6 Tdo 507/2025

6 Tdo 507/2025-1187

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný Ch. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, sp. zn. 13 To 30/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 T 47/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ch. Š. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 11. 2024, sp. zn. 7 T 47/2024 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný Ch. Š. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem I. zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr.

zákoníku, dílem s přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem s přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, pod bodem II. přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem III. přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem IV. zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr.

zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a s přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že (zkráceně, pouze v tom rozsahu, který odpovídá níže uvedeným uplatněným dovolacím námitkám):

I. v přesně blíže nezjištěné době nejpozději dne 25. 7. 2020 s počátečním úmyslem se neoprávněně a podvodně obohatit kontaktoval poškozenou E. Z., dříve S., nar. XY, prostřednictvím sociální sítě Facebook jako pro ni neznámá osoba a předstíral, že jí může sjednat výhodný mobilní tarif, přičemž s ní nejprve komunikoval přes komunikační platformu Messenger a následně též skrze textové zprávy, které odesílal z telefonních čísel XY, XY, XY a dalších, přičemž v této souvislosti z dotyčné v přesně nezjištěné době nejpozději dne 25.

7. 2020 vylákal její přihlašovací údaje do aplikace Moje O2 popř. si je jiným blíže nezjištěným způsobem opatřil nebo si jiným nezjištěným způsobem do aplikace zjednal přístup, dne 25. 7. 2020 vylákal její heslo do e-mailové schránky XY@seznam.cz popř. si ho jiným blíže nezjištěným způsobem opatřil nebo si jiným nezjištěným způsobem do e-mailové schránky zjednal přístup, a toto heslo následně dne 25. 7. 2020 z IP adresy XY změnil a též změnil ověřovací telefon z původního XY na nový XY, dne 4. 8.

2020 vylákal její přihlašovací údaje do internetového resp. mobilního bankovnictví banky Česká spořitelna, a. s., k bankovnímu účtu č. XY, popř. si je jiným blíže nezjištěným způsobem opatřil nebo si jiným nezjištěným způsobem do internetového bankovnictví zjednal přístup, a tyto přihlašovací údaje následně využil k aktivaci aplikace George a George klíč a současně je blíže nezjištěným způsobem změnil či jiným obdobným způsobem zamezil přístupu poškozené E. Z. k elektronické správě jejího bankovního účtu, a sám tento účet elektronicky neomezeně spravoval, přičemž k tomuto účtu bez vědomí a souhlasu poškozené E.

Z. i bez vědomí České spořitelny, a. s., přistupoval převážně z místa svého tehdejšího bydliště v XY popř. jinde přes aplikaci George, George klíč nebo přímé internetové bankovnictví, a účet využíval minimálně v období od 4. 8. 2020 do 6. 1. 2021 pro vlastní potřebu mimo jiné též ke vkladům finančních částek a bezhotovostním úhradám (elektronickým platebním příkazům), přičemž zadané platby, popř. i jiné operace vyžadující schválení, potvrzoval přes aplikaci George klíč, když k aktivaci tohoto bezpečnostního prvku blíže přesně nezjištěným způsobem z E.

Z. vylákal nejpozději dne 4. 8. 2020 bezpečnostní aktivační kód (schválení) doručený na její bezpečnostní telefonní číslo XY, a dne 3. 11. 2020 vylákal její přihlašovací údaje k uživatelskému účtu „E. S.“ na sociální síti Facebook popř. si je jiným blíže nezjištěným způsobem opatřil nebo si jiným nezjištěným způsobem do Facebookového účtu zjednal přístup, a tyto přihlašovací údaje následně blíže nezjištěným způsobem změnil či jinak zamezil přístupu poškozené E. Z. k jejímu Facebookovému účtu, přičemž následně neoprávněné přístupy do aplikace Moje O2, e-mailu, Facebookového účtu a do jejího internetového resp. mobilního bankovnictví banky Česká spořitelna, a.

s., k bankovnímu účtu č. XY zneužil ke svému neoprávněnému prospěchu ve dvou rovinách:

1) a. s úmyslem se podvodně obohatit jménem poškozené E. Z. bez jejího vědomí či souhlasu vytvořil u společnosti O2 Czech Republic a.s. tzv. na dálku přes požadavky zaslané do systému Moje O2 jejím jménem a na její osobní údaje a s vědomím toho, že za sjednané služby nebude platit, objednávku služeb zahrnující dva telefonní tarify, které nehradil, a provedl 14 M-plateb ve prospěch elektronické peněženky NeteraPay, evidované na L. M., nar. XY, kterou bez jeho vědomí a souhlasu založil a využíval, kdy tímto jednáním způsobil spol. O2 Czech Republic a.s. celkovou škodu ve výši 22.635,70 Kč,

b. dále s úmyslem se podvodně obohatit nejprve v rámci komunikace vylákal od poškozené E. Z. informace k její finanční situaci, a poté jí za využití její přehnané důvěřivosti, nízké míry opatrnosti i nižších intelektuálních schopností nabídl možnost oddlužení, když jí pod legendou existence a nutné správy jakéhosi systému přiměl v období od srpna 2020 do ledna 2021 mnohdy i pod vulgárními pohrůžkami neustále vkládat peníze na její bankovní účet č. XY a sliboval jí vysoký výdělek, avšak takto vložené finance nikdy na deklarovaný účel nepoužil, neboť žádný takový systém neexistoval, nýbrž všechny tyto finanční prostředky v celkové výši 89.900 Kč z účtu v době od srpna 2020 do ledna 2021 v drtivé většině případů bezhotovostně odčerpal tím způsobem, že neoprávněně bez vědomí a souhlasu E. Z., za využití neomezeného elektronickému přístupu k jejímu bankovnímu účtu č. XY skrze mobilní aplikace George, resp. George klíč popř. přes přímé internetové bankovnictví zadával neoprávněně elektronické platební příkazy v různých výších na různé bankovní účty a použil je tak pro vlastní potřebu, a tímto jednáním způsobil škodu E. Z. ve výši 89.900 Kč,

c. s úmyslem se podvodně obohatit dne 3. 11. 2020 jménem E. Z. bez jejího vědomí či souhlasu v prostoru sociální sítě Facebook pod jejím profilem rozposlal žádosti o zaslání telefonního čísla, přičemž této žádosti vyhověla L. S. a napsala její tel. č. XY, na které ji následně pod legendou zaslání nového hesla nechal zaslat SMS s kódem, který požadoval obratem přeposlat, což L. S. učinila, přičemž se ve skutečnosti jednalo o potvrzovací kód k tzv. dobíjení z vyúčtování, přičemž toto dobití ve výši 2.000 Kč proběhlo bez vědomí a souhlasu L. S., kdy tímto jednáním způsobil škodu L. S. ve výši 2.000 Kč,

a jednáním pod bodem 1) a. – c. způsobil celkovou škodu ve výši 114.535,70 Kč,

2) když s úmyslem se neoprávněně obohatit souběžně bez vědomí a souhlasu poškozené E. Z. v období od srpna 2020 do prosince 2020 odčerpal další finanční prostředky došlé na její účet č. XY, jejichž existence zde neměla žádnou souvislost s vkládáním finančních prostředků do domnělého systému, kterých se neoprávněně zmocnil tak, že bez vědomí a souhlasu E. Z. za využití neomezeného elektronického přístupu k jejímu bankovnímu účtu č. XY skrze mobilní aplikace George resp. George klíč, popř. přes přímé internetové bankovnictví, zadával neoprávněně převážně elektronické platební příkazy v různých výších na různé bankovní účty a použil je tak pro vlastní potřebu, a tímto jednáním způsobil škodu E. Z. ve výši 84.382 Kč,

a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 103 T 136/2012, odsouzen taktéž pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, který vykonal dne 5. 3. 2019,

IV. dne 6. 9. 2020 s prvotním úmyslem se podvodně obohatit kontaktoval prostřednictvím SMS zpráv z tel. č. XY K. S., nar. XY, a pod legendou toho, že je správcem paní S. a pomůže mu vyřešit dluh u mobilního operátora O2 Czech Republic a.s. a poskytne mu možnost výhodného výdělku (zdvojnásobení zůstatku na jeho bankovním účtu), z něj postupně vylákal:

1) nejpozději dne 7. 9. 2020 přístupové údaje k uživatelskému účtu klienta O2 Czech Republic a.s. v aplikaci Moje O2, kde neoprávněně přes webové rozhraní jménem K. S. učinil objednávky na SIM karty, doručené SIM karty aktivoval a z každé provedl neoprávněně celkem dvanáct M-plateb ve výši 14.042 Kč, z toho částku 7.021 Kč z tel. č. XY zaslal ve prospěch elektronické peněženky NeteraPay evidované na E. S. (nyní Z.), kterou bez jejího vědomí a souhlasu založil a využíval, a dále částku 7.021 Kč z tel. č. XY zaslal ve prospěch elektronické peněženky NeteraPay evidované na L. M., nar. XY, kterou bez jeho vědomí a souhlasu založil a využíval, a tímto jednáním způsobil škodu K. S. ve výši 14.564,70Kč, v podobě celkového vyúčtování od O2 Czech Republic a.s. zahrnující též paušální a aktivační poplatky, které uhradil,

2) nejpozději dne 7. 9. 2020 přístupové údaje do internetového/ mobilního bankovnictví George banky Česká spořitelna, a. s., k jeho účtu č. XY, přičemž dotyčného pod lživým příslibem výdělku přiměl, aby na tento účet vložil dne 7. 9. 2020 částku 10.000 Kč, kterou následně dočerpal tím způsobem, že neoprávněně bez vědomí a souhlasu K. S. dne 7. 9. 2020 zadal elektronický platební příkaz, který mu K. S. nevědomě potvrdil – autorizoval tím způsobem, že mu přeposlal autorizační kód k této platbě, který mu byl zaslán na jeho bezpečnostní tel.

č. XY a o kterém si myslel, že to je kód k přihlášení do internetového bankovnictví, a finanční prostředky ve výši 10.000 Kč tak vyvedl na účet E. S. č. XY, který neoprávněně využíval a měl k němu neomezený elektronický přístup, a odtud finanční hotovost ve výši 8.000 Kč přeposlal na účet č. XY L. M., nar. XY, k němuž měl rovněž neomezený přístup, a částku 2.000 Kč přeposlal ve dvou platbách dne 7. 9. 2020 (ID platby XY částka 1.500 Kč a ID platby XY částka 500 Kč) na herní účet Betor.cz skrze platební bránu PayU spol.

PayU S.A. č. účtu XY, a tímto jednáním způsobil škodu K. S. ve výši 10.000 Kč, přičemž finanční prostředky použil ve svůj prospěch v rozporu s tím, co sdělil K. S., a způsobil mu tak celkovou škodu ve výši 24.564,70 Kč.

2. Za trestnou činnost sumarizovanou v úvodu bodu 1. tohoto usnesení a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 5. 2023, sp. zn. 13 T 5/2023, a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 12 T 131/2022, byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 60 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

3. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozeným K. S. škodu ve výši 10 000 Kč, P. J. škodu ve výši 7 021 Kč, E. Z. škodu ve výši 5 950 Kč, L. S. škodu ve výši 2 000 Kč, společnosti O2 Czech Republic a.s. škodu ve výši 22 635,70 Kč, společnosti Orange Finance s.r.o. škodu ve výši 4 000 Kč, společnosti LEGAL INKASO s.r.o. škodu ve výši 3 000 Kč, společnosti CFIG SE, škodu ve výši 20 351 Kč, společnosti O.K.V. Leasing, s.r.o., škodu ve výši 30 000 Kč a společnosti Twisto payments a.s. škodu ve výši 13 191,75 Kč.

4. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené společnosti O2 Czech Republic a.s. a Orange Finance s.r.o. odkázány se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

5. Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 2. 2025, sp. zn. 13 To 30/2025, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti zamítavému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Uvedl, že jeho jednání popsané pod body I. a IV. výroku o vině nemělo být kvalifikováno jako padělání platebního prostředku, protože tomuto neodpovídala skutková zjištění. Oba soudy nižších stupňů nevzaly v potaz, že přístup do internetového bankovnictví mu poskytli dobrovolně samotní poškození. Nešlo tak o falešné vyrobení, vyplnění nebo vyhotovení platebního prostředku, který měl budit zdání, že je pravý či platný. Obviněný dále namítl, že soudy nevysvětlily, na základě kterých konkrétních důkazů dospěly k jednotlivým skutkovým zjištěním, a nevysvětlily případné rozpory mezi nimi. Nadto nebyla ani dodržena zásada in dubio pro reo, neboť všechny nepřímé důkazy byly hodnoceny v neprospěch obviněného. Z toho je patrné, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces.

7. Na základě těchto skutečností obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal o věci v potřebném rozsahu znovu jednat a rozhodnout.

8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření konstatoval, že vzneseným námitkám neodpovídá uplatněný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podstatou všech námitek je pouhý nesouhlas se skutkovými zjištěními. Obviněný totiž neuvedl, proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro učiněná skutková zjištění, nebo jiné námitky formálně naplňující předmětný důvod dovolání. Státní zástupce ani neshledal porušení pravidla in dubio pro reo, natož pak práva na spravedlivý proces. Ani v případě důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný neuvedl žádné konkrétní námitky. Za této situace Nejvyšší soud nemá povinnost domýšlet či dotvářet argumentaci dovolatele, kterou by se měl zabývat.

9. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a v případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

11. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, sp. zn. 13 To 30/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

12. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.

13. Podle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat

též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

IV. Důvodnost dovolání

15. V kontextu výše uvedeného lze uzavřít, že část uplatněných námitek je možno formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zbývající část výhrad, a to výhrady týkající se hodnocení důkazů, pak pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ba ani jiný důvod dovolání) subsumovatelná není.

16. Z obsahu dovolání je patrné, že obviněný napadá právní posouzení ve vztahu ke skutkům pod body I. a IV. Namítá, že svým jednáním se nemohl dopustit padělání platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, neboť přístup do internetového bankovnictví mu byl dán dobrovolně poškozenými. K tomuto dále připojil i výhrady k hodnocení důkazů, které podle něho bylo v rozporu se zásadou in dubio pro reo i s právem na spravedlivý proces.

17. Před vypořádáním jednotlivých dovolacích námitek Nejvyšší soud předesílá, že na text dovolání jsou kladeny kvalitativní nároky, které jsou kompenzovány povinným zastoupením advokátem, tedy odborníkem v oblasti práva a právní vědy. Jen skrze něj může obviněný podat dovolání (§ 265d odst. 2 tr. ř. v kombinaci s § 35 odst. 1 tr. ř.). Povinné zastoupení advokátem vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti, jež jednak limitují přezkumnou činnost Nejvyššího soudu a jednak jejich nedodržení může znamenat odmítnutí dovolání bez jeho věcného posuzování (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3212). Lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 266/2019, podle něhož význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především v tom, že dovoláním vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Zároveň se od obsahu podaného dovolání odvíjí možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na jeho podkladě učinit. Dovolací soud musí totiž mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl napadené rozhodnutí přezkoumávat a případně prolomit jeho právní moc. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 276/2023).

18. Ačkoliv obviněný vznesl vícero námitek, které evidentně podřazuje pod zákonem vymezený dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., učinil tak mnohdy pouze obecně a proklamativním způsobem, aniž by přesně vymezil či jinak konkretizoval své jednotlivé argumenty na podporu svých tvrzení. Nad rámec teoretických východisek zmíněných v předchozím bodě nutno doplnit, že přezkum dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku vedeného kasační zásadou je v souladu § 265i odst. 3 tr. ř. vázán dovolatelem zvoleným rozsahem a uvedenými důvody. „Není-li proto z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace“ (viz přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Aplikováním dosud uvedeného na podané dovolání tak nelze dospět k jinému závěru, než že většina námitek (s jedinou výjimkou hmotněprávní argumentace rozvedené níže) je neurčitá, tudíž vylučující soudní přezkum Nejvyššího soudu. Jeho úlohou není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání. Námitky, které nesplňují shora uvedené obsahové kvality, zůstávají v rovině pouhého prohlášení nesouhlasu obviněného a není možné se k nim kvalifikovaně vyjádřit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015).

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

19. Kromě abstraktních námitek obviněný v podaném dovolání uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jak již bylo uvedeno, konkrétně brojí proti právnímu závěru, že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku. Tuto námitku zakládá na tom, že pokud měl souhlas právoplatných uživatelů vstoupit do jejich internetového bankovnictví, nejedná se o „padělání“ ve smyslu citované skutkové podstaty. Lze mít za to, že tímto obviněný napadá právní posouzení soudů nižších stupňů, takže ji lze (jako jedinou ze vznesených dovolacích námitek) podřadit pod dovolací důvod, ač argumentace obviněného je velmi strohá.

20. Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést následující. Ustanovení § 234 tr. zákoníku obsahuje čtyři základní skutkové podstaty. První skutková podstata je uvedena v odstavci 1, druhá v odstavci 2 a v odstavci 3 jsou uvedeny dvě samostatné skutkové podstaty. Obviněný byl uznán vinným mimo jiné zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku. Tohoto zločinu se dopustí pachatel, který padělal nebo pozměnil platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný a padělaný prostředek užil jako pravý. Ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně se pak podává, že jednání obviněného spočívalo v uvedení poškozených v omyl, čímž získal přístup do jejich internetového, resp. mobilního bankovnictví. Tímto tak sice obviněný užíval skutečných bankovních údajů, ale bez vědomí poškozených, a realizoval mj. příkazy k platbám pod identitou poškozených, o nichž poškození nevěděli, popř. spolupracovali na sdílení potřebných hesel a přístupů k bankovnictví pod vlivem omylu vyvolaného obviněným.

21. V teoretické rovině je nutno k tomu uvést, že paděláním platebního prostředku se rozumí mimo jiné vyplnění či vyhotovení platebního prostředku bez oprávnění. U (dnes již anachronických) listinných příkazů k úhradě jde o případy, kdy pachatel např. zfalšuje příkaz k úhradě tím, že napodobí podpis disponenta s účtem, zatímco při použití internetového bankovnictví a při transakcích uskutečněných v jeho rámci (např. vyplnění a následné odeslání bankovního formuláře platebního příkazu) je podpis disponenta účtu při ověřování jeho totožnosti nahrazen různými zabezpečovacími metodami, mezi které patří mimo jiné i kombinace přístupového hesla a potvrzovacích (autorizačních) kódů zasílaných peněžním ústavem disponentovi na mobilní telefon, který je provázán s konkrétním účtem. Podpis příkazce je tak nahrazen použitím těchto ověřovacích metod a jejich neoprávněné překonání odpovídá zfalšování podpisu příkazce. Jestliže pachatel po překonání bezpečnostních prvků pronikl do systému internetového bankovnictví a bez oprávnění vyplnil bankovní formulář platebního příkazu a příkaz následně odeslal, vytvořil tak padělaný platební prostředek a jeho jednání vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku (pro srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 4 Tdo 456/2018, publikovaném pod č. 8/2019 Sb. rozh. tr.).

22. Z pohledu skutkových zjištění není pochyb o tom, že obviněný překonal bezpečnostní zajištění, když prostřednictvím přihlašovacích údajů od poškozených zadával příkazy k úhradě jejich jménem nehledě na jejich vůli. Konkrétněji po získání přihlašovacích údajů od poškozené E. Z. k jejímu internetovému bankovnictví si pro sebe aktivoval aplikaci George k účtu poškozené, prostřednictvím které autorizoval (tedy podepisoval) jím zadané platební příkazy. Obdobně tomu bylo i v případě poškozeného K. S., který sice sám obviněnému přeposlal nezbytné údaje k autorizaci obviněnému, ovšem v mylném domnění, že jde o přihlášení do internetového bankovnictví. Tedy ani v jednom případě finanční transakce neproběhly s vědomím poškozených, jak ostatně správně a podrobně vyložil soud prvního stupně (i s odkazy na citovanou judikaturu) v bodě 22. svého rozhodnutí.

23. Nejvyšší soud považuje za potřebné akcentovat přiléhavé shrnutí odvolacího soudu vyjádřené v bodě 9. a 10. jeho odůvodnění. Podvodné vylákání autorizačních údajů a jejich následné neoprávněné užití k provedení transakce naplňuje definiční znak padělání platebního prostředku. Tím se totiž rozumí (v souladu s uvedenou judikaturou) nejen jeho falešné vyrobení, ale také vyplnění nebo vyhotovení bez oprávnění k autorizaci a provedení platby. Nemůže tedy obstát argument, že byl dovolateli poskytnut přístup do internetového bankovnictví, protože existoval rozpor mezi představou poškozených o průběhu událostí a objektivní realitou. Tedy poškození si nebyli vědomi, jak ve skutečnosti obviněný disponuje s jejich bankovními účty. Právě toto podvodné jednání, kterého se v jednočinném souběhu obviněný dopustil a které bylo soudem prvního stupně náležitě kvalifikováno, nelze v rámci právního posouzení opomenout. Obviněný se tak výhradně zaměřuje na definici padělání (kterou však desinterpretuje), čímž pomíjí i zásadní skutkový kontext a s tím související právní posouzení obecných soudů. Rozhodně totiž, jak již bylo řečeno, nelze uzavřít, že by poškození, ač mohli přístup do bankovnictví obviněnému umožnit, byli srozuměni s následnými postupy a realizací platebních příkazů (potažmo s vyváděním prostředků z účtů poškozených). Tedy se nejednalo o případ, kdy by obviněný byl pouhou prodlouženou rukou poškozených a vykonával jejich vůli činit dispoziční úkony s prostředky na účtech. Za těchto okolností nelze obviněným napadený znak trestného činu zpochybnit.

24. Obviněný tak svým jednáním bezezbytku naplnil znaky trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku. Podstata posuzované trestné činnosti spočívá v zjištění, že poškození nevěděli o proběhlých transakcích, a kdyby o nich věděli, nesouhlasili by s nimi. Jestliže konkrétní platební příkazy zadal a následně autorizoval fyzicky obviněný bez souhlasu poškozených, ba dokonce je za tímto účelem oklamal, je vyloučeno, aby šlo o řádnou dispozici s finančními prostředky. Trestněprávně relevantním je právě vyplnění a potvrzení platebního příkazu někým jiným, než kdo byl k tomu oprávněn. V tomto případě obviněným. Jinak vyjádřeno, pohledem banky byly zadány platební příkazy majiteli bankovních účtů. Fakticky se však obviněný za poškozené vydával a bez jejich vědomí prováděl předmětné transakce. V tomto ohledu lze opět odkázat na odůvodnění soudu prvního stupně a jeho přiléhavé přirovnání posuzovaných skutků k připojení pravého podpisu k listinnému příkazu, který vyplnil sám obviněný. Je pak zcela na místě dospět k závěru, jak ostatně učinil i soud prvního stupně, že kdyby tyto skutečnosti byly známy, k převedení financí z vůle poškozených by nedošlo. Takto shrnuto je zvolená právní kvalifikace naprosto přiléhavá, neboť je vztahována na situaci, kdy obviněný vydával jím vyplněný platební příkaz (tedy platební prostředek) za zadaný poškozenými (tedy pravý), byť to byl právě obviněný, kdo realizoval celou transakci (bez vědomí a vůle poškozených).

V. Způsob rozhodnutí

25. Z rozvedených důvodů plyne, že obviněný ve svém dovolání vznesl námitky, které se s důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly, v případě důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Ch. Š. jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. 7. 2025

Mgr. Pavel Göth předseda senátu