6 Tdo 560/2023-304
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2023 o dovolání, které podala obviněná N. P., nar. XY ve XY, trvale bytem náměstí XY, XY, toho času XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2023, č. j. 10 To 37/2023-260, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 53/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné N. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 10. 2022, č. j. 3T 53/2022-229, byla obviněná N. P. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle výroku napadeného rozsudku dopustila tím, že v přesně nezjištěné době od 19:30 do 19:55 hod dne 23. května 2021 ve XY, okr. Trutnov, na nábřeží XY, na chodníku před střední průmyslovou školou po předchozí vzájemné slovní rozepři, v době, kdy D. D., narozená XY, odcházela z uvedeného místa směrem k pivnici U T., jmenovanou stáhla za vlasy k zemi, kde ji opakovaně udeřila pěstí do obličeje a následně ležící poškozenou kopla do oblasti hrudníku, čímž jí způsobila frakturu nosu s deviací septa, pohmoždění levé poloviny hrudníku a obličeje, poté na D. D. zaútočil pes obviněné, který neměl nasazený náhubek, a kousl ji do zadní strany stehna, čímž jí způsobil exkoriaci a zduření na zevní ploše stehna vpravo, přičemž zranění si vyžádala ambulantní vyšetření, následnou hospitalizaci poškozené ve FN XY v době 25. května 2021 do 29. května 2021 s operačním zákrokem nosu, v důsledku čehož poškozená byla omezena v obvyklém způsobu života zejména bolestmi hlavy, nosu a stehna, omezeným dýcháním, závratí, krvácením nosu, omezením sportu a rizikových činností, po dobu 14 dní nemohla docházet do školy a po dobu 1 měsíce musela dodržovat klidový režim.
2. Obviněná byla za tyto trestné činy odsouzena podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 2, 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu v částce 15.000 Kč (100 denních sazeb po 150 Kč). Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 21.133 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši repo sazby České národní banky platné pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů ročně, a to ode dne právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení, a poškozené D. D. škodu ve výši 62.527 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, č. j. 10 To 37/2023-260, tak, že z podnětu odvolání obviněné a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu v celém výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3, 4 tr. řádu nově v rozsahu tohoto zrušení rozhodl tak, že obviněná je povinna zaplatit poškozené D. D. na náhradě škody částku 3.769 Kč a na náhradě nemateriální újmy částku 58.758 Kč, tedy celkem částku 62.527 Kč, a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 22.336 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně, zvýšeným o 8 procentních bodů, jdoucím ode dne 14. 7. 2022 do zaplacení. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., tedy, že skutková zjištění nalézacích soudů jsou v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů, čímž zasáhly do práva obviněné na spravedlivý proces. Dále namítla, že soudy nerespektovaly základní zásady trestního řízení jako je zásada materiální pravdy, zásada volného hodnocení důkazů a zásadu presumpce neviny a z něj vyplývající pravidlo in dubio pro reo. Tím nalézací soudy věc nesprávně posoudily po právní stránce.
5. Dovolatelka namítla, že z žalovaného skutku ji usvědčuje pouze poškozená, z ostatních výpovědí svědků, které zrekapitulovala, nelze podle ní vyvodit jednoznačný závěr o vině popsaným jednáním. Nebyla vyvrácena její verze, že byla sama zezadu napadena poškozenou, čímž se nalézací soudy nezabývaly a neuvedly, z jakého důvodu jí neuvěřily, ačkoli popis skutku poškozenou postrádá logickou motivaci. Byla tak porušena zásada presumpce neviny a s ní spojené pravidlo in dubio pro reo. Podle obviněné nalézací soudy nepostupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, když dospěly ke skutkovým závěrům, které nemají oporu v provedených důkazech.
6. Obviněná dále vytkla absenci zákonného znaku žalovaných trestných činů spočívající v zavinění. Lékařské zprávy ani fotografie předložené poškozenou nelze považovat za důkazy v neprospěch obhajoby, protože z nich ve vztahu k žalovaným přečinům bez dalšího nic nevyplývá. Z lékařských zpráv doloženým poškozenou vyplývá toliko poškozenou udávané napadení bývalým přítelem (míněno svědkem J. nikoli obviněnou a už vůbec ne jejím psem. Soudy se ani nezabývaly námitkou absence autenticity fotografií předložených poškozenou.
7. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu (§256k odst. 1 tr. ř.) a přikázal soudu I. stupně věc znovu projednat a rozhodnout (§ 256l odst. 1 tr. ř.).
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) upozornil, že pokud obviněná v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. brojí především proti hodnocení důkazů, potažmo proti skutkovým zjištěním, zásah dovolacího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen na základě konstatování „zjevného rozporu“, jak vyplývá např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021. O takový případ se ovšem nejedná a z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí jsou plně přezkoumatelná. Stran prokázání skutkového děje lze odkázat zejména na výpověď poškozené D. D., která koresponduje s provedenými listinnými důkazy, zejména s lékařskými zprávami, fotografiemi a též s místními a časovými okolnostmi činu. Do jisté míry lze najít oporu též ve výsleších svědků R. K., T. D. či L. N., které rozhodně nelze považovat za důkazy ospravedlňující.
9. K namítanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívajícímu ve výtce nedostatku naplnění subjektivní stránky deliktní činnosti státní zástupce uvedl, že skutek popsaný v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku vykazuje veškeré znaky inkriminovaných přečinů, a to včetně nezbytného úmyslu, který jednoznačně implikuje stažení poškozené za vlasy k zemi, opakované údery pěstí do obličeje či kopnutí. Zároveň je každému člověku známo, že útok zjištěné intenzity běžně vede k poraněním nejrůznější škály z právního hlediska odpovídajícím ublížení na zdraví. Současně si obviněná byla plně vědoma toho, že napadení poškozené uskutečnila v místě otevřeném veřejnosti.
10. Proto státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a učinit tak v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dovolání bylo současně podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
12. Dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., proto bylo nutné posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná odkázala na dovolací důvody podle § 265b odst.1 písm. g), h) tr. ř.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podřaditelnou pod uvedený dovolací důvod je rovněž argumentace poukazující na závažné procesní vady mající za následek porušení práva na spravedlivý proces.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního, podle aktuální právní úpravy zjevného, nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího
rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
IV. Důvodnost dovolání
15. Lze uzavřít, že obviněná uplatněnými námitkami, v nichž deklaruje zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy na základě nesprávného hodnocení důkazů, dále pak její výtky vůči nedostatečnosti výpovědi poškozené D. D., odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Výhrady stran nenaplnění znaků přisouzených přečinů ublížení na zdraví podle § 146 odst.1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku z důvodu absence subjektivní stránky, lze podřadit dovolacímu důvodu podle § 265 odst.1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud nicméně uvedená pochybení nezaznamenal a dovolání obviněné shledal zjevně neopodstatněným.
16. Nejvyšší soud předně konstatuje, že obviněná opakuje své námitky, které uplatnila před nalézacím soudem i v rámci svého odvolání, a s kterými se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, vypořádávaly. Proto lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v podstatě své námitky, které uplatnil před nalézacím soudem i v rámci svého odvolání, a s nimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst.1 písm. e) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Pokud se týká námitek dovolatelky v prvé alternativě namítaného dovolacího důvodu podle § 265i odst. 1 písm. g) tr ř., je třeba konstatovat, že v projednávané věci dovolací soud neshledal zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů.
