6 Tdo 543/2024-626
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2024, č. j. 6 To 19/2024-576, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 65/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 12. 2023, č. j. 1 T 65/2022-530, byl obviněný J. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným v jeho výroku. Obviněný byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil uhradil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán uhradit poškozené Pirken-Hammer Group s.r.o., na náhradě škody částku 1 103 124,84 Kč.
2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 2. 2024, č. j. 6 To 19/2024-576, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl. Obviněného uznal vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
při obchodním jednání v prosinci roku 2019 v Karlových Varech – XY, pravděpodobně v kanceláři společnosti Pirken-Hammer Group s.r.o., IČ: 07794045, jakožto předsedou představenstva společnosti JKF Stavby, a.s., IČ: 26319152, ústně zmocněná osoba v úmyslu jiného obohatit, uvedl v omyl Shamila Iskhakova, který byl zmocněn tehdejším jednatelem poškozené společnosti Artemem Achmatulinem, tím že nad rámec již písemně sjednané Smlouvy o dílo mezi oběma podnikatelskými subjekty ze dne 4. 12. 2019, nabídl objednání a dodání dalších komponentů, zejména pak koupelnových a kuchyňských součástí do rekonstruovaného objektu – budovy umístěné na stavební parcele číslo XY v katastrálním území XY, okres XY, zapsaného v katastru nemovitostí na LV číslo XY, kdy za tímto účelem vystavil poškozené společnosti dne 15. 12. 2019 dvě faktury, kdy se jednalo o fakturu označenou jako Faktura – daňový doklad číslo 39/2019 dodavatele JKF Stavby, a.s., na částku ve výši 813 124,84 Kč a Faktura zálohová číslo 38/2019 dodavatele JKF Stavby, a.s., na částku ve výši 450 000 Kč s tím, že je třeba tyto co nejrychleji uhradit z důvodu lepších cen trvajících jen do konce roku 2019 a tyto finanční prostředky byly následně ve dnech 18. 12. 2019 a 20. 12. 2019 zaslány na bankovní účet číslo XY, kdy za účelem utvrzení zástupce poškozené společnosti o svém záměru, mu navíc předložil fiktivní dokumenty – dvě faktury za údajně společností JKF Stavby, a.s., již objednané zboží, kdy se jednalo o Fakturu – daňový doklad číslo 01535854125 dodavatele Ptáček – velkoobchod, a.s., IČ: 25501143 ze dne 19. 12. 2019 na částku ve výši 813 124,84 Kč a Fakturu – daňový doklad – variabilní symbol: 008541125 dodavatele Möbelix (dále jen společnost XLMX obchodní s.r.o., IČ: 62497286) ze dne 17. 12. 2019 ve výši 450 000 Kč, včetně následného předložení fiktivních dokumentů potvrzujících údajné nastávající dodání obou objednávek, a to za účelem ujištění a uklidnění zástupce poškozené společnosti, přičemž za společnost JKF Stavby, a.s., zboží neobjednal a dodal se značným zpožděním následně pouze část zboží od společnosti Ptáček – velkoobchod, a.s., a to ve výši 160 000 Kč, čímž byla poškozené společnosti způsobena škoda ve výši 1 103 124, 84 Kč.
3. Odvolací soud obviněného odsoudil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu uložil povinnost, aby podle svých sil uhradil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jej zavázal uhradit poškozené Pirken-Hammer Group s.r.o., na náhradě škody částku 962 004 Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozeného se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu (a rovněž rozsudku okresního soudu) podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný namítá, že se soudy svými rozsudky odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu, neboť jeho odsouzením došlo ke zneužití trestního práva na soukromoprávní ochranu. Nebyla naplněna materiální ani formální „známka“ popsaného trestného činu, nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu „podle § 250 tr. zák.“, škoda popsaná v obžalobě a rozsudku vůbec nevznikala a pokud vznikla, pak je podstatně nižší, což částečně akceptoval odvolací soud, když změnil rozsudek soudu prvního stupně a snížil škodu, kterou měl způsobit. Chybí rovněž příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vzniklým následkem, neboť obžaloba neprokázala, že předal „padělané“ dokumenty. Ty jsou navíc zcela irelevantní, neboť nesloužily pro vylákání finančních prostředků. Podkladem pro platby byly faktury. Protože „předložení faktury je obchodně právní záležitost, nikoliv trestný čin“, nemůže se podle dovolatele v jeho případě jednat o trestný čin. Výše škody je podle obviněného nesprávná proto, že by to vedlo k závěru, že „nechtěl pro poškozeného ničeho konat“. Z dokazování však vyplynulo, že byly jak dodávky materiálu, tak práce. Obžaloba měla předložit posudek o celkové prostavěnosti a při určení primární škody měla porovnat „obohacení se poškozeného na díle z titulu prostavěnosti a proti tomu porovnat finanční plnění“. Rovněž mělo být bráno v úvahu, že „poškozený si DPH od své povinnosti plnit na DPH odečetl, a dokonce si ponížil základ daně“. Škoda proto musí být podstatně nižší.
6. V další části dovolání obviněný tvrdí, že soud neprokázal jeho úmyslné zavinění, odvolacímu soudu vyčítá, že lakonicky uzavřel, že obohatil jiného, aniž by uvedl, s jakým úmyslem, proč, a co si o tom „myslela“ korporace JKF Stavby, a.s., a rovněž mu vyčítá, že ani neuvádí, „proč není stíhána korporace JKF Stavby, a.s., nebo její statutární orgán, pokud dovolatel jednal ve spoluúčasti“. Nebylo prokázáno, že by se jak on, tak společnost JFK Stavby, a.s., jakkoli obohatili.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a vrátil k dokazování, případně rozhodl sám.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného sdělil, že je v části podané proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 1 T 65/2022, ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. nepřípustné.
9. Pokud je dovolání opřeno o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., jde o dovolání neopodstatněné, jednak proto, že tyto dovolací důvody nejsou dány a také proto, že konkrétní námitky v něm uvedené jsou obsahově totožné s námitkami uplatněnými v odvolání, s nimiž se odvolací soud v napadeném rozsudku zabýval a náležitě a dostatečně je vypořádal.
10. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný sice polemizuje se skutkovými závěry zjištěnými z provedených důkazů soudem, ale o zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů se nejedná. V dovolání nenamítá procesní nepoužitelnost důkazů ani to, že by v řízení před soudem navrhoval provedení podstatného důkazu, který soudem nebyl nedůvodně proveden. Uvádí-li, že soudu měla předložit znalecký posudek k celkové prostavěnosti a znalecký posudek k obohacení obžaloba, pak nejde o návrh obviněného na provedení podstatného důkazu učiněný vůči soudu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odkazuje obviněný na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010, a z obsahu dovolání lze dovodit námitku, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde. Odkaz na citované usnesení Nejvyššího soudu je podle státního zástupce nepřípadný s ohledem na odlišný skutkový základ věci. V nyní posuzované věci ale nejde o koupi nemovitosti, nýbrž o podvodné jednání spočívající ve vylákání finančních prostředků za účelem plnění nad rámec již uzavřené smlouvy o dílo na základě předložených faktur za využití legendy o jejich nutné úhradě do konce roku 2019 z důvodu získání výhodnějších cen materiálu od dodavatelů, a to za využití dvou fiktivních faktur prokazujících již objednání materiálu a následného předložení fiktivních dokumentů potvrzujících údajné nastávající dodání obou objednávek. Podvodné jednání v trestní věci obviněného nevychází ze soukromoprávního vztahu v podobě písemné smlouvy o dílo, jde nad rámec uzavřené smlouvy o dílo, přičemž klíčovou je zde skutečnost, že poškozená neměla k dispozici snadno dosažitelné prostředky, kterými by mohla odhalit, že jí obviněný uvádí v omyl a v rozporu s realitou žádný materiál od dodavatelů neobjednal a ani do konce roku 2019 neobjedná. Poškozená elementární zásady opatrnosti dodržela, žádné snadno dosažitelné prostředky (např. elektronicky dosažitelný výpis z evidence objednávek, do níž by měla přístup) jak ověřit objednání materiálu u dodavatelů neměla, proto na posuzovanou věc nelze aplikovat citovaný judikát Nejvyššího soudu.
12. Námitkami podřaditelnými pod týž dovolací důvod (tj. že nejde o trestný čin z důvodu existence soukromoprávního vztahu, z důvodu absence příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem činu a z důvodu absence vzniku obohacení a škody) se zabýval odvolací soud a vypořádal je náležitě a dostatečně v odstavcích 11 až 16 a 18 odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku.
13. Státní zástupce po zhodnocení, že dovolání v rozsahu, v němž odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, je zjevně neopodstatněné, proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
15. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
16. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Je to tudíž zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
18. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Z jeho námitek lze usoudit, že výhrady vůči skutkovým zjištěním soudu směřuje vůči závěru o výši škody (bod 5. a 33. a násl.) a vůči závěru, že předal padělané dokumenty (bod 24.). Ohledně druhé námitky je však nezbytné poukázat na fakt, že sám obviněný příslušné dokumenty označuje za irelevantní pro závěr o vině, z čehož logicky plyne, že případná neodůvodněnost tohoto dílčího skutkového závěru se netýká rozhodného skutkového zjištění, které je určující pro naplnění znaků trestného činu. V případě výše škody obviněný nikterak neoznačuje důkaz, který by měl svědčit o neopodstatněnosti skutkového závěru učiněného soudem, otázka související s DPH není rázu skutkového, nýbrž právního.
19. Uvedená konstatování ústí do závěru, že obviněný svými námitkami první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani formálně nenaplnil. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) obviněný neuplatnil, neboť žádnou námitku tohoto charakteru nevznesl. Stejný závěr lze učinit i ve vztahu k třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy), neboť ve svém dovolání nikde netvrdí, že by uplatil důkazní návrh, jemuž by soud nedůvodně nevyhověl. Je proto možno uzavřít, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
20. Pod první alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá
na nesprávném právní posouzení skutku) lze podřadit námitku o chybějící příčinné souvislosti (IV. Kauzální nexus), kterou je však nezbytné označit za zjevně neopodstatněnou, neboť k uvedení poškozené, resp. za ni jednajícího Artema Achmatulina v omyl, a k následně provedené majetkové dispozici, tj. poukázání příslušných částek na účet společnosti JKF Stavby, a.s., došlo již na základě nabídky obviněného a vystavených faktur (vše v situaci, kdy nakoupení materiálu za údajně výhodnější ceny nehodlal přistoupit). Příčinná souvislost mezi následkem (úbytkem majetku na straně poškozeného ve výši poukázaných peněžních prostředků) a jednáním obviněného je jednoznačně dána.
21. Při vyšší míře tolerance lze pod tuto alternativu řadit i námitku o nedostatku znaku obohacení, avšak tato námitka jsou opět zjevně neopodstatněná. V důsledku toho, že k realizaci fakturovaných činností nedošlo, ač byly na podkladě vystavených faktur poškozenou společností uhrazeny, je nepochybné, že k naplnění znaku obohatí jiného, tedy společnosti JKF Stavby, a.s., došlo.
22. Nedostatek úmyslného zavinění buduje dovolatel na svém nesouhlasu se skutkovým závěrem soudu („Soud … neprokázal ... že by … vylákal na poškozeném finance s úmyslem nikdy nedodat dílo“). Tím se ovšem s obsahovým vymezení této alternativy dovolacího důvodu rozchází. Nesprávnost právního posouzení skutku (a tedy i případnou nesprávnost závěru o zákonem vyžadované formě zavinění) musí totiž dovolatel namítat ve vztahu ke skutku, jak byl soudem zjištěn. Skutková zjištění soudů a zejména i soudu odvolacího, který soudu prvního stupně vytkl snížení výše škody při popisu skutku (viz bod 15. odůvodnění jeho rozsudku) vyznívají odlišně od toho, co tvrdí dovolatel.
23. K námitce, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., je třeba poznamenat, že je nedůvodná již proto, že se upíná k právní kvalifikaci, kterou soudy neužily a navíc (vztaženo k trestnému činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným) skutečnosti jím spíše nekonkrétně namítané, byly vypořádány.
24. Není úkolem dovolacího soudu, aby za dovolatele domýšlel význam jeho námitek. K části III. Trestní postih vs. soukromoprávní ochrana se proto omezuje na odkaz na vcelku výstižné vyjádření státního zástupce věnované dovolatelem citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu s dodatkem, že jako dovolací soud ve svých pozdějších rozhodnutích jasně demonstroval svůj přístup k názoru v něm zaujatému (zdůrazněním specifik tehdy projednávané věci a tím jeho omezenému dosahu). Nemůže proto souhlasit s obviněným v jeho tvrzení, že dovoláním napadené rozhodnutí je v příkrém rozporu s již konstantní judikaturou. To se týká jak otázky uvedení jiného v omyl, tak otázky možností vedení trestního stíhání obviněného v situaci, kdy poškozený nevyužije prostředku soukromoprávní ochrany (civilní žaloby).
25. K problematice DPH při stanovení výše škody lze připomenout, že podle ustálené rozhodovací praxe (vůči níž nemá výhrady ani Ústavní soud – viz např. usnesení ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 326/24) se při určování výše způsobené škody i rozhodování o její náhradě v trestním řízení vychází z ceny včetně daně z přidané hodnoty (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 25/2004 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 7 Tdo 264/2006, rozsudek ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 Tz 75/2009, usnesení ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 107/2018). Je-li takto postupováno v případě stanovení výše škody u věci (§ 137 tr. zákoníku), tím spíše není důvod ke snižování škody způsobem naznačeným obviněným v případě, kdy ta vznikla poukázáním peněžní částky.
26. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) obviněný neuplatil.
V. Způsob rozhodnutí
27. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Námitky hmotněprávního charakteru, které byly způsobilé formálně naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
28. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 2. 7. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu