6 Tdo 332/2011-I-77
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v rámci neveřejného zasedání konaného dne
30. června 2011 o dovolání, které podal obviněný R. B ., proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T
2/2009, t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný R. B. n e b e r e do vazby.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 40 T 2/2009, byl
obviněný R.B.(dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 4 zákona č. 140/1961
Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“). Za
tento trestný čin byl obviněný podle § 148 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu
odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr.
zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti
a funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a
družstvech zabývajících se hostinskou činností, a to na dobu pěti let. Podle §
53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 4.000.000,- Kč.
Přitom pro případ, že by tento peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán,
mu byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v
trvání dvaceti měsíců. Podle § 73 odst. 1 písm. d) tr. zák. bylo vysloveno
zabrání majetkové hodnoty spočívající v zajištěných finančních prostředcích v
částkách 1.135,- EUR, 2.953,- USD a 587.850,- Kč. Podle § 226 písm. b) tr. ř.
byl obviněný zproštěn obžaloby státního zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Praze ze dne 18. 2. 2009, č. j. 9 VZv 1/2009-623, pro skutek v
rozsudku blíže popsaný, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného
činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 4
tr. zák.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém
stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010,
jímž podle § 61 odst. 1 tr. ř. a contrario nepovolil navrácení lhůty k podání
odvolání a podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako opožděně
podané.
Usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne
30. 6. 2011, sp. zn. 6 Tdo 332/2011, bylo z podnětu dovolání obviněného podle §
265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12.
2010, sp. zn. 3 To 56/2010. Současně byla zrušena také další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo Vrchnímu soudu v
Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody
uložený původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu
zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Protože se na obviněném vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen
shora citovaným rozsudkem soudu prvního stupně ve spojení s uvedeným usnesením
soudu druhého stupně a Nejvyšší soud k dovolání předmětné rozhodnutí odvolacího
soudu zrušil, stal se další výkon trestu na podkladě těchto rozhodnutí
nepřípustným. Nejvyšší soud proto rozhodl ve smyslu citovaného ustanovení §
265l odst. 4 tr. ř. zároveň o vazbě. Přitom v současném stadiu řízení neshledal
u obviněného žádný z důvodů vazby podle § 67 tr. ř.
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř., že se
obviněný do vazby nebere.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 30. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: 265b/1l
Spisová značka: 6 Tdo 332/2011
Datum rozhodnutí: 30.06.2011
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Navrácení lhůty
Dotčené předpisy: § 61 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
6 Tdo 332/2011-73
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30.
června 2011 o dovolání, které podal obviněný R. B ., proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 2/2009, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3.
12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, z r u š u j e .
Současně se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 40 T 2/2009, byl
obviněný R.B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 4 zákona č. 140/1961
Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“). Za
tento trestný čin byl obviněný podle § 148 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu
odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr.
zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti
a funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a
družstvech zabývajících se hostinskou činností, a to na dobu pěti let. Podle §
53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 4.000.000,- Kč.
Přitom pro případ, že by tento peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán,
mu byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v
trvání dvaceti měsíců. Podle § 73 odst. 1 písm. d) tr. zák. bylo vysloveno
zabrání majetkové hodnoty spočívající v zajištěných finančních prostředcích v
částkách 1.135,- EUR, 2.953,- USD a 587.850,- Kč. Podle § 226 písm. b) tr. ř.
byl obviněný zproštěn obžaloby státního zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Praze ze dne 18. 2. 2009, č. j. 9 VZv 1/2009-623, pro skutek v
rozsudku blíže popsaný, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného
činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 4
tr. zák.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém
stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010,
jímž podle § 61 odst. 1 tr. ř. a contrario nepovolil navrácení lhůty k podání
odvolání a podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako opožděně
podané.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání,
přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V prvním vyhotovení svého mimořádného opravného prostředku zpracovaném
obhájkyní JUDr. Eliškou Vranou uvedl, že dne 3. 9. 2010 požádala jmenovaná
obhájkyně podle § 61 tr. ř. z velmi závažných zdravotních důvodů o navrácení
lhůty k podání odvolání a v příloze podala i jeho odvolání proti rozsudku soudu
prvního stupně. Poznamenal, že s ohledem na důvody uvedené v předmětné žádosti
očekával, že si odvolací soud k jejich posouzení opatří odborné vyjádření
některé z lékařských posudkových služeb působících v rámci moci výkonné.
Odvolací soud však, aniž by si opatřil odborné posouzení aktuálních dopadů
závažného neurologického nálezu obhájkyně na její možnost podat v době od 19.
8. 2010 do 20. 8. 2010, resp. v době od 19. 8. 2010 do 3l. 8. 2010 blanketní či
sofistikované odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, učinil si o této otázce
úsudek sám a na základě tohoto laického úsudku pak navrácení lhůty k podání
odvolání nepovolil a odvolání zamítl jako opožděné podané. Následně poukázal na
nález Ústavního soudu České republiky ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS
33/97, s tím, že i v českém právu platí a je běžně aplikována řada obecných
právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech, a dále
na čl. 10 Ústavy České republiky, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1, 2 Protokolu č. 7 k
Úmluvě. Vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud právní hodnoty obsažené ve shora
uvedených smluvních ustanoveních v souzené věci nerozpoznal a ve své
rozhodovací činnosti se přidržel zcela formálního postupu zaštítěného
jednoduchým právem. Zdůraznil, že v situaci, kdy jeho obhájkyně ze zdravotních
důvodů nebyla přechodně v době rozhodné pro podání odvolání prokazatelně
schopna učinit jakékoliv podání soudu ani jinému orgánu, a současně on je cizím
státním příslušníkem, který z důvodů jazykové bariéry taktéž není schopen sám
učinit jakýkoliv úkon v této věci, měl odvolací soud cestou aplikace § 61 tr.
ř. podané žádosti vyhovět a umožnit mu realizaci jeho práv garantovaných mu
ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami podle článku 10
Ústavy České republiky. Dodal, že skutečnost, že obhájkyně byla schopna
rozhodnout o odmítnutí hospitalizace za současné přítomnosti, pomoci a podpory
jejího manžela u odborného lékařského vyšetření a následně za několik dnů podat
žádost o navrácení lhůty k podání odvolání, včetně odvolání ve věci samé, není
žádným důkazem toho, že obhájkyně byla schopna učinit právní úkon spočívající v
podání odvolání v rozhodné době. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky
(dále jen „Nejvyšší soud“) provedl důkaz spisem Vrchního soudu v Praze sp. zn.
3 To 56/2009, a odborným posouzením zdravotního stavu obhájkyně JUDr. Elišky
Vrané ke dni 19. 8. 2010 až 20. 8. 2010 jakoukoliv z lékařských posudkových
služeb na základě zdravotní dokumentace obhájkyně vedené jejím ošetřujícím
odborným lékařem - neurologem.
V dalším vyhotovení dovolání zpracovaném obhájcem JUDr. Tomášem
Hlaváčkem datovaném dnem 15. 2. 2011 argumentoval, že Vrchní soud v Praze
zamítl jeho odvolání jako opožděně podané, ačkoliv on osobně odvolání podal
řádně a včas. Prohlásil, že odvolání sepsal dne 17. 8. 2010, pořídil si jeho
kopii a ještě téhož dne ho v zalepené, nadepsané a poštovní známkou opatřené
obálce vhodil do poštovní schránky. Podle jeho slov se sice jednalo o blíže
neodůvodněný projev vůle sepsaný v anglickém jazyce, adresovaný přímo Vrchnímu
soudu v Praze, ale z jeho obsahu bylo naprosto zřejmé, které rozhodnutí a
kterého soudu je jím napadáno. Podotkl, že k tomuto kroku přistoupil z důvodu
určité opatrnosti, neboť jeho obhájkyně JUDr. Eliška Vraná mu v době obdržení
rozsudku nalézacího soudu telefonicky sdělila, že se aktuálně nachází na
dovolené v Maďarsku. Když jej pak jmenovaná obhájkyně v následujících dnech
nekontaktovala, zplnomocnil dne 26. 8. 2010 k obhajobě advokáta JUDr. Tomáše
Hlaváčka a jeho prostřednictvím podáním sepsaným dne 9. 9. 2010, Městskému
soudu v Praze odeslaným dne 10. 9. 2010 dřívější blanketní odvolání doplnil, a
to ve lhůtě pěti dnů, která k tomuto úkonu byla obhájci přípisem předsedy
senátu nalézacího soudu ze dne 3. 9. 2010 stanovena. S ohledem na skutečnost,
že odvolací soud nedohledal žádný záznam o doručení jím v zákonné lhůtě
podaného odvolání zaslaného k Vrchnímu soudu v Praze, v neveřejném zasedání
uzavřel, že se proti rozsudku nalézacího soudu včas neodvolal. V této
souvislosti shledal, že soud druhé instance tím, že projednal jeho odvolání
neveřejně, nedostál své povinnosti plynoucí se zásady formulované v § 2 odst. 5
tr. ř. Konstatoval, že odvolací soud závěr o opožděném podání odvolání
odůvodnil v podstatě tím, že se v originálu trestního spisu, jenž mu byl soudem
nalézacím předložen, nachází pouze kopie jeho blanketního odvolání, přičemž ani
u soudu prvního stupně, ani u soudu odvolacího neexistuje žádný záznam o jeho
podání. Takové odůvodnění ale podle jeho názoru naprosto ignoruje § 60 odst. 4
písm. a) tr. ř. Akcentoval, že trestní řád v tomto ustanovení ani v žádném
jiném nepožaduje, aby podatel vždy disponoval nějakým listinným dokladem, coby
důkazem toho, že své písemné podání opravdu podal. Uvedl, že neví, jak mohlo
dojít k tomu, že se v trestním spisu nenachází originál jeho původního
odvolání, že nelze vyloučit, že mohlo dojít ke ztrátě zásilky v průběhu
poštovní přepravy, resp. poznamenal, že by se nejednalo o první případ, kdy se
ze spisového materiálu vedeného v jeho trestní věci něco ztratilo. Jelikož
odvolací soud při hodnocení důkazů před svým rozhodnutím podstatnou okolnost
případu - předchozí ztrátu listinných materiálů, ať už z jakéhokoliv důvodu,
neuvážil, postupoval v rozporu s § 2 odst. 6 tr. ř. Dospěl k závěru, že
vzhledem k § 2 odst. 4 větě druhé před středníkem tr. ř., čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě musí být § 253
odst. 1 tr. ř. aplikován výlučně tehdy, je-li odvolání skutečně podáno opožděně
(srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 56/2002).
Vyjádřil přesvědčení,
že takovou jistotu odvolací soud při rozhodování v neveřejném zasedání neměl a
že pokud by respektoval základní zásady trestního řízení citované v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., musel by dojít minimálně k závěru, že o skutečnosti, zda řádný
opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně uplatnil včas či
nikoliv, existují zásadní důvodné pochybnosti, které je třeba vyhodnotit v
souladu se zásadou in dubio pro reo ve prospěch obviněného. Uzavřel, že jelikož
v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí, jímž bylo jeho odvolání jako
opožděné zamítnuto, přinejmenším nebylo prokázáno, že by nepodal odvolání řádně
a včas, byla aplikace § 253 odst. 1 tr. ř. nesprávná, neboť nebyla splněna
procesní podmínka takového postupu, resp. že se cítí být zkrácen ve svém právu
na přístup k soudu druhého stupně.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil ve výroku II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp.
zn. 3 To 56/2010, podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu
soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Současně požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu využil svého oprávnění
ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. a přerušil výkon napadeného rozhodnutí.
K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní
zástupkyně Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
Konstatovala, že dovolání obviněného po obsahové stránce naplňuje dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v první zákonné alternativě,
kdy dopadá na případy, kdy došlo bez splnění zákonných procesních podmínek k
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., přičemž
procesní strana byla takovým rozhodnutím vlastně zbavena přístupu ke druhé
instanci.
Poté, co připomněla dikci § 248 odst. 1, 2 tr. ř. uvedla, že v posuzované věci
je zřejmé, že obviněný podal odvolání opožděně, pokud je podal prostřednictvím
obhájkyně JUDr. Elišky Vrané dne 3. 9. 2010 a prostřednictvím obhájce JUDr.
Tomáše Hlaváčka dne 10. 9. 2010, neboť poslední den lhůty k podání odvolání
připadl na den 20. 8. 2010. Následně vyložila ustanovení § 61 tr. ř. o
navrácení lhůty s tím, že za důležité důvody umožňující tento postup jsou
považovány zejména onemocnění v posledních dnech lhůty bránící podat včas
opravný prostředek, náhlé úmrtí nebo jiná nečekaná vážná událost v rodině
obviněného nebo obhájce, živelná událost, která zabránila obviněnému nebo
obhájci včas podat opravný prostředek a dále také např. nesprávné poučení
obviněného ohledně opravného prostředku nebo okolnost, že poučení o opravném
prostředku nebylo vůbec dáno.
V návaznosti na to upozornila, že v posuzované trestní věci jménem obviněného
podala odvolání jeho obhájkyně dne 3. 9. 2010, tedy po uplynutí zákonné
odvolací lhůty, a to současně se žádostí o prominutí zmeškání lhůty doloženou
lékařskou zprávou, z níž je zřejmé, že obhájkyně byla v předposlední den lhůty
k podání odvolání ošetřena na neurologií s tím, že jí byla doporučena
hospitalizace, kterou advokátka JUDr. Eliška Vraná odmítla. Obhájkyně byla
ošetřena pro náhlou nevolnost se zvracením, kdy nebyla schopná se sama postavit
či jít, měla poruchu paměti, při řeči zadrhávala, měla velmi vysoký krevní
tlak, nemohla se zaklonit a jakýkoliv pohyb hlavou provokoval zvracení a
progresi závrati, kdy k lékařskému ošetření byla přivezena manželem na sedačce.
Odborným lékařem MUDr. J. F. byla obhájkyně medikována s tím, že v lékařské
zprávě je zdůrazněno, že je nutný absolutní klidový režim. Kontrolní vyšetření
bylo provedeno dne 6. 9. 2010, přičemž advokátka samotné odvolání vypracovala
již dne 3. 9. 2010, z čehož je zřejmé, že tak učinila bezprostředně po odeznění
akutních příznaků onemocnění.
Státní zástupkyně shledala, že v takovém případě byly splněny podmínky k
navrácení lhůty podle § 61 odst. 1 tr. ř., neboť ke zmeškání lhůty k podání
dovolání došlo z důvodů, které je třeba pokládat za důležité. Uzavřela, že
dovolání obviněného je důvodné, neboť procesní podmínky pro to, aby odvolací
soud mohl napadeným usnesením zamítnout podané odvolání obviněného proti
rozsudku soudu prvního stupně postupem podle § 253 odst. tr. ř. jako opožděné,
nebyly splněny.
Vzhledem k výše uvedeném navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§
265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, dále, aby
podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla
podkladu a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc
obviněného v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To
56/2010, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst.
1 tr. ř., podal prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §
265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě
určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b
tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod,
resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod
uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence
vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod
tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení § 148 odst. 1 písm. a) a b)
u stížnosti a § 253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena
přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný
opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá).
V návaznosti na to je třeba konstatovat, že námitky obviněného zásadně
odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu.
Nejvyšší soud za situace, kdy neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §
265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal věc podle § 265i odst. 3 tr. ř. a dospěl k níže
uvedeným závěrům.
Nejvyšší soud v prvé řadě konstatuje, že se ztotožnil se závěry odvolacího
soudu stran včasnosti, přesněji řečeno opožděnosti podání řádného opravného
prostředku obviněným. V předmětné věci nelze pochybovat o tom, že obviněný
podal odvolání opožděně. Odsuzující rozsudek (jehož písemné vyhotovení
obsahovalo řádné zákonné poučení o odvolání) byl vyhlášen v hlavním líčení
konaném u Městského soudu v Praze dne 14. 12. 2009 a po jeho vyhlášení se
obviněný k možnosti podání opravného prostředku výslovně nevyjádřil a ponechal
si lhůtu k podání odvolání. Tento rozsudek byl obhájkyni obviněného JUDr.
Elišce Vrané doručen dne 24. 6. 2010 a obviněnému po vyhotovení překladu dne
12. 8. 2010. Se zřetelem k ustanovení § 60 odst. 1 tr. ř. tak připadl poslední
den lhůty k podání odvolání na den 20. 8. 2010. Obviněný však podal odvolání
prostřednictvím obhájkyně JUDr. Elišky Vrané dne 3. 9. 2010 a prostřednictvím
obhájce JUDr. Tomáše Hlaváčka dne 10. 9. 2010.
Dne 3. 9. 2010 podala obhájkyně obviněného JUDr. Eliška Vraná současně s
odvoláním též žádost o navrácení lhůty k podání odvolání podle § 61 tr. ř. z
velmi závažných zdravotních důvodů na její straně.
Z odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze se podává, že obhájkyně
obviněného JUDr. Eliška Vraná sice měla krátce před uplynutím odvolací lhůty
zdravotní problémy, ty jí však nebránily podat odvolání včas. Uvedený závěr
opřel soud o zjištění, že jmenovaná advokátka nebyla v souvislosti se svými
zdravotními obtížemi hospitalizovaná a byla na svoji žádost propuštěna do
domácího ošetřování, takže podle názoru soudu nemohla být v takovém zdravotním
stavu, který by jí bránil podat ve lhůtě do 20. 8. 2010 odvolání alespoň v
blanketní podobě. Z těchto důvodů vrchní soud nepovolil obviněnému navrácení
lhůty k podání odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12.
2009 sp. zn. 40 T 2/2009, a v návaznosti na to odvolání jako opožděné zamítl.
Podle ustanovení § 61 odst. 1 tr. ř. zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z
důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li
zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení
lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky.
Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li
o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů
od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.
Toto ustanovení zmírňuje nepříznivé účinky spojené s uplynutím lhůty, a to ve
vázanosti na určité výjimečné okolnosti subjektivního nebo objektivního
charakteru, neboť se tím umožňuje dodatečné přezkoumání rozhodnutí, které již
mohlo nabýt právní moci a případně i vykonatelnosti. Proto je uvedený postup
možný pouze z důležitých důvodů, které zákon blíže nekonkretizuje. Z povahy
výjimečnosti je třeba dovodit, že takovými důvody jsou pouze ty, které mají
charakter určitých překážek znemožňujících nebo alespoň značně znesnadňujících
podání opravného prostředku v zákonem stanovené lhůtě. Za takové důvody jsou v
soudní praxi považovány zejména onemocnění v posledních dnech lhůty bránící
podat včas opravný prostředek, náhlé úmrtí nebo jiná nečekaná vážná událost v
rodině obviněného nebo obhájce, živelná událost, která zabránila obviněnému
nebo obhájci včas podat opravný prostředek a dále také např. nesprávné poučení
obviněného ohledně opravného prostředku nebo okolnost, že poučení o opravném
prostředku nebylo vůbec dáno. O navrácení lhůty je možné rozhodnout pouze na
žádost obviněného nebo obhájce.
Z lékařské zprávy tvořící přílohu žádosti o navrácení lhůty je zřejmé, že
obhájkyně byla v předposlední den lhůty k podání odvolání ošetřena na
neurologii s tím, že jí byla doporučena hospitalizace, kterou odmítla.
Obhájkyně byla ošetřena pro náhlou nevolnost se zvracením, kdy nebyla schopná
se sama postavit či jít, měla poruchu paměti, při řeči zadrhávala, měla velmi
vysoký krevní tlak, nemohla se zaklonit
a jakýkoliv pohyb hlavou provokoval zvracení a progresi závrati, kdy k
lékařskému ošetření byla přivezena manželem na sedačce. Odborným lékařem MUDr.
J. F. byla obhájkyně medikována s tím, že v lékařské zprávě je zdůrazněno, že
je nutný absolutní klidový režim. Kontrolní vyšetření bylo provedeno dne 6. 9.
2010, přičemž advokátka samotné odvolání vypracovala již dne 3. 9. 2010, z
čehož je zřejmé, že tak učinila bezprostředně po odeznění akutních příznaků
onemocnění.
Ve shodě se státní zástupkyní Nejvyšší soud shledal, že v takovém případě, kdy
zdravotní potíže evidentně způsobovaly u obhájkyně problémy s koordinací pohybu
a dokonce s pamětí, je zřejmé, že nebyla schopna dostát svým povinnostem, které
pro ni vyplývaly ze zastoupení obviněného v trestním řízení. Bylo proto třeba
dospět k závěru, že tento případ splňuje zmíněné rysy výjimečnosti, když byly
naplněny podmínky k navrácení lhůty podle § 61 odst. 1 tr. ř., neboť ke
zmeškání lhůty k podání odvolání došlo z důvodů, které je třeba pokládat za
důležité. V daných souvislostech nutno akcentovat, že obhájkyně obviněného
onemocněla dva dny před uplynutím odvolací lhůty a její onemocnění atakovalo
právě ty schopnosti obhájkyně, které byly potřebné pro vypracování odvolání.
Její onemocnění si vyžádalo pobyt na lůžku, absolutní klidový režim a léčbu
medikamenty. Jestliže, jak výše uvedeno, popsané okolnosti bránily obhájkyni ve
včasném a řádném uplatnění práva obviněného podat řádný opravný prostředek, pak
nebylo možné nevyhovět žádosti obhájkyně o navrácení lhůty ve smyslu ustanovení
§ 61 odst. 1 tr. ř. Advokátka přitom žádost podala bezpochyby v zákonné lhůtě
tří dnů od pominutí překážky, která jí bránila v podání odvolání a současně s
touto žádostí spojila i opravný prostředek.
Procesní podmínky pro zamítnutí odvolání obviněného podaného proti rozsudku
soudu prvního stupně pro opožděnost postupem podle § 253 odst. 1 tr. ř. tedy
nebyly splněny.
Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, a současně zrušil další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle § 265l odst. 1 tr. ř.
Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud
učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Úkolem Vrchního soudu v Praze tedy bude, a to při dodržení všech v úvahu
přicházejících ustanovení trestního řádu, věc znovu projednat a rozhodnout o
odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý