6 Tdo 478/2023-2057
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 6. 2023 o dovolání, které podala obviněná A. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, č. j. 7 To 2/2023-1991, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 98 T 5/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné A. S. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí na Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 11. 2022, č. j. 98 T 5/2022-1971, byla obviněná A. S. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou pod bodem I. výroku o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020, pod bodem II. výroku o vině přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem III. výroku o vině pokusem přečinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020, kterých se dopustila jednáním podrobně popsaným v obsáhlém výroku o vině. Trestné činnosti pod bodem I. se dopustila (stručně vyjádřeno) za situace, kdy proti ní bylo vedeno 17 exekučních řízení a nacházela se v bezvýchodné dluhové spirále, proto zneužila poškozenou A. N., osobu s mentálním postižením, se sníženými intelektovými schopnostmi, důvěřivou a zvýšeně ovlivnitelnou, neschopnou chápat podstatu smluv a bankovního účtu, kdy poškozenou přiměla, aby jí vydala naspořené finanční prostředky, jejím jménem podávala žádosti o úvěry a uzavírala úvěrové a jiné podobné smlouvy, popř. poškozenou doprovázela, aby osobně stejným způsobem postupovala, přičemž prostředky takto získané plynuly k rukám obviněné, čímž zapříčinila, že poškozená podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a byl zjištěn úpadek poškozené. Takto jednala obviněná v průběhu období od listopadu 2016 do května 2019 v celkem 21 případech, čímž poškozené způsobila fakticky škodu ve výši nejméně 1.291.362,06 Kč, a reálně mohla být způsobena další škoda ve výši 5.518.408 Kč. Trestná činnost pod bodem II. spočívala v tom, že za zneužití kopie občanského průkazu se obviněná pokusila sjednat úvěr ve výši 8.000 Kč, avšak žádost byla zamítnuta. Trestná činnost pod bodem III. pak v tom, že za zneužití kopie občanského průkazu a rodného listu poškozené se zaregistrovala pod jejím jménem na internetových stránkách společnosti zprostředkovávající úvěry od jiných osob (ZONKY, s. r. o.) a zároveň požádala o úvěr ve výši 600.000 Kč, avšak žádost nebyla schválena.
2. Obviněná byla za tyto trestné činy odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená A. N. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
3. O odvolání obviněné a poškozené proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 2. 2023, č. j. 7 To 2/2022-1991, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Bc. Milana Čmelíka dovolání, jež opřela formálně o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., s poukazem, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a obviněné byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznán vinnou.
5. Obviněná předně vyjádřila nesouhlas s jí uloženým trestem, který označila za nepřiměřeně přísný, ačkoli si je vědoma, že se pohybuje v rámci stanovené trestní sazby. Připomněla, že v hlavním líčení prohlásila vinu a svého jednání upřímně litovala. Nalézací soud zohlednil pouze okolnosti přitěžující. Opomenuté polehčující okolnosti by spolu se špatným zdravotním stavem obviněné, který konkretizovala, odůvodnily uložení trestu s podmíněným odkladem jeho výkonu se stanovením maximální zkušební doby. Obviněná žije řádným životem, pracuje, disponuje kvalitním zázemím. Snažila se s poškozenou uzavřít dohodu o narovnání, k čemuž bohužel nedošlo, škodu je však připravena hradit. Nesouhlasila s hodnocením svého jednání jako promyšleného, plánovaného a bezskrupulózního, když soudy se nezabývaly její osobností. Uložený trest nerespektoval zásady pro ukládání trestu. V té souvislosti upozornila na doporučení Rec(2006)2-rev Výboru ministrů členským státům Rady Evropy k Evropským vězeňským pravidlům a zde ve vztahu k trestu odnětí svobody zdůrazňovaný princip ultima ratio. Dále poukázala na § 38 tr. zákoníku, čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“) a judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 71/2022, ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1368/2020, ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1587/2019). Zdůraznila zejména ústavněprávní povahu proporcionality mezi zájmem na ochraně společnosti před pachatelem trestného činu a zásahem do základních práv pachatele způsobeným uloženou trestní sankcí. V takovém případě (porušení zásady proporcionality trestní represe, principu ultima ratio a subsidiarity trestní represe podle § 38 odst. 1, 2 tr. zákoníku) přichází v úvahu i zásah dovolacího soudu, který v minulosti uvedenými rozhodnutími eliminoval neúměrnou přísnost uděleného trestu.
6. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby dovolací soud „zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, č. j. 7 To 2/2023-1991, a věc vrátil k novému projednání“.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v úvodu svého vyjádření k dovolání připomněl zákonné znění obou uplatněných dovolacích důvodů a doplnil, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze vznášet zejména námitky týkající se porušení ustanovení trestního zákoníku o ukládání souhrnného a společného trestu, nelze však vznášet námitky směřující toliko proti druhu a výměře uloženého trestu. Uplatněné námitky tedy zvolenému dovolacímu důvodu neodpovídají.
8. Námitky dovolatelky neodpovídají ani speciálnímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. sloužícímu k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu. Tento dovolací důvod je naplněn pouze v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Sama dovolatelka přitom připustila, že trest byl uložen v rámci zákonné trestní sazby, pokud za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, tj. za nejpřísněji trestný čin, kterým byla uznána vinnou, lze uložit trest odnětí svobody v trvání dvou až osmi let. Dovolatelka brojila toliko proti přílišné přísnosti uloženého trestu, kterou spatřovala v tom, že trest odnětí svobody jí byl uložen jako nepodmíněný.
9. Uplatněné námitky tedy obsahově neodpovídají zákonnému znění žádného z uplatněných dovolacích důvodů. Zásah dovolacího soudu do výroku o trestu je zcela výjimečně možný i v případě, kdy by sice šlo o trest formálně přípustný a uložený v rámci zákonné trestní sazby, současně by však šlo o trest natolik extrémně nepřiměřeně přísný, že by byl v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe. O takovou situaci se však podle státního zástupce vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům pachatelky v předmětné trestní věci nejednalo. Nejzávažnější delikt, tj. zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dovolatelka páchala jako trestný čin pokračující po dobu dvou a půl roku v celkem jednadvaceti útocích. K jeho páchání využila mentálního postižení a submisivnosti poškozené, které skutečně způsobila škodu 1.773.115 Kč, přičemž v případě dokonání všech útoků by způsobená škoda činila 5.773.115 Kč. Obviněnou uváděné polehčující okolnosti nelze přeceňovat, když např. doznání učinila až ve stadiu hlavního líčení, v přípravném řízení v procesním postavení obviněné odmítla vypovídat a orgánům činným v trestním řízení tedy při objasňování své trestné činnosti nijak nenapomáhala. Samotná délka doby páchání trestného činu zpochybňuje tvrzení o předchozím řádném životě obviněné. Dále státní zástupce odkázal na argumentaci v bodech 8. rozhodnutí nalézacího soudu a v bodě 11. rozhodnutí soudu odvolacího, s níž se ztotožnil. Současně vyslovil pochybnosti o tom, do jaké míry bude obviněná, nacházející se v insolvenčním řízení, schopná nahradit způsobenou škodu.
10. Obviněné uložený úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby nepovažoval státní zástupce za trest extrémně přísný, extrémně nespravedlivý nebo exemplární, který by odporoval principu proporcionality trestní represe. Námitky dovolatelky tedy nejen že neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, ale nejsou ani způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu z důvodů neústavnosti uloženého trestu.
11. Závěrem státní zástupce navrhl dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., bylo nutné posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn, byl-li obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
IV. Důvodnost dovolání
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je třeba připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. o povinném zastoupení obviněného obhájcem – advokátem. Na podkladě těchto východisek pak Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněné a shledal, že je sice formálně opřeno o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a stojí mimo jejich obsahové vymezení.
17. Námitky dovolatelky nelze podřadit pod dovoláním vymezený důvod
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, které je způsobilé založit kasační rozhodnutí dovolacího soudu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 817/2014). O takový případ v posuzované věci ovšem nejde a takovou námitku obviněná ani nevznesla.
18. Námitky obviněné nemohou naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., pakliže jí byl uložen druh trestu, který zákon připouští a ve výměře trestní sazbou stanovenou pro trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Při dovozené právní kvalifikaci jejího jednání byla ohrožena podle nejpřísněji trestného ustanovení § 209 odst. 4 tr. zákoníku trestem odnětí svobody od dvou do osmi let a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, tedy na samé dolní hranici zákonné trestní sazby. Obviněná přitom učinila podstatou svého dovolání námitky proti nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, konkrétně brojila proti nepodmíněné formě trestu odnětí svobody a dovolávala se trestu s podmíněným odkladem výkonu za současného uložení povinnosti k náhradě škody. Vady rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívající toliko v přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti uloženého trestu v důsledku nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 trestního zákoníku, popř. nezohlednění polehčujících a přitěžujících okolností podle § 41, § 42 trestního zákoníku, však nelze vytýkat v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ani žádného jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 trestního řádu (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
19. Obviněná tak sice formálně citovala dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., avšak obsah jejího dovolání je založen na skutečnostech, důvodech a námitkách, které věcně žádným z dovolacích důvodů nejsou.
20. Výtky obviněné nejsou důvodné ani z hlediska posouzení extrémního rozporu uloženého trestu s povahou a závažností trestného činu. Trest odnětí svobody uložený obviněné totiž z ústavního principu proporcionality trestní represe nevybočil, neboť není extrémně přísným či zjevně nespravedlivým, a to zejména s ohledem na charakter trestné činnosti. Obviněná neváhala k podvodnému jednání využít i mentálně postiženou poškozenou, vůči které páchala trestnou činnost po dobu 2,5 roku 21 dílčími útoky, tedy nebylo možno odhlédnout od délky a rozsahu trestného jednání, jakož i od výše způsobeného i hrozícího škodného následku, které výrazně překračují hranici škody značného rozsahu. Není pochyb o tom, že trestná činnost vykazuje znaky zavrženíhodnosti, systematičnosti, dlouhodobosti a permanentního obohacování se na úkor postižené osoby neschopné posoudit vlastní újmu, a tudíž k podvodné trestné činnosti snáze zneužitelné. Všechny polehčující i přitěžující okolnosti byly obecnými soudy adekvátně zhodnoceny a lze odkázat na vyčerpávající argumentaci v bodě 8. rozhodnutí nalézacího soudu a v bodě 11. rozhodnutí soudu odvolacího, kterou sdílí i dovolací soud. Soudy nižších stupňů přiznaly obviněné polehčující okolnosti (bezúhonnost a doznání v podobě prohlášení viny), zabývaly se i zdravotním stavem obviněné, na druhé straně jsou povinny (a učinily tak věcně správně) zabývat se a zohlednit též povahu trestné činnosti a okolnosti jejího spáchání, včetně vztahu obviněné k trestné činnosti v průběhu trestního řízení. Pokud za daných okolností dospěly k závěru, že je třeba na obviněnou působit nepodmíněným trestem odnětí svobody, nelze takovému závěru ničeho vytknout, tím spíše za situace, kdy trest byl vyměřen na samotné dolní hranici zákonné trestní sazby ve výměře dvou let.
21. S ohledem na výše uvedené je třeba uzavřít, že dovolací námitky obviněné kromě obecné proklamace o porušení zásad ukládání trestu, které mělo spočívat výlučně v opomenutí zhodnocení poměrů obviněné (k čemuž nedošlo a soudy je hodnotily) a uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, neobsahují žádnou relevantní argumentaci, která by uplatněným dovolacím důvodům odpovídala.
V. Způsob rozhodnutí
22. Jelikož dovolací argumentace obviněné se zcela rozešla s věcným vymezením uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. (a ani obsahově neodpovídá jinému dovolacímu důvodu z taxativního výčtu § 265b odst. 1 tr. ř.), muselo být dovolání obviněné vyhodnoceno jako podané z jiného důvodu a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, aniž by Nejvyšší soud napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 6. 2023
Mgr. Pavel Göth předseda senátu
Vypracovala: Mgr. Zuzana Ursová