6 Tdo 558/2025-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 6 To 9/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 95/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá.
1. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 8. 11. 2024, sp. zn. 6 T 95/2024, uznal obviněného J. D. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně) v době mezi 1. a 14. září 2022 v XY, č. ev. XY uzavřel s poškozenými P. B. a S. Š. ústní dohodu, ve které se zavázal do konce října 2022 provést rekonstrukci střechy jejich chaty na uvedené adrese, následně si nechal od poškozených poslat na účet majitele J. K., k němuž měl přístup, finanční prostředky určené na nákup materiálu a nákladů na pracovní činnost související s rekonstrukcí střechy, přičemž mu poškození postupně zaslali každý 67 400 Kč. Od počátku přitom jednal v úmyslu rekonstrukci střechy neprovést. Peněžní prostředky z účtu vybral, stavební materiál nenakoupil, s rekonstrukcí střechy vůbec nezačal, poškozeným lhal o tom, že je hospitalizovaný v nemocnici a nemocný, posouval termín dokončení zakázky nejprve na konec listopadu a poté na únor 2023, aniž by měl v úmyslu s pracemi začít. Peníze od poškozených mezitím použil na úhradu jiných svých potřeb a závazků, čímž jim (každému jednotlivě) způsobil škodu v uvedené výši.
2. Za to a za sbíhající se pokračující přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 3 T 121/2022, který nabyl právní moci dne 1. 2. 2024, mu byl podle § 209 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a peněžitý trest ve výměře 72 denních sazeb po 500 Kč, celkem 36 000 Kč. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku. Bylo také podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o jeho povinnosti nahradit škodu každému z poškozených ve výši 67 400 Kč.
3. K odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 6 To 9/2025, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích o trestu a o náhradě škody a obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a peněžitý trest shodný jako soud prvního stupně, a poškozené s jejich nároky podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť obviněný před rozhodnutím odvolacího soudu způsobenou škodu uhradil.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř. Namítl, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu, neboť hlavní líčení dne 24. 9. 2024 bylo zahájeno v jeho nepřítomnosti, přestože měl úmysl se jej účastnit a k soudu se dostavil se zpožděním. Výpověď klíčového svědka P. B. tak proběhla bez jeho přítomnosti, čímž mu bylo znemožněno klást otázky a vyjádřit se k důkazům. Tím bylo porušeno jeho právo na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Obviněný namítl, že podle komentářové literatury je naplněn uvedený dovolací důvod také tehdy, pokud soud v hlavním líčení, které jinak probíhalo v přítomnosti obžalovaného, provedl výslech svědka tak, že podle § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř. vykázal obžalovaného z jednací síně, avšak poté ho v rozporu s ustanovením § 209 odst. 1 věty třetí tr. ř. neseznámil s obsahem učiněné svědecké výpovědi, neumožnil mu vyjádřit se k ní, ani klást svědkovi otázky. Podle obviněného za použití analogie, kterou trestní právo obecně umožňuje ve prospěch obviněného, lze mít za to, že nemožnost se vyjádřit či klást svědkovi otázky, naplňuje znaky tohoto dovolacího důvodu. Obviněný svým jednáním nijak řízení neobstruoval a soud mohl vyčkat či se ho pokusit před hlavním líčením kontaktovat. I druhé hlavní líčení proběhlo bez jeho účasti, ačkoli se účastnit chtěl, pouze si špatně poznamenal termín. Soud podle něj mohl jednání odročit nebo se jej pokusit kontaktovat. Obviněný má za to, že i tímto došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
5. Obviněný rovněž namítl, že skutková zjištění soudů jsou v rozporu s provedenými důkazy. Neměl úmysl se na poškozených obohatit, pouze nebyl schopen dostát svým závazkům ze zdravotních důvodů. Peněžní prostředky poškozeným uhradil ještě před rozhodnutím odvolacího soudu, a to dokonce nad rámec způsobené škody. Jeho jednání tak nenaplňuje znaky trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Smluvené práce vždy provedl a nikdy se na úkor poškozených neobohatil. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl se závazným právním názorem Nejvyššího soudu, nebo aby zrušil rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obviněný byl k hlavnímu líčení dne 24. 9. 2024 řádně předvolán, avšak bez omluvy se na jeho začátek nedostavil. Soud proto zahájil jednání v jeho nepřítomnosti, byla přednesena obžaloba a přistoupeno k výslechu svědků. Obviněný se dostavil až v průběhu výpovědi druhé vyslýchané svědkyně, přičemž následně mohl vypovídat a vyjádřit se k provedeným důkazům. Na konci prvního dne hlavního líčení neměl žádné návrhy na doplnění dokazování a dne 8. 11. 2024 se již v termínu odročeného hlavního líčení nedostavil. Jím avizované doklady, které jej měly vyvinit, soudu nedodal. Podle státního zástupce nebylo porušeno žádná z jeho procesních práv.
7. Dále státní zástupce vyložil ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že tento dovolací důvod se vztahuje pouze na případy tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. V projednávané věci však žádný takový rozpor neshledal. Soudy obou stupňů podle něj provedly dokazování v souladu se zákonem, hodnotily důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům bez důvodných pochybností. Státní zástupce má za to, že námitky obviněného představují pouze polemiku se skutkovými zjištěními, nikoli relevantní dovolací argumentaci.
8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný sice namítá absenci subjektivní stránky trestného činu podvodu, avšak i v tomto případě jde převážně o opakování námitek, které již byly uplatněny v předchozím řízení a se kterými se soudy řádně vypořádaly. Podle státního zástupce je proto namístě odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je takové dovolání zpravidla zjevně neopodstatněné. Státní zástupce dále shrnul skutkový základ věci a konstatoval, že obviněný od poškozených převzal finanční prostředky na rekonstrukci střechy, avšak dílo neprovedl a prostředky vrátil až po odsuzujícím rozsudku. Tato skutečnost podle něj nemá vliv na trestní odpovědnost, neboť nejde o účinnou lítost. Podle státního zástupce obviněný nebyl odsouzen kvůli své trestní minulosti, ale jeho opakované odsouzení za podvodné jednání svědčí o tom, že si musel být vědom možných následků svého jednání. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
9. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
11. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
14. Konkrétní námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. neodpovídají.
IV. Důvodnost dovolání
15. Vzhledem k formulaci námitek je nejprve vhodné připomenout, že dovolací argumentaci není možné za obviněného v žádném ohledu domýšlet. Dovolání je značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat pouze prostřednictvím obhájce, ze zákonem vymezených důvodů, Nejvyšší soud se proto může zabývat pouze těmi námitkami, které jsou v něm v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeny (viz č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.).
16. Pokud jde o argumentaci vztaženou k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je možné shrnout, že obviněný soudu prvního stupně vytýká svá vlastní pochybení, tedy že se k prvnímu hlavnímu líčení dostavil se zpožděním (nezmiňuje, že by se pokusil soud kontaktovat a omluvit se) a ke druhému se nedostavil vůbec, neboť si jeho termín špatně poznamenal. Soud prvního stupně měl podle jeho názoru vyčkat, až (resp. zda – a je otázkou, jak dlouho měl podle obviněného čekat) se obviněný dostaví, nebo se ho pokusit kontaktovat. Žádnou takovou povinnost trestní řád soudu prvního stupně neukládá, naopak pro takovou situaci stanoví podmínky, za nichž je možno konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného (§ 202 odst. 2 tr. ř.). Porušení těchto ustanovení obviněný soudu prvního stupně nevytýká, pouze se domáhá analogické aplikace § 209 odst. 1 tr. ř., který však upravuje situaci, kdy je obviněný z jednací síně vykázán soudem, což ji činí zásadně odlišnou od té, která nastala v případě obviněného, který si svou nepřítomnost u hlavního líčení způsobil sám. Lze shrnout, že obviněný nenamítl porušení ustanovení o své přítomnosti v hlavním líčení, tedy uplatněný dovolací důvod svými námitkami nenaplnil.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
18. Obviněný ve svém dovolání konkrétní rozpor mezi obsahem provedeného důkazu a vyvozeným skutkovým zjištěním podstatným pro závěr o naplnění znaků skutkové podstaty přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku neoznačil a nezmínil ani žádný opomenutý či procesně nepoužitelný důkaz. Jeho námitky jsou velmi obecného charakteru a de facto jimi pouze proklamativně bez jakékoli bližší argumentace opakuje provedeným dokazováním vyvrácenou obhajobu, že se nechtěl na úkor poškozených obohatit, ale závazku nemohl dostát kvůli svému zdravotnímu stavu (tedy svou vlastní skutkovou verzi události).
19. I podle Ústavního soudu „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny.
20. V daném případě tak lze pouze konstatovat, že napadená rozhodnutí netrpí žádnými vadami důkazního řízení, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. K uvedenému dovolacímu důvodu obviněný vztáhl tutéž argumentaci, jako k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Již z toho je zřejmé, že svými námitkami nemohl ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnit. Námitku nenaplnění znaků skutkové podstaty přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněný zdůvodnil pouze svou verzí skutkového děje odlišnou od zjištění soudu prvního stupně.
23. K provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v intencích citovaného dovolacího důvodu přitom nepostačuje prosté tvrzení, že obviněný neměl v úmyslu se na poškozených obohatit. To totiž obviněný spojil se svou vyvrácenou obhajobou, že závazku nemohl dostát ze zdravotních důvodů. Také v případě subjektivní stránky je nutné odlišovat skutkový závěr náležitě vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku okresního soudu (který soud při absenci doznání obviněného činí na základě objektivně zjištěných okolností spáchání skutku, v tomto případě šlo o zjištění, že se obviněný nepravdivě vymlouval, proč s rekonstrukcí střechy nezapočal, a že získané peníze použil k jinému účelu, zejména nenakoupil ani žádný materiál; na základě toho soud uzavřel, že záměrem obviněného nebylo provést rekonstrukci střechy, ale získat pro sebe na úkor poškozených finanční prostředky) od právního závěru o naplnění znaku zavinění ve formě úmyslu podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku. Ten je v daném případě učiněným skutkovým zjištěním zcela odpovídající. Z formulace uvedené v dovolání je zjevné, že obviněný nenapadl aplikaci příslušné právní normy vztahující se k subjektivní stránce na soudem učiněná skutková zjištění, ale vyjádřil de facto pouze svůj nesouhlas s tím, co soud prvního stupně jako skutkový podklad právního závěru o subjektivní stránce zjistil.
24. Poněkud nejasná je pak v tomto ohledu zmínka, že obviněný uhradil způsobenou škodu ještě před vynesením rozsudku odvolacího soudu, tedy nedošlo k jeho obohacení. Pokud by tím snad chtěl obviněný napadnout závěr o naplnění znaku obohacení skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, pak by jeho argumentace nedávala smysl, neboť by se zcela míjela v časové rovině. K naplnění znaků skutkové podstaty projednávaného trestného činu došlo už v okamžiku sjednání smlouvy o opravě střechy, k vrácení peněz poškozeným obviněný přistoupil (jak i sám uznává) až po nepravomocném odsouzení soudem prvního stupně, což samozřejmě nemůže mít zpětně na závěr o naplnění znaků skutkové podstaty žádný vliv a jde pouze o následnou náhradu škody trestným činem způsobené. Jak už bylo výše uvedeno, není úkolem Nejvyššího soudu, aby domýšlel, co přesně chtěl obviněný svou argumentací říci. Kompletní přezkum napadeného rozhodnutí však není s ohledem na povahu uplatněného mimořádného opravného prostředku (dovolání) úkolem a zákonnou povinností dovolacího soudu.
V. Způsob rozhodnutí
25. Vzhledem k výše uvedenému zjištění, že dovolatelem uplatněné námitky se míjí s formálně uplatněnými dovolacími důvody a nejsou pod ně podřaditelné, Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 2. 7. 2025
Mgr. Pavel Göth předseda senátu