6 Tdo 413/2024-490
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2024 o dovolání, které podal obviněný T. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. 55 To 293/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 87/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 10. 2023, sp. zn. 5 T 87/2023, uznal obviněného T. S. vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za které jej podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
2. Podle skutkové věty se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že, v době kolem 01:30 hod. dne 10. 9. 2022, v Olomouci, na ulici XY XY v baru XY, před barovým pultem, po předchozí slovní výměně názorů, napadl poškozeného L. S., a to tím způsobem, že ho udeřil nejprve jedním úderem otevřenou dlaní pravé ruky do levé tváře, poté jedním úderem pěstí pravé ruky do levé strany hlavy a jedním úderem pěstí pravé ruky do hlavy, a nakonec jej jednou kopnul levou nohou do těla, kdy tímto jednáním poškozenému způsobil zranění spočívající ve zlomenině vnitřní stěny levé očnice s posunem úlomků s vyhřeznutím tuku oční jámy zlomeninou a v pohmoždění levé oční koule, které si vyžádalo lékařské ošetření dne 10. 9. 2022 ve Fakultní nemocnici Olomouc, přičemž následně byl poškozený významně omezen v běžném způsobu života po dobu pěti týdnů v důsledku dvojitého vidění a v důsledku bolestí hlavy, kdy měl ztíženy běžné denní činnosti, jako je péče o sebe a obstarávání běžných potřeb, a dále měl ztíženou orientaci v prostoru, prostorové vidění, odhad rychlostí a vzdáleností, s nemožností řídit automobil, přičemž mu byla vystavena pracovní neschopnost od 12. 9. 2022 do 30. 11. 2022, a dále poškozeného L. S. fyzicky napadl dne 10. 9. 2022 v době před 02:29 hod. v Olomouci, na ulici XY XY, před barem XY, kdy jej udeřil jedním úderem otevřenou dlaní do obličeje, bez způsobení dalšího zranění, přičemž tohoto jednání se dopustil i přes skutečnost, že byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci č. j. 81 T 4/2015-698 ze dne 17. 12. 2015, který nabyl právní moci dne 15. 2. 2016, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu Plzeň- město ze dne 5. 2. 2020, sp. zn. 3 PP 418/2019, se stanovením zkušební doby v trvání pěti roků, tj. do 5. 2. 2025, za současného vyslovení dohledu.
3. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. 55 To 293/2023, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 1. 2024 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Shora citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Michaela Škurky, LL.M., MSc., dovoláním, v němž odkázal na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a i) tr. ř.
5. Obviněný uvedl, že soud prvního stupně došel k řadě zcela nesprávných skutkových zjištění a řadu důkazů hodnotil v přímém rozporu s prokázanými skutečnostmi, přičemž odvolací soud tyto závěry potvrdil. Namítl, že existují pochybnosti o důvěryhodnosti poškozeného, neboť z kamerových záznamů z baru a z obsahu vysvětlení poskytnutých svědky incidentu vyplývá, že tvrzení poškozeného uvedená při podání vysvětlení ohledně průběhu incidentu jsou lživá. Uvedl, že poškozený v minulosti hodil jeho bývalé přítelkyni do pití extázi a že drogy prodává a míchá do pití i dalším holkám. Poškozený obviněného k útoku vyprovokoval tím, že po sdělení těchto skutečností se mu po celou dobu trvání slovní rozepře vysmíval.
6. Obviněný nesouhlasil ani s tím, že později na poškozeného zaútočil podruhé. Poukázal na to, že poškozený měl v té době v důsledku zlomení očnice posunuté vidění a špatně viděl. Svědek B. T. N. poskytl takový popis útočníka, který nekoresponduje se vzhledem obviněného. V hlavním líčení pak svědek uvedl, že si spletl poškozeného s obviněným. Tento svědek tedy není s to důvěryhodně svědčit o incidentu, když sám nemá jasno o tom, co v daný moment viděl. Naopak svědkyně V. A. uvedla, že po prvním incidentu v baru XY s obviněným odjeli taxíkem do domu, ve kterém oba bydleli, a viděla obviněného zacházet do jeho bytu. Pak šla ještě venčit svého psa, ale obviněného už neviděla. Obviněný se proto nemůže ztotožnit s tím, že soud prvního stupně uvěřil tomu, že se obviněný podílel na druhém incidentu, když na jedné straně stojí svědectví poškozeného a svědka, který nemohl ztotožnit osobu obviněného a na druhé straně stojí tvrzení obviněného a dvou svědků, že v daný moment již na místě samém obviněný nebyl.
7. Z provedeného dokazování podle obviněného nevyplývá ani to, že zranění utrpěl poškozený při incidentu v baru. Mohlo k němu dojít v důsledku útoku třetí osoby. Svědkyně V. A. si žádného zranění poškozeného nevšimla. Z kamerového záznamu je sice patrný útok obviněného na poškozeného, avšak „zranění, tvrzená poškozeným a uvedená ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, z něj nevyplývají“. Ostatně poškozený si ihned po incidentu nezavolal lékařskou pomoc, ale učinil tak až výrazně později.
8. Obviněný rovněž namítl, že po celou dobu od výkonu předchozího trestu byl zaměstnán jako security na různých společenských akcích a nikdy nedošlo k žádnému konfliktu mezi ním a účastníky těchto společenských akcí. Z toho jednoznačně plyne, že není nijak agresivní osobou nebezpečnou pro společnost.
9. Soudy podle obviněného nedostatečně zjistily skutkový stav věci, jakož i případně hlouběji nezohlednily protiprávní činnost poškozeného, která byla z provedených důkazů zjevná. V současné době pak obviněný vyčkává na reakci Policie České republiky ohledně jeho dotazu o případné trestné činnosti poškozeného v souvislosti s trestním oznámením jeho bývalé přítelkyně. Informaci hodlá zaslat dovolacímu soudu, aby si mohl udělat obrázek o osobě poškozeného a zohlednit to při rozhodnutí o vině a trestu obviněného.
10. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud v celém rozsahu zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2024, č. j. 55 To 293/2023-412, a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k dalšímu řízení.
11. Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že dovolací argumentaci obviněného nelze přiřadit pod užité dovolací důvody. Obviněný v dovolání nepopsal žádné závažné vady podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Po skutkové stránce pouze popřel, že se trestné činnosti dopustil, resp. bazíroval na tom, že příčinou bylo provokativní a protiprávní jednání poškozeného. Současně vyslovil názor, že soudy pochybily při hodnocení důkazů, když nesprávně kladly důraz na ty, jež svědčí v jeho neprospěch. Správně měly uvěřit obviněnému a vycházet z důkazů svědčících v jeho prospěch. Naplnění tohoto dovolacího důvodu však nemůže být založeno jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho případně jiné skutkové i právní závěry. Námitky obviněného nejsou podle státního zástupce důvodné ani v obecné rovině. Soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., vina byla spolehlivě zjištěna, usvědčující důkazy tvoří vzájemně souladný komplex, přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky uvedené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř. Státní zástupce proto nesouhlasil s obviněným, že dokazování trpí vadami a skutková zjištění soudů jsou nesprávná. Správně zjištěný skutkový stav pak soudy podle názoru státního zástupce též přiléhavě právně kvalifikovaly. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., sám obviněný k němu v dovolání nic netvrdil, tedy jej označil toliko formálně.
12. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil i jiné než navrhované rozhodnutí v neveřejném zasedání.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
13. Obviněný T. S. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.
14. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny
podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
15. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami vznesenými v dovolání rovněž zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a i) tr. ř., na které obviněný v dovolání odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
IV. Důvodnost dovolání
18. Nejprve je třeba připomenout, že v rámci řízení o dovolání je Nejvyšší soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit § 265d odst. 2 tr. ř. o povinném zastoupení obviněného obhájcem – advokátem. Na podkladě těchto východisek Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněného a shledal, že je sice formálně opřeno o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), i) tr. ř., avšak v něm namítané vady deklarovaným dovolacím důvodům neodpovídají a stojí mimo jejich obsahové vymezení.
19. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný sice v úvodu dovolání uvedl, že skutková zjištění učiněná soudy jsou příkrém rozporu s provedeným dokazováním (tedy formálně zvolil první alternativu uvedeného dovolacího důvodu), navazující dovolací argumentace (opřená dokonce o podání vysvětlení poškozeného, které není ve věci procesně použitelným důkazem, poškozený byl řádně vyslechnut u hlavního líčení a s takovou výpovědí soudy řádně pracovaly) však nepřesahovala běžnou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, nadto šlo o pouze proklamativní nesouhlas bez označení konkrétních rozporů, které by založily „zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu“. Obviněný v dovolání neoznačil žádné konkrétní závažné vady důkazního řízení či procesu hodnocení důkazů soudy, jež by odpovídaly jím uváděnému deklarovanému důvodu dovolání. Obviněný v dovolání v podstatě pouze zopakoval svoji obhajobu uplatňovanou od počátku trestního stíhání a snažil se prosadit vlastní verzi skutkového děje, založenou však z valné části toliko na dehonestaci osoby poškozeného a jeho údajného provokování. I podle Ústavního soudu však, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny.
20. Jak vyplývá z obsahu napadených rozhodnutí, soudy při zjišťování skutkového stavu věci nepochybily. Z odůvodnění jejich rozhodnutí vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
21. Pouze nad rámec přezkumné povinnosti dovolací soud uvádí, že již nalézací soud si opatřil dostatečný důkazní podklad pro to, aby mohl učinit jednoznačná a přesvědčivá skutková zjištění. Pokud jde o první napadení poškozeného v baru XY, způsob jednání obviněného dovodil především z kamerového záznamu. Je z něj zřejmé, že obviněný dal poškozenému nejdříve facku na levou stranu obličeje, poté úder pěstí na levou část obličeje, a poté třetí úder pěstí do hlavy a v okamžiku, kdy se poškozený sesouval nebo padal na sezení do boxu, tak ho ještě levou nohou kopnul. Tento způsob útoku popsali rovněž přítomní svědci, s výjimkou svědkyně V. A., která (v souladu s původní verzí obviněného, avšak v rozporu s kamerovým záznamem) tvrdila, že obviněný dal poškozenému pouze jednu facku. Její výpověď proto nalézací soud hodnotil jako nevěrohodnou. Poškozený se k útoku nedokázal blíže vyjádřit. Registroval pouze první ránu do obličeje, poté již byl otřesen a nebyl schopen útok přesně popsat. Tento způsob výpovědi poškozeného svědčí o tom, že neměl důvod si ve vztahu k obviněnému něco vymýšlet. Ihned po útoku poškozenému opuchla a natekla tvář, jak vypověděli svědci, kteří poškozenému poskytli led, aby si tvář chladil. Prokázaný způsob útoku pak odpovídá i závěrům znalce z oboru zdravotnictví, podle kterého ke zlomenině očnice a pohmoždění oční koule nemohlo dojít fackou, ale mechanismem odpovídajícím úderu pěstí. Není proto pochyb o tom, že tato závažná zranění způsobil poškozenému obviněný již útokem v baru. K námitkám obviněného, že k útoku ho vyprovokoval sám poškozený, se již přiléhavě vyjádřily nalézací i odvolací soud (srov. odst. 20 rozsudku soudu prvního stupně a odst. 16 usnesení odvolacího soudu). Z hlediska trestního práva skutečně nelze akceptovat, aby obviněný řešil své podezření z páchání drogové trestné činnosti poškozeným tím, že jej fyzicky napadne. Pokud měl takové podezření, měl to sdělit orgánům činným v trestním řízení, ale nic jej neopravňovalo k tomu, aby poškozeného zbil. Tím spíše za situace, kdy napadení žádná distribuce drog ze strany poškozeného přímo nepředcházela, a spouštěčem agrese i podle vyjádření obviněného bylo to, že se mu poškozený vysmíval v reakci na jeho připomínky.
22. Žádné pochybnosti nevzbuzuje ani závěr soudů, že obviněný napadl poškozeného později ještě jednou před barem XY. Jako nevěrohodnou zde soudy odmítly výpověď svědkyně V. A., která se zjevně snažila vypovídat ve prospěch obviněného. Své závěry s logickým vysvětlením opřely o výpověď poškozeného, svědka B. T. N. a úřední záznamy o výjezdu Policie České republiky na místo činu (odst. 17 rozsudku nalézacího soudu a odst. 17 usnesení odvolacího soudu). Rozhodně přitom nelze souhlasit s obviněným, že by svědek B. T. N. neměl jasno v tom, co viděl. Jeho vyjádření při výslechu, že si spletl poškozeného s obviněným, se týkalo výhradně jeho slovního projevu, kdy v dílčí části výpovědi týkající se časového období po činu hovořil o poškozeném, ačkoliv měl na mysli obviněného. Svědek u hlavního líčení obviněného jako pachatele činu poznal s 90% jistotou. Do kontextu zjištěných skutečností pak zapadá i jeho vyjádření, že s obviněným tehdy viděl i slečnu s blond vlasy, což odpovídalo svědkyni V. A. Výhrady obviněného proti skutkovým zjištěním soudů proto nejsou opodstatněné ani po věcné stránce, když nejsou způsobilé zpochybnit ucelenou a přesvědčivou argumentaci soudů.
23. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., obviněný jej nepodpořil žádnou navazující dovolací argumentací. V tomto smyslu jej tedy uplatnil pouze formálně. Je třeba zdůraznit, že není úkolem Nejvyššího soudu, aby si dovolací argumentaci obviněného jakkoli domýšlel, resp. ji doplňoval. Zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu a z důvodů, které byly v dovolání zřetelně vymezeny (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Jelikož obviněný žádné vady, jež by mohly odpovídat důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neuvedl, nemohlo být jeho dovolání ani v této části podkladem dovolacího přezkumu.
V. Způsob rozhodnutí
24. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněného T. S. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 6. 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu