6 Tdo 551/2025

6 Tdo 551/2025-343

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 1. 2025, č. j. 31 To 366/2024-275, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 14 T 42/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 7. 8. 2024, č. j. 14 T 42/2023-253, byl obviněný L. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným (přečinem) neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. d), odst. 4 písm. e) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 230 odst. 4 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Š. P. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 1. 2025, č. j. 31 To 366/2024-275, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. d), odst. 4 písm. e) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění (ve shodě se zjištěním soudu prvního stupně) dopustil tím, že

v přesně nezjištěné době od 26. 10. 2022 15:00 hodin do 1. 11. 2022 12:30 hodin v kancelářských prostorách na adrese XY XY, XY, si přisvojil volně odložený externí disk Passport 1TB, černé barvy, v blíže nezjištěné hodnotě, v majetku poškozené Š. P., narozené XY, a dále z jejího počítače vyjmul interní harddisk nezjištěné značky a kapacity, v blíže nezjištěné hodnotě, který nahradil za jiný, v důsledku čehož poškozená přišla o veškerá data uložená v počítači na tomto disku, konkrétně o účetnictví celkem 47 firem, které následně musela rekonstruovat (znovu zanést do příslušného počítačového systému), což jí zabralo nejméně pět měsíců, kdy pracovala daleko nad rámec své běžné pracovní doby, a zejména po nocích, přičemž po tuto dobu jako podnikající fyzická osoba, IČO XY, nemohla dostát svým závazkům vyplývajícím z její profese účetní, když i přes vynaložené úsilí, se nejméně v jednom případě dostala se zpracováním účetnictví do prodlení.

3. Odvolací soud uložil obviněnému stejný trest jako soud prvního stupně, neboť ho podle § 230 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou Š. P. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný L. P. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Davida Ferfeckého dovolání, které opřel o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

5. Obviněný zejména namítá, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a v rámci tohoto hodnocení postupovaly v jeho neprospěch. Soud prvního stupně k němu přistupoval jako ke zhrzenému manželovi a z toho dovozoval motiv spáchání trestného činu. Postupem soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Obviněný předkládá stručnou genezi rozvodového řízení s poškozenou Š. P. a následně uvádí, že poškozená předložila počítač k expertíze se značnou časovou prodlevou. Navíc klíče od kanceláře měla k dispozici i její dcera, která se svým manželem pracuje v obchodní společnosti JABLOTRON CLOUD Services s.r.o. v oblasti informačních technologií. Počítač měla poškozená spustit dne 2. 11. 2022, forenzní analýza však zjistila, že tento byl naposledy spuštěn dne 19. 11. 2014, což svědčí o tom, že on pevný disk nemohl vyměnit. Pokud by chtěl daný přečin spáchat, použil by jednodušší a rychlejší postup spočívající ve vymontování pevného disku či v jeho zformátování. Za vadu řízení považuje to, že se orgány činné v trestním řízení nezabývaly tím, kde se původní pevný disk nachází. Poškozená stvrdila svým podpisem, že si dne 1. 11. 2022 odvezla všechny své věci z kanceláře, tedy včetně externího disku. Pochybením soudů je i to, že nezkoumaly přehled účetních operací, ze kterých by vyplývalo její pracovní nasazení vyvolané ztrátou účetních dat. Opomenuly i to, že ztrátou těchto dat způsobil sám sobě škodu a že poškozená odvolala souhlas s umístěním sídla obchodní společnosti PP Trading JBC s.r.o., v níž je jediným jednatelem a společníkem. Obviněný odkazuje na rozhodovací činnost Ústavního soudu a Nejvyššího soudu k otázce zjevného rozporu mezi skutkovými a právními závěry.

6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný shledává především v neúplnosti, nepřesvědčivosti a nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který podle obviněného převzal závěry soudu prvního stupně a postupoval v rozporu s judikaturou.

7. Závěrem dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 31 To 366/2024, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. 14 T 42/2023, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

8. Podáním ze dne 16. 4. 2025 doplnil obviněný svou argumentaci k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nad rámec již podaného dovolání zejména uvádí, že poškozená byla dostatečně motivována tvrdit jeho trestnou činnost, neboť v rozhodné době probíhalo soudní řízení o vypořádání společného jmění manželů. Za zásadní považuje i to, že to byla poškozená, kdo první vystěhoval věci druhého manžela ze společných prostor, a odmítala je vydat. Otázka rozvodu a majetkového vypořádání má podle obviněného vliv na věrohodnost poškozené. Obviněný také namítá, že nebyl zjištěn časový sled událostí, aby mohlo být vyloučeno spáchání činu jeho osobou. Soudy se nevypořádaly ani s tím, proč poškozená nehledala pevný disk již dne 1. 11. 2022. Staré a nepoužívané pevné disky byly také uloženy ve společné domácnosti a poškozená k nim měla přístup. Tvrdí, že nebylo prokázáno, že by předmětný disk měl ve své dispozici. Závěrem doplnění obviněný znovu zopakoval původní petit dovolání.

9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve své vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že uplatněnému důvodu dovolání podle písmene g) námitky obviněného neodpovídají. Nevyjádřil jimi totiž zjevný rozpor skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů, ale prezentoval jen pro něj příznivější verze skutkového děje. Neuvedl však, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž soudy dospěly, proč je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Tomuto důvodu dovolání neodpovídají ani námitky obviněného, jimiž se snažil zpochybnit věrohodnost poškozené, neboť ty se týkají procesu hodnocení důkazů.

10. Nelze přijmout ani námitku obviněného, jíž soudům nižších stupňů vytkl porušení pravidla in dubio pro reo. V napadeném rozhodnutí jsou závěry soudů nižších stupňů o průběhu skutkového děje opřeny o logické argumenty, které jsou podpořeny výsledky dokazování provedeného v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry akceptoval odvolací soud. V posuzované věci proto nedošlo k porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo, jak namítl obviněný.

11. Pokud jde o námitku porušení práva na spravedlivý proces, nezakládá ani formálně existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podstatou všech dovolacích námitek obviněného je totiž nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, aniž by konkrétně odůvodnil existenci tvrzeného zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. V této souvislosti lze uvést, že nikoli každá námitka stran porušení práva na spravedlivý proces musí být bez dalšího shledána důvodnou, neboť argumentaci uplatněnou v dovolání je třeba posuzovat zejména v kontextu navrhovaných a provedených důkazů, na jejich základě zjištěného skutkového stavu věci a přiléhavosti aplikovaných norem hmotného práva.

12. Trestní řízení vychází z formálně-materiální povahy důkazu. Porušení práva na spravedlivý proces (viz čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) zakládají takové vady úkonu, které spočívají v neúčinnosti nebo nepřípustnosti důkazu. Zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) ukládá orgánům činným v trestním řízení, aby důkazy hodnotily jak ve vzájemné souvislosti, tak jednotlivě, a umožňuje tedy, aby bylo k vadám řízení přistupováno diferencovaně, resp. materiálně (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 1677/13). Podle státního zástupce soudy při hodnocení důkazních prostředků postupovaly v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., takže nemohlo dojít ani k namítanému porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

13. Akceptovat nelze ani námitku obviněného, kterou odvolacímu soudu [byť v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] vytkl, že jeho rozsudek je neúplný, nepřesvědčivý a nepřezkoumatelný. Z odůvodnění napadeného rozsudku podle názoru státního zástupce vyplývá, že odvolací soud postupoval v souladu s § 125 odst. 1 tr. ř., neboť své závěry logicky a přesvědčivě odůvodnil. Odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou ještě neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, pravidla in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

14. Pokud v rámci téhož důvodu dovolání [podle písm. h)] obviněný pouze

obecně namítl, že o nesprávné právní posouzení jde také tehdy, jestliže popis skutkových okolností neodpovídá použitému právnímu posouzení, takto formulovanou námitku blíže nerozvedl, takže ji podle názoru státního zástupce nelze ani formálně podřadit pod citovaný důvod dovolání. V takovém případě není povinností Nejvyššího soudu, aby si domýšlel či dotvářel směr, jímž měl dovolatel v úmyslu naplnit dovolací námitky. Takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).

15. Státní zástupce proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Posouzení důvodnosti dovolání IV./1. Obecná východiska

17. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

18. Z uvedené citace je zřejmé, že i Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu snést i konkrétní námitky, jimiž

19. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.

20. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].

IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

21. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné ve shodě s posouzením dovolání stáním zástupcem uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem.

22. Námitky dovolatele se s touto alternativou zmíněného dovolacího důvodu míjejí, neboť představují pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, příp. předkládání vlastních verzí skutkového děje na podkladě odlišného hodnocení provedených důkazů a poukazu na možnosti dalšího objasňování dílčích aspektů věci. Takové výhrady vůči skutkovým zjištěním soudů však nejsou způsobilé založil jejich vadu, která by odpovídala této variantě dovolacího důvodu podle písm. g). Její podstatou totiž je, jak zdůraznil již státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, označení a osvědčení zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění (tj. skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) s obsahem provedeného dokazování. Nic takového však obviněný ve svém dovolání nečiní.

23. Obviněný předkládá vlastní názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit (v rámci toho se snaží zpochybnit věrohodnost poškozené a namítá nedostatečnost provedeného dokazování – k tomu viz dále), netvrdí však, že by z důkazů, které vzaly za věrohodné soudy nižších stupňů, nebylo možno činit skutkový závěr, k němuž zmíněné soudy dospěly. Ve své podstatě „toliko“ namítá, že při jiném náhledu na opatřené důkazy by takový skutkový závěr (odlišný od zjištění soudu) možný nebyl, uplatňuje však vlastní optiku, která soudy nižších stupňů akceptována nebyla. Jinak řečeno, domáhá se toho, aby Nejvyšší soud, a potažmo po zrušení napadených rozhodnutí soudy nižších stupňů přijaly logiku jeho úvah. Opomíjí však, že hodnocení důkazů je doménou soudů, před nimiž je důkaz proveden (nepřísluší tedy Nejvyššímu soudu, jehož úkolem je posouzení toho, zda hodnocení soudů nižších stupňů není libovolné, tedy zjevně se příčící požadavkům plynoucím z § 2 odst. 6 tr. ř.). Je-li toto jejich hodnocení komplexní, zahrnující posouzení všech aspektů důkazního řízení a nevykazující trhlinu v logice úvah, pak je nelze označovat za vadné jen proto, že nevyhovuje představě dovolatele a jím uplatňované logice.

24. Protože dovolatel v konkrétnosti neoznačuje příslušné skutkové zjištění, které podle jeho mínění je zjevně rozporné s provedeným dokazování, a to způsobem, že by poukázal na to, že obsah konkrétního důkazu skutkové zjištění soudu nepodporuje, resp. je vyvrací, nevzniká dovolacímu soudu úkol detailněji na jeho námitky týkající se skutkových zjištění reagovat.

25. Ve shodě se státním zástupcem je třeba konstatovat, že tento dovolací důvod nemůže být naplněn poukazem dovolatele, že postupem soudů mělo být porušeno pravidlo in dubio pro reo. To se uplatňuje pouze v případech, kdy soud pochybnosti má. Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů však plyne, že tyto pochybnosti o skutkové stránce věci neměly. K naplnění prví varianty by došlo jen tehdy, pokud by skutková zjištění byla zjevně (tj. očividně či extrémně) vadná, což přesvědčivě netvrdí ani dovolatel.

26. Z obsahu dovolání obviněného plyne (tučně zvýrazněna první varianta), že neuplatňuje druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) a ani alternativu třetí (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy). Ostatně v jeho dovolací argumentaci nelze nalézt námitky, které by svědčily o opačném závěru. V dané souvislosti lze dodat, že obviněný sice soudům vytýká, že se některými okolnostmi nezabývaly a dokonce tvrdí, že soudy obou stupňů „postupovaly při hodnocení důkazů zcela excesivně, neprováděly důkazy navrhované Dovolatelem, které by svědčily v jeho prospěch a porušily tímto postupem právo Dovolatele na spravedlivý proces“, avšak nikterak nekonkretizuje, o jaké důkazy se mělo jednat, resp. nikde neargumentuje tak, že by se v jeho případě vyskytovaly důkazy opominuté, tj. takové, které ač navrženy nebyly soudem provedeny bez jakéhokoli zdůvodnění, či bez zdůvodnění odpovídající jejich významu. Přitom třetí alternativa tohoto dovolacího důvodu může být naplněna jen tehdy, pokud šlo o navrhované podstatné důkazy, tj. důkazy směřující k objasnění rozhodných skutkových zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.

IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

27. Obviněný tento dovolací důvod (tučný text) uplatnil k oběma alternativám, avšak svou argumentací je nikterak nezdůvodnil. K první alternativě tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku) není uplatněna žádná výhrada, jíž by poukazoval na nesprávnou hmotněprávní subsumpci skutkových zjištění pod příslušné ustanovení trestního zákoníku. Tvrzení, že soudy „vyvodily z provedených důkazů, že byla naplněna skutková podstata trestného činu, avšak z provedených důkazů nevyplývá, že by bylo prokázáno …“, má povahu skutkovou. Stejné, tj. že dovolací argumentace obviněného neobsahuje námitku hmotněprávní povahy, lze uvést i ohledně varianty druhé.

28. Tento dovolací důvod uplatnil dovolatel v prvním podání svého obhájce (část V.). Omezil se však jen na jeho obsahové vymezení a konstatování, že „o nesprávné právní posouzení jde také tehdy, jestliže popis skutkových okolností výroku Napadeného rozsudku neodpovídá použité právní kvalifikaci“, a to bez uvedení jakékoli navazující konkrétní námitky hmotněprávního charakteru. Výtky v této části uplatněné jsou ryze skutkové, potažmo procesní povahy a jako takové neodpovídající obsahovému zaměření tohoto dovolacího důvodu. Stejně tak je nezbytné uvést, že tento dovolací důvod není naplněn v důsledku tvrzení dovolatele, že jak rozsudek soudu prvního stupně, tak rozsudek soudu odvolacího „je třeba hodnotit jako neúplný, nepřesvědčivý a nepřezkoumatelný“. V daném kontextu dostačuje odkázat jednak na to, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.) a jednak na to, že oba rozsudky ve svém odůvodnění zjevné vady ve smyslu nesplnění podmínek § 125 odst. 1 tr. ř. nevykazují. Naopak je třeba konstatovat, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je poměrně obšírné a zjevně zcela v dostatečném rozsahu reagující na odvolací námitky. Dává přesvědčivou odpověď na to, proč soudy věc skutkově uzavřely jimi uvedeným způsobem. Nejvyšší soud se neztotožňuje s hodnocením dovolatele, že by postupem soudů a způsobem vyhotovení jejich rozhodnutí došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces (k tomu též viz níže).

IV./4. K námitkám podřaditelným pod jiný než obviněným vznesený dovolací důvod

29. Obviněný ve svém dovolání zmiňuje „zcela zaujatý postoj soudu“, a to v souvislosti s námitkou, že jeho závěr o motivu nemůže obstát. Podle dovolatele si rovněž „nebylo nemožno povšimnout, že soud prvního stupně od počátku hlavního líčení dával neskrytě najevo, že má ve věci jasno a že ze strany obžalovaného se jedná o akt pomsty vůči své bývalé manželce“. Uvedená tvrzení by bylo možno interpretovat tak, že jimi namítá, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. V této souvislosti se připomíná, že dovolání může být podáno i proto, že ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnut [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Obviněný však tento důvod neuplatnil (neboť nenastaly ani procesní podmínky k jeho použití ve smyslu věty za středníkem), takže před Nejvyšším soudem nevyvstal úkol, na citovanou část dovolací argumentace reagovat.

IV./5. K otázce porušení základních práv obviněného

30. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu. Obviněný sice ve svém dovolání namítl porušení svého práva na spravedlivý proces, avšak jak již vyloženo, k tomu nedochází jen proto, že výsledek řízení neodpovídá představám dovolatele.

31. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a rovněž Ústavního soudu rovněž plyne, že „[s]tručnější odůvodnění soudu rozhodujícího o opravném prostředku tam, kde se ztotožnil s rozhodnutím soudu nižšího stupně nepředstavuje přitom z hlediska práva na spravedlivý proces problém, pokud se nadřízený soud zabýval podstatnými námitkami, kterému mu byly v opravném prostředku předloženy (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 5. 2002 ve věci Jokela proti Finsku, stížnost č. 28856/95, bod 73.; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 10. 2014 ve věci Hansen proti Norsku, stížnost č. 15319/09, bod 60.; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 9. 2007 ve věci Nitschkeho pozůstalost proti Švédsku, stížnost č. 6301/05, bod 42.; či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 1. 2009 ve věci Taxquet proti Belgii, stížnost č. 926/05, bod 40.). Tomu nebrání skutečnost, že byly v opravném řízení vzneseny nové důkazy, pokud nadřízený soud odůvodní, proč na jeho ztotožněním se s rozhodnutím soudu nižšího stupně nemohly ničeho změnit (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 5. 2017 ve věci Ruminski proti Švédsku, stížnost č. 17906/15, bod 33.; či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 12. 2006 ve věci Klemeco Nord AB, stížnost č. 73841/01, bod 42.). Naopak je-li odůvodnění soudu nižšího stupně odůvodněno nedostatečně, je na nadřízeném soudu, aby své rozhodnutí o opravném prostředku odůvodnil detailněji (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 7. 2015 ve věci Deryan proti Turecku, stížnost č. 41721/04, bod 37.) (viz např. usnesení ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. I. ÚS 2808/22). K porušení práva obviněného na spravedlivý proces nedošlo ani způsobem vyhotovení odsuzujících rozhodnutí, neboť jak již bylo poukázáno výše, nejen soud prvního stupně, ale i soud odvolací na jeho námitky v dostatečném rozsahu reagovaly.

V. Způsob rozhodnutí

32. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. věcně rozešly. Dovolací soud nezjistil, že by postupem soudů došlo k vadám, které by vedly k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.

33. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 7. 2025

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu