Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2011
dovolání, které podal obviněný Ing. J.L., proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 10 To 367/2010, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod
sp. zn. 1 T 120/2006, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. L. o d m í
t á.
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 7. 2007,
sp. zn. 1 T 120/2006, byli uznáni vinnými:
obviněný Ing. J. L. trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele
podle § 158 odst. l písm. a) tr. zák. [v bodech 1/ – 3/ výroku] a trestným
činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. [v bodě 1/
výroku],
obviněný P. S. trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §
158 odst. l písm. a) tr. zák. [v bodech 2/ a 4/ výroku],
obviněný M. H. trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §
158 odst. l písm. a) tr. zák. [v bodě 1/ výroku],
obviněný R. L. trestným činem podplácení podle § 161 odst. l, 2 písm. b) tr.
zák. [v bodě 1/ výroku].
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
obviněný Ing. J. L. podle § 160 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr.
zák. a § 53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu
ve výši 100.000,- Kč; podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve
stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí
svobody na jeden rok,
obviněný P. S. podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset
měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku,
obviněný M. H. podle § 158 odst. 1 tr. zák. za použití § 40 odst. 1 tr. zák. k
trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59
odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku,
obviněný R. L. podle § 161 odst. 2 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 2 písm.
a), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 40.000,- Kč; podle § 54 odst.
3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest
vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na čtyři měsíce.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání jednak obvinění Ing. J. L., P.
S., M. H. a R. L., a jednak v neprospěch obviněných Ing. J. L., P. S. a M. H.
státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 10 To
313/2007, bylo rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek podle § 258 odst.
1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněných Ing. J. L., P. S. a M. H.
v celých výrocích o trestech. Dále odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. v
rozsahu zrušení nově rozhodl, že se odsuzují:
obviněný Ing. J. L. podle § 160 odst. 3 tr. zák. a § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr.
zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výši
100.000,- Kč; podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené
lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na
jeden rok; podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí v orgánech veřejné
moci spojených s rozhodováním o právech a povinnostech třetích osob na dobu
pěti roků,
obviněný P. S. podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání
deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák.
podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku; podle § 49 odst. 1, § 50 odst.
1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu výkonu funkcí v orgánech veřejné moci spojených s rozhodováním o právech
a povinnostech třetích osob na dobu dvou roků,
obviněný M. H. podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání
šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák.
podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
II. Odvolání obviněných Ing. J. L., P. S., M. H. a R. L. byla podle § 256 tr.
ř. zamítnuta.
Vůči citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s
rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou podali obvinění Ing. J. L. a
P. S. dovolání, která byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp.
zn. 6 Tdo 906/2008, byla podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta.
Nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08,
byly z podnětu ústavní stížnosti obviněného Ing. J. L. zrušeny usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 6 Tdo 906/2008, rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 10 To 313/2007, a rozsudek
Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 1 T
120/2006.
Následně rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. 5. 2010,
sp. zn. 1 T 120/2006, byli obvinění Ing. J. L., P. S., M. H. a R. L. uznáni
vinnými, že
obviněný Ing. J. L. jako tehdejší vedoucí odboru dopravy a silničního
hospodářství Městského úřadu v R. nad K.,
obviněný P. S. jako tehdejší zástupce vedoucího odboru dopravy a silničního
hospodářství Městského úřadu v R. n. K. (vedoucí oddělení správy dopravy a
pozemních komunikací odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu v
R. nad K.),
obviněný M. H. jako tehdejší referent správy dopravy a pozemních komunikací
odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu v R. nad K.,
obviněný R. L. jako účastník přestupkového řízení – obviněný přestupce,
v řízení o přestupcích vedeném odborem dopravy a silničního hospodářství
Městského úřadu v R. nad K. jako orgánem příslušným k projednávání přestupků:
1/ obvinění Ing. J. L., M. H. a R. L. :
v řízení č. j. OD2/24/06/H přestupce R. L., poté, co M. H. vypracoval a
jménem správního orgánu vydal dne 1. 3. 2006 rozhodnutí, podle kterého byl R. L. uznán vinným přestupkem na úseku ochrany před alkoholismem a jinými
toxikomaniemi dle § 30/1ch) zákona o přestupcích, za který mu byla uložena
sankce spočívající jednak v pokutě ve výši 7.500,- Kč a jednak v zákazu řízení
všech motorových vozidel v trvání 12 měsíců, když vyhlášené rozhodnutí vzal R. L. dne 1. 3. 2006 na vědomí, současně se vzdal práva odvolání a rozhodnutí se
tak stalo dne 1. 3. 2006 pravomocným,
Ing. J. L. dne 7. 3. 2006 prostřednictvím společného známého P. D., pozval R. L. do své kanceláře, během schůzky mu nabídnul možnost, že vydané pravomocné
rozhodnutí bude ve prospěch R. L. korigováno tak, že uložený 12. měsíční zákaz
řízení bude snížen na 4 měsíce zákazu řízení, a to za předpokladu, že R. L. jako zeměměřič pracující ve firmě svého otce Ing. R. L. provede za sníženou
cenu pro potřeby zápisu do katastru nemovitostí zaměření objektů Sportovního
klubu A.XX Č., jehož je Ing. J. L. představitelem, s čímž R. L. vyslovil
souhlas a pro potřeby provedení zakázky převzal od Ing. J. L. potřebné
podklady, mezi Ing. J. L. a R. L. tak došlo k dohodě, že za Ing. L. zajištěné
snížení trestu zákazu činnosti zajistí R. L. výhodnější cenu zeměměřičské
zakázky, v dohodě bylo zdůrazněno, že faktická doba trvání sníženého trestu
zákazu činnosti bude pouze poloviční, neboť po výkonu poloviny sníženého trestu
bude vyhověno žádosti přestupce o upuštění od výkonu zbytku trestu,
Ing. J. L. posléze dne 7. 3. 2006 M. H. uložil, aby vydané pravomocné
rozhodnutí s ohledem na dohodu s R. L. změnil ve prospěch R. L. tak, že zákaz
řízení původně v trvání 12. měsíců bude snížen na 4 měsíce, což M. H. učinil a
ve vydaném pravomocném rozhodnutí pozměnil listy s údaji o uloženém zákazu
řízení motorových vozidel, v této konečné podobě pak bylo vydané rozhodnutí
prezentováno a zapsáno do příslušných evidencí,
R. L. do 24. 4. 2006 dle objednávky Ing. L. provedl zakázku pro A. Č., přičemž
po dohodě s Ing. L. bylo namísto skutečné ceny zakázky ve výši 8.000,- Kč
účtováno Sportovnímu klubu A. Č. dle faktury č.
