6 Tdo 421/2024-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2024 o dovolání, které podal obviněný D. P. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2023, č. j. 3 To 195/2023-337, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 66/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 9. 2023, č. j. 1 T 66/2023-312, byl obviněný D. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným dvojnásobným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a dvojnásobným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
ačkoliv věděl, že nezletilá AAAAA (pseudonym), nedovršila věku 15 let, tak s cílem vlastního sexuálního uspokojení 1) nejméně ve dvou případech v blíže nezjištěné době v roce 2021 při společné koupeli ve vaně v koupelně bytu na adrese XY č. XY v XY, okr. XY, požadoval po nezletilé AAAAA, aby ho sexuálně uspokojovala ústy, a to tím způsobem, že jí rukou nasměroval hlavu ke svému přirození a nezletilá vzala jeho penis do úst, kdy nejméně v jednom případě po této sexuální stimulaci došlo k ejakulaci D. P., 2) nejméně ve třech případech v blíže nezjištěné době od ledna 2022 do přibližně 7:00 hod. dne 27. 2. 2022 v nočních hodinách o víkendech, když spal s nezletilou AAAAA na její patrové posteli v dětském pokoji v jejím bydlišti v bytě na adrese XY č. XY v XY, okr. XY, této v průběhu noci hladil opakovaně rukou její přirození, následně vzal její ruku, aby si ji položil na své přirození, čemuž se poškozená bránila, kdy chtěl, aby mu nezletilá penis třela rukou, což nezletilá poté učinila, kdy dále D. P. lízal její přirození, také se snažil nezletilou několikrát políbit, což se mu nepodařilo, neboť nezletilá uhýbala hlavou, přičemž k poslednímu takovému jednání D. P. vůči nezletilé došlo v blíže nezjištěné době přibližně od 1:00 hod. do přibližně 7:00 hod. dne 27. 2. 2022, kdy jednání D. P. bylo přerušeno ze strany J. K., nar. XY, matky nezletilé, která spala na posteli pod nimi a která, když zaslechla slova D. P. ve smyslu „vidíš, už to mohlo být dávno za námi“, tak vstala a našla nezletilou, jak leží s D. P. v posteli se staženými kalhotkami.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních obviněného a státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 11. 2023, č. j. 3 To 195/2023-337, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř., protože bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v předchozím řízení dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný namítá, že navrhl čtení úředních záznamů o podání vysvětlení poškozené AAAAA na č. l. 13 spisu a nezl. BBBBB (pseudonym) na č. l. 40 a 45 (bod III./1. dovolání). K jejich čtení sice neposkytla státní zástupkyně souhlas, který je formálně vyžadován § 211 odst. 6 tr. ř., avšak podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1230/2016, lze souhlas státního zástupce předpokládat. Nesouhlasí s tvrzením soudu prvního stupně, že se má jednat o postup v jeho prospěch, neboť oproti verzi z podaných vysvětlení měla být část obžaloby vypuštěna. Tímto však zůstal zakryt zásadní obrat v tvrzení poškozené, neboť její původní verze odporuje nejen jejímu následnému svědectví, ale také obsahu lékařského nálezu. Obsah záznamů má přitom zásadní význam. Vyjádření poškozené přímo navazuje na svědectví její matky a jejich spojením lze spolehlivě dokumentovat, že matka na poškozenou působila přehnaným a neadekvátním způsobem. Potvrzuje to popis poškozené, že ji k témuž jednání měl nutit také J. K. Krom toho uvedla, že obviněný měl zneužívat též BBBBB, která to však ve svém vysvětlení popřela. Uvedené svědčí o nevěrohodnosti poškozené.
6. Stran procesní stránky uznává, že sice není uvedeno, že se jedná o úřední záznamy ve smyslu § 158 tr. ř., avšak posouzením jejich skutečného obsahu je zřejmé, že se jedná o podání vysvětlení, nikoli prvotní vytěžení, jak zhodnotil odvolací soud. Skutečným důvodem pro odlišnou formální podobu úředního záznamu je pouze fakt, že se jednalo o pohovor s poškozenou útlého věku. I kdyby listiny neměly být posouzeny jako úřední záznamy o podání vysvětlení podle § 158 tr. ř., jedná se přinejmenším o listinné důkazy a měly být jako takové připuštěny pode § 213 odst. 1, 2 tr. ř.
7. Odmítnuto dále bylo jím navrhované prověření výsledků šetření jednání J. K. (bod III./2. dovolání). O tom poškozená též uvedla, že ji měl nutit, aby ho orálně uspokojovala. Soudy obou stupňů tak na jeho návrhy reagovaly pouze formálně způsobem, který není adekvátní jejich významu a daným důvodům. Neprovedením těchto důkazů se oba soudy vyhnuly nutnosti reagovat na závažné rozpory, který jejich obsah přináší ve vztahu k ostatním důkazům. Kromě opomenutí důkazů tak dochází i k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a tím porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soudy bylo fakticky porušeno i jeho právo na presumpci neviny.
8. V důsledku výše uvedeného došlo k ovlivnění způsobu hodnocení závěru odborného vyjádření (bod III./3. dovolání). Odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, uzavřelo, že zkoumané kalhotky byly bez nálezu relevantních biologických stop. Následně však byly pořízeny stěry k analýze DNA, z nichž jsou v minoritní složce stanovených profilů detekované genetické znaky skupinové, nikoli individuální shody s obviněným. Ze svědectví matky poškozené vyplynulo, že poškozenou nalezla pod dekou bez kalhotek, a to v běžné denní době a při návštěvě v cizím prostředí. Obviněný proto nepokládal za překvapující, pokud obdobným způsobem poškozená manipulovala s kalhotkami i v době, kdy spala vedle něj, čímž mohlo dojít k nálezu jeho DNA na kalhotkách. Dodal, že při vyhodnocení stop z genitálu a zadní klenby poševní nebyla zjištěna přítomnost spermatu ani slin. Zadaný úkol byl navzdory jeho složitosti řešen nevhodně prostřednictvím odborného vyjádření, ačkoli trestní řád (§ 105 odst. 1) ukládá pro tyto případy nutnost vypracování znaleckého posudku. Namítá proto procesní pochybení při zajištění tohoto důkazu, tedy jeho procesní nepoužitelnost.
9. Výtky vznesl také k formulaci otázek položených znalcům (bod III./4. dovolání). Znalkyně PhDr. Ivana Holešovská je opatřením vyzývána ke zjišťování následků jednání, které je formulací dotazu nepravdivě označeno jako objektivně zjištěné a prokázané. Taktéž formulace otázek položených MUDr. Tomáši Kiliánovi a PhDr. Simoně Svozilové vychází z předpokladu, že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, jako by bylo jednání již prokázáno. Takové dotazy považuje za procesně nepřijatelné a ovlivňující výsledky znaleckých zjištění.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2023, č. j. 3 To 195/2023-337, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 09. 2023, č. j. 1 T 66/2023-312. Samostatným podáním obviněný prostřednictvím svého obhájce sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který v prvé řadě upozornil, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Obviněný přitom primárně označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž po obsahové stránce je jeho dovolání vystavěno na v pořadí první a třetí alternativě.
12. K problematice dovolatelem zpochybňované úplnosti dokazování státní zástupce uvedl, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Odmítne-li nicméně provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. V aktuálně řešené trestní věci je přitom zjevné, že žádný ze soudů požadavky obviněného na doplnění dokazování nepřehlédl, oba se jimi řádně zabývaly a přiléhavě rozvedly důvody, pro které těmto návrhům nevyhověly. S jejich závěry se státní zástupce beze zbytku ztotožnil a dodal, že neprovedení nadbytečného důkazu nemůže založit vadu opomenutých důkazů.
13. Za zjevně neopodstatněné pak považuje státní zástupce i takové námitky, v jejichž rámci dovolatel s odkazem na obsah vlastní popěrné výpovědi zpochybnil věrohodnost vyjádření poškozené, rozporoval některé závěry znaleckých posudků a kriminalistické expertizy, a v reakci na to vytkl nesoulad podstatných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů. Obviněný je z trestné činnosti usvědčován celou škálou navazujících, vzájemně propojených důkazů. Důkazem nejvyšší síly a vypovídací hodnoty je z logiky věci výpověď poškozené. Ta podrobně popsala jednání, jehož se vůči ní dovolatel opakovaně dopustil, přičemž s ohledem na její věk, nezralou osobnost a povahu událostí, které popisovala, si lze jen těžko představit, že by si takto prezentované skutečnosti vymyslela. Její věrohodnost navíc potvrdily i závěry znaleckého posudku. Její výpověď přitom nezůstala zdaleka jediným, osamoceným důkazem o vině dovolatele. Kromě zmíněného znaleckého posudku je totiž v dílčích momentech podporována i výpověďmi jejích rodičů, zjištěními odborného vyjádření a závěry znaleckého posudku vypracovaného na osobu obviněného.
14. Státní zástupce proto shrnul, že o vině dovolatele není žádných pochyb, neboť na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů bylo nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, které se také staly dostatečným podkladem pro soudy vyslovený závěr o vině a pro přisouzenou právní kvalifikaci. Pokud tedy obviněný do jisté míry dovozoval absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi nimi, není možné mu přisvědčit, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů nepochybně vyplývají.
15. Vzhledem k tomu, že odsuzující rozsudek netrpí žádným z nedostatků, jimiž by byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., logicky nemůže být vadné ani rozhodnutí Krajského soudu v Brně z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
16. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
18. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř.
19. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že zavedení tohoto dovolacího důvodu nezměnilo nic na způsobu jeho rozhodování o podaném dovolání, neboť je to zásadně dovolatel, kdo určuje meze, v nichž se dovolací soud při svém rozhodování pohybuje. Toto východisko sdílí i Ústavní soud, jak lze doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Odlišnost dovolacího důvodu podle současného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po novelizaci podle Ústavního soudu „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
21. Dovolatel ve svém opravném prostředku nespecifikoval, které z dostupných alternativ tohoto dovolacího důvodu uplatňuje. Jeho naplnění shledává ve vadách, které „zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí z podhledu ústavně zaručených práv a svobod“. Poukazuje na neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů soudem (možno podřadit pod alternativu třetí) a vady odborného vyjádření, v nichž shledává důvod jejich procesní nepoužitelnosti (tj. alternativu druhou). V důsledku těchto pochybení měl nastat extrémní nesoulad mezi těmito důkazy a (blíže nespecifikovanými) skutkovými zjištěními soudů (alternativa první).
22. Ve světle výše citovaného usnesení Ústavního soudu je zřejmé, že dovolatel ve vztahu k první alternativě nedostatečně vymezil nejen, kterých skutkových zjištění se námitka týká, ale taktéž v čem konkrétně je spatřován onen zjevný rozpor.
23. S ohledem na uvedené se nebude Nejvyšší soud zabývat jednotlivými námitkami v sousledném pořadí jejich podřazení pod příslušnou alternativu zvoleného dovolacího důvodu, ale vypořádá je v pořadí jejich návaznosti uvedeném obviněným.
K bodu III./1. dovolání
24. Dovolatel v tomto bodě namítl, že soudy odmítly přihlédnout k obsahu jím navrhovaných úředních záznamů. Konkrétně se má jednat o (podle jeho tvrzení) úřední záznamy o podání vysvětlení AAAAA na č. l. 13 a BBBBB na č. l. 40 a č. l. 45 spisu.
25. Soud prvního stupně k návrhu obviněného uvedl, že tyto záznamy nesplňují procesní nároky na důkazy použitelné v soudním řízení a z tohoto důvodu bylo jejich provedení odmítnuto i státní zástupkyní (bod 8. rozsudku). Z protokolu o hlavním líčení (č. l. 305) skutečně vyplývá, že státní zástupkyně k uvedenému důkaznímu návrhu uvedla, že tyto nemají parametry důkazního prostředku podle trestního řádu, a nelze je proto číst. Dlužno dodat, že obviněný vědom si této argumentace namítl, že s ohledem na obsah těchto listin je nutno je považovat za úřední záznamy o podání vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř., byť to v nich není uvedeno.
26. Studiem spisu bylo zjištěno, že v případě úředních záznamů na č. l. 13 a 40 se jedná o tzv. vytěžení svědka policií. Není z něj zřejmé, podle jakého zákona bylo postupováno, a jakého poučení se nezletilým dostalo. V případě úředního záznamu na č. l. 45 se jedná o stručné sdělení o telefonním hovoru policejní komisařky se školní psycholožkou. Nenachází se v něm žádná zmínka o jakémkoli předchozím poučení. Svojí povahou se jedná o listiny zachycující aktivitu policejního orgánu ve smyslu § 158 odst. 1 tr. ř., tj. šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a obecně nemohou sloužit jako důkazy. Jejich povaha je v tomto smyslu podobná trestnímu oznámení, o němž bylo již v minulosti judikováno, že nemůže být důkazním prostředkem co do svého obsahu, ale pouze ohledně samotných okolností, za nichž bylo toto oznámení podáno, např. kdy, kde, kdo, s kým, ohledně čeho je učinil apod. (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, Tpjn 300/2019, uveřejněné pod č. 1/2019 Sb. rozh. tr.). Konkrétně ve vztahu k záznamům o vytěžení se obdobně vyjádřil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 3 Tdo 479/2021, když je označil „jako důkazní prostředek pro účely naznačené obviněným procesně zcela nepoužitelné“.
27. Z uvedeného plyne, že dovolací soud se s procesním postupem soudu prvního stupně, který uvedené záznamy k důkazu neprovedl, ztotožnil. Nad rámec nezbytného lze konstatovat, že jejich obsah by stejně nebyl způsobilý založit zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry. Vzhledem k odůvodnění soudu prvního stupně (bod 3.) je zřejmé, že výpověď poškozené považuje za věrohodnou. Ostatně možno upozornit, že po zmiňovaném vytěžení byla nezletilá poškozená řádně vyslechnuta (jako neodkladný a neopakovatelný úkon) za přítomnosti obhájce obviněného. Další dva zmíněné úřední záznamy se týkají možného jednání vůči jiné nezletilé a s ohledem na to, že neobsahují relevantní skutečnosti k projednávané věci, nebyl by důvod je provádět jako důkazy, ani kdyby se jednalo o úřední záznamy o podání vysvětlení.
28. Z výše uvedeného je zřejmé, že neprovedením dovolatelem označených úředních záznamů nebyla naplněna třetí alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K bodu III./2. dovolání
29. Obviněný namítl, že soudy odmítly provést jím navržený důkaz – prověření výsledků trestního vyšetřování jednání J. K. Ze spisového materiálu se zjišťuje, že obhajoba předmětný návrh vznesla již v přípravném řízení (č. l. 268), přičemž státním zástupcem bylo jeho provedení zamítnuto pro nadbytečnost, neboť výsledek případného šetření vůči J. K. nemůže mít vliv na posouzení viny obviněného (č. l. 271). Opakovaně obhajoba navrhla provedení tohoto důkazu v řízení před soudem podáním na č. l. 286. Neprovedení důkazu bylo soudem prvního stupně zdůvodněno jeho nepříslušností zabývat se jinými událostmi bez zřejmých souvislostí (bod 8. rozsudku). Odvolací soud k tomu dodal, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by bylo podáno trestní oznámení na J. K. (bod 11. usnesení). Tento závěr je potvrzován i obsahem spisu – svědkyně J. K. během hlavního líčení (č. l. 293 p. v.), stejně jako v přípravném řízení (č. l. 77), uvedla, že věc nebyla řešena na policii, a stejně se vyjádřil i svědek V. K. v přípravném řízení (č. l. 112).
30. Ve svém souhrnu je způsob, jakým soudy obou stupňů odůvodnily neprovedení předmětného důkazu, dostatečný. Nejenže skutečně závěry trestního vyšetřování v jiné trestní věci nemají vysokou relevanci pro projednávanou věc, ale nadto nebylo ani prokázáno, že by k nějakému vyšetřování vůbec došlo. Rodinní příslušníci poškozené vyloučili, že by se věcí policie zabývala. Jestliže žádný spis veden nebyl, nemohla být naplněna alternativa třetí uvedeného dovolacího důvodu.
K bodu III./3. dovolání
31. Dovolatel vznesl námitky vůči odbornému vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika. Kromě výhrad vůči jeho odborným závěrům namítl, že pro složitost věci měl být vypracován znalecký posudek, a nikoli pouze odborné vyjádření. Z tohoto důvodu má uvedený důkaz za procesně nepoužitelný. Namítl rovněž nedostatek podrobností stran výsledků z analýzy zajištěných kalhotek.
32. Ve stadiu soudního řízení bylo vyžádáno doplnění odborného vyjádření, z něhož (č. l. 303) jednoznačně vyplynulo, že zkoumání bylo provedeno samostatně ve vztahu ke každé části zkoumaného předmětu. Dále bylo v podrobnostech uvedeno, ke kterým částem kalhotek se vztahovala jednotlivá zjištění. Z uvedeného vyplývá, že Y haplotyp shodný s obviněným byl nalezen na rubové i lícové straně rozkroku kalhotek. Soudy dovozený závěr nevykazuje zjevný nesoulad.
33. Co se týče přítomnosti biologického materiálu později identifikovaného jako pocházejícího od příslušníka PČR, nelze to považovat za chybu zkoumání, neboť právě za tímto účelem jsou sbírány tzv. eliminační vzorky k vyloučení chybné identifikace. Absenci slin či spermatu na vyšetřovaném tamponu či biologických stop obviněného na prostěradle a povlaku polštáře nelze považovat ani za chybu odborného vyjádření, ani za důkaz neviny obviněného.
34. K námitce procesní nepoužitelnost odborného vyjádření založené na tvrzení, že měl být vypracován znalecký posudek, Nejvyšší soud připomíná, že je-li podle § 105 odst. 1 tr. ř. k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Teprve v případě, že pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. Soud přibere znalce, pokud považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, přičemž posouzení otázky, zda je znalecký posudek nezbytný, je plně v jeho kompetenci. Pokud však dojde k závěru, že otázka nedosahuje takové složitosti, aby bylo nezbytné přibrání znalce, a postačuje odborné vyjádření, není povinen znalce k řízení přibrat.
35. V souladu s procesní zásadou iudex peritus peritorum je to právě a jen soudce, kdo rozhoduje nejen o věci samé, ale rovněž i o vedení řízení a v jeho rámci o potřebě znaleckého zkoumání, rozsahu znaleckého úkolu a rovněž i o místě závěrů z něj vyplývajících v souhrnu provedených důkazů při tvorbě skutkových a následně i právních závěrů. Znalecké posudky, ať už jakkoliv relevantní pro posouzení odborné stránky věci, jsou tudíž vždy toliko podkladem pro rozhodnutí soudce, který je v konečném důsledku nad všemi znalci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. II. ÚS 4463/12).
36. Krom toho nelze pominout, že kriminalistické zkoumání biologických stop a analýza DNA byla v projednávané věci provedena Odborem kriminalistické techniky a expertiz (OKTE) jako specializovaného oddělení PČR. S ohledem na odbornost a zkušenosti tohoto pracoviště zaměřeného na kriminalistické zkoumání by bylo v tomto případě jen těžko možné nalézt otázku natolik složitou, aby bylo nutné přibrat znalce.
37. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a genetiky, není procesně nepřípustným důkazem a nedošlo tak k naplnění druhé alternativy dovolacího důvodu, a to ani z důvodu jeho obsahových nedostatků, ani z důvodu nutnosti přibrat k zodpovězení dané otázky znalce.
K bodu III./4. dovolání
38. Dovolatel zopakoval své výhrady vůči formulaci otázek položených znalcům. Dotazy podle jeho mínění apriori předpokládají čin a jsou proto procesně nepoužitelné a ovlivňující výsledky znaleckých šetření.
39. Předně je na místě uvést, že obhajoba námitky vůči formulaci otázek položených znalcům vznesla již v přípravném řízení (č. l. 244) a došlo k jejich přezkoumání státní zástupkyní (č. l. 248), která neshledala pochybení. Upozornila dále, že skutečnosti zjištěné na základě provedeného prověřování nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin a byl dostatečně odůvodněn závěr, že ho spáchal obviněný. Tento závěr však není konečný a není výrokem o vině. Znalci se vyjadřují k objektivně zjištěným skutečnostem, konstatují fakta, avšak nehodnotí vinu či nevinu. Státní zástupkyně pak uzavřela, že těžiště dokazování je v řízení před soudem, přičemž obviněný může v tomto stadiu žádat o výslech znalců a pokládat jim otázky.
40. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 25. 9. 2023 (č. l. 304–309) přitom vyplývá, že znalecké posudky byly za souhlasu obviněného a státní zástupkyně čteny podle § 211 odst. 5 tr. ř. Obviněný se k těmto důkazům nevyjádřil a obhájce pouze upozornil na již předložené námitky k formulaci otázek. Obhajoba přitom nežádala výslech znalců.
41. Formulace otázek položených znalcům podle obviněného předpokládá, že se jednání dopustil. Zřejmě tím míní, že bylo porušeno jeho právo na presumpci neviny, přičemž měli být v důsledku těchto dotazů znalci ovlivněni při svém zkoumání. Předně je na místě souhlasit s odůvodněním přeloženým státní zástupkyní v přípravném řízení, že v předmětném okamžiku zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že byl spáchán čin a spáchal jej obviněný. Krom toho je znalcům zpravidla pro účely vypracování posudku předložen dosud shromážděný obsah trestního spisu (příp. jeho podstatná část) a z usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného je takový předpoklad zřejmý. Nepředstavuje však v žádném případě rozhodnutí o vině obviněného a ani takové rozhodnutí nepředjímá. Není to totiž ani policejní orgán, ani znalec, kdo o vině obviněného rozhoduje (ostatně se jedná o otázku, která znalci zásadně nepřísluší). Takové rozhodnutí náleží pouze soudu a právo obviněného na presumpci neviny se také vztahuje k němu. Ve vztahu k samotným znaleckým posudkům je možno zaprvé poznamenat, že předpokladem pro výkon činnosti znalce je jeho odbornost, z níž lze usuzovat, že se při výkonu své profese nenechá ovlivnit pouhou formulací otázek. Ostatně znalci svůj posudek vypracovávají z pohledu své specializace a s využitím vědeckých metod, mínění o vině či nevině obviněného pro ně není relevantní. Krom toho vypracovávají znalci svůj posudek komplexně, a nikoli pouze ve vztahu k položeným otázkám. Jako důkaz tak slouží celý jeho obsah.
42. Na základě uvedeného je na místě uzavřít, že odpovědi na dovolatelem rozporované dotazy ani znalecké posudky jako celky nejsou procesně nepřijatelné z důvodu nesprávně formulovaných otázek. Ani v tomto případě proto nedošlo k naplnění druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
43. Dovolatel ve svém opravném prostředku označil druhou variantu tohoto dovolacího důvodu [bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)]. Ta by mohla být naplněna pouze tehdy, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že již řízení napadenému usnesení krajského soudu předcházející, a tedy rozsudek okresního soudu byl zatížen vadou, která naplňuje některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K takovému zjištění však dovolací soud nedospěl. Dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně proto nezatěžuje ani vada ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
IV./3. K otázce porušení základních práv obviněného
44. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.
45. Dovolatel obecně namítl také porušení zásady presumpce neviny. Ta je zakotvená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Soud může k uplatnění této zásady přistoupit až tehdy, dospěje-li po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze skupiny odporujících si verzí (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 154/2002 ze dne 11. 11. 2002). Teprve v případě, že v trestní věci lze dospět na základě provedeného dokazování k několika co do pravděpodobnosti rovnocenným skutkovým verzím, má soud povinnost přiklonit se k té z nich, jež je pro obviněného nejpříznivější. Nedodržením této povinnosti porušuje soud zásadu in dubio pro reo a tím i princip presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2042/08 ze dne 26. 11. 2009). Přiklonily-li se soudy v posuzované věci na základě podrobně popsaných skutečností k verzi podpořené řádně vyhodnocenými důkazy, nelze jim takový postup vytýkat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. III. ÚS 571/24).
V. Způsob rozhodnutí
46. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že žádná z jím uplatňovaných námitek podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla shledána opodstatněnou. Nemohlo tudíž dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Nebylo zjištěno ani porušení základních práv obviněného vyžadující kasaci napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
47. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 6. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu