6 Tdo 410/2011-50
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. dubna 2011 o
dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M.
Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, č. j. 11 To
82/2010-764, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T
6/2010, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního
zástupce
o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, č. j. 46 T 6/2010-697,
byl obviněný M. Š. uznán vinným pokračujícím zločinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, 2 písm. c), d) zák. č. 40/2009 Sb., tr. zákoníku a podle § 283 odst. 2 tr.
zákoníku mu byl za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest
odnětí svobody v trvání šesti let. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst.
2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43
odst. 2 tr. zákoníku zrušen ve výroku
o trestu trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 12. 2009, sp.
zn.
3 T 157/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek, který
měl spáchat tím, že „dne
15. 12. 2009 zaslal z přesně nezjištěného místa ze svého mobilního telefonu zn.
Nokia 1110 se SIM kartou VODAFONE, na tel. č., které užívala L. K., SMS zprávu,
jejímž obsahem byla nabídka pervitinu, na což L. K. nereagovala, přičemž hlavní
účinnou látkou drogy zvané pervitin je metamfetamin, který je uveden v příloze
č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka
zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách“.
Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne
17. 12. 2010, č. j. 11 To 82/2010-764, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2
tr. ř. napadený rozsudek zrušil v jeho odsuzující části a v důsledku toho v
celém výroku
o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o zproštění
obžaloby znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokračujícím přečinem
nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283
odst. 1 tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010. Za tento trestný čin obviněnému
podle § 283
odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil souhrnný
trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Pro výkon tohoto trestu podle § 56
odst. 2 písm. c)
tr. zákoníku obviněného zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43
odst. 2 tr. zákoníku zrušen ve výroku o trestu trestní příkaz Obvodního soudu
pro Prahu 10 ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 3 T 157/2009, jakož i všechna další
rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší
státní zástupce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Je
přesvědčen, že jednání obviněného bylo na místě kvalifikovat jako zločin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, 2
písm. c), d) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s tím, že
odvolací soud posoudil jednání obviněného pouze jako pokračující přečin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1. tr. zákoníku. Je zjevné, že Vrchní soud v Praze se plně ztotožnil se skutkovými
závěry učiněnými nalézacím soudem, učinil však podle nejvyššího státního
zástupce nesprávný právní závěr ohledně právní kvalifikace skutku. Jak vyplývá
z odůvodnění rozsudku, odvolací soud vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, jenž obsahuje zásadní stanovisko k výkladu v trestním zákoníku
u drogových deliktů nově zavedených pojmů, které se týkají vymezení rozsahu
spáchaného trestného činu, totiž pojmů ve značném rozsahu, ve velkém rozsahu
a výklad stávajícího pojmu ve větším rozsahu v návaznosti na termín množství
větší než malé. Celkové množství drogy pervitin, s níž obviněný disponoval,
tedy 61,9 g, podle závěru Vrchního soudu v Praze nedosáhlo hranice značného
rozsahu, jakožto kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a zjištěné množství
7,2 g, jež obviněný poskytl dítěti potom nedosáhlo hranice většího rozsahu,
jakožto kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce odvolacímu soudu vytýká, že shledal v jednání
obviněného toliko naplnění základní skutkové podstaty trestného činu podle §
283 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na ustálený skutkový stav je zřejmé, že se
obviněný dopustil jednání, spočívajícího v tom, že v době od podzimu roku 2008
do konce září roku 2009 na několika místech v Praze neoprávněně nabídl, prodal
nebo jinak opatřil deseti osobám, a to minimálně v celkem 141 případech,
nejméně 61,9 g pervitinu, z toho dvěma mladistvým osobám minimálně 7,2 g
pervitinu, a dále pak jedné mladistvé osobě v celkem pěti případech marihuanu o
celkové hmotnosti nejméně 5 g. V dovolání nejvyšší státní zástupce dále
poukazuje na rozhodnutí publikované pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr., podle něhož
závěr
o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu
podle
§ 283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, resp. o naplnění znaku
značného rozsahu podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je nutné opřít
především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího
omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal
způsobem předpokládaným
v ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to i s ohledem na druh a kvalitu
této látky.
Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za
nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými
látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil,
prodal nebo pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti. V této souvislosti
nejvyšší státní zástupce konstatuje, že soudní praxe není stran konkrétního
výkladu pojmů většího rozsahu a značného rozsahu podle § 283 tr. zákoníku zcela
sjednocená, tudíž i závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, o které se opíral Vrchní soud v Praze, je nutné posuzovat
do jisté míry s ohledem na konkrétní okolnosti rozhodované věci. Stran dalších
judikatorních závěrů poukázal též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne
12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, v němž Nejvyšší soud akceptoval právní
závěr soudu nižšího stupně, podle něhož se v dané věci obviněný dopustil
zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy ve větším rozsahu podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku
(tedy dispozice s drogou ve značném rozsahu), pokud po cca 17 měsíců v nejméně
20 případech vyrobil a následně prodal či daroval metamfetamin (pervitin)
dalším osobám o celkové hmotnosti 59,8 g.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání zmínil rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. 9. 2010, sp. zn. 4 Tdo 827/2010. Podle tohoto rozhodnutí použitím pojmu
větší rozsah ve vztahu k dítěti (tj. osobě mladší osmnácti let) je vyjádřena
potřeba zvýšené
a důraznější ochrany dětí před vlivem drog, neboť právě tato skupina
nedospělých osob je jimi daleko více ohrožena, než tomu je u osob dospělých, a
to nejen co do negativního působení těchto látek na zdraví a život dětí, ale
vzhledem k jejich sociální nevyzrálosti,
i co do větší možnosti dětí a jejich vůli ovlivnit a manipulovat s nimi (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck 2010, str. 2623). V návaznosti na to bylo konstatováno, že pro naplnění znaku většího
rozsahu vůči dítěti bude nyní postačovat jednání pachatele realizované v menší
míře než ve větším rozsahu podle dřívější úpravy podle trestního zákona, tedy
zejména jeho nakládání
s menším množstvím drogy. To znamená, že právě s ohledem na adresáty ustanovení
§ 283 odst. 2 písm. d) a odst. 3 písm. d) tr. zákoníku by se dolní hranice pro
vymezení znaku většího rozsahu měla nacházet výrazně pod obecnou hranicí
většího rozsahu. Podle nejvyššího státního zástupce vyhodnocením ustáleného
skutkového stavu v dané věci bude třeba vzít v úvahu, že obviněný po delší dobu
(cca 1 rok) cílevědomě a se zištným motivem opakovaně (ve 141 případech)
prodával či jinak nabízel více zájemcům (10 osobám) psychotropní látku
metamfetamin, a to v celkovém množství 61,9 g. Vzhledem k tomu, že zájemci
získávali od obviněného metamfetamin vždy ve více případech, je zřejmé, že
obviněným distribuovaná směs byla dostatečné kvality, s níž byli uživatelé
spokojeni. Není možné podle nejvyššího státního zástupce přehlédnout, že
obviněný prodal či daroval i další drogu (omamnou látku), a to marihuanu, byť v
menším množství 5 g. S ohledem na závěry rozhodnutí publikovaného pod č. 1/2006
Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne
12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, má nejvyšší státní zástupce za to, že
obviněný se nakládání s psychotropními a omamnými látkami dopustil ve značném
rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Současně je třeba
zohlednit, že obviněný metamfetamin v množství 7,2 g a marihuanu v množství 5 g
distribuoval vědomě
i dvěma dětem (§ 126 tr. zákoníku). I vůči nim se přitom zmíněného jednání
dopouštěl opakovaně (ve 24 případech metamfetamin a v 5 případech marihuanu),
po dobu
3 měsíců. S ohledem na skutečnost, že ve smyslu dřívější právní praxe, platné
pro zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009,
bylo za větší množství metamfetaminu považováno (při zohlednění dalších
okolností) cca 10 g, za současného přihlédnutí k tomu, že obviněný popsaným
způsobem jednal vůči dvěma dětem, kterým navíc prodal či daroval i další drogu
(marihuanu) a při akceptaci právních závěrů výše zmíněného usnesení Nejvyššího
soudu České republiky ze dne 15. 9. 2010, sp. zn.
4 Tdo 827/2010, bude potom třeba konstatovat, že obviněný se současně dopustil
i daného jednání ve větším množství vůči dítěti, tedy naplnil i kvalifikační
znak ve smyslu § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Vzhledem k uvedeným
skutečnostem nejvyšší státní zástupce dovozuje, že jednání obviněného je nutné
kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky
uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne
17. 12. 2010, sp. zn. 11 To 82/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na
zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu, a dále, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal
Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím obhájce
vyjádřil obviněný, který nejprve reprodukoval dovolání, dále rozhodnutí soudu
prvního
a druhého stupně, aby následně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
7 Tdo 1337/2010 a sp. zn. 6 Tdo 609/2010, která se ve svých odůvodněních
zabývají problematikou pojmů „značný rozsah“ či „větší rozsah“ z pohledu § 283
tr. zákoníku. Oproti tomu staví rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo
463/2010, kterého se dovolává v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce.
Podle obviněného nelze akceptovat argumentaci uvedenou v dovolání, že prakticky
jakékoliv množství drogy, které je pachatelem distribuováno či vyráběno, spadá
pod ustanovení § 283 odst. 2
písm. c), d) věta první tr. zákoníku. S ohledem na uvedené navrhl, aby dovolání
bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním
zástupcem [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní
náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací důvod dán tehdy, spočívá-li
rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z toho, jak zákon vymezuje tento dovolací důvod je zřejmé, že v jeho rámci lze
přezkoumávat toliko otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku
anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného
práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že
skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný
trestný čin nebo šlo
o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Přitom pro právní
kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek, jakož i
předcházející řízení a shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo
podáno důvodně, avšak s ohledem na skutečnosti níže uvedené, přicházel v úvahu
postup podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
V dané věci odvolací soud dospěl k odlišné právní kvalifikaci než soud
prvního stupně. Ke zvolení jiné právní kvalifikace jednání obviněného jako
pokračujícího přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku přistoupil s ohledem na
usnesení Nejvyššího soudu ze 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010. Pro
posouzení znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku „ve
značném rozsahu“ a znaku „ve větším rozsahu“ podle § 283 odst. 2 písm. d) tr.
zákoníku v podstatě vycházel z jediného hodnotícího kritéria, a to z množství
účinné látky. S ohledem na stávající judikaturu a se zřetelem k nejednotnosti
soudní praxe při posuzování uvedených kritérií v souvislosti s přijetím nového
trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, Nejvyšší soud v zájmu jednotného
rozhodování soudů uveřejnil ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
12/2011 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010,
které k naplnění jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky
stanovuje další rozhodná kritéria, jež je třeba zohledňovat. Je tedy třeba
vycházet z toho, že trestný čin podle § 283 tr. zákoníku dopadá na všechny
omamné a psychotropní látky, které se od sebe liší co do povahy
i účinků, v důsledku čehož nelze pro všechny tyto látky stanovit společnou
hranici či výši rozsahů ve smyslu § 283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d)
[větší rozsah], odst. 2 písm. c) [značný rozsah], odst. 3 písm. c) [velký
rozsah] tr. zákoníku, ale je nutné každý z těchto rozsahů vymezovat
individuálně. Toto rozlišení je třeba odvíjet od množství těchto látek
stanoveného jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné
a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb.
Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní
látky je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný,
velký) a lze je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské
škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto zvlášť
přitěžujících okolností. Na naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného,
velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality
omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní
částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil
anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po niž pachatel s uvedenými látkami
neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je
však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin
spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal,
intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně
i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
Pojem „většího rozsahu“ je vždy v § 283 tr. zákoníku vázán na další podmínku,
kterou je v odstavci 2 písm. d) dítě, a v odstavci 3 písm. d) dítě mladší
patnácti let. Za stejně postihované a tedy za obdobně škodlivé je považováno
jednání dosahující „značného rozsahu“ v odstavci 2 písm. c) u dospělého
konzumenta drog a „většího rozsahu vůči dítěti“ v odstavci 2 písm. d). Obě tyto
zvlášť přitěžující okolnosti jsou zařazeny do druhého odstavce, avšak v souhrnu
všech skutečností, k nimž je nutné přihlížet, závažnost činu z nich plynoucí
bude menší, než je tomu u takových okolností vyjádřených v odstavci 3 písm. c)
u „velkého rozsahu“ a v písm. d) u „většího rozsahu vůči dítěti mladšímu
patnácti let“, jež by s ohledem na toto začlenění mělo mít obdobnou škodlivost.
Znak „většího rozsahu“, protože je vždy spojen s tím, že směřuje vůči
dítěti, nebo dítěti mladšímu patnácti let [§ 283 odst. 2 písm. d), odst. 3
písm. d) tr. zákoníku], bude naplněn již při podstatně menším množství drogy,
než představují znaky „značného rozsahu“ podle § 283 odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku a „velkého“ rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
Předně je nezbytné uvést, že odvolací soud při svém rozhodování
aplikoval již shora zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1337/2010
(obdobně vyznívá také rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 609/2010). Ani
Nejvyšší soud v rámci svého rozhodování nebyl k problematice pojmů „značný
rozsah“ či „velký rozsah“ apod. z pohledu aplikovatelnosti § 283 tr. zákoníku
jednotný, čehož dokladem je rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 463/2010. Právě s ohledem
na tuto nejednotnost bylo přijato již výše zmíněné stanovisko trestního kolegia
Nejvyššího soudu, publikované pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr. (v době svého
rozhodování soud druhého stupně tuto skutečnost nemohl znát), které vychází z
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 463/2010 (viz shora).
Budeme-li tudíž aplikovat citované rozhodnutí na danou trestní věc,
nezůstane množství omamné a psychotropní látky jediným spoluurčujícím
hlediskem. Soud prvního stupně v tomto směru zcela správně zohlednil délku
doby, po jakou se obviněný trestné činnosti dopouštěl (od podzimu roku 2008 do
září roku 2009), neopomněl zmínit množství osob, kterým obviněný drogu
poskytoval (10 cílových osob), jakož i množství zhruba 140 poskytnutých dávek,
hodnotil rovněž kvalitu pervitinu, kterou označil za průměrnou, neboť ve
většině případů byly účinky látky podané obviněným srovnatelné s účinky látky,
kterou uživatelé požili od jiných dodavatelů. Množství omamné
a psychotropní látky (61,9 g), dlouhodobost útoků trvající cca jeden rok,
konečně i počet konzumentů vedlo soud prvního stupně k závěru, že obviněný byl
zcela nepochybně k páchání trestné činnosti veden zištným motivem. Soud prvního
stupně tak naprosto výstižně vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí
individualitu daného případu. Není pochyb, že v tomto ohledu je jím zvolená
právní kvalifikace jednání obviněného podle
§ 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku správná. Ostatně i pokud soud prvního
stupně v případech, kdy se obviněný dopustil svého jednání vůči dítěti, tj.
vůči osobě mladší osmnácti let, použil právní kvalifikaci podle § 283 odst. 2
písm. d) tr. zákoníku, nelze mu ničeho vytknout. Dvěma osobám mladším osmnácti
let obviněný nabízel drogu po dobu tří měsíců, a to metamfetamin ve 24 dávkách
v celkovém množství minimálně
7,2 g a v pěti případech marihuanu v množství 5 g. Nelze odhlédnout od toho, že
osoby mladší osmnácti let patří mezi rizikové skupiny konzumentů drog právě s
ohledem na nevyzrálost své osobnosti, a proto je třeba při posuzování jednání
páchané vůči této cílové skupině postupovat obezřetněji a postihovat takovéto
jednání daleko přísněji, tedy nikoliv jen s ohledem na množství poskytnuté
zakázané látky.
Se zřetelem k závaznému právnímu názoru, který byl publikován
Nejvyšším soudem ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2011,
bylo nutno konstatovat, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010,
sp. zn.
11 To 82/2010, vykazuje shora uvedené pochybení, když jednání obviněného
posoudil pouze podle ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli v souladu s
výše uvedeným stanoviskem č. 12/2011 Sb. rozh. tr. V návaznosti na toto
zjištění se musel Nejvyšší soud zabývat také tím, jakým způsobem dále s trestní
věcí obviněného naložit.
Vzhledem ke zjištěnému pochybení, kdy bylo již shora konstatováno, že
otázka právní kvalifikace s ohledem na „větší rozsah“ či „značný rozsah“ ve
vztahu k § 283
tr. zákoníku, jako kvalifikačních znaků kvalifikovaných skutkových podstat byla
již zmíněným stanoviskem Nejvyššího soudu ujednocena, je zřejmé, že výše
zmíněná problematika – otázka, která měla být z podnětu dovolání nejvyššího
státního zástupce řešena, není po právní stránce zásadního právního významu. V
úvahu tedy je nutno brát pouze tu alternativu, že pokud by při aplikaci již
výše zmíněného stanoviska (viz rozhodnutí č. 12/2011 Sb. rozh. tr.) bylo
jednání obviněného kvalifikována podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), d) tr.
zákoníku, přicházelo by v úvahu ukládat obviněnému trest v rámci trestní sazby
od dvou do deseti let, proti trestní sazbě § 283 odst. 1 tr. zák. v rozsahu od
jednoho do pěti let (jak byl uznán vinným rozsudkem soudu druhého stupně). Za
situace, kdy obviněnému byl soudem druhého stupně uložen trest odnětí svobody v
trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou, je Nejvyšší soud toho
názoru, že takto uložený trest odpovídá hlediskům zákona a je zcela zřejmé, že
projednání věci po zrušení soudem druhého stupně, by nemohlo „zásadně“ ovlivnit
postavení obviněného.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání
nejvyššího státního zástupce odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť
je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení
obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní
stránce zásadního významu.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr.
ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan
Engelmann