6 Tdo 56/2017-I.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2017 v řízení
o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného V. B.
N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 8 To
78/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 45 T 5/2016, takto:
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný V. B. N. bere do vazby z důvodu § 67
písm. a) tr. ř.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2016, č. j. 45 T
5/2016-938, byl obviněný V. B. N. (dále jen „obviněný“) uznán vinným jednak
pokusem zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku k § 272 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nedovoleného
ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ad 1) a jednak přečinem
nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2), jichž se
podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku.
Za tyto trestné činy odsouzen podle § 272 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58
odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku
zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 70
odst. 4 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to 200 ks
pistolových kulových nábojů ráže 9 mm Luger a 50 ks pistolových kulových nábojů
ráže 9 mm BROWNING zn. S & B.
2. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala v neprospěch
obviněného státní zástupkyně, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14.
9. 2016, č. j. 8 To 78/2016- 1016, jímž podle § 256 odst. 2, 3 tr. ř. (správně
§ 259 odst. 2, 3 tr. ř.) výrok napadeného rozsudku doplnil tak, že podle § 229
odst. 1 tr. ř. poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, regionální
pobočku Praha, Praha 1, Na Perštýně 6 odkázal s nárokem na náhradu škodu na
řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Dovoláním podaným v neprospěch obviněného napadl citovaný rozsudek
soudu druhého stupně nejvyšší státní zástupce. Svým mimořádným opravným
prostředkem zpochybnil postup soudů nižších stupňů spočívající v uložení trestu
odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby za užití § 58 odst. 5
tr. zákoníku. Protože pro jeho aplikaci neshledával splněny zákonné podmínky,
dožadoval se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu s
tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Nejvyšší soud se s námitkami, které dovolatel ve svém opravném
prostředku uplatnil, ztotožnil a podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený
rozsudek, jakož všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud
zrušením pozbyla podkladu, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil
Vrchnímu soudu v Praze, aby ji znovu projednal a rozhodl. Zrušením tohoto
rozhodnutí pozbyl výkon trestu, který byl obviněnému uložen, podkladu. Za této
situace musel dovolací soud přistoupit k rozhodování, jež předpokládá
ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř.
5. Podle citovaného ustanovení, resp. jeho první věty, [v]ykonává-li se
na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud
k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
6. Jak bylo zjištěno, obviněný v současné době vykonává trest odnětí
svobody v trvání osmi let, jenž mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Praze
ze dne 23. 6. 2016, č. j. 45 T 5/2016-938, ve spojení se zrušeným rozsudkem
odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto musel přistoupit k rozhodování o vazbě.
7. Obviněnému bylo umožněno, aby se k posuzované otázce vyjádřil, a to
formou jeho výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení. V rámci
tohoto výslechu prováděného podle § 111a tr. ř. obviněný ve shodě se svým
písemným vyjádřením zmínil skutečnosti, za nichž se činu dopustil, a vyjádřil
nad jeho spácháním lítost. Pro skutečnosti, které uvedl, požádal, aby mu byl
uložen mírný trest.
8. Jak bylo zjištěno ze spisu, trestní stíhání obviněného bylo vedeno
vazebním způsobem. Do vazby byl vzat počínaje dnem 26. 5. 2015 rozhodnutím
soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 1 Nt
2021/2015, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2015,
sp. zn. 44 To 329/2015, z důvodu § 67 písm. a), písm. c) tr. ř. Týmž usnesením
bylo rozhodnuto o nepřijetí písemného slibu obviněného a nabídky peněžité
záruky ve výši jednoho a půl milionu Kč. Stejné důvody vazby u obviněného
shledal jak týž soud, když opakovaně rozhodoval o jeho ponechání ve vazbě
(usnesení ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 1 Nt 2328/2015 a ze dne 18. 12. 2015, sp.
zn. 1 Nt 2335/2015), tak městský soud při rozhodování v řízení soudním.
9. Pokud jde o současný stav řízení, vzhledem k tomu, že rozhodnutím
dovolacího soudu zůstala nezpochybněna otázka viny obviněného trestnými činy,
jimiž byl pravomocně uznán vinným v původním řízení, tj. jeho trestně právní
odpovědnost pokusem zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle § 21 odst.
1 tr. zákoníku k § 272 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem
nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ad 1) a
přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2), je
zcela zřejmé, že není nutno řešit otázku důvodnosti podezření toho, zda
obviněný spáchal trestný čin, pro který je stíhán. I když se obviněný v
dřívějších stadiích řízení snažil prokázat dostatečné sociální ukotvení v České
republice a vyvrátit tak obavu hrozby toho, že by se při propuštění na svobodu
mohl vyhýbat svému trestnímu stíhání, resp. hrozícímu trestu (při vlastním
výslechu dovolacím soudem se k uvedeným otázkám podrobněji nevyjádřil), již
sama skutečnost, že obviněný je reálně ohrožen uložením vysokého trestu je
dostačující pro závěr, že vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. ř. je dán.
Pokud i dřívější rozhodnutí o vazbě obviněného vyšla (s oporou o jimi citované
rozhodnutí Ústavního soudu) z toho, že pro naplnění tohoto vazebního důvodu
dostačuje, je-li obviněný reálně ohrožen trestem odnětí svobody v trvání osmi
let, pak taková situace nastala v případě posuzovaném. Dovolací soud tím, že
přisvědčil nejvyššímu státnímu zástupci v jeho názoru, že podmínky pro uložení
trestu odnětí svobody v trvání osmi let nebyly splněny, vyjádřil to, že
obviněný je reálně ohrožen uložením ještě přísnějšího trestu. Je tomu tak
proto, že spodní hranice zákonné trestní sazby, v rámci níž je třeba pachateli
pokusu zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle § 21 odst. 1 k § 272
odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku trest uložit – nejsou-li splněny
podmínky pro mimořádné snížení trestu podle § 58 tr. zákoníku dány – činí
dvanáct let.
10. Nejvyšší soud proto rozhodl o vzetí obviněného do vazby z důvodu §
67 písm. a) tr. zákoníku, když neshledal podmínky pro to, aby vazba obviněného
byla nahrazena jiným opatřením.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Spisová značka: 6 Tdo 56/2017
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Mimořádné snížení trestu odnětí svobody
Dotčené předpisy: § 58 odst. 5 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí: C
6 Tdo 56/2017-72
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2017 o
dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného V. B. N
., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 8 To
78/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 45 T 5/2016, takto :
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek Vrchního soudu
v Praze ze dne 14. 9. 2016, č. j. 8 To 78/2016-1016, jakož i všechna rozhodnutí
na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e
, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2016, č. j. 45 T
5/2016-938, byl obviněný V. B. N. (dále jen „obviněný“) uznán vinným jednak
pokusem zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku k § 272 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nedovoleného
ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ad 1) a jednak přečinem
nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2), jichž se
podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1) v přesně nezjištěné době kolem dne 15. 4. 2015 v P.– H. M., M., v nebytových
prostorách domu, které užíval jako prádelnu a sklad zboží, po předchozím
uvážení a v úmyslu usmrtit svou manželku poškozenou T. P. T. T., bez
příslušného povolení, sestrojil nástražný výbušný systém (NVS), skládající se z
uzavřeného tenkostěnného obdélníkového kovového profilu o rozměrech cca 80 x 40
x 300 mm se zavařeným dnem, který sloužil jako tzv. výmetné pouzdro, které
naplnil přibližně 400 – 600 gramy černého prachu a souborem kovových fragmentů
z kulatiny o průměru 8 mm a 10 mm a nářaďových miniaturních bitů, které
následně fixoval v těle NVS bílou plastovou hmotou (tmelem), a takto vytvořený
nástražný výbušný systém ukryl v předmětných nebytových prostorách až do dne
21. 4. 2015, kdy jej kolem 10.00 hod. přemístil do vozidla zn. Škoda Octavia
Combi, RZ ..., o němž věděl, že ho v té době užívala poškozená, a uschoval ho
pod sedadlem s tím, že vlastní instalaci provede později, zatímco v průběhu dne
poškozená T. P. T. T. vozidlo používala, aniž by věděla, že je v něm tento NVS
uložený, a když téhož dne kolem 21.00 hodin přijeli oba společně do místa
bydliště, poškozená odešla jako první a obviněný auto zaparkoval na veřejném
parkovišti v M. ul. poblíž domu č. .., které je, spolu s přilehlými chodníky,
běžně užívané obyvateli okolních domů a dětmi jako cesta do nedaleké školky a
základní školy, v bezprostřední blízkosti zde umístěných kontejnerů na odpad a
dalších zaparkovaných aut, a poté využil nepřítomnosti poškozené a uschovaný
NVS připevnil k tyči volantu plastovou elektro svorkou bílé barvy, přičemž
iniciační okruh byl tvořen automobilovým zapalovačem jako iniciátorem
ukostřeným kovovým tělem obalu NVS přes kostru vozidla a druhým pólem
pravděpodobně ke spínači brzdových světel nebo spínací skříňce vozidla tak, že
z automobilového zapalovače vzal horní část, která se rozžhavuje po zapojení, a
poté ji připojil jedním drátem od zapalovače a druhým drátem od pojistek pod
volant a takto připojený díl automobilového zapalovače vhodil do obalu NVS a
celý otvor ucpal papírem, následně auto uzamkl dálkovým ovladačem a odešel do
bytu, a když poškozená dne 22. 4. 2015 kolem 10.00 hod. začala startovat
vozidlo, došlo k iniciaci NVS, následkem čehož došlo k výbuchu a požáru vozidla
a k masivnímu poškození vnějšího i vnitřního prostoru auta, ze kterého byly
plastové díly a střepy z auta rozmetány v okruhu do 30 metrů, a to jak v
důsledku tlakové vlny, tak i v důsledku působení jednotlivých kovových
fragmentů uložených v NVS, a poškozená v důsledku výbuchu utrpěla popálení
rohovek obou očí s poruchou vidění, krevní výrony pod spojivkami očí,
pohmoždění očních víček s otoky víček, popálení dýchacích cest, popálení
obličeje a dolních končetin II.
stupně (v celkovém rozsahu asi 15% povrchu
těla), oděrky na obličeji a mnohočetné tržně zhmožděné rány obou dolních
končetin (některé zasahující až do svaloviny), což si vyžádalo poskytnutí
speciální lékařské péče ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady na
anesteziologicko–resuscitační klinice, kde byly zajištěny životní funkce a
následnou odbornou konziliární péči na pracovišti Kliniky popáleninové medicíny
FNKV a Oční kliniky FNKV s hospitalizací do 26. 5. 2015 a dalším léčením do 23. 7. 2015, a v případě neposkytnutí této specializované multioborové péče byla v
bezprostředním ohrožení života, jelikož vzniklá zranění mohla vést k její smrti
následkem úrazového šoku, komplikací popálení dýchacích cest a popáleninového
šoku, přičemž v důsledku výbuchu byly ohroženy zásahem odletujících střepů,
plastových součástí a zejména kovových fragmentů umístěných v NVS do hlavy a
očí, příp. dalších částí těla i (další) osoby, pokud by se v této době
zdržovaly na výše uvedeném veřejném prostranství a komunikacích v poloměru 20
metrů od zasaženého automobilu, k čemuž však pouze náhodou nedošlo;
2) od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 25. 6. 2007 do 26. 5. 2015,
naposledy v P.– H. M., M., ve sklepní kóji v suterénu domu náležející k bytu č. 1, který obýval se svou rodinou, bez povolení přechovával nejméně 200 ks
pistolových kulových nábojů ráže 9 mm Luger, české komerční výroby ve čtyřech
silně poškozených papírových krabičkách a bílé plastové krabici od
autolékárničky a 50 ks pistolových kulových nábojů ráže 9 mm BROWNING, zn. S &
B, české komerční výroby ve dvou plastových kontejnerech.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 272 odst. 3 tr.
zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle § 56 odst. 3 tr.
zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 70 odst. 4 tr. zákoníku mu byl dále uložen
trest propadnutí věci, a to 200 ks pistolových kulových nábojů ráže 9 mm Luger
a 50 ks pistolových kulových nábojů ráže 9 mm BROWNING zn. S & B.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku v neprospěch obviněného
podala státní zástupkyně, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9.
2016, č. j. 8 To 78/2016-1016, jímž podle § 256 odst. 2, 3 tr. ř. (správně §
259 odst. 2, 3 tr. ř.) výrok napadeného rozsudku doplnil tak, že podle § 229
odst. 1 tr. ř. poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, regionální
pobočku Praha, Praha 1, Na Perštýně 6 odkázal s nárokem na náhradu škodu na
řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal v neprospěch
obviněného dovolání nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“). Svůj
mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. ř., když namítá, že napadeným rozhodnutím z části nebylo vyhověno
řádnému opravnému prostředku státní zástupkyně, přestože v řízení mu
předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.,
protože obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním
zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nesouhlasí s názorem soudů obou
stupňů na aplikaci ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku.
5. Dovolatel poukazuje (i s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 124/2016) na to, že použití § 58 odst. 5 tr.
zákoníku je mimořádné, a podotýká, že při nezpochybnění skutkových zjištění
odvolacím soudem nelze přeceňovat to, že ovládací schopnosti obviněného byly
poněkud sníženy. Připomíná, že obviněný tvrdil, že byl ve velkém stresu, který
ovlivnil jeho jednání. U hlavního líčení konaného dne 19. 5. 2016 ovšem k
dotazu státní zástupkyně potvrdil, že „bombu“ sestrojil již dne 15. 4. 2015 a
aktivoval ji až dne 21. 4. 2015. Tato skutečnost a rovněž charakter
sestrojeného nástražného výbušného systému svědčí podle jeho názoru o
promyšleném jednání. Obviněný do sestrojeného výbušného systému kromě střelného
prachu nasypal miniaturní kovové bity a nastříhané kusy drátů, přičemž tyto
komponenty při rozmetání při explozi výrazně zvyšují ranivost výbuchu.
Připomíná, že znalec Ing. Jiří Ekrt vyvrátil obhajobu obviněného v tom smyslu,
že do „bomby“ použil prach pouze ze dvou „petard“ (šlo o 400 až 600 gramů
černého prachu). Účinek sestrojeného výbušného systému byl navíc umocněn tím,
že byl použit v uzavřeném prostoru auta a měl charakter zbraně hromadně účinné.
Projevil se jako granát, kdy vedle vlastního výbuchu, tedy tlakové vlny a
ohňového efektu, dojde navíc ještě k rozmetání kovových segmentů do okolí.
Vyjádření znalce je tak podle jeho mínění v příkrém rozporu se závěrem
odvolacího soudu o nedostatečné účinnosti nástražného výbušného systému. Opak
je potvrzen i protokolem o ohledání místa činu, v němž popsaná destrukce
vozidla rozhodně nesvědčí o nedostatečné účinnosti výbušného systému. Prokazuje
se jím i rozptyl kovových fragmentů.
6. Nejvyšší státní zástupce zmiňuje, že podle důkazů provedených u
hlavního líčení mohlo ke zranění náhodných chodců dojít do vzdálenosti 20 metrů
od epicentra výbuchu. Poblíž je mateřská školka a škola. Podle znaleckého
posudku znalce z oboru zdravotnictví MUDr. Jiřího Hladíka zranění poškozenou
přímo ohrožovalo na životě, a pokud by se v době výbuchu pro něco v autě
sklonila, znamenalo by to její smrt. Osobám, které by se v době výbuchu
pohybovaly v okruhu 20 metrů od centra výbuchu, mohla být způsobena vážná
zranění, která tento znalec u hlavního líčení specifikoval. Tvrzení obviněného,
že chtěl poškozenou pouze postrašit, považuje dovolatel za rozporné se samotným
charakterem, resp. konstrukcí nástražného výbušného systému. Vložení kousků
kovu pro zvýšení ranivého účinku jasně svědčí o tom, že obviněný jednal
minimálně v nepřímém úmyslu poškozenou usmrtit. V kritický den poškozená
obviněnému telefonovala a z jejího dotazu, kde je auto zaparkováno, mu muselo
být jasné, že s autem chce odjet. Přesto obviněný neučinil nic, aby jí v
odjezdu zabránil a odpálení nálože tak odvrátil.
7. Dovolatel zdůrazňuje, že pokud odvolací soud v odůvodnění svého
rozhodnutí poukazuje na zkušenosti obviněného v sestrojování nástražných
výbušných zařízení získané za vietnamské války, pak tato okolnost nesvědčí o
nižší závažnosti pokusu vedoucí k důvodnému použití moderačního ustanovení § 58
odst. 5 tr. zákoníku. Obviněný tyto zkušenosti, resp. „dovednosti“ (jež
ostatně, pokud jde o sestrojení elektricky odpalované nálože, nepochybně má i
řada dalších lidí, např. z vojenské služby nebo třeba z trhacích prací v lomu
či ve stavebnictví) zneužil pro naprosto neadekvátní řešení osobního problému.
Ignoroval skutečnost, že děti může připravit o matku, a projevil lhostejnost a
bezohlednost k tomu, že mohou být vážně zraněny i další osoby, které by se
poblíž výbuchu nacházely. To, že nedošlo k fatálnímu následku u poškozené ani
ke zranění dalších osob, byla pouze otázka náhody. Podle dovolatele soud při
úvaze o trestu rovněž přecenil nynější postoj poškozené, která se snaží své
potíže bagatelizovat, jak to uvedl u hlavního líčení znalec MUDr. Jiří Hladík.
8. Obviněný se dopustil pokusu zvlášť závažného zločinu a k tomu i
dalších dvou dokonaných přečinů, přičemž v rámci zmíněného pokusu učinil zjevně
vše, aby nastal následek. Jeho jednání přitom bylo realizováno důsledně, až
pracně, a se zjevným promyšlením. Nedosažení následku v plném rozsahu bylo
důsledkem nikoli volního úkonu obviněného, ale pouze dílem náhody. To ve svém
souhrnu a s přihlédnutím ke všem okolnostem značí, že útok obviněného
nevykazuje žádné zvláštní znaky, které by mohly či měly v konkrétním případě
způsobit snížení závažnosti pod obvyklou úroveň. Dovolatel konstatuje, že
moderační ustanovení podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku bylo použito, aniž by v
daném případě byly splněny podmínky zákonem stanovené; obviněnému měl být
uložen trest odnětí svobody vyměřený v rámci zákonné trestní sazby § 272 odst.
3 tr. zákoníku, byť spíše při její spodní hranici.
9. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265k odst. 1, 2 tr. ř. a za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 8 To 78/2016, i
všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř.
přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro
případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]
10. Obviněný se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím svého
obhájce JUDr. Josefa Lžičaře. Podle obviněného je dovolání reakcí na podané
odvolání, v němž dovolatel nenamítá nic, co by již nebylo obsaženo v odvolání
státní zástupkyně. Obviněný míní, že nejvyšší státní zástupce „po
překvalifikaci soudem I. stupně“ přehlíží, že pokus trestného činu se musí
odrazit v celkovém posuzování případu, neboť škodlivý následek ve vztahu k
obecnému ohrožení vůbec nenastal a byl značně vzdálen hypotetickému následku.
Kvituje závěry soudu prvního stupně, který mu vyměřil trest nedosahující ani
samé spodní hranice použité právní kvalifikace, protože takový trest by byl
nepřiměřeně tvrdý a dopadající na jeho rodinu. Dovolateli vytýká, že neshledává
žádná jeho pozitiva a přehlíží jak jeho doznání, tak jeho objektivní duševní
stav před činem. Nacházel se ve velkém stresu a jeho snaha mít spořádanou
rodinu se nesetkala s dostatečnou odezvou. Staral se o autistického syna, který
na něho je silně fixován. Od manželky, která nehovoří českým jazykem a jež
dovolatele nemůže nahradit, nelze očekávat poskytnutí pomoci při studiích.
11. Obviněný připomenul, že motivem jeho jednání byla opakovaná
nezastíraná nevěra ze strany poškozené. S odkazem na závěry znalce Tichého
připomíná, že si nemusel vůbec uvědomovat následky svého jednání. Zdůrazňuje,
že oba znalci hovořili o snížení jeho ovládací schopnosti o 50%. Subnormní
intelekt měl podle znalců vliv na představivost a úvahy dovolatele, co se
všechno může stát (nemusel vůbec předpokládat, jak nálož umístěná ve vozidle
bude reagovat). Nemožnost řešení krize a odlišnosti při vnímání krizových
situací v manželství vyplývá i z toho, že je příslušníkem asijské komunity.
Svého jednání upřímně litoval a lze mu věřit, že se jeho jednání nebude
opakovat. Z jeho strany nešlo o plánovanou smrt manželky. Připomíná, že do
současné doby byl bezúhonný, není agresivní. S poukazem na závěry znalce a
argumentaci dovolatele, který hovoří o obecném ohrožení (hrozilo bezprostřední
nebezpečí lidí), pokládá pouze o hypotézy, které nemají reálný podklad. Lze mít
pochybnosti, zda byla naplněna subjektivní stránka trestného činu, resp.
zločinu. Úmysl vydat jiné osoby nebezpečí smrti nebyl v žádném případě dán a
toto ani nezamýšlel. Upozorňuje, že ve vztahu k obecnému nebezpečí nestačí, že
jednáním pachatele byla vytvořena situace, z níž nebezpečný následek teprve
mohl vzniknout.
12. S ohledem na skutečnosti uvedené ve svém vyjádření obviněný navrhl,
aby dovolání nejvyššího státního zástupce bylo odmítnuto.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná.
Shledal přitom, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. c) tr.
ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§ 265d odst. 1 písm. a)
tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2
tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
A) Obecná východiska
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §
265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda nejvyšším státním zástupcem
vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
15. Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence
vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím
dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr.
ř. (druhá alternativa). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy
došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného
přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo
byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení
byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, když
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se
rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů
uvedených v § 52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon
předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý
trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Pochybení spočívající v
uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu může nastat jen v
případech těch odstupňovatelných druhů trestů, které mají takovou sazbu
vymezenu trestním zákonem. Trest odnětí svobody je uložen mimo zákonnou sazbu
jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (např. u
trestu odnětí svobody bez splnění podmínek podle § 59 nebo § 108 tr. zákoníku),
tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v
zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení § 40 odst. 2 a § 58 tr.
zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody.
B) Vlastní posouzení
17. Protože Nejvyšší soud shledal, že námitky nejvyššího státního
zástupce stran aplikace moderačního ustanovení podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku
byly z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
uplatněny formálně relevantně a navíc způsobem, jenž znemožňuje, aby o tomto
mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto způsobem upraveným § 265i odst.
1 tr. ř., formou jeho odmítnutí, přistoupil k posouzení podaného mimořádného
opravného prostředku na podkladě přezkoumání napadeného rozhodnutí podle § 265b
odst. 3, 4 tr. ř.
18. Ustanovení § 58 odst. 5 tr. ř., jehož nedůvodná aplikace je
dovolatelem vytýkána, stanoví, že soud může snížit trest odnětí svobody pod
dolní hranici tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu
nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k
povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití
trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele
nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího
trvání, přičemž není vázán omezením stanoveným v § 58 odst. 3 tr. zákoníku.
19. Použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu
ani na poměry pachatele, jak to předpokládá § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem
bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody
je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra
tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy
trestného činu, jeho pokus nebo pomoci k trestnému činu. Protože u přípravy,
pokusu a pomoci jde podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku o snížení trestu odnětí
svobody, které je mimořádné, vyžaduje se, aby příprava trestného činu, jeho
pokus a pomoc k jeho spáchání nedosahovaly závažnosti jiných obvyklých případů.
Povaha a závažnost přípravy, pokusu a pomoci se budou posuzovat především podle
hledisek uvedených v § 39 odst. 6 písm. b), c) tr. zákoníku. Povaha přípravy,
pokusu a pomoci bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání, z jeho
formy a závažnosti trestného činu, k němuž směřovaly. Závažnost je dána
především typovou závažností trestného činu, k němuž směřovaly, dále tím, do
jaké míry se příprava a pokus rozvinuly a jaké skutečnosti zabránily dokonání
trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k přípravě trestného činu, k pokusu o
něj nebo k pomoci k trestnému činu, však nemůže sama o sobě, bez ohledu na
další významné skutečnosti, odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné
trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Rovněž nestačí zjištění, že
pachatel, jemuž je ukládán trest za přípravu k trestnému činu, za pokus
trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu, dosud vedl řádný život (srov.
Šámal P. a kol. Trestní zákoník. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2012. str. 798 –799).
20. Jak plyne z výše uvedeného, mimořádnost postupu soudu spočívajícího
v aplikaci § 58 odst. 5 tr. zákoníku umožňujícího uložení trestu odnětí svobody
pod dolní hranicí trestní sazby pachateli, jenž se dopustil pokusu trestného
činu, musí vycházet z podrobného a přesvědčivého zhodnocení naplnění zákonných
podmínek, na něž je snížení trestu pod spodní hranici trestní sazby vázáno. Již
z faktu, že zákon stanoví (§ 21 odst. 2 tr. zákoníku), že [p]okus trestného
činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin a
současně z toho, že ustanovení § 58 odst. 5 vyzdvihuje (zvláštní) povahu a
závažnost přípravy (… má vzhledem k povaze a závažnosti… pokusu… za to…), lze
dovodit, že důvodnost závěru o možnosti aplikace zmíněného ustanovení musí být
primárně založena na zhodnocení konkrétních skutečností charakterizující čin
pachatele (jenž naplňuje uvedené vývojové stadium) z toho hlediska.
21. Je-li citovaný zákonný požadavek konfrontován s tím, co obsahuje
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, pak je třeba konstatovat, že ve
vývodech soudu prvního stupně není naplněn. Je totiž třeba připomenout, že
odsuzující rozsudek je, co se týče zdůvodnění výroku o trestu, výrazně skoupý,
neboť stran výroku o uloženém trestu odnětí svobody se omezuje na konstatování,
že soud (z hlediska výměry trestu) dospěl k závěru, „že uložení trestu odnětí
svobody a použití trestní sazby odnětí svobody trestní zákonem stanovené by pro
obžalovaného bylo nepřiměřeně přísné a vzhledem k povaze a závažnosti pokusu
trestného činu a s přihlédnutím k osobě obžalovaného lze dosáhnout jeho nápravy
i trestem kratšího trvání“, přičemž (z hlediska způsobu výkonu uloženého
osmiletého trestu) „obžalovaný i přes spáchaný závažný trestný čin není natolik
narušeným pachatelem, aby musel trest vykonávat v nejpřísnějším typu věznice“.
22. Nutno dodat, že tyto závěry učinil nalézací soud v návaznosti na
skutečnosti jím předtím zmíněné. V pasáži předcházející citovanému zhodnocení
však – po obsahovém vymezení okolností rozhodných při zvažování otázky
stanovení druhu a výměry trestu (§ 39 odst. 1 tr. zákoníku), a okolností
rozhodných pro posouzení povahy a závažnosti trestného činu (§ 39 odst. 2 tr.
zákoníku) – v konkrétnosti uvedl pouze následující skutečnosti: „… byť povaha a
závažnost trestných činů, které obžalovaný spáchal, je (z)ávažná, nelze
přehlédnout jisté okolnosti zejména na straně obžalovaného, které částečně
snižují tuto závažnost. Soud především poukazuje na okolnost, že podle
znaleckého posudku znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a
psychologie, byla ovládací schopnost obžalovaného v době činu snížena v
důsledku dlouhotrvajícího stresu z chování poškozené o padesát procent, tedy
měrou nikoliv zanedbatelnou. Soud hodnotil ale především okolnost, že se v
daném případě jednalo toliko o pokus trestného činu, který nebyl dokonán, byť
bez přičinění obžalovaného a samotné zranění poškozené, i když se jednalo o
těžkou újmu na zdraví, nezanechalo trvalé následky. K osobě obžalovaného bylo
zjištěno, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 8 T 289/2014, ze
dne 19. 12. 2014, bylo podle § 307 odst. 2 tr. řádu podmíněně zastaveno trestní
stíhání pro skutek kvalifikovaný dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, se stanovením
zkušební doby do 19. 12. 2015. Z výkonu vazby ve Vazební věznici Praha-Pankrác,
je obžalovaný hodnocen kladně, dle sdělení věznice udržuje písemný a návštěvní
kontakt s rodinou.“
23. Citovaná pasáž rozsudku přesvědčivě dokládá to, že soud první stupně
se v ní zdaleka nezabýval všemi okolnostmi, jež ustanovení § 39 odst. 1 a odst.
2 tr. zákoníku vyjmenovávají. Navíc je zřejmé, že ve prospěch obviněného
hodnotí skutečnost, jež je ve své obecnosti (vývojové stadium pokusu a s ním
spojený nedostatek následku) z pohledu § 85 odst. 5 tr. ř. irelevantní, míněno
v tom směru, že je sice výchozím předpokladem pro jeho aplikaci, avšak sama o
sobě (tj. bez splnění podmínky zvláštní povahy a závažnosti tohoto vývojového
stadia) užití tohoto ustanovení odůvodnit nemůže.
24. Odvolací soud v daném směru nápravu nezjednal, neboť ani on ve své
argumentaci důvodnost aplikace § 58 odst. 5 tr. zákoníku v posuzované věci
přesvědčivým způsobem nedoložil. Podle jeho hodnocení nalézací soud správně
vzal v úvahu „jak specifické okolnosti případu, tak i zcela nestandardní osobu
samotného obžalovaného“.
25. Ačkoli odvolací soud připustil, že „podobný způsob usmrcení oběti
není příliš běžný a že s sebou nese rizika pro další náhodné oběti“,
konstatoval, že „nálož byla vyrobena značně amatérsky a její ničivá síla byla
nesrovnatelně nižší, než jsou např. aktuálně známé nálože odpalované při
teroristických útocích“. I když podle odvolacího soudu „… byla nálož schopná
poškozenou usmrtit a způsobit i další následek předpokládaný danou právní
kvalifikací, fakticky se tak nestalo a důvodem byla nejen včasná lékařská
pomoc, ale zejména nedostatečná účinnost nástražně výbušného systému“. Z této
citace nutno usoudit, že specifikum případu podle odvolacího soudu spočívá v
amatérském způsobu výroby nálože a v její nedostatečné účinnosti.
26. Co se týče specifiky osoby obviněného, je podle odvolacího soudu
dána tím, že „jeho motivace je odpovídající jak stupni jeho inteligence, tak
jím pojímaným vzorcům chování v rámci vietnamské menšiny. Snaha zachovat se
„správně“, aby se nestal terčem kritiky, jej vedla k, pro Evropana,
nepochopitelnému rozhodnutí v řešení této situace. Znalosti a dovednosti pro
sestrojení NVS měl z dob vietnamské války. V době činu byly jeho ovládací
schopnosti sníženy na 50%“. Z tohoto vyjádření lze usuzovat, že ve prospěch
obviněného byly hodnoceny jeho etnikum, resp. z ní dovozované vzorce chování,
nižší intelekt a podstatné snížení ovládací schopnosti dovolatele.
27. Nutno zmínit, že odvolací soud, jenž shledal řešení přijaté soudem
nalézacím za zákonu odpovídající, zmínil jako pozitiva i snahu poškozené
minimalizovat následky svého zranění, její usmíření s dovolatelem, příznivou
možnost nápravy dovolatele a úhradu způsobené škody.
28. Způsob, jímž odvolací soud zdůvodnil důvodnost užití § 58 odst. 5
tr. zákoníku, nelze považovat za akceptovatelný. Jak již plyne z výše
uvedeného, uložení trestu odnětí svobody pod spodní hranicí trestní sazby, musí
být odůvodněno mimořádnými okolnostmi skutku, za nějž se takový trest pachateli
ukládá. Musí být proto zjištěny takové okolnosti, jež jsou svým významem
srovnatelné (při odlišnosti dané vývojovým stadiem) s těmi, které musí být
zjištěny, má-li být trest odnětí svobody pachateli trestného činu uloženy podle
§ 58 odst. 1 tr. zákoníku.
29. Ty již v dostatečném rozsahu vymezila judikatura, na niž lze odkázat
(srov. zejm. rozhodnutí č. 6/2014 Sb. rozh. tr. a č. 24/2015 Sb. rozh. tr.). To, že na jejich splnění je nutno bezpodmínečně trvat, lze doložit i poukazem
na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež se k dané problematice vyslovila. Nejvyšší soud tak např. v usnesení ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 6 Tdo 995/2016,
uvedl následující skutečnosti: „… ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku
zakotvuje tři podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod
dolní hranici trestní sazby, a to konkrétní okolnosti případu nebo poměry
pachatele, které způsobují, že použití zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí
svobody – a to s ohledem na její dolní hranici - by bylo pro pachatele
nepřiměřeně přísné, a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí
svobody kratšího trvání. Všechny tři podmínky jsou stanoveny kumulativně, což
znamená, že musí být splněny zároveň. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu
odnětí svobody uloženého v rámci zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí
svobody se musí opírat o zhodnocení všech okolností případu a poměrů pachatele,
nestačí tedy jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní
hranice. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze opřít o okolnosti případu nebo o poměry pachatele, anebo o obě
tato hlediska zároveň. Vždy ovšem bude stačit splnění alespoň jednoho z nich. Okolnostmi případu z hlediska postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí
zejména všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti
spáchaného trestného činu (§ 39 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Mimořádné snížení
trestu odnětí svobody lze odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné
skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita
naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a
odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z
mírnější alternativy, kterou byla naplněna určitá skutková podstata (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 5/1966 Sb. rozh. trest.). Okolnostmi
případu ve smyslu tohoto ustanovení mohou být i takové skutečnosti, které
nejsou nutnou součástí příslušné skutkové podstaty, pokud se v dané kvalitě a
kvantitě pravidelně nevyskytují [Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až
139. Komentář, 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 690 s.]. Hodnocení povahy
a závažnosti trestného činu a možnosti nápravy pachatele vzájemně úzce souvisí,
protože některé okolnosti (např. recidiva pachatele) ovlivňující možnost
nápravy pachatele, mnohdy vyplývají z okolností rozhodných i pro stanovení
povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a hodnotí se v rámci osoby
pachatele. Proto postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku nelze odůvodnit
poukazem jen na malou závažnost spáchaného trestného činu, anebo jen na dobré
možnosti nápravy pachatele, neboť nestačí izolované posuzování každého z těchto
hledisek. Pokud jde o poměry pachatele, jejich význam pro mimořádné snížení
trestu odnětí svobody se zhodnotí podobně jako význam okolností případu.
Jestliže poměry pachatele ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim
již v rámci okolností případu, jinak musí být z hlediska § 58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné
(nesnížené) trestní sazby, byť i na její dolní hranici, by se u tohoto
pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a
byl by příliš přísný. V tomto směru se zde uplatní všechny osobní, rodinné,
majetkové a jiné poměry pachatele, které jsou podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku
jedním z obecných hledisek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář, 1. vydání. Praha : C. H. Beck,
2009, 690 s.). Okolnosti případu nebo poměry pachatele mohou odůvodnit postup
podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku jenom za předpokladu, že by použití nesnížené
trestní sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že
lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Při posuzování
splnění této zákonné podmínky je třeba vycházet z odůvodněného předpokladu, jak
bude působit trest odnětí svobody v určité výši na konkrétního pachatele jako
na objekt trestu s tím, že k nápravě pachatele (ale zároveň k ochraně
společnosti) může a musí postačovat i trest odnětí svobody kratšího trvání, než
jaká je dolní hranice příslušné trestní sazby. Dále je nutno zohlednit i
všechna kritéria ovlivňující druh trestu a jeho výměru stanovená v § 39 tr. zákoníku, včetně okolností polehčujících a přitěžujících podle § 41 a 42 tr. zákoníku. Není vyloučeno, aby k dosažení nápravy pachatele mu byl uložen též
jiný přípustný druh trestu (§ 53 odst. 1 tr. zákoníku) nebo i ochranné opatření
(§ 98 tr. zákoníku) vedle sníženého trestu odnětí svobody tak, aby byl doplněn
chybějící účinek té části trestu odnětí svobody, o kterou byl zkrácen postupem
podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až
139. Komentář, 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 691 s.).“
30. K okolnostem, za jakých lze uvažovat o aplikaci § 58 odst. 5 tr.
zákoníku se vyslovilo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp.
zn. 7 Tdo 124/2016. To ve svém odůvodnění zmínilo mimo jiné tyto skutečnosti:
„Rozdílnost pokusu od dokonaného trestného činu a nedostatek následku,
zpravidla snižují míru společenské škodlivosti, i když je pokus v zásadě stejně
trestný jako dokonaný trestný čin. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za
pokus trestného činu se ale uplatní jen tehdy, jestliže pokus nedosahuje v
konkrétním případě takové závažnosti, jakému odpovídají trestní sazby trestu
odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin. Trestní zákoník v ustanovení
§ 58 odst. 5 umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus
trestného činu jen za předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti by
uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby bylo pro pachatele
nepřiměřeně přísné a současně, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem
kratšího trvání. Povaha pokusu bude vyplývat zejména z charakteru jednání, z
jeho formy a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž směřoval.
Závažnost pokusu je dána především tím do jaké míry se rozvinul a jaké
skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k
pokusu trestného činu, však nemůže sama o sobě odůvodnit snížení trestu pod
dolní hranici zákonné trestní sazby. […] Použití moderačního ustanovení § 58
odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani poměry pachatele, jak
je tomu v ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ale bez jejich zhodnocení nelze
stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele
a ochranu společnosti, a jestli by výměra tohoto trestu byla skutečně
nepřiměřeně přísná pro pachatele pokusu trestného činu. Nelze pominout, že
snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku je mimořádné a vyžaduje
proto, aby pokus nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů, a navíc lze k
němu přistoupit jen za předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti,
posuzované především podle hledisek uvedených v § 39 odst. 6 písm. c) tr.
zákoníku, by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné sazby bylo
nepřiměřeně přísné a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího
trvání.“ Uvedené rozhodnutí zdůraznilo, že o použití ustanovení § 58 odst. 5
tr. zákoníku lze uvažovat zejména u pokusu, jímž nebyl způsoben žádný nebo
pouze nezávažný následek. I z něj tak plyne, že v ostatních případech (jako je
tomu i v případě hodnoceném) musí být možnost aplikace citovaného ustanovení
předmětem bedlivého posouzení konkrétních skutečností charakterizujících
spáchaný čin a osobu jeho pachatele.
31. Již výše (body 21. až 23.) bylo uvedeno, že rozsudek soudu prvního
stupně požadavkům na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí (co se týče právního
následku trestní odpovědnosti dovolatele) zásadním způsobem nevyhověl a že
požadovanou nápravu (body 24. až 27.) nepřinesl ani rozsudek soudu odvolacího.
V případě soudu druhého stupně tomu je tak proto, že jeho hodnocení (alespoň
některých) akcentovaných skutečností neodpovídá skutkovým zjištěním, jež jsou
obsažena v rozsudku soudu nalézacího, resp. takovým, jež mají svůj podklad v
soudem provedených důkazech.
32. Dovolateli je nezbytné přisvědčit v tom, že zcela nepřípadným
způsobem odvolací soud ve prospěch obviněného hodnotil vlastní účinnost
výbušného systému, jakož i následek, který jeho detonace přinesla. Za zcela
vadné a rozporné s odborným závěrem znalce, jenž byl převzat soudem prvního
stupně, je nezbytné označit tvrzení soudu druhého stupně, že k usmrcení
poškozené nedošlo zejména vlivem nedostatečné účinnosti trhaviny („…fakticky se
tak nestalo a důvodem byla nejen včasná lékařská pomoc, ale zejména
nedostatečná účinnost nástražně výbušného systému“). Uvedené konstatování je
vnitřně rozporné již proto, že v téže větě uvedený soud uvádí, že „… byla nálož
schopná poškozenou usmrtit a způsobit i další následek předpokládaný danou
právní kvalifikací…“). Byť je zřejmé, že nálož měla limitovanou účinnost danou
množstvím použité náplně, přesto podle odborných závěrů byla (za znalcem
konkretizovaných podmínek) schopna jak usmrtit samotnou poškozenou, tak vážně
zranit další v blízkosti (v okruhu 20 m) se vyskytující jedince. Při daných
zjištěních dále nerozvedený závěr odvolacího soudu, že „její ničivá síla byla
nesrovnatelně nižší, než jsou např. aktuálně známé nálože odpalované při
teroristických útocích“, vyvolává dojem, že podle odvolacího soudu by teprve
nálož takto zvažovaných vysoce destrukčních účinků, resp. její užití obviněným,
byly způsobilé odůvodnit uložení trestu v rámci zákonné trestní sazby. Takto
však podle názoru dovolacího soudu postupovat nelze.
33. Soudy obou stupňů podstatným způsobem upozadily jasný závěr plynoucí
z jejich skutkových zjištění (rozdílného data výroby výbušného systému, jeho
instalace ve vozidle a jeho aktivace), tj. že obviněný svůj čin spáchal s
rozmyslem, byť jeho racionální rozvaha byla podle zjištění znalců snížena, a
naopak přecenily význam poznatku o podstatném (50%.) snížení ovládací
schopnosti obviněného. Takové snížení ovládací schopnosti – v rozsahu, jež
zakládá důvod jeho označení za podstatné – nemůže (i přihlédnutím k vyjádření
znalce např. na č. l. 882) nabýt tak dominantní povahy, jakou mu soudy nižších
stupňů přiznaly.
34. Stejně tak odvolacím soudem zmíněná specifičnost subjektivního
prožitku usuzované nevěry poškozené obviněným [rozsudek nalézacího soudu v
daném směru konkrétní skutkový závěr o důvodnosti podezření dovolatele
nevyjádřil, v části shrnující obsah důkazů nelze nezaznamenat vyjádření
poškozené (str. 8 rozsudku) oponující tvrzení obviněného], vázaná na jeho
etnikum ve své podstatě (má-li odůvodnit závěr o možnosti uložení trestu pod
spodní hranici trestní sazby) znamená jistou rezignaci na ochranu majoritní
společnosti, neboť přijetí této koncepce ohrožuje plnění základních funkcí
trestního práva, zejm. funkce ochranné. Daná specifičnost vázaná na osobu
pachatele sice může jistý stupeň zohlednění odůvodnit, např. v podobě okolnosti
polehčující, rozhodně však nemůže vést k tomu, aby založila důvod pro prolomení
zákonné spodní hranice trestní sazby.
35. Vyváženost represivního a preventivního působení trestu, jejíž
dosažení je třeba při ukládání trestu pachateli trestného činu sledovat, musí
vést (při zohlednění individuálního postihu konkrétního jednice za jím
konkrétně spáchaný delikt) vést k tomu, aby uložený trest (při uvážení
požadavku formulovaného zněním § 38 tr. zákoníku stran přiměřenosti trestních
sankcí) z hlediska generálně preventivního zajistil ochranný efekt trestu ve
vztahu k ostatním potencionálním pachatelům. Tedy, aby v tomto směru působil
jako jasný signál adresovaný ostatním členům společnosti stran vymezení toho,
„jaké jednání je nežádoucí, v čem je smysl trestněprávních norem a jaké
důsledky jsou neodvratně spjaty s pácháním trestných činů.“ – srov. Kratochvíl,
V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha : C. B. Beck,
2012. s. 555.
36. V případě posuzovaném samotný charakter činu dovolatele
(destruktivní čin směřující k usmrcení manželky a bezprostředně ohrožující
vážnou újmou na zdraví potencionální další osoby vyskytující se poblíž
automobilu) patrně nezavdává pochyb o tom, že na tento je nutno nahlížet jako
na jednání pro společnost nežádoucí, vyžadující odpovídající trestně právní
reakci státu na něj. Rozhodnutí soudů nižších stupňů, jež správně reagovala na
právě zmíněnou skutečnost (správným určením trestní odpovědnosti dovolatele –
rovina viny), adekvátně nezdůvodněným naplněním podmínek postupu podle § 58
odst. 5 tr. zákoníku, zpochybnila část druhou – tj. jasné vymezení právních
následků zjištěné trestní odpovědnosti, tj. důsledků, jež jsou neodvratně
spjaty s pácháním trestných činů. Jimi jsou zpravidla postih trestem (tohoto
druhu a výměry), jenž na daný trestný čin stanoví trestní zákon ve své zvláštní
části. V případě trestu odnětí svobody to je trest uložený v rámci zákonem
stanovené trestní sazby, pokud není jeho výměra (ať již v podobě zpřísnění či
zmírnění) ovlivněna konkrétními zjištěními podřaditelnými pod ta ustanovení,
jež upravují postup mimořádný (§ 58, § 59 tr. zákoníku). Nedodržení zákonných
podmínek a uložení trestu pod spodní hranici pak oslabuje působení norem
trestního práva, resp. orgánů tyto normy aplikující, ve smyslu generální
prevence.
37. Zdůraznilo-li již výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, že
závažnost pokusu je dána především tím, do jaké míry se rozvinul a jaké
skutečnosti zabránily dokonání trestného činu, pak je nezbytné konstatovat, že
oba soudy nižších stupňů v daném směru neučinily poznatky odpovídající důkazní
situaci. Dovolateli je nutno dát za pravdu v tom, že z hlediska subjektivního
obviněný učinil vše nezbytné, co považoval za potřebné pro spáchání (tudíž i
dokonání) činu. Je nezbytné zcela odmítnout ty vývody, jež obviněný uplatňuje
ve svém vyjádření k dovolání, tj. že subjektivní stránka činu nebyla prokázána,
že vývody dovolatele o bezprostředním ohrožení dalších osob jsou v rovině
nepodložených spekulací apod. Taková argumentace je popíráním skutkových
zjištění, z nichž soudy nižších stupňů vyšly při právním posouzení skutku
obviněného. Z hlediska vývojového stadia je třeba učinit poznatek, že děj se
plně rozvinul a že absence následku je dílem náhody a okolností na vůli
obviněného zcela nezávislých. V případě poškozené je tomu tak proto, že jen
vlivem konkrétních okolností se v době detonace nenacházel v poloze, jež by
vedla ke vzniku smrtelného poranění, v případě další osob je tomu tak proto, že
se v blízkosti vozidla v kritickém okamžiku nenacházely. Reálně přitom tomu tak
být mohlo (např. v podobě dětí z mateřské školy jdoucích na vycházku).
38. Všechna tato zjištění vedou k poznatku, že dovolatel svůj mimořádný
opravný prostředek podal důvodně. Učiněná skutková zjištění a argumentace soudů
nižších stupňů neumožňují vyslovení závěru, že k aplikaci § 58 odst. 5 tr.
zákoníku došlo za zákonem upravených podmínek. Dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř. v důsledku vady zatěžující rozsudek soudu prvního
stupně zakládající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pro
způsob rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání státní zástupkyně (projevující se
faktickým zamítnutím odvolání podaného proti výroku o trestu) naplněn.
39. Nejvyšší soud proto vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce a
z jeho podnětu podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v
Praze ze dne 14. 9. 2016, č. j. 8 To 78/2016-1016, jakož i všechna rozhodnutí
na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem
uvedeného soudu je s přihlédnutím k tomu, co je obsaženo v odůvodnění tohoto
usnesení, o podaném odvolání znovu rozhodnout.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu