7 Tdo 124/2016-34
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. března 2016 v neveřejném zasedání, o
dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného V. Š.,
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 To
10/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod p. zn. 1 T
43/2014, takto:
I.
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v
Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený
rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný V. Š. n e b e r e do vazby.
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2014, sp. zn. 1 T 43/2014, byl
obviněný V. Š. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145
odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku. Podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody
v trvání 5 let, tedy na dolní hranici trestní sazby, která je od 5 až do 12 let
odnětí svobody. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Pokusu uvedeného zločinu se
podle skutkových zjištění soudu I. stupně obviněný dopustil tím, že (zkráceně
uvedeno) v době od 21:00 hodin dne 9. 4. 2014 do 0:30 hodin dne 10. 4. 2014 v
obci D. B., okr. P.-v., v místě bydliště, v prostoru obývacího pokoje, po
předchozím požití alkoholu fyzicky napadl svoji družku M. H., která byla v 30.
týdnu těhotenství, a v úmyslu docílit, aby přišla o nenarozené dítě, jí
postupně bil menší až střední silou pěstí do obličeje, mačkal ji rukou paže,
stehna a břicho, na které jí sedal a poskakoval po něm, rdousil ji rukama a
dusil polštářem se slovy, že ji raději zabije, než aby jí dítě nechal, že z ní
dítě dostane, neodjede do té doby, pokud poškozená nepotratí a nezemře,
nepřenechá poškozené své geny, přičemž jí způsobil poranění a pohmoždění
podrobně uvedená ve výroku o vině, a po účinku mechanického působení na břicho
jí vyvolal děložní stahy, které mohly bez včasné léčby vyústit až v předčasný
porod, z něhož vyplývají závažná rizika poškození života a zdraví nedonošeného
novorozence, a v důsledku tohoto jednání utrpěla poškozená středně těžkou
posttraumatickou stresovou poruchu s následnou dobou léčení v trvání několika
měsíců.
Citovaný rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním, z podnětu kterého
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015, podle §
258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu I. stupně v celém
rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že na stejném
skutkovém základě uznal obviněného vinným pouze pokusem zločinu těžkého
ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a podle tohoto zákonného
ustanovení jej odsoudil k mírnějšímu trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Pro výkon tohoto trestu jej pak podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku
zařadil do mírnějšího typu věznice s dozorem.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v této
věci v pořadí první dovolání v neprospěch obviněného, které opřel o dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítal nesprávnou aplikaci zásady
zákazu dvojího přičítání vrchním soudem. Ten totiž změnu právní kvalifikace
odůvodnil tím, že těhotenství je zahrnuto již v základní skutkové podstatě §
145 odst. 1 tr. zákoníku (pozn. podle § 122 odst. 2 písm. g) tr. zákoníku se
těžkou újmou na zdraví rozumí vyvolání potratu nebo usmrcení plodu), takže
právní kvalifikace též podle § 145 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (pozn. spáchá-
li čin uvedený v odstavci 1 na těhotné ženě) by podle vrchního soudu znamenala
nepřípustné dvojí přičítání téže okolnosti.
Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce byl usnesením Nejvyššího soudu
ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 7 Tdo 601/2015, zrušen rozsudek Vrchního soudu v
Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015, a tomuto soudu bylo přikázáno,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud zrušení
rozsudku odvolacího soudu odůvodnil nesprávností právního názoru vrchního soudu
a na jeho rozpor s judikaturou, přičemž konkrétně poukázal na rozhodnutí
Nejvyššího soudu, jakož i na rozhodnutí samotného Vrchního soudu v Praze v jiné
obdobné věci.
Vrchní soud v Praze poté znovu projednal odvolání obviněného, nově rozhodl
rozsudkem ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015, když podle § 258 odst. 1
písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně tentokrát pouze ve výroku o
trestu, a podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 5 tr.
zákoníku, uložil obviněnému opět trest odnětí svobody v trvání tří let, tedy
mimořádně snížený o dva roky pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. K výkonu
tohoto trestu jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákona zařadil do věznice s
dozorem. Vrchní soud konstatoval, že z hlediska právní kvalifikace je vázán
právním názorem Nejvyššího soudu. Použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku o
mimořádném snížení trestu odnětí svobody stručně odůvodnil tím, že se jednalo o
pouhý pokus, útok nebyl obviněným veden tak velkou silou, aby zanechal na těle
poškozené výraznější stopy, a plodu tak nevznikla žádná újma, když se dítě
později narodilo donošené a zdravé. Dále vrchní soud uvedl, že při ukládání
trestu přihlédl ke stejným kriteriím jako soud I. stupně. Zmínil rovněž, že
nedošlo k závažnějšímu následku, že na problémovém soužití a tím i na vzniku
konfliktní situace se podílela i sama poškozená, přihlédl i k lítosti
obviněného, kterou nepokládal za účelovou, a na druhou stranu vzal v úvahu, že
se obviněný dopustil trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odkladu
výkonu trestu, což nesvědčí o jeho seriozním přístupu k řádnému životu a snaze
o nápravu. Uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby v
trvání tří let jako nepodmíněného, pak vrchní soud odůvodnil tím, že se
obviněný z předchozího podmíněného trestu nepoučil a znovu se dopustil závažné
násilné trestné činnosti.
Také proti tomuto, v pořadí již druhému, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o
odvolání obviněného, podal Nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch
obviněného, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h)
tr. ř. Uvedl, že použití moderačního ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku není
vázáno na okolnosti případu ani poměry pachatele, jak je tomu v ustanovení § 58
odst. 1 tr. zákoníku, ale bez jejich zhodnocení nelze stanovit, jak vysoký
trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu
společnosti, a jestli by výměra tohoto trestu byla skutečně nepřiměřeně přísná
pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokusu nebo pomoci k trestnému činu
(pozn. dále jen „pokus“, o který se jedná v této trestní věci). Snížení trestu
odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku je přitom mimořádné a vyžaduje proto,
aby pokus nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů, a to jen za
předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti, posuzované především podle
hledisek uvedených v § 39 odst. 6 písm. b) c) tr. zákoníku, by uložení trestu
odnětí svobody v rámci zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a nápravy
pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. O použití ustanovení § 58
odst. 5 tr. zákoníku lze podle nejvyššího státního zástupce jistě uvažovat u
pokusu, jímž nebyl způsoben žádný nebo vyloženě nezávažný následek, což ale
není v této trestní věci, když vedle menších povrchových zranění na těle
poškozené, byly u ní v důsledku mechanického násilí vyvolány děložní stahy,
které bez včasné léčby mohly vyústit v předčasný porod nedonošeného dítěte s
vysokým rizikem pro jeho život a zdraví. Navíc, že poškozená utrpěla středně
těžkou posttraumatickou stresovou poruchu, jež si vyžádala několikaměsíční
léčení. Nejvyšší státní zástupce proto nesouhlasí s argumentací odvolacího
Vrchního soudu v Praze, že by útok obviněného nezanechal výraznější stopy,
protože byl veden razantně, agresivně a následné narození zdravého dítěte bylo
spíše důsledkem šťastné náhody a včasné léčby. Navíc také poukázal na to, že
obviněný před spácháním činu nevedl řádný život, když se jej dopustil ve
zkušební době podmíněného odsouzení. S odkazem na rozhodnutí publikované pod č.
6/2014 Sb. rozh. tr. Nejvyšší státní zástupce konstatoval, že okolnosti
spáchaného činu se nevyznačují žádnou výjimečností a neobvyklostí, která by
odůvodňovala použití mimořádného snížení trestu odnětí svobody.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle
§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a
podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se k podanému dovolání nevyjádřil.
II.
Protože Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání nejvyššího
státního zástupce, z důvodů uvedených v ustanovení § 265i odst. 1 tr. ř.,
přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. a dospěl k závěru,
že uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. byly
námitkami nejvyššího státního zástupce naplněny a dovolání je důvodné. V
důsledku uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby za
použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, ač pro to nebyly splněny zákonné podmínky,
spočívá napadené rozhodnutí na jiném nesprávném hmotně právním posouzení podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Následně pak jde o trest uložený ve výměře mimo
trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný
uznán vinným a byl naplněn i druhý uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1
písm. h) tr. ř.
Podmínky mimořádného snížení trestu odnětí svobody upravuje ustanovení
§ 58 tr. zákoníku. Podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, má-li soud vzhledem k
okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití
trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele
nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího
trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto
zákonem stanovené. V ustanovení § 58 odst. 3 tr. zákoníku je pak uvedeno
zákonné omezení takovéhoto snížení trestu jeho minimální hranicí.
V této trestní věci Vrchní soud v Praze aplikoval ustanovení § 58 odst.
5 tr. zákoníku, podle kterého soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní
hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k
trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má
vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by
použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele
nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího
trvání. Omezením stanoveným v odstavci 3 přitom není vázán.
Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že použití moderačního
ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani
poměry pachatele, jak je tomu v ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ale bez
jejich zhodnocení nelze stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen
zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti, a jestli by výměra tohoto
trestu byla skutečně nepřiměřeně přísná pro pachatele pokusu trestného činu.
Snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku je mimořádné a vyžaduje
proto, aby pokus nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů, a to jen za
předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti, posuzované především podle
hledisek uvedených v § 39 odst. 6 písm. c) tr. zákoníku, by uložení trestu
odnětí svobody v rámci zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a nápravy
pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 303/2012
(publikovaném pod č. 6/2014 Sb. rozh. tr.) uvedl, že mimořádnost snížení trestu
odnětí svobody ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku musí spočívat v takových
okolnostech případu nebo poměrech pachatele, které jsou alespoň v nějakém směru
neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest na samé dolní hranici trestní
sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam. Takové mimořádné okolnosti byly
shledány např. ve věci řešené v usnesení Nejvyššího soudu 19. 12. 2013, sp. zn.
7 Tdo 1220/2013, kde Nejvyšší soud uvedl, že použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku
o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní
sazby odnětí svobody u trestného činu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku není
vyloučeno tehdy, když pachatel spáchal tento trestný čin s výjimečně malou
intenzitou násilí a poškozené osobě nezpůsobil následky na jejím zdraví,
přičemž šlo o jednorázové a krátkodobé jednání. Konkrétně se jednalo o dovolání
nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, podané v
neprospěch obviněného, který v osobním motorovém vozidle, za účelem přimět ve
dvou případech poškozené nezletilé k pohlavnímu styku, sklopil opěradlo sedačky
spolujezdce, na kterém poškozené seděli, ač jej od sebe rukama odstrkovaly a
snažily se jej od sebe odtlačit, což se jim pro jeho fyzickou převahu
nepodařilo, jednou rukou je osahávat na prsou, nohou a břiše, a když poškozené
poté, co jim strčil svoji ruku pod spodní kalhotky a zasunul nejméně jeden prst
do přirození, zareagovaly kopnutím resp. zaznamenal ve tváři druhé poškozené
zděšení, od dalšího jednání v obou případech upustil.
Rozdílnost pokusu od dokonaného trestného činu a nedostatek následku, zpravidla
snižují míru společenské škodlivosti, i když je pokus v zásadě stejně trestný
jako dokonaný trestný čin. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus
trestného činu se ale uplatní jen tehdy, jestliže pokus nedosahuje v konkrétním
případě takové závažnosti, jakému odpovídají trestní sazby trestu odnětí
svobody stanovené na dokonaný trestný čin.
Trestní zákoník v ustanovení § 58 odst. 5 umožňuje mimořádné snížení
trestu odnětí svobody za pokus trestného činu jen za předpokladu, že vzhledem k
jeho povaze a závažnosti by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné
trestní sazby bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a současně, že lze
dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Povaha pokusu bude
vyplývat zejména z charakteru jednání, z jeho formy a z charakteru a závažnosti
trestného činu, k němuž směřoval. Závažnost pokusu je dána především tím do
jaké míry se rozvinul a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu.
Okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu, však nemůže sama o sobě
odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby.
Nejvyšší soud, ač přihlíží obecně i k zájmu na stabilitě pravomocných
rozhodnutí soudů, s ohledem na jednání, jímž byl obviněný uznán vinným, a jeho
hrozící i vzniklé následky, musel přisvědčit námitce nejvyššího zástupce, že
podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody v tomto případě splněny
nebyly. Použití moderačního ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na
okolnosti případu ani poměry pachatele, jak je tomu v ustanovení § 58 odst. 1
tr. zákoníku, ale bez jejich zhodnocení nelze stanovit, jak vysoký trest odnětí
svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti, a jestli
by výměra tohoto trestu byla skutečně nepřiměřeně přísná pro pachatele pokusu
trestného činu. Nelze pominout, že snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr.
zákoníku je mimořádné a vyžaduje proto, aby pokus nedosahoval závažnosti jiných
obvyklých případů, a navíc lze k němu přistoupit jen za předpokladu, že
vzhledem k jeho povaze a závažnosti, posuzované především podle hledisek
uvedených v § 39 odst. 6 písm. c) tr. zákoníku, by uložení trestu odnětí
svobody v rámci zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a nápravy pachatele lze
dosáhnout i trestem kratšího trvání. Jestliže o použití ustanovení § 58 odst. 5
tr. zákoníku lze, jak namítá nejvyšší státní zástupce, uvažovat u pokusu, jímž
nebyl způsoben žádný nebo pouze nezávažný následek, tak jeho použití je
vyloučeno v této trestní věci, když vedle menších povrchových zranění na těle
poškozené, byly u ní v důsledku mechanického násilí na břicho vyvolány děložní
stahy, které bez včasné léčby mohly vyústit v předčasný porod nedonošeného
dítěte s vysokým rizikem pro jeho život a zdraví. Navíc poškozená utrpěla
středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchu, jež si vyžádala
několikaměsíční léčení. Nelze proto přisvědčit argumentaci Vrchního soudu v
Praze, že se jednalo o pouhý pokus, že útok nebyl obviněným veden tak velkou
silou, aby zanechal na těle poškozené výraznější stopy, a plodu tak nevznikla
žádná újma, když se dítě později narodilo donošené a zdravé. Byť těžká ujma na
zdraví poškozené v důsledku jednání obviněného nevznikla a jednání zůstalo ve
fázi pokusu, významně k tomu nepřispěl obviněný, ale včasná léčba poškozené a
uvedené následky jeho jednání jsou i tak závažné. Za této situace nemůže
použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odůvodnit ani argumentace vrchního soudu, že
se na problémovém soužití, a tím i na vzniku konfliktní situace, podílela i
sama poškozená, ani projevená lítosti obviněného. Dalšímu nutnému hledisku pro
použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, a to možnosti nápravy obviněného i trestem
kratšího trvání, pak odporuje i zjištění, že se dopustil trestné činnosti ve
zkušební době podmíněného odkladu výkonu trestu, což ostatně i podle vrchního
soudu nesvědčí o jeho seriózním přístupu k řádnému životu a snaze o nápravu.
Ze shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího
státního zástupce podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015.
Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušený
rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal uvedenému soudu, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vrchní soud v Praze tedy
předmětnou trestní věc znovu projedná a rozhodne o odvolání obviněného v
souladu s právním názorem vysloveným v tomto usnesení.
III.
Nejvyšší soud vzhledem k opětovnému zrušení rozsudku odvolacího soudu, současně
rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř., že se obviněný nebere do vazby. Obviněný
byl po zahájení trestního stíhání vzat do vazby počínaje dnem 23. 4. 2014, a to
z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a) c) tr. ř. S výjimkou přerušení
výkonu trestu odnětí svobody v této trestní věci, kdy po prvním zrušení
předchozího rozsudku Vrchního soudu v Praze usnesením Nejvyššího soudu ze dne
12. 8. 2015, sp. zn. 7 Tdo 601/2015, obviněný nebyl vzat do vazby, ale byl
převeden do výkonu trestu odnětí svobody uloženého v jiné trestní věci, od 12.
11. 2015 do současné doby opět vykonával trest odnětí svobody v trvání tří let,
uložený nyní zrušeným již druhým rozsudkem vrchního soudu. Z trestního spisu
vyplývá, že trest odnětí svobody obviněný v současné době vykonává ve věznici
V. Protože část trestu odnětí svobody obviněný již vykonal, v novém řízení o
odvolání podaném pouze obviněným mu nemůže být uložen přísnější trest, než jaký
mu byl uložen soudem I. stupně, a projevil lítost nad svým jednáním, kterou ani
vrchní soud nepovažoval za účelovou, Nejvyšší soud již důvody vazby u něj
neshledal.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu