6 Tdo 291/2025-316
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 4. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný F. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 12. 2023, č. j. 14 To 201/2023-247, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 T 92/2023,
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 12. 2023, č. j. 14 To 201/2023-247, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 6. 9. 2023, č. j. 5 T 92/2023-211 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný F. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době od 19.00 hodin dne 5. 2. 2023 do 15.00 hodin dne 6. 2. 2023 v ul. XY čp. XY v XY, poté co vešel nezajištěnými dveřmi do sklepních prostor bytového domu, odstranil u sklepní kóje patřící k bytové jednotce č. XY štítek s klikou, rozlomil zámek FAB a ze sklepní kóje odcizil elektrické ruční nářadí, a to příklepovou vrtačku zn. Makita v hodnotě 4 500 Kč, bateriovou vrtačku zn. Makita v hodnotě 4 000 Kč, sadu vrtáků zn. Makita v hodnotě 800 Kč, plastový kufřík s nářadím zn. Hecht v hodnotě 1 500 Kč, elektrický hoblík v hodnotě 1 500 Kč, ruční elektrickou brusku na dřevo v hodnotě 1 200 Kč, vibrační elektrickou pilu v hodnotě 1 500 Kč, malou ruční elektrickou pilu v hodnotě 1 200 Kč, přímočarou elektrickou pilu v hodnotě 800 Kč, aku šroubovák v hodnotě 1 000 Kč, Cross line Laser zn. Parkside v hodnotě 800 Kč, hliníkovou krabičku s vidiovými vykružováky do zdiva zn. Makita v hodnotě 1 500 Kč, horkovzdušnou pistoli nezjištěné značky v hodnotě 800 Kč, elektrický rozbrus zn. Makita v hodnotě 3 000 Kč, látkovou sportovní tašku zn. Adidas v hodnotě 500 Kč a látkovou sportovní tašku červené barvy v hodnotě 500 Kč, tedy vše v celkové hodnotě 24 300 Kč, kdy takto jednal ke škodě J. P., nar. XY, a A. P., nar. XY, poškozením zámku FAB pak způsobil škodu ve výši 1 500 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl nejméně rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 2 T 105/2018, pravomocným dne 20. 2. 2019, uznán vinným mj. přečinem krádež podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný společný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 34 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který vykonal dne 17. 5. 2020.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. P. částku ve výši 19 300 Kč. Se zbytkem svého uplatněného nároku na náhradu škody byl podle § 229 odst. 2 tr. ř. jmenovaný poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozhodl usnesením ze dne 14. 12. 2023, č. j. 14 To 201/2023-247, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 12. 2023, č. j. 14 To 201/2024-247, napadl obviněný dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě. Uvedl, že v předkládané věci byla jediným usvědčujícím důkazem biologická stopa zajištěná z madla okružní pily umístěné ve sklepě (sklepní kóji) poškozeného, v níž byla odborným zkoumáním zjištěna jeho DNA. Pila, kterou měl poškozený koupit zhruba před 5 nebo 6 lety, ve sklepě (sklepní kóji) byla umístěna trvale a neměly k ní přístup jiné osoby, kromě osob z domácnosti poškozeného.
6. V rámci odvolacího řízení namítal, mimo jiné, že zajištěná biologická stopa mohla být na místo činu zanesena z rukavic, které použil skutečný pachatel, popř. se na něj mohla dostat jiným, dosud nezjištěným, způsobem. Z tohoto důvodu navrhl provést důkaz výslechem zpracovatele odborného vyjádření ze dne 20. 6. 2023 z oboru kriminalistika, odvětví genetika, kterým byla konstatována shoda s jeho profilem DNA. Odvolací soud však jeho návrhu na provedení důkazu nevyhověl a důkaz neprovedl. Nad to se s možností zanesení biologické stopy na místo činu jiným pachatelem v odůvodnění napadeného usnesení žádným způsobem nevypořádal. Tím došlo ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků daných trestných činů, k neodůvodněnému neprovedení navrhovaného důkazu, který byl pro rozhodnutí ve věci podstatný.
7. Obviněný dále poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 8 Tdo 475/2023, z něhož vyvodil, že vzhledem k tomu, že v dané trestní věci nebyly zajištěny žádné další důkazy ve vztahu k prokázání jeho viny, měla být důkladnému prověření zajištěné biologické stopy věnována mimořádná pozornost a měla být jako důkaz mimořádně pečlivě hodnocena. K tomu však ani jeden ze soudů nižších stupňů nepřistoupil.
8. Nad to nelze jeho předchozí odsouzení za podobnou trestnou činnost ve vztahu k učinění závěru o jeho vině v předkládané věci přeceňovat (jak to učinil odvolací soud, viz bod 11. odůvodnění jeho usnesení), neboť tato žádným způsobem nedokládají jeho jednání v nyní projednávané věci, ve které jde navíc o obvyklou trestnou činnost provedenou obvyklým způsobem.
9. Na základě těchto skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu, popř. i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, kterými byl obviněný shledán vinným, jakož i ve výrocích, jimiž mu byl uložen trest a povinnost nahradit škodu, zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zrekapituloval dovolací argumentaci obviněného uvedl, že jeho námitku jednak lze podřadit pod třetí alternativu jím uplatněného dovolacího důvodu, jednak je důvodná, tedy rozhodnutí soudů, na jejichž podkladě byl uznán vinným, prozatím nemohou obstát.
11. Judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a priori nevylučuje možnost uznat obviněnou osobu vinnou v případě, je-li usvědčována jediným stěžejním, byť nepřímým, důkazem. Zmíněné soudy však rovněž opakovaně zdůraznily, že důkazní situace, při níž v trestním řízení existuje pouze jediný usvědčující důkaz, je z poznávacího hlediska nesnadná a obsahuje v sobě riziko možných chyb a omylů. V obdobných případech je proto namístě věnovat mimořádnou pozornost důkladnému prověření tohoto jediného usvědčujícího důkazu, který také musí být mimořádně pečlivě hodnocen. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyvinout všemožné úsilí, aby tento jediný usvědčující důkaz byl, pokud možno, doplněn jinými důkazy. Taková povinnost pro ně vyplývá ze zásady oficiality a ze zásady vyhledávací, podle níž jsou povinny samy provádět další potřebné a dostupné úkony tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Soudy však podle státního zástupce tuto povinnost v aktuálně projednávané trestní věci nerespektovaly.
12. Obviněnému je třeba přisvědčit v tom, že jediným nepřímým důkazem, který jeho osobu určitým způsobem propojil s projednávaným skutkem, a na němž soudy vystavěly závěr o jeho vině, se stala stopa DNA zajištěná na madle okružní pily poškozeného. Ostatní důkazy prokazovaly pouze to, kdy ke skutku došlo, a jaká byla hodnota odcizených věcí, dále skutečnost, že profil DNA obviněného se na madlo pily v době předcházející skutku dostat nemohl, a současně potvrzovaly, že obviněný je recidivistou, který se obdobné majetkové trestné činnosti dopouští opakovaně.
13. Již v rámci podaného odvolání a navazujícího řízení před odvolacím soudem obviněný nastínil možnost přenosu svého profilu DNA na madlo pily jinou osobou, a za tím účelem navrhoval vyslechnout zpracovatele odborné kriminalistické expertízy, který by se podrobně vyjádřil jak ke zmiňované možnosti přenosu biologické stopy na madlo pily, tak i k okolnostem jejího zajištění a nakládání s ní. Je přitom zjevné, že odvolací soud tento důkazní návrh zcela pominul, nijak se s ním nevypořádal a v rámci odůvodnění svého rozhodnutí se pouze ztotožnil s argumenty soudu prvního stupně, přičemž ve shodě s ním dovodil, že pachatelství obviněného vyplývá v podstatě již z toho, že jeho DNA se na madlo pily mohla dostat jen při činu a zanechat ji tam tedy musel právě pachatel.
14. Podle státního zástupce je sice nepochybné, že míra podezření podporující závěr o pachatelství obviněného je nadále vysoká, je však přesvědčen, že za nastalé situace, kdy existuje jediný nepřímý důkaz spojující osobu dovolatele s vniknutím do sklepní kóje a odcizení věcí zde, bylo namístě věnovat dokazování zvýšenou pozornost a učiněný důkazní návrh neměl zůstat opomenut. V situaci, kdy odvolací soud obviněným navržený důkaz neprovedl, s tímto se nijak nevypořádal, přičemž žádným způsobem nereagoval ani na obviněným nastíněnou možnost přenosu jeho profilu DNA jinou osobou, je třeba rozhodnutí o zamítnutí odvolání považovat za předčasné.
15. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 14 To 201/2023, a všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
17. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 12. 2023, č. j. 14 To 201/2023-247, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
18. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
19. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
IV. Posouzení dovolání
20. Nejvyšší soud považuje za vhodné nejprve konstatovat, že námitky obviněného přichází, a to i v souladu s tím, co sám uvedl, v úvahu podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě.
21. V obecné rovině lze nejprve poznamenat, že podle judikatury Ústavního soudu nejsou soudy povinny vyhovět každému vznesenému důkaznímu návrhu (např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). Právu stran navrhnout důkazy, jejichž provedení považují za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Za opomenutý důkaz tedy nelze považovat jakýkoli stranami navržený a soudem neprovedený důkaz, ale pouze takový důkazní návrh, který byl bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, event. zcela opomenut, případně může jít o situace, kdy v řízení řádně provedený důkaz nebyl v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněn při ustálení skutkového závěru, tj. soud jej neučinil předmětem svých úvah a hodnocení (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 6 Tdo 902/2022).
22. Z judikatury Ústavního soudu pak také vyplývá, že neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno [srov. nález sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004 (N 26/32 SbNU 239) či nález sp. zn. III. ÚS 3320/09 ze dne 18. 3. 2010 (N 60/56 SbNU 643)].
23. V předkládané věci obviněný ve svém doplnění odvolání (č. l. 239v) navrhl provést důkaz výslechem zpracovatele odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika, kterým byla konstatována shoda s jeho profilem DNA. Zpracovatel odborného vyjádření měl být obhajobou dotázán na možné zanesení biologické stopy obviněného na místo činu jinou osobou, dále na způsob zajištění biologické stopy a následné nakládání s biologickým materiálem, množství zajištěného materiálu, možnosti kontaminace odebraného vzorku při zkoumání nebo na možnosti jeho záměny. Popsaný důkazní návrh obviněný zopakoval i ve veřejném zasedání konaném odvolacím soudem dne 14. 12. 2023.
24. Podle protokolu o veřejném zasedání odvolací soud vyhlásil podle § 216 odst. 1 tr. ř. usnesení, že nebudou ve veřejném zasedání další důkazy prováděny (před tím byl jako důkaz proveden opis rejstříku trestů obviněného). Z poslechu záznamu z veřejného zasedání pak Nejvyšší soud ověřil, že uvedené usnesení bylo takto skutečně vyhlášeno, přičemž předseda senátu odvolacího soudu jej doplnil slovy, že odůvodnění tohoto v řízení vyhlášeného usnesení bude obsaženo v odůvodnění konečného rozhodnutí odvolacího soudu (tedy napadeného rozhodnutí).
25. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného, však žádné odůvodnění toho, z jakých důvodů navržený důkaz neprovedl, neobsahuje. Odvolací soud tedy sice dostál své povinnosti o důkazním návrhu rozhodnout, to však neplatí o povinnosti věcného adekvátního odůvodnění zamítnutí řádně vzneseného důkazního návrhu tak, jak je uvedeno v bodě 21. odůvodnění tohoto rozhodnutí. V tomto smyslu tak zůstal důkazní návrh obviněného opomenut, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě. To navíc za situace, kdy se zmíněný důkazní návrh nepochybně vztahoval k okolnostem zcela zásadním pro vyřešení otázky pachatelství obviněného (a contrario bod 22. tohoto rozhodnutí). Proto Nejvyšší soud připomíná také následující.
26. V daných souvislostech je na místě zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 8 Tdo 475/2023, na které odkazoval i sám obviněný, a které řešilo situaci obdobnou té, která nastala v projednávané věci. Jediným důkazem, který usvědčoval dovolatele ze spáchání posuzovaného trestného činu, byla stopa jeho DNA na klíčích nalezených na krabici na místě činu. Nejvyšší soud uvedl, že spatřuje problém v tom, že se soudy obou stupňů vůbec nevypořádaly s námitkou dovolatele, zda je možné, aby byla stopa jeho DNA zanesena na klíče z rukavic, které použil skutečný pachatel (popř. i jiným obdobným způsobem). Přestože tentýž argument byl již součástí podaného odvolání, soud druhého stupně jej v odůvodnění svého usnesení zcela ignoroval. Stopa DNA přitom byla v dané věci jediným důkazem, na jehož základě bylo možno tehdejšího dovolatele uznat vinným. Nejvyšší soud naznačil, že tvrzení, že stopu DNA tehdejšího dovolatele mohla na místo činu zanést jiná osoba, sám nepovažuje za příliš pravděpodobné, přesto trval na tom, aby byla i tato varianta (za takto problematické důkazní situace) prověřena, což odpovídá požadavkům Ústavního soudu, jenž např. v nálezu ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 787/13, konstatoval, že soudy vycházejí z principu in dubio pro reo, právní zásady, uznávané civilizovanými národy, podle které není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tedy jsou-li přítomny důvodné pochybnosti, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Přitom jakkoli vysoký stupeň podezření není sám o sobě s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok.
27. Taktéž jako to učinil Nejvyšší soud dříve však i nyní připomíná např. názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09, podle kterého důkazní situace, při níž v trestním řízení existuje pouze jediný usvědčující důkaz, je z poznávacího hlediska nesnadná a obsahuje v sobě riziko možných chyb a omylů. V takových případech musí být věnována mimořádná pozornost důkladnému prověření tohoto jediného přímého usvědčujícího důkazu a takový důkaz musí být mimořádně pečlivě hodnocen. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyvinout všemožné úsilí, aby tento jediný usvědčující důkaz byl, pokud možno, doplněn jinými, byť třeba nepřímými důkazy. Taková povinnost pro ně vyplývá ze zásady oficiality a ze zásady vyhledávací (§ 2 odst. 4 a 5 tr. ř.), podle níž orgány činné v trestním řízení jsou povinny samy provádět další potřebné a dostupné úkony tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
28. Protože se v předmětné trestní věci obstarání dalších důkazů nejeví příliš realisticky, o to více je potřeba podrobit jediný usvědčující důkaz, který měly orgány činné v trestním řízení k dispozici, důsledné a vyčerpávající analýze, a to včetně zkoumání možnosti, zda nemohla být stopa DNA zanesena na místo činu jinou osobou. K tomu dosud nedošlo, a proto v této fázi řízení zatím nelze s potřebnou mírou jistoty uzavřít, že by se soudy vypořádaly, vedle řádně navrženého důkazu, se všemi skutečnostmi významnými pro jejich rozhodnutí a že by vina dovolatele byla prokázána bez jakýchkoliv důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.).
29. Bude tedy na odvolacím soudu, aby prověřil klíčový důkaz stopou DNA především ve shora naznačeném směru. Potřebné je ovšem vyslechnout zpracovatele shora zmíněného odborného vyjádření, a to zejména k otázce možnosti zanesení biologické stopy dovolatele na místo činu jinou osobou (např. použitím jeho rukavic). Vedle toho se slyšený odborník bude moci vyjádřit i k dalším dotazům obhajoby zmíněným v bodě 23. tohoto rozhodnutí či v bodě 7. odvolání a v bodě 4. dovolání. Teprve na základě výslechu zpracovatele odborného vyjádření bude odvolací soud moci komplexně vyhodnotit důkaz, který je v tomto trestním řízení kruciální, a v jeho světle pak uvažovat o přijetí závěru, zda se dovolatel dopustil projednávaného skutku či nikoliv. Shledá-li odvolací soud podmínky pro opětovné uznání dovolatele vinným, bude moci uvažovat také o výměře uloženého úhrnného trestu.
V. Způsob rozhodnutí
30. Nejvyšší soud uzavřel, že usnesení odvolacího soudu je zatíženo vadou naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě, a proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 12. 2023, č. j. 14 To 201/2023-247, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
31. V novém řízení bude Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře povinen se v intencích daného zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat v souladu s právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Musí přitom postupovat důsledně tak, aby dostál požadavkům § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dospěje-li na tomto základě opětovně k závěru o vině obviněného, musí dostát též požadavkům ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. Rozhodnutí soudů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného obviněným, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (srov. § 265s odst. 2 tr. ř.).
32. Zbývá pak s ohledem na § 265l odst. 4 tr. ř. dodat, že obviněný měl trest odnětí svobody, který mu byl v předkládané věci uložen (viz bod 2. tohoto rozhodnutí), v době rozhodování Nejvyššího soudu již vykonán, a proto nebylo třeba rozhodovat o jeho vazbě.
33. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 4. 2025 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu