolání zaměřeno nebylo. Provedení změny právní kvalifikace v naznačeném smyslu by tedy nemělo žádný praktický význam.

21. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud případně v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

23. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.

24. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].

25. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání

26. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit jím požadovanou kasaci napadených rozhodnutí a vydání rozhodnutí, jehož se domáhá.

IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

27. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

28. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že dovolatel sice označuje některá skutková zjištění za „neprokázaná“ (použití poskytnutého příspěvku na jiný než určený účel, resp. úmysl k tomu směřující; existence/neexistence zákazu použití zaměstnanců k výkonu jiné činnosti; obohacení obviněného a úmysl k tomu směřující), avšak z dovolání nelze dovodit, u kterých důkazů má za to, že jsou ve zjevném rozporu s těmito podstatnými skutkovými zjištěními. Za rozpor ve smyslu první alternativy tohoto dovolacího důvodu totiž nelze označovat nesouhlas dovolatele se skutkovými závěry vyplývajícími z hodnocení důkazů soudem prvního stupně.

Takový zjevný rozpor nevzniká za situace, kdy soud prvního stupně podrobí provedené důkazy hodnocení v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a při formulaci svých skutkových zjištění vychází z toho či onoho důkazu na úkor jiného, pokud svůj postup náležitě odůvodní. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad.

Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

29. Nutno poukázat na tzv. skutkovou větu rozsudku, podle níž byl obviněný odsouzen proto, že (stručně vyjádřeno) v bodě 1) „v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, uzavřel s Úřadem práce České republiky Dohodu o zřízení chráněného pracovního místa a poskytnutí příspěvku …, ve které nepravdivě uvedl, v projektovém záměru dohody, informace o předpokládané pracovní činnosti, ač věděl, že deklarovaná pracovní činnost nikdy vykonávána nebude a deklarovaná pracovní místa nevzniknou“, v bodě 2) „v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, uzavřel s Úřadem práce České republiky Dohodu o zřízení chráněného pracovního místa a poskytnutí příspěvku č. KAA-P-4/2016, ve které nepravdivě uvedl, v projektovém záměru dohody, informace o předpokládané pracovní činnosti, ač věděl, že deklarovaná pracovní činnost nikdy vykonávána nebude a deklarovaná chráněná pracovní místa nevzniknou“ a v bodě 3) „v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, zažádal, ač věděl, že deklarovaná pracovní činnost uvedená v dohodách nikdy vykonávána nebude, Úřad práce České republiky Krajská pobočka pro hlavní město Praha o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě a jeho zvýšení“. Tyto závěry v podstatě specifikují naplnění úmyslu obviněného, který měl v době uzavírání dohod s Úřadem práce České republiky. Odůvodnění záměru obviněného se především nalézací soud věnoval ve svém rozsudku v bodech 39. – 43. a odvolací soud v bodech 32. - 42. jeho rozsudku, přičemž tato hodnocení jsou učiněna v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. (se zásadou volného hodnocení důkazů) a dovolací soud při činění tohoto závěru neshledává žádného zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními. Na margo lze poukázat např. na tvrzení v žádosti ohledně toho, že společnost obviněného „dodala prvním kvartálu vína za necelých 400 000 Kč …“, když toto tvrzení je ve zjevném rozporu s argumenty obhajoby v dovolání akcentující skutečnost, že obviněný nikdy s víny neobchodoval, a proto zjistil až ex post, že jeho obchodní prostory nejsou pro skladování vína vhodné. Už toto samo o sobě je nepravdivým údajem, který obviněný sdělil při podání žádosti o příspěvek úřadu práce. Pro uvedené závěry lze poukázat i na protokoly o výsledcích jednotlivých kontrol úřadu práce či na provedené výslechy svědků, např. svědka H.

30. Je pravdou, že ve skutkové větě rozsudku (obou rozsudků) absentuje

konstatování (které dovolatel nejvíce napadá), že obviněný použil poskytnuté prostředky pro jiný než určený účel. Jakkoliv tento závěr není pro níže uvedené právní závěry Nejvyššího soudu podstatný, tak imanentně vyplývá z konstatování ve skutkové větě, podle níž obviněný již v době podání žádosti věděl, že „deklarovaná pracovní činnost nikdy vykonávána nebude“ či „deklarovaná pracovní místa nevzniknou“. Obviněný pak zcela nepřípadně poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 3 Tdo 736/2014, podle něhož „pokud nejde o účelovou dotaci, subvenci nebo návratnou finanční výpomoc nebo příspěvek, může příjemce získané prostředky použít podle svého uvážení na jakýkoliv účel v jeho oblasti činnosti a samozřejmě v souladu s příslušnými předpisy“.

V případě příspěvků zmiňovaných v bodech 1) – 3) rozsudku soudu prvního stupně vždy šlo o „účelové dotace“, neboť v podmínkách poskytnutí příspěvku bylo vždy konkretizováno, za jakým účelem se příspěvek poskytuje. Skutečnost, že obviněný příspěvek využil k jinému než deklarovanému účelu, pak vyplývá z jeho prokázaného předchozího úmyslu. Je pravdou, že skutečnost, jak bylo skutečně naloženo s poskytnutými finančními prostředky, nebyla předmětem dokazování. I nadále však vzaly soudy za prokázané (a odůvodnění opět vyznívá logicky, resp. bez „zjevného rozporu“), že některé pracovní poměry byly uzavřeny toliko formálně a zároveň pokud byla z poskytnutých finančních prostředků pořízena část zařízení, pak se jednalo toliko o navození dojmu, že jsou plněny podmínky vyplývající z uzavřených dohod.

Pokud obviněný argumentoval, že „zákaz jiné činnosti zaměstnanců po určitou dobu z dohody nevyplývá“, tak právě naopak z uzavřených dohod plyne, že finanční prostředky jsou poskytovány k vytvoření pracovního místa s konkrétní náplní práce nebo k hrazení mzdy zaměstnanci na takto konkretizovaném pracovním místě pracujícímu. Je zjevné, že ke zřízení pracovního místa s jinou náplní práce by úřad práce příspěvek neposkytl. I tyto závěry pak vyznívají logicky a soudy hodnotily důkazy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.

Skutečnost, že po vyhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, se kterým se obviněný neztotožňuje, nemůže samo o sobě zakládat porušení této zásady (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).

31. Totéž pak platí i pro skutkové závěry týkající se bodu 3) rozsudku, tedy poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Zde zůstává podstatným (a soudy dostatečně odůvodněným) závěr, že příspěvek byl poskytnut na mzdy zaměstnanců na pozicích, které měly vzniknout na základě dohod uvedených pod bodem 1) a 2) rozsudku a jejich účelovost je zcela svázána s účelovostí příspěvků poskytnutých na zřízení těchto míst, tedy popsaných pod body 1) a 2) rozsudku. Ani v tomto bodě se soudy při hodnocení důkazů nezpronevěřily § 2 odst. 6 tr. ř.

32. Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že ve věci nebyl Nejvyšším soudem identifikován zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu. Je tudíž zřejmé, že uvedené alternativě dovolacího důvodu sice námitky obviněného odpovídají, ale jsou zjevně neopodstatněné.

33. Pro úplnost je možno uvést, že dovolatel neoznačil druhou ani třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy), ani žádná z jeho námitek pod ně není podřaditelná. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

34. K první alternativě tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na

35. Ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu obviněný namítl, že nebyl prokázán úmysl obviněného použít příspěvky na jiný než určený účel, když tento názor váže na závěr, že nebylo prokázáno, na jaký (jiný) účel finance byly použity. Ke skutkovým závěrům ohledně úmyslu (záměru, cíle) obviněného lze odkázat na výše uvedené, neboť skutkové okolnosti, na které navazuje hodnocení subjektivní stránky trestného činu, za nějž je obviněný odsuzován, byly předmětem posouzení důvodnosti dovolání ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Právní hodnocení pak musí vycházet ze soudem prvního stupně zjištěného (případně odvolacím soudem korigovaného) skutkového stavu. V daném případě však zpochybnění právních závěrů dovolatel sekundárně navázal na zpochybnění zjištění skutkových, přičemž takovou úvahu v rámci dovolacího řízení akceptovat nelze.

36. Problémem zůstává právní hodnocení jednání obviněného popsaného ve všech třech bodech rozsudku jako celku. Především otázka, zda lze jednání obviněného podřadit pod skutkovou podstatu zločinu úvěrového podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku (jako učinil soud prvního stupně) nebo pod skutkovou podstatu zločinu úvěrového podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku.

37. Trestný čin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku (dále i jen „dotace“) uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Vedle toho trestný čin dotačního podvodu podle § 212 odst. 2 tr. zákoníku spáchá ten kdo použije, v nikoli malém rozsahu, prostředky získané účelovou dotací, subvencí nebo návratnou finanční výpomocí nebo příspěvkem na jiný než určený účel. Za obě popsané skutkové podstaty hrozí shodný trest odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti (viz formulace „stejně bude potrestán“ v § 212 odst. 2 tr. zákoníku). Ustanovení § 212 tedy obsahuje dvě samostatné základní skutkové podstaty: a) v první z nich pachatel v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí (§ 212 odst. 1); tato skutková podstata tedy poskytuje ochranu majetku a majetkovým právům poskytovatelů dotací, subvencí nebo návratných finančních výpomocí nebo příspěvků, b) v druhé z nich pachatel v nikoli malém rozsahu použije prostředky získané účelovou dotací, subvencí nebo návratnou finanční výpomocí nebo příspěvkem na jiný než určený účel (§ 212 odst. 2); objektem tu tedy je ochrana cizího majetku ve formě účelových dotací, subvencí nebo návratných finančních výpomocí nebo příspěvků před jejich zneužíváním na jiný účel. (viz ŠÁMAL, Pavel. § 212 [Dotační podvod]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2735, marg. č. 2.).

38. Ze shora uvedeného lze dovodit, že hlavním rozdílem mezi shora uvedenými samostatnými (základními) skutkovými podstatami dotačního podvodu je okamžik vzniku existence protiprávního úmyslu pachatele. V případě § 212 odst. 2 tr. zákoníku pachatel získá (finanční) prostředky účelovou dotací, subvencí nebo návratnou finanční výpomocí nebo příspěvkem zákonnou cestou a až poté pojme úmysl (ve větším než malém rozsahu) použít takto legálně získané prostředky na jiný než určený účel. Oproti tomu § 212 odst. 1 tr.

zákoníku předpokládá, že pachatel v žádosti o poskytnutí dotace (tedy v době předcházející reálnému poskytnutí dotace) uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Takovýmito zamlčenými (případně nepravdivými) informacemi můžou být i informace o skutečném úmyslu pachatele ohledně naložení s finančními prostředky získanými takovouto dotací. Pokud tedy pachatel má úmysl zamlčet svůj záměr ohledně budoucího využití takových prostředků nebo aktivně tvrdí, že s prostředky získanými účelovou dotací naloží určitým způsobem a již v tu dobu ví, že s nimi tímto způsobem nenaloží, pak naplňuje skutkovou podstatu trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr.

zákoníku, nikoliv podle § 212 odst. 2 tr. zákoníku. Z uvedeného je pak zřejmé, že souběh obou základních skutkových podstat trestného činu dotačního podvodu (tedy podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 212 odst. 2 tr. zákoníku) není možný. Získání dotace již s vědomím, že pachatel prostředky použije na jiný než deklarovaný účel kvalifikované (podle shora vyložených pravidel) podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku v sobě totiž obsahuje i skutečnost, že tyto prostředky skutečně v rozporu s deklarovaným účelem použije nebo je alespoň chce takto použít.

Každopádně pokud je prokázáno naplnění všech znaků skutkové podstaty dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku, není již z pohledu trestnosti jednání pachatele třeba prokazovat naplnění znaků skutkové podstaty dotačního podvodu podle § 212 odst. 2 tr. zákoníku, tedy zda pachatel účelovou dotací získané prostředky skutečně použil v rozporu s jejich účelem, případně jak konkrétně.

39. Pokud shora uvedené teoretické závěry aplikujeme na řešený případ, pak je zřejmé, že skutek, jak je popsán ve „skutkové větě“ rozsudku (a jak byl prokázán v řízení před soudem prvního stupně), je třeba právně kvalifikovat jako (třemi dílčími útoky spáchaný) pokračující zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, neboť obviněný v žádosti o poskytnutí příspěvku uvedl nepravdivé údaje a podstatné údaje zamlčel. Tento právní názor je (s ohledem na závěry uvedené v předchozím odstavci) zcela jednoznačný, když nelze konstatovat, že „výrokové části rozsudku by lépe odpovídala právní kvalifikace podle § 212 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku“. Jak bylo řečeno shora, pokud bylo úmyslem obviněného již v době podání žádosti o datace uvést nepravdu o podstatných skutečnostech, svých schopnostech dostát deklarovaným podmínkám a svém úmyslu ohledně naložení s poskytnutým příspěvkem, pak jiná právní kvalifikace než podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku nepřichází v úvahu. Pokud pak obviněný svým jednáním způsobil v souhrnu škodu ve výši 1 728 301 Kč, tedy škodu vyšší než 1 000 000 Kč, což je hranice škody značné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, naplnil rovněž znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 212 odst. 5 písm. c) tr. zákoníku.

40. Pokud tedy soud prvního stupně (a následně odvolací soud) kvalifikoval pokračující jednání obviněného popsané v bodech 1) – 3) rozsudku jako pokračující zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, pak jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

41. Pro úplnost možno dodat, že obviněný druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) neoznačil. IV./3. K otázce porušení základních práv obviněného

42. Protože se k otázce vytýkaného porušení základních zásad trestního řízení, jež jsou součástí práva na spravedlivý proces Nejvyšší soud vyjádřil již výše, zbývá se vyjádřit toliko k tomuto právu samotnému. Upozorňuje proto, že jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.

43. Pokud dovolatel výslovně spatřuje porušení práva na spravedlivý proces v absenci „řádného odůvodnění rozhodnutí“ (pravděpodobně soudů obou stupňů), pak lze s ohledem na výše uvedenou argumentaci konstatovat, že takové porušení práva na spravedlivý proces dovolací soud nezaznamenal, když soudy obou stupňů v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. odůvodnily veškeré své skutkové závěry, které vtělily do „skutkové věty“ rozsudku soudu prvního stupně a pokud se ve skutkové větě (či v odůvodnění) neobjevuje zmínka o skutečném použití poskytnutých prostředků, pak jde spíše o odraz použité nesprávné právní kvalifikace (viz body 36. – 40. tohoto usnesení) než o pravidlům spravedlivého procesu odporující odůvodnění rozhodnutí.

44. Stejně tak je nepřípadná námitka dovolatele dovozující z tvrzení, že „soudy kriminalizují nešťastné podnikatelské selhání“ porušení čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel má zřejmě na mysli zásadu, podle níž jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem – zásada legality trestního práva (nullum crimen sine lege). Tato námitka však pouze jinými slovy směřuje proti závěru soudu prvního stupně týkajícího se úmyslu obviněného. Dovolací soud však s ohledem na výše snesené argumenty porušení principu nullu crimen sine lege v přezkoumávaných rozhodnutích neshledal. V. Způsob rozhodnutí

45. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že námitky dovolatele, jež bylo možno považovat za formálně odpovídající zvolenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byly shledány zjevně neopodstatněnými.

46. Opodstatněnou je námitka nesprávného právního posouzení věci, která naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud tedy řešil otázku, zda projednání této dovolací námitky zásadně ovlivní postavení obviněného a (pokud ano) zda lze uvedenou otázku považovat za po právní stránce zásadního významu. Dospěl pak k závěru, že správné právní posouzení věci postavení obviněného „zásadně neovlivní“. Je tomu tak proto, že správná právní kvalifikace podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku [oproti soudem prvního stupně použité kvalifikace podle § 212 odst. 2, odst. 5, písm. c) tr. zákoníku] žádným zásadním způsobem neovlivní úvahy soudů o druhu a výměře trestu, když trest je ukládán především s ohledem na znak kvalifikované skutkové podstaty (způsobenou škodu) podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku (v sazbě dvě léta až osm let odnětí svobody). Zároveň za spáchání obou základních skutkových podstat (§ 212 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku) hrozí trestní zákoník shodným trestem (až dvě léta odnětí svobody nebo zákazem činnosti). Rovněž věcné vymezení naplnění znaků prvního či druhého odstavce § 212 tr. zákoníku zásadně neovlivní ukládaný trest, když obě alternativy spáchání dotačního podvodu se vyznačují shodnou typovou škodlivostí jednání. Zároveň nelze uvedenou otázku považovat za po právní stránce zásadního významu, když shora uvedené teoretické závěry jsou v praxi dostatečně jasné a akceptované a není zde potřeba vytvářet prostor pro hlubší analýzu právní úpravy a řešení sporných výkladových problémů.

47. Nejvyšší soud důsledně zvážil i procesní skutečnost, že po celou dobu trestního stíhání orgány činné v trestním řízení kvalifikovaly v rozsudku popsané jednání obviněného (nesprávně) podle § 212 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a v návaznosti na to i otázku, zda nebylo třeba obviněného poučit o možnosti odchylného právního hodnocení věci a dát mu prostor pro další (odlišnou) přípravu obhajoby.

48. Podle § 225 odst. 2 tr. ř. může soud uznat obžalovaného vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, jen tehdy, když obžalovaný byl na možnost tohoto přísnějšího posuzování skutku upozorněn podle § 190 odst. 2 tr. ř. Nestalo-li se tak, je třeba obžalovaného na onu možnost upozornit ještě před vynesením rozsudku, a žádá-li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby a hlavní líčení k tomu účelu odročit. Jakkoliv se výše citované ustanovení vztahuje pouze na přísnější právní kvalifikaci, v některých případech je třeba obviněného upozornit i na typově shodnou či dokonce mírnější právní kvalifikaci v případech, kdy by posouzení podle odlišné skutkové podstaty představovalo tzv. překvapivé právní posouzení (viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03, který řešil překvalifikování trestného činu podvodu na trestný čin zpronevěry nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice ze dne 25. 03. 2008, sp. zn. 13 To 90/2008 publikovaný pod č. 16/2009 Sb. rozh. tr., řešící změnu právní kvalifikace z trestných činů ublížení na zdraví a vydírání na trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí), které by vyžadovalo potřebu odlišné přípravy obhajoby obviněného.

49. Nejvyšší soud však dospěl k názoru, že v tomto případě se potřeba poučení o odchylném právním posouzení skutku neuplatní, neboť tato změna právní kvalifikace není pro obviněného překvapivá a zároveň nijak zásadně nevytváří prostor pro potřebu zcela odlišného přístupu k obhajobě. Především již od zahájení trestního stíhání se popis skutku, který byl obviněnému po celou dobu trestního řízení kladen za vinu, nezměnil. Již v usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému kladeno za vinu, že už v době podání žádostí o příspěvek na úřadu práce věděl, že deklarované pracovní činnosti nebudou vykonávány a deklarovaná pracovní místa nevzniknou, resp. že obviněný jednal v úmyslu sebe nebo jiného obohatit (což jsou základní závěry naplňující základní skutkovou podstatu § 212 odst. 1 tr. zákoníku). I těmto skutkovým závěrům se obviněný po celou dobu trvání trestního řízení, především v řízení před soudem, aktivně bránil, a to jak v průběhu dokazování před soudem prvního stupně, ale i v podaném odvolání a v projednávaném dovolání. Obviněný měl tedy vytvořen maximální možný prostor pro uplatnění obhajovacích práv i ohledně skutkových závěrů, které vedou k odlišnému právnímu posouzení tak, jak je zaujal dovolací soud. Zvolená odlišná právní kvalifikace tedy není překvapivá (stojí na shodných skutkových závěrech jako právní hodnocení soudů nižších stupňů) a nezasahuje do práva na obhajobu, resp. práva na spravedlivý proces obviněného.

50. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., tedy odmítl dovolání obviněného, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

51. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. 4. 2024

Mgr. Pavel Göth předseda senátu

Vypracoval: Mgr. Martin Lýsek