18. Obecné soudy správně vycházely z výpovědi poškozené, která byla po celou dobu trestního řízení konstantní a k jejíž věrohodnosti nebyly zjištěny žádné pochybnosti. Navíc nejde o důkaz osamocený, jelikož je podporován jak jejím oznámením napadení policejnímu orgánu (viz úřední záznam a audionahrávka na č. l. 150), tak obsahem lékařských zpráv a protokolem o prohlídce těla, které byly pořízeny bezprostředně po skutku. Jak osvědčuje prvotní lékařská zpráva ze dne 23. 5. 2022 (č. l. 22), poškozená byla ošetřena ve 20:34 hod, tedy již půl hodiny po skutku, přičemž ve zprávě je uvedeno nejen napadení expřítelem, ale rovněž „...napadení novou přítelkyní expřítele. Udeřena do obličeje, kopána do hrudníku…“ Ačkoli v této zprávě není zmínka o pokousání psem, je konstatována – vedle fraktury nosu s deviací septa - exkoriace a zduření na zevní ploše stehna vpravo, pr. 10 cm, přičemž shodné zjištění vyplývá i z protokolu o prohlídce těla a zejména připojených fotografií zachycujících poranění pravého stehna s dvěma odřeninami v horizontálním rozestupu 10 cm (č. l. 108). Tomu pak vizuálně stran dvou horizontálně umístěných odřenin zcela odpovídají poškozenou předložené fotografie tohoto zranění s jistým časovým odstupem, kdy je na místě kontuze již zřejmý hematom (č. l. 31 - 32). Není proto pochyb o autenticitě předložených fotografií. Z následné lékařské zprávy ze dne 24. 5. 2022 (č. l. 39 - 40) současně již vyplývá údaj o pokousání psem a zjištění o kontuzi stehna. Skutečnost, že pes neměl náhubek potvrzuje svědectví R. J., jakkoli tento svědek k samotnému napadení neuvedl nic konkrétního s ohledem na bývalý vztah k obviněné a poškozené, jak správně vyhodnotil soud I. stupně. Skutečnost, že v dalších lékařských zprávách se objevuje pouze napadení expřítelem, pak poškozená logicky a upokojivě vysvětlila a rozhodně to nesnižuje validitu prvotní lékařské zprávy ani věrohodnost poškozené. Neodpovídá proto provedeným důkazům výtka uplatněná v dovolání obviněné, že z lékařských zpráv vyplývá toliko napadení poškozené jejím bývalým přítelem, nikoli obviněnou a jejím psem.
19. Ostatně nelze souhlasit ani s interpretací obviněné stran svědeckých výpovědí, jelikož např. svědek R. K. registroval poškozenou, jím identifikovanou podle černých vlasů, oproti obviněné, na zemi. To rovněž podporuje verzi skutkového děje poškozené. Ačkoli svědci T. D. a L. N. k průběhu incidentu nesdělili žádná konkréta, rozhodně nepotvrzují obhajobu obviněné. Nejvyšší soud rovněž sdílí závěr soudu I. stupně o nevěrohodnosti svědecké výpovědi S. A., který měl na vzdálenost několika desítek metrů registrovat napadení a zejména bouli na hlavě obviněné, která podle svého vyjádření měla být napadena poškozenou zezadu, ale zranění přitom utrpěla na čele. Obecné soudy správně vyhodnotily obhajobu obviněné za nevěrohodnou a vyvrácenou, když její zranění na čele logicky vysvětlila poškozená svou obranou před útokem obviněné.
20. Nejvyšší soud konstatuje, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění rozhodnutí (strana 5 rozsudku nalézacího soudu a body 16. - 20. usnesení odvolacího soudu) rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím § 2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i ve svém souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst.1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné spočívající v tvrzení, že naopak ona byla poškozenou napadena a útoku se pouze bránila, a proč jí neuvěřily.
21. Je třeba zdůraznit, že ani po 1. 1. 2022, kdy nabyla účinnosti novela trestního řádu (zákonem č. 220/2021 Sb.), která zavedla výše zmíněný nový dovolací důvod, se Nejvyšší soud jako soud dovolací nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině, která byla výše popsanými důkazy prokázána. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takový případ se však v posuzované věci nejedná a existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není v posuzované věci dána. Skutečnost, že způsob hodnocení provedených důkazů neodpovídá představám obviněné, není samo o sobě dovolacím důvodem a neodůvodňuje ani závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či zásad spravedlivého procesu.
22. Pokud jde o již zmíněné uplatnění zásady in dubio pro reo, kterou obviněná ve svém dovolání namítá, pak je nutno uvést, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupiny důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Dovolací soud proto konstatuje, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování.
23. Z těchto důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vadou, která by naplňovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
24. Pokud jde o hmotně právní posouzení skutků, obviněná uplatnila formálně relevantně námitku absence obligatorního znaku zavinění ve vztahu k dovozené právní kvalifikaci jejího jednání podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Při notné dávce tolerance se dovolací soud vyjádří i k této námitce, byť ji obviněná opřela fakticky o námitku skutkového charakteru spočívající v tom, že subjektivní stránka obou trestných činů „nebyla z provedených důkazů prokázána“.
25. Ve vztahu k námitce absence zavinění ve vztahu k hrozícímu následku je třeba obecně připomenout, že zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je tedy psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, ale je třeba na něj usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle.
26. Podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoníku může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele k způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem, neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak cílem nezávadným. Přitom je však pachatel vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, pouze vedlejším následkem jednání pachatele, s kterým je však srozuměn. Na takovéto srozumění je nutno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný. Pro úmysl postačuje pouhá představa možnosti výsledku, za podmínky, že taková představa se bezprostředně projevila v jednání pachatele (Šámal a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 222, 223).
27. Přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst.1 tr. zákoníku se dopustí, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, přičemž je třeba dovodit nejméně úmysl nepřímý. Přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí.
28. V předmětné věci soud I. stupně uzavřel, že obviněná újmu na zdraví poškozené zavinila v nepřímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečinu výtržnictví se pak dopustila v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž odvolací soud se s těmito závěry ztotožnil.
29. Ze zjištěných okolností věci plyne, že obviněná na chodníku před střední školou, tj. na místě, kam má přístup širší okruh lidí, a tedy na místě veřejnosti přístupném, napadla od ní odcházející poškozenou zezadu, kdy ji za vlasy stáhla na zem, kde ji opakovaně (nejméně dvakrát) cíleně udeřila pěstí do obličeje a kopla do hrudníku, následně na poškozenou zaútočil pes obviněné, který ji kousl do zadní strany stehna. Obviněná si tak musela být nepochybně plně vědoma toho, že vůči poškozené použila násilí, které může způsobit poruchu zdraví, jakož i místa, kde tak učinila. Lze se tedy plně ztotožnit se závěry soudů, že obviněná musela být (nejméně) srozuměna s tím, že při takovémto jednání může poškozené způsobit i zranění takové intenzity, které má charakter ublížení na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku a jednala tak ve vztahu k právní kvalifikaci podle § 146 odst.1 tr. zákoníku v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Následek v podobě zjištěných zranění poškozené objektivně doložených lékařskými zprávami, byl v příčinné souvislosti s jednáním obviněné, jelikož bez jejího jednání by nenastal. Obviněná už i vzhledem ke svému věku, potažmo středoškolskému vzdělání musela vědět, že svým jednáním může poškozené běžně způsobit poranění vznikající při obdobných situacích a intenzitě působícího násilí proti obličeji, a pro ten případ s tím byla srozuměna. K závěru o předpokladu vzniku ublížení na zdraví ostatně není třeba žádné zvláštní odbornosti, neboť je zřejmá ze situací každodenního života. Stejně tak lze potvrdit, že pokud popsaným způsobem na uvedeném místě obviněná napadla poškozenou, musela si být vědoma, že na místě veřejnosti přístupném se dopustí výtržnosti tím, že napadne jiného. Pokud se přes uvedené vědomí jednání dopustila, svědčí to o její vůli čin spáchat, tudíž se jej dopustila v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Právní kvalifikace vyslovená obecnými soudy stran zavinění obviněné proto byla dovozena věcně správně.
V. Způsob rozhodnutí
30. S ohledem na výše popsané argumenty je zřejmé, že uplatněným námitkám obviněné N. P., formálně podřaditelným pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nebylo možné přisvědčit. Proto Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl její dovolání jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 6. 2023
Mgr. Pavel Göth předseda senátu
Vypracovala: Mgr. Zuzana Ursová