ze dne 2. 5. 2006 vystavené
Ing. R. L.– G. 4.990,- Kč,
na základě žádosti R. L. ze dne 3. 5. 2006 bylo rozhodnutím č. j. OD2/8/20/06/H
ze dne 9. 5. 2006, jež téhož dne nabylo právní moci, vydaným M. H. upuštěno od
výkonu zbytku trestu zákazu činnosti,
2/ obvinění Ing. J. L. a P. S.:
v řízení č. j. OD2/407/05/H přestupce J. K. K., poté, co u Ing. L. intervenoval
ve prospěch přestupce náměstek ředitele Okresního ředitelství Policie ČR v R. n. K. mjr. Bc. P. F., pozval Ing. L. J. K. K. dne 10. 11. 2005 do své kanceláře
na městském úřadě, kde v přítomnosti mjr. Bc. P. F. zjišťoval, jakou sankci by
přestupce byl ochoten přijmout, přičemž po licitaci o výši zákazu řízení
motorových vozidel, jehož uložení přestupce nejprve kategoricky odmítal, se
zúčastnění dohodli na tom, že přestupci bude vedle pokuty uložen trest zákazu
řízení motorových vozidel na dobu 2 měsíců, jehož počátek má možnost přestupce
ovlivnit tím, že se na úřad dostaví k projednání přestupku tak, aby následně po
vydání rozhodnutí s dohodnutým obsahem doba výkonu trestu připadla na období,
kdy J. K. K. bude na dovolené mimo území České republiky a zákaz řízení se jej
tak nedotkne, v dohodě bylo zdůrazněno, že faktická doba trvání trestu zákazu
činnosti bude pouze poloviční, neboť po uplynutí poloviny trestu bude vyhověno
žádosti přestupce o upuštění od výkonu zbytku trestu,
Ing. J. L. vzápětí dne 10. 11. 2005, a dále opětovně dne 14. 11. 2005 na poradě
seznámil s uvedenou dohodou P. S. s tím, že je třeba rozhodnout ve smyslu
uvedené dohody, a S. poté, co se J. K. K. dostavil dne 4. 1. 2006 k projednání
přestupku, jako vedoucí oddělení vydal dne 27. 1. 2006 rozhodnutí, kterým byl
J. K. K. uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti silničního
provozu podle § 22/1f) zákona o přestupcích a přestupkem na úseku ochrany před
alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30/1h), i) pododstavec 2 zákona o
přestupcích, za které mu byla uložena jako sankce jednak pokuta ve výši
15.000,- Kč a jednak zákaz řízení všech motorových vozidel v trvání 2 měsíců,
rozhodnutí nabylo právní moci 18. 2. 2006,
na základě žádosti J. K. K. ze dne 22. 3. 2006 bylo rozhodnutím č. j. OD2/14/06/H ze dne 22. 3. 2006, které nabylo právní moci dne 23. 3. 2006,
vydaným M. H. upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti,
3/ obviněný Ing. J. L.:
v řízení č. j. OD2/308/05/H přestupce J. L., jenž se dopustil přestupku tím, že
dne 4. 8. 2005 v době kolem 17.00 hod. na pozemní komunikaci I. třídy č. v
obci J. jako řidič osobního motorového vozidla Škoda F. jel rychlostí 69
km/hod, když při kontrole policejní hlídkou odmítnul uhradit blokovou pokutu
400,- Kč za překročení nejvyšší povolené rychlosti a požadoval pouze pokutu
200,- Kč, čemuž policisté nevyhověli, a proto postoupili věc k projednání
správnímu orgánu, Ing. J. L. po dohodě se spolupracovnicí z úřadu J. L., která
je manželkou přestupce, vydal dne 13. 10. 2005 v příkazním řízení jménem úřadu
rozhodnutí, jímž J. L. uznal vinným přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti
silničního provozu podle § 22/1f) zákona o přestupcích a přestupci s ohledem na
známostní vztah k J.
L. uložil pouze napomenutí ve smyslu § 11/1a) zákona o
přestupcích, příkaz nabyl právní moci dne 1. 11. 2005,
4/ obviněný P. S.:
v řízení č. j. OD2/394/05/H přestupce Ing. J. M., která se dopustila přestupku
tím, že dne 19. 9. 2005 v 07.10 hod. jako řidička osobního motorového vozidla
Škoda F. v R. n. K. při vjíždění na křižovatku z místní komunikace J. alej nedala přednost zprava jedoucímu vozidlu Opel Astra, které řídila M. H., a které jelo po místní komunikaci A. D., když v důsledku nedání přednosti
došlo zaviněním Ing. M. ke střetu obou vozidel, poté, co se P. S. setkal dne
1. 11. 2005 se svou švagrovou Ing. J. M. a s ohledem na příbuzenský vztah
přislíbil, že vyřídí přestupek osobně v příkazním řízení, aby Ing. M. nemusela
hradit náklady řízení, a uloží mírnou peněžitou sankci do 2.000,- Kč, aby
přestupek nebyl zaznamenán v kartě řidiče, když sděloval, že obvyklá pokuta za
uvedený typ přestupku je 2.100,- Kč – 4.000,- Kč, P. S. Ing. M. nadiktoval text
prohlášení poškozeného o tom, že po přestupci nepožaduje náhradu škody, jež
bylo s podpisem poškozeného dodáno správnímu orgánu dne 24. 11. 2005 a P. S. téhož dne v příkazním řízení jménem úřadu vydal rozhodnutí, jímž Ing. J. M. uznal vinnou přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle §
22/1c) zákona o přestupcích, za který jí byla uložena pokuta ve výši 1.000,-
Kč, rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 11. 2005,
obviněný Ing. J. L. v případech ad 1/, 2/, 3/ a obviněný P. S. v případech ad
2/ a 4/ tak postupovali v rozporu s povinnostmi úředníka ve smyslu § 16/1c),
f), h) zák. č. 312/2002 Sb., o úředních územních samosprávných celcích a o
změně některých zákonů a v rozporu s ust. § 3/1 a § 9/1 zák. č. 71/1967 Sb.,
správní řád, a to do 31. 12. 2005, od 1. 1. 2006 v rozporu s § 2/1,4 a § 14
zák. č. 500/2004 Sb., správní řád,
obviněný Ing. J. L. v případě ad 1/ navíc v rozporu s povinností úředníka dle §
16/1i) zák. č. 312/2002 Sb., o úředních územních samosprávných celcích a o
změně některých zákonů,
obviněný M. H. v případě ad 1/ v rozporu s povinnostmi úředníka ve smyslu §
16/1 písm. c), d) zák. č. 312/2002 Sb., o úředních územních samosprávných
celcích a o změně některých zákonů.
Takto zjištěným jednáním ve výroku o vině podle soudu prvního stupně spáchali:
obviněný Ing. J. L. trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §
158 odst. l písm. a) tr. zák. [v bodech 1/ – 3/ výroku] a trestný čin přijímání
úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. [v bodě 1/ výroku],
obviněný P. S. trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158
odst. l písm. a) tr. zák. [v bodech 2/ a 4/ výroku],
obviněný M. H. trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158
odst. l písm. a) tr. zák. [v bodě 1/ výroku],
obviněný R. L. trestný čin podplácení podle § 161 odst. l, 2 písm. b) tr. zák.
[v bodě 1/ výroku].
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
obviněný Ing. J. L. podle § 160 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr.
zák. a § 53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu
ve výši 100.000,- Kč; podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve
stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí
svobody na jeden rok,
obviněný P. S. podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset
měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně
odložen na zkušební dobu jednoho roku,
obviněný M. H. podle § 158 odst. 1 tr. zák. za použití § 40 odst. 1 tr. zák. k
trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59
odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku,
u obviněného R. L. bylo podle § 24 odst. 1 tr. zák. upuštěno od potrestání.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání jednak obvinění Ing. J. L., P. S.
a M. H., jednak v neprospěch obviněných Ing. J. L., P. S. a R. L. státní
zástupce Okresního státního zastupitelství v R. n. K..
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 10 To
367/2010, bylo rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek podle § 258
odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněných Ing. J. L. a P.
S. v celých výrocích o trestech a ohledně obviněného R. L. ve výroku o upuštění
od potrestání. Odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení nově
rozhodl, že se odsuzují:
obviněný Ing. J. L. podle § 160 odst. 3 tr. zák. – zákona č. 140/1961 Sb.
účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“) a § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr.
zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výši
100.000,- Kč; podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené
lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na
jeden rok; podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí v orgánech veřejné
moci spojených s rozhodováním o právech a povinnostech třetích osob na dobu
pěti roků,
obviněný P. S. podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání
deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák.
podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku; podle § 49 odst. 1, § 50 odst.
1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu výkonu funkcí v orgánech veřejné moci spojených s rozhodováním o právech
a povinnostech třetích osob na dobu dvou roků,
obviněný R. L. podle § 161 odst. 2 a § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k
peněžitému trestu ve výši 40.000,- Kč; podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro
případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven
náhradní trest odnětí svobody na čtyři měsíce.
II. Odvolání obviněných Ing. J. L., P. S. a M. H. byla podle § 256 tr. ř.
zamítnuta.
Vůči naposledy citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem
prvostupňového soudu obviněný Ing. J. L. podal prostřednictvím obhájce
dovolání, které opřel o dovolací důvody zakotvené § 265b odst. 1 písm. b), g)
tr. ř. Podle jeho názoru rozhodoval ve věci v prvním i druhém stupni vyloučený
orgán a rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení významu
nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, který byl ve
věci vydán.
Obviněný konstatoval, že v řízení před okresním soudem a při jeho zahájení se
samosoudce vyjádřil tak, že předmětem opakovaného projednání v rámci hlavního
líčení po rozhodnutí Ústavního soudu je případ, který lze označit jako případ
„Rychnovské chobotnice“. Tento výraz použil i po vyhlášení rozsudku v rámci
tiskové konference, kterou svolal. V jejím rámci se samosoudce vyjadřoval k
jeho vině, trestu a činnosti, ve které se má spatřovat trestný čin, a to s
vědomím, že proti nepravomocnému rozhodnutí bylo podáno odvolání. Podle
obviněného svědčí tyto skutečnosti o tom, že samosoudce přistupoval k
projednání a rozhodnutí věci podjatě. Předem totiž označil projednávanou
činnost za trestnou, za níž je třeba uložit trest. Jeho zcela nepokrytě
vyjádřený vztah k projednávané věci a osobám obviněných vylučoval samosoudce z
projednání věci. Námitka, že věc rozhodoval vyloučený soudce, byla uplatněna v
písemném odvolání ze dne 30. 6. 2010, které bylo proti rozsudku soudu prvního
stupně podáno prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Dvořáčka.
Dále obviněný připomněl, že v odvolání vznesl i námitku podjatosti všech soudců
trestního úseku Krajského soudu v Hradci Králové. Důvodem byla skutečnost, že
součástí dokazování před prvostupňovým soudem se stal tzv. úřední záznam ze dne
11. 5. 2005, kterým byla prokazována hmotně právní odůvodněnost žádostí o
povolení odposlechů telekomunikačního provozu a odposlechů prostorových, jejich
oprávněnost jako omezujícího zásahu do Ústavou chráněných práv a svobod občanů
a odůvodněnost vydaných rozhodnutí, jímž byly odposlechy povoleny nebo jimiž
bylo povolováno jejich prodloužení. Součástí úředního záznamu, jenž se stal
nejen formou, ale především obsahem významným důkazem, bylo shromáždění
poznatků Policie ČR, které měly odůvodňovat oprávněnost podezření, že nejméně
jedna osoba v záznamu uváděná, je osobou, jež provádí rozsáhlou trestnou
činnost, při které využívá známostí a pomoci dalších osob, které jsou v tomto
záznamu označovány a záznamem jsou s trestnou činností hlavního pachatele
spojovány. Obviněný podotkl, že mezi těmito osobami jsou uváděni vysocí
justiční funkcionáři, a to předseda Krajského soudu v Hradci Králové a státní
zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Při provádění
důkazu tímto záznamem a především jeho poznatky, které měly odůvodňovat
legitimitu provedených odposlechů, bylo nutně akceptováno podezření, že se na
činnosti, v krajním případě i trestné, mohli podílet justiční funkcionáři v
záznamu uvedení. Jelikož se jedná o funkcionáře nadřízené soudcům trestního
úseku, vzniká podle obviněného nutně obava, že vztah služební organizační
podřízenosti a vědomí, že některý z kolegů je označován za možného
spolupachatele nebo pomocníka nějaké trestné činnosti, ovlivní rozhodovací
činnost soudce. Proto jde o důvodnou obavu, že soudce bude mít určitý vztah k
projednávané věci přes osoby ve spise uváděné, a tudíž bude při rozhodování
hrozit ovlivnění jeho profesionálního vztahu k dané věci. Obviněný označil za
lhostejné, o jaký druh vztahu v takovém případě půjde nebo jaký druh obavy tyto
skutečnosti z hlediska ryze profesionálního vztahu projednávané věci vzbuzují.
Dodal, že pouhá možnost, že takovýto vztah může existovat, je při náležitém
přístupu k věci důvodem k vyloučení z jejího projednávání.
-
Jak obviněný uvedl, prostřednictvím obhájců opakovaně navrhoval postoupení věci
z důvodů vhodnosti mimo působnost soudů regionu. Návrh odůvodňoval i tím, že
celá věc byla široce a opakovaně medializována, názory obhájců obviněných a
rozhodujících soudců byly dávány do vzájemné konfrontace, a to nejenom v
regionálním tisku, ale rovněž v celostátním vysílání České televize.
Medializaci obstaral i obsah tiskové konference, kterou svolal soudce
rozhodující v prvním stupni, a o níž rozsáhle informovaly regionální deníky. K
medializaci přispěl i článek vydaný ještě v průběhu vyšetřování, jehož autorem
byl okresní ředitel Policie ČR a jehož obsahem bylo komentování trestní věci,
která se stala předmětem projednávání v namítaných řízeních a kde se tento
policista o osobách obviněných vyjadřoval jako o „gaunerech“. Předneseným
námitkám podjatosti však soudy nevyhověly, stejně jako návrhu na delegaci věci.
Obsah námitek ale svědčí o tom, že je splněna podmínka přípustnosti dovolání z
hlediska důvodů ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pokud jde dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný
konstatoval, že soudy rozhodovaly o vině a trestu, aniž se vypořádaly zejména s
hmotně právními částmi nálezu Ústavního soudu o přípustnosti a nepřípustnosti
použití důkazu. Vytkl, že nesprávným výkladem výroků tohoto nálezu a jeho
důvodů dospěly k závěru, že lze dodatečným dokazováním o faktické existenci
důvodů odůvodňujících podezření, pro která bylo možno požadovat povolení
odposlechů a vydávat povolovací rozhodnutí, ospravedlnit legitimitu opatření
důkazů těmito odposlechy. Uvedl, že v průběhu řízení, které se ještě stane
samostatně důvodem pro podání ústavní stížnosti, byla předkládána a obsahem
spisu je obsáhlá argumentace o nesprávnosti tohoto hmotně právního posouzení. V
jeho důsledku soudy dospěly k nesprávnému závěru o použitelnosti odposlechů
jako důkazu a své závěry o vině a trestu opřely právě o důkazy, o nichž v
jiném nálezu Ústavní soud výslovně prohlásil, že vytýkaná procesní pochybení z
nich činí důkazy jednou provždy nepoužitelné.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí:
- zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a tomuto soudu uložil, aby
se v novém odvolacím řízení náležitě vypořádal s námitkou podjatosti soudce,
který rozhodoval v prvním stupni,
- popř. zrušil rozsudky soudů obou stupňů s tím, že věc bude v prvním stupni
projednána a rozhodnuta jiným soudcem, nebo jiným prvostupňovým soudem mimo
působnost Krajského soudu v Hradci Králové, popř. vyslovil právní názor, který
vyloučí možnost opřít skutková zjištění a skutkové i právní posouzení věci o
záznamy prostorových odposlechů.
K dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně
vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Současně shrnul,
jak bylo soudy napadenými rozsudky rozhodnuto a obsah uplatněných dovolacích
námitek.
Státní zástupce připomněl, jak je dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. b) tr. ř. vymezen v zákoně, přičemž formální podmínky pro jeho uplatnění
byly splněny, když námitky podjatosti samosoudce okresního soudu i soudců
Krajského soudu v Hradci Králové obviněný uplatňoval již ve stadiu odvolacího
řízení. Po obsahové stránce však tyto námitky označil za nedůvodné. Upozornil,
že podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen
mimo jiné soudce nebo přísedící, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k
projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům,
zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v
trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Poznamenal, že v případě
samosoudce prvostupňového soudu obviněný spatřuje okolnost zakládající jeho
vyloučení v jeho poměru k věci. Pro poměr k věci bude soudce vyloučen zejména
tehdy, když on sám nebo osoba jemu blízká byli projednávanou trestnou činností
poškozeni, když byl svědkem trestného činu apod. Trestná činnost obviněného
spočívala v podstatě v tom, že jako vedoucí odboru dopravy a silničního
hospodářství Městského úřadu v Rychnově nad Kněžnou nezákonně zasahoval do
některých přestupkových řízení v tom směru, aby došlo k velmi mírnému postihu
přestupců. Ze skutkových zjištění a ani z obsahu dovolání však nevyplývá, že by
samosoudce Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou byl projednávanou trestnou
činností sám poškozen, nebo že by k ní měl jakýkoli jiný vztah, třeba i značně
vzdálený (např. že by sám nebo některý jeho rodinný příslušník byl u Městského
úřadu v R. nad K. projednáván pro přestupek v dopravě a na rozdíl od osob
obviněným zvýhodněných by byl přísně sankcionován). Podle státního zástupce
tudíž neexistuje takový poměr uvedeného samosoudce k věci, který by mohl
založit důvod jeho vyloučení ve smyslu znění § 30 odst. 1 tr. ř. Samotné
použití poněkud expresivního výrazu k charakteristice projednávané trestné
činnosti, když navíc samosoudce v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně
obsáhle vysvětlil důvody, které ho k použití takového výrazu vedly (str. 28
rozhodnutí), důvod jeho vyloučení z vykonávání úkonů v předmětné trestní věci
nezakládá.
Dále státní zástupce uvedl, že pokud obviněný spatřuje okolnost zakládající
vyloučení soudců Krajského soudu v Hradci Králové z důvodu poměru k věci v
obsahu úředního záznamu Policie ČR ze dne 11. 5. 2005, tak ve spisu se skutečně
nachází záznam, podle kterého osoby podezřelé z trestné činnosti (zřejmě L F. a
Ing. J. L.) měly mít vazby na osobu státního zástupce JUDr. Bužgy a předsedu
Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Bořka. Tento záznam se však svým obsahem
absolutně nedotýká předsedy senátu JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Zdeňka
Korfa a JUDr. Jany Chládkové, ze kterých byl složen senát 10 To označeného
soudu, který ve věci rozhodoval. Obviněný ani netvrdí žádné jiné skutečnosti
zakládající jakýkoli osobní vztah jmenovaných soudců k předmětné trestní věci.
V hypotetické rovině by snad existence zmíněného záznamu mohla být důvodem k
vyloučení JUDr. Bořka, pokud by on sám měl v trestní věci obviněného provést
nějaký úkon. Obsah záznamu však nemůže být důvodem pro vyloučení soudců
odvolacího soudu rozhodujících ve věci nebo dokonce všech soudců trestního
úseku Krajského soudu v Hradci Králové. Státní zástupce poukázal i na
rozhodnutí č. 40/1991 Sb. rozh. tr., z něhož vyplývá, že okolnost, že vyloučený
soudce je současně funkcionářem soudu, nezakládá důvod vyloučení všech soudců
toho soudu, u kterého vyloučený soudce působí. Rovněž odkázal na usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 1 To 180/2010, v němž se
soud zabýval obsahově shodnými námitkami obviněného Ing. J. L., které se týkaly
podjatosti soudců odvolacího soudu, přičemž s použitou argumentací se plně
ztotožnil. Dodal, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci
Králové není funkcionářem nadřízeným soudcům trestního úseku odvolacího soudu,
a proto v tomto směru označil tvrzení obviněného za bezpředmětné. Z hlediska
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. shledal jako irelevantní
námitky, že obviněnému nebylo vyhověno návrhu na delegaci věci mimo
východočeský region.
Pokud jde o dovolací důvod uplatněný podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
státní zástupce upozornil, že slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci
samé, které spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Připomněl, že v jeho rámci nelze vytýkat
nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení
důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani jiná procesní pochybení. Konstatoval,
že v rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný v podstatě vytýká nerespektování
právního názoru plynoucího z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn.
II. ÚS 2806/08, kterým bylo vyhověno jeho ústavní stížnosti proti dřívějším
odsuzujícím rozhodnutím v předmětné trestní věci. Uvedl, že vázanost obecných
soudů právním názorem Ústavního soudu je stanovena ustanovením § 314h odst. 1
věty druhé tr. ř., a tedy námitka obviněného svým obsahem směřuje do oblasti
procesní, nikoli hmotně právní, a dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. obsahově neodpovídá. Dodal, že výhrady týkající se pouze
nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně nebo Ústavního soudu nelze
podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod, přičemž citovaný nález Ústavního
soudu se nezabýval otázkami hmotného práva, ale procesní otázkou použitelnosti
důkazů – záznamů prostorových odposlechů kanceláře obviněného. Zcela
kategorický závěr o procesní nepoužitelnosti předmětných záznamů Ústavní soud
nevyslovil.
S ohledem na rozvedené skutečnosti státní zástupce uzavřel, že dovolací
námitky, které obviněný uplatnil jednak podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
jsou zjevně nedůvodné, jednak podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto
dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a
rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v
neveřejném zasedání. Rovněž vyslovil souhlas [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s
rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí, než je
navrhováno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného
opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného Ing. J. L. je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou
osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě,
kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Podle § 265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen
je-li tu některý z následujících důvodů:
b) ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato
okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla
jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze úspěšně uplatnit
za předpokladu, že ve věci samé rozhodoval orgán, který byl z rozhodování
vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení podle §
31 tr. ř. rozhodnuto, a současně tato skutečnost nebyla dovolateli v původním
řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Protože již v původním řízení obviněný Ing. J. L. vytýkal, že samosoudce
prvostupňového soudu a soudci odvolacího soudu měli být z rozhodování trestní
věci vyloučeni, což nyní tvrdí i v mimořádném opravném prostředku, je zmíněný
důvod dovolání obsahově naplněn. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda trestní
řízení je zatíženo tvrzenou procesní vadou.
Podle § 30 odst. 1 tr. ř. platí, že z vykonávání úkonů trestního řízení je
vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v
něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané
věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným
zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním
řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými
osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
Účelem citovaného ustanovení zákona je upevnit důvěru účastníků řízení i
veřejnosti v nestrannost postupu orgánů činných v trestním řízení. Zákon
vylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení ten orgán činný v trestním řízení,
u něhož lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti z taxativně vyjmenovaných
důvodů. Současně je nutno zdůraznit, že rozhodnutí o vyloučení soudce
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 věta první Listiny základních práv a svobod).
Z hlediska ustálené judikatury může poměr k projednávané věci záležet např. v
tom, že soudce sám nebo osoba jemu blízká byli projednávanou trestnou činností
poškozeni, případně byli jinak této činnosti účastni (např. jako svědci,
tlumočníci). Mezi důvody vyloučení však nemůže patřit otázka úrovně odborné
způsobilosti např. soudce (předsedy senátu, členů senátu) rozhodujícího ve věci
(srov. rozhodnutí č. 23/1998 Sb. rozh. tr.). Z ustanovení § 30 tr. ř. vyplývá,
že projednávanou věcí je nutno rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s
ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní
podobu, musí mít osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem
podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k
úkonům jí se dotýkajících objektivně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
4 Tvo 157/2001). Důvodem pro vyloučení soudce nemohou být ani okolnosti
spočívající v jeho procesním postupu v řízení o projednávané věci, nejde-li o
případy stanovené v § 30 odst. 2 až odst. 4 tr. ř.
Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich
obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo jinému orgánu činnému v trestním
řízení), bude vyloučen soudce, který je k uvedeným osobám zejména v poměru
příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce přátelském,
anebo naopak nepřátelském. Negativní vztah soudce např. k obviněnému však nelze
vyvozovat toliko ze subjektivního pocitu obviněného, že je soudce vůči němu
zaujat, ale musí být podložen konkrétními objektivními skutečnostmi.
Je potřebné připomenout, že námitky ohledně podjatosti samosoudce Okresního
soudu v Rychnově nad Kněžnou JUDr. Jiřího Fukse, které byly v dovolání
vzneseny, obviněný Ing. J. L. uplatnil již v rámci předchozího soudního
řízení, a to předně dne 20. 12. 2006 (č. l. 351 spisu). Usnesením Okresního
soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 12. 2006, č. j. 1 T 120/2006-371,
bylo podle § 31 odst. 1 tr. ř. se zřetelem k ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. a
contrario rozhodnuto, že jmenovaný samosoudce není vyloučen z vykonávání úkonů
trestního řízení. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2.
2007, č. j. 11 To 84/2007-407, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
stížnost obviněného Ing. J. L. do zmíněného rozhodnutí zamítnuta. Dále obdobnou
výhradu obviněný uplatnil i v odvolání (č. l. 580 a násl. spisu) proti rozsudku
Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 T
120/2006-547, které bylo rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.
1. 2008, č. j. 10 To 313/2007-623, zamítnuto. V rozsudku Okresního soudu v
Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. 5. 2010, č. j. 1 T 120/2006-857, bylo na str.
28 uvedeno, proč při ústním odůvodnění tohoto rozhodnutí samosoudce v
přeneseném slova smyslu použil výraz „zájmově lobistická chobotnice“. Následně
obviněný Ing. J. L. v odůvodnění odvolání (č. l. 876 a násl., č. l. 901 a násl.
spisu) proti tomuto rozhodnutí opět vznesl námitku podjatosti JUDr. Jiřího
Fukse, kterou se zabýval rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.
11. 2010, č. j. 10 To 367/2010-1042. V tomto dovoláním napadeném rozhodnutí
odvolací soud oprávněně konstatoval: „Je třeba připustit, že okresní soud v
odůvodnění napadeného rozsudku použil některé expresivní výrazy, např. „zájmově
lobistická chobotnice“ (str. 28 rozsudku), odvolatelé však z těchto výroků
neodůvodněně dovozují podjatost soudce. V procesním, skutkovém i právním jádru
věci posuzoval okresní soud věc pečlivě a nestranně. Je to patrné již z toho,
že pokud by obžalované skutečně považoval za součást „zájmově lobistické
chobotnice“, jistě by jim neuložením trestu zákazu činnosti nehodlal umožnit
další práci v orgánech veřejné moci.“ V návaznosti na to soud druhého stupně
důvodně zdůraznil: „Z toho plyne, že některé výroky okresního soudu nebyly
míněny doslova, resp. tak, jak si je vyložil odvolatel. Nic – ani tresty
uložené okresním soudem – nenasvědčuje tomu, že by okresní soud rozhodoval
podjatě pod mediálně prezentovaným tlakem veřejného mínění na přísný postih
korupčních jednání. Ani z průběhu hlavního líčení, jenž měl krajský soud
možnost sledovat v protokolech o hlavním líčení i na zvukových záznamech,
nebyla zjištěna podjatost soudce“ (vše na str. 12 rozhodnutí odvolacího soudu).
I podle názoru Nejvyššího soudu nevznikly pochybnosti, že by samosoudce
Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou JUDr. Jiří Fuks nemohl, a to pro poměr k
projednávané věci nebo k osobám (obviněnému Ing. J. L., ostatním obviněným,
obhájcům obviněných nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení) nestranně
rozhodovat. Ze skutečnosti, že v rámci soudního řízení a na tiskové konferenci
použil výše citovaná slova nelze usuzovat na jeho negativní vztah k osobě
obviněného (ostatním obviněným) a na jeho poměr k projednávané věci. Lze rovněž
poznamenat, že samosoudce ani osoba jemu blízká nebyli projednávanou trestnou
činností poškozeni, a ani jinak nebyli této činnosti účastni (např. jako
svědci, apod.).
Námitku ohledně podjatosti všech soudců trestního úseku Krajského soudu v
Hradci Králové obviněný Ing. J. L. vznesl již v odůvodnění odvolání (č. l. 876
a násl. spisu). Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2010,
č. j. 10 To 367/2010-909, bylo rozhodnuto, že soudci téhož soudu JUDr. Josef
Mazák, JUDr. Jana Chládková a JUDr. Zdeněk Korf nejsou podle § 30 odst. 1 tr.
ř. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci. Stížnost
obviněného do tohoto rozhodnutí byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1.
9. 2010, č. j. 1 To 180/2010-926, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
zamítnuta.
Z úředního záznamu Policie České republiky, Okresního ředitelství, služby
kriminální policie a vyšetřování v R. n. K. ze dne 11. 5. 2005, ČTS:
ORRK-207/OHK-2005 (č. l. 808 – 813 spisu), který byl sepsán k prověřování
informací získaných operativní cestou k podezření z protiprávního jednání osob
v něm uvedených (zahrnoval i Ing. J. L.), nelze dovozovat, že by pro podjatost
měli být vyloučeni všichni soudci trestního úseku Krajského soudu v Hradci
Králové. Předně je nutno uvést, že tento úřední záznam se nijak nedotýká
předsedy senátu JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Jany Chládkové a JUDr.
Zdeňka Korfa, kteří podle rozvrhu práce Krajského soudu v Hradci Králové jako
senát 10 To rozhodovali o odvolání obviněného. Dále je potřebné konstatovat, že
předseda krajského soudu sice vykonává státní správu příslušného soudu, avšak
při rozhodování jsou soudci zásadně nezávislí. Pro úplnost lze v obecné rovině
poznamenat, že i v případě, že by byl předseda konkrétního soudu pro podjatost
z rozhodování konkrétní trestní věci vyloučen, nebylo by možno bez dalšího
dovozovat, že i ostatní soudci téhož soudu jsou z rozhodování dané věci
vyloučeni. Okolnost, že soudkyně vyloučená z projednávání věci pro podjatost z důvodu
jejího poměru k osobě obviněného zastává funkci místopředsedkyně soudu, sama o
sobě není důvodem, pro který by měli být vyloučeni z projednávání věci i
ostatní soudci téhož soudu (§ 30 odst. 1 tr. ř.), a nemůže být proto sama o
sobě ani důležitým důvodem pro odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř.,
resp. rozhodnutí odvolacího soudu podle § 262 věta druhá tr. ř. (srov.
rozhodnutí č. 40/1991-I. Sb. rozh. tr.). Tvrzení obviněného, že státní zástupce
Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové je funkcionářem nadřízeným
soudcům trestního úseku Krajského soudu v Hradci Králové, je nepatřičné, jak
důvodně upozorňuje i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve
vyjádření k mimořádnému opravnému prostředku. Z takovéto dovolací argumentace
rozhodně nelze dovozovat podjatost soudců trestního úseku daného krajského
soudu a ani soudců, kteří ve věci o odvolání konkrétně rozhodovali.
Dovolací námitku obviněného, že v soudním řízení mělo být vyhověno jeho návrhům
na postup podle § 25 tr. ř., nelze podřadit pod jím uplatněný a ani žádný jiný
důvod dovolání. Nejvyšší soud však považuje za potřebné se k této výhradě
stručně vyjádřit.
V průběhu trestního řízení obviněný Ing. J. L. navrhoval, aby trestní věc byla
odňata Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou a přikázána jinému okresnímu
soudu v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové [viz podání ze dne 22. 5. 2007
(č. l. 442 a násl. spisu) a v odůvodnění odvolání ze dne 30. 6. 2010 (č. l.
901 a násl. spisu)]. O těchto návrzích bylo rozhodnuto usnesením Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2007, č. j. 11 Nt 357/2007-474, a
rozsudkem téhož soudu ze dne 19. 11. 2010, č. j. 10 To 367/2010-1042. Obviněný
rovněž navrhl, aby trestní věc byla odňata Krajskému soudu v Hradci Králové a
přikázána jinému krajskému soudu (č. l. 913 a násl. spisu), přičemž o návrhu
bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2010, č. j. Ntd
20/2010-931. Žádný z těchto návrhů nebyl akceptován.
Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu
odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání
rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Rozhodnutí podle § 25 tr. ř. je podmíněno existencí důležitých důvodů, které
zákon blíže neuvádí. Podle ustálené soudní judikatury je základním hlediskem
pro posouzení důvodnosti takového postupu potřeba tímto způsobem zajistit
dodržení všech v úvahu přicházejících základních zásad trestního řízení a
vyloučení pochybnosti o nestrannosti soudu, přičemž je třeba uvážit princip,
který je zakotven v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. že
nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Takové rozhodnutí neodůvodňuje
skutečnost, že o trestní věci proběhly informace v tisku a televizi. Je totiž
třeba, aby byly objektivně zjištěny překážky, jež by mohly ohrozit buď náležité
zjištění skutkového stavu věci, nebo její nestranné a objektivní projednání,
které navíc musí být tak významné, že buď brání příslušnému soudu věc projednat
a rozhodnout vůbec, nebo je zřejmé, že podmínky řízení u jiného soudu jsou při
dodržení všech zákonných požadavků výrazně příznivější než u soudu
příslušného. V dané trestní věci by byl postup podle § 25 tr. ř. namístě, pokud
by všichni soudci Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (Krajského soudu v
Hradci Králové) byli z provádění úkonů ve věci z důvodu podjatosti, a to pro
konkrétní překážky vztahující se jmenovitě ke každému z nich, vyloučeni.
Zmíněná okolnost však nebyla v předmětné trestní věci dána (viz argumentace
popsaná výše). Příslušným soudům nelze vytýkat, že nepostupovaly ve smyslu
ustanovení § 25 tr. ř.
Nejvyšší soud konstatuje, že námitky, které obviněný Ing. J. L. s odkazem na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. formálně relevantně uplatnil, jsou
zjevně neopodstatněné.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně
kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo
nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení
skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí
zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v
právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného
práva (např. občanského, obchodního, trestního). Z dikce předmětného ustanovení
přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat
pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp.
zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III.
ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat
úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů.
Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního
eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje
správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění
nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v
závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové
závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, §
263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k
přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený
rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný Ing.
J. L. namítá, že soudy rozhodovaly o vině a trestu, aniž by se vypořádaly
zejména s hmotně právními částmi nálezu Ústavního soudu o přípustnosti a
nepřípustnosti použití důkazu. Vytýká, že nesprávným výkladem výroků tohoto
nálezu a jeho důvodů dospěly k závěru, že lze dodatečným dokazováním o
faktické existenci důvodů odůvodňujících podezření, pro která bylo možno
požadovat povolení odposlechů a vydávat povolovací rozhodnutí, ospravedlnit
legitimitu opatření důkazů těmito odposlechy. Tyto výhrady uplatněný a ani
žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují.
Primárně je totiž namítáno vadné hodnocení důkazů z hlediska jejich zákonnosti
a použitelnosti v trestním řízení, a nikoliv nesprávné právní posouzení
skutku, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. S těmito námitkami je však nutno se i v dovolacím řízení zabývat,
jak bylo s poukazem na čl. 4 Ústavy zdůrazněno na str. 9 nálezu Ústavního soudu
ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, kterým bylo v této trestní věci
rozhodnuto. Ostatně závaznost právního názoru, jenž byl v tomto nálezu
vysloven, a to i pro Nejvyšší soud, plyne z ustanovení § 314h odst. 1 věty
druhé tr. ř. Dovolací soud tudíž posuzoval, zda trestní řízení je zatíženo
tvrzenou vadou.
Podstatou námitek obviněného Ing. J. L. je tvrzení, že v případě záznamu
prostorových odposlechů, které byly uskutečněny v kanceláři vedoucího odboru
dopravy a silničního hospodářství v budově Městského úřadu v R. nad K., z nichž
soudy zejména usuzovaly na jeho vinu, nebylo postupováno v souladu se zákonem,
a tudíž nemohou být jako důkaz v trestním řízení použity. V této souvislosti
lze souhlasit se soudy obou stupňů, že ve výše označeném nálezu Ústavního soudu
nebyl vysloven zcela kategorický závěr o nepoužitelnosti předmětných záznamů.
Nutno připomenout, že Ústavní soud na str. 8 a 9 rozhodnutí zdůraznil: „…aby
bylo možno použít jako důkaz záznamy ať už odposlechnutého telekomunikačního
provozu nebo prostorového odposlechu v jiné trestní věci, než ve které byly
nařízeny, resp. povoleny, je nezbytné, aby jejich nařízení, resp. povolení bylo
ústavně souladné. Proto musí z příslušných opatření vyplývat, na základě jakých
konkrétních indicií je dán vztah mezi sledovanou osobou (jí užívaným
telefonním číslem nebo jí užívaným prostorem) a podezřením ze spáchání určité
trestné činnosti. Pokud je nařizováno, resp. přikazováno a povolováno
prodloužení těchto odposlechů, je pak nezbytné, aby bylo posilováno, resp.
trvalo podezření existence této souvislosti. Obecné soudy jsou přitom povinny i
z vlastní povinnosti provést ty důkazy, které legitimitu nařízených, resp.
povolených odposlechů a záznamů osvědčují, pokud návrhy v tomto směru nečiní s
ohledem na své povinnosti v trestním řízení již samy orgány veřejné žaloby.“
Před rozhodnutím Nejvyšší soud považoval za potřebné vyžádat mimo jiné trestní
spis Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 12 T 29/2008, týkající se
obviněného L. F..
Sledováním osob a věcí (dále jen „sledování“) se rozumí získávání poznatků o
osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými
prostředky. Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že obviněný komunikuje
se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této komunikace zničit a
poznatky, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít (§ 158d odst. 1
tr. ř.).
Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy,
lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce (§ 158d
odst. 2 tr. ř.).
Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního
tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v
soukromí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě
předchozího povolení soudce. Při vstupu do obydlí nesmějí být provedeny žádné
jiné úkony než takové, které směřují k umístění technických prostředků (§ 158d
odst. 3 tr. ř.).
Povolení podle odstavců 2 a 3 lze vydat jen na základě písemné žádosti. Žádost
musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou činnost a, jsou-li známy,
též údaji o osobách či věcech, které mají být sledovány. V povolení musí být
stanovena doba, po kterou bude sledování prováděno a která nesmí být delší než
šest měsíců. Tuto dobu může ten, kdo sledování povolil, na základě nové žádosti
písemně prodloužit vždy na dobu nejvýše šesti měsíců (§ 158d odst. 4 tr. ř.).
Má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba k němu
připojit protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a 55a tr. ř. (§ 158d odst. 7
tr. ř.).
V jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek uvedených v
odstavci 2 provedeno, lze záznam pořízený při sledování a připojený protokol
použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném
trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejíž práv a svobod bylo
sledováním zasahováno (§ 158d odst. 10 tr. ř.).
Lze předeslat, že po zrušení soudních rozhodnutí nálezem Ústavního soudu ze dne
27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, soud prvního stupně v hlavním líčení
doplnil dokazování jednak přečtením celé řady listinných důkazů (jsou podrobně
popsány na str. 8 a násl. rozsudku), jednak výslechem svědka npor. Ing. R. N.,
policejního komisaře Policie ČR, ÚO SKPV, z jehož výpovědi vyplynuly
skutečnosti rozvedené na str. 9 rozsudku. Dále je potřebné uvést, že Krajský
soud v Hradci Králové v napadeném rozsudku přiléhavě poukázal na nález
Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 615/06, který se zabýval i náležitostmi
odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž
jeho závěry lze vztáhnout i na postup podle § 158d tr. ř. Ústavní soud v
rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že v odůvodnění příkazů (povolení) musí být
vyloženo, o jaké indicie se opírá, a musí být alespoň v minimální míře
konkrétně uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být takto
zjištěny a z čeho je to vyvozováno. Jen takto vydaný příkaz (povolení) odpovídá
ústavněprávním požadavkům. Je samozřejmé, že těmto požadavkům musí dostát i
příslušný návrh (žádost) státního zástupce a musí být k němu přiloženy
odpovídající důkazy. Nelze tedy připustit praxi, která setrvává stroze na
formálních náležitostech a zcela rezignuje na posouzení materiálních podmínek
pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (přiměřeně platí i
pro povolení sledování osob a věcí). Posouzení těchto podmínek musí být patrné
v odůvodnění příkazu (povolení). Pouze záznam, který byl proveden na základě
příkazu plně vyhovujícího uvedeným požadavkům, je v souladu s ústavním pořádkem
a je procesně použitelným důkazem v trestním řízení. Ústavní soud rovněž
zdůraznil, že postup soudu, který posléze věc projednával, je třeba „…označit
za korektní a ústavně souladný, pokud reagoval na námitky stěžovatele ve
vztahu k tomuto důkazu tím, že výslechem příslušných policistů přezkoumával
postup policejního orgánu předcházející vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu. Takový postup totiž plně zapadá do principu, podle
něhož je i porušení základních práv a svobod ze strany soudu v souladu s čl. 4
Ústavy napravitelné obecnými soudy…“.
Opatřeními státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad
Kněžnou ze dne 13. 7. 2005, č. j. V 8/2005-59 (č. l. 36 spisu), a ze dne 13. 7. 2005, č. j. V 8/2005-61 (č. l. 41 spisu), bylo podle § 158d odst. 1, 2 tr. ř. povoleno předmětné sledování osob a věcí (tzv. prostorové odposlechy), jehož
výsledky byly jako důkaz v posuzované trestní věci použity. V žádostech Policie
ČR, Okresního ředitelství, služby kriminální policie a vyšetřování R. nad K. ze
dne 13. 7. 2005, č. j. V 9-26/2005-ORRK/KPV-OHK (č. l. 35-36 spisu), a ze dne
13. 7. 2005, č. j. V 9-25/2005-ORRK/KPV-OHK (č. l. 40-41 spisu), o povolení
sledování osob a věcí se bez bližšího odůvodnění uvádí, že prováděným
odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu se potvrdilo podezření z
páchání trestných činů v původní trestní věci (obviněného L. F.), a že o
povolení sledování osob a věcí se žádá za účelem získání dalších informací. Je
rovněž skutečností, že ze samotného povolení státního zástupce nevyplývá, zda
se nějaká konkrétní podezření potvrdila a zda povolení vydaná dne 13. 7. 2005
na nějaká konkrétní nová zjištění navazují. Není ani tvrzeno, že z protokolů o
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu za období od 27. 5. 2005 do 13. 7. 2005 vyplývá, že by za tuto, a to ovšem poměrně krátkou dobu (v poměru k
době, která uplynula od spáchání trestné činnosti), byly pomocí telefonních
odposlechů zjištěny nějaké nové skutečnosti zesilující dané podezření, jak tyto
okolnosti Krajský soud v Hradci Králové připomněl v odůvodnění napadeného
rozsudku. Současně ale důvodně konstatoval, že z obsahu spisů o odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu, z úředního záznamu npor. Ing. R. N. ze dne
11. 5. 2005 a svědecké výpovědi jmenovaného (tj. z důkazů podrobně rozvedených
v předchozí části rozhodnutí odvolacího soudu, a to zejména na str. 16 a násl.,
ale též i v odůvodnění rozsudku okresního soudu) plyne, že podezření
bezpochyby trvalo. Prodleva jednoho a půl měsíce mezi nařízením telefonních
odposlechů a povolením prostorových odposlechů byla způsobena spíše
neobratností na straně orgánů činných v trestním řízení, když stejně dobře
mohlo dojít nejprve k povolení prostorových odposlechů, u nichž byla z povahy
věci větší naděje na to, že přispějí k objasnění trestné činnosti. Odvolací
soud oprávněně zdůraznil, že důvodnost povolení prostorových odposlechů se
opírá nejen o operativní zjištění policejních orgánů, ale rovněž o závěr -
který se dal předpokládat již dříve - že po telefonu podezřelí komunikují pouze
v náznacích a že objasnění trestné činnosti umožní spíše prostorové
odposlechy. Právem uzavřel, že i když se samotnými odposlechy telefonních
hovorů v tomto krátkém meziobdobí nepodařilo prokázat trestnou činnost (v
původní trestní věci obviněného L. F.) – výsledky takových odposlechů alespoň
nebyly krajskému soudu předloženy a nebyly ani tvrzeny - je prokázáno, že
důvodné podezření na základě konkrétních skutečností trvalo a byl odůvodněn
předpoklad, že tzv.
prostorové odposlechy budou z hlediska opatření důkazů
efektivnější, přičemž stále šlo o šetření ve věci velmi závažné trestné
činnosti (vše na str. 21 rozhodnutí soudu druhého stupně).
Pokud Krajský soud v Hradci Králové shledal povolení prostorových odposlechů
dne 13. 5. 2005 za důvodné, podložené, zákonné a ústavně souladné, když na
základě těchto povolení, vydaných na dobu šesti měsíců, byla (jako vedlejší
produkt) prokázána trestná činnost pod body 2/, 3/ a 4/ výroku o vině v
rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 1
T 120/2006, nelze dovoláním napadenému rozhodnutí vytknout pochybení.
V napadeném rozsudku odvolací soud na str. 21 a 22 rovněž poukázal na období od
13. 7. 2005 do 5. 1. 2006, kdy byly podávány další návrhy na telefonní
odposlechy, konkrétně dne 27. 7. 2005 návrh na vydání příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu – dalšího účastnického čísla užívaného L. F..
Z odůvodnění návrhu vyplynulo nezměněné a trvající podezření na jmenovaného i
na osoby úzce s ním kooperující při opravách a následném prodeji dovezených
vozidel a na úředníky odborů dopravy a silničního hospodářství městských úřadů
v R. n. K. a v D.. Podle učiněných zjištění tito přijímají od L. F. výhody za
to, že při schvalovacím procesu v rozporu se svými povinnostmi umožňují tzv.
omlazování vozidel. Krajský soud upozornil, že v tomto období se potvrdily
(vedle operativních šetření i přímo záznamy o odposleších) úzké styky
obviněného Ing. J. L. s L. F. [viz vlastní přílohový spis - příloha. č. 1,
přepisy záznamů č. l. 29 a 32 (záznamy ze dne 10. 10. 2005) a č. l. 41 této
přílohy (záznam ze dne 11. 10. 2005)]. Přímo o jednání souvisejícím s trestnou
činností L. F. hovoří obviněný Ing. J. L. na záznamu ze dne 13. 10. 2005 (č.
l. 57 - 58 uvedeného přílohového spisu). Odvolací soud zmínil i záznam
rozhovoru obviněných Ing. J. L. a P. S. ze dne 11. 10. 2005 (přepis tohoto
záznamu nebyl k dispozici ve spise ani v jeho přílohách, ale soud si jej
opatřil vyžádáním původního trestního spisu ve věci obviněného L. F. sp. zn. 12
T 29/2008). Z provedených záznamů byla jako vedlejší produkt zjištěna i trestná
činnost, která je předmětem současného trestního řízení. Poté bylo dne 18. 11.
2005, sp. zn. Nt 142/2005, nařízeno prodloužení odposlechu (a záznamu) telefonu
Městského úřadu v R. nad K., o němž se dříve soudilo, že jej užívá obviněný
Ing. J. L.; dosud provedeným odposlechem však bylo zjištěno, že jej užívá
především obviněný P. S.. Přesto byl odposlech na základě návrhu státního
zástupce ze dne 16. 11. 2005 prodloužen s cílem další dokumentace prověřované
trestné činnosti. Soud druhého stupně důvodně zdůraznil, že se stále jednalo
mimo jiné o podezření na spáchání trestných činů podle § 158 odst. 1 a § 160
odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Poznamenal, že následně byly dne 5. 1. 2006
prodlouženy i prostorové odposlechy [viz opatření státního zástupce Okresního
státního zastupitelství v R. n. K. ze dne 5. 1. 2006, č. j. V 8/2005-153 (č.
l. 39 spisu), a ze dne 5. 1. 2006, č. j. V 8/2005-152 (č. l. 42 spisu)].
Oprávněně konstatoval, že toto prodloužení bylo kromě shora uvedených poznatků
materiálně odůvodněno mimo jiné i zjištěnými korupčními případy z října a
listopadu 2005, jež jsou předmětem tohoto řízení. Taktéž bylo zdůvodněno i
později potvrzeným předpokladem reakce L. F. na to, že se dozví o policejním
šetření.
Krajský soud v Hradci Králové v rozhodnutí na str. 22 rovněž uvedl: „…
prověřovaná podezření, že na „omlazování“ vozidel se aktivně podíleli i
úředníci správního orgánu nebo že schválení technické způsobilosti příslušných
fiktivně „omlazených“ dovezených vozidel prostřednictvím pozměněného
technického průkazu vozidel prováděli tito úředníci s vědomím, že k takovému
fiktivnímu „omlazení“ došlo a že předkládaný zahraniční technický průkaz byl
pozměněn, však nebyla prokázána v takové míře, aby mohlo dojít v souvislosti s
ustanovením § 160 odst. 1 tr. ř. k obvinění konkrétní osoby pro vymezený
skutek“. Připomněl, že dne 19. 5. 2006 bylo zahájeno trestní stíhání L. F.,
aniž se dostatečně průkazně potvrdilo také podezření na spáchání trestných činů
zneužití pravomoci veřejného činitele a přijímání úplatku. Nicméně v popisu
skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání nelze přehlédnout pasáže
týkající se pozměněných zahraničních technických průkazů ve vztahu k
rozhodování uvedeného správního orgánu (č. l. 999 a násl. spisu).
Ve shodě s odvolacím soudem lze považovat prostorové odposlechy
provedené na základě opatření o prodloužení jejich povolení ze dne 5. 1. 2006
(prokazující skutek popsaný pod bodem 1/ výroku o vině v rozsudku soudu prvního
stupně) za důvodné, podložené, zákonné a ústavně souladné. S krajským soudem je
potřebné se ztotožnit i v tom směru, že popsaným procesním postupem v dané
trestní věci, a to důkazním použitím zvukových záznamů o sledování a
připojených protokolů, nedošlo k porušení zásady přiměřenosti (zdrženlivosti)
vyjádřené v § 2 odst. 4 tr. ř. Toto ustanovení mimo jiné zakotvuje, že orgány
činné v trestním řízení musí trestní věci projednávat s plným šetřením práv a
svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami
o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána.
Při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové
úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v
nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. V této souvislosti soud
druhého stupně na str. 23 rozsudku důvodně zdůraznil: „V rámci vyšetřování jiné
závažné trestné činnosti bylo v rámci sledování osob a věcí podle § 158d tr. ř.
zjištěno a dokumentováno podezření z opakovaného korupčního jednání
obžalovaných jakožto veřejných činitelů, tedy vyšla najevo trestná činnost
nejen úmyslná ve smyslu ustanovení § 158d odst. 10 tr. ř., ale trestná činnost
poměrně závažná a vykazující vysokou míru latence, jejíž prokázání by bez
použití zvukových záznamů bylo nemožné nebo jen velmi obtížné.“ Oprávněně
dodal, že postupem orgánů činných v trestním řízení nedošlo k porušení
ústavních práv obviněných včetně čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a
svobod, který stanoví, že nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena.
Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
Soudy obou stupňů byla věnována náležitá pozornost tomu, zda realizované
záznamy prostorových odposlechů je možno jako důkaz při rozhodování o obžalobě
použít či nikoliv.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř. odmítl dovolání obviněného Ing. J. L., neboť je shledal zjevně
neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř.,
přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k