6 Tdo 483/2023

6 Tdo 483/2023-1220

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2023 o dovolání, které podal obviněný Z. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2023, č. j. 10 To 19/2023-1093, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 73/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 11. 2022, č. j. 2 T 73/2022-1021, byl obviněný Z. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ad 1), zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku (ad 2), přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021 (ad 3), pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ad 4. a, b) a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku (ad 5). Těchto trestných činů se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

1. v době od 2. 11. 2021 do 15. 3. 2022 do 21:30 hodin v místě společně obývaného bydliště na adrese XY, XY, okres Náchod, dlouhodobě psychicky a fyzicky týral svou přítelkyni poškozenou L. V., narozenou XY, trvale bytem XY, XY, okres Náchod, a to především po předchozím požití léku neurol, alkoholu a jiných návykových látek, když po ní postupně až s každodenní frekvencí požadoval, aby s ním trávila veškerý čas, zejména aby přestala chodit do práce, když poškozená musela nedobrovolně zůstávat doma i několik dní, a aby odpoledne s ním chodila ven nebo do restaurací, kde konzumoval alkoholické nápoje, přičemž se od něho směla vzdálit pouze na krátkou chvíli, aby si došla na toaletu nebo aby si zakouřila, a když se zdržela, tak jí zdržení vyčítal, vyptával se jí, kde byla a co tam dělala, dále ji neustále kontroloval, žárlil na ni, opakovaně po ní zejména v období měsíce listopadu 2021 vyžadoval soulož či jiné formy pohlavního styku, a to orální nebo anální pohlavní styk, a pokud mu nevyhověla, tak ji s cílem s pohlavní styk vynutit začal bít otevřenou dlaní nebo pěstí do hlavy nebo prsou a kopal ji do nohou, při tom na ni křičel „ty svině zasraná, ty mně budeš poslouchat na slovo“ a „ty mrdko, ty zrůdo, děvko, seš prostě k ničemu“, a toto činil tak dlouho, než se mu podvolila a měla s ním jím požadovaný pohlavní styk, když po přibližně 1 měsíci takového jednání se poškozená z obav z dalšího bití těmto pohlavním stykům přes svou nevoli podrobovala, přičemž tyto pohlavní styky vyžadoval zpravidla několikrát denně, a dále ji nepravidelně fyzicky napadal a způsoboval jí hematomy po celém těle, tvrdil jí, že ona je jeho rodina a že se ho nikdy nezbaví, citově ji vydíral, aby nikomu neříkala, co se mezi nimi děje, na společné potřeby přispíval zcela zanedbatelně a naopak finanční prostředky pro svůj zahálčivý život získával od poškozené, která mu je nejprve poskytovala dobrovolně ze svých úspor v celkové výši 320.000 Kč, a když byly její úspory vyčerpány, tak jí dne 23.

2. 2022 pod psychickým nátlakem přiměl vzít si půjčku od Československé obchodní banky, a. s., ve výši nejméně 300.000 Kč, a následně z této půjčky opakovaně požadoval různé částky na alkoholické nápoje a hrací automaty, na kterých utratil většinu jakkoli získaných finančních částek, a toto vše vygradovalo v Hradci Králové dne 15. 3. 2022 v době od 21:00 hodin do 21:30 hodin v restauraci P.

B., XY,

XY, kde po poškozené požadoval, aby vybrala z bankovního účtu další finanční prostředky ve výši 50.000 Kč, avšak poškozená mu řekla, že má obavu, aby je neprohrál v hracích automatech, a proto ji napadl třemi ranami pěstí do obličeje a slovně jí vyhrožoval, že ji zabije, a svého jednání zanechal až v okamžiku, kdy se na místo dostavila hlídka Policie České republiky, přičemž poškozená ze strachu z něj uvedená jednání nikdy neoznamovala Policii České republiky ani jiným orgánům veřejné moci, s jeho jednáním se téměř nesvěřovala a snášela jej, a takto ji vystavil několikaměsíčnímu psychickému stresu a strachu o život a zdraví, opakovaně jí způsobil fyzická zranění v podobě hematomů a újmu na psychickém zdraví, která se projevovala zejména psychickým vyčerpáním, a tohoto jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15.

10. 2007, č. j. 2 T 73/2007-115, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2008, č. j. 11 To 528/2007, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným mimo jiné trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 8. 3. 2019, č. j. 16 T 78/2018-1015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2019, č. j. 12 To 107/2019-1123, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným mimo jiné přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku,

2. přesně nezjištěný den na podzim 2017 v jím užívaném bytě na adrese XY, XY, se pod vlivem návykových látek dožadoval po poškozené E. R., narozené XY, trvale bytem XY, XY, pohlavního styku, a to tak, že ji přes její aktivní odpor povalil na postel, stáhnul jí oblečení včetně spodního prádla, držel ji za ruce a přes její nesouhlas a odpor, když vzhledem k jeho fyzické převaze se mu nemohla ubránit, na ní vykonal soulož, 3. přesně nezjištěný den v době od listopadu 2017 do prosinci 2017 v jím užívaném bytě na adrese XY, XY, fyzicky zaútočil na poškozenou E.

R., narozenou XY, trvale bytem XY, XY, ač věděl, že je těhotná, když ji v době, kdy ležela na posteli, chytil pevně pod krkem a stiskl jej, současně jí nožem rozřízl podprsenku a poté jí tento nůž přiložil ke krku a řekl jí, že ji pobodá do břicha, aby přišla o dítě, a když mu sdělila, že to půjde oznámit na policii, tak ji s cílem tomu zabránit fyzicky napadl, následně uzamkl dveře bytu a schoval klíče, a to své vlastní, své sestry i své matky, odmítal ji pustit ven a pohrozil jí, že pokud z bytu odejde a oznámí jeho jednání na policii, tak ji shodí ze schodů, a poškozená proto musela proti své vůli setrvat v uzamčeném bytě od večera toho dne až do rána druhého dne, 4.

v období od července 2017 do 21:30 hodin dne 8. 5. 2018 opakovaně na různých místech v XY, zejména v jím užívaném bytě na adrese XY, XY, ale i na veřejných prostranstvích, zejména po požití léku neurol, alkoholu a jiných návykových látek, se vůči poškozené E.

R., narozené XY, trvale bytem XY, XY, choval agresivně a zle, urážel ji vulgárními nadávkami, vyhrožoval jí fyzickým napadením, několikrát ji škrtil, strkal do ní, povalil ji na zem a střílel po ní revolverem značky Alfa-Pro model 641, ráže 6 mm, Flobert, v černém provedení, výrobního čísla XY, s bubínkem na 9 střel, a takto a) v přesně nezjištěný den v období konce roku 2017 nebo počátku roku 2018 z okna obývacího pokoje jím užívaného bytu v prvním patře na adrese XY, XY, nejméně třikrát vystřelil z revolveru značky Alfa-Pro model 641, ráže 6 mm, Flobert, v černém provedení, výrobního čísla XY1, s bubínkem na 9 střel, na poškozenou E.

R., která procházela pod okny po chodníku, ale nezasáhl ji, neboť se snažila kličkováním střelám vyhnout, a později v jiný den u obchodního domu Lidl v XY v XY vystřelil z téže střelné zbraně směrem k poškozené, přičemž vystřelený náboj se po výstřelu odrazil od země a zasáhl poškozenou zepředu do stehna levé nohy, čímž jí způsobil podlitinu, a s ohledem na charakter užité střelné zbraně, způsob jejího užití a oblast celého těla, která mohla být střele vystavena, včetně oblastí, v nichž se nacházejí důležité orgány, především oči, významné tepny nebo vnitrobřišní orgány, věděl, že takto může poškozené způsobit závažnější poranění, které by vyžadovalo lékařské ošetření a mohlo by ji v obvyklém způsobu života omezit po dobu přesahující jeden týden, aniž by k takovému následku došlo, b) v přesně nezjištěném období na jaře roku 2018 poškozenou E.

R. v době jejího těhotenství opakovaně fyzicky napadl a mimo jiné do ní blíže nezjištěného dne u podchodu u Komerční banky v Náchodě v ulici Palackého jednou nečekaně silně strčil tak, až upadla na zem, a tohoto jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 10. 2007, č. j. 2 T 73/2007-115, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2008, č. j. 11 To 528/2007, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným mimo jiné trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů,

5. v přesně nezjištěný den v období od května 2019 do 6. 11. 2020 během výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY opakovaně urážel poškozenou E. R., narozenou XY, trvale bytem XY, XY, slovy, že je „kurva“ a „píča“, opakovaně jí vyhrožoval, že ji zabije a že zabije muže, se kterým mu bude nevěrná, pokud na něho nepočká, než se vrátí z výkonu trestu odnětí svobody.

2. Obviněný byl za trestné činy uvedené v bodě 1. výroku o vině odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

3. Za trestné činy uvedené v bodech 2., 3. a 4. výroku rozsudku a za sbíhající se přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 8. 3. 2019, č. j. 16 T 78/2018-1015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2019, č. j. 12 To 107/2019-1123, který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 8. 3. 2019, č. j. 16 T 78/2018-1015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2019, č. j. 12 To 107/2019-1123, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

4. Ohledně trestného činu uvedeného v bodě 5. výroku soud podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 5. 2022, č. j. 1 T 160/2021-783, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 8. 2022, č. j. 12 To 177/2022-834, jímž byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s ostrahou.

5. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 3. 2023, č. j. 10 To 19/2023-1093, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Petráše dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h), m) tr. ř. V případě dovolacího důvodu podle písm. g) označil jeho první a třetí alternativu, tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a nebyly ve vztahu k nim nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod podle písm. m) zvolil v jeho druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány jím označené důvody dovolání.

7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spatřuje dovolatel v chybě soudů spočívající v tom, že při svém rozhodování nezohlednily zpětvzetí souhlasu poškozené s jeho trestním stíháním pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, které vyjádřila v podání ze dne 27. 6. 2022, v podání jejího zmocněnce ze dne 27. 7. 2022 a také při hlavním líčení dne 21. 9. 2022, resp. že jeho trestní stíhání na podkladě dobrovolného zpětvzetí souhlasu poškozené nezastavily. Hodnocení tohoto úkonu soudy je podle dovolatele spekulací a libovůlí. Protože se k dané otázce nedokázal vyjádřit ani znalec doc. PhDr. Jan Lašek, CSc., mělo být v pochybnostech jeho trestní stíhání pro tento trestný čin jako nepřípustné zastaveno. Tím spíše, že k projevu poškozené mělo dojít přes nabádání znalce, aby „vznesené obvinění nestahovala“. Odvolací soud, pokud nemínil trestní stíhání obviněného zastavit, měl vyhovět návrhu obhajoby na doplnění dokazování znaleckým posudkem zaměřeným na objasnění změny postoje poškozené.

8. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že v hodnocení soudů obou stupňů se vyskytují rozpory, v důsledku čehož jejich skutkové závěry, že se staly skutky, jimiž byl uznán vinným, resp. že je spáchal on, nejsou (vyjma trestného činu výtržnictví v Hradci Králové, k němuž se doznal) dostatečně odůvodněny.

9. Ve vztahu k poškozené E. R. namítl, že závěr soudů o jeho vině byl založen toliko na její zjevně nevěrohodné výpovědi. Její nevěrohodnost konstatovala soudní znalkyně PhDr. Lenka Šíp Slámová, PhD., s jejímiž závěry se soudy nedostatečně vypořádaly. Považuje za pochybení soudů, pokud se k výpovědi poškozené přiklonily s prázdným odůvodněním, že je sice nevěrohodná, ale pravdivá. V její výpovědi existuje mnoho nesrovnalostí a pochybností, které soudy nezohlednily. Její pravdivost zpochybňují následující skutečnosti. Předně je nepravděpodobné, že by vůči ní skutky spáchal, když ji na veřejnosti bránil. Tvrzené události nahlásila až s velkým odstupem a nikdy dřív se o uvedeném při výsleších nezmínila. Má silnou motivaci vypovídat proti němu (nabídka 10.000 Kč za vyškrtnutí z rodného listu společného dítěte). K jejím tvrzením neexistují žádné důkazy a tvrzené události jsou objektivně těžko uvěřitelné až nereálné, což uvedla i znalkyně. Událostmi není traumatizovaná ani jinak poznamenaná. Není schopna popsat jednotlivé detaily. V úvahu je nutno vzít také její chování v minulosti, kdy si na něj nikdy nestěžovala, navštěvovala ho ve výkonu trestu a scházela se s ním i po jeho propuštění.

10. Soudy podle jeho mínění postupovaly nesprávně také v případě poškozené L. V., když nepřihlédly k její výpovědi z hlavního líčení a do výroku a svého odůvodnění převzaly pouze její výpověď z přípravného řízení. Poškozená sama zpochybnila pravdivost své výpovědi z přípravného řízení a je proto dán zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Má proto za to, že mělo být doplněno dokazování znaleckým posudkem za účelem zjištění její věrohodnosti po změně výpovědi.

11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podle dovolatele dán nesprávnou právní kvalifikací některých skutků, když v případě skutku popsaného pod bodem 4. b) odsuzujícího výroku konkrétně namítá, že neměl být s ohledem na jeho intenzitu (pouhé strčení) či místo údajného spáchání posouzen jako přečin výtržnictví. Obviněný dále soudům vytýká rezignování na zjišťování materiální pravdy a zásadu in dubio pro reo, jakož i pochybení v podobě nepřiměřeně vysokého trestu.

12. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil, uznal ho vinným pouze doznaným přečinem výtržnictví a ve zbylém rozsahu jej obžaloby zprostil nebo věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem.

13. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Toto vyjádření nicméně dovolací soud obdržel až dne 6. 6. 2023, a to po nařízení neveřejného zasedání, takže jeho znění již nezasílal obhájci obviněného a k jeho obsahu při svém rozhodování nepřihlížel.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

15. Obviněný ve svém dovolání označil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h), m) tr. ř. Má za to, že jeho trestní stíhání bylo vedeno, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Dále, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a nebyly ve vztahu k nim nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Usnesení (vzhledem k obsahu námitky mínil obviněný spíše rozsudek nalézacího soudu) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. A konečně, všechny tyto důvody byly dány v řízení předcházející odvolacímu řízení, a přesto byl jeho řádný opravný prostředek zamítnut.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

16. Dovolatel namítl, že jeho trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mělo být zastaveno, neboť poškozená L. V. vzala zpět svůj souhlas s trestním stíháním. Nalézací soud se k uvedené problematice vyjádřil v bodě 25. odůvodnění svého rozsudku, přičemž odvolací soud se v bodě 15. svého usnesení s jeho závěry ztotožnil. Soudy nižších stupňů se tudíž s námitkou obviněného již vypořádaly, přičemž Nejvyšší soud neshledal v jejich argumentaci žádné vady.

17. Podle § 163 odst. 1 tr. ř. lze trestní stíhání pro jmenované trestné činy zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Podle odst. 2 věty druhé a třetí může souhlas s trestním stíháním poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit. Podle § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř. souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v § 163 odst. 1 není třeba, pokud je z okolností zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.

18. Přestože obviněný ve svém dovolání uvedl, že obviněná úkon směřující ke zpětvzetí svého souhlasu s trestním stíháním učinila opakovaně, a to i prostřednictvím svého zmocněnce, nemění tato skutečnost ničeho na závěrech vyplývajících z výše citované zákonné úpravy. Ani zastoupení zmocněncem, ať už se jedná o advokáta, či nikoli, není zárukou toho, že poškozený nejedná v tísni, pod nátlakem, nebo ve stavu závislosti či podřízenosti. Nalézací soud ve svém výše odkazovaném odůvodnění správně poukázal na výsledky znaleckého zkoumání doc. PhDr. Jana Laška, CSc., který konstatoval, že u poškozené je přítomna „masochistická závislost, což je specifický druh závislosti na dominantním člověku, často agresorovi“. Dodal, že „není div, kdyby pod vlivem závislosti došlo k zpětvzetí souhlasu“ (obojí viz protokol o hlavním líčení konaném dne 24. 10. 2022, č. l. 960). Své vyjádření znalec přednesl až po seznámení se s výpovědí poškozené v hlavním líčení. Na jeho závěrech proto nemění ničeho skutečnost, že poškozenou zkoumal před jejím zpětvzetím souhlasu, kdy naopak lze považovat za přínos, že mohl zhodnotit oba stupně vývoje jejího stavu. Závěr nalézacího soudu, že souhlasu poškozené s trestním stíháním, s ohledem na její stav závislosti na obviněném, není třeba, je tudíž správný a v jeho rozhodnutí dostatečně odůvodněný. Námitka obviněného o nepřípustnosti pokračování v jeho trestním stíhání po zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním poškozenou, je tudíž neopodstatněná.

K první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

19. Dovolatel své následující námitky podřadil pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesměřuje jimi však k prokázání (zjevného) rozporu mezi obsahem provedených důkazů, v tomto případě výpovědí obou poškozených, a skutkových zjištění nalézacího soudu. Žádný rozpor, natož pak zjevný totiž neoznačil. Usiluje o zpochybnění věrohodnosti těchto výpovědí, resp. vynucení převzetí verze znějící v jeho prospěch. Vymezuje se tak pouze vůči hodnocení těchto důkazů nalézacím soudem. Proces hodnocení důkazů je doménou soudu, jenž důkaz provádí, a Nejvyšší soud do hodnocení důkazů provedených obecnými soudy není zásadně oprávněn zasahovat. Důvodem k zásahu je až stav, kdy jsou hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. Jsou-li však závěry soudů stran hodnocení důkazů srozumitelně odůvodněné, nepostrádají logiku a lze je jednoduše z provedených důkazů dovodit, nelze dospět k závěru o přítomnosti zjevného rozporu jenom proto, že obviněný s těmito závěry soudů nesouhlasí.

20. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).

21. Ve vztahu k poškozené L. V. obviněný namítl, že soudy nesprávně vycházely z její výpovědi z přípravného řízení a nikoli z hlavního líčení, přestože poškozená sama svoji předchozí výpověď zpochybnila. Nalézací soud v bodě 27. svého rozsudku řádně zdůvodnil, proč vycházel z výpovědi poškozené, kterou podala v přípravném řízení. Uvedl, že její výpověď z přípravného řízení je podporována výpověďmi svědků N. P. a M. I., přičemž s ní korespondují i další důkazy a byla znalcem doc. PhDr. Janem Laškem, CSc. označena za reprodukci prožitých událostí. Naopak její výpověď z hlavního řízení působila na soud nepřesvědčivě a nevěrohodně. Když byla poškozená konfrontována s rozpory ve svých výpovědích, nebyla schopná je vysvětlit.

22. Krom toho znalec při svém výslechu v hlavním líčení po seznámení se s výpovědí poškozené z hlavního líčení uvedl, že poškozená „je schopna stáhnout popisy situací, aby [obviněnému] zase tolik neuškodila, může se v tom běžně projevit naivita, která provází její osobnost“ (viz protokol o hlavním líčení konaném dne 24. 10. 2022, č. l. 960). Upozornil přitom, že poškozená stále nemá vztah ukončen, což koresponduje s jejím vyjádřením, že se stále považuje za jeho partnerku. Již ve svém znaleckém posudku vypracovaném v přípravném řízení znalec varoval, že „současný psychický stav, kdy postupně dochází k návratu k životní normě, je dosud velmi křehký a každý návrat k již prožitému může tento proces poškodit, resp. vrhnout zpět se všemi negativními důsledky“ (viz znalecký posudek č. l. 229). Tomu odpovídají také změny v chování poškozené popisované svědky N. P. a M. I., které měly nastat poté, co obviněný po vzetí do vazby poškozenou kontaktoval, přičemž ona změnila svoji výpověď.

23. Z výše uvedeného je zřejmé, že nalézací soud řádně odůvodnil, proč při formování svých skutkových zjištění vycházel z výpovědi, kterou učinila poškozená L. V. v přípravném řízení. Jeho odůvodnění je dostatečné podrobné, logické a nelze v něm shledat prvky libovůle. Kromě samotné skutečnosti, kterou z výpovědí si měl nalézací soud vybrat, obviněný ve svém dovolání nenamítl nepodloženost žádného z ní vyplývajícího skutkového zjištění. Nezbývá tudíž než uzavřít, že obviněný neosvědčil žádný rozpor, natož pak rozpor zjevný. Námitka obviněného je tedy neopodstatněná a k naplnění první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo.

24. Dovolatel dále napadl „závěr soudů, kterým byla založena jeho vina toliko na výpovědi zjevně nevěrohodné poškozené R.“. Opírá se při své argumentaci především o závěry znaleckého posudku PhDr. Lenky Šíp Slámové, PhD. a vyčítá soudům nedostatečné odůvodnění. Uvedl taktéž výčet okolností, které podle jeho mínění zpochybňují pravdivost výpovědi poškozené.

25. Předně je na místě zopakovat, že hodnocení důkazů přináleží výhradně soudu, který důkazy provádí. Totéž platí i pro důkaz znaleckým posudkem. Přestože se znalecký posudek týká odborných otázek, soud jeho závěry nemůže nekriticky převzít a také ten se musí stát předmětem jeho úvah. V souladu se zásadou volného hodnocení důkazů soud hodnotí důkazy jednotlivě a v jejich souhrnu. V projednávané věci tudíž nalézací soud v rámci hodnocení důkazů uzavřel (bod 28. rozsudku), že nikoli všechny závěry znalkyně PhDr. Lenky Šíp Slámové, PhD., jsou zcela přiléhavé, a přestože je poškozená E. R. motivována vypovídat v neprospěch obviněného, její výpověď lze považovat za pravdivou. Své hodnocení důkazů odůvodnil zevrubně a logicky, přičemž nelze seznat natolik závažná pochybení, která by opodstatňovala zásah Nejvyššího soudu.

26. Nalézací soud vzal v úvahu znalkyní poukazovanou motivaci poškozené E. R. k vyeliminování obviněného od společného dítěte, avšak současně zjevně při dovození závěru o využitelnosti jí sdělených údajů pro konstrukci skutkového stavu věci nepominul další okolnosti s provedených důkazů plynoucí. Pokud znalkyně neshledala rozrušení poškozené při výslechu, nalézací soud pochopitelně poukázal na časový odstup od prožitých událostí. Taktéž k poukazu znalkyně na chybějící chronologickou stavbu nalézací soud uvedl, že v tom shledává spíše spontánnost výpovědi poškozené. Krom toho nalézací soud poukázal na další ve věci provedené důkazy, a to fotografie zranění poškozené, elektronickou komunikaci s obviněným, či výpověď matky poškozené, které výpověď poškozené částečně podporují. Nadto lze připomenout, že není důvod k dovození závěru, že by poškozená záměrně vypovídala nepravdivě ve snaze docílit trestní postih obviněného, neboť znalkyně při výslechu v hlavním líčení u poškozené vyloučila motiv pomsty a „cílenou motivaci obviněného pošpinit“, ale konkretizovala, že její motivace směřovala k zajištění stabilní rodiny pro dítě (viz protokol o hlavním líčení konaném dne 7. 11. 2022, videokonferenční výslech znalkyně PhDr. Lenky Šíp Slámové, PhD. č. l. 995). Nejvyšší soud proto k námitce dovolatele poznamenává, že nelze shledat, že by výpověď poškozené byla jediným osamoceně stojícím důkazem.

27. Pokud dále dovolatel poukazoval na skutečnost, že byl v minulosti pravomocně odsouzen, neboť poškozenou bránil na veřejnosti, nelze z této skutečnosti dovozovat nepravdivost výpovědi poškozené, tedy že by nemohl v témže období poškozenou napadat. Dovolatel upozornil na opakované výpovědi poškozené z let 2017–2018, v nichž nikdy nezmínila jeho údajné jednání, jež je předmětem projednávané věci. Uvedené výpovědi poškozené byly také důvodem, proč znalkyně považovala výpovědi poškozené za nekonzistentní. Nelze však pominout, že v uvedeném období byla poškozená s obviněným v partnerském vztahu a pociťovala vůči němu velký strach. Sama vypověděla, že se k rozchodu s ním odhodlala až v době, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a to za podpory svého biologického otce. Oznámení věci na policii také neučinila sama, došlo k tomu pouze, když byla předvolána k podání výpovědi v jiné věci. Co se týče dalších argumentů dovolatele, vzhledem k tomu, že od samotných událostí, k nimž došlo v letech 2017–2018, do projednávání věci v roce 2022 uplynulo již 5 let, je pochopitelné, že u ní znalkyně nezaznamenala akutní traumatizovanou reakci oběti domácího násilí. Taktéž její neschopnost vybavit si přesné detaily je zřejmě spojena s tímto časovým odstupem. Žádný z argumentů dovolatele tak neosvědčil rozpor, natož pak zjevný při formování skutkových zjištění nalézacím soudem. Ani v tomto případě tudíž nebyla naplněna první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

28. Obecně ve vztahu k výše uvedenému dovolatel namítl, že soudy obou stupňů v řízení zcela rezignovaly na zjišťování materiální pravdy a na zásadu in dubio pro reo. Ústavní soud opakovaně judikoval (nejnověji např. usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. II. ÚS 3421/22, nebo usnesení ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. I. ÚS 2808/22), že proces dokazování a ustalování skutkového stavu na jeho základě je v trestním řízení ovládán co do svého rozsahu zásadou materiální pravdy, co do svého obsahu zásadou volného hodnocení důkazů, která je projevem důvěry v moc soudní a jedním z garantů její nezávislosti. Zákon ani ústava nepředepisují soudu, jaký důkazní prostředek má k prokázání které skutečnosti zvolit (srov. např. nález ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 881/08) a jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazům připsat (srov. např. usnesení ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 859/13), přičemž soud je oprávněn a zároveň povinen hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti (srov. např. nález ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 1677/13, či nález ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 455/05). Už i jen odvolací soud může do volného hodnocení důkazů soudem nalézacím zasáhnout jen výjimečně, přičemž svůj postup musí velmi pečlivě odůvodnit (viz nález ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 1922/09, či nález ze dne 13. 1. 1999, sp. zn. II. ÚS 282/97).

29. Zásada in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tedy zřejmé, že zmíněná zásada má procesní charakter, týká se jen skutkových námitek a jako taková není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod. Současně lze s odkazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu dodat, že Úmluva ani Listina neupravuje úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud přitom konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy neměly žádné pochybnosti.

K třetí alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

30. Obviněný namítl, že pokud soudy neuvěřily výpovědi poškozené L. V. z hlavního líčení, měly doplnit dokazování o navrhovaný znalecký posudek za účelem zjištění její věrohodnosti. Sloužil by taktéž pro účely zjištění motivace poškozené pro zpětvzetí souhlasu s jeho trestním stíháním. V tomto směru považuje za naplněnou druhou (pozn. správně třetí) alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nalézací soud však zamítnutí návrhu obhajoby na doplnění dokazování odůvodnil v bodě 24. svého rozsudku. S ohledem na znalecký posudek doc. PhDr. Jana Laška, CSc. a jeho následnou výpověď v hlavním líčení považoval vypracování revizního znaleckého posudku za nadbytečné. Obdobně se k návrhu obhajoby vyjádřil odvolací soud, který opakovaný výslech poškozené i vypracování doplňku znaleckého posudku označil s ohledem na důkazní situaci za nadbytečné (bod 12. usnesení). Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů své zamítnutí důkazních návrhů obhajoby řádně odůvodnily, nelze předmětné důkazy považovat za opomenuté. Nebyla tudíž naplněna ani třetí alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

31. Nelze než dodat, že podle zásady volného hodnocení důkazů je na rozhodnutí nalézacího soudu, které skutečnosti považuje za relevantní k dokazování, které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provede a jak tyto důkazy následně zhodnotí. Není procesní povinností obecných soudů vyhovět každému důkaznímu návrhu účastníka, neprovedení navrhovaného důkazu proto ještě neznamená, že je řízení jako celek nespravedlivé (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 234/04 a sp. zn. I. ÚS 972/09).

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

32. Ve vztahu ke skutku pod bodem 4.a), b) obviněný namítl, že byl nesprávně právně kvalifikován, neboť podle jeho mínění nenaplňuje znaky přečinu výtržnictví, a to s ohledem na intenzitu a místo spáchání. Podle právní věty výroku o vině se obviněný „dopustil na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného, a uvedený čin spáchal opětovně“.

33. Místem veřejnosti přístupným ve smyslu § 358 odst. 1 tr. zákoníku je každé místo, kam má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených a kde se také zpravidla více lidí zdržuje, takže hrubá neslušnost nebo výtržnictví by mohla být postřehnuta více lidmi (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1131/2006). Irelevantní je, zda na tomto místě v době spáchání činu aktuálně nějaká další osoba kromě pachatele je (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 3 Tdo 801/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 8 Tdo 5/2017). Pokud jde o místo činu, v případě jednání pod bodem 4.a) se obviněný jednání dopustil jednak na chodníku před domem, v němž bydlel, a jednak u obchodního domu, a v případě jednání pod bodem 4.b) se jej dopustil u podchodu u Komerční banky. V případě obou skutků je tedy zřejmé, že znak místo veřejnosti přístupné byl naplněn, neboť se jednalo o městské ulice, dokonce v jednom případě před obchodem a v druhém frekventovaná ulice u banky.

34. Co se týče intenzity, samotné užití násilí k naplnění znaku výtržnosti nestačí. Musí být učiněno v kontextu, kvůli němuž samotné napadení jiného (či jiné užití násilí) zasahuje do objektu, tedy závažně narušuje veřejný klid a pořádek (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 5 Tdo 159/2012). Napadení jiné osoby se zpravidla řadí pod výtržnost. Spočívá v užití brachiálního násilí proti tělu jiné osoby […] musí však mít určitou minimální prahovou intenzitu [viz ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 46.]. V případě skutku pod bodem 4.a), b) byl obviněný uznán vinným napadením poškozené jednak střelbou z tzv. flobertky a jednak opakovaným fyzickým napadnutím, kdy jednou ji silně strčil tak, že upadla na zem.

35. V případě střelby, byť se jednalo o flobertku, není pochyb o tom, že napadení střelnou zbraní z okna obývacího pokoje, zatímco poškozená prochází po chodníku, je závažným napadením. Zvláště s ohledem na zranění, která mohl obviněný poškozené způsobit, pokud by ji zasáhl do některého z důležitých orgánů, přičemž to že se tak nestalo bylo spíše dílem náhody vzhledem k tomu, že byla pohyblivým terčem a po ulici kličkovala, aby se střelám vyhnula, je nepochybné, že napadení svojí intenzitou dosahovalo zvláště vysoké intenzity. V případě druhém se sice jednalo o strčení, avšak nelze pominout, že bylo jednak natolik silné, aby poškozená upadla na zem, a jednak byla v jiném stavu, přičemž intenzita útoku byla zřejmě natolik závažná, že se poškozená obávala o zdraví svého dítěte, neboť navštívila lékaře. Dovolatel operuje se skutečností, že při ošetření u lékaře poškozená uvedla, že upadla sama. To je však irelevantní, neboť je jednak určující výpověď poškozené, kde uvedla že ji strčil obviněný a jednak není neobvyklé, že oběti domácího násilí napadení agresorem příslušným orgánům nehlásí, případně je bagatelizují, nebo uvádějí, že si zranění způsobily samy. Krom toho nelze pominout, že skutek pod bodem 4. výroku o vině je pokračujícím trestným činem, jehož body a), b) jsou pouze dvěma specifikovanými útoky, přičemž návětí popisu skutku jednání obviněného charakterizuje následovně: „choval agresivně a zle, urážel ji vulgárními nadávkami, vyhrožoval jí fyzickým napadením, několikrát ji škrtil, strkal do ní, povalil ji na zem a střílel po ní …“.

36. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že dovolatelem zpochybňované znaky skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku byly naplněny a nalézací soud jednání pod bodem 4. výroku o vině správně kvalifikoval. Vada nesprávného právního posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tudíž nebyla shledána.

37. Dovolatel závěrem namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně vysoký trest. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, což ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání podřazovat pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím

důvodem je „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), a ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

38. K uvedené námitce obviněného se vyjádřil již soud odvolací v závěru svého odůvodnění. Vzhledem k tomu, že obviněný svou námitku nijak blíže nespecifikoval, pouze uvedl, že trest je nepřiměřeně vysoký, nelze seznat, že by obviněný namítal, že by výše jemu uloženého trestu dosahovala míry představující trest excesivní. Taktéž obviněný nenamítl nesprávné uložení trestu souhrnného. Nejvyšší soud proto nemá prostor pro přezkum výroku o trestu.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

39. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., v alternativě zvolené obviněným, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť žádná z dovolatelem uplatněných námitek nebyla shledána opodstatněnou.

V. Způsob rozhodnutí

40. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím uplatněné námitky nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

41. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. 6. 2023

